Jednoho dne roku 1995 se pustili Matt Stone a Tray Parker do předělávky jednoho ulítlého příběhu. Brian Garden z Fox TV je požádal, aby vzkřísili jeden příběh, kde spolu bojující Santa Claus a Ježíš se nedokážou shodnout v tom, kdo z nich je ten pravý duch Vánoc. Asi desetiminutová animace, kde vystupují mimo jiné taky čtyři vulgárně mluvící děti, z nichž jedno nakonec za "podivných" okolností zahyne, obletí za přispění George Clooneyho celé Spojené státy a z podivné historky se rázem stane hit. O něco později se na Comedy Central začnou vysílat první díly seriálu nazvaného South Park.
    To byl tedy počátek, ono slavné vzkříšení. Kde nic, tu nic, a náhle tu byl. Podívejme se nyní na tento seriál trochu podrobněji. Možná jsem ještě neřekl, že je animovaný. Tak tedy, South Park je kreslený. Ale ne ledajak. Žádné zvláštní efekty a stínování, bez detailního prokreslení, žádné moře přeplácaných předmětů, je ztvárněn jednoduše, přehledně, až je to někdy divné. Možná vás to na první pohled moc neohromí, ale věřte, že když se chvíli vydržíte dívat, tak změníte názor. I v té až dětinsky jednoduché kresbě a animaci je totiž skryt pořádný kus humoru. Vše je pojato dvouprostorově, vybarveno jednoduchými barvami a s klasickým plynulým pohybem se nesetkáte. Snad je to záměr, ale i přesto to působí velmi komicky. Postavičky hopskají, kloužou a vy je vidíte jen z profilu, nebo z čelního pohledu. Nic mezi tím, žádný plynulý prostor. Přijde vám to divné? Je to spíš originální.
    Animace je jedním z důvodů, proč je South Park jiný. Další zajímavostí jsou náměty. Možná vám na první pohled přijdou trochu povrchní, jen samá parodie, kritika a sranda, ale pokud nad nimi zauvažujete, něco vám řeknou. Takovou tu čistou a nijak neobarvenou pravdu, původní lidské dobro, ušlechtilého ducha. Ať se jedná o přátelství, o obřízku, nebo jen o starého dědečka, který po vnukovi chce, ať ho zabije. Postavy si vždy v tu pravou chvíli uvědomí, že dělají něco špatně, vždy si dokážou říct, že to musí udělat jinak. Proč o tom mluvím? Hlavní role totiž hrají čtyři malé děti, čtyři uličníci. Eric, Stan, Kyle a Kenny. Chodí do stejné třídy, bydlí ve stejném městě, ale přece jsou každý jiný. Eric Cartmen je jedináček a snad proto je nejrozmazlenější. Pořád se chlubí, vytahuje a pokud mu něco nevoní, jde od toho se slovy "seru na vás, já jdu domů". Ano, slyšeli jste dobře, on mluví sprostě! Ale kdyby jen on, vulgární výrazy jsou v South Parku totiž na denním pořádku. Nadává se zde do kreténů, hipíků a blbců. Možná, že si to ty děti ani neuvědomují, ale atmosféra má pak zcela jiný nádech. Celé je to takové ostřejší, takové rázné a drsné. Eric je sice rozmazlený, ale je taky citlivější. Rád se živí dortíky, a proto podle toho taky vypadá. Ostatní mu říkají "sude", "bagoune", ale on se hájí : "nejsem tlustý, jsem svalnatý!".
    Kyle Broslovski je zase nejchytřejší. Je ale žid a ostatní si z něj dělají srandu. Má malého brášku, adoptovaného Kanaďana Ika, co má hlavu jak překrojený meloun. Pokud jste někdy viděli Mufa ze studia Rosa, tak je to Ike. Kyle ho rád prokopává oknem. Ale má ho rád, to jo. Stanley Marsh má zase starší sestru Shelly, takovou "zrůdu s rovnátky", jak říká. Ta ho občas pořádně zmlátí, je jeho noční můrou, ale opět, když je její mladší brácha v nebezpečí, postaví se za něj. No, a nakonec jsem si nechal Kennyho McCormicka, chlapce tajemného, ale nejsprostšího. Moc toho nenamluví, ale když už něco kecne, pak to stojí za to. Má tu smůlu, že se mu jen výjimečně podaří díl přežít. Obvykle totiž umírá. Ne však, že by ho někdo zavraždil, to ne, potká ho ale vždy nějaká nehoda. Tu ho náhodou nabodne na rohy býk, přejede ho vlak, roztrhají ho v zápalu zuřivosti protestující občané, nebo ho trefí padající vesmírná stanice Mir, on je ale do dalšího dílu připraven znova se se smrtí porvat. Jednou ji dokonce přepere, je však ale podezřívavý, a když se bojí, zatáhne kapuci. Jeho smrt je vždy okomentována slovy "zabili Kennyho, ty parchanti".
    Chlapci chodí do školy, mají svého učitele, podivína pana Garrisona, který s sebou stále tahá maňáska. Jmenuje se pan Klobouk, a vyjadřuje učitelovy negativní myšlenky. Důležitou postavou je ale školní kuchař černé pleti Chef. To on dává klukům rady do života (hlavně sexuální). Předává jim své zkušenosti a vysvětluje svět. Jeho tvář a podstatu. Je jejich oporou, jejich největším přítelem. Když zazpívá, stojí to za to.
    Městečko si žije vlastním životem. Má svou starostku, dámu s modrými vlasy, svoji policejní stanici v čele se seržantem Barbradym a taky svou vlastní horskou kabelovou televizi. V ní bojují o přízeň diváků pořady jako Lov a Zabíjení dvou militantních maníků Jimba a Neda. Rádi pomáhají zachraňovat zvířata před vyhynutím tím, že je upálí plamenometem. Jejich oblíbená věta: "Střílej, Nede, řítí se na nás", nebo : "Střílej, Nede! Ne, nikdo mě nefotí!". Objevili dokonce mexickou uhrančivou žábu z Jižní Srí Lanky, co lidi uhrane pohledem. O přízeň diváků bojují s pořadem Ježíš a Apoštolové, který moderuje sám Ježíš Kristus. Má dokonce i svou telefonní poradnu. South Park má i svůj vlastní kreslený seriál. Jmenuje se Terenc a Philip a vystupují v něm dva uprdění chlapáci, jež se rádi předbíhají v tom, kdo z nich si lépe uprdne. Nápadně se se svou vizáží podobají Ikovi. Sem tam se objeví i Satan a jeho poskok Saddám. Dokonce se s Ježíšem utká v ringu při zápase v boxu o lidský svět. Zajímavou osůbkou je paní Crabreiová, řidička školního autobusu. Velmi nepříjemná dáma s nějakou havětí ve vlasech. Má v autobuse ráda pořádek a klid. Pokud někdo zlobí, hned ho zkrotí : "držte
hubu, nebo zabiju králíka", "zavři zobák a sedni si".
    South Park je plný ujetých příběhů. Je plný ujetých lidí a i jako celek je ujetý. Možná ona "ujetost" jej činí tak populárním. Dělá si srandu z lidské blbosti, ze slabomyslnosti a nadutosti. Je zdravě kritický, plný ufounů, nadpřirozených bytostí a amerického způsobu života. Přinutí vás se zasmát. S odpůrci si lehce poradí. Tvůrci jdou tak daleko, že se jejich odpůrce v seriálu dokonce objeví. Samozřejmě že ne jako kladná postava. Tak jste mohli vidět třeba Davida Hasselhofa, Barbaru Streisand jako zlou plechovou zrůdu či Kathy Lee Giffordovou.
    Je stvořen pro lidi, kteří se chtějí na chvíli odpoutat od problémů. Kteří se chtějí na chvíli pobavit. Přináší nám kapku vulgarity, hrubosti, ale i ponaučení. S trochou fantazie v něm naleznete kritiku byrokracie, lidské hlouposti a přetvářky, a pokud to vezmete zcela obecně, tak kritiku celé společnosti. Ukazuje nám tím nejjednodušším způsobem její chyby a nedostatky. Dělá si srandu z nás samých a my se tomu ještě smějeme. A pokud je člověk schopen zasmát se sám sobě, není ještě ztracen.
![]() |
Tom Valenta