TypoDesignClub — TDC

Když jsem se poprvé dozvěděl o publikaci TypoDesignClubu, musel jsem v sobě potlačit lehké zklamání, že nejsem mezi vyvolenými. Takto rozladěn jsem se vydal na vernisáž výstavy, která měla knihu uvést na svět. Byl tam takový nával, že jsem se raději snažil dostat k východu, ale dav mě přesto k většině exponátů dotlačil.
Samotná publikace TDC 1996 se mi dostala do ruky až po vernisáži. Čím více jsem ji poznával, tím méně jsem si byl jist smyslem jejího vydání. Zastoupení výtvarníci nejsou spojeni generačně, příbuzným stylem ani zaměřením. Mám-li ale publikaci TDC vnímat tak, že je spíše přehlídkou oboru než jednotlivých autorů (cituji Ivu Janákovou z průvodního textu), pak se domnívám, že kritériem k zařazení měla být primárně kvalita představovaných děl, což se však (dle mého názoru) nestalo. Aby kniha získala trvalou hodnotu a důvěru veřejnosti, neměli by být sestavením publikace pověřeni grafici samotní, ale výtvarný kritik-teoretik, který by byl odpovědný nejen za výběr autorů a jejich ukázek, ale i dodržení předem stanovené koncepce.
Mám jiné vysvětlení pro vznik této bezmála dvousetstránkové knihy. Myslím, že členové TDC budou souhlasit s tvrzením, že práce dobrého grafika není naší společností příliš ceněna. Grafický design je považován za nadstandard, zbytečný luxus. Pak není divu, že chybí poptávka po kvalitní užité grafice; otázkou ale zůstává, zda a jak je možné kvalitu vůbec najít. Tento sžíravý pocit nedocenění může být velmi nepříjemný, a tak je pochopitelné, že se našli grafici, kteří se s tím rozhodli bojovat. Vydali knihu, kde otiskli vše, na co by se z jejich díla nemělo zapomenout, aby to bylo všem stále na očích. Ale hlavně aby mohli sami sebe ujišťovat, že jsou stále dobří, když jsou v TDC...
Ospravedlněním celého projektu by mohlo být určení katalogu pro budoucí zákazníky, aby si mohli vybrat z dobrých grafiků toho, který nejvíce odpovídá jejich vkusu. Drobným, ale podstatným nedostatkem je, že o této publikaci nikdo neví. Aby TDC splnil tento úkol, musel by se zafixovat do povědomí širší veřejnosti jako kvalitní zdroj informací o současných českých graficích. Měl by představovat novotou vonící práce profesionálů, ale i nové grafiky, jenže... Není tu od toho právě Deleatur? Myslím si, že s nástupem tohoto čtvrtletníku (na jehož vydávání se z TDC podílejí dle mého názoru ti nejlepší) mizí jakýkoli smysl vydávání dalších katalogů TDC. Rubrika „Pěkná úprava“ není vyhražena pro omezený kolektiv lidí, ale demokraticky ukazuje, co nového a kvalitního v oboru vzniklo. A první TDC nám tak zůstane v archivech, z nichž budou naši potomci čerpat, až se budou snažit o retro fin de siécle.

K samotné publikaci TDC. Přes obrovskou rozmanitost příspěvků se podařil Tomáši Machkovi neuvěřitelný kousek: graficky navrhl knihu tak, aby nepůsobila ani roztříštěně, ani nepřehledně nebo zahlceně. Spolu s Milanem Jarošem pak velmi citlivě přistupovali ke každé straně, ke každé reprodukci (čímž paradoxně mnoha grafikům prokázali medvědí službu). Kniha byla (až na několik stran) kvalitně vytištěna čtyřbarevným ofsetem na luxusní papír.
Překvapilo mě, že členové TDC nemají dostatek sebekritiky, aby rozlišili a vybrali to nejlepší ze svých prací. Ovšem předložený výběr ukázek má také svou vlastní hodnotu, vypoví leccos o autorovi: zatímco Patr Babák, Clara Istlerová, Aleš Najbrt nebo Robert V. Novák ze svých archivů vytáhli práce převážně nekomerčního charakteru (obálky knih, kulturní plakáty, katalogy výstav apod.), Ivan Král a Josef Malý otiskli inzeráty. Kvantita předvedených prací často výrazně převyšuje jejich úroveň; to je vidět zejména mezi autory logotypů — nejvíce zastoupeného odvětví užité grafiky —, kde suverénně vede Ivan Král (33 značek), dále Rostislav Vaněk (29), Václav Kučera, Pavel Šťastný (21), Radomír Postl a Ondřej Šmerda (20).
Nepřísluší mi podrobně hodnotit jednotlivé autory, a tak si dovolím shrnout dojem, který na mne katalog udělal. Je důležité, že u nás nevládne uniformita grafické tvorby. Někteří grafici mají dokonce tak osobitý rukopis, že jejich práce poznáte, aniž se příliš vyznáte v oboru. Na druhou stranu neexistuje specificky český styl, což je v dnešní době, kdy jsou pravidla grafické tvorby — někdy až násilně — importována ze zahraničí, pochopitelné a asi nevyhnutelné. Ne všichni zastoupení mají stejnou výtvarnou úroveň; mám pocit, že se vytratila originalita, nápad, plno věcí jako bych už někde viděl. Někteří grafici se nechali poblouznit zdánlivou dokonalostí počítačových písem a pozapomínají na pravidla typografie; i zvolené řezy písma se pomalu podřídily těm pár desítkám běžně dostupných. Prohlédněte si publikaci a závěr si utvořte sami: je TDC přesvědčivým obrazem o kvalitě současné české užité grafiky?
... ale stejně mě trochu mrzí, že tam nejsem.

Filip Blažek

DELEATUR 2/97
U Národní galerie 483
156 00 Praha 5
Tel. 57921500
E-mail: alazar@didot.cz