Hlavní písmové pojmy
• • •
původ
obraz
velikost
čitelnost
osnova
účaří
duktus
stínování
tah
dřík
serif
|
|
4. Hlavní písmové pojmy
Tiskové písmo je hotovým výrobkem, který nelze libovolně měnit a dodatečně upravovat. U písma se rozlišuje:
1.Původ (latinka, azbuka, řecké písmo, arabské, hebrejské atd.)
2.Obraz
a) podle charakteristických kresebných znaků (klasifikačních skupin)
b) podle kresebné verze (řezu) - základní a vyznačovací (např. kurzíva, polotučné písmo, kapitálky atd. - písmová rodina)
c) písmena velké abecedy (verzálky) a malé abecedy (minuskule)
3.Velikost (v typografických bodech nebo v milimetrech)
ČITELNOST PÍSMA
Základní funkcí písma je jeho čitelnost. Na dobré čitelnosti se podílí mnoho činitelů, které ovlivňují čtenáře. Snahou je, aby čtení neunavovalo a písmo i celková úprava působily esteticky, doplňovaly a zvýrazňovaly obsah tiskoviny. Hlavní činitelé ovlivňující čitelnost a rozlišitelnost písma:
- podobnost a odlišnost tvarů znaků (písmen)
- velikost písma
- proložení (volný prostor mezi řádkami)
- vnitřní a vnější prosvětlení písma
- rozdíl v tloušťce vertikálních a horizontálních tahů (duktus písma)
- délka horních a dolních dotahů
- šířková proporce písma
- mezislovní mezery
- sklon kurzívy
- délka řádky
- diakritická znaménka a ozdobné prvky
- zabarvení a jakost povrchu papíru (spolu se schopností odrážet světlo)
- barevný tón (pestrost) tiskové barvy
- intenzita osvětlení výrobku a iradiace (tj. zdánlivé zvětšení nepotištěných míst)
Čitelnost písma u latinky určuje horní polovina obrazu. Lze se o tom přesvědčit zakrytím poloviny střední výšky písma. To znamená, že tvary horních partií písmových znaků se více podílejí na čitelnosti a rozlišitelnosti písma.
KONSTRUKCE PÍSMA
Při tvorbě tiskového písma se vychází z písmové osnovy. Pro abecedy nakreslené českými písmaři je charakteristické, že verzálky jsou nižší než horní dotahy u minusek, aby rozlišovací (diakritická) znaménka (akcenty) nepřesahovala přes kuželku písma.
NÁZVY NĚKTERÝCH KONSTRUKČNÍCH ČÁSTÍ PÍSMENE
Účaří - základna písmové osnovy, na níž jsou postaveny obrazy písmových znaků. Aby písmové znaky byly opticky stejné, přesahují oblá písmena účaří. Tomuto tahu se říká přetah.

Duktus - výraznost kresby písma vyjádřená tloušťkou tahů písmen v poměru k jejich výšce. Rozeznáváme písma zeslabeného duktu - tenké a slabé. A naopak písma zesíleného duktu - polotučné, tučné a velmi tučné.
Stínování - zesilování částí nebo celých tahů písmena, zvláště u dříků a oblouků. Kolmé stínování je typické pro písma statická, šikmé (diagonální) proti směru hodinových ručiček pro písma dynamická.
Tah písma - kresebný prvek písmového znaku, např. dřík, oblouk, náběh, výběh atd. Podle tvaru se rozlišuje oblý, přímý a stínovaný tah.
Dřík písmena - hlavní svislý př. šikmý, nikoli však oblý tah písmena.
Serif (patka) - příčné zakončení tahu písmena (vodorovné, svislé nebo šikmé). Tvar serifů je jednotný v kresbě daného písma a pomáhá utvářet jeho charakter.
Hlavní stránka
|
|