Malé zamyšlení nad image festivalu
Přijedete-li do Karlových Varů v době konání filmového festivalu, ať už autem nebo autobusem, možná vás překvapí, že nikde nespatříte ani známku o konaném festivalu, na který je město navenek tak pyšné. Teprve tehdy, až proniknete do centrální části města, spatříte trubkové konstrukce, na kterých jsou připevněny velké plakáty s fotografiemi z jednotlivých filmů. Asi neminete bílé sloupky se směrovkami k jednotlivým festivalovým kinům, které však vtipálci otáčejí tak, abyste zabloudili. Když konečně dorazíte k hotelu Thermal, kde sídlí centrum všeho dění, nedočkáte se přehledného informačního systému ani tady. Na několika místech jsou sice zavěšené mapy, ale neustále se kymácí ve větru a některé údaje dokonce postrádají. (Např. kino Motýl, které mezi festivalové sály přibylo teprve letos.) Všechny skleněné stěny, dveře nebo nástěnky jsou dokonale oblepené xeroxovanými listy papíru, které informují o změnách v programu, zrušených projekcích, tiskovkách, návštěvách hostí, večírcích apod. Přesto jsem se zorientoval (byl jsem na festivalu potřetí), vyzvedl si akreditační visačku a dal si raději drink. Rozhodl jsem se zajistit sobě a své přítelkyni vstupenky na představení následujícího dne, ale jaké překvapení — počítačová síť zajišťující prodej lístků absolutně selhala. Skleněné stěny lázeňského sanatoria Thermal tedy začaly být znovu polepovány dalšími a dalšími papíry, co v nastalé situaci dělat. Ty staré nikdo nesundával, takže nikdo nevěděl, na která představení se dostane a na která ne.
Jaká asi měla být festivalová image jsem si začal uvědomovat teprve před prvním představením, které uvedla — jako i každé další — černobílá festivalová znělka Jana Svěrákam, a po seznámení se s katalogem a festivalovým deníkem.
Image chtěná
Její tvůrci pojali letošní ročník „černobíle“. Plakát, katalog, program nebo pozvánky barvami nehýří, jen logo festivalu je jemně tónované teplou béžovou. Nejpůsobivějším vizuálním prvkem je plakát s kočkou osvětlenou kuželem reflektoru a logotypem. I ostatní tiskoviny s motivem kočky jsou kultivované a přehledné. Dalším důležitým grafickým prvkem je tučný obdélníček s oblými růžky, do kterého jsou umisťovány všechny důležité informace: titulky, orientační nápisy, názvy kapitol atd. Jenže písmem zvoleným pro festival je Franklin Gothic, který doprovází většinu předem vytištěných materiálů (i když na několika stranách katalogu byl omylem nahrazen Helveticou), všechny dodatečné texty, které zaplavily nejen samotný Thermal, ale i ostatní kina, jsou vysázeny nepříliš vkusným Arialem. Bohužel ani použitý Franklin není bez chyby — písmo má špatné rozpaly mezi znaky zapříčiněné zřejmě nějakou chybou počítačových aplikací.
K festivalu patří i samotná úprava interiéru Thermalu Na rozdíl od loňského roku se podařilo daleko lépe vyřešit prostorové uspořádání v hotelu. Festivalová kavárna s rozmanitým starožitným nábytkem s lehce provokujícím černobílým zubařským křeslem a plivátkem uprostřed poskytovala příjemné zázemí pro odpočinek po shlédnutých projekcích, i když se do moderního prostoru hotelu vůbec nehodila. Lépe působila futuristická internetová kavárna společnosti Terminal, jejíž počítačové stolky navrhl Bořek Šípek, která spojila účastníky festivalu se světem a připravovala sice pěknou, (ale festivalové image velmi vzdálenou) internetovou stránku. Poměrně přehledná byla i místnost pro akreditaci festivalových hostů a novinářů, kde vás vítaly hostesky oblečené do retro kostýmů s výšivkou loga festivalu.
Velkým zklamáním, a to nejen pro mě, bylo okolí hotelu Thermal a střed města. Pravděbodobně z nedostatku peněz vše zůstalo témeř stejné jako před rokem. Jediným zásahem do města byly konstrukce s plakáty osazené na některých místech města a v korytu říčky Teplé. Přímo před hotelem pak byly vztyčeny plechové roury čnící do výšky. (Ty samé jako loni, jenže přetřené černou a bílou barvou.)
Image nechtěná
Během týdne byly všechny stěny oblepeny tolika letáčky, s informacemi, které navíc často místo data obsahovaly jen slovo dnes nebo zítra, že bylo opravdu těžké se v tom jen trochu vyznat. Každý leták, každý další plakátek lepený na stěny hotelu Thermal i ostatních kin, byl jiný. Střídaly se písma, velikosti, kvalita reprodukce... Prostě zmatek. Tomuto neblahému vlivu podlehly i vstupenky, které vylézají z počítače ošklivě vytištěné.
Ovšem neméně důležitým prvkem, který tvoří každé podobné klání, jsou lidé, ve kterých jsem se zklamal. Do některých kin se hrnuli doslova jak dobytek bez ohledu na křehké hostesky, během projekcí jim vyzváněly mobilní telefony a představení hromadně opouštěli ještě před závěrečnými titulky a zanechávali za sebou hory odpadků. Ale ani Karlovy Vary se příliš nevyznamenaly -- najít volnou restauraci s teplým jídlem po půlnoci byl zázrak, i když poslední představení opustily davy hladových teprve kolem druhé ranní. Odpoledne nebyl k mání jiný deník než bulvární a jedinou službou, která fungovala bezvadně, byly taxíky.
Image nulová
Akreditovaní návštěvníci měli už po několikáté právo navštěvovat noční party u bazénu ve svahu nad městem, který je výtahem spojen se sanatoriem Thermal. Pominu-li, že hosté nemohli projít od výtahu k bazénu interiérem a museli chodit vně po temných cestách bez veřejného osvětlení, bar u bazénu byl příjemným zakončením večera. Jenže tam nevisel ani jeden plakát nebo logo festivalu, a tak to vypadalo, že se vlastně žádný festival nekoná a jedině visačky přítomných mi připomínaly, kde jsem. Podobná chybějící stylizace prostorů Thermalu postihla i suterénní vinárnu, která sloužila akreditovaným jako noční diskotéka. Myslím si, že lidé tyto věci podvědomě registrovali, jelikož se chovali daleko méně svátečně než v předchozích ročnících, kdy jsem tehdejší atmosféru dokonce přirovnával k listopadové náladě v roce 1989, a to i přes navenek tak silně demonstrovanou solidaritu se zaplavenou Moravou, která se projevovala hlavně hyenistickým hltáním televizních zpráv (a tajenou spokojeností, že to není v Čechách).
Celek na mne působí, jako by se autoři mezi sebou nedokázali dohodnout. Možná to odráží i nejistotu organizátorů festivalu, pro jakého diváka je festival určen. Všichni sice nad všudypřítomnými studenty ohrnovali nos, ale jedině oni zaplňovaly kinosály. Speciální novinářské projekce totiž zely prázdnotou. Chybějící koncepce se odrazila v nekompatibilitě jednotlivých názorů tvůrců na image festivalu. Zatímco Šimon Caban v rozhovoru pro festivalové noviny tvrdí, že se snaží udržet jednotnou image všech ročníků, Aleš Najbrt naopak prosazuje individuální vzhled pro každý další rok. Pak není divu, že Najbrt připraví s Tonem Stanem ojedinělé výtvarné řešení, i když noviny jsou loňským velice podobné, a Caban jen natře loňské trubky na bílo. Myslím, že velkým problémem je absence někoho, kdo by shromáždil všechna pozitiva a negativa loňského výtvarného, architektonického, ale i technického řešení, aby pak koordinoval tým realizátorů. Nemohu totiž vytýkat jednotlivým členům tohoto týmu, že na něco zapomněli — opravdu nemohli myslet na vše.
UMĚNÍ & ŘEMESLA 4/97
Pařížská 13
110 00 Praha 1
Tel. 02/24 81 73 66