![]() |
Server Typo přináší pravidla sazby evropských jazyků.
Rumunská abeceda
Rumunská abeceda má tato písmena: a
b c d e f g h i
j l m n o p r s
t
u v x z. Kromě nich je v cizích slovech ještě k q w y.
V odborných slovech řeckého původu se místo y píše i (tedy jako v italštině) : sindicat, igiena, psihologie. Za th, ph cizích slov se píše t, f, ale x se v nich píše: filozofie, fizika, teorie, taxa.
Slitky se v rumunské grafice nevyskytují.
Písmena s charakteristickými znaky pro sazbu rumunštinyjsou
.
Diakritická znaménka
Tvoří s písmeny jeden celek a označují zvláštní hlásky (stejně jako např. v češtině š č ř ž). Jsou to:
se vyslovujejako velmi krátká samohláska neurčitého znění, např. p
cat [p'kat] "hřích", sit
[sit'] "síto",
se výslovností blíží ruskému y: v
nt [vynt] "vítr",
nalt "vysoký",
se vyslovuje jako š:
coal
, [škoal'] "škola",
se vyslovuje jako c: Constan
a [konstanca], o
el [ocel] "ocel".
Do r. 1954 se psávalo i ó, dnes se píše oa: sóre, dnes soare "slunce". Místo se psávalo
. Dnes se
píše jen ve slově Rom
nia a ve slovech od tohoto slova odvozených. Místo ea se psávalo é, ia: dél, nyní deal. Místo z se psalo
, popř. s: dece, nyní zece, sbor, nyní zbor, desarma, nyní dezarma.
Výslovnost a pravopis spřežek
Spřežky ch, gh označují před e, i měkké k, g: chelner [kelner] "číšník", anghin [angin'].
Výslovnost:
j se vyslovuje jako dž: jale [džale] "žal", bagaj [bagaž] "zavazadlo". Hláska j se označuje písmenem i: iarb [jarb'], caiet [kajet] "sešit".
i nepřízvučné na konci slova se nevyslovuje, ale změkčuje předcházející souhlásku: ani [aň] "roky" (tedy jedna slabika!), lupi [lup] "vlci", cocoi [kokoš] "kohouti". Ale po skupině souhláska + r, l se i vyslovuje: negri "černí", afli "dovídáš se".
c, g před a, o, u a před souhláskami se vyslovuje jako k: coal
[škoal'], gura [kur'] "ústa".
Před e, i se vyslovuje jako č, dž: cerb [čerb] "jelen", bici [bič] "bič", rege [redže] "král", legi [ledž] "zákony".
Má-li se c, g vyslovit jako č, dž před a, o, u, píše se spřežka ci, gi: cioar [čoar'] "vrána", giuvaer [džuvaer] "klenot".
Má-li se ch, gh vyslovit jako měkké k, g před a, o, u, píše se spřežka chi, ghi: ochiul [okul] "oko", ghiozdan [gozdan] "aktovka".
ou se vyslovuje jednoslabičně (tedy stejně jako česká dvojhláska ou): birou "kancelář".
ea se vyslovuje zpravidla jednoslabičně: fereastr "okno". Po c, g, ch, gh se ea vyslovuje jako a: ceara [čara] "vosk", Ceau
escu [čaušesku], geam [džam] "okenní tabule", tinichea [tynyka] "plech", ghea
a [gaca] "led".
oa se vyslovuje zpravidla jednoslabičně: coafor "kadeřník".
Ostatní skupiny samohlásek se vyslovují různoslabičně: aur [a-ur] "zlato", prieten [pri-je-ten] "přítel", studia [stu-dy-ja] "studovati".
Zdvojené souhlásky se v rumunštině ani nevyslovují, ani nepíší. Ve starším pravopise se však zdvojené souhlásky psávaly, např. rass, dnes ras
"rasa",
nneca, dnes
neca "utopit".
Apostrof
se sází v těch slovech, v nichž se setkají dvě samohlásky a některá z nich se vypustila, např.: n'am místo nu am; je-li přitom na jedné či obou stranách apostrofu jen jednoslabičné slovo, stahují se těsně k apostrofu, jsou-li obě strany víceslabičné, zůstane mezi nimi normální mezera: frá ncetare místo f
r
ncetare.
Verzálky
mají povšechně stejná pravidla jako v češtině. Píší se na začátku věty a zpravidla též na začátku verše, ve vlastních jménech osob, míst, úřadů, ústavů, institucí, u zájmen 2. osoby v dopisech, v nadpisech a knižních titulech. V minulosti se verzálkami psaly i měsíce a jména národů, dnes v obou případech se píše minuskule, tedy romn "Rumun".
Skládá-li se vlastní jméno z více slov, píší se všechna s velkými písmeny, např. Republica Socialist Rom
n
, Organiza
ia Na
iunilor Unite.
Dělení slov
se řídí téměř stejnými pravidly jako u ostatních románských jazyků; nedělí se v těch případech, co podle pravopisu tvoří jednu hlásku; tedy ch a gh, kde je h pomocným znakem, se nedělí; rovněž případy, kdy ci, gi, chi, ghi jsou spřežky; také st a sp ve spojení s jinými souhláskami se nedělí: cape-stru, re-stringe. Dále platí:
1. nelze dělit jednoslabičná slova, ani případy typu aui [aú] ;
2. nedělí se dvě samohlásky, které tvoří dvojhlásku: poar-t;
3. dvě souhlásky se dělí (s výjimkou shora uvedených případů) : sin-dicat, mar-tor;
4. ze skupiny tří souhlásek se nechává první na konci první slabiky: am pli-fi-ca-re;
Spojování slov spojovníkem neboli divisem
Složená slova se píší dohromady (binefacere, totdeauna), ale v těch případech, kdy nejde o slovo složené, nýbrž o vyjádření mluvnického vztahu dvou slov, používá se divisu: rogu-te (prosím tě), te-am vzut (viděl jsem tě) apod.
Zkratky
se označují tečkami: . c. l. =
i cele-I-alte (= atd.) nebo se používá malých písmen podložených: Dle = domnule (pane), Dlor = domnilor (pánové). Jindy se používá divisu D-le = domnule, D-ta = Domnia-ta, D-Voastr
= Domniaxroastr
.
Zkratky měr a vah se sázejí z písma obyčejného s tečkou: m., cm., kg., t. atd.
Iniciálové zkratky se oficiálně píší s tečkami O. N. U. V běžném tisku, v novinách se nyní často sázejí bez teček.
Číslice
Tisíce se oddělují tečkami: 33.222.111; desetinné zlomky tečkou dole: 17.77 nebo spíše čárkou: 17,77. - Obyčejné zlomkyjako v českých textech. - Ceny (např. výrobků) s tečkou: Lei 444.50 nebo 4.50 bani, ale také s čárkou: Lei 522,50, 0,40 bani. - Procento: % - Časové údaje s čárkou: 11,30 nebo s tečkou 11.30. - Datum: jména měsíců verzálkou, datum (dne) bez tečky: 28 Martie 1974. - Adresa asi takto: Ploieti, strada Sm
rdan, 23. Tečky v pořadové sazbě u odstavců jako v češtině: 1. 2. 3.
Interpunkce
Za tečkou, vykřičníkem a otazníkem je normální mezera; před vykřičníkem, otazníkem, dvojtečkou a středníkem se sází tenký písmový výplněk. Pomlčka se odděluje mezerami po obou stranách. Uvozovky se sázejí jako v češtině i «francouzské» (hroty ven); obou druhů uvozovek se stejně používá místo opakovaných slov v podřaděné sazbě. Tečkování se provádí tečkami na čtverčík.
Vyznačuje se v písmě kurzívou nebo polotučným písmem; prostrkávání se používá jen velmi zřídka.
Poznámky se označují shodně v textu i pod čarou obyčejnou číslicí v závorkách (1); poznámka se od textu odděluje obyčejně prázdnou řádkou - linkou jen zřídka; v takovém případě to bývá linka na celou šířku sazby stránky.
Zdroj: Typografia 10/1974