Architektonické projekty, módní návrhy, design automobilů, grafická úprava časopisů, televizní grafika, to vše se před svým vznikem nejprve objeví na obrazovkách počítačů. Dalo by se tedy říci, že dnešní svět je vytvářen za stále větší pomoci počítače. Je to ale skutečně vždy pomoc? Obávám se, že často, ba ve většině případů počítač posilují spíše neschopnost svých uživatelů. Obsluhovat dobře počítačové aplikace není totiž tak jednoduché, jak se mnozí domnívají (nicméně zas ne tak složité, jak myslí druzí). Pokud jste dobří ve svém oboru, třeba v grafice, a umíte dobře zacházet s grafickými programy, ušetříte spoustu času a vaše výsledky budou kvalitnější než dříve. Ale i sebelepší grafik se může nechat unést schopnostmi stroje a podlehnout iluzi, že vytváří hodnotné umění.Typickým příkladem je Richard Maršák.
Počítač sám o sobě neumí nic nového stvořit. Přesto si někteří myslí, že škodí, jiní v něm vidí spásu lidstva, další si jeho existence dosud nepovšimli. Pokusím se nastínit několik případů, kdy počítače výrazně zasáhly do našeho života, kdy změnily naše estetické vnímání, posunuly hranice vkusu nebo kdy dokonce vykonaly dobrý skutek.
Počítač — škůdce nebo spasitel
Jedině díky rychlým počítačům mohli být návštěvníci Filmového festivalu v Karlových Varech každý den informováni Festivalovými novinami o aktuálním dění. Dobře graficky upravené noviny vznikaly totiž v rukou schopných grafiků a operátorů. Jiný filmový festival, pražský Zlatý Golem, měl také své noviny. Ty ale vytvářeli diletanti. Srovnání těchto příkladů jasně ukazuje, že počítače za to nemohou.
Proč jsou tedy noviny Zlatého Golema o tolik ošklivější? Začátek tohoto příběhu se odehrává krátce po revoluci, kdy se do Československa začala dovážet první pécéčka. Možnost vytvořit jednoduchý leták nebo brožuru doma v obývacím pokoji se najednou stala skutečností. Tisícihlavé zástupy amatérů během několika málo let přivedly typografickou a polygrafickou kulturu, která se i v totalitních dobách udržovala na poměrně slušné úrovni, na pokraj zkázy, protože byly mnohem levnější než dobří typografové. Schvalovací komise dříve sice výrazně omezovaly tvůrčí svobodu umělců, přesto však dokázaly udržet určitý standard.
Programy pro práci s grafikou umožňují velmi snadno a rychle realizovat — pokud je dobře ovládáme — snad každý nápad. Změna řezu písma, jiná barva loga, šrafování velkých ploch, tedy vše, co grafikům dalo dříve pořádně zabrat, zvládne počítač v mžiku. Staré nástroje pro ruční tvorbu užité a propagační grafiky se z řemeslné oblasti posunují do výlučně umělecké nebo pomalu zanikají (jako propisot). Ne každému jsou dostupné drahé programy, proto velké množství ohavných tiskovin vzniká právě pomocí levných aplikací, které se vyznačují zásobou příkazů typu „automaticky graficky uprav text“ apod. S rozšířením počítačového pirátství se diletantům dostávají i programy drahé, a to teprv vznikají zrůdnosti! A tím jsme se dostali zpět k novinám pro Zlatý Golem.
Situace se však, zdá se, zlepšuje. Stále více nakladatelství jako Torst, Argo a další začalo vydávat krásně upravené knihy vysázené například půvabnými (a právě pro použití v počítačové sazbě připravenými) písmy českého grafika Františka Štorma. Osobitá úprava některých časopisů (např. Živlu, jehož art-director Klára Kvízová dostala 2. cenu za časopis na letošním Brněnském bienále) by bez moderní techniky nebyla vůbec možná. Vyrostla generace grafiků, kteří si svou práci bez počítače nedovedou představit, a přesto, nebo právě proto jsou jedineční.
Počítačem zpracovávaná grafika už není nepřehlednou džunglí, kde si každý dělá, co ho napadne, ale vytvořilo se několik zřetelných proudů:
1. Postmoderní směr — čerpání toho nejlepšího z minulosti. Zde ožívá obvykle v částečně modifikované podobě knižní typografie z 1. poloviny století, retro apod. (např. bibliofilie nakladatelství Torst, reklamní kampaň na Eurotel ve stylu 60. let nebo obaly výrobků Opavia).
2. Okouzlení technikou, „kyberdesign“ — časté používání geometrických obrazců, neobvyklé barevné kombinace, záměrné „chyby“ jako špatný soutisk barev, nečitelnost, deformace písma, digitální úpravy fotografií apod. (např. časopis Živel).
3. „Rukodělné“ vzezření, kdy se tvůrce snaží „zatajit“, že dílo vzniklo na monitoru — šum na fotografiích, neurčité okraje liter, autorské grafiky nebo i písmo.
4. Nuda. Zbývajících 95 % novin, knih, časopisů, obalů výrobků, plakátů, inzerátů, pozvánek, vizitek...
Domnívám se, že nejen v první, ale i v druhé oblasti začínají pomalu v Čechách vyrůstat nové osobnosti, jak například naznačila roku 1993 výstava Computer Graphic Show v Pražském domě fotografie. Stejně jako fotografii trvalo léta, než se stala uznávanou uměleckou formou, potrvá ještě dlouho, než se umění vytvořené na obrazovkách počítačů stane plnohodnotné a uznávané. Pokud tvoříme logotyp, návrh písma nebo graficky upravujeme třeba knihu, tedy to, čeho bychom dosáhli za poněkud delší dobu i bez počítače, je vše v pořádku. Vytváříme-li však obrazy, koláže nebo dokonce multimediální díla, hrůza pomyslet, co řeknou umělečtí kritici. To se netýká jen grafiky, ale i audiovizuálních žánrů. Protože většina počítačových umělců stále ještě využívá spíše snadných počítačových efektů než vlastní fantazie, musíme si na Mona Lisu na monitoru ještě počkat.
Samostatnou kapitolou jsou nové fenomény, jejichž estetický vzhled těsně souvisí s počítači, protože bez něj by nemohly nikdy existovat. Třeba vzhled samotných počítačových aplikací, videoher, monitorů bankomatů, informačních systémů, multimediálních produktů apod. Původní snaha o co nejsnazší ovládání a přehlednost ustupuje grafickým záměrům tvůrců. (Srovnejte např. běžné dialogové okno počítače Macintosh a okno nástrojů pro úpravu fotografií Kai Power Tools.)
Počítač konzervativní
Podívejte se třeba na Mladou frontu Dnes. Mimořádně graficky neoriginální noviny. Vysázené krásným leč všudypřítomným písmem Times, nabité typografickými chybami — než abychom je všechny označili třeba žlutou barvou, je snazší si noviny koupit vytištěné na žlutém papíře. Počítač obsluhovaný typograficky nezkušenými operátory pouze nahradil klasickou ruční sazbu, ale kromě rychlosti zpracování nic nového nepřinesl.
Na mnoha dalších místech se s nástupem počítačů na místo ruční práce nebo mechanických strojů také nic nezměnilo. Počítač nahradil psací stroj, ulehčil tím práci, umožnil pohodlnou archivaci i snadný přenos dokumentů, ale obsah textu s ním příliš nesouvisí. Pokladní kasy napojené na počítač umožňují jednodušší práci se zbožím, dostaneme paragon se všemi potřebnými údaji a prodavač se neumaže od kopíráku. Pokud je ovšem seznámen s obsluhou. Může se stát, že právě díky jeho neschopnosti ovládat kasu můžeme čekat o mnoho déle, než kdyby vypsal paragon propiskou. Za podobnými případy si existenci počítačů příliš neuvědomujeme. Jsou samozřejmé, spolehlivě plní svou funkci a nejsou náročné na obsluhu.
Počítač a estetika ulice
Počítače výrazně zasáhly i do vzhledu našich měst a obcí. Kromě všudypřítomných plakátů a billboardů patří mezi nejvýraznější prvky ulice obchodní štíty. Školení písmomalíři dříve vytvářeli nápisy na skleněné tabule. Většinou nenápadité, stylu doby podléhající nápisy přeci jen nenarušovaly vzhled fasád tak jako dnešní svítivě růžové štíty na historických domech. Nápis, který vytvoříme pomocí počítače, vyřeže speciální zařízení, plotter ze samolepicí fólie, a protože málo kdo si dá poradit od grafika, vytvářejí dnešní obchodní štíty většinou podnikatelé bez jakéhokoli grafického školení. Na straně druhé tyto fólie umožňují i malým obchodům docílit slušného vzhledu — přesně vyřezaná písmena působí většinou lépe než amatérsky napsaný název nad vchodem. Fólie je možno často obměňovat, protože nejsou drahé, a na sklo vitríny si je může každý nalepit sám. A jsme opět tam, kde jsme byli. Za použití písma v našich obcích nemohou počítače, ale ti, kdo je obsluhují. Majitelé obchodů chtějí obvykle co nejviditelnější nápis za co nejméně peněz, což je druhý důvod, proč jsou v Čechách tak příšerné vývěsní štíty.
Počítač a jazyk český
Existence počítače mění naši mateřštinu, a to nejen záplavou odborných termínů převzatých z angličtiny. Doba, kdy sazeči z tiskáren bravurně ovládali český jazyk, je pryč. Ti, kdo dnes připravují na počítači tiskoviny, multimediální produkty nebo informační systémy, znalostí gramatiky ve většině nevládnou. Jak jinak by firmy inzerující prodej samolepicích fólií mohly tak hojně inzerovat fólie samolepící. Počítačové korektory pravopisu takové chyby rozpoznat nemohou, nejsou nám platné ani při kontrole syntaxe nebo interpunkce. Rychlost, kterou zákazníci po grafických studiích požadují, neponechává místo živým korektorům a tiskoviny se dnes jen hemží překlepy, anglicismy a gernismy i obyčejnými hrubkami.
Psaná čeština je nemyslitelná bez národních diakritických znamének. Amatérsky počešťované řezy písma se sice ještě stále objevují (nevhodně zapuštěné akcenty do liter u některých písem firmy URW), ale naštěstí naprostá většina písem je upravená bezvadně. Při cestě po zemích východní Evropy, které používají speciální znaky, jsem si všiml, že tzv. lokalizace písem nikde nedosáhla takové úrovně jako u nás. (Smutnou výjimku tvoří velmi často používaná písma Arial a Times New Roman distribuovaná jako součást OS Windows.*). Nicméně občas chybí diakritika úplně. Takové vstupenky nebo paragony pak nejsou pro kulturní národ dobrou vizitkou.
Počítač a zodpovědnost
Další vývoj závisí jen na přístupu těch, co ovládají počítače, a jejich zákazníků. Budou-li školy vychovávat dobré návrháře, grafiky nebo architekty schopné pracovat s moderní technikou a znalé tradic oboru, tak další generace mladých lidí snad vytlačí zástupy nezkušených a neznalých diletantů a amatérismus nahradí profesionalita.
UMĚNÍ & ŘEMESLA 4/96
Pařížská 13
110 00 Praha 1
Tel. 02/24 81 73 66
* Škoda, že ve východní Evropě asi nejpoužívanější písma mají tak nízkou typografickou kvalitu. Háček nad písmeny u Timesu New Roman je asymetrický, příliš ostrý, čárka je malá. Arial je ohavná směsice písem jako je Gill, Helvetica a Univers. Při osvitu navíc působí problémy, jelikož tahy nejsou stejně silné. Smutné je, že Microsoft jeví takový nezájem o typografickou kvalitu svých produktů, ale i o kvalitu věcí vyrobených za pomoci jejich software. (Majitel firmy chce asi ušetřit...) Naštěstí firma Macron nabízí velmi kvalitní verze písma Times -- Times a Times Ten (popř. Times Europa) a širokou škálu písem bezpatkových, tedy nejen Helveticu, ale i plno dalších. (Ariel mezi nimi pochopitelně není...) Písmům Arial a Times New Roman věnuji možná jeden ze svých článků. [Zpět]