CHKO Orlické hory

Socha Boženy Němcové před jejím muzeem v České
Skalici.
Chráněná krajinná oblast byla vyhlášena v
roce 1969 na ploše 204km2.
Většina území leží v Orlických horách, část také v Podorlické
pahorkatině. Nejvyšším bodem území je vrchol Deštné (1115m n.m.).
Územím protékají řeky Divoká Orlice, Bělá a další. Řeky zde
vytvářejí hluboká strmá údolí.
Po geologické stránce je území tvořeno z přeměněných hornin
(rula, svor, fylit) a usazených hornin (opuka, slínovec).
CHKO je zalesněna asi z 63%. Původní přirozené jedlobukové
porosty a porosty smrku (pouze v nejvyšších partiích lesa) byly již
v minulosti nahrazeny kulturními porosty (smrk). Zbytky přirozených lesů
jsou zde zvláště chráněny v maloplošných rezervacích. Hřebeny a návětrná
strana Orlických hor jsou téměř odlesněny působením imisí z tepelných
elektráren Východních Čech. Odlesnění způsobilo vymizení živočichů
a rostlin, kteří byli vázáni na původní prostředí.
Na území CHKO se nacházejí květnaté louky, prameniště, podmáčené
louky a rašeliniště se vzácnou květenou a zvířenou.
V CHKO se můžeme setkat s mnoha vzácnými a chráněnými druhy
rostlin, např. prhou arnikou, žebrovicí různolistou, česnekem
medvědím, omějem šalamounkem, mléčivcem alpským, několika druhy
vstavačů a jiných orchidejí, masožravými druhy - rosnatkou
okrouhlolistou a tučnicí obecnou.
Fauna je podobná fauně sousedních Krkonoš (KRNAP). Atraktivní spárkatá
zvěř zde však způsobuje problémy, protože při přemnožení okusuje
zmlazující dřeviny a tím je ničí. Dále se zde setkáme např. s vzácnými
obratlovci - čolkem horským, ještěrkou živorodou, rejskem horským,
puštíkem obecným, datlem černým a kosem horským.
Eva Pazourková
|