Dnešním pokračováním jsme v seriálu pro počítačové začátečníky dospěli k jeho závěru. Doufáme, že pro vás byly alespoň některé jeho díly přínosem a že vám dokázal přiblížit rozmanitý svět výpočetní techniky.

Pracovní den u počítače (15)

Kontingenční tabulky

Mezi příkazy pro práci se seznamy patří kontingenční tabulky, Pivot Table u Excelu, tabulky křížových referencí, desktopové modelování dat, Cross Tabs u Quattra Pro a Dynamic Crosstab u Lotusu. O co jde? Princip spočívá v tom, že pole seznamu jsou chápána jako pole tabulky a že tato pole lze podle potřeby různě uspořádat do sloupců a řádků tabulky; získáme tak zajímavé pohledy na data, můžeme obdržet nečekané informace.

Kontingenční tabulky mohou být buď statické (jednou použitá data nelze dodatečně měnit), nebo dynamické – změna hodnoty se v seznamu promítne do kontingenční tabulky.

 


Kontingenční tabulka v Excelu – pouhým přetažením polí myší získáme jiný pohled na data

 

V Excelu se tyto tabulky vytvářejí příkazem Data/Kontingenční tabulka (PivotTable Report). Ve verzi 2000 Data|Kontingenční tabulka a graf (PivotTable and PivotChart Report). Změna hodnoty ve zdrojovém seznamu se na vyžádání promítne v kontingenční tabulce. Prostým přetažením pole tabulky (tlačítka) myší můžeme velice rychle změnit uspořádání a tak obdržet jiné informace.

V Excelu verzi 2000 je kontingenční tabulka naprosto skvělým a rychlým nástrojem.

U kontingenčních tabulek v Excelu můžeme mít kromě polí v oblasti řádků a sloupců i pole v oblasti stránek. Stránky dávají kontingenčním tabulkám třetí rozměr. Pole v oblasti dat je dáno průsečíkem řádků a sloupců a musí být vždy zadáno. V oblasti řádků, sloupců nebo stránek nemusí být žádné pole.

V Quattru Pro verze 5.0 a 6.0 se kontingenční tabulka vytváří příkazem Nástroje/Desktop modelování dat; můžeme si zde vybrat metodu výměny dat mezi zdrojovým seznamem a kontingenční tabulkou, a to dynamickou nebo statickou tabulku. Kontingenční tabulka se vytvoří v samostatném souboru.

V Quattru Pro verze 8 a 9 vytvoříme kontingenční tabulku (Cross Tab) příkazem Tools/Data Tools/Cross Tabs; objeví se na novém listu sešitu.

V Lotusu verze 5 použijeme pro vytvoření statické kontingenční tabulky příkaz Pomůcky/Databáze/Křížová tabulka. Abychom vytvořili dynamickou tabulku, potřebujeme však mít instalovaný databázový sytém Approach. Ve verzi 97 jde o příkaz Create/Database/Dynamic Crosstab.

Lze doporučit, aby to každý zkusil s jednoduchým seznamem, např. spolupracovníků, a na něm pak vytvořil kontingenční tabulku. Jak snadno lze získat nečekané informace, je fascinující – a jistě i vás tato možnost zaujme a budete ji využívat.

Vytváření kontingenčních tabulek, uzpůsobení formátování grafů, rozšíření palety vestavěných funkcí a vazba na internet doznaly u tabulkových procesorů největší vývoj.

 


Navrhování kontingenční tabulky v Quattro Pro

 

Různé

TP mají mnoho činností společných, ale některé jsou přece jen odlišné. Tak např. Excel vyniká v práci se seznamy, Quattro Pro zase velkou variabilitou při vytváření grafů.

Předností Lotusu – možná že to připadá paradoxní – je těsné napojení na databázový systém Approach, který poskytuje další možnosti; např. v Approach můžeme vytvořit vstupní formulář do databáze, kterou použijeme v Lotusu jako tabulku.

Lotus a Quattro umějí, na rozdíl od Excelu, pracovat s maticemi ve formě tabulek; ty lze potom invertovat nebo násobit. Matice můžeme použít ke strukturní analýze nebo k výpočtu soustavy lineárních rovnic.

Excel dále disponuje devatenácti komplexními procedurami pro statistickou analýzu dat. Excel a Quattro Pro umožňují řešit optimalizační úlohy (lineární, resp. nelineární). K tomu slouží nástroj Řešitel (Solver, Optimizer, Optimalizace). K jeho úspěšnému použití však už musíme znát základy programování z operačního výzkumu. To bychom však už vybočili z rámce našeho rychlého kurzu práce u počítače.

S Excelem i Quattrem Pro lze řešit optimalizační úlohy (lineární, resp. nelineární). K tomu slouží nástroj Řešitel (Solver, Optimizer, Optimalizace). Pro jeho úspěšné použití však už musíme znát základy programování z operačního výzkumu. Ale to bychom už vybočili z rámce našeho rychlého kurzu práce u počítače.

Lotus začal jako první s možností doplňovat na list sešitu mapy. Teď můžeme mapy doplňovat i v Excelu (od verze 95).

Mimo mapy můžeme na listu kreslit či vkládat organizační diagramy, obrázky (např. logo firmy). Obrázky jsou většinou ve formě Clipartů; jsou sice určeny pro prezentace nebo textové procesory, ale ke zvýšení působivosti tabulek je lze vložit i na list sešitu.

Automatizace činností

Tabulkové procesory umožňují už tradičně činnosti zaznamenávat a následně zopakovat.

U Lotusu můžeme činnosti zaznamenávat buď pomocí makropříkazů, nebo (ve verzi 97) pomocí LotusScriptu, což je objektově orientovaný jazyk. Makra se ukládají k sešitu.

V Quattru Pro jde o makropříkazy nahrávané na list sešitu a ve verzi 8 též PerfectScript Macro, nahrávané do samostatného souboru s koncovkou *.wcm. Quattro pro verze 9 má plně integrovaný Microsoft Visual Basic Editor (verze 6.2).

Excel od verze 5.0 obsahuje programovací jazyk Visual Basic for Application. Excel 2000 obsahuje verzi 6.0, což je podmnožina Visual Basicu 6.0. Tento jazyk je výchozím pro automatizaci všech aplikací v Microsoft Office a slouží též pro tvorbu aplikací dalších. Stává se svým způsobem standardem a využívají jej pro tvorbu aplikací i jiné softwarové firmy než Microsoft.

Pro automatizaci v TP je společné to, že:

u        musí být spuštěn tabulkový procesor,

u        může automatizovat nejen jednoduché činnosti, ale lze připravit i celé aplikace a jejich řídicí prvky mají podobu řídicích prvků používaných v TP.

Termín „makra“ se používá spíš historicky. Jde o programování v prostředí TP.

Vykonávané činnosti můžeme celkem snadno zaznamenávat a poté přehrát. Musíme však počítat s jistými „nepříjemnostmi“:

u        Činnosti jsou zaznamenány pro určitou oblast buněk, často tedy musíme do nahraného makra zasáhnout a upravit ho. Jde-li o stejnou akci na jiném listu sešitu, je situace lepší, neboť v adresaci u příkazů není list většinou uveden, takže není nutné záznam příkazů upravovat.

u        Nelze nahrát větvení a opakování (cykly); ty musíme zapsat ručně, tj. naprogramovat.

Vhodné je opakující se činnosti nad stejnou oblastí buněk a třeba i na různých listech zaznamenat a přiřadit k nim buď příkazy, které se zobrazí v hlavním menu, nebo zkrácené klávesové povely. Výběrem příkazu nebo stiskem kombinace kláves se potom zaznamenaná činnost automaticky zopakuje.

Že jde o úsporu času a přesnost, je nabíledni. Můžeme si tak třeba nahrát (naprogramovat) vytvoření celé tabulky.

Programováním (Visual Basic, LotusScript) můžeme doplnit i funkce, jež sice nejsou od výrobce vestavěny, ale my je často používáme – třeba i zcela složité funkce obsahující větvení. Zadávají se potom stejně jako jiné funkce pomocí klíčového slova názvu funkce a doplněním argumentů.

Tvorba šablon

Stejně jako při zpracování textu je i u tabulek vhodné vytvářet šablony. Šablona je sešit, který slouží jako předloha k vytváření dalších sešitů podle šablony. Šablony uspoří čas při vytváření tabulek a zabezpečí, že všechny tabulky vytvořené ze šablony mají stejný vzhled.

Šablonou se může stát libovolný sešit. Většinou vzniká úpravou z už existujícího a v provozu ověřeného sešitu tak, že se zruší nepotřebné informace a vynulují se číselná data. Soubor se šablonou je jako typ souboru uveden „šablona...“ a má (většinou) jinou koncovku než běžné soubory, např. XLT je šablona u Excelu, wt4 je koncovka názvu šablony u Lotusu verze 5, zde se nazývá SmartMaster. V Lotusu verze 97 mají šablony koncovku 12M.

U Quattra Pro je stejná koncovka jako u základního souboru.

Šablony se nabízejí po zadání příkazu Soubor/Nový (File/New, File/New Workbook).

Tisk

V tabulkových procesorech můžeme tisknout tabulky, vložené grafy, grafy na samostatných listech (Excel) nebo v samostatném okně (Quattro Pro). Dále můžeme spolu s daty tisknout i vložené obrázky. V Excelu můžeme tisknout mapu jen jako součást listu sešitu. V Lotusu naopak lze mapu tisknout samostatně.

Chceme-li vytisknout celý list, postačuje postavit kurzor na libovolnou buňku listu a zadat příkaz pro tisk. Všechny tabulky a vložené grafy se vytisknou. Jedinou nevýhodou tohoto způsobu je, že u rozsáhlé tabulky nebo více tabulek na listu může dojít k jejich nevhodnému rozdělení. Zde pomůže vložení tvrdé stránky, podle níž se plocha listu rozdělí. Jde o analogii tvrdého konce stránky u textového procesoru, kde chceme, aby nová kapitola začínala vždy na nové stránce.

U Quattra Pro verze 5, 6 můžeme vložit jen řádek oddělující stránky. U Excelu, 602Tab, Lotusu a Quattra Pro verze 8 a 9 lze vložit rozdělení řádků i sloupců na stránky.

TP umožňují:

u        Zobrazit na listu sešitu konce stránek, tzv. zalomení stránek – Excel, Quattro Pro, Lotus.

u        Tisknout mřížku (rastr buněk) nebo její tisk potlačit – Excel, Lotus, Quattro Pro, 602Tab.

u        Tisknout záhlaví řádků a sloupců (rám formuláře) – Excel, Lotus, Quattro Pro, 602Tab.

Lze vytisknout jen vybranou oblast buněk na listu. Oblast buněk označíme a na panelu pro určení tisku zadáme, že se má vytisknout jen tato oblast (Range).

Při tisku vložených grafů máme možnost:

u        vytisknout graf označením buněk pod grafem – Excel, Lotus, Quattro Pro.

u        vytisknout samotný graf jeho označením – Quattro Pro, Lotus, Excel.

Při tisku označené oblasti můžeme zadat i požadavek, aby se tato oblast vytiskla vždy na určený počet stránek, a to jak ve směru vodorovném, tak i svislém (Excel, 602Tab, Quattro Pro verze 8 a 9). U Quattra Pro verze 5 a 6 je možnost tisku na míru, tzn. oblast se vždy vytiskne na určenou tiskovou plochu stránky. V Lotusu lze přizpůsobit tisk buď v obou směrech, nebo jen ve směru řádků nebo sloupců.

 


Graf v Lotusu upravený pro tisk na jehličkové tiskárně

 

Tisku, který není ověřený, by měl vždy předcházet náhled, ukázka před tiskem (Preview). Jde o „simulaci“ tisku na obrazovku. Teprve potom bychom měli výstup směrovat na tiskárnu.

U tisku grafů na běžné tiskárně může být problémem tisk barev. Ty jsou většinou převedeny na stupně šedé, a to nemusí být vždy nejvhodnější. U Excelu lze nechat barvy zaměnit za rastry (šrafování), což je vhodnější. Toho docílíme u Excelu při zadání požadavku na černobílý tisk.

U Lotusu a Quattra Pro musíme pro černobílý tisk určit pro plochy grafu rastry, jinak se barvy převedou na stupně šedé a graf nemusí být čitelný.

Tabulkové procesory a Apple Macintosh

Počítače Apple Macintosh byly od svého vzniku určeny především pro oblast grafiky, grafických aplikací a práci s texty. Z tohoto určení vycházelo i nabízené programové vybavení. Největším „dodavatelem“ softwaru se stala firma Adobe, a to díky programům Photoshop a Illustrator.

Na trhu se stále více objevují verze softwarových balíků upravených pro Apple Macintosh. S příchodem tohoto softwarového balíku získali uživatelé Applu možnost používat i tabulkový procesor MS Excel.

Tabulkové procesory Quattro Pro a Lotus 1-2-3 jako ekvivalenty pro Apple Macintosh vytvořeny nebyly.

Poslední verze MS Office pro Apple Macintosh je stejná jako pro oblast PC (Intel) verze Office 97, resp. 2000. Obsluhuje se stejně, nejsou zde žádné zvláštnosti, a proto se dále o MS Excel pro Apple Macintosh nebudeme zmiňovat. Pracovní plocha MS Excel pro Apple Macintosh je naprosto shodná s verzí pro MS Windows 95.

Rozdíl je v použitém kalendářním systému. Pro počítače řady PC začíná kalendářní systém 1. ledna 1900 a pro Apple Macintosh až 2. ledna 1904. Sešit si informace o použitém kalendářním začátku nese s sebou; použijeme-li ho v druhém počítačovém systému, dojde k automatickému nastavení.

RL

 

Tabulkové procesory pro paní a dívky aneb od buňky po graf

Většina lidí pracujících „s čísly“ dospěje časem k závěru, že nejpřehlednější prezentací čísel je tabulka. A na nás ženách pak většinou je tuto jejich představu realizovat. Vytvoření tabulky na papíře včetně doplnění čísel spočítaných na kalkulačce je sice možné, někde i běžné, ale proč si práci neusnadnit. Dnes v době počítačů na každém pracovišti a dostupných tabulkových procesorech bychom se měly zbavit strachu z nového a pustit se do práce. Při vhodném sestavení tabulky počítá počítač za nás, tím eliminujeme „překlepy“ při opisování výsledků vypočtených jinde; dílo můžeme završit grafickým ztvárněním tabulky včetně grafu, a ještě si pohrát s barvami.

Co to tedy vlastně tabulkový procesor (TP) je a co umí? Ve slovníku byste se dočetli asi toto: „Tabulkový procesor (kalkulátor) je aplikační program, který je určen pro řešení zejména ekonomických, finančních a obchodních problémů, ale nejen jich. Mohou se využívat v různých oblastech. Pracovní plocha TP je tvořena mřížkou a „oka“ mřížky nazýváme buňkami. Do buněk se zapisuje text, číselná data nebo vzorce, které používají hodnoty jiných buněk za účelem získání požadované hodnoty. Tak si uživatel vytvoří v tabulce vlastní soustavu vzájemně provázaných buněk, přičemž změna určitých vstupních hodnot je automaticky přepočítávána do hodnot jiných buněk. TP integrují i grafické výstupy, mají schopnost manipulace s grafy. V současné době jsou TP tvořeny rozsáhlými balíky programů pro komplexní analýzu a zpracování číselných dat. Obsahují mnoho finančních a analytických funkcí. Tabulky mohou být propojeny dynamickými vazbami. Rutinní operace můžeme naprogramovat.“

Ovládání všech tabulkových procesorů pracujících pod Windows (a to jsou v současné době téměř všechny) je do jisté míry obdobné. Více než dvě třetiny činností naučených v jednom TP je použitelných i v těch dalších. Pokud pochopíme základní princip, půjde ostatní intuitivně – jak nám ostatně slibují výrobci.

V současnosti je nejpoužívanějším TP Excel, za ním následují Lotus 1-2-3 a Quattro Pro.

Tabulkové procesory mají koncepci knihy, za sebou jdoucích listů.

Výchozí pro práci je identifikace buněk a oblastí. Buňka je nejmenší adresovatelná část sešitu, oblast je potom skupina buněk. Do buněk se píší hodnoty (čísla, texty, data); provádějí se s nimi výpočty, můžeme je použít ve funkcích a vzorcích. Oblasti (též bloky) se používají v některých funkcích. Bloky mohou být dvoj- a třírozměrné (přes více listů), souvislé i nesouvislé. Buňky a oblasti lze formátovat – upravovat jejich vzhled.

TP můžeme ovládat myší nebo klávesnicí. Základním ovládacím prvkem je hlavní nabídka (menu) a panel nástrojů. Ikony v panelu nástrojů jsou ekvivalenty často používaných příkazů v hlavní nabídce. Všechny akce, které lze provést ikonami, tedy nalezneme v příkazech menu; obráceně to však neplatí.

Buňka je jednoznačně určena souřadnicí sloupce (písmena) a řádku (čísla), oblast potom souřadnicí levého horního a pravého spodního rohu buňky oblasti. Rozlišujeme relativní a absolutní adresaci. Způsob adresace má rozhodující vliv při kopírování funkcí a vzorců. Chceme-li, aby se adresa buňky uvedená ve vzorci při kopírování neměnila, musíme ji adresovat absolutně – tedy tak, že u příslušné souřadnice uvedeme znak $. Tímto znakem dáme najevo, že následující část adresy (sloupec nebo řádek) je absolutní. Může být tedy absolutní souřadnice sloupce – ($A1), řádku (A$1) nebo celá adresa ($A$1). V případě relativní adresace se při kopírování adresa buňky ve funkci a vzorci upraví podle nové pozice – adresa se změní o tolik řádků a sloupců, o kolik se buňka posunula.

 


Od buňky po graf

 

Při přemísťování nemá způsob adresace význam, neboť se při něm adresa upraví vždy a odkazuje se na původní buňku.

Rychlou konverzi mezi relativní a absolutní adresací ve všech tabulkových procesorech dosáhneme klávesou F4.

Odkazovat se ve vzorcích můžeme i na buňky na jiných listech, potom k souřadnici sloupce a řádku přidáme název listu.

Adresaci lze zjednodušit tak, že buňku nebo oblast pojmenujeme a ve funkcích a vzorcích potom na ně odkazujeme námi zadanými jmény. Názvy plně nahrazují adresy, snáze se pamatují a v zápisu nelze udělat chybu – název buď existuje, nebo ne, zatímco při překlepu v adrese buňky může dojít k nesnadno odhalitelné chybě. Novinkou v Excelu 97 je, že buňky nemusíme pojmenovávat: jsou automaticky identifikovány popisem v záhlaví sloupců a řádků, a to v přirozeném jazyce. Tato možnost však byla ve verzi 2000 zatlačena do pozadí – implicitně je vypnuta. lze ji však v možnostech (nastavení pracovního prostředí) zapnout.

Excel adresuje pojmenované buňky implicitně absolutně (se znakem $) – i když tedy pojmenované buňky kopírujeme, stále se odkazují na tytéž adresy. Quattro Pro adresuje pojmenované buňky relativně. Lotus 1-2-3 v názvech odkazuje též relativně, pro ukotvení je však možné použít $ a tak adresaci změnit na absolutní.

V 602Tab se relativní a absolutní adresace používá též – opět se dosahuje zápisem dolaru. Adresa buňka se tak „přišpendlí“.

V tabulce se pohybujeme buďto myší, nebo pomocí kurzorových kláves. Ve všech tabulkových procesorech jsou dva kurzory, kurzor myši ovládaný myší a buňkový kurzor, ovládaný z klávesnice kurzorovými klávesami nebo zkrácenými klávesovými povely.

Data zapisujeme do tabulky z klávesnice.

Velice často nám nestačí zapsat data, ale potřebujeme doplnit výpočty. K tomu použijeme funkce nebo vzorce.

Funkce mají v TP obdobný význam jako v matematice, ekonomii atd. Obsahují argumenty a vrátí výsledek do buňky, v níž je funkce zapsána. V řádku vzorců vidíme zapsanou funkci. Může jít o jednu funkci ve druhé – tedy o vnořené funkce. Funkce zapisujeme buďto přímo z klávesnice, nebo je vytváříme pomocí „pomocníka“, průvodce funkcemi.

Vzorce jsou matematické výrazy, které obsahují nezávisle proměnné a vrací závisle proměnnou. Vzorec zapisujeme z klávesnice a zápis začíná znakem „=„ (Excel, 602Tab), @ (Quattro Pro,1-2-3). Můžeme také začít psát znakem „+“ (plus) nebo „–“ (minus). Vzorec vrátí výsledek do buňky, v níž je umístěn. Po aktivaci buňky uvidíme ve stavovém řádku přímo vzorec. Nejsme-li si jisti způsobem vyhodnocení vzorce, raději použijeme závorky. TP samozřejmě dodržují matematickou prioritu operátorů.

V tabulkách je možné dělat i dodatečné úpravy, např. vkládat a odstraňovat sloupce a listy či upravovat šířku sloupců a výšku řádků. Řádky a sloupce můžeme skrýt.

Velmi silným nástrojem TP je tvorba grafů. Grafické znázornění umožňuje mnohem přehlednější orientaci ve zpracovávaných datech, z grafů lze už na první pohled vyvodit určité poznatky. TP obsahují několik desítek různých typů grafů, z nichž se každý hodí pro jiné příležitosti. V nabídce jsou grafy dvojrozměrné i třírozměrné. Grafy lze, ostatně jako vše v TP, upravovat, formátovat. Lze je vytvořit buďto jako plovoucí objekt na stránce s daty – s už vytvořenou tabulkou – nebo u některých TP i na samostatném listu. Vytvořený graf je dynamicky propojen s tabulkou, z níž byl vytvořen, a tak se veškeré změny v datech tabulky promítají do grafu (v Excelu i opačně, což se zas tak neví – stačí uchopit datovou řadu myší a táhnout).

Pokud potřebujeme nějakou tabulku využít vícekrát (pro tvorbu dalších tabulek), můžeme si ji uložit jako šablonu. Pak do ní jako do předtištěného (připraveného) formuláře stačí jen doplnit aktuální data. Šablonu můžeme předat k využití i někomu jinému, a tak třeba poměrně jednoduše sjednotit styl dokumentů v celém podniku.

TP umožňují vazby na jiné sešity, hledání a náhradu řetězce znaků, kreslení v tabulce atd. Výstup na tiskárnu je samozřejmostí. Umí využívat soubory vytvořené v jiných aplikacích – import a export databáze, s jistým omezením soubory vytvořené v jiném tabulkovém procesoru, při zachování určitých pravidel import textu. Nezanedbatelná je i možnost analýzy. Jde o zpětné řešení, citlivostní analýzu pro jednu a pro dvě proměnné.

Poradím vám jednu věc: Bude platit nejen u TP. Není ani tak důležité vědět, jak se co udělá, ale je dobré vědět, co vše lze udělat a kde nalezneme postup. Proto se naučte v první řadě používat nápovědu, je pro všechny aplikace Windows obdobná.

Plno lidí se TP bojí. Neříkám, že je to správné, ale zároveň připouštím, že tabulkové procesory jsou na pochopení poněkud složitější než textové procesory. Podle mě to není dáno ani tak vlastním ovládáním, jako spíše jejich koncepcí. Většině z nás je bližší vcelku jednoduchá stránka dopisu nebo knihy než plno malých obdélníkových políček, ke všemu nazývaných buňky, v nichž se mají ještě provádět výpočty. Zvládnout tabulkové procesory se však vyplatí. Získáme tak mohutný nástroj a poznáme, že počítač je s to práci opravdu urychlit. Zvládnutím však myslím o něco více než jen prosté naťukání čísel z klávesnice. Jednou jsem vedla poměrně dlouhý rozhovor s jinak velmi inteligentní a vzdělanou dámou, kterou jsem nebyla schopná přesvědčit o racionalizaci práce pomocí TP. Jejím nejčastějším argumentem bylo, že tabulku udělá rychleji na papíře než na počítači, nehledě na to, že si může vzít předtištěný formulář. Když jsem ji pak zastihla při práci s TP, prováděla výpočty na kalkulačce a výsledky pak přepisovala do tabulky Quattra Pro. Nabídla jsem jí školení a do týdne pro ni nebyla analýza dat žádný problém, o vytvoření připraveného formuláře nemluvě. (Lhala bych, kdybych tvrdila, že začala být nadšencem pro výpočetní techniku, ale to už je, doufám, vcelku podružná záležitost.)

Na závěr si neodpustím trochu nadsázky a humoru a ocituji něco z „murphologie“: „Tabulkové procesory jsou povedeným pokusem, jak nic netušícího člověka obrat o několik tisíc za slib, že bude moci pomocí 300 snadno zapamatovatelných příkazů a funkcí nahradit kalkulačku a selský rozum a že bude mít navzdory programu ještě čas soustředit se na to, co chtěl původně vypočítat... Základem každého tabulkového procesoru je tzv. pracovní plocha, na které musí uživatel s velmi velkou námahou zakódovat velmi mnoho čísel do velmi malých řádků a sloupců, aby později zjistil to, co už beztak dávno věděl.“

Petra Brožová

 

---

Vážení čtenáři,

na těchto stránkách jsme se zběžně seznámili s počítačem jako takovým a s využitím tohoto všudypřítomného elektronického pomocníka.

Věříme, že jste v seriálu našli poučení a někteří se počítače přestali obávat a nejdříve bez paniky a později i s chutí zasedli (zasedly) za obrazovku.

Náš, trochu delší, pracovní den u počítače končí.

Takže – nejprve vypneme počítač, potom monitor (pokud se nevypne spolu s počítačem), tiskárnu, a jsme-li připojení na „svět“, i modem. Obráceně, než jsme začali.

Loučí se s vámi

Petra Brožová, Radek Lanc, Martin Lanc

a Milan Brož

 

 

Zpět