![]() |
Milí přátelé typografie, vzhledem k tomu, že u nás neexistuje odborné periodikum, které se soustavně věnuje typografii, dobrému designu apod., připravil jsem tuto stránku. Rád se podělím o prostor. Některé z těchto textů lze nalézt na informačním serveru Grafika, jiné vyšly nebo vyjdou v časopise Internet.
FontExpert - expert na rozpoznávání písem
Grafičtí designéři často potřebují zjistit jméno písma, ze kterého je vysazen logotypu nebo časopis. FontExpert je aplikace a on-line služba, která vám spolehlivě najde odpověď.
FontExpert je aplikace a on-line služba umožňující zjistit název a výrobce písma použitého na tiskovině. Na základě několika znaků porovná program data s databází a zobrazí náhled všechn znaků a číslic daného písma, název písmolijny a kontakt na obchody, kde je možné písmo koupit.
Domnívám se, že tato služba je velmi užitečná, neboť designéři se s potřebou zjistit název písma potýkají často. Většinou se uchýlí k obesílání přátel a konferencí obrázkem s náhledem písma, ale ne vždy to funguje. Čeští grafici znají spíše písma počeštěná, a ta ne vždy bývají nejnovějšího data. Proto když někdo hledá novější řez, může schopnost přátel a účastníků konference selhat. Databáze FontExpertu, která zahrnuje fonty společností Adobe, Emigre, FontFont, Linotype-Hell, Agfa, URW++ a mnoho dalších, je stále aktualizovaná, takže by váš pokus měl být úspěšný.
Aplikace FontExpert CD
Na webu je k volnému stažení aplikace pro Windows i Macintosh, která vám umožní vyzkoušet si, jak celý proces rozpoznávání funguje. Nejprve otevřete naskenovanou ukázku, obvykle stačí tři čtyři písmena. Nástroji vyberete jednotlivá písmena a vždy označíte v tabulce,
která to jsou. Nástroje jsou podobné těm, které znáte z Photoshopu. Poté již stačí kliknout na tlačítko Result a zobrazí se tabulka se všemi znaky písma, které hledáte, jeho názvem a jménem písmolijny. Po stisknutí Type Foundry se otevře okno se seznamem obchodů nebo poboček firmy, kde je možné písmo objednat. Demoverze obsahuje v databázi pouze 17 řezů, takže si můžete funkce ozkoušet jen pokud máte stejná písma v počítači. Je přiloženo i několik ukázek naskenovaných písem.
Překvapilo mě, že v adresářích písmolijen jsou jen telefonní čísla a ne URL adresy. Přitom nákup písem přes internet je ve světě stále populárnější. Ostrá verze aplikace stojí 250 německých marek a umí rozpoznat i styly písem (tučné, kurziva ad.)
On-line FontExpert
Ovládání on-line FontExpertu je méně pohodlné. Je třeba uploadovat jednotlivé znaky hledaného písma zvlášť, což je poněkud otravné. Nicméně narozdíl od aplikace je databáze na webu kompletní, takže – pokud je dané písmo v databázi – získáte výsledek. Bezplatně se však zobrazí pouze obrázek se znaky vyhledaného písma, což se může hodit, neboť můžete font poznat sami. Chcete-li se dovědět jméno písma a písmolijnu, musíte za každý pokus zaplatit 5 dolarů a je možné přímo platit kartou.
Jste-li v nesnázích, není pět dolarů tak vysoká částka. Pro pravidelné užívání je asi lepší aplikace, jejíž cena odpovídá zhruba 25 on-line platbám. Domnívám se, že většina grafiků, kteří hledají jméno nějakého písma uspěje se svým dotazem v odborné konferenci nebo u kamarádů grafiků a nebude službu potřebovat. Přesto se domnívám, že jde o službu užitečnou a jsem rád, že dobře funguje, jak jsem zjistil při několika testech.
Co přináší členství v mezinárodní organizaci typografů ATypI
Může členství v ATypI přinést nějaké výhody českým typografům? Jaké jsou poplatky? Přečtěte si poznatky čerstvého člena.
Původně jsem se rozhodl podat přihlášku do ATypI, abych tím snížil účastnický poplatek za účast na výroční konferenci pořádané touto organizací v září v Lipsku, neboť výrazná sleva na pořádaných akcích byla uvedena mezi výhodami členství. Vzápětí jsem se ale dověděl ceny za účast na konferenci: nejnižší studentský poplatek činí přibližně 400 DM (a na něj se sleva nevztahuje), ostatní zaplatí přes 1 000 DM. Představa, že za pět dní v Německu vysolím z vlastní kapsy téměř 8 000 Kč plus minimálně 4 000 Kč za dopravu, stravu a nocleh mi trochu vyrazila dech. Nebýt ještě studentem, částka by přesáhla 20 000 Kč! Účast na konferencích ATypI jsem tedy odložil na dobu, kdy nebudu vědět co s penězi. Výše účastnického poplatku ale netrápí jen mě, diskutoval jsem o tom s Adamem Twardochem, polským delegátem, který se snaží prosadit výrazné snížení poplatků pro východoevropské a další chudé země.
Členství v ATypI je rozděleno do tří kategorií: studenti, členové a společnosti. Studentský roční příspěvek činí necelých 800 Kč za rok, běžní členové zaplatí kolem 4 000 Kč a společnosti dle kategorie od 15 do 150 tisíc Kč. Co získají členové po zaplacení příspěvku? Asi do čtrnácti dnů po mém přijetí za člena jsem obdržel poštou obálku s fakturou a potvrzením o platbě, stanovy organizace, 12stránkový věstník z ledna 2000, zprávy členů o stavu typografie v zemích, odkud pocházejí a časopis Type z jara 1998! Přiznám se, že jsem byl zklamán. Materiály jsou suché, nudné a až na jeden vynikající článek v časopise Type nepřinášejí nic nového, natož aktuálního.
Věřím, že kdyby byli čeští nebo slovenští typografové více zastoupeni v ATypI nebo měli dokonce svého delegáta, tedy jakéhosi zástupce dané země, mohlo by to přinést užitečné výsledky. Mohli bychom totiž vysvětlovat např. specifika češtiny přítomným zástupcům softwarových firem nebo velkých písmolijen či získat kontakty pro pořádání výstav. Nicméně v době elektronické pošty jsou levnější metody než předražené konference.
Pokud se Adamu Twardochovi podaří prosadit výrazné snížení poplatku již letos, do Lipska v září vyrazím a budu vás o všem informovat.
Ročenka TypoDesignClub potřetí (2. 8. 2000)
S ročním zpožděním vyšla v létě publikace, která představuje nové práce 28 českých typografů
Na letošním Bienále grafického designu v Brně byla poprvé veřejně prezentována v pořadí již třetí ročenka TypoDesignuClub. TDC je sdružení českých grafických designéru, které má mezi svými cíli každoroční vydávání katalogu svých prací.Tentokrát se publikace TDC dostala do ročního skluzu ? představuje totiž práce vytvořené převážně už v roce 1998.
Grafik Pavel Hrach, který tuto ročenku připravoval, přistoupil k její struktuře jinak než předchozí výtvarníci. Nerozdělil publikaci na oddíly věnované jednotlivým typografům, ale rozčlenil ji na 12 částí dle typu tiskovin (loga, výroční zprávy, knihy, plakáty atd.); každou část uvozuje titulní list s charakteristickým motivem.To umožňuje srovnávat tvůrčí přístup jednotlivých autorů například k logotypům, aniž bychom neustále listovali knihou tam a zpět. Grafická úprava stránek s ukázkami prací je střídmá a decentní, ale úprava obálky a titulních stran jednotlivých oddílů na mě nepříjemně působí svou nejasnou a nečitelnou koncepcí. Hrach si zřejmě nebyl jist jestli se má pustit do klasické čisté typografie nebo experimentovat s tvary a umístěním písma. Barevnost obálky připomíná plakáty z 20. let, jedno z písem na obálce má funkcionalistické rysy, druhé je jak z 80. let. Na předělových listech se pak objevují další, všelijak poničená a zborcená písma.Celek působí nepřesvědčivě.
Publikace ale vyšla především jako prezentace prací českých typografů. První, co mi vytanulo na mysli při zběžném listování, bylo smutné zjištění, že většina zobrazených prací je určena velmi omezenému okruhu lidí ? úzce zaměřené časopisy, výroční zprávy, obaly CD nebo výstavní katalogy. Ale pak jsem si uvědomil, že představování i těch nejmenších tiskovin je právě smyslem ročenky, pokud by ovšem členové spolku zajistili své ročence náležitou propagaci. Bude-li se však prodleva mezi jednotlivými ?ročníky? nadále zvětšovat a nebude-li o katalogu nikdo vědět, nezbude mi, než o smyslu pokračovat ve vydávání TDC pochybovat. Pochyby zřejmě trápí i samotné členy, jejich počet se od minulého vydání snížil; odešel mimo jiné František Štorm.
Můj exemplář TDC má 152 stran, z toho 4 se nadají přečíst, neboť závěrečné archy s inzercí a tiráží nejsou rozříznuty. Přestože byl na přípravu publikace více než rok, objevilo se v knize několik závažných chyb v reprodukci některých děl. Obálka a úvodní strany jsou vytištěny na perleťovém (!) papíře Pop 5, vnitřek pak na matné křídě Mediaprint, 170 g.
Členové TDC uvedení v ročence 1998:
Petr Babák, Pavel Beneš, Luboš Drtina, Karel Haloun, Filip Heyduk, Pavel Hrach, Clara Istlerová, Milan Jaroš, Jan Jiskra, Otakar Karlas, Ivan Král, Václav Kučera, Klára Kvízová, Pavel Lev, Tomáš Machek, Josef Malý, Richard Maršák, Boris Mysliveček, Aleč Najbrt, Robert V. Novák, Radomír Postl, Jan Solpera, Lubomír Šedivý, Petr Šejdl, Ondřej Šmerda, Pavel Šťastný, Rostislav Vaněk, Zdeněk Ziegler
Kontakt: typoplus@ini.cz
V Brně bylo zahájeno Bienále grafického designu (24. 6. 2000)
19. bienále je ve znamení písma v knihách, časopisech, novinách a nových médií. Do 24. září 2000 máte možnost prohlédnout si 1450 prací 290 autorů ze 41 států.
Letošní Bienále se neslo ve znamení problémů. Nejen že se organizátoři se potýkali s nedostatkem peněz, ale nepřijel ani významný člen poroty, designér David Carson ze Spojených států, který měl také 25. června vést workshop a přednášet v pražském divadle Archa. V porotě tedy zasedli Gert Dumbar (Holandsko), Clara Istlerová (ČR), Mitsuo Katsui (Japonsko), Aleš Najbrt (ČR), Wang Xu (Čína) a předsedou byl Rick Poynor (Británie).
Ve středu 21. června byla záhajena jak hlavní expozice přihlášených výtvarníků v Místodržitelském paláci, tak doprovodné výstavy (přehlídka tvorby členů poroty, dílo Marcela Duchampa, Read Me - připravil Adrian Frutiger, výstava holandských plakátů, celoživotní práce Josefa Týfy a prezentace studia Najbrt). Právě projekt Adriana Frutigera patří mezi nejzdařilejší doprovodné akce. Názorný a mnoha materiály podložený nástin vývoje písma, poodhalení jeho struktury, dějin tisku, vše s podrobným českým komentářem si zaslouží vyzdvihnout.
Ve čtvrtek a pátek v Besedním domě probíhalo mezinárodní Symposium Design jako otevřený prostor; velký ohlas vzbudila přednáška britského teoretika designu a zakladatele časopisu Eye Ricka Poynora.
Ke své lítosti musím konstatovat, že jsem byl letos vystavenými díly zklamán. Při mé první návštěvě bienále v roce 1994 mě silně zaujalo, jak se jednotlivé národní typografie od sebe liší. Na první pohled byl rozeznatelný design ruský od japonského atd. Dnes se národní, ale i individuální rysy setřely a nastoupil univerzální počítačový styl. Z mnoha plakátů či časopisů čiší okouzlení Photoshopem nebo Quarkem, typické je různé prolínání písem, neurčité fotografie jedna přes druhou, deformace, destrukce... Samozřejmě jsem viděl i několik nádherných knížek či plakátů, které byly velmi krásné a výjimečné, třeba brožury Chorvata Borise Ljubičiće, koncepci časopisu What?s Next Petra Knoblocha či písma Axela Bertrama z Drážďan. Naopak nemile překvapen jsem byl nízkou úrovní vystavené typografické úpravy novin Tvar Jakuba Tayariho nebo neumělými počítačovými kresbami Poláka Piotra Młodożeniece. Myslím se, že návštěva Bienále je povinností každého grafického designéra. Poskytuje totiž na jednom místě zajímavý pohled do mysli mnoha typografů z celého světa na konci 20. století.
V Brně byly uděleny tyto ceny:
Velká cena Bienále Brno 2000 - Stefan Sagmeister (USA)
Nejlepší design v kategorii knihy - Hideki Nakajima (Jap.)
Nejlepší design v kategorii časopisy a noviny - J. Abbott Miller (USA)
Nejlepší design v kategorii tvorba písma - Peter Biľak (Slovensko)
Zvláštní ceny:
Cena ICOGRADA - David Jury (GB)
Cena ministra kultury ČR - Radana Lencová (ČR)
Cena primátora města Brna - Keiko Hirano (Jap.)
Cena Unie výtvarných umělců ČR - Živel (ČR)
Cena Alfonse Muchy - Studio Machek&Babák (ČR)
Design Prestige - mezinárodní cena za design - Jia Ying Han (Čína)
Ceny TypoDesignClubu Praha - Kazuya Kondo (Jap.)
Vytvořte si vlastní portfolio na Adobe.com (5. 5. 2000)
Na stránkách firmy Adobe si můžete velmi jednoduše vytvořit portfolio a nabídnout tak celému světu vaše kreslířské, typografické či fotografické schopnosti.
Probíral jsem se službami na www.adobe.com a narazil jsem na zajímavou nabídku: prezentace portfolia zdarma. Služba se vlastně jmenuje Job Connection. Slouží jak těm, kteří práci hledají, tak i firmám, kteří potřebují nové zaměstnance. Najdete ji na adrese www.adobe.com/jobconnection/.
Princip je jednoduchý. Po zaregistrování vepíšete do připraveného formuláře údaje o vaší osobě, přičemž určíte, které smějí být zveřejněny. Popíšete své schopnosti a přednosti a zaškrtnete určité předem dané charakteristiky (např. web designér, ilustrátor, fotograf). Pomocí přehledného grafického rozhraní pak můžete vytvořit své portfolio. Nejprve je nutné uploadovat vaši prezentaci - obrázky ve formátech GIF nebo JPEG. O velikost se starat nemusíte, příliš velké soubory server automaticky zmenší. Ke každému obrázku můžete zadat název, popisek a copyright, celkový objem dat je limitován 2 MB. Poté si vytvoříte a pojmenujete jednotlivé složky, kam zařadíte nahrané obrázky. Každá složka může mít odlišný design, na výběr je několik možností. Složky se pak objeví ve spodní části vaší osobní charakteristiky.
Asi těžko najde občan České republiky dlouhodobé zaměstnání v zahraničním grafickém studiu, nicméně není vyloučené, že pro příležitostné práce, jako je např. tvorba designu webových stránek, bude pro takovou společnost výhodné využít levnějšího a neotřelého grafického potenciálu z východní Evropy. Nejvíce prezentací pochází pochopitelně ze Spojených států, Evropa je zastoupena výraznou menšinou. Z České republiky byli v databázi lidé dva - grafik z Brna a jeden cizinec působící v Praze. Rozhodl jsem se službu vyzkoušet na vlastní kůži a během půl hodiny si vytvořil vlastní prezentaci, kterou si můžete prohlédnout zde. Zatím mi ale nikdo práci nenabídl?
Kvalitní logobanka? Bohužel nikoli. (31. 3. 2000)
Na internetu se objevila logobanka, která zdarma nabízí logotypy ve formátu CDR a AI. Podíval jsem se na projekt DTP Studia zevrubně a výsledek se mi zdá velmi smutný.
Jsem majitelem CD "Písma, loga, symboly 3" z DTP studia. Když jsem se dozvěděl, že tato firma připravuje veřejnou logobanku, polekal jsem se. Kvalita logotypů na tomto CD je totiž velice nízká. Nebudu zde ale hodnotit toto CD, nýbrž internetovou logobanku na www.dtpstudio.cz/logobanka.
Obecně považuji zřízení logobanky za nesmírně užitečný počin. Grafici, kteří často pracují pro kulturní instituce vědí, jak je zoufalé neustále shánět kvalitní loga sponzorů na plakáty, pozvánky apod. Každý z nich má ve svém počítači "sbírku" logotypů a navzájem si je poskytují. Logobanka by měla tento problém odstranit. Ne však logobanka DTP Studia. Budu konkrétní a uvedu několik důvodů.
Neuvěřitelná velikost souborů
Některé soubory mají velikost kolem 250 kB, přitom obsahují pouze jednoduché logo. Příkladem budiž České dráhy, jejichž emblém je v logobance dvakrát. Jeden má 11 kB, druhý 259 kB. Loga se sice od sebe liší, z technického hlediska však ne výrazně. Po exportu do formátu Adobe Illustrator získal 259kB soubor velikost 4 kB. Soubor byl tedy 64x větší než je zapotřebí!
Nekvalitní vektorizace
Některá loga jsou mizerně digitalizovaná, obsahují ostré hrany na místě oblouků, nadbytečné body. Otřesným příkladem je jeden z logotypů České spořitelny, který má písmo sice v křivkách, ale bez oblých tvarů (autor se asi inspiroval Vojtěchem Preissigem). Navíc je k symbolu ČS namísto Helvetiky použit font Arial. Stejná chyba - záměna Helvetiky za Arial postihla logo České policie (pro zajímavost: CDR 264 kb, AI 21 kB). V databázi není možné poznat, které značky jsou původní, ověřené, a které přes noc digitalizoval řezník Franta Novák za 200 korun pro kamaráda. Uvedené příklady tak v mých očích dávají celému projektu punc nedůvěryhodnosti.
Neaktuálnost logotypů
Mnohé firmy mění image. Nedávno jsme si v časopise Font mohli přečíst noticku o změně tvaru loga automobilky Seat. V logobance je Seat dvakrát, jednou černobílý, podruhé bleděmodrý, ale pokaždé neaktuální. U Seatu je změna na první pohled patrná, takže k použití staré verze asi nedojde. Horší je to s logem Paegasu, kde nedávná úprava byla spíše kosmetická. Logobanka DTP Studia má ale značku ve staré verzi. Z principu mi uvádění i starých značek nevadí, pokud se nestane pravidlem. Někteří redaktoři již zmíněného časopisu Font občas píší o proměnách firemního designu, a tak jim staré verze mohou přijít vhod. Logobanka však tyto logotypy musí nějak označit.
Darovanému koni na zuby nehleď?
Jsem zvědav, jakým směrem se bude logobanka ubírat. Jelikož je ještě ve zkušebním provozu, musíme prominout prozatímní design webové stránky i pomalé načítání náhledů. Bojím se ale, že kvalita nabízených služeb se novou image nezlepší. Snažím se ve své práci typografa nabízet kvalitní služby a použití špatně digitalizovaných log považuji za nepřípustné. Nehodlám přistoupit na současný trend, kdy kvalita grafické produkce musí ustoupit kvantitě. Darovanému koni prostě na zuby hledět musím.
Právě vyšlo aktualizované vydání Typografického manuálu (7. 1. 2000)
Časopis Font připravil po pěti letech druhé rozšířené vydání Beranova Typografického manuálu. Přečtěte si podrobnou recenzi.
Když studuji starší typografickou literaturu, vždy mě překvapí, kolik knih o písmu a tisku vycházelo za první republiky. Tyto knihy je však velmi obtížné získat; pokud se vám to v nějakém antikvariátu podaří, cena kupř. Krásného písma od Františka Muziky dosahuje i několika tisíc korun. Přestože se od té doby základní pravidla sazby a typografické úpravy příliš nezměnila, zcela zásadně se přetvořil způsob tvorby tiskovin.
Typografický manuál Vladimíra Berana a kol. tuto proměnu respektuje. Nepočítám-li nepovedené pokusy počítačových inženýrů z nakladatelství Grada, tak je tento manuál první publikací, která kultivovanou formou přináší stručné dějiny a rozdělení tiskového písma, základní pravidla sazby (dělení slov, mezery, interpunkce, čísla, zkratky ad.), grafické úpravy, a nově také dodatky o výrobě písma (František Štorm), papíru, tiskových technikách a dokončovací výrobě (Vladimír Kolenský) a o konvencích vizuální komunikace (Tomáš Fassati).
Kniha je rozdělena do čtyř oddílů (písmo, sazba, návrh a dodatky), které jsou barevně odlišeny. Jednotlivé stránky jsou rozděleny na dvě části, v horní běží text knihy, ve spodní jsou na barevném podtisku příklady a ilustrace. Manuál je kvalitně vytištěn na křídovém papíře a je svázán kroužkovou vazbou. Citlivou grafickou úpravu navrhla Rada Velebilová.
Typografickému manuálu bohužel musím leccos vytknout. Zřejmá snaha o co nejrychlejší vydání zapříčinila, že nebyla provedena důkladná korektura, a tak se tu a tam objevil překlep. Přestože ilustrační obrázky byly od prvního vydání důkladně přepracovány, našel jsem příklad vysazený z ubohých verzí známých písem, jež mají zmršenou diakritiku. Všiml jsem si i několika omylů, kdy jsou některé ukázky sázeny z písma jiného, než je uvedeno. Výše zmíněné nedostatky ale nepovažuji za zásadní. Silnější výhrady mám proti rozsahu některých kapitol. Nechápu například, proč je tolik prostoru věnováno typografickým měrným soustavám. Ať chceme nebo ne, metrický systém se stal standardem pro měření papíru, sazebního obrazce nebo velikosti obrázků v textu. Typografické body se používají jen pro určení velikosti písma, prokladu, odstavcových zarážek a síly linek; ostatní jednotky (cicera, pica, pointy) se u nás nepoužívají a používat nebudou. Kdo chce tyto hodnoty do sázecích programů zadávat, může, neboť například Quark s těmito jednotkami pracovat umí, ale jejich znalost je pro současného typografa zbytečná.
Ještě více mi vadí oddíl o rukopisech a počítání rozsahu sazby. Pracuji v oboru od roku 1991, vysázel jsem desítky knížek, ale ještě se mi nestalo, že bych jako podklad pro sazbu nedostal disketu. Jsem rád, když obdržím i vytištěný text, abych se mohl lépe orientovat ve struktuře knihy, ale pokud je kopie čitelná, je mi lhostejné, kolik úhozů na řádek má. Za podstatnější považuji, aby autor byl poučen o tom, jak správně v textovém editoru psát (aby řádky neukončoval klávesou enter, psal mezery za interpunkcí apod.). Zajímá-li mě rozsah sazby, použiji k tomu účelu příkaz textového editoru (na rozdíl od autora jsem zjistil, že počet počítačem uvedených znaků přesně odpovídá počtu znaků skutečných).
Přes tyto mé osobní výtky považuji Typografický manuál za mimořádně zdařilou publikaci, která může být dalším stupínkem k pozvednutí písmové kultury u nás. Kniha je vhodná jak pro profesionály, kteří si mohou oprášit pozapomenuté znalosti, tak pro laiky. A těm je Manuál určen především. Text je napsán srozumitelně, odborné výrazy jsou uvedeny i v angličtině, aby uživatelé anglických verzí grafických programů nebyli zmateni, ilustrace jsou názorné a ve velké většině případů i kvalitní, orientace v knize je díky odlišné barevnosti jednotlivých oddílů snadná. Velkým plus je i odstranění různých klávesových zkratek, které doplňovaly výklad o sazbě, neboť každý sázecí program používá odlišné. Klávesové zkratky zůstaly jen u speciálních znaků (pomlčka, apostrof apod.), které jsou ve všech programech shodné; uvedeny jsou samozřejmě verze pro Mac a Windows. Pochvalu si zaslouží i dodatky, které knihu obohatily informacemi z blízce souvisejících oborů.
Knihu vydala agentura Kafka Design, Bubnova 1, 169 00 Praha 6, font@kafka.cz. Ne těchto adresách je možné knihu objednat za cenu 390 Kč.
Typografické knihy pod vánoční stromek
Poproste Ježíška, ať vám nadělí unikátní publikace o písmu a typografii aneb nahlédnutí do knihkupectví Academia v Praze
V pražském knihkupectví Academia na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice nabízejí dvě vynikající knihy. Obě knihy vlastním a mohu je proto vřele doporučit každému, koho zajímá písmo, plakát apod.
TYPO - kdy, kdo, jak (Könneman, Köln 1998)
Brilantně napsané stručné dějiny typografie a podrobná encyklopedie designérů v jednom šestisetstránkovém vydání. Každý typograf je zastoupen minimálně jedním dílem, v seznamu nechybí ani slavní čeští výtvarníci, jako jsou Solpera, Týfa, Istlerová nebo Muzika. Kniha je trojjazyčná, veškeré texty jsou vysázeny v angličtině, němčině a francouzštině a stojí 990 Kč. Více informací o této encyklopedii najdete níže.
Josef Kroutvor: Poselství ulice (Comet, Praha 1991)
Kniha vynikajícího českého teoretika shrnuje dějiny českého plakátu od jeho vzniku na konci 19. století do současnosti. Obsahuje barevné reprodukce nejvýznamějších děl. Rozměrem i obsahem velká publikace, poskytuje nesmírně zajímavý pohled na uplynulé století. Cena knihy je 259 Kč! V Karlových Varech (Masarykova ulice/Levné knihy) ji mají dokonce za neuvěřitelných 99 Kč!
TDC2 2000 (4. 11. 99)
Type Directors Club's Type Design Competition 2000 - prestižní soutěž nových písem. Přihlaště své návrhy!
Prestižní organziace Type Director's Club pořádá již třetí ročník soutěže Type Design Competition (odtud TDC2), které se může zúčastnit každý, kdo roku 1999 navrhl nové písmo. Mezi porotci zasednou Matthew Carter, Barry Deck, John Hudson, Kathleen Tinkelová, předsedou poroty bude Maxim Žukov.
Přihlášky musí být zaslány na níže uvedenou adresu nejpozději do 14. února 2000, všechny informace obsahuje následující PDF dokument <http://www.tdc.org/td_down/td_t2cfe.pdf>. Porota se nad zaslanými pracemi sejde 22. a 23. února 2000, výherci budou kontaktováni poštou. Vybrané příspěvky budou zahrnuty do výstavní kolekce, která během léta roku 2000 po newyorské vernisáži zamíří do měst Severní i Jižní Ameriky, Austrálie, Asie, Nového Zélandu a Evropy. Nejbližším městem bude Lipsko, kde bude výstava prezentována při příležitosti typografické koference ATypI (Association Typographique Internationale). Vybraná písma budou také otištěna v klubové ročence Typography č. 21.
Přihlášky zasílejte na adresu: TDC2/Type Directors Club, 60 East 42nd Street, Suite 721, New York, NY 10165-0799, USA. Více informací získáte od Carol Wahlerové, výkonné ředitelky <director@tdc.org> nebo na <http://www.tdc.org>.
Upper & Lover Case (25. 1. 99)
Americká firma ITC vydává již řadu let U&lc, mezinárodní revue grafického designu a digitálních médií. Protože se jedná o periodikum v Čechách poměrně málo známé, dovolím si vás seznámit s obsahem posledního čísla.
Hlavním tématem je písmo Caslon. Typograf firmy ITC Justin Howes strávil dlouhý čas v tiskařské knihovně St. Bridge v Londýně, aby nastudoval tvary původních otisků Caslonových písem z 18. století. Jeho cílem bylo připravit co nejautentičtější verzi tohoto písma pro počítačovou sazbu. Vznikla tak kolekce 11 řezů: obyčejné, kurzíva a kapitálky pro sazbu textů o velikosti kolem 12 bodů a dvě titulkové verze s kurzívou a kapitálkami založené na 30bodové, resp. 42bodové předloze. Navíc je přidán plakátový řez a sada typografických ornamentů. Tvary písem tak ctí tvary původních kovových liter, které byly pro každou velikost ryty zvlášť. Výsledek Howesovy práce ITC Founder's Caslon můžete posoudit na všech 42 stranách, neboť je jím celý časopis vysázen. Osobně považuji celý projekt za nesmírně zdařilý, Founder's Caslon je textové, dobře čitelné, nesmírně kultivované písmo univerzálního použití.
Zbývající stránky jsou věnovány projektu školy designu Ziva v Zimbabwe, radám pro sazbu v počítačových programech, novým písmům, kolekci knih o typografii, písmu a designu londýnského nakladatelství Studio Vista ze 60. a 70. let ad. Doporučuji tento čtvrtletník vaší pozornosti. Při objednání dvouletého předplatného zaplatíte pouhých 20 amerických dolarů, a to včetně poštovného. Jedno číslo vyjde na 2,50 $, což je cena o polovinu nižší, než kolik činí cena prodejní. Časopis můžete navštívit i virtuálně na adrese http://www.itcfonts.com, kde je možné jej i objednat.
Německé nakladatelství Könemann vydalo loni encyklopedii typografie. Knihy tohoto nakladatelství jsou zajímavé tím, že jsou psány třemi jazyky zároveň: anglicky, německy a francouzky, ani tato není výjimkou. Téměř šestisetstránkovou knihu TYPO kdy, kdo, jak napsali autoři Friedrich Friedl, Nicolaus Ott a Bernard Stein. Nevím, je-li možné encyklopedii koupit u nás, ale v zahraničí v prodeji je a z nepochopitelných důvodů velmi levně v knižních výprodejích.
První část knihy představuje dlouhou cestu typografie, a to netradičně: od současnosti po dávnou minulost, včetně krátké historie nelatinkových písem. Dále pokračuje encyklopedická část. Hesla obsahují nejen jména typografů od Gutenberga po současnost, ale i důležité firmy spjaté s oborem. Zhruba polovinu každé stránky tvoří text, zbytek je vyhražen pro ilustrace. Obsahem hesel je stručný životopis autora, důležitá díla, publikace, navržená písma. Závěr knihy doplňují přehledné rejstříky (jmen a písmem).
Kniha je fantastickým zdrojem teoretických informací o konkrétních lidech, které jsou u nás téměř nedostupné. Nedocenitelná je obzvláště část s ukázkami, neboť každý grafik je prezentován minimálně jedním dílem. Lze tak sledovat a porovnávat vývoj grafiky ve Spojených státech, Evropě, ale i v Čechách, neboť v encyklopedii nechybí taková jména jako Jan Solpera, Josef Týfa, Zdeněk Ziegler, Clara Istlerová a další. Pro obrovskou informační hodnotu tuto encyklopedii doporučuji každému, kdo se grafickým designem zabývá profesionálně nebo ho prostě typografie baví.
GoLive CyberStudio (10. 11. 98)
Jsem účastníkem e-mailové konference na serveru Grafika, která je věnována designu www stránek. Bohužel je ale značná část příspěvků věnována řešení banálních problémů nebo jazyku HTML. Příspěvky o grafice jsou v menšině. Neumím používat jazyk HTML ani Java, a přesto nemám s tvorbou stránek problémy. Používám totiž program GoLive CyberStudio (dále jen CS), jehož 30denní plně funkční verze je k dispozici na internetu.
Tato aplikace je dle mého názoru nejlepším softwarem pro tvorbu webových stránek vůbec. Zatím je k dispozici pouze pro Apple Power Macintosh. Být tvůrcem stránek na PC, po shlédnutí možností této aplikace bych vážně uvažoval o koupi Maca. Zde je několik mých postřehů z používání této aplikace. Znáte-li jiný program, který umí vše, co jmenuji, dejte mi vědět, rád se poučím!
Podpora češtiny
CS bez problému pracuje se všemi jazyky, které podporuje systémový doplněk Kódování textu (Mac OS 8), tedy i s češtinou. Vybrat si můžete mezi kódováním pro Mac, Windows nebo ISO-2. Stejná podpora existuje i pro jiné jazyky včetně asijských. Mezi jednotlivými druhy kódování můžete kdykoliv přepínat, stránka samozřejmě zůstane čitelná.
Podpora barev
K dispozici jsou následující palety, které můžete libovolně střídat: RGB, CMYK, odstíny šedi, HSV, 256 barev (Mac), 16 barev, 16 stupňů šedi, vlastní barevná paleta. Nejdůležitější jsou ovšem palety dvě: 216 bezpečných barev seřazených a) dle hexadecimálních hodnot, b) uspořádaných dle jména. Škálu RGB je možné zobrazit v procentech nebo v hodnotách 0255.
Skripty
Z konference vyplývá, že vytváření některých složitějších prvků na webových stránkách bývá pro jejich tvůrce tvrdým oříškem. CS obsahuje ohromné množství hotových Java skriptů, které na svou stránku umístíte pouhým přesunutím ze seznamu. Tlačítko, které změní svůj vzhled po přejetí kurzorem a/nebo po stisku myši, vytvoříte za patnáct vteřin. Vybírám některé z dalších skriptů: zobrazení náhodně vybraného obrázku, zobrazení textu ve stavovém řádku, otevření okna s upozorněním, skrytí/zobrazení objektu, spuštění animace/videa/zvuku, posun po stránce (libovolnou rychlostí) atd. Výhodným skriptem je rozpoznání typu prohlížeče a operačního systému. Tak je možné, aby se majiteli Netscape Navigatoru pro Macintosh zobrazila jiná stránka než uživateli Exploreru 3 pro Windows a jiná pro majitele IE 4 pro Windows. Všechny skripty lze používat bez jakékoli znalosti Javy nebo HTML.
Nezávislost na prohlížečích
V modu zobrazení stránky je možné přepínat mezi standardním zobrazením, ale je možné prohlédnout si stránku i očima Netscapu nebo Exploreru, v libovolných verzích a na různých platformách. Výrazně se tím zkracuje doba určená testování stránek ve skutečných browserech. CS též obsahuje databázi HTML příkazů s popisem, pro jaký prohlížeč jsou určeny. Je tak možné otestovat zdrojový kód HTML, je-li kompatibilní se všemi prohlížeči. Jediným stisknutím lze otestovat stránku v přednastaveném browseru, resp. v jakémkoli, který máte na počítači instalován.
Správa tzv.site
Skvěle je vyřešena správa celé site, tedy všech stránek sdružených na jedné internetové adrese. Samozřejmostí je hledání či zaměňování výrazů ve všech stránkách najednou, a to jak v modu náhledu, tak ve zdrojovém kódu. CS vytváří databázi použitých odkazů. Změníte-li odkaz v této databázi, zamění se automaticky ve všech stránkách. To se týká i použitých barev, e-mailových adres nebo písem. Celou site je možné zobrazit jako strukturu vzájemně propojených odkazů: získáte přehledný graf s šipkami zastupujícími odkazy. Stránky jsou reprezentovány buď malými náhledy nebo ikonami souborů. Umístění souborů na web je otázkou několika vteřin. V levé části okna pro správu site jsou vidět soubory umístěné na pevném disku, v pravé půli pak soubory umístěné na internetu. Pouhým přetahováním ikon tak můžete soubory na web umístit nebo zkopírovat z webu na disk.
Kaskádové styly a animace
Tvorba CSS už nemůže být jednoduší. Ať už zvolíte interní umístění definicí (jako součást stránky) nebo externí (zvláštní soubor), snadno nadefinujete libovolný styl. Použití externích souborů má ale výhodu snadné aktualizace grafického stylu ve všech stránkách najednou.
CS umožňuje jednoduché vytváření animovaných prvků pomocí animační palety. Ať už pohyb definujete číselně nebo nahrajete sekvenci vytvořenou tažením elementu po obrazovce myší, vytvoříte si tzv. scénu. Tu pak můžete libovolně přehrávat. Součástí jedné scény může být animace několika prvků najednou, scén můžete mít také libovolný počet.
Celkový dojem?
Program jsem začal používat bez dokumentace, přesto jsem většinu funkcí okamžitě pochopil. Používání je intuitivní, jednoduché a praktické. Stejné funkce lze obvykle vyvolat několika alernativními způsoby. Mezi další vymoženosti aplikace patří bezvadná podporá rámců (framů), kontextuální paleta Inspektor, která mění svůj obsah dle zvoleného prvku nebo nastavitelná šířka okna pro tvorbu stránek dle úhlopříčky požadovaného monitoru. Vyjmenované funkce jen naznačují možnosti programu, vynikající je totiž i samotná spolupráce s operačním systémem. CS považuji za jednu z nejlepších aplikací, se kterou jsem se kdy setkal!
Negativa?
Aplikace se občas zhroutí, a to při úplně banální operaci. Stává se to ale tak zřídka, že to lze prominout. Chybí mi nápověda, dostupná pomoc je minimální a některé složitější prvky by nápovědu chtěly. Předpokládám, že při zakoupení software získáte on-line podporu a nějaké návody na CD.
Pražské antikvariáty (3. 11. 98)
Snažím se doplnit si svou knihovnu, takže obcházím pražské antikvariáty a pídím se po knihách o typografii. S nevalným úspěchem. Svázaný časopis Typografia, ročník 1905 a kniha o Metodu Kalábovi. Všude jinde pusto a prázdno.Antikvárníci na mé dotazy jen kroutí hlavou, a tak mi nezbývá než jít dál.
Nezbývá mi, než studovat typografické knihy v knihovnách. Chodím do knihovny v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, mají tu nepřeberné množství publikací o designu. S oblibou listuji stoletými vzorníky písem českých i zahraničních tiskáren, výpravnými monografiemi o géniích černého řemesla nebo bibliofilskými publikacemi pro přátele typografie. Nejraději ovšem mám staré ročníky časopisu Typografia. Obálky, grafická úprava, ukázky v příloze či použitá písma, vše voní duchem doby dávno minulé. Nádherné je sledovat vývoj výtvarného názoru, změny v oblibě různých druhů písma i způsob tisku. Naši předkové mnohokrát dosahovali tisku kvalitnějšího a graficky hodnotnějšího než se daří nám. Škoda, že současná mladá generace českou typografickou tradici ignoruje.
Skvělý internet v Rusku (30. 10. 98)
Včera jsem se naprostou náhodou ocitl na stránkách studia mladého ruského grafika Sergeje Novikova. Pokusným natypováním adresy www.design.ru jsem pro změnu objevil stránku dalšího studia, tentokráte webového, majitele Arta Lebeděva. Byl jsem nadšen: stránky obou studií jsou skvělé, přehledné a originální, mají funkční skripty, jsou rychlé a čitelné v obou browserech. Prostě stránky, které se u nás běžně nevidí. Ti z vás, kteří zapomněli ruštinu nebo nemají nainstalovánu azbuku, nebudou o (téměř) nic ochuzeni: většina stránek má anglickou verzi.
Sergej Novikov je třicetiletý výtvarník, který se zpočátku věnoval klasické typografii, ale nyní přesunul svůj zájem do tvorby webových prezentací. Vlastní malé studio se dvěma zaměstnanci. Ve volném čase připravuje vlastní stránky věnované dějinám evropské typografie. Tento projekt Typomanija je bohužel v plenkách, ale rozhodně stojí za návštěvu, i když je v azbuce. Prohlédněte si Sergejovo portfolio. Je zajímavé sledovat vývoj ruského designu. V jeho práci je stále ještě možné nalézt ozvěny ruského designu 30. let, převažují ale současné západní trendy vyvolané mj. nástupem počítačů.
Studio Artemije Lebeděva se specializuje výlučně na tvorbu a design stránek. Přestože grafická úroveň je o něco nižší než u Novikova, i zde lze nalézt několik zajímavých projektů. Např. stránku rad pro tvůrce webových prezentací nebo podrobné informace o moskevském metru. Autor je fanda do Macintoshů, takže stránky mají kódování Mac-Cyrillic. Nicméně vždy nabízí možnost volby jiného kódování.
Vím, že jsem navštívil kapku v moři ruských grafiků. Nicméně obě studia mě překvapila svou profesionalitou a originálním designem. Věřím, že ruští designéři tentokráte evropskou kulturu obohatí v tom nejlepším slova smyslu o nová pojetí a směry grafického designu.
Nepovedený seminář (16. 10. 98)
Deštivou středu 14. října se v Národním technickém museu sešlo několik desítek grafiků, studentů, pedagogů, aby se zúčastnili semináře Písmařství, tvorba a výroba písma, který pořádala polygrafická sekce klubu přátel NTM spolu s časopisem Font. Seminář se nevyvedl. Přednášející buď nemluvili k tématu nebo byla jejich řeč zmatená a srozumitelná jen zasvěceným (s čestnou výjimkou Oty Karlase!). Z musea bych býval odešel zklamán nebýt setkání se svou profesorkou ze střední škole.
Začalo se pozdě. Atmosféra připomínala bolševické schůze: seminář se marně pokoušel řídit stařík v saku, který se za stolkem na pódiu cítil zjevně jako ryba ve vodě.Místo ing. Drbohlava přečetl někdo jiný jeho poznámky na téma O. Menhart. Kdo Menharta zná, nedověděl se nic nového. Kdo ho nezná, nedověděl se také nic. Suchý výčet názvů umělcových písem totiž jejich vzhled v mysli nenavodí. Dr. Khel nám řekl, kolik kilogramů písmenek se odlilo v Grafotechně v Modřanech. Hm, velmi poučné.
Korunu první části nasadil M. Klimeš z Macronu. Jeho přednáška o PostScriptu, písmech Adobe a jejich počešťování byla zmatená a nesrozumitelná, Klimeš neřekl jedinou větu, která by nebyla stylisticky špatně. Vlastě, prostě, takže... Ti, kteří ví, co jsou postscriptová písma, se nedověděli téměř nic nového. Ostatní nejasnému výkladu prošpikovanému anglickou odbornou terminologií stejně nerozuměli. Škoda.
Po přestávce přišel na pódium Ota Karlas. Jeho přednáška na téma Vojtěcha Preissiga měla hlavu i patu, stručně a s perfektně připravenými ukázkami přiblížil mistrovo dílo. Pavel Hrych se nevěnoval slíbenému tématu propagace písem v časopisech.Místo toho přednesl esej na téma Řízení motorových vozidel v Mexiku, po níž následoval krátký exkurz do inzerce v sobotním vydání Mladé fronty Dnes. Vtipné, leč pro zájemce o typografii naprosto zbytečné.
František Štorm vystoupil nepřipraven (ani se tím netajil). Pokoušel se nám vysvětlit, jak postupoval (s O. Karlasem) na přípravě digitální verze Preissigovy antikvy. Počítač se mu při každém druhém pokusu zasekl, nakonec ho musel restartovat. Proces digitalizace popisoval napřeskáčku, pro nezasvěcence naprosto nesrozumiteně. Značná část obecenstva odešla ještě během jeho pokusu o přednášku.
P.S. O stejném semináři a ještě silněji píše Pavel Kočička na www.grafika.cz. Přečtěte si.