Sazba cizích jazyků
NĚMČINA

 

Server Typo přináší pravidla sazby evropské sazby.

Omlouvám se, ale tento text ještě neprošel korekturou.

Písmena

V tiskovém lomeném i oblém latinkovém písmu je třeba rozlišovat a správně u žívat I/i a J/j v abecedních rejstřících. Totéž platí v české sazbě pro písmeno „ch“, které tu není považováno za ligaturu. V sazbě němčiny není dovoleno (!) nahrazovat přehlasované samohlásky Ä/ä, Ö/ö, Ü/ü logotypy AE/Ae/ae, OE/Oe/oe, UE/Ue/ue — s výjimkou křestních jmen a jmen osobních.

Také jiná písmena tohoto druhu jsou v tiskovém latinkovém písmu k dispozici, ale v sazbě němčiny je nevídáme. Je to například spojení dlouhého s a z nebo samotného dlouhého s. Namísto prvního se nejčastěji objevuje transkripce na ss (velmi vzácně správně u žitá), namísto druhého koncové s, které je ve fraktuře či jiném lomeném písmu nepřípustné. U nás se ovšem již jen velmi vzácně objeví sazba z lomeného písma, které je správnými znaky vždycky vybaveno. K přehlasovanému ä, ö, ü je třeba ještě připomenout, že je nelze použít namísto ae, oe ve francouzštině a latině např. ve slovech Caelius, coeur apod.

Obtížné pro našeho sazeče je u žívání ligatur ff, fi, fl a hlavně dělení slov, která je obsahují, například begrifflich (sází se begriff/lich nikoliv begrifflich) nebo Briefinhalt, kde se setkávají dva kmeny: Brief+inhalt. Při sázení lomeným písmem se takový přestupek netoleruje! Pravidlo o dělení nepřipouští dělení ligatur a prostrkávání se jich nesmí dotknout. Při u žití ligatury se prostrkává H o ch z e i t, S o u  ff l e u  r, a podobně to platí i pro dělení například u  slov se třemi za sebou následujícími souhláskami — Schnelläufer, ale Schnell-läufer! Ligatura ck např. Bäck/chen se nedělí, stejně jako ch např. ve slově Bac/cha/nal - a v tom je nejlepším vodítkem publikace „Der Große Duden“ (1977). Pozor na sázení slovanských jmen v německé sazbě: nejde tu o ligaturu (Mic/kie-wicz) (Lukav/ský). Potíže dělá i uží-vání f a s: Gulbransfen, Ericsfon v německé sazbě latinkou i písmem lomeným.

Sázení čísel a číslic

Názvy s údaji o počtu dílů apod. se sázejí číslicemi, ne slovy, jako např.: eine Welle mit 8 Nuten, nýbrž 1 Welle mit 8 Nuten a tak i 1 Platte mit 6 Schrauben atd. Označení měr, vah apod. se sázejí mezinárodně sjednanými a přijatými značkami (SI) také v němčině: 100 m, 7 cm, 16 kg, eine Temperatur-differenz von 3 K (= 3 °C).

Čísla a skupiny číslic vyšší hodnaty se sázejí i v němčině s mezerami namísto teček a čárek: 2 214, 7 634 752; oddělují se výplňky o 1-2 bodech. Čárkou se oddělují desetinné zlomky: 713,56, zatímco časové údaje se sázejí s tečkou oddělující hodiny od minut: 14.30 anebo s menšími, zlomkovými číslicemi pro minuty, případně méně výraznými číslicemi v jízdních řádech. Telefonní čísla vícemístná se člení do skupin po dvou až po třech: 24 63 51, 75 24 16?6 anebo 75 24 16/6. Poštovní směrovací čísla se rovněž člení: 544 O1. Čísla norem se člení, např. TGL 0-8 512 nebo TGL 6710/O1. Čísla bankovních účtů se též člení: 6712-40-41587. Vícemístné logaritmy se rovněž člení a charakteristika se odděluje čárkou: 9,83 037, sedmimístný: 8,426 1498 atd. vždy ve skupinách po 3?4 číslicích. U vyšších čísel domů takto: Lipská 1286, u  dvojdomů s divisem: Prager Strasse 16-18; poschodí se sází číslicemi římskými za šikmou zlomkovou čarou: 783/IV. U arabských číslic se u vádí alespoň zkratka 4. posch. — v němčině však jen podle u vedeného vzoru. Data se sázejí se slovní zkratkou měsíce: 6. Nov. 1980, u  arabských číslic musí být vždycky tečka: 6. 11. 1980. V dopisech se zkracuje i letopočet, např. 6. 11. 80, ne v tisku!

V německé sazbě jsou přípustné kombinace číselných a slovních označení: 3tonner, 4fach, 100%ig, 1/4zöllig bez mezery nebo divisu. Odděluje-li se pojmenování jednotky od číslice na konci řádky, musí být v následující řádce pojmenování u vedeno slovně.

Sázení čísel a číslic ve vědeckých publikacích vyžaduje osvojení zvláštních znalostí. Platné německé normy jsou u vedeny na konci článku. Pro české i cizojazyčné sazby zhotovované v ČR doporučujeme Pravidla matematické sazby Karla Wicka.

Sázení a psaní znamének a značek

Uvozovky se sázejí v němčině podobně jako u  nás: … nebo vzácněji …. Značka " se tu neužívá!

Odsuvník (apostrof) je v němčině běžnější. Objevuje se v přímé řeči např. „...so 'n Mann“ nebo „'raus mit ihm!“ — Nachází-li se mezi dvěma slovy, píše se i sází bez mezer — ich glaub's namísto ich glaube es v mluvených vyjádřeních.

Pomlka či pauza se zkrátila o jednu třetinu, aby byla odlišitelná od značky minus, u žívané také za "bis" (až, do). S mezerou a bez mezery se u žívá podobnějako + (plus) takto: 4?5= =9. Ve funkci operačního znaménka se odděluje, při předznamenání kladné nebo záporné hodnoty se neodděluje od číselného údaje.

Pauza v označení ?gegen? (proti) Vorwärts?FC Dynamo, není v češtině běžná a na začátku ani na konci řádky ji použít nelze, musí se vysadit slovy! V němčině je naproti tomu nepřípustné psaní 4?5tausend Menschen! V technických a vědeckých publikacích se zavedlo používání tří teček na středním účaří, např.: 15…18 mm nebo -3…5 V apod.

V německé sazbě se objevuje divis u  názvů, jako Martin-Luther-Universitát Halle, v názvech odborů: Industriegewerk-schaft Textil-Bekleidung-Leder a ve složených názvech: „Die Schulze-Boysen-Harnack-Organisation im...“.

Šikmá zlomková čára často nahrazuje vztah k měrné jednotce, např.: 80 km/h, 3600 ot/min — což jsou jednoznačné údaje. V němčině i jinde: 18./19. Jahrhundert (na přelomu 18. a 19. století), ve smyslu „buď anebo“: Ich/Wir ve formulářích, v dopisech u  značek, např. Mg/Lt (diktoval/psal), v označení akt (oddělení/věc/číslo): B/IV/255, v bibliografických záznamech: IGT-nieuws 7/1978, ve slovníkových tvarech: indem/nachdem/seitdem/trotzdem… (uvedení vedlejší věty). V sazbě nahrazuje divis, čárku i dvojtečku (u nás dělení slova) — a všude se tato zlomková čára sází i píše bez oddělení mezerou nebo v sazbě výplňkem. Užívat se však nemá pro názvy měst, jako Halle/Saale nebo dokonce jen Halle/S. Nepřípustné je takové označení i v češtině (Ústí/L) nebo pro označení okresu, jako Linden-thal/Leipzig — doslovně Lindenthal im Kreis Leipzig. Nepřípustné je i takové označení data ? 3/5 1945 = 3. 5. 1945.

Vedle dvojtečky, která u vádí nějaký výčet, se u žívá také dvojtečky pro označení dělení nebo versus (128 : 8 nebo Slovan : VSŽ), které je i u nás zavedené a běžné.

Podobně je běžné i vyjádření výsledku u tkání 9:6 (bez mezer), nebo dosaženého času závodu: 8:19,4 min (značící 8 minut a 19,4 nebo 19 4/l0 sekundy).

Pokud se u žívají matematické značky ve významu operačních početních značek, oddělujeme je 1?2 body. Značí-li minus hodnotu odčítanou (zápornou) a plus značí hodnotu kladnou, nevkládá se mezi číselný údaj a značku žádná mezera. Pokud stojí značka krát (×) na začátku nebo konci řádky při formátových údajích, je třeba ji nahradit slovem (něm. mal) ; tedy např. 12 × 24 na konci řádky 12 mal (namísto 12 ×) 24 metry; v češtině nejlépe slovně dvanáctkrát / dvacetčtyři metry. Jinak je 12 × přípustné jak v němčině, tak i v češtině!

Značka paragrafu je místo slovního označení vhodnější, a to i pro množné číslo (§ a §§), například §§ 114-119. Méně často se objevuje § ve smyslu poznámkové značky (viz o tom dále). Nelze ovšem u vádět: paragrafy §§ 114-119, to je zbytečné opakování, nebo místo slov bez čísel: §, §§!

Značky procenta a promile se od číselné hodnoty oddělují mezerami, které jsou v sazbě pokud možno úzké (1–2 body). Sázení kombinovaného tvaru číselného a slovního — 100%ige Planfiillung — u žíváme v češtině bez skloňované koncovky (100% plnění plánu).

Značky hodnot úhlů — stupně, minuty, vteřiny se sázejí těsně k číselným údajům: 13°29'36", a to stejně jako při označování zeměpisných poloh, ovšem s u vedením příslušné délky a šířky. Značka vteřiny (") se shoduje tvarem se značnou jednotky anglické délkové míry, palce (").

Značka „et“ (&) u  nás z názvů firem zmizela, ale v zahraničí se stále objevuje. Při jejím u žívání pamatujte, že nesmí stát osamocena na konci řádky, a proto ji převedte na řádku následující.

Poznámky se vyskytují takřka ve všech knižních publikacích. Rozlišují se poznámky v textu (spíše v řádce textu), poznámky boční (postranní) a poznámky okrajové (marginálie), vedle nejběžnějších poznámek patových. Sázejí se písmem nejméně o stupeň menším a píší se na zvláštní list papíru tehdy, kdy nejsou zařazovány přímo do textu, kde se od něj oddělují závorkami nebo i krátkými pauzami. Pro technické obtíže, které vznikají se zalamováním poznámek do textu, se sázejí tyto poznámky ze stejného písmového stupně a pak nejsou přehledné. Patové poznámky se u místují pod sevřený obrazec textu a oddělují se od něj nejčastěji kratší linkou a v poslední době častěji jen vynechanou řádkou nebo proložkou o bodovém stupni řádky sázeného textu. V němčině se začínají verzálkou tehdy, když jde o dokončené, u zavřené věty; minuskulí se u žívá při jednoslovním vysvětlení. Umístují se k levému okraji. Pro snadné vyhledání jsou označeny čísly, při větším počtu pořadovými, nebo značkami (hvězdičkou, křížkem, dvojkřížkem, výjimečně i paragrafem), který se v textu u mísfuje za konec věty (hlavní nebo vedlejší) nebo těsně za slovo. U paty stránky je třeba volit pro příslušnou poznámku shodné označení, stejně jako při jejich souhrnném u vedení za koncem textové či hlavní části obsahu knižní publikace. V časopisech je proto třeba volit jen poznámky patové, které jsou pro čtenáře snadno vyhledatelné na téže stránce.

Referenční číslice se u místují v textu těsně za slovem nebo větou, které se týkají (v němčině za slovem, ale před čárkou nebo středníkem, na konci věty však za tečkou). Pokud jde o citáty, staví se číslice vždycky až za ukončený citát, to je za uvozovku nebo závorku, kterou je od textu oddělen.

PRAVOPISNÉ A TYPOGRAFICKÉ ZVLÁŠTNOSTI ÚPRAVY ZKRATEK

Na rozdíl od začátku věty, psaného i sázeného vždy verzálkou, začínají v češtině zkratky u vnitř věty vždy malým písmenem, např. soudr. dr. h. c., pplk., prom. ped. atd. V němčině, kde každé podstatné jméno, a tím i každý titul začíná verzálkou, platí takové pravidlo jen pro běžné zkratky s tím, že se latinské zkratky zamění za německé: namísto etc. se sází u sw. a pod. Pokud se vztahuje d. h. (das heißt) nebo z. B. (zum Beispiel) na více následujících slov, má se v němčině u vést plně. Opět to neplatí v případě, že se zkratka nachází u  poznámek.

Pokud se titul v češtině skloňuje, např. v oslovení, nemá se psát ani sázet ohýbací koncovka a na konci zkratky zůstane tečka, například: panu dr. Novákovi, soudr. pplk. Bartošovi. Tam, kde se u  zkratky ohýbací koncovka zachovala, např. v adresách: firmě = fě nebo firmy = fy, což je v němčině nepřípustné, se ovšem vypouští za zkratkou tečka.

V němčině je počet zavedených a běžně u žívaných zkratek poměrně větší než v češtině a stále další přibývají. Mnohé z nich se sázejí verzálkami bez teček — GmbH nebo G. m. b. H. (Gesellschaft mit beschränkter Haftung) — naše spol. s r. o. nebo s. r. o. Německé zkratky jsou u vedeny ve větším počtu v publikaci Der Grosse Duden, str. 582–592.

Interpunkce v popiskách pod obrázky a u vzorců se u žívá a upravuje shodně. Tvoří-li popisek jednu větu, vynechává se tečka na konci, která je nezbytná tam, kde je několik vět. Za vzorci a rovnicemi jednoduchého tvaru je možné interpunkční znaménka používat shodně jako v textu při členění a uzavírání vět. Jsou-li však vzorce značně komplikované, může používání interpunkce vyvolávat značné obtíže i nesrozumitelnost — a proto se vynechává.

V německé sazbč se často vyskytují slova složená a někdy i doprovázená vysvětlujícími doplňky, například : Magen- (und Darm-) Beschwerden nebo die Horizontal- (wagerechten) Kolonnen; oddělují se mezerami. Pro úsporu místa je však dovoleno i těsné spojení, například: Fiill(feder)halter — Fiillfeder-halter = Filllhalter. Avšak spojování slov typu (Metall)mi-schung se z pravopisných důvodů nedoporučuje.

ZVLÁŠTNOSTI VYZNAČOVÁNÍ V NĚMECKÉ SAZBĚ

U vlastních jmen se spolu vyzna-čuje i koncovka, např. Die Be-miihungen Dudens … Die Be-miihungen DUDENS … Die Bemiihungen Dudens apod.

Totéž platí i pro předložky (von, van, de) a predikáty, stejně jako pro akademické a jiné ti-tuly, které se však nemusí sázet z vyznačovacího písma. Pro tituly ovšem nejsou verzálky nijak vhodné - PROF. Dr. PHIL. HABIL. DR. PAED. H. C. -kde je vzhlednější — Prof. Dr. Phil. habil. Dr. paed. h. c. Přivlastňovací koncovka se sází vždy ze základního písma a neprostrkává se spolu s jménem, S c h i l l e r s chen, ačkoliv při průběžném prostrkávání se pro-strkává také: Die Schiller-schen Balladen... Ve spojení vlastního jména s obecným se u žívá spojovací znaménko (divis) : GOETHE-Feier, Aris-t o te 1 es-Llbersetzung.

Tam, kde se objevují ve zkratkách názvů minuskule vedle verzálek, doporučuje se v němčině sázet celou zkratku z verzálek, tedy namísto UdSSR lépe UDSSR, namísto eGmbH — EGMBH (eingetragene Gesellschaft mit beschränkter Haftung) .

Doporučuje se také sázet vlastní jméraa kapitálkami se začáteční verzálkou ve všech vědeckých dílech.

Při vyznačování se nedopo-ručuje u  jednotlivých, samostatně stojících slov a číslic sázet vyznačovacími typy interpunkce. Avšak při výčtu jmen, jednotek apod. se interpunkce sázejí rovněž z vyznačovacího písma: Ohm, Volt, Hertz atd. Podobně se sází i tehdy, jsou-li názvy v závorkách.

Prostrkávání podle TGL 10-081 zahrnuje také čárku, středník, dvojtečku, divis, odsuvník, otazník, vykřičník i uvozovky — netýká se však závorek a tečky. Mezerou 1 bod se oddělují od slov: vykřičník, otazník, středník a dvojtečka — a to i tehdy, když nestojí u  prostrkaného slova!

Pro opakování názvů i jiných slov v podřaděné sazbě se u žívá vedle dvojité u vozovky (") také pauza (—) nebo tilda (~). Jed-nopísmenové zkratky se tak sázejí jen tehdy, když se objevují vedle vícepísmenových. Pokud se sází opakovací značka u slov složených, staví se za neopakovanou část divis A-Laut a dále B-", F-" . Několikaslovní opakované části tabulek vyžadují použití opakovacího znaménka pro každé slovo.

Vyznačení vynechávek ve větě tečkami vyžaduje použití nejméně tří teček vzájemně oddělených 1 nebo 2 body a také oddělení od běžného textu mezislovní mezerou. Stojí-li takové tři tečky na konci věty, odpadá tečka za větou, nikoliv však jiná interpunkce. „Ty však musíš zameškané hodiny nahradit, jinak…“ nebo „ale něco takového!“.

Zkratky měrných jednote a symboly ve vzorcích se sázejí z kurzívy až na nepatrné výjimky, které jsou v pravidlech pro úpravu sazby vědeckých a technických publikací u vedeny. Jim je třeba věnovat zvláštní pozornost stejnějako v češtině!

Značky jednotek se sázejí kurzívovými znaky také v německé sazbě tištěné lomeným písmem (frakturou) stejně jako v sazbě tištěné graždankou. Kurzívové znaky se nacházejí ovšem jen v oblém písmu latinkovém, proto se obvykle vzorce a rovnice sázejí do zvláštních řádek, pokud nejsou v cizojazyčné písmové sadě značky k dispozici. Mnohou technickou obtíž, která se objevovala hlavně v sazbě z řádkoých sázecích strojů, odstranila fotosazba. Ukazuje se, že pro sázení vědeckých děl je to nej-schůdnější technika a technologie. Vybavení písmových sad potřebnými znaky a značkami je tím značně u snadněno, i když finanční náklady na ně značně stouply.

Platné zůstává nadále pravidlo o členění sazby. Mezislovní mezery se mají pohybovat kolem třetin-ky, tedy jedné třetiny rozměru čtverčíku, v češtině jako v němčině. Gr aždanka vyžaduje vol-nější členění, protože abecední znaky jsou průměrně půlčtverčíkové. O vzdálenosti mezi řádkami, prokládání, platí shodná pravidla, vztahující se především na bodovou velikost písma anebo střední výšku jeho minuskových znaků. Pro německé sazeče je dosud u váděno pravidlo o postupném zužování nebo rozšiřování mezislovních výplňků v případě stahování nebo rozpalování řádky v ruční sazbě. U nás používáme takové pravidlo nejvýše při sazbě akcidenčních tiskovin. Pro hladkou sazbu bylo již zapomenuto, protože ve strojové sazbě není možné je u platňovat.

Zdroj: Typografia 8-9/1979