POLŠTINA

 

Server Typo přináší pravidla sazby evropské sazby. Doporučujeme vytisknout soubor PDF, který lépe zobrazuje všechny národní znaky.

Polská abeceda

Polská abeceda má tato písmena: a ą b c ć d e ę f g h ch i j k l ł m n ń o ó p r s ś t u w y z ż ź. Písmena g v x se píší jen výjimečně v nemnoha odborných slovech cizího původu.
Písmena s charakteristickými znaky pro sazbu polštinyjsou ą Ą ć Ć ę Ę ł Ł ń Ń ó Ó ś Ś ż Ż ź Ź.

Diakritická znaménka

Háčkem pod písmenem se označují nosové samohlásky ę (nosové e), ą (nosové o), např. ręką "ruka", sąd "soud". Čárka nad písmenem označuje hlásku měkkou:
ń [ň], ś (velmi měkké s, znící téměř jako měkké š), ź (velmi měkké z, znící téměř jako měkké ž), měkké asibilované ć, znící jako velmi měkké c). Takto označená písmena se však píší jen před souhláskou nebo na konci slova, např. dziś "dnes", myśleć "mysleti", ślepy "slepý", pieśń "píseň", radość, źle. badź "buď".
Písmeno ó se čte jako krátké u: różny "různý", pióro "péro". Všechny samohlásky jsou v polštině krátké, neexistuje tu tedy problém označování kvantity samohlásek jako v češtině.
Tečka nad ż označuje hlásku ž (tvrdé ž, na rozdíl od měkkého ź).
Přeškrtnuté ł značí l tvrdé, obdobné východomoravskému tvrdému l, např. piła "pila", zyła "žíla". łyzwa "brusle". Neoznačené l znamená l měkké.

Spřežky

Polský pravopis je spřežkový (jako byl pravopis staročeský). Polské spřežky rz, sz, cz odpovídají českým ř, š, č.
Skupení dz odpovídá slovenskému dz ve slově medzi: midzy. Skupení dź odpovídá českému dž ve slově džbán (ale s měkkou výslovností): dźwigać "zdvíhati". Ve slovech z angličtiny se objevuje dż (dž s tvrdou výslovností), např. dżem, dżentlmen.

Rozlišování hlásek tvrdých a měkkých

Pro polštinu je velmi významné á důležité. V češtině se také rozlišují hlásky měkké a tvrdé, ale tento rozdíl platí jen pro pravopis, nikoliv pro výslovnost. Po hláskách měkkých se píše v domácích českých slovech jen i: ci, či, ši, ři, ži, di, ti, ni (tj, d', ť, ň). Po hláskách tvrdých se píše jen y: hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny (tj. d, t, n). Ale i samo rozlišování i a y, je jen grafické, výslovnosti se netýká. V polštíně je stav podstatně jiný: rozdíl v měkkosti a tvrdosti se projevuje nejen v písmu, nýbrž i ve výslovnosti a týká se i rozdílu ve výslovnosti i a y. Přitom tradiční český pravopis vystihuje rozdíl mezi měkkostí a tvrdostí, jaký byl v jazyce do 16. století. Polština vystihuje stav nynější. který se od stavu staršího značně liší.
Pro polštinu jen tvrdé hlásky jsou cz, sz, rz, ż, r, ch, ł. Po nich se nemůže psát i, nýbrž y; czysty, szyć "šíti", żywy "živý", przysłowie, krzyk, chyba, chytry, cały.
Pro polštinu jen měkké hlásky jsou k, g, l. Po nich se nemůže psát y, nýbrž jen i, např. wysoki, drogi "drahý", cali "celí (množ. č.)". Po k, g nejde ani e, nýbrž měkké ie: wysokiego, drogiego "vysokého, drahého".
Některá písmena označují hlásky dvě, jednu tvrdou a jednu měkkou. Měkká výslovnost je vyznačena následujícím i; toto i bud' označuje hlásku i, nebo je jen grafické a nevyslovuje se (jesttiže následuje další sarnohláska).
Před souhláskou a na konci slova se měkkost těchto hlásek vyznačuje čárkou nad písmenem, např. pieśń, radość, bądźcie, vysl. bondžče "bud'te". Viz odstavec o diakritických znaméncích.
Měkkost hlásek p, b, m, v se označuje obdobně, jen s tím rozdílern, že písrneno i značí nejen měkkost. nýbrž také hlásku i nebo hlásku j, např. pić "píti", pióro (vysl. pjuro) "péro", wić "víti", wiara (vysl. vjara) "víra", bić "bíti", biada "bída", miłość, miód (vysl. mjud) "med".

Cizí slova

Pravopis cizích slov se řídí zásadami pro psaní slov domácích.
Po c, s, z, t, d, r se píše y, např. publicystyka, cylinder, cykl, ryzyko, kryzys, rubryka, papryka, praktyka, turystyka, satyra, dyrektor, dyplom, dyscyplina.
Místo x se píše ks, gz, např. ekspert, ekspansywny, eksperyment, egzamin, egzekucja, ksylofon. kompleks, marksizm.
Místo v se píše w, např. rewizja, telewizyjny, inicjatywa, rezerwa.
Po h, g se píše zpravidla i, např. hiena, hipertrofia, oryginal, gimnazjum.
Po n se zachovává původní psaní: cynik, technika, tenis, nikotyna, nikiel, nikl.
Skupení ia cizích slov se do polštiny přepisuje jako ja, např. komisja, egzekucja, koncesja, galerja, Azja, Francja, Czechosłowacja, memorjal, materjal. Podobně i radjo (vedle radio). Ve slovech na -logia, -grafia se i často ponechává (nepůsobí tu pravopisných potíží), např. typografia, psychologia.
Původní psaní se ponechává u jmen vlastních, zejména osobních. Některá se však přesto píší pravopisern polským: Wolter, Szekspir.

Verzálky

Má se jich správně užívat jako v češtině. V praxi se však verzálek užívá daleko častěji, zejména ve vlastních jménech i názvech institucí a organizací, např. Polskie Towarzystwo Lekarzy Weterynaryjnych, Instytut Naukowej Organizacji i Kierownictwa. Polski Słownik Biograficzny, Słownik Frazeologiczny języka polskiego, Międzynarodowy Dzień Pokoju, Krajowa Konferęncja Mlodych Patrjotów.

Dělení slov

Především se odděluje předpona (prze-, bez-, nad-, przy-, na-, od-, nie-, roz-, wy-, za-, ze-, aj.) jinak se dělí tak, že na konci řádky zůstává samohláska a přenáší se slabika začínající souhláskou, např. szcze-ście, Ko-ściusz-ko, chy-try, ró-wność apod. Výjimka je u takových slabik, které se končí na souhlásky j, I, ł, r, rz, m, n, ń: do-bro-dziej-stwo, czar-ny, War-sza-wa, wiel-kość apod. Kde tohoto pravídla nelze použít, nutno dbát, aby se na novou řádku nepřenesla skupina souhlásek, které lze jen s námahou vyslovit, a proto např. se nedělí chło-pczyk, pier-wszeń-stwo, ale chłop-czyk, pierw-széń-stwo. Třeba zvláště pamatovat, že nelze rozdělovat spřežky c, dz, dź, dż, rz, ść, sz, szcz. Neroztrhují se také slabiky se skupinou písmen obsahujících měkčící i (nie-dzie-la).

Zkratky

V polštině se částečně shodují s českými zkratkami, např. itd. = i tak dalej (a tak dále, atd.), itp. = i temu podobne (a podobně, apod. ap.), i. p. = na przyklad (například, papř.), nr = numer (číslo, čís. č.), tzn., t. zn. = to znaczy (to jest, tj.), tzw., t. zw. = tak zwany (takzvaný, tak zvaný, tzv.), ur. = urodzony (narozen, nar.).

Iniciálové zkratky

Se též velmi v polštině vyskytují; jsou to zejména zkrácené názvy různých organizací, institucí ap., např. ONZ = Organizacja Narodów Zjednoczonych.

Řadové číslovky

Se píší bez tečky; často se však užívá pádových koncovek (1-szy, 2-gi, 3-ci, 4-ty, 7-my, I-go, w 2-giej, w 3-ciej apod.).
V pořadové sazbě se sázejí za číslicemi tečky; tisíce a milióny se dříve oddělovaly tečkami nebo čárkami, nyní pouze menší mezerou (při sázení slabým písmovým výplňkem), např. 1000 000 milion (milión), 1000 000 000 miliard (miliarda), naproti tomu 1000 tysiąc (tisíc), r. (rok) 1975. - Desetinné tečky jsou většinou dole, častěji však místo nich bývají čárky, např. 22,5%. Při sázení odborných prací v polštině lze postupovat podle technických pravidel platných v češtině.

Datum

W Pradze dnia 8-go kwietnia 1975 r.; aneho zkráceně: 8. V. 1975.

Zdroj: Typografia 3/1976