Vždyť: "Days could be marvellous!"
Kamila
Nebojte se vyjádřit!
Jak přežít vyučování?
Mgr. Pavel Sikora
Třeba se připravit, abych se za ten výkon nemusel stydět. (pozn. red.: Mluvil za studenta.)
Mgr. Alena Wozniaková
Musím být stále pozitivně naladěná a říkat si, jak je ta třída, ve které učím skvělá.
PhDr. Ivana Kröhnová
Vyučování přežiji v pohodě, když svítí sluníčko, studenti jsou vstřícní a potěší mě solidními znalostmi. Také mi vyjasní den, když mě studenti na chodbě pozdraví, neboť to nebývá zvykem. A potěší mě, když mě třídy pozitivně inspirují.
student 3.B
Dávat pozor, musí se najít protizbraň na profesora, protože nejlepší obrana je útok.
student 3.C
Spát a nevnímat, co profesor říká.
student 1.B
Na nevyučování nechodit.
Petra Drongová, Petra Lancová
Kdo si ho obarvil, ten ho má
Musím se vám s něčím svěřit! Je to opravdu závažné! Tato myšlenka mě tak tíží, že z toho nemohu večer usnout!
Bohužel je to náš pan prezident Havel! Není to strach o jeho zdraví, ten má tuhý kořínek, ale v tomto případě jde o jeho obraz.
Ani nevíte, jak je deprimující, když se na vás celou hodinu, celou dvouhodinu, celý den dívá tak černobíle, chladně, až vám naskočí husí kůže! Nic na tom nemění ani jeho milý úsměv.
A to nemluvím (nepíši) o oblečení. Jak my, kteří hledíme celé dny jen na černobílý obraz, máme vědět něco o tom, jak se náš pan prezident obléká. Co když se pod bezbarvým plakátem skrývá zelená kravata a fialové sako! A co vlasy? Má je černé, hnědé či snad dokonce rezavé? Není možno zjistit ani barvu pleti. Je sice světlá, ale to neznamená, že je tzv. bílá. O toto všechno jsme ochuzeni!
Ale není tomu tak ve všech třídách. Jak se zdá, určité ročníky jsou v tomto ohledu zvýhodněny. Obzvláště 5. a 6. ročníky mezi takové patří. Dále ještě několik učeben (biologická, čeština,...). Bohužel většina studentů vidí našeho představitele státu černo-bíle (aniž by měli oční vadu). Nejvíce je těchto studentů v prvních, třetích a také částečně ve druhých a čtvrtých ročnících. Zdá se, že se tento „trend” naší školy ujal i v některých učebnách. Například, jak se můžete plně soustředit na prověrku v matema-tické učebně, když se na vás dívá onen „tatíček České republiky” černobíle. V písárně se vám pletou klávesy, v jazykové učebně najednou zapomínáte slovíčka, která jste ještě před hodinou dokonale uměli, v učebně spole-čenských věd se vám plete datum upálení mistra Jana Husa s datem dobytí francouzské Bastily… No prostě se nemůžete zcela řádně soustředit na zajímavou hodinu ať už angličtiny nebo dějepisu! Profesoři si myslí, že jsme se nepřipravovali na hodinu, ale my znervózníme, jakmile vidíme onen studený pohled!
Proto vám doporučuji, abyste se nedívali do prezidentových očí! Mohli byste se dostat do pěkného průšvihu. A kantory nabádám, aby měli pro nás pochopení a vždy před hodinou mu zakrývali jeho hypnotizující oči nebo aby si donesli barvičky a začali vybar-vovat.
S úctou
ŠPLECHTY
Nebezpečí na chodbách!
Naše chodby už nejsou bezpečné! Ze všech stran nás ohrožují nevídané živly. Nejsou to jen studenti, ale dokonce se jimi stávají sami profesoři. Bezohledně vybíhají nebo dokonce vyskakují ze svých kabinetů jen proto, aby jim náhodou jejich kolega neofotil něco jiného než oni právě chtějí nebo aby jim kolemjdoucí nevinný žák přinesl z bufetu kávu a jiné cukrovinky.
Jiný nebezpečný prvek na chodbách jsou studenti, kteří nesou pomůcky do vyučování např. mapy (ty jsou obzvláště nebezpečné, protože mají brutální zakončení-viďte kluci!), preparáty a vycpaniny do biologie (určení žáci jsou tak opatrní a tak zabraní do onoho důležitého úkolu,že se nedívají na cestu a mnohokrát proto zůstanou na podlaze bezvládně ležet a můžete o ně lehce zakopnout) a mnoho dalších pomůcek. Jak se zdá, za všechny tyto nebezpečné úkazy dějící se na našich chodbách mohou profesoři. Nemůžeme ale být tak moc kritičtí k našim zbožňovaným kantorům. Mnohá nebezpečí si zaviníme sami (s mírným přispěním našich drahých a nepostradatelných kamarádů). Například se můžete docela pěkně srazit s kámošem, který zrovna vychází zpoza rohu. Nebo se můžete stát obětí honičky nebo bitky znepřátelených chlapců z vyšších ročníků. Dalším nebezpečným faktorem je cesta z nižšího patra do vyššího a naopak. Při této cestě se může stát tolik nevídaných událostí!
Příklad pro holky: Uvidíte „svého vyvoleného”.Chcete zapůsobit, ale samozřejmě se vám povede tzv. hodit držku.
Příklad pro chlapce: Váš nejlepší kámoš vás strčí a vy sejmete obraz, který ještě před chvilkou visel na stěně.
Příklad pro profesorky: Jdete do schodů a zadýcháte se (toto platí pouze pro ty otylejší), nebo přehlédnete schod a už ležíte rozpláclá jako žába na kameni.
Příklad pro profesory: Chcete ukázat, že v sobě skrýváte neobjeveného sportovce a opět ležíte rozpláclý jako žabák na kameni. Někteří profesoři onen problém vyřešili, jezdí výtahem!
Takže jako závěr tohoto článku chci poskytnout několik dobrých rad.
1.nechoďte po schodech
2.nenoste mapy ani žádné jiné pomůcky
3.vyhýbejte se profesorům (zvláště těm roztržitým)
4.neběhejte po chodbách
A nyní následuje moje pátá (poslední) a asi nejdůležitější rada:
Nechoďte do školy.
Jedině tak si uchráníte zdraví.
Šplechty
Zbytečný přepych?
(Reakce na billboard "Liška")
Po přečtení článku z víkendového vydání deníku Práva s názvem "Krvavá liška už nebude strašit malé děti" jsem měla smíšené pocity. Ne snad z toho, co nám měl tento článek říct, ale z reakce našich spoluobčanů na tento projekt.
Článek apeluje na billboardy, které jsou umístěné po celé naší republice. Je na nich liška stažená z kůže v blátě potřísněném krví. Nad ní je nápis "znáte jeho cenu ...?" a vedle je modelka oděná v kožichu právě z této lišky.
Problémem probíraným v tomto článku je snad jediné - jak působí na malé děti? Podle psychologů může pohled na staženou lišku způsobit hlavně citlivějším dětem dlouhodobější trauma.
A co říkají odborníci na krvavé filmy?!
Děti určitě nejsou ve svém věku zcela připraveny na takový drastický plakát, ale jaký mají pocit po zhlédnutí krváků v televizi? Samozřejmě, že tyto filmy zhlédnout nemusí, ale přesto.
A jaké jsou reakce lidí? Jen jeden ze čtyř dotázaných se stavěl k celé věci pozitivně, ale ostatní tři našli jediný název pro celý projekt vůbec - hnus. Vsadím se, že tito mají nebo měli ve svém šatníku pravý kožich. Ten, např. z lišky vyjde na 35 000,- Kč i víc. U nás prý lidí ale kupují spíše ty levnější (ceny okolo 15 000,- Kč!).
Také frčí kožíšky z koček! Jak se ale prodavači a výrobci brání? Kožíšky jsou dovážený z Austrálie a Číny, kde jsou kočky přemnožené!
Nebylo by dobré, kdyby jednou ti, co si kupují pravé kožichy, koupili kožichy umělé, levné a ty peníze věnovali na dobročinné účely, např. na opuštěné děti? Myslím, že oni takoví nejsou. Pro ně je důležité, aby se ukázali, jaký mají nádherný nový kožich...
Klení