![]() |
Server Typo přináší pravidla sazby evropských jazyků.
Turecká abeceda
Turečtina užívala výhradně písma arabského až do roku 1928. Toho roku bylo na popud Kemala Atatürka zavedeno písmo latinské.
Turecká abeceda má tato písmena: a A b B c C
d D e E f F g G
h H
I i
k K l L m M n N o O ö Ö p P r R s S
t T u U ü Ü v V y Y z Z. Písmena j, q, x, w se píší jen v cizích vlastních jménech; j též v některých odborných slovech.
Písmena se znaky charakteristickými pro sazbu turečtiny jsou:
ö Ö
ü Ü
.
Slitků se nepoužívá, a to ani slitků v latince obvyklých: ,
.
Diakritická znaménka
označují dlouhé a, dlouhé i, dlouhé u. Užívá se jich nedůsledně a jen ve slovech cizího původu, hlavně ve výpůjčkách z arabštiny. V domácích slovech kvantita se neoznačuje.
označuje hlásku č, např.
ekmek "táhnouti"
označuje hlásku š, např.
i
e "láhev";
označuje ve slovech s vokály předními (e, i, ö, ü) hlásku j, např. de
il [dejil], "není"; ve slovech s vokály zadními (a, o, u) se nevyslovuje, např. ko
u
[kouš], "útulek", da
[dá], "hora";
ö ü se vyslovují se zaokrouhlenými rty, tedy jako v němčině nebo v mad'arštině.
Krom toho je třeba připomenout, že se rozlišuje I (jako i bez tečky) s výslovností blízkou ruskému y, tedy jako i zadní, a přední i (s tečkami) jako i naše. Verzálka tohoto i předního se píše také s tečkou, např.
stanbul.
Háček nad nemívá tak ostrou špičku, jako má háček v našem písmu, většinou se místo háčku píše oblouček.
Výslovnost
Písmena bez diakritických znamének se čtou většinou jako v češtině. Tedy k se čte vždy jako k, g jako g, s se čte vždy jako s (tedy i mezi samohláskami), z jako z.
Rozdíl je pouze v těchto případech :
c se čte jako dž, např. Cemal [Džemal];
y se čte jako j; např. yayla "letní pastvina", [jajla];
j se čte jako ž, např. japon [Gapon], psikoloji "psychologie", [psikoloži]. Písmeno j se však objevuje jen v cizích vlastních jménech a ve slovech přejatých.
Místo ypsilonu v odborných slovech řeckého původu se píše i, např. fizik, psikoloji. Dvojhlásky: Turečtina dvojhlásky nemá. Sejdou-li se dvě samohlásky, nespojují se v dvojhlásku.
Zdvojené souhlásky se vyslovují zdlouženě. Např. attan "s koně".
Apostrof
označuje šev mezi slovem (jeho kmenem) a příponou. Např. stanbul'a "do Istanbulu", Ankara'ya "do Ankary",
stanbul'dan "z Istanbulu". Apostrof se však píše většinou jen u vlastních jmen.
Spřežky
nejsou (turečtina má pravopis diakritický). Není ani ch; turečtina nemá hlásku tomu odpovídající, má sice neznělé h, ale to je bližší našemu znělému h a také se jako h píše. V odborných slovech řeckého původu místo ch je k, např. psikoloji. Ve slovech řeckého původu se nepíše th ani ph: teori, fizik.
Verzálky
se píší vcelku jako v češtině. Píší se i ve jménech národů, např. Türk "Turek", ek "Čech". Ve víceslovných vlastních jménech se píší verzálky u každého slova, např. Türkiye Cumhuriyeti "Turecká republika", vysl. Türkije Džumhurijeti.
Dělení slov
Slova se dělí po slabikách, např. bu-gün "dnes", gidi-yorum "jdu", ky-met "hodmota", ol-du
u, müm-kün, te
ek-kür.
Zkratky
jako v češtině, s tečkou na konci, např. B. (bej "pan"), Bf. (bejefendi). Psaní iniciálových zkratek není ještě ustáleno, píší se s tečkami po jednotlivých písmenech anebo bez nich.
Interpunkce
se sází jako v češtině; rovněž uvozovky se sázejí většinou «francouzské», tj. hroty ven, a sázejí se těsně k příslušnému slovu; též se používá uvozovek - zaman.
V podřaděné sazbě se používá těchto uvozovek: » nebo ".
Vedle našich ustálených tří teček píší se též dvě tečky nebo i čtyři.
Je-li jméno, třebas i víceslovné, uvedeno v uvozovkách nebo v závorkách,je uvedeno jen ve své základní podobě, kdežto přípony se sázejí vně závorek nebo uvozovek. Srov.
«Secilmis Hikayeler Dergisi»nim
(jméno časopisu) (přípona označující naši platnost 2. pádu).
Vyznačujícím písmem je hlavně kurzíva; titulky (v novinách ap.) se sázejí zpravidla bez tečky na konci.
Číslice
Vícemístná čísla se oddělují čárkami, např. : 2,468,999, 44,666,888. - Desetinná místa se oddělují tečkou dole: 6.60. - Obyčejné zlomky se sázejí jako v češtině. Také řadové číslovky se sázejí jako v češtině, tj. s tečkou: 1., 2., 3. Rovněž odstavce se obdobně číslují - nebo se sázejí takto - 1 ), 2), 3) či 1-, 2,- 3-. Procento se sází jako v češtině, a to %.
Datum
Jméno měsíce se sází velkým písmenem, označení dne bez tečky, například stanbul, 1 Eylül 1975.
Měnové jednotky
1 turecká lira = 100 kurušů.
Zdroj: Typografia 4/1976