V hodinách
Fyzika
Mgr. Marcela Kantorová:
„Co je to orbit?“ (orbital)
student: „Jo, to je druh žvýkačky.“
student: „Paní profesorko, můžu si odskočit“
Mgr. M. Kantorová: „Ano, ale abys zase přiskočila.“
Matematika
Studenti sedí v přední lavici před katedrou
Mgr. D. Mannheimová: „Aha, já jsem věděla, že do něčeho pořád kopu.
Oni mají ty haksny až tu.“
Český jazyk
U zkoušení - Mgr. Jindřich Močkoř:
„Pohovoř o úpravě, stylu, atd.“
student: „Báseň je pěkně vycentrovaná.“
Profesor si všimne studenta jak jde k oknu.
Mgr. Jindřich Močkoř: „Už chceš zase skákat.
To ti nepomůže my jsme v přízemí.“
student: „Ne, já chci utéct.“
Mgr. Jindřich Močkoř:
„Já si vystřihuji občas nějaké zajímavosti z novin.
Co tu ještě máme. Aha nic, to je lékařský předpis.”
Deskriptivní geometrie
Mgr. Miroslav Filipec: „Podíváme se do knížky, jak to označují....
Fuj, označím to jinak.“
Němčina
Při překladu se měly tvořit věty na dané otázky
Mgr. Věra Pastorková: „Proč se rodičům přítelkyně nelíbí.“
student: „Bo je to chlop.“
profesorka: „Co mu poradíte aby ho rodiče nechali doma, ale musí se
zbavit té holky?“
student: „Ať si hodí smyčku.“
Učitelské perličky
- Zopakujte si prvních pět lekcí, tedy od první do desáté.
- Světlem je sice třeba šetřit, ale na tebe si posvítím!
- Děti, zbyla nám vteřinka času, tak si otevřete sešity a napíšeme
si desetiminutovku.
- Kluci tady nejsou, šli si před hodinou zahrát na pět minut hokej.
- Proč v tělocvičně řvete a nemáte u dveří hlídače, jestli už nejdu?
- Na konec řady tě nepostavím, tam už někdo stojí.
- Kdo si netroufá na třetí příklad, bude počítat číslo 4, ten je o něco
těžší.
- Ne abyste ten diktát opsali z učebnice, je na straně 71.
KM, xxx
Několik slov o učitelích
I když má učitel bílý plášť, nebojte není to zubař!
---
I když učitel používá slovo „Prosím Vás“, nemyslí to vážně, na záchod si zajde sám!
---
Proč učitelé dávají domácí úkoly? To proto, abychom na ně doma nezapomněli.
---
Zasedl si na vás učitel? Shoďte ho, ať si sedí na někom jiném
Marie Kolářová
Jaká země je Brazílie?
Před nedávnem jsem měl možnost navštívit Brazílii a dokonce v období karnevalu. Prvně jsem samozřejmě musel vidět tu slavnou pláž Copacabana, o které se tvrdí, že je nejhezčí na celém světě. Pohled na pěti kilometrovou pláž s množstvím hřišť na volejbal nebo fotbal mě okouzlil.
Fotbal zde hraje každý, muži, ženy, děti a dokonce i důchodci. Měl jsem také možnost navštívit místní fotbalový stadion Maracanu. Nejméně půl hodiny před zápasem diváci řvali do roztrhání, protože hrálo místní Vasco proti Sao Paulu. Ještě než jsem opustil Brazílii stihlo Vasco vyhrát ligu. Maracana má kapacitu asi 200 000 diváků. Pokud jste byli na hokeji v Třinci, tak víte jak vypadá kotel, jenže u nich kotel není, u nich je celý stadion jako u nás kotel.
Pořád to není nic oproti karnevalu. Dvanáct hodin vkuse, pět dní za sebou předvádí 14 škol samby. Vstupenky jsou sice trochu dražší(od 30 do 300 dolarů a na černém trhu dokonce 1500 dolarů), ale stojí to za to. Při vchodu dostanete letáky a slova k písním, které se zde zpívají. Pak mezi vámi chodí vyslanci škol a rozdávají různé vlaječky a podobné nesmysly. Všude, nejen na karnevalu, ale i na pláži nebo ve městě se mezi lidmi proplétají prodavači s boxy, ve kterých mají Coca Colu, místní pivo(sice se tam pije hodně piva, ale jen třístupňového), vodu, nanuky, křupky...
Taky mě zaujal místní provoz. Řidiči jezdí hrozně, neukazují před odbočením, pořád troubí a přejíždí klidně z pruhu do pruhu bez ohledu na jiné řidiče, ale nehody zde není vidět. Při parkování někdy potlačí auto před nebo za ním, ale to je taky normální. Každé druhé auto je taxi. Jak předtím někdo napsal, že v Istanbulu je hustý provoz a nejde přejít ulici, tak to by měl navštívit Rio. Autobusu je tu taky mnoho. Na zastávkách jsou napsána pouze čísla autobusů. Který kde jede si musíte zjistit sami. Ani čas není nikde napsaný, ale více než deset minut nikdy čekat nebudete.
Jídlo je výborné. Jsou tu restaurace na váhu, kde si naberete jídlo jaké chcete a kolik chcete, a pak jen šup na váhu a zaplatit. Dá se výborně najíst do pěti reálů(1 real = 20 Kč), ale v tom teple není ani moc hlad.
Každý večer v 20:00 začíná trh (něco na způsob Vietnamců) na promenádě u pláže. Kolem pláže je nádherná cyklistická stezka, po které se i běhá(a běžců není málo). Na písku jsou co kousek bradla a hrazda na cvičení kliků a přítahů. Život tu začíná kolem sedmi večer a končí ve dvě ráno.
Kousek od místa, kde jsem bydlel byla škola. Vyučování začínalo v osm ráno. V poledne byla hodinová pauza na oběd a v jednu hodinu jim to začalo znova. Ze školy jsem viděl chodit studenty někdy v pět, ale někdy dokonce v osm večer.
Za prohlídku stojí také kopec Corcovado, na kterém se nachází socha Ježíše, která je i s podstavcem vysoká 45 metrů. Je zde vidět celé město. Při pohledu dolů zaujme čtrnácti kilometrový most přes moře, již zmiňovaný stadion nebo dostihová dráha.
Ale Brazílie není pouze šestnácti milionové město Rio, ale i třeba dvaceti pěti milionové Sao Paulo, které jsem měl možnost navštívit jen několik hodin před hroznými povodněmi, které způsobil tropický deštíček. Navštívil jsem i tropické ostrovy s krásnými plážemi, čistou vodou a nádherným prostředím.
Velmi obdivuhodné byly také vodopády Iguacu, které jsou jedny z největších na světě. Řeka Iguacu je zde napájená více než třiceti přítoky a je široká pouze 4 kilometry. Vodopád má výšku okolo osmdesáti metrů. Za maximálního průtoku se přes vodopády valí tolik vody, že by za jednu vteřinu naplnila více než šest padesáti metrových bazénu. V období sucha je to jen pouhý malý potůček. Příroda v okolí vodopádů je nedotknutá.
Bohužel jsem nestihl navštívit hlavní město Brasilii ani Amazonku a prales kolem. Já jsem měl to štěstí, že jsem zde mohl bydlet u jednoho Čecha a musel jsem si zaplatit "pouze" letenku, jinak pokud máte zbytečných 60 tisíc, tak si tam můžete zajet na desetidenní dovolenou ve špičkovém čtyřhvězdičkovém hotelu. Mimo období karnevalu je to o celých 10 tisíc levnější.
Jiří Zientek
(vyšlo v květnu 1999)