58
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. října 1980 byla v Haagu přijata Úmluva o mezinárodním přístupu k soudům.
Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v Haagu dne 28. dubna 2000.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u vlády Nizozemského království, depozitáře Úmluvy, dne 3. dubna 2001.
Při ratifikaci Úmluvy bylo v souladu s článkem 29 Úmluvy učiněno oznámení České republiky, že ústředním přijímajícím a odesílajícím orgánem podle článků 3, 4 a 16 je Ministerstvo spravedlnosti České republiky, Vyšehradská 16, Praha 2.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 34 dne 1. května 1988. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odstavce 1 téhož článku dne 1. července 2001.
Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
Smluvní státy této úmluvy,
usilujíce o usnadnění mezinárodního přístupu k soudům,
se za tímto účelem rozhodly uzavřít Úmluvu a dohodly se na následujících ustanoveních:
Státní příslušníci kteréhokoliv smluvního státu, jakož i osoby mající obvyklé bydliště v některém ze smluvních států, budou mít v každém smluvním státě nárok na právní pomoc v soudním řízení ve věcech civilních a obchodních za stejných podmínek, jako by byli sami státními příslušníky tohoto státu a měli v něm obvyklé bydliště.
Osoby, na které se nevztahuje první odstavec, které však dříve měly obvyklé bydliště ve smluvním státě, v němž bude nebo již bylo zahájeno soudní řízení, budou mít nárok na právní pomoc za podmínek uvedených v prvním odstavci, jestliže právní důvod soudního řízení vyplynul z jejich původního obvyklého bydliště v tomto státě.
Ve státech, v nichž je poskytována právní pomoc ve věcech správních, sociálních nebo daňových, se ustanovení tohoto článku použijí na případy předložené soudům příslušným v těchto věcech.
Ustanovení článku 1 se použije na právní poradenství pod podmínkou, že se osoba žádající o právní poradenství zdržuje ve státě, v němž se právního poradenství dožaduje.
Každý smluvní stát určí ústřední orgán pověřený přijímat a vyřizovat žádosti o právní pomoc, jež mu jsou předkládány podle této úmluvy.
Státy federální a státy, v nichž platí více právních řádů, jsou oprávněny určit více ústředních orgánů. Pokud ústřední orgán, jemuž byla žádost předložena, není příslušný k jejímu vyřízení, zašle žádost kterémukoli příslušnému ústřednímu orgánu téhož smluvního státu.
Každý smluvní stát určí jeden nebo více odesílajících orgánů pověřených předáváním žádostí o právní pomoc příslušnému ústřednímu orgánu v dožádaném státě.
Žádosti o právní pomoc budou zasílány bez účasti jakéhokoli dalšího orgánu ve formě vzorového formuláře připojeného k této úmluvě.
Ustanovení tohoto článku nijak nevylučuje možnost předložit žádost diplomatickou cestou.
Pokud se žadatel o právní pomoc nezdržuje v dožádaném státě, může svou žádost předložit odesílajícímu orgánu smluvního státu, v němž má obvyklé bydliště, aniž by tím bylo jakkoli dotčeno jeho právo využít dalších možných způsobů předložení žádosti příslušnému orgánu v dožádaném státě.
Žádost se vyhotoví ve formě vzorového formuláře připojeného k této úmluvě a jsou k ní přiloženy všechny nezbytné listiny, aniž by tím bylo dotčeno právo dožádaného státu vyžádat si v příslušných případech další informace či listiny.
Každý smluvní stát je oprávněn prohlásit, že jeho ústřední přijímající orgán bude přijímat žádosti předkládané jinými cestami či způsoby.
Odesílající orgán je žadateli nápomocen při zajištění všech listin a informací, které je nutno k žádosti přiložit a o kterých je mu známo, že jsou nezbytné pro posouzení žádosti. Zajistí také splnění formálních požadavků.
Jeví-li se odesílajícímu orgánu žádost jako zjevně nepodložená, může odeslání takovéto žádosti odmítnout.
V případě potřeby je odesílající orgán žadateli nápomocen při získání bezplatného překladu listin.
Odesílající orgán zodpoví žádosti o doplňující informace požadované ústředním přijímajícím orgánem dožádaného státu.
Žádost o právní pomoc, listiny k ní přiložené, jakož i sdělení obsahující odpovědi na žádosti o doplňující informace se sepisují v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků dožádaného státu nebo jsou opatřeny překladem do jednoho z těchto jazyků.
Není-li však v dožadujícím státě pořízení překladu do jazyka dožádaného státu uskutečnitelné, dožádaný stát přijme listiny sepsané buď v anglickém nebo francouzském jazyce nebo opatřené překladem do jednoho z těchto jazyků.
Sdělení, pocházející od ústředního přijímajícího orgánu, mohou být sepisována v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků dožádaného státu nebo v jazyce anglickém či francouzském. Tam, kde je však žádost předávaná odesílajícím orgánem sepsána buď v jazyce anglickém nebo francouzském nebo je opatřena překladem do jednoho z těchto jazyků, budou sdělení, pocházející od ústředního přijímajícího orgánu, rovněž sepisována v jednom z těchto jazyků.
Náklady na překlady vynaložené v důsledku použití předcházejících odstavců ponese dožadující stát, s výjimkou nákladů na překlady pořízené dožádaným státem, které nezakládají nárok na náhradu a které nese tento dožádaný stát sám.
Ústřední přijímající orgán rozhodne o žádosti o právní pomoc nebo učiní opatření nezbytná k tomu, aby o žádosti bylo rozhodnuto příslušným orgánem dožádaného státu.
Ústřední přijímající orgán zašle žádosti o doplňující informace odesílajícímu orgánu a informuje jej o všech obtížích spojených s prošetřením žádosti, jakož i o přijatém rozhodnutí.
Pokud žadatel o právní pomoc nemá bydliště ve smluvním státě, může předložit svou žádost cestou konzulární, aniž by tím bylo jakkoli dotčeno jeho právo využít dalších možných způsobů předložení žádosti příslušnému orgánu v dožádaném státě.
Každý smluvní stát je oprávněn prohlásit, že jeho ústřední přijímající orgán bude přijímat žádosti předkládané jinými cestami či způsoby.
Veškeré listiny zasílané podle této hlavy jsou osvobozeny od ověřování nebo jiných obdobných formalit.
Odesílání, přijímání, jakož i rozhodování o žádostech o právní pomoc podle této hlavy nebude podléhat žádným poplatkům.
Žádosti o právní pomoc musí být vyřizovány urychleně.
Pokud byla právní pomoc poskytnuta podle článku 1, pak doručování listin v kterémkoli jiném smluvním státě v souvislosti s řízením, ve kterém je dané osobě poskytována právní pomoc, nebude podléhat žádným poplatkům, a to bez ohledu na způsob tohoto doručení. Totéž se týká dožádání jiného státu o předání důkazů a zpráv o majetkových poměrech, s výjimkou výloh placených znalcům a tlumočníkům.
Pokud byla někomu poskytnuta právní pomoc podle článku 1 v řízení v některém smluvním státě, přičemž v tomto řízení bylo vydáno rozhodnutí, pak takováto osoba bude mít, bez dalšího šetření okolností případu, nárok na právní pomoc v kterémkoli smluvním státě, v němž se domáhá uznání nebo výkonu tohoto rozhodnutí.
Žádná jistota, záruka nebo depozitum jakéhokoli druhu nesmí být požadovány od osob, včetně právnických, s obvyklým bydlištěm nebo sídlem v jednom ze smluvních států, které vystupují jako žalobci nebo intervenienti v řízení před soudy jiného smluvního státu, pouze pro jejich cizí státní příslušnost nebo proto, že nemají obvyklé bydliště nebo sídlo ve státě, v němž je řízení zahájeno.
Totéž pravidlo se uplatní na jakoukoli platbu, která by byla požadována od žalobců nebo intervenientů řízení k zajištění nákladů soudního řízení.
Rozhodnutí o zaplacení nákladů a procesních výloh vydaná v jednom ze smluvních států proti tomu, kdo je osvobozen od povinnosti složit jistotu, záruku nebo depozitum podle článku 14 nebo podle práva státu, v němž bylo řízení zahájeno, budou na žádost oprávněné osoby prohlášena bezplatně vykonatelnými v kterémkoli jiném smluvním státě.
Každý smluvní stát určí jeden nebo více odesílajících orgánů pověřených zasíláním žádostí o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí, na něž se vztahuje článek 15, příslušnému ústřednímu orgánu v dožádaném státě.
Každý smluvní stát určí ústřední orgán pověřený přijímat tyto žádosti a činit vhodná opatření k tomu, aby bylo zajištěno dosažení konečného rozhodnutí.
Státy federální a státy, v nichž platí více právních řádů, jsou oprávněny určit více ústředních orgánů. Pokud ústřední orgán, jemuž byla žádost předložena, není příslušný k jejímu vyřízení, zašle žádost kterémukoli příslušnému ústřednímu orgánu téhož smluvního státu.
Žádosti podle tohoto článku budou odesílány bez účasti jakéhokoli dalšího orgánu. Právo odeslat žádost diplomatickou cestou tím není dotčeno.
Ustanovení tohoto článku nijak nevylučuje možnost předložit žádost přímo osobou oprávněnou, ledaže by dožádaný stát prohlásil, že nebude přijímat žádosti předkládané tímto způsobem.
Ke každé žádosti podle článku 15 musí být přiloženy:
| a) | ověřený opis příslušné části rozhodnutí, ze které jsou zřejmá jména a postavení stran, jakož i opis výroku o nákladech a procesních výlohách; |
| b) | listina prokazující, že rozhodnutí již nemůže být napadeno řádným opravným prostředkem ve státě, v němž bylo vydáno, a že je tam rovněž vykonatelné; |
| c) | ověřený překlad výše uvedených listin do jazyka dožádaného státu, nejsou-li již v tomto jazyce sepsány. |
O žádosti rozhodne příslušný orgán dožádaného státu bez slyšení stran, přičemž se omezí jen na přezkoumání, zda byly předloženy požadované listiny. Pokud o to žadatel požádá, určí tento orgán výši nákladů za osvědčení, překlad a ověření, jež budou pokládány za procesní náklady a výlohy. Úřední ověření nebo obdobné formality nesmí být požadovány.
Odvolání proti rozhodnutí příslušného orgánu nebude přípustné, ledaže by to připouštěl právní řád dožádaného státu.
Státní příslušníci smluvních států a osoby s obvyklým bydlištěm v některém ze smluvních států mohou v jiném smluvním státě získat opisy nebo výpisy ze zápisů ve veřejných rejstřících a rozhodnutí týkajících se civilních a obchodních věcí, a to za stejných podmínek jako jeho státní příslušníci. Je-li to třeba, mohou si nechat tyto listiny rovněž ověřit.
Vazba a zadržení pro dluhy jako exekuční prostředek nebo jako preventivní opatření nebudou moci být použity vůči občanům některého ze smluvních států nebo osobám s obvyklým bydlištěm ve smluvním státě ve věcech civilních a obchodních v případě, že by je nebylo možno použít vůči vlastním státním příslušníkům. Každé skutečnosti, které by se mohl za účelem propuštění z vazby či zadržení dovolávat státní občan s obvyklým bydlištěm ve státě, ve kterém má být uvalena vazba či dojít k zadržení, se může se stejnými účinky dovolat státní občan smluvního státu nebo osoba s obvyklým bydlištěm ve smluvním státě, a to i tehdy, jestliže tato skutečnost nastala v cizině.
Je-li osoba, která je státním příslušníkem smluvního státu nebo má obvyklé bydliště ve smluvním státě, předvolána soudem jiného smluvního státu nebo stranou s povolením soudu proto, aby se jako svědek nebo znalec dostavila k řízení v tomto smluvním státě, nemůže být stíhána, zadržena nebo podrobena jakémukoli omezení své osobní svobody na území tohoto státu pro jednání nebo odsouzení, k nimž došlo před jejím vstupem na území tohoto státu.
Imunita, uvedená v předchozím odstavci, započne sedm dnů před datem stanoveným pro výslech svědka nebo znalce a skončí, když svědek nebo znalec, který měl možnost opustit území v průběhu sedmi dnů poté, co byl justičními orgány informován o tom, že jeho přítomnost již není vyžadována, území státu neopustil nebo je opustil, ale o své vůli se vrátil.
S výjimkou ustanovení článku 22 nebude žádné ustanovení této úmluvy vykládáno jako ustanovení omezující jakákoli práva vztahující se na záležitosti upravené touto úmluvou, která by mohla být někomu přiznána v souladu se zákony smluvního státu nebo v souladu s jinou úmluvou, jejíž stranou smluvní stát je nebo se jí stane.
Tato úmluva nahrazuje ve vztazích mezi státy, které ji ratifikují, články 17 až 24 Úmluvy o civilním řízení, která byla podepsána v Haagu dne 17. července 1905, nebo články 17 až 26 Úmluvy o civilním řízení, která byla podepsána v Haagu dne 1. března 1954, pro státy, které jsou stranami jedné nebo obou z těchto úmluv, i když došlo k výhradě podle článku 28 odst. 2 písm. c) této úmluvy.
Dodatečné dohody doplňující úmluvy z roku 1905 a 1954, uzavřené mezi smluvními stranami, lze použít také pro tuto úmluvu v rozsahu, v jakém jsou s ní slučitelné, není-li mezi smluvními stranami dohodnuto jinak.
Každý smluvní stát může prohlášením určit jazyk či jazyky jiné než uvedené v článcích 7 a 17, v nichž mohou být vyhotoveny nebo do nichž mohou být přeloženy listiny adresované jeho ústřednímu orgánu.
Každý smluvní stát, který má více než jeden úřední jazyk a který nemůže v důsledku své vnitrostátní právní úpravy přijmout pro celé své území listiny uvedené v článcích 7 a 17 v jednom z těchto jazyků, určí prohlášením jazyk, v němž tyto listiny mají být vyhotoveny nebo do něhož mají být přeloženy za účelem jejich předložení v určených částech jeho území.
Má-li smluvní stát dvě nebo více územních jednotek, v nichž platí různé právní úpravy ve věcech, které tato úmluva upravuje, může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že tato úmluva se bude vztahovat na všechny jeho územní jednotky nebo pouze na jednu nebo více z nich, a může toto prohlášení kdykoliv novým prohlášením změnit.
Tato prohlášení budou oznámena Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemského království a budou v nich výslovně určeny územní jednotky, na něž se Úmluva vztahuje.
Jestliže smluvní stát má takový systém veřejné moci, ve kterém je moc výkonná, soudní a zákonodárná rozdělena mezi ústřední a jiné orgány, pak podpis, ratifikace, přijetí, schválení a přístup k této úmluvě nebo prohlášení učiněné podle článku 26 nebude mít žádné následky pro vnitřní rozdělení moci v tomto státě.
Každý smluvní stát je oprávněn vyhradit si při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu právo vyloučit použití článku 1 na osoby, které nejsou státními příslušníky žádného smluvního státu, ale které mají obvyklé bydliště ve smluvním státě odlišném od toho, jenž učinil výhradu, nebo které měly dříve obvyklé bydliště v státě, jenž výhradu učinil, pokud neexistuje reciprocita v zacházení s takovými osobami mezi státem, jenž výhradu učinil, a státem, jehož je žadatel o právní pomoc státním příslušníkem.
Každý smluvní stát si může při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo přístupu vyhradit právo vyloučit:
| a) | použití jazyka anglického nebo francouzského nebo obou těchto jazyků, jak je stanoveno v článku 7 odst. 2; |
| b) | použití článku 13 odst. 2; |
| c) | použití ustanovení hlavy II; |
| d) | použití článku 20. |
Jestliže jakýkoli stát učinil výhradu:
| e) | vyloučení použití anglického a francouzského jazyka podle odstavce 2 písm. a) tohoto článku, jakýkoli jiný stát dotčený touto výhradou je oprávněn uplatnit stejné pravidlo vůči státu, který učinil tuto výhradu; |
| f) | podle odstavce 2 písm. b) tohoto článku, jakýkoli jiný stát je oprávněn odmítnout použití článku 13 odst. 2 na státní příslušníky státu, který učinil tuto výhradu, jakož i na osoby s obvyklým bydlištěm v tomto státě; |
| g) | podle odstavce 2 písm. c) tohoto článku, jakýkoli jiný stát je oprávněn odmítnout použití ustanovení hlavy II na státní příslušníky státu, který výhradu učinil, jakož i na osoby s obvyklým bydlištěm v tomto státě. |
Žádná jiná výhrada není připuštěna.
Každý smluvní stát je oprávněn učiněnou výhradu kdykoli odvolat. Toto odvolání oznámí Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemského království.
Výhrada nabude účinnosti prvního dne třetího kalendářního měsíce po tomto oznámení.
Každý smluvní stát je povinen informovat Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemského království o určení úřadů podle článků 3, 4 a 16, a to při uložení ratifikační listiny, při přístupu k Úmluvě nebo později.
Každý smluvní stát je obdobně povinen informovat Ministerstvo o případných:
| a) | prohlášeních učiněných podle článků 5, 9, 16, 24, 25, 26 a 33; |
| b) | jakýchkoli odvoláních nebo změnách výše uvedených určení a prohlášení; |
| c) | odvolání jakýchkoli výhrad. |
Vzorové formuláře připojené k této úmluvě mohou být doplněny rozhodnutím zvláštní komise, ke které budou přizvány všechny smluvní státy a všechny členské státy Haagské konference a která bude svolána generálním tajemníkem Haagské konference. Oznámení o návrhu na doplnění formulářů bude zahrnuto do programu jednání.
Doplňky přijaté většinou hlasů přítomných smluvních států, které se zúčastní hlasování zvláštní komise, nabudou účinnosti pro všechny smluvní státy prvního dne sedmého měsíce následujícího po datu, kdy je generální tajemník sdělí všem smluvním státům.
Během lhůty stanovené v předchozím odstavci je každý smluvní stát oprávněn na základě písemného sdělení Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemského království učinit k doplňku výhradu. Se státem, který výhradu učiní, bude ve vztahu k tomuto doplňku jednáno jako se státem, který není stranou této úmluvy, a to do doby odvolání takové výhrady.
Tato úmluva je otevřena k podpisu státům, jež byly členy Haagské konference mezinárodního práva soukromého v době jejího čtrnáctého zasedání, jakož i nečlenským státům, jež byly přizvány k jejímu vypracování.
Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení a ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u Ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království.
K Úmluvě může přistoupit kterýkoli další stát.
Listina o přístupu bude uložena u Ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království.
Přístup bude účinný pouze ve vztazích mezi přistupujícím státem a smluvními státy, které proti tomuto přístupu nevznesou námitku do dvanácti měsíců po obdržení oznámení podle článku 36 odst. 2. Námitka může být rovněž vznesena členskými státy tehdy, když Úmluvu ratifikují, přijímají nebo schvalují po tomto přístupu. Námitky budou oznámeny Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemského království.
Každý stát může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že se Úmluva vztahuje na všechna území, která z mezinárodního hlediska zastupuje, nebo na jedno či více z nich. Toto prohlášení se stane účinným, jakmile Úmluva pro uvedený stát vstoupí v platnost.
Toto prohlášení, jakož i jakékoli jeho pozdější rozšíření bude oznámeno v Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemského království.
Úmluva vstoupí v platnost prvního dne třetího kalendářního měsíce po uložení třetí ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu uvedené v článcích 31 a 32.
Poté Úmluva vstoupí v platnost:
(1) pro každý stát, který ji ratifikoval, přijal, schválil nebo k ní následně přistoupil, prvního dne třetího kalendářního měsíce po uložení jeho ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu;
(2) pro území nebo územní jednotky, na něž byla Úmluva rozšířena v souladu s článkem 25 nebo 33, prvního dne třetího kalendářního měsíce po oznámení učiněném podle těchto článků.
Úmluva zůstane v platnosti pět let ode dne jejího vstupu v platnost v souladu s článkem 34 odst. 1 i pro státy, které ji ratifikovaly, přijaly nebo schválily, případně k ní přistoupily dodatečně.
Platnost Úmluvy bude automaticky obnovována každých pět let, nebude-li Úmluva vypovězena.
Výpověď se oznamuje Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemského království nejméně šest měsíců před uplynutím pětiletého období. Může být omezena na určitá území nebo územní jednotky, na něž se Úmluva vztahuje.
Výpověď bude účinná jen vůči státu, který ji oznámil. Pro všechny ostatní smluvní státy zůstane Úmluva v platnosti.
Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemského království oznámí členským státům konference a státům, které přistoupily podle článku 32:
(1) podpisy, ratifikace, přijetí a schválení podle článku 31;
(2) přístupy a námitky k přístupům podle článku 32;
(3) datum, kdy Úmluva vstoupí v platnost podle článku 34;
(4) prohlášení uvedená v článcích 26 a 33;
(5) výhrady a odvolání výhrad podle článků 28 a 30;
(6) sdělení oznámená podle článku 29;
(7) výpovědi uvedené v článku 35.
Na důkaz čehož níže podepsaní, náležitě zmocněni, podepsali tuto úmluvu.
Dáno v Haagu dne 25. října roku 1980 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, jež bude uloženo v archivu vlády Nizozemského království a jehož ověřený opis bude zaslán diplomatickou cestou každému členskému státu Haagské konference mezinárodního práva soukromého v době jejího čtrnáctého zasedání, jakož i každému jinému státu, který se podílel na vypracování této úmluvy v průběhu čtrnáctého zasedání.
Příloha Úmluvy
(Příloha není k dispozici v elektronické podobě)