FINŠTINA

 

Server Typo přináší pravidla sazby evropské sazby.

Finská abeceda

Má tato písmena: a d e g h i j k l m n o p r s t u v y ä ö. Přitom písmena d g se ve finských slovech vyskytují jen uprostřed slova. Písmena b c f q w x z jsou jen ve slovech přejatých a v cizích vlastních jménech: např. bakteeri, Böömi "Čechy", crocus "krokus, šafrán", fantasia, zeniiti "zenit". Rovněž d g na začátku je jen ve slovech cizího původu demokratia, glyseriini "glycerín". Ve vlastních jménech švédského původu (kterých je ve finštině poměrně hodně) se objevuje též . H se ve finštině vyslovuje a zní zhruba jako české h: Praha "Praha".
Písmena s charakteristickými znaky pro sazbu finštiny jsou ä ö, popř. též š ž (o tom viz níže).

Spřežky

Ve finštině nejsou. Dokonce ani ch tu není a ve slovech cizího původu je nahrazeno ve výslovnosti i v písmu hláskou a písmenem k, např. psykologia, polyteknikumi; v cizích místních jménech místo ch bývá h: Harkov "Charkov". Místo ph a th slov řeckého původu je f a t: filosofia, teoria.

Výslovnost

Výslovnost finských souhlásek se neliší příliš od výslovnosti české. Finština však nezná souhlásky tzv. měkké (c, č, š, ž). Pokud se jeví potřeba je v písmě vyznačit, užívá se většinou kombinace písmen, a to takto: c se píše jako ts (tsaari "car"), š se píše sh nebo jako v češtině š (shakki, šakki "šach"), č se píše tsh nebo tš (tshekkiláinen, tšekkiláinen "český, Čech, Češka"), ž se označuje zpravidla zh, výjimečně ž.
Finské samohlásky se vyslovují jako české. Písmeno d se vyslovuje jako silně otevřené e; ö se vyslovuje jako německé ö; se vyslovuje jako silně otevřené o; y se vyslovuje jako německé ü.

Dvojhlásky

Finština má 16 dvojhlásek: ai ei oi ui yi äi öi; au eu iu ou; ie uo yö; äy öy.

Hlásky zdloužené

Ve finštině se zřetelně rozlišují samohlásky krátké a dlouhé (tedy stejně jako v češtině). Dlouhé samohlásky se píší zdvojeně: maa, hyvää, liitto, uuni. I některé souhlásky rozlišují délku (stejně jako v italštině), dlouhé souhlásky se také píší zdvojeně, např. Sapporo, Kekkonen. Toto zdvojování písmen je pro finštinu velmi charakteristické a je také nápadné již na první pohled. Je velmi důležité, nebot vystihuje rozlišování krátké a dlouhé výslovnosti, na něž je finština citlivá; protože s dlouhou nebo krátkou vyslovností je spojen i význam slova. Některá slova, ač mají stejné hlásky, se od sebe liší právě jen délkou hlásky, např. uni "spánek" - uuni "kamna", kato "ztráta" - katto "střecha".

Verzálky

Se sázejí jako v češtině, tj. na začátku věty a ve vlastních jménech. Jména příslušníků národů se píší s malým písmenem (srov. tšekkiláinen "Čech, Češka"). Slova víceslovných názvů institucí se píší každé s velkým písmenem, např. Suomen Kansan Demokraattinen Liitto.

Přízvuk

Ve finštiněje na první slabice slova (tedy jako v češtině). Rovněž stejně jako v češtině se samohlásky nepřízvučné neredukují, neoslabují (jako je tomu např. v ruštině).
Finská domácí a zdomácnělá slova začínají buď samohláskou, popř. dvojhláskou, anebo jen jednou souhláskou, tedy nikoli skupinou souhlásek (to pak platí i pro chápání začátku slabiky uvnitř slova).

Dělení slov

1. po slabikách (jsou-li otevřené, tj. zakončené samohláskou): ta-ka-ma, ji-mo-na-di;
2. zdvojené samohlásky se nedělí: vaa-ra, pi-tääkö;
3. dvojhlásky se nedělí: kou-lu, pie-noi-nen, pöytä; samohlásky netvořící dvojhlásku se od sebe oddělují: korke-a, tärke-ä;
4. skupina souhlásek uvnitř slova se dělí tak, aby na začátku oddělené slabiky byla jen jedna souhláska: las-ku, Keik-konen, kont-tori;
5. slova složená se dělí na švu svého složení: posti-konttori, kirko-isä.

Zkratky

Se sázejí po švédském způsobu, a to těsně k sobě, např. d : r, n : o, p : nä, v : na 1974, 5 : s ääni.

Číslice

Vícemístná čísla se dělí na trojmístné skupiny hlavně čárkami. - Desetinná místa se oddělují čárkou 33,3 nebo tečkou: 55.5. Obyčejné zlomky se sázejí jakó v češtině; mezi číslem celým a zlomkem se sází třetinka (výplněk). - Řadové číslovky se sázejí: 1 : 0,. 2 : 0, 3 : 0 atd.

Procento

Se sází % nebo celým slovem: prosentiin.

Interpunkce

Za tečkou, otazníkem a vykřičníkem se sází normální písmový výplněk; naproti tomu před vykřičníkem, otazníkem, dvojtečkou a středníkem tenký písmový výplněk; před pomlčkou a za ní se sází normální písmový výplněk. - Uvozovky se sázejí nejčastěji podle švédštiny: »aika»: ale také aika ale vždy těsne ke slovům. Při podřaděné sazbě se značí opakování (stejného textu) jako v češtině uvozovkou » nebo .

Datum

Jména měsíců se sázejí minuskulí, datum (dne) bez tečky: 15 toukokuu 1974 nebo 15 t : u 1974; Hejsinki 1 kesiikuu 1974. - Adresa: Helsinki, Rauhankatu 44.

Měna

1 markka - 100 penniä; 1:50 mk nebo 1:50 markkaa; také Smk 5:-, -:75

Časové údaje

klo 6,30 nebo klo 6.30

Měrové jednotky

Zkratky měr a vah se sázejí s tečkami: m., cm.; m., kg. atd. Finština se sází latinkou. V sazbě jako vyznačovacího písma se používá kurzívy nebo prostrkávání. Titulky se sázejí zpravidla s tečkou na konci. POZNÁMKY se označují shodně v textu i pod čarou hoření zlomkovou číslicí.

Zdroj: Typografia 5/1975