V minulém díle našeho seriálu
o počítačích jsme se začali věnovat tomu,
co dělá z počítače nástroj použitelný
nejširší skupině uživatelů – totiž programovému vybavení, softwaru. Zatím jsme
si řekli několik obecných informací o operačním
systému.
Operační systém není sám
o sobě uživateli moc platný. Teprve aplikační programy, které pracují v jeho
prostředí, mají přínos pro koncového uživatele.
Dva počítače, byť
složeny z naprosto odlišných součástek, se nám budou zdát stejné, poběží-li na
nich stejné programové vybavení. Naproti tomu dva stejné počítače s různým SW
se nám budou jevit jako zcela odlišné.
Pro program se nyní spíš
používá termín aplikace: má vyjádřit, že slouží ke komplexnímu řešení určité
oblasti. Aplikace DOS se tedy říká programu provozovanému v prostředí diskového
operačního systému DOS a aplikace Windows programům, které mohou běžet jen v
prostředí Windows (a to buď pod Windows 3.x, 95, 98, NT nebo 2000). Aplikace
navržené pro Windows 3.x mohou zpravidla běžet i pod Windows 95/98. Obráceně to
však možné není.
Windows 2000 navazuje na
řadu NT, a tak programy běžící pod NT poběží i pod „dvouticícovkama“.
Problémem, dočasným, může být absence potřebného ovladače zařízení – programu
umožňujícímu OS se zařízením komunikovat, využívat všech jeho možností.
Vlastní přínos nasazení
výpočetní techniky by měl tedy spočívat v práci s aplikačními programy. Těch je
mnoho druhů, prakticky co oblast lidské činnosti, to jiný typ programu.
u
Textové procesory (v jednodušší podobě editory)
Mezi
klasické představitele patří T602, WinText 602, 602Text, WordPerfect, Lotus
AmiPro, Lotus WordPro, Microsoft Word atd. Tyto programy umožňují
(přinejmenším) text zapisovat, upravovat, formátovat a tisknout. Nové produkty pracující pod Windows umějí navíc vkládat
obrázky, pracovat se styly atd. a možnostmi
se blíží programům pro elektronickou sazbu.
u
Tabulkové procesory (v jednodušší podobě kalkulátory)
Jejich
představiteli jsou Calc602, 602Tab, SuperCalc, Quattro Pro, Lotus 1-2-3,
Microsoft Excel atd. Tyto programy pracují s buňkami
uspořádanými do sloupců a řádků tvořícími
tabulku. Můžeme do nich vkládat texty, datumové údaje, číslice, funkce a výrazy pro výpočty. Umožňují ze zadaných dat
vytvářet grafy. V tabulkovém kalkulátoru
Quattro Pro se jako první objevil systém několika listů tabulek za sebou, tzv.
zápisník (sešit). Tato koncepce se rychle rozšířila a nové tabulkové procesory
ji využívají.
u
Systémy pro řízení báze dat (méně přesně „databázové
programy, systémy“)
Patří k nim WinBase602, dBase, Lotus Approach, Borland Paradox, FoxBase, Microsoft FoxPro, Microsoft Access apod. Tyto systémy neužívá často uživatel přímo, ale prostřednictvím aplikací, programovaných pro určitou oblast, např. evidenci faktur, skladové hospodářství, prodej výrobků, evidenci léků, pacientů atd. Uplatní se všude tam, kde se pracuje s uspořádanými soubory dat.
u Kancelářské systémy
Nabízejí
aplikační možnosti většiny programů, jež by mohly být potřeba v kanceláři – textového
editoru, tabulkových výpočtů, databázových tabulek, komunikací, jednoduchých
kreslítek atd. Jsou vhodné pro uživatele, kterému nevadí určité omezení při
práci (sem patří např. MS Works).
u
Systémy pro organizování času: Lotus Organizer, Corel
Central, Microsoft Schedule+, Microsoft Outlook atd.
u
Prezentační programy, např. Lotus Freelance Graphics,
Corel Presentation, Microsoft PowerPoint.
u
DTP (Desktop Publishing) – software pro elektronickou sazbu.
Tyto
aplikace umožňují lámání textu, práci s grafikou
a další typografické práce. Mezi typické
představitele patří PageMaker, QuarkXPress, Corel Ventura, Microsoft Publisher.
u
Zpracování grafiky
Dominantní
postavení v této oblasti zaujímají
programy Corel Draw a Adobe Photoshop. Pro
svižnou práci ovšem potřebují více kapacity operační paměti.
u
Speciální technické programy
Jde o software typu CAD (Computer Aided Design – počítačové konstruování), CAM (Computer Aided
Manufacturing – počítačem podporovaná
výroba), CAT (Computer Aided Testing – kontrola),
CAP (Computer Aided Planning – plánování
výroby) a CIP (Computer Integrated
Production – počítačem integrovaná
výroba). Při práci s nimi se neobejdeme
bez matematického koprocesoru (ten je již integrální součástí rodiny „pentií“);
to však platí i pro další tři skupiny.
u
Programy pro matematické výpočty: např. Famulus, Matlab
atd.
u
Zpracování statistických dat a jejich grafická prezentace, např. StatGraphics.
u
Programy pro vytváření multimediálních aplikací.
u
Výukové programy, encyklopedie
V těchto typech programů se začíná v bohaté míře využívat multimediální hardwarové
podpory (představiteli mohou být např. Learn English with Asterix, Memorary,
Všeználek, Encarta Encyclopedia...). Pro tyto typy aplikací však potřebujeme
čtecí jednotku CD-ROM, zvukovou kartu, dostatek paměti a příslušné ovladače.
u
Výkladové slovníky – LANGMaster,
Longman atd.
u
Překladové slovníky – DICT,
WinDict, ProDict, WinGED, Landi Translátor, PC Translator atd.
u
Komunikační programy pro zajištění provozu elektronické
pošty (e-mail), např. Microsoft Mail, Microsoft Exchange, Microsoft Outlook
Express, Microsoft Outlook, Lotus cc:Mail.
u
Prohledávací programy (browsery) pro Internet: mezi
představitele patří Netscape Navigator, Microsoft Explorer, Opera atd.
u
Hry
Ty novější bývají náročnější na hardwarové vybavení počítače než mnohé aplikace, jež nejsou určeny pro zábavu.
u
Samostatnou a stále
více se prohlubující skupinou programů jsou integrované kancelářské systémy.
Jejich předností je spolupráce jednotlivých aplikací využitelných
v běžných kancelářských činnostech a jejich
jednotné ovládání. Nejčastěji obsahují textový a tabulkový
procesor, plánovací systém, klienta elektronické pošty, prezentační program,
systém pro řízení báze dat a řadu
podpůrných modulů. Moduly jsou speciálně zaměřené a umožňují např. psát matematické rovnice, graficky upravovat text,
vkládat organizační schémata, mapy a obrázky
z galerie připravených obrázků (z galerie
klipů) či multimediální efekty (např. zvukový komentář) atd. Ucelené balíky
(sady) kancelářských programů jsou většinou uvozeny slovem „Office“ – kancelář.
Nyní je nejrozšířenější: Microsoft Office 2000. Ve verzi
Premium: obsahuje Word (textový procesor), Excel (tabulkový procesor), Outlook
(správa elektronické pošty a informací), PowerPoint (tvorba prezentací), Access
(databázový systém), Publisher (Desktop Publishing), FrontPage (vytváření a
správa stránek na Internetu) a PhotoDraw (tvorba grafiky). Dále moduly: editor
rovnic, WordArt (kreativní text), galerii klipartů (vytvořené obrázky),
organizační diagramy, mapy a další.
u
Důležitou skupinou jsou specializované uživatelské
aplikace, např. pro účetnictví, fakturaci, mzdy a platy, skladové
hospodářství, sledování výroby apod., různé kolekce předpisů (umožňující snadné
vyhledávání požadovaného tématu) – zákony a nařízení, daňové předpisy a mnoho
dalšího úzce zaměřeného softwaru.
u
Do speciální kategorie programů patří tzv. utility, u nichž se nyní chvilku
zastavíme.
Jsou to programy zaměřené převážně na usnadnění a zpříjemnění práce s počítačem. Patří k nim jak programy jednoduché, např. spořiče obrazovky (screen saver), tak programy složité, např. Norton Utilities pro komplexní softwarovou údržbu počítače. K utilitám počítáme i správce programů, jde o aplikaci Průzkumník (Explorer) ve Windows 95/98, či jemu podobné, např. Win Commander. Správci souborů zpravidla nabízejí přehledný systém zobrazení struktury disků, a to jak v lokálním, tak i síťovém prostředí. Umožňují nejčastější operace se soubory a složkami, např. kopírování, přemísťování, vytváření složek, rušení souborů a složek atd. Většinou však toho tyto programy umějí daleko víc, např. zobrazit vlastnosti souboru (datum vzniku, velikost, atributy: jen pro čtení, skrytý…).
Pracujeme-li v prostředí
operačního systému Windows 95/98, musíme s utilitami, jež byly navrženy pro
MS-DOS, zacházet velice opatrně. Nepodporují totiž dlouhé názvy souborů a tak,
např. při kopírování o tyto názvy přijdeme. Délka názvu se redukuje na masku
8.3. Přesně řečeno 6 (resp. 5) ~#.3. kde # je pořadové číslo pro rozlišení při
stejných počátečních 6 (5) znacích. Dosovské utility určené pro diskové
operace nesmíme ve Windows 95/98, NT, 2000 vůbec použít! Oni některé ani
spustit nejdou.
Mezi pomocné programy (utility) které bychom měli pravidelně spustit patří:
u program pro kontrolu souborů a povrchu disků – Scandskw
u program pro přerovnání (defragmentaci) souborů na pevném disku – Defrag; ten může zrychlit vybavovací dobu až o 30 %.
Ve Windows 95 a 98 tyto programy spustíme snadno tak, že stiskneme tlačítko Start a dále zadáme příkaz Programy|Příslušenství|Systémové nástroje a dále ScanDisk nebo Defragmentace disku. Defragmentaci musí předcházet ScanDisk.
Jejich pravidelné spouštění můžeme ve Windows 98 zajistit utilitou – Plánovač úloh. Ten spustíme tak, že po stisku tlačítka Start zadáme příkaz Programy|Příslušenství|Systémové nástroje|Naplánované úlohy.
Při
defragmentaci se odstraní prázdná místa mezi soubory vzniklá po kopírování a
mazání souborů. Před přerovnáním je vhodné ve Windows 95 (98) vysypat koš a
uvolnit tak veškerý prostor na disku.
Můžeme též spustit program „průvodce údržbou systému“, který:
1. Odstraní nepotřebné soubory z pevného disku.
2. Zkontroluje pevný disk na výskyt chyb – spustí program Scandskw.
3. Urychlí nejčastěji používané programy – spustí program Defrag.
Problém paměťové
kapacity a vůbec místa na pevných discích počítačů je stejně starý jako
počítače samy. Murphyho zákon pravdivě říká, že i sebevětší pevný disk se
jednoho dne zaplní a bude jej potřeba zvětšit. Problém volného prostoru je
možné řešit několika způsoby:
Prvním je použití
pomocného programu, který prostor pevného disku zkomprimuje tak, že se
využitelná kapacita zvětší 1,6- až 2krát. K tomuto účelu můžeme použít programy
operačního systému, a to DBLSPACE v systému MS-DOS 6.0, resp. DRVSPACE u verze
6.22. Lze je použít i pro prostředí Windows 3.x. Pro Windows 95 je určena nová
utilita DriveSpace3, která je součástí doplňku Windows Plus!. Technika zvýšení
kapacity je složitá, pro zjednodušení postačí, že se redukují volné mezery na
disku a soubory se při ukládání komprimují.
Ve Windows 98 slouží pro
zvýšení kapacity disků převod alokační tabulky souborů (FAT) ze 16 bitové na 32
bitovou. Ta umožňuje adresovat na pevném disku větší počet menších clusterů.
Menší clustery znamenají menší nevyužité místo – tedy paradoxně - při stejné
štítkové (výrobní) kapacitě pevného disku je formátovaná kapacita u 32 bitové
alokační tabulky větší.
Při 32 bitové FAT problémy mohou nastat při více pevných discích. Ponechme stranou rozdělení pevného disku na logické disky a uvažujme dva pevné disky. Převedeme-li druhý disk (D:) na 32 bitovou FAT, může se ztratit se systému disk C:.
Druhým způsobem je
použití komprimačního programu u těch souborů, s nimiž pracujeme jen zřídka.
Nejvyšší komprimace dosáhneme u databázových souborů s konstantní velikostí
polí, dále textových souborů a souborů s obrázky. Menší komprimace dosáhneme u
souborů tabulkových a prakticky nemá význam komprimovat programy. Nejznámějšími
komprimačními programy jsou ARJ, ZIP (PKZIP a PKUNZIP), RAR a LHA, a to
s předponou Win jsou tyto programy překlopeny pro Windows 95/98.
Jde o programy velice
užitečné. Použijeme-li je pro ukládání souborů na disketu, dostaneme na ni
daleko více informací a komprimované soubory nemohou napadnout viry. (Pozor,
mohou se však v archivech uchovávat!)
Myšlenka komprimace souborů šla tak daleko, že Microsoft Office 97 a Office 2000 využívá komprimaci souborů jako standardní způsob ukládání. Proto jsou soubory mnohem menší, třebaže obsahují mnohem více informací.
Často opomíjeným postupem
je úklid disku. Data, která nepotřebujeme nebo používáme zřídka, přehrajeme z
pevného disku na jiné médium, nejčastěji na diskety, a to v kombinaci s
předchozí metodou. To má dvě výhody: uvolníme místo na disku, a uložíme-li data
na dvě diskety, máme i jejich zálohu. Budete-li mít soubory uloženy dvakrát,
je velice malá pravděpodobnost, že data alespoň z jedné diskety nepřečtete.
Proto se též doporučuje zakoupený software zálohovat.
Při velkých objemech dat, např. na serveru, se zálohuje na magnetopáskové jednotky nebo nyní častěji na CD-ROM pomocí vypalovacích mechanik. Vzhledem k ceně „cédéčka“ jde o efektivní postup.
Zálohování zvyšuje
bezpečnost dat pro případ poruchy pevného disku nebo celého počítače. Mnoho
uživatelů se nezodpovědně spoléhá jen na pevný disk – bez zálohování.
Zálohování samo o sobě je velice důležité a existuje více strategií zálohování.
Provádí se např. každý den, koncem týdne, prvního dne každého měsíce, a zálohy
se uchovávají dvě generace nazpět. Malé
objemy se zálohují nejčastěji na diskety, větší potom na magnetopáskové
jednotky, Bernoulliho disky (výměnné velkokapacitní disky) nebo i výměnné pevné disky.
Šikovné je také uložit
krátké soubory na jeden disk dvakrát, shodně do dvou adresářů. Zdvojením
podstatně klesne pravděpodobnost výskytu chyby. Takto je vhodné předávat
dokumenty na disketě.
První skupinu tohoto
softwaru tvoří samostatné programy pro vytváření programů jiných. Patřil mezi
ně Fortran nebo Cobol, které mají své verze ještě dnes i pro DOS na PC. V současnosti
to jsou hlavně Microsoft C++, Visual Basic, Borland C++, Borland Pascal,
Delphi, Turbo Pascal a Turbo C++. Jde o programovací prostředí, v nichž
vývojáři vytvářejí programy (aplikace) pro různé oblasti.
Druhou skupinu tvoří
programování v jazycích konkrétní aplikace. Zde se vžilo pojmenování, že se
tvoří a používají makra. Můžeme tak např. vytvářet aplikace v prostředí
tabulkových procesorů Lotus 1-2-3, Quattro Pro, Microsoft Excel (v Excelu se od
verze 5.0 programuje v programovacím jazyku Visul Basic for Applications).
Nejde v žádném případě o
nic méněhodnotného. Můžeme vytvořit aplikace, které se ovládají stejně jako
nosná aplikace, v jejímž prostředí byla vytvořena. Programovat můžeme dvěma způsoby.
Za prvé nahráváním postupů prováděných z klávesnice a myší k dosažení určitého
cíle. V tomto případě se naše akce překládají do jazyka maker a většinou po
menších úpravách je můžeme opětovně použít. V případě druhého způsobu makra
přímo píšeme, programujeme posloupností zdrojového kódu. Efektivní je kombinace
obou metod. Velkou výhodou je to, že si takto trochu zběhlý uživatel může
rutinní operace sám naprogramovat a opakovaně použít.
Tyto programy – makra
však nemohou běžet samostatně. Potřebují, aby byla spuštěna aplikace, pro niž
jsou vytvořeny. Musíme tedy spustit např. Quattro Pro nebo Excel a v jejich prostředí
spustit vytvořený program.
Makra lze vytvářet i v
textových procesorech. Ty se však už většinou nepředávají dále, ale slouží
uživateli, který si je pro ulehčení opakujících se činností vytvořil.
Visual Basic for
Applications se stal programovacím jazykem ve všech aplikacích Microsoft Office
2000 a též v dalších aplikacích s Office spolupracujících, např.
Visio. Je též programovacím jazykem aplikací systému Corel WordPerfect Office
2000.
Nelze hovořit o SW, aniž
bychom se nezmínili o virech. Viry jsou největším nebezpečím pro počítače a
data na nich uložená. Ten, kdo zatím o problému ví jen z doslechu, nebezpečí
většinou podceňuje.
Co je to virus? Jde v
podstatě o speciální program sloužící zpravidla k destruktivnímu účelu. Termín
virus se vžil pro podobnost se šířením skutečných virů. Nejsou vidět, šíří samy
sebe a zkázu. Tím podobnost končí.
Každý virus má čtyři
charakteristické vlastnosti:
u umí se v jiném programu usadit,
u umí se reprodukovat, šířit na jiné programy,
u vykonává akci, většinou bohužel destruktivní,
u hlídá podmínku, za které má být příslušná akce spuštěna, např. datum. Není-li tato část přítomna, vir provádí akci okamžitě.
Destruktivními operacemi
může být např. formátování pevného disku, rozkmitání hlaviček pevného disku a
tím jeho zničení, poškození disketové mechaniky umístěním čtecí hlavičky na
stopu, která neexistuje. Zobrazení žertovného vzkazu, přehrání melodie,
převrácení písmen nebo jejich sesypání na spodní okraj jsou z kolekce těch méně
nebezpečných projevů.
Způsobů dělení virů do
skupin je více. My se zaměříme na podstatné aspekty z hlediska uživatele.
u Šiřitelné na spustitelných souborech (s extenzí exe a com).
u Bootovací viry – ty se usadí v zaváděcím sektoru diskety nebo pevného disku. Jejich jedinou „předností“ je, že nemohou být tak komplikované, protože mohou obsadit jen volný prostor do 512 B.
u Makroviry – šíří se s dokumenty, v nichž jsou umístěny jako makra. Zde má výhodu WordPro (Ami Pro), kde je makro v samostatném souboru. Napadají dokumenty Wordu a Excelu. Jejich detekce je však „poměrně“ snadná.
Existuje i kombinace
virů bootovacích a parazitujících na spustitelných souborech. To je ta nejhorší
kombinace virů.
Z hlediska šíření je
nejzáludnější šíření pomocí dokumentů – případ makrovirů. (Kdo by také čekal v
dokumentu podraz.)
Velmi oblíbenou metodou
šíření virů je „trojský kůň“. Zhoubný program vypadá podle názvu velice lákavě.
Anoncovanou činnost skutečně provádí (nezřídka jde o nějakou hru), ale v pozadí
namnoží vir, a to na všechny soubory, které mají koncovku exe nebo com, jsou
spuštěné, nacházejí se v kořenovém adresáři nebo v adresářích otevřených v
AUTOEXEC.BAT.
u Získáme velice zajímavou hru, a spustíme ji na svém počítači (o viru nemáme ani tušení).
u Hru smažeme, vir však už při spuštění hry napadl jiné soubory.
u Spustíme nakažený soubor.
u Ten nakazí další soubory atd.
u Předáme zajímavý program někomu jinému – a vir je na dalším počítači.
u Po čase, při určitém datu nebo zadání nějaké akce, začne virus svou destrukční činnost – a zbudou nám oči pro pláč, neboť nám může zmařit veškerou naši práci.
Antivirových programů
schopných viry odhalit je dnes už celá řada. K odhalování virů používají různé
techniky. Bohužel tvůrci virů využívají nové postupy programování a mají
náskok. Ochrana vždy zůstává trochu pozadu.
V zásadě jsou možné dva druhy ochrany:
u testování na přítomnost virů na vyžádání uživatele – vyvoláme antivirový program,
u stálá ochrana ve formě rezidentního programu, který neustále kontroluje korektnost prováděných operací (tedy nespustí např. formátování pevného disku).
Význam rezidentních
antivirových programů stoupá s využíváním Internetu. Při brouzdání Internetem
nebezpečí nehrozí. HTML dokumenty viry (snad natrvalo) neobsahují. Stáhneme--li
si však nějaký program nebo dokument, ten už může být nakažený. Každému dalšímu
použití staženého souboru by mělo vždy předcházet testování na přítomnost virů.
Bohužel v případě, že půjde o nový, ojedinělý produkt, antivirový program ho
nedetekuje.
Prostřednictvím
elektronické pošty (vlastní zprávou) si virus do počítače zavléci nemůžeme.
Je-li však ke zprávě přiložený soubor, ten už nakažený být může.
Konjunktura virů
většinou nastává koncem a začátkem roku. Počítače se kupují domů a virus se za
nějakou dobu může objevit hned na několika počítačích. Jeden z kolegů autorů
zaznamenal rekord: na pěti disketách byly najednou tři různé viry (a ne žádná
neviňátka: Hasita, Form-A a Stoned III). Naštěstí je jeho syn disciplinovaný, a
tak jsme „milý balíček“ poslali obratem zpět. Zde zabral antivirový program a
dobrý zvyk nevkládat do mechaniky cizí diskety bez kontroly.
Takže jak se proti virové nákaze chránit? Zde je několik zásad:
u Svou práci pravidelně zálohujte na diskety.
u Do cizího počítače vkládejte jen disketu zablokovanou proti přepisu.
u Kupte si účinný antivirový program, který má periodickou aktualizaci. Vhodná je aktualizace (minimálně) každý měsíc.
u Každou disketu ještě před použitím v systému otestujte na přítomnost virů. (Tedy nejdříve spustíte antivirový program, a teprve potom zadáte a: nebo klepnete na ikonu s disketou. Proč, je nám z předchozího čísla seriálu zřejmé, před testováním se nesmí natáhnout první, bootovací sektor.)
u Umožňuje-li to SETUP vašeho počítače, přehoďte pořadí spouštění systému z diskových zdrojů (C: A: ).
u Používejte originální SW.
Je-li už virus v
počítači, je nejvhodnější požádat napoprvé o radu někoho, kdo má s tímto
problémem zkušenosti. Mnohdy, především v prostředí Windows 98 (95), by se
mohlo odstraňováním napáchat víc škody, než by způsobil samotný virus. Naštěstí
virům DOS se ve Windows 98 (95) příliš nedaří.
V každém případě je však
k odstranění virů nutný antivirový program a ze všeho nejdříve je třeba zjistit
zdroj viru. Nová instalace po přeformátování disku je jistě „zdravá“, ale musí
být též „zdravé“ diskety s daty.
Stud musí jít stranou, a
o tom, že máte zavirovaný počítač, byste měli informovat okolí. Je to vzájemná
ochrana, příště se virus může objevit na počítači kolegy.
Podívejme se nyní, jak se připravit na možnost vzniku
problémů s PC a ulehčit tak jejich odstranění.
a)
Pořiďte si
výpis informací uložených v systémovém nastavení SETUP.
Informace o počítači
jsou uloženy v paměti CMOS, která je neustále napájena z malého akumulátoru.
Může se stát, že se akumulátor porouchá, ztratí energii (i když se při zapnutí
počítače stále dobíjí), a informace je pryč. Pro tuto eventualitu je vhodné si
příslušná data vypsat; po opravě (akumulátor se většinou nevyměňuje, ale
nahradí) lze velice rychle vrátit počítač do stavu před poruchou. Nastavení
raději svěřte odborníkovi, ale můžete mu ulehčit práci předložením pořízeného
výpisu. Nebude muset hledat nastavení základní desky v příručce a
charakteristiky pevných disků. Dokumentaci
k počítači pro základní desku, pevný
disk, grafickou kartu a monitor byste
měli mít pro technika k dispozici
vždy!
Podívejme se teď, jak SETUP vypsat. Zapněte počítač (včetně tiskárny) a po proběhnutí všech spouštěcích operací počítač tlačítkem Reset restartujte. Po základních testech po zobrazení první obrazovky vyvolejte SETUP. (Většinou postačuje stisknout klávesu Delete.) Zobrazí se zpravidla panel s dalšími nabídkami. Pro eventuální uvedení počítače do původního stavu je nejdůležitější vypsat počáteční položky od Standard CMOS Setup až k Load BIOS default, Load SETUP default, resp. Auto configuration with BIOS Default (nejčastější nabídky). Položek může být až 5, záleží však na systému BIOS základní desky počítače.
Nyní už nebudete dělat
nic jiného než postupně procházet jednu položku za druhou. Nastavené parametry
se zobrazí na monitoru a klávesou PrintScrn (Print Screen) obrazovku
vytisknete. Dopíšete data, která tiskárna případně nevytiskla příliš čitelně, a
výpis uložíte na bezpečné místo.
Na závěr použijete
nabídku EXIT WITHOUT SAVING a
stisknete klávesu Y (na české klávesnici to většinou bude Z). Tím program
opustíte bez uložení – to kdybyste něco náhodou změnili.
Na některých počítačích
umožňují základní desky nastavit heslo, jímž si můžete ochránit změny v SETUPU,
případně i heslo proti nepovolanému spuštění počítače. Vzhledem k tomu, že
hesla dokáže vymazat jen odborník, měli byste si je poznamenat a uložit na
bezpečné místo. Heslo pro úpravu režimu SETUP použijete jako ochranu před
zvídavými nenechavci.
b)
Vytvořte si
záložní diskety pro prostředí MS-DOS. (Další řádky neplatí pro uživatele Windows
98 (95), ti nechť přeskočí na bod d).
U každého počítače byste
měli mít vytvořenou systémovou disketu, na níž si nahrajete mimo jiné
konfiguraci systému a vybrané soubory OS MS-DOS. Z této diskety lze (operaci
však přenecháme raději zkušenějšímu kolegovi) počítač spustit a obnovit jeho
funkčnost.
Takže – do mechaniky založíte disketu a zadáte příkaz pro formátování s parametrem /S (C: >format a: /S). Tím vytvoříte systémovou disketu. Na ní založíte podadresář, např. KONFIG, do něhož nakopírujete soubory AUTOEXEC.BAT a CONFIG.SYS. Pokud jste se už vícekrát setkali s tím, že se vám „podařilo“ některé z těchto souborů smazat, víte, že to je malér. Lze je znovu vytvořit, ale kopírování ze zálohy je přece jen rychlejší. Musíte je zkopírovat do adresáře na disketě (neboť obsahují cesty k souborům na C:\). Dále je vhodné na disketu (do kořenového adresáře nebo do samostatného adresáře) nakopírovat z adresáře, kde jsou umístěny (většinou to je C:\DOS) další důležité soubory operačního systému: mode.com, keyb.com, share,exe, emm386.exe, smartdrv.exe, ega.cpi, country.sys, display.sys, keyboard.sys, himem.sys. Zcela přesně by zde měly být všechny soubory, které se vyskytují v konfiguračním souboru config.sys a dávkovém startovacím souboru autoexec.bat.
V další části
dokončíme možnosti záchranných operací a budeme se podrobněji zabývat operačním
prostředím Windows.