PRŮVODCE PO GRAFICKÝCH ČASOPISECH

 

Tyto články vznikají jako seriál pro informační server Grafika on-line.

Zde je seznam dosud popisovaných časopisů pro snazší orientaci:

 

Deleatur

Po roční pauze vyšlo konečně další číslo jediného českého časopisu zaměřeného výhradně na grafický design. Situace v České republice je bohužel taková, že typografie stojí na okraji zájmu společnosti, a tak se časopis neustále potýkal a potýká s nedostatkem finančních prostředků. Zaměřme se však spíše na nové číslo.

První stránky patří grafikovi, jehož jméno je u nás dobře známé. Petr Krejzek si povídá s Alešem Najbrtem o jeho práci, proměnách světového designu, filmových plakátech. Jan Rous a Iva Janáková představují osobnost moderního českého designu, Ladislava Sutnara. Kromě ukázek z dvacátých a třicátých let, kdy Sutnar pracoval v Československu, jsou zejména bohatě zastoupena léta 40., 50. a 60., kdy Sutnar působil ve Spojených státech. Článek doplňují Sutnarovy názory na grafický design. Svérázně hodnotí František Štorm některá písma Zuzany Licko vydaných Emigre. Kořeny abstraktních tendencí v úpravě knižních obálek v 60. letech, hledá ve svém textu Zdeněk Primus. Petr Babák se zamýšlí nad politickými plakáty skupiny Pode Bal. Možnosti typografie na internetu a některé zajímavé osobnosti představuje Filip Blažek. Část Deleaturu tištěná na kuléru pak nabízí množství recenzí, zpráv, aktualit z oboru.

Grafickou úpravu časopisu navrhl Tomáš Machek. Deleatur je tištěn barevně na matném křídovém papíře (48 stran) a černobíle na modrém kuléru (8 stran). Aktuální číslo je v prodeji ve vybraných knihkupectvích, galeriích a grafických studiích, jejichž seznam najdete na internetu na adrese deleatur.typo.cz.

Časopis Deleatur vydává Alan Záruba. Čtvrté číslo stojí 126 Kč (anglická mutace 189 Kč). Internet: deleatur.typo.cz nebo www.typo.cz/deleatur. Objednávky: deleatur@typo.cz

... (dot dot dot, tři tečky, bod bod bod atd.)

..., tři tečky nebo dot-dot-dot je zcela nový časopis o grafickém designu, který vydávají mladí evropští designéři.

Slovenský grafik Peter Biľak, němečtí typografové Jürgen X. Albrecht, Tom Unverzagt a Brit Stuart Bailey se rozhodli vydávat další časopis o grafickém designu. Že je podobných časopisů dost autoři vědí, právě do prvního čísla se pokusili zmapovat encyklopedickou formou všechny typografické časopisy, které kdy v Evropě a Americe vycházely. České časopisy zastupují (abecedně) Bulletin Designa centra ČR, Deleatur, Design Trend, Font, Raut, Red, Typografia, Umění a řemesla a Žijeme, víte-li o jiných periodikách (do seznamu nejsou zařazeny ročenky, elektronické publikace a firemní zpravodaje), dejte vědět redakci na adresu editor@dot-dot-dot.de.

Na první pohled překvapí strohost obálky. Černá a bílá, jednoduché písmo (Eureka Monospaced je dílem Petra Biľaka, který za rodinu písem Eureka získal cenu Nejlepší design v kategorii tvorba písma na letošním bienále grafického designu v Brně). Text na obálce totiž vymezuje ... vůči ostatním časopisům z oboru. Čím se bude ... vyznačovat? Kritičností, flexibilitou, mezinárodním charakterem, užitečností, nekompromisností a také tím, že nebude představovat portfolia slavných typografů.

Zajímavá je grafická podoba časopisu. Formát, jen o málo větší než A5, je na grafický časopis nezvykle malý. Rovněž barevnost je atypická, ... je tištěn dvěma barvami, přičemž druhá barva se během čísla mění ze žluté na zelenou a na červenou. Grafická úprava je citlivá, jednoduchá, a přesto originální, časopis je stejně jako obálka sázen písmy z rodiny Eureka. Tři tečky mají 96 stran a jsou vytištěny na ofsetovém papíře.

Články mají esejistický charakter. Autoři se nesnaží chytat se každé "převratné" novinky, ale raději s odstupem hodnotí uplynulý vývoj. Dočíst se tak můžeme o časopise Emigre nebo záznam chatu Petera Biľaka a Petera Martense s významným typografem Maxem Kismanem. Tištěnou verzi časopisu doplňují webové stránky na adrese www.dot-dot-dot.de.

Časopis ... vydává Broodje & Kaas, Lipsko, zamýšlenou periodicitou je 6 měsíců, časopis stojí 9 Euro nebo 18 DM.

Typografia

Nejstarší český časopis, který (nepočítaje tři přestávky) nepřetržitě vychází od roku 1888, vstupuje do 103. ročníku. Nemá význam znovu psát stručnou historii časopisu Typografia. Jeden z posledních článků na toto téma napsal člen redakční rady časopisu Typografie Vladimír Drbohlav do typografického bloku časopisu Souvislosti. Článek si můžete přečíst, neboť je k dispozici on-line ve formátu PDF.

První číslo roku 2000, v pořadí již 1097. má 24 stran. Přibližně polovina čísla je věnována polygrafii, kde si můžete přečíst reportáže z veletrhů, novinky o systémech Computer to Plate, rozhovor s majitelem tiskárny či poučit se o pravopise. Dvoustranu zabírají stručné novinky z oboru. Druhá polovina čísla má blíže k typografii. Tomáš Fassati nabízí pohled na„slavné novoročenky“ českých výtvarníků, Helena Veličková přemýšlí nad tiskovým písmem očima grafologa, Vítězslav Prágr shrnuje dění v oboru umělecké knižní vazby za poslední rok. František Štorm tradičně představuje nové písmo, tentokráte abecedu prof. Solpery. Poslední dvoustranu o polském plakátu napsala Marta Sylvestrová.

Typografia má dle mého názoru jeden velký problém a tím je grafická úprava. Po neslané nemastné podobě ze studia Najbrt a Lev je nyní úpravcem František Štorm. Bohužel se mu nepodařilo dodat Typografii výjimečnou úpravu, kterou si časopis bezpochyby zaslouží. Časopis je i nadále šedý, nečtivý, nijaký. Výjimku tvoří obálky, na jejichž návrzích se střídají čeští grafici.

Úzké zaměření časopisu na klasickou typografii bohužel neumožňuje větší rozšíření Typografie. Nízký náklad se tak projevuje i na ceně, 60 Kč za 24 převážně černobílých stránek se mi zdá dost. Nicméně oceňuji snahu vydavatelů pokračovat v tradici. Doufám, že se Typografia postupně zlepší a stane se opět prestižním a renomovaným časopisem všech typografů a typofilů.

Časopis Typografia vydává Kolegium Typografie. Jedno číslo stojí 60 Kč. Šéfredaktorem je Vladislav Najbrt. Objednávky: typografia@netforce.cz.

House Magazine

Časopis pro milovníky typografie 50. a 60. let, časopis pro ty, kdo milují umělohmotný nábytek, béčkové horory a americká auta: House. První recenze z nového seriálu.

Za našimi hranicemi vychází velké množství časopisů specializovaných na písmo a typografii. Domácí scéna bohužel zeje prázdnotou. Slavná Typografia je spíše Polygrafia – převažují články o technologii a typografie je odsunuta na pár posleních stran. Ani Font se typografii a písmu tolik nevěnuje, ve středu jeho zájmu je spíše proces tvorby komerční grafiky. A Deleatur zatím nevychází pravidelně. Přesto budu postupně o těchto časopisech psát. Začnu ale ve Spojených státech slíbenou recenzí na časopis House.

28. září jsem na stránkách americké písmolijny House Industries www.houseind.com objevil nový časopis. Riskl jsem platbu kartou přes internet a časopis si objednal. Po pravdě řečeno jsem na tuto krátkou epizodu zapomněl. 5. října jsem velmi překvapen našel časopis ve schránce! House Industries patří mezi nemnohé prodejce písem, jejichž nabídka tvoří stylově ucelenou kolekci — písma v sobě odráží duch amerických komerčních tiskovin 50.–70. let, autoři milují tehdejší auta, nábytek, technické přístroje nebo béčkové horory. Tomuto stylu odpovídá i časopis House, což se zrejme mnohým nelíbí. Cituji rozhořčeného návštěvníka jejich webu, který právě ukončil kurs grafického designu a založil si malé studio:„Pamatuji si všechno, co nabízíte, ze 60. let, když jsem vyrůstal. Vůbec se mi to nelíbilo a nelíbí se mi to ani teď. ... Jestliže je kopírování věcí z minulosti a jejich recyklace principem grafického designu, tak mě mrzí, že jsem utratil stovky dolarů za kurs a vybavení studia, a ne za něco jiného“.

První článek popisuje do podoby lidské hlavy stylizované korbele z polynéských ostrovů. Keramické nádoby z 50. a 60. let se staly sběratelskými artefakty a autoři hovoří o stylu Tiki. Další text popisuje městečko Wildwood, kde se na rozdíl od jiných míst Spojených států dochovala architektura plážových hotelů z 50. let – odhalené betonové konstrukce, neonové nápisy, plastové židle... Poslední delší stať je o mizejícím americkém písmomalířství, typickém projevu komerční grafiky ve Spojených státech.

Časopis House stojí 5 $, má 48 stran (z toho 16 je vzorník písem) a vychází třikrát do roka.

Upper and Lower Case

Časopis Upper and Lower Case patřil zejména v minulosti k uznávaným časopisům o písmu. I když sloužil hlavně k podpoře prodeje písem firmy ITC, která časopis vydávala, obsahoval i články o slavných typografech, světové písmotvorbě nebo o grafickém softwaru. Časopis se proměňoval jak v rozměrech, tak v grafické úpravě a celkem vyšlo přes 100 jednotlivých vydání.

Dnes jsem ve schránce našel nové, podzimní číslo roku 1999. Jak je patrné z nenápadného editorialu na paté straně časopisu, toto vydání je poslední. Příští číslo U&lc bude už pouze elektronické a najdete ho na adrese www.uandlc.com. Redakce tuto„změnu“ vysvětluje sílícími tlaky konkurence, ekonomickou situací a požadavkem čtenářů na rozšíření on-line verze.

Je to škoda, myslím si, že časopis poskytoval zajímavé typografické informace za slušnou cenu. Nezbývá nám ovšem, než se s tím smířit. Nespotřebovaná část předplaceného bude čtenářům vrácena formou šeku...

Font

Časopis Font je zaměřen převážně na samotný proces tvorby grafických návrhů na počítači, čemuž odpovídá i jeho struktura. Většina čísla je tedy věnována technologii.

Možná si pamatujete první čísla časopisu Font, útlá, černobílá, plná chyb v ošklivé, leč pro začínající devadesátá léta u nás typické grafické úpravě. Od té doby časopis prodělal obrovskou změnu k lepšímu. Font navíc nedávno výrazně inovoval grafickou úpravu, ta již není kolektivním dílem redakce, ale je hlídána jejím autorem, Pavlem Hrychem. Jeho koncepce je sice nadále poměrně konzervativní, ale v dobrém slova smyslu: časopis je přehledný a dobře čitelný.

Font je jediným českým periodikem, které soustavně informuje své čtenáře nejen o novinkách v oblasti softwaru a hardwaru, ale i o současné užité grafice u nás i v zahraničí. Dobrou tradicí se stalo představování jednotlivých typografů či grafických studií s bohatým ilustračním doprovodem. Jelikož někteří výtvarníci byli prezentování vícekrát, je zajímavé sledovat jejich profesionální vývoj.

Určitým nedostatkem Fontu je textová stránka. Některé články jsou povrchní, jiné jako by opsané ze zahraničních časopisů. Tristní jsou nudné rozhovory se zástupci reklamních agentur, kteří donekonečna omílají stejné fráze o výjimečnosti české reklamy (zatím co otištěné ukázky odpovídají pravému opaku).

Chválihodná je snaha tvůrců o prezentaci netradičních tiskových technologií, barev nebo papíru. Čtenář tak dostává mnoho informací, které by pouhým čtením článků nemohl dozvědět. Některá čísla jsou doplněna i od CD se stovkou kvalitně naskenovaných fotografií od deseti různých fotografů.

Časopis Font vydává Kafka design, stojí 60 Kč, má 66 stran a vychází šestkrát ročně, www.kafka.cz

De sign um

Slovenský De sign um je zaměřen na celou šíři designu, kam samozřejmě patří i design grafický. Časopis se věnuje architektuře, průmyslovému designu, sklu, textilu, nábytku, typografii, uměleckým řemeslům... Jednotlivá vydání jsou monotematicky zaměřená, což přináší poměrně široký pohled na daný problém. Od začátku roku 1999 byla hlavní témata následující: Grafický dizajn a časopisy (1/99), Dizajn a priemysel (2/99) a Dizajn pre všetkých (3/99). Z typografova pohledu mě zaujalo zvláště první letošní vydání, které se zabývalo nejen designem současných časopisů, ale i reflexí typografické tvorby ve specializovaných časopisech u nás i v zahraničí. Toto číslo vlastně popsalo (nevalný) stav současné kritiky grafického designu na Slovensku a potažmo i u nás, neboť autoři De sign um se neomezují hranicemi státu, kde žijí.

Pozoruhodným projektem, který časopis přináší již třetím rokem, je seriál Kapitoly z dejín dizajnu. Významný slovenský teoretik Zdeno Kolesár dekádu po dekádě popisuje trendy a osobnosti designu ve světě a na území Československa. Prvních osm článků z let 1997—98 již vyšlo knižně; předplatitelé získali tuto unikátní publikaci zdarma. Seriál se pomalu chýlí ke konci, poslední díl by věnován designu 70. let, doufám tedy, že se dočkám druhého dílu Kolesárovy knihy...

Přestože je zjevné, že časopis je velice pečlivě připravován, mrzí mě, že jeho grafická úprava nedosahuje takové kvality, jakou by si časopis o designu zasloužil. Některé články jsou vinou grafika velice obtížně čitelné, musel jsem se přemlouvat, abych takzajímavý text dočetl až do konce. Nicméně časopis doporučuji vaší pozornosti. Slovensky většina z nás rozumí a podobný časopis v češtině nevychází. De sign um je tištěn barevně na sedmdesáti dvou stranách (vyjma osmi stran kuléru).

Časopis De sign um vydává Slovenské centrum designu, předplatné činí 320 Sk (384 Kč), vychází čtvrtletně, www.scd.cz

Noviny pro grafický průmysl

Vydavatelství Grafie CZ, které mnozí znají z dvouměsíčníků Grafie Publicum a Grafie Forum, se nyní pustilo do dalšího projektu. Počínaje 15. zářím letošního roku vychází Noviny pro grafický průmysl. Od té doby již vyšla čtyři osmistránková čísla. Noviny skutečně vypadají jako noviny, jsou tištěné černou barvou na novinovém papíře a po jejich přečtení si musíte umýt ruce.

Označení „pro grafický průmysl“ je poměrně přesné. Časopis není určen grafikům či malým studiím, která se specializují na grafický design. Noviny jsou zaměřeny ryze technicky. Autoři píší o nových tiskových strojích, prezentacích softwarových firem, nových verzích aplikací, digitálních fotoaparátech, míchání barev, stále výkonnějších počítačích či o obchodní politice kdejaké společnosti. Cílovou skupinou budou zřejmě lidé technicky zaměření, lidé pro něž je grafika průmyslem. Ostatně grafici jsou v redakčním pojetí jen „dělníci“ předtiskové přípravy... (číslo 1/99, str. 2)

Osobně si myslím, že vydávání těchto novin je trochu zbytečné. Celý projekt by totiž mohla nahradit webová stránka, která by měla i„výhodu rychlejší aktualizace. Čtrnáct dní není příliš dlouhý interval, ale... Jsem přesvědčen, že většina čtenářů Novin má přístup na internet. Uvidíme, jaká bude budoucnost tohoto periodika. Redakce však přislíbila další rozšiřování obsahu, pravidelné rubriky atd.

Čtrnáctideník Noviny pro grafický průmysl vydává Grafie CZ, výtisk stojí 5 Kč, www.grafie.cz

Grapheion

„Evropská revue o moderní grafice, umění knihy, tisku a papíru“, exkluzivní barevný časopis, který vychází v češtině i v angličtině, vstupuje do čtvrtého roku své existence. Podtitulek časopisu je výstižný. Většinu časopisu tvoří články o jednotlivých graficích, recenze a přehled výstav a soutěží, informace o grafických školách, texty z historie grafické tvorby atp. Některé články v magazínu mají ale určitý přesah, nebo se přímo týkají i typografické tvorby. V posledním čísle se tak objevila např. anonce na výstavu historických reklamních plakátů ve Vídni nebo zamyšlení nad smyslem a budoucností autorské knihy.

Poslední, desáté číslo (označené 2/99) vyšlo na konci roku 1999; je jasné, že zamýšlená čtvrtletní periodicita není dodržována. Vzhledem k mizivé podpoře výtvarného umění ze strany státu a nezájmu sponzorů (ve srovnání např. s kopáním do meruny) je to pochopitelné. O to víc mě překvapila výjimečná grafická úprava desátého čísla od Michala Rydvala. Nová koncepce je jedodušší, očistila stránky o linky a černé plochy, které zbytečně kontrastovaly s reprodukcemi. Třísloupečná sazba z krásných řezů písem (Berthold Walbaum a Univers) se vhodně doplňuje s otištěnými grafikami. Typograf se nebrání bílému místu na stránkách, ilustrace umisťuje do prostoru citlivě a často netradičně. Vytvořil tak časopis, kterým je radost listovat. Osmaosmdesátistránkový magazín je plnobarevný a je dobře vytištěn na kvalitním křídovém papíře (135 g/m2).

Typografie i volná grafická tvorba mají společné kořeny. Proto si myslím, že povinností profesionálů obou oborů je sledovat dění na protilehlých pólech grafické tvorby. Zdaleka ne všechny články jsou pro užitého grafika přelouskatelné, některé texty jsou dost teoretické. Osobně považuji za velký přínos časopisu zejména kvalitu a velikost reprodukcí. Četbou či listováním Grapheionu můžete získat přehled o tom, co dělají kolegové po celém světě, jaké technologie, materiály se používají, jaká témata grafiky trápí. Můžete se obohatit a inspirovat.

Čtvrtletník Grapheion vydává Středoevropská galerie a nakladatelství, jedno číslo stojí 200 Kč. Vychází v české a anglické mutaci. Web: www.mujweb.cz/Kultura/Grapheion. Od loňského roku spravuje Grapheion i stejnojmennou galerii nedaleko Staroměstského náměstí v Praze.