TypoDesignClub je reprezentační publikace stejnojmenného spolku českých grafiků. Zastoupena je nejen starší generace (počínaje datem narození 1932), ale i mladí tvůrci (nejmladším je 28). Knižní podoba TDC si klade za cíl být ročenkou, která by shrnovala to nejlepší z práce svých toho času třiceti členů. Letošní vydání je v pořadí druhé.
Již mnoho let u nás neexistuje periodikum, které by se soustavně věnovalo práci grafických designérů a typografů. Znovuobnovená Typografia píše převážně o technologii tisku, časopis Font je zaměřen na samotný proces tvorby na počítačích a Deleatur nesplnil svůj cíl stát se čtvrtletníkem — zatím vyšla pouze dvě čísla, a to s téměř roční pauzou.
TDC se tak stává jediným dokladem o současných proudech ve vývoji grafického designu v Českých zemích, ačkoliv zdaleka nesdružuje všechny dobré typografy a designéry. Většinu členů tvoří vynikající grafici, mohu ale bohužel poukázat i na ty, jejichž dílo mi připadá jako výsledek práce průměrné reklamní agentury nebo klausura na střední grafické škole.
Jelikož srovnání dvou vyšlých katalogů umožňuje sledovat pohyb ve výtvarném názoru českých typografů, hledal jsem, co grafiky spojuje a čím se liší. Všiml jsem si určité tendence kreativního využití počítače až na samé dno jeho možností, aniž při tom autor sklouzává do potřeby ukázat, co všechno s počítačem dokáže. Objevuje se trend ke zjednodušování grafického designu, návrat k čitelnosti, důraz na nápad, invenci. To se děje i v oblasti písma, kde se většina tvůrců pomalu vrací k osvědčeným a prověřeným typům a opouští tvary experimentální, s primárně estetickou funkcí. Svědčí o tom i stálá obliba písem jednoho z členů TDC, Františka Štorma, který vytváří nové variace na historické abecedy.
V tomto katalogu — na rozdíl od předchozího vydání — kolísá počet stran „na osobu“ mezi dvěma a čtyřmi. Je to dobře, protože někteří grafici prostě zplodili méně kvalitních děl než jejich kolegové.
Povšiml jsem si také, že z prací některých zastoupených výtvarníků lze vypozorovat určitou tendenci ke komplexnímu a promyšlenému pojetí celé zakázky: nejen vizitka či plakát, nýbrž i logo na přilbě, firemní tričko, novoročenka — vše musí odpovídat stejnému duchu. Doufám, že je to způsobeno nejen stoupající profesionalitou grafiků, ale že přibývá i vyspělých klientů, kteří si uvědomují důležitost právě takového přístupu ke grafickému designu. Mezi mimořádně povedené prezentace patří např. grafická řešení výstav Rudolf II. a Praha (Pavel Lev) nebo Josip Plečnik (Tomáš Machek), knižních edic Českého spisovatele (Petr Babák), firemního designu (Sipral — T. Machek, P. Babák) a festivalů (MFF Karlovy Vary — Aleš Najbrt).
Ne všichni autoři mě zaujali. Z děl některých z nich bohužel cítím silný závan okouzlení počítačem. Jejich práce působí strojově chladně, chybí jim lidský rozměr, určitá míra nepřesnosti, rukodělnosti a v neposlední řadě nápadu. Tito grafici se nechávají ovládat možnostmi stroje a nepokoušejí se jít dál. Neexperimentují, nehledají nové cesty. Jsou svázáni nabídkou písem svého počítače, lacinými efekty počítačových programů, běžnými tiskovými technikami i formáty. Takový přístup k práci je ale v TDC naštěstí zastoupen menšinou.
V samotné publikaci je akcent kladen především na kvalitu prezentace jednotlivých děl a ne na kvantitu. V míře menší než v TDC 1996 jsou tedy zastoupeny logotypy, ubylo i inzerce. Uspořádání knihy je velmi příjemné pro „čtenáře“ publikace, to ještě podtrhuje citlivá a zajímavá úprava knihy od nejmladší členky TDC Kláry Kvízové a kvalitní tisk na kvalitním papíře. Vydáním druhé knihy tak vzniká smysluplná tradice společné prezentace současných českých grafiků. TDC je otevřený dalším typografům, a i když ne všichni členové dosahují stejně vysoké úrovně, je cítit společný zájem o pozvednutí oboru v očích veřejnosti.
ARCHITEKT 25—26/98
Letenská 5
118 45 Praha 1
Tel. 53 97 42
E-mail: redakce@architekt.cz