Dnešním pokračováním jsme v seriálu pro počítačové začátečníky dospěli k jeho závěru. Doufáme, že pro vás byly alespoň některé jeho díly přínosem a že vám dokázal přiblížit rozmanitý svět výpočetní techniky.
Mezi příkazy pro práci
se seznamy patří kontingenční tabulky, Pivot Table u Excelu, tabulky křížových
referencí, desktopové modelování dat, Cross Tabs u Quattra Pro a Dynamic
Crosstab u Lotusu. O co jde? Princip spočívá v tom, že pole seznamu jsou
chápána jako pole tabulky a že tato pole lze podle potřeby různě uspořádat do
sloupců a řádků tabulky; získáme tak zajímavé pohledy na data, můžeme obdržet
nečekané informace.
Kontingenční tabulky
mohou být buď statické (jednou použitá data nelze dodatečně měnit), nebo
dynamické – změna hodnoty se v seznamu promítne do kontingenční tabulky.
V Excelu se tyto tabulky
vytvářejí příkazem Data/Kontingenční
tabulka (PivotTable Report). Ve
verzi 2000 Data|Kontingenční tabulka a graf (PivotTable and PivotChart
Report). Změna hodnoty ve zdrojovém seznamu se na vyžádání promítne v
kontingenční tabulce. Prostým přetažením pole tabulky (tlačítka) myší můžeme
velice rychle změnit uspořádání a tak obdržet jiné informace.
V Excelu verzi 2000 je kontingenční tabulka naprosto skvělým a rychlým nástrojem.
U kontingenčních tabulek
v Excelu můžeme mít kromě polí v oblasti řádků a sloupců i pole v oblasti
stránek. Stránky dávají kontingenčním tabulkám třetí rozměr. Pole v oblasti dat
je dáno průsečíkem řádků a sloupců a musí být vždy zadáno. V oblasti řádků,
sloupců nebo stránek nemusí být žádné pole.
V Quattru Pro verze 5.0
a 6.0 se kontingenční tabulka vytváří příkazem Nástroje/Desktop modelování dat; můžeme si zde vybrat metodu výměny
dat mezi zdrojovým seznamem a kontingenční tabulkou, a to dynamickou nebo
statickou tabulku. Kontingenční tabulka se vytvoří v samostatném souboru.
V Quattru Pro verze 8 a
9 vytvoříme kontingenční tabulku (Cross Tab) příkazem Tools/Data Tools/Cross Tabs; objeví se na novém listu sešitu.
V Lotusu verze 5
použijeme pro vytvoření statické kontingenční tabulky příkaz Pomůcky/Databáze/Křížová tabulka.
Abychom vytvořili dynamickou tabulku, potřebujeme však mít instalovaný
databázový sytém Approach. Ve verzi 97 jde o příkaz Create/Database/Dynamic Crosstab.
Lze doporučit, aby to
každý zkusil s jednoduchým seznamem, např. spolupracovníků, a na něm pak
vytvořil kontingenční tabulku. Jak snadno lze získat nečekané informace, je
fascinující – a jistě i vás tato možnost zaujme a budete ji využívat.
Vytváření kontingenčních
tabulek, uzpůsobení formátování grafů, rozšíření palety vestavěných funkcí a
vazba na internet doznaly u tabulkových procesorů největší vývoj.
TP mají mnoho činností
společných, ale některé jsou přece jen odlišné. Tak např. Excel vyniká v práci
se seznamy, Quattro Pro zase velkou variabilitou při vytváření grafů.
Předností Lotusu – možná
že to připadá paradoxní – je těsné napojení na databázový systém Approach,
který poskytuje další možnosti; např. v Approach můžeme vytvořit vstupní
formulář do databáze, kterou použijeme v Lotusu jako tabulku.
Lotus a Quattro umějí,
na rozdíl od Excelu, pracovat s maticemi ve formě tabulek; ty lze potom
invertovat nebo násobit. Matice můžeme použít ke strukturní analýze nebo k
výpočtu soustavy lineárních rovnic.
Excel dále disponuje
devatenácti komplexními procedurami pro statistickou analýzu dat. Excel a
Quattro Pro umožňují řešit optimalizační úlohy (lineární, resp. nelineární). K
tomu slouží nástroj Řešitel (Solver, Optimizer, Optimalizace). K jeho
úspěšnému použití však už musíme znát základy programování z operačního
výzkumu. To bychom však už vybočili z rámce našeho rychlého kurzu práce u
počítače.
S Excelem i Quattrem Pro
lze řešit optimalizační úlohy (lineární, resp. nelineární). K tomu slouží
nástroj Řešitel (Solver, Optimizer, Optimalizace). Pro jeho úspěšné použití však už
musíme znát základy programování z operačního výzkumu. Ale to bychom už
vybočili z rámce našeho rychlého kurzu práce u počítače.
Lotus začal jako první s
možností doplňovat na list sešitu mapy. Teď můžeme mapy doplňovat i v Excelu
(od verze 95).
Mimo mapy můžeme na
listu kreslit či vkládat organizační diagramy, obrázky (např. logo firmy).
Obrázky jsou většinou ve formě Clipartů; jsou sice určeny pro prezentace nebo
textové procesory, ale ke zvýšení působivosti tabulek je lze vložit i na list
sešitu.
Tabulkové procesory
umožňují už tradičně činnosti zaznamenávat a následně zopakovat.
U Lotusu můžeme činnosti
zaznamenávat buď pomocí makropříkazů, nebo (ve verzi 97) pomocí LotusScriptu,
což je objektově orientovaný jazyk. Makra se ukládají k sešitu.
V Quattru Pro jde o
makropříkazy nahrávané na list sešitu a ve verzi 8 též PerfectScript Macro,
nahrávané do samostatného souboru s koncovkou *.wcm. Quattro pro verze 9 má
plně integrovaný Microsoft Visual Basic Editor (verze 6.2).
Excel od verze 5.0
obsahuje programovací jazyk Visual Basic for Application. Excel 2000 obsahuje
verzi 6.0, což je podmnožina Visual Basicu 6.0. Tento jazyk je výchozím pro
automatizaci všech aplikací v Microsoft Office a slouží též pro tvorbu aplikací
dalších. Stává se svým způsobem standardem a využívají jej pro tvorbu aplikací
i jiné softwarové firmy než Microsoft.
Pro automatizaci v TP je
společné to, že:
u musí být spuštěn tabulkový procesor,
u může automatizovat nejen jednoduché činnosti, ale lze připravit i celé aplikace a jejich řídicí prvky mají podobu řídicích prvků používaných v TP.
Termín „makra“ se používá
spíš historicky. Jde o programování v prostředí TP.
Vykonávané činnosti
můžeme celkem snadno zaznamenávat a poté přehrát. Musíme však počítat s jistými
„nepříjemnostmi“:
u Činnosti jsou zaznamenány pro určitou oblast buněk, často tedy musíme do nahraného makra zasáhnout a upravit ho. Jde-li o stejnou akci na jiném listu sešitu, je situace lepší, neboť v adresaci u příkazů není list většinou uveden, takže není nutné záznam příkazů upravovat.
u Nelze nahrát větvení a opakování (cykly); ty musíme zapsat ručně, tj. naprogramovat.
Vhodné je opakující se
činnosti nad stejnou oblastí buněk a třeba i na různých listech zaznamenat a
přiřadit k nim buď příkazy, které se zobrazí v hlavním menu, nebo zkrácené
klávesové povely. Výběrem příkazu nebo stiskem kombinace kláves se potom
zaznamenaná činnost automaticky zopakuje.
Že jde o úsporu času a
přesnost, je nabíledni. Můžeme si tak třeba nahrát (naprogramovat) vytvoření
celé tabulky.
Programováním (Visual
Basic, LotusScript) můžeme doplnit i funkce, jež sice nejsou od výrobce
vestavěny, ale my je často používáme – třeba i zcela složité funkce obsahující
větvení. Zadávají se potom stejně jako jiné funkce pomocí klíčového slova názvu
funkce a doplněním argumentů.
Stejně jako při
zpracování textu je i u tabulek vhodné vytvářet šablony. Šablona je sešit,
který slouží jako předloha k vytváření dalších sešitů podle šablony. Šablony
uspoří čas při vytváření tabulek a zabezpečí, že všechny tabulky vytvořené ze
šablony mají stejný vzhled.
Šablonou se může stát
libovolný sešit. Většinou vzniká úpravou z už existujícího a v provozu
ověřeného sešitu tak, že se zruší nepotřebné informace a vynulují se číselná
data. Soubor se šablonou je jako typ souboru uveden „šablona...“ a má
(většinou) jinou koncovku než běžné soubory, např. XLT je šablona u Excelu, wt4
je koncovka názvu šablony u Lotusu verze 5, zde se nazývá SmartMaster. V Lotusu
verze 97 mají šablony koncovku 12M.
U Quattra Pro je stejná
koncovka jako u základního souboru.
Šablony se nabízejí po
zadání příkazu Soubor/Nový (File/New, File/New Workbook).
V tabulkových
procesorech můžeme tisknout tabulky, vložené grafy, grafy na samostatných
listech (Excel) nebo v samostatném okně (Quattro Pro). Dále můžeme spolu s daty
tisknout i vložené obrázky. V Excelu můžeme tisknout mapu jen jako součást
listu sešitu. V Lotusu naopak lze mapu tisknout samostatně.
Chceme-li vytisknout
celý list, postačuje postavit kurzor na libovolnou buňku listu a zadat příkaz
pro tisk. Všechny tabulky a vložené grafy se vytisknou. Jedinou nevýhodou
tohoto způsobu je, že u rozsáhlé tabulky nebo více tabulek na listu může dojít
k jejich nevhodnému rozdělení. Zde pomůže vložení tvrdé stránky, podle níž se
plocha listu rozdělí. Jde o analogii tvrdého konce stránky u textového
procesoru, kde chceme, aby nová kapitola začínala vždy na nové stránce.
U Quattra Pro verze 5, 6
můžeme vložit jen řádek oddělující stránky. U Excelu, 602Tab, Lotusu a Quattra
Pro verze 8 a 9 lze vložit rozdělení řádků i sloupců na stránky.
TP umožňují:
u Zobrazit na listu sešitu konce stránek, tzv. zalomení stránek – Excel, Quattro Pro, Lotus.
u Tisknout mřížku (rastr buněk) nebo její tisk potlačit – Excel, Lotus, Quattro Pro, 602Tab.
u Tisknout záhlaví řádků a sloupců (rám formuláře) – Excel, Lotus, Quattro Pro, 602Tab.
Lze vytisknout jen
vybranou oblast buněk na listu. Oblast buněk označíme a na panelu pro určení
tisku zadáme, že se má vytisknout jen tato oblast (Range).
Při tisku vložených
grafů máme možnost:
u vytisknout graf označením buněk pod grafem – Excel, Lotus, Quattro Pro.
u vytisknout samotný graf jeho označením – Quattro Pro, Lotus, Excel.
Při tisku označené
oblasti můžeme zadat i požadavek, aby se tato oblast vytiskla vždy na určený
počet stránek, a to jak ve směru vodorovném, tak i svislém (Excel, 602Tab,
Quattro Pro verze 8 a 9). U Quattra Pro verze 5 a 6 je možnost tisku na míru,
tzn. oblast se vždy vytiskne na určenou tiskovou plochu stránky. V Lotusu lze
přizpůsobit tisk buď v obou směrech, nebo jen ve směru řádků nebo sloupců.
Tisku, který není
ověřený, by měl vždy předcházet náhled, ukázka před tiskem (Preview). Jde o
„simulaci“ tisku na obrazovku. Teprve potom bychom měli výstup směrovat na
tiskárnu.
U tisku grafů na běžné
tiskárně může být problémem tisk barev. Ty jsou většinou převedeny na stupně
šedé, a to nemusí být vždy nejvhodnější. U Excelu lze nechat barvy zaměnit za
rastry (šrafování), což je vhodnější. Toho docílíme u Excelu při zadání
požadavku na černobílý tisk.
U Lotusu a Quattra Pro musíme
pro černobílý tisk určit pro plochy grafu rastry, jinak se barvy převedou na
stupně šedé a graf nemusí být čitelný.
Počítače Apple Macintosh
byly od svého vzniku určeny především pro oblast grafiky, grafických aplikací a
práci s texty. Z tohoto určení vycházelo i nabízené programové vybavení.
Největším „dodavatelem“ softwaru se stala firma Adobe, a to díky programům
Photoshop a Illustrator.
Na trhu se stále více
objevují verze softwarových balíků upravených pro Apple Macintosh. S příchodem
tohoto softwarového balíku získali uživatelé Applu možnost používat i tabulkový
procesor MS Excel.
Tabulkové procesory
Quattro Pro a Lotus 1-2-3 jako ekvivalenty pro Apple Macintosh vytvořeny
nebyly.
Poslední verze MS Office
pro Apple Macintosh je stejná jako pro oblast PC (Intel) verze Office 97, resp.
2000. Obsluhuje se stejně, nejsou zde žádné zvláštnosti, a proto se dále o MS
Excel pro Apple Macintosh nebudeme zmiňovat. Pracovní plocha MS Excel pro Apple
Macintosh je naprosto shodná s verzí pro MS Windows 95.
Rozdíl je v použitém
kalendářním systému. Pro počítače řady PC začíná kalendářní systém 1. ledna
1900 a pro Apple Macintosh až 2. ledna 1904. Sešit si informace o použitém
kalendářním začátku nese s sebou; použijeme-li ho v druhém počítačovém systému,
dojde k automatickému nastavení.
RL
Většina lidí pracujících
„s čísly“ dospěje časem k závěru, že nejpřehlednější prezentací čísel je
tabulka. A na nás ženách pak většinou je tuto jejich představu realizovat.
Vytvoření tabulky na papíře včetně doplnění čísel spočítaných na kalkulačce je
sice možné, někde i běžné, ale proč si práci neusnadnit. Dnes v době počítačů
na každém pracovišti a dostupných tabulkových procesorech bychom se měly zbavit
strachu z nového a pustit se do práce. Při vhodném sestavení tabulky počítá
počítač za nás, tím eliminujeme „překlepy“ při opisování výsledků vypočtených
jinde; dílo můžeme završit grafickým ztvárněním tabulky včetně grafu, a ještě si
pohrát s barvami.
Co to tedy vlastně
tabulkový procesor (TP) je a co umí? Ve slovníku byste se dočetli asi toto:
„Tabulkový procesor (kalkulátor) je aplikační program, který je určen pro
řešení zejména ekonomických, finančních a obchodních problémů, ale nejen jich.
Mohou se využívat v různých oblastech. Pracovní plocha TP je tvořena mřížkou a
„oka“ mřížky nazýváme buňkami. Do buněk se zapisuje text, číselná data nebo
vzorce, které používají hodnoty jiných buněk za účelem získání požadované
hodnoty. Tak si uživatel vytvoří v tabulce vlastní soustavu vzájemně
provázaných buněk, přičemž změna určitých vstupních hodnot je automaticky
přepočítávána do hodnot jiných buněk. TP integrují i grafické výstupy, mají
schopnost manipulace s grafy. V současné době jsou TP tvořeny rozsáhlými balíky
programů pro komplexní analýzu a zpracování číselných dat. Obsahují mnoho
finančních a analytických funkcí. Tabulky mohou být propojeny dynamickými
vazbami. Rutinní operace můžeme naprogramovat.“
Ovládání všech
tabulkových procesorů pracujících pod Windows (a to jsou v současné době téměř
všechny) je do jisté míry obdobné. Více než dvě třetiny činností naučených v
jednom TP je použitelných i v těch dalších. Pokud pochopíme základní princip,
půjde ostatní intuitivně – jak nám ostatně slibují výrobci.
V současnosti je
nejpoužívanějším TP Excel, za ním následují Lotus 1-2-3 a Quattro Pro.
Tabulkové procesory mají
koncepci knihy, za sebou jdoucích listů.
Výchozí pro práci je
identifikace buněk a oblastí. Buňka je nejmenší adresovatelná část sešitu,
oblast je potom skupina buněk. Do buněk se píší hodnoty (čísla, texty, data);
provádějí se s nimi výpočty, můžeme je použít ve funkcích a vzorcích. Oblasti
(též bloky) se používají v některých funkcích. Bloky mohou být dvoj- a
třírozměrné (přes více listů), souvislé i nesouvislé. Buňky a oblasti lze
formátovat – upravovat jejich vzhled.
TP můžeme ovládat myší
nebo klávesnicí. Základním ovládacím prvkem je hlavní nabídka (menu) a panel
nástrojů. Ikony v panelu nástrojů jsou ekvivalenty často používaných příkazů v
hlavní nabídce. Všechny akce, které lze provést ikonami, tedy nalezneme v
příkazech menu; obráceně to však neplatí.
Buňka je jednoznačně
určena souřadnicí sloupce (písmena) a řádku (čísla), oblast potom souřadnicí
levého horního a pravého spodního rohu buňky oblasti. Rozlišujeme relativní a
absolutní adresaci. Způsob adresace má rozhodující vliv při kopírování funkcí a
vzorců. Chceme-li, aby se adresa buňky uvedená ve vzorci při kopírování
neměnila, musíme ji adresovat absolutně – tedy tak, že u příslušné souřadnice
uvedeme znak $. Tímto znakem dáme najevo, že následující část adresy (sloupec
nebo řádek) je absolutní. Může být tedy absolutní souřadnice sloupce – ($A1),
řádku (A$1) nebo celá adresa ($A$1). V případě relativní adresace se při
kopírování adresa buňky ve funkci a vzorci upraví podle nové pozice – adresa se
změní o tolik řádků a sloupců, o kolik se buňka posunula.
Při přemísťování nemá
způsob adresace význam, neboť se při něm adresa upraví vždy a odkazuje se na
původní buňku.
Rychlou konverzi mezi
relativní a absolutní adresací ve všech tabulkových procesorech dosáhneme
klávesou F4.
Odkazovat se ve vzorcích
můžeme i na buňky na jiných listech, potom k souřadnici sloupce a řádku přidáme
název listu.
Adresaci lze zjednodušit
tak, že buňku nebo oblast pojmenujeme a ve funkcích a vzorcích potom na ně
odkazujeme námi zadanými jmény. Názvy plně nahrazují adresy, snáze se pamatují
a v zápisu nelze udělat chybu – název buď existuje, nebo ne, zatímco při
překlepu v adrese buňky může dojít k nesnadno odhalitelné chybě. Novinkou v
Excelu 97 je, že buňky nemusíme pojmenovávat: jsou automaticky identifikovány
popisem v záhlaví sloupců a řádků, a to v přirozeném jazyce. Tato možnost však
byla ve verzi 2000 zatlačena do pozadí – implicitně je vypnuta. lze ji však
v možnostech (nastavení pracovního prostředí) zapnout.
Excel adresuje
pojmenované buňky implicitně absolutně (se znakem $) – i když tedy pojmenované
buňky kopírujeme, stále se odkazují na tytéž adresy. Quattro Pro adresuje
pojmenované buňky relativně. Lotus 1-2-3 v názvech odkazuje též relativně, pro
ukotvení je však možné použít $ a tak adresaci změnit na absolutní.
V 602Tab se
relativní a absolutní adresace používá též – opět se dosahuje zápisem dolaru.
Adresa buňka se tak „přišpendlí“.
V tabulce se pohybujeme
buďto myší, nebo pomocí kurzorových kláves. Ve všech tabulkových procesorech
jsou dva kurzory, kurzor myši ovládaný myší a buňkový kurzor, ovládaný z
klávesnice kurzorovými klávesami nebo zkrácenými klávesovými povely.
Data zapisujeme do
tabulky z klávesnice.
Velice často nám nestačí
zapsat data, ale potřebujeme doplnit výpočty. K tomu použijeme funkce nebo
vzorce.
Funkce mají v TP obdobný
význam jako v matematice, ekonomii atd. Obsahují argumenty a vrátí výsledek do
buňky, v níž je funkce zapsána. V řádku vzorců vidíme zapsanou funkci. Může jít
o jednu funkci ve druhé – tedy o vnořené funkce. Funkce zapisujeme buďto přímo
z klávesnice, nebo je vytváříme pomocí „pomocníka“, průvodce funkcemi.
Vzorce jsou matematické
výrazy, které obsahují nezávisle proměnné a vrací závisle proměnnou. Vzorec
zapisujeme z klávesnice a zápis začíná znakem „=„ (Excel, 602Tab), @ (Quattro
Pro,1-2-3). Můžeme také začít psát znakem „+“ (plus) nebo „–“ (minus). Vzorec vrátí
výsledek do buňky, v níž je umístěn. Po aktivaci buňky uvidíme ve stavovém
řádku přímo vzorec. Nejsme-li si jisti způsobem vyhodnocení vzorce, raději
použijeme závorky. TP samozřejmě dodržují matematickou prioritu operátorů.
V tabulkách je možné
dělat i dodatečné úpravy, např. vkládat a odstraňovat sloupce a listy či
upravovat šířku sloupců a výšku řádků. Řádky a sloupce můžeme skrýt.
Velmi silným nástrojem
TP je tvorba grafů. Grafické znázornění umožňuje mnohem přehlednější orientaci
ve zpracovávaných datech, z grafů lze už na první pohled vyvodit určité
poznatky. TP obsahují několik desítek různých typů grafů, z nichž se každý hodí
pro jiné příležitosti. V nabídce jsou grafy dvojrozměrné i třírozměrné. Grafy
lze, ostatně jako vše v TP, upravovat, formátovat. Lze je vytvořit buďto jako
plovoucí objekt na stránce s daty – s už vytvořenou tabulkou – nebo u některých
TP i na samostatném listu. Vytvořený graf je dynamicky propojen s tabulkou, z
níž byl vytvořen, a tak se veškeré změny v datech tabulky promítají do grafu (v
Excelu i opačně, což se zas tak neví – stačí uchopit datovou řadu myší a
táhnout).
Pokud potřebujeme
nějakou tabulku využít vícekrát (pro tvorbu dalších tabulek), můžeme si ji
uložit jako šablonu. Pak do ní jako do předtištěného (připraveného) formuláře
stačí jen doplnit aktuální data. Šablonu můžeme předat k využití i někomu
jinému, a tak třeba poměrně jednoduše sjednotit styl dokumentů v celém podniku.
TP umožňují vazby na
jiné sešity, hledání a náhradu řetězce znaků, kreslení v tabulce atd. Výstup na
tiskárnu je samozřejmostí. Umí využívat soubory vytvořené v jiných aplikacích –
import a export databáze, s jistým omezením soubory vytvořené v jiném
tabulkovém procesoru, při zachování určitých pravidel import textu.
Nezanedbatelná je i možnost analýzy. Jde o zpětné řešení, citlivostní analýzu
pro jednu a pro dvě proměnné.
Poradím vám jednu věc:
Bude platit nejen u TP. Není ani tak důležité vědět, jak se co udělá, ale je
dobré vědět, co vše lze udělat a kde nalezneme postup. Proto se naučte v první
řadě používat nápovědu, je pro všechny aplikace Windows obdobná.
Plno lidí se TP bojí.
Neříkám, že je to správné, ale zároveň připouštím, že tabulkové procesory jsou
na pochopení poněkud složitější než textové procesory. Podle mě to není dáno
ani tak vlastním ovládáním, jako spíše jejich koncepcí. Většině z nás je bližší
vcelku jednoduchá stránka dopisu nebo knihy než plno malých obdélníkových
políček, ke všemu nazývaných buňky, v nichž se mají ještě provádět výpočty.
Zvládnout tabulkové procesory se však vyplatí. Získáme tak mohutný nástroj a
poznáme, že počítač je s to práci opravdu urychlit. Zvládnutím však myslím o
něco více než jen prosté naťukání čísel z klávesnice. Jednou jsem vedla poměrně
dlouhý rozhovor s jinak velmi inteligentní a vzdělanou dámou, kterou jsem
nebyla schopná přesvědčit o racionalizaci práce pomocí TP. Jejím nejčastějším
argumentem bylo, že tabulku udělá rychleji na papíře než na počítači, nehledě
na to, že si může vzít předtištěný formulář. Když jsem ji pak zastihla při
práci s TP, prováděla výpočty na kalkulačce a výsledky pak přepisovala do
tabulky Quattra Pro. Nabídla jsem jí školení a do týdne pro ni nebyla analýza
dat žádný problém, o vytvoření připraveného formuláře nemluvě. (Lhala bych,
kdybych tvrdila, že začala být nadšencem pro výpočetní techniku, ale to už je,
doufám, vcelku podružná záležitost.)
Na závěr si neodpustím
trochu nadsázky a humoru a ocituji něco z „murphologie“: „Tabulkové procesory
jsou povedeným pokusem, jak nic netušícího člověka obrat o několik tisíc za
slib, že bude moci pomocí 300 snadno zapamatovatelných příkazů a funkcí
nahradit kalkulačku a selský rozum a že bude mít navzdory programu ještě čas
soustředit se na to, co chtěl původně vypočítat... Základem každého tabulkového
procesoru je tzv. pracovní plocha, na které musí uživatel s velmi velkou
námahou zakódovat velmi mnoho čísel do velmi malých řádků a sloupců, aby
později zjistil to, co už beztak dávno věděl.“
Petra
Brožová
Vážení čtenáři,
na těchto stránkách jsme
se zběžně seznámili s počítačem jako takovým a s využitím tohoto
všudypřítomného elektronického pomocníka.
Věříme, že jste v
seriálu našli poučení a někteří se počítače přestali obávat a nejdříve bez
paniky a později i s chutí zasedli (zasedly) za obrazovku.
Náš, trochu delší,
pracovní den u počítače končí.
Takže – nejprve vypneme
počítač, potom monitor (pokud se nevypne spolu s počítačem), tiskárnu, a
jsme-li připojení na „svět“, i modem. Obráceně, než jsme začali.
Loučí se s vámi
Petra
Brožová, Radek Lanc, Martin Lanc
a Milan Brož