Na Operation FlashPoint z dílny Bohemia Interactive Studio
se spousta hráčů těší již několik let. Není proto divu, že
byly pár hodin po vypuštění dema
téměř na maximum vytíženy linky většiny serverů, které
nabízely demoverzi ke stažení. Vzápětí díky nim vzrostla
návštěvnost oficiálních stránek FlashPointu přibližně
desetkrát, což z nich udělalo druhý nejnavštěvovanější herní
web v České republice (v časných ranních hodinách poráží
stránky Operation Flashpoint v počtu přístupů i nás - díky
zahraničním návštěvníkům). Poté, co jsme nad
FlashPointem strávili celou středu, nezbývá, než se s
vámi podělit o první dojmy.
Herní systém
Z jedné poměrně
obsáhlé mise, kterou demo obsahuje, si lze udělat solidní
obrázek o tom, jak vlastně Operation FlashPoint
funguje. Na samém začátku se v neherní části projedete s
velitelem jeepem na místě spolujezdce, přičemž vyslechnete
první část breefingu. Samotné hraní začíná rozhovorem
důstojníka s hlídkou a následným transferem na předsunutá
stanoviště pěchoty. Tady už řídíte jeep sami, velitel pouze
říká, kam máte jet. Po obhlídce prvního družstva následuje
cesta skrze les (pozor na stromy – náraz může poškodit auto) k
druhé jednotce. Jeep opustíte, přidáte se k lelkujícím
vojákům, když tu náhle přijde rozkaz k nasednutí na korbu
náklaďáku. Po několika minutách kodrcavé jízdy (a družného
hovoru vojáků) opět vystupujete a na další příkaz formujete
své síly k akci. Žádný z rozkazů samozřejmě nemusíte
respektovat, ale rebélie k ničemu nepovede – děj se dál
nepohne. Během boje postupujete spolu s jednotkou (tedy žádná
sólo akce ve stylu Ramba), komunikujete s ostatními a snažíte
se dobýt nepřátelské postavení. Z počátku to není proti
pěchotě nic těžkého, ale závěrečný příjezd tanků a odlet v
helikoptéře už dají zabrat i otrlému válečníkovi.
To, co činí FlashPoint naprosto revoluční hrou, je
fakt, že jsou všechny předměty na bojišti plně funkční. Když
cestou potkáte opuštěný ruský „gazík“, klidně můžete nastoupit
a projet se (základní přístroje jsou v autech samozřejmě
funkční, nechybí ani klakson). Mrtvým vojákům se dají brát
zbraně i munice – jakmile se dostanete do blízkosti
„aktivního“ předmětu, můžete si vyvolat menu a vybrat si
příslušnou akci (např. nasednout na korbu náklaďáku, sebrat
mrtvole dýmovnici, atd...). Boje samotné jsou velmi reálné –
stačí jedna dobře mířená rána a je po vás. Proto je nutné v
maximální možné míře využívat krytí (plazení, schovávaní se za
stromy, keře nebo do domů) a HLAVNĚ týmově spolupracovat. Sám
toho na bojišti moc nezmůžete - hrdinové většinou končí
pochovaní někde na vojenském hřbitově (v tom lepším případě)
nebo roztrhaní na tisíc kousků na bojišti (to v tom horším).
Autoři zašli až tak daleko, že kromě balistické křivky
simulují i neschopnost přesně mířit při běhu či chůzi
(zaměřovač se klepe jako šílený).
Zbraně
Ruku v ruce s vozidly
všeho druhu je ve hře neuvěřitelná volnost ve výběru zbraní. V
misi sice začínáte s M-16, ale nic vám nebrání vzít si po
zabitém nepříteli kulomet i se zásobníky, vylézt na kopec a
pomocí zoomu zatápět bránícím se nepřátelům). Jednotlivé
flinty mají různé módy střelby (např. single-shot,
triple-shot, automatic) a počty nábojů v zásobníku, které
přesně odpovídají reálným předlohám. Také jejich účinnost a
dostřel jsou celkem reálné – lehký kulomet toho dokáže na
dálku mnohem víc než kalašnikov, který je zas průbojnější než
M-16. I RPG se dá úspěšně použít proti pěchotě, o čemž se
nejednou přesvědčíte (aneb proč je dobré používat rozptýlenou
formaci). Mimo zbraní můžete „znárodnit“ mrtvým vojákům i
dýmovnice nebo dalekohled – fantazii se meze nekladou.
Grafika
Rozhodně
nejkontroverznější část celé hry. Grafické zpracování terénu a
jednotlivých vozítek a vrtulníků v mnohém připomíná inovovaný
GunShip! – detailní členitá krajina se spoustou stromů
a keřů (většinou jenom pár polygonů potažených poloprůhlednou
texturou), celkem povedeně vymodelovaná auta i transportéry
(opět platí, že nedostatek polygonů nahrazují textury), snad
jen kopců a skal je podstatně víc než ve zmiňovaném simulátoru
helikoptéry. Velmi dobře jsou zpracované modely budov a vesnic
jako takových – procházka pozdně odpolední vylidněnou vískou s
opuštěnou kapličkou, plaňkovými ploty a dopravními značkami
(ony notorické „stop“ a „dej přednost v jízdě“) dává vojákům
na chvíli zapomenout na hrůzy války, samozřejmě jen do chvíle,
než si to po hlavní silnici nepřihasí „gazík“ ruských
oficírů.
Určité zklamání však přinesly modely postaviček – vojáci
vypadají jednoduše divně. Ne že by byli nějak odfláknutí, to
ne (ostatně široká škála zbraní a výstroje, kterou je každý
voják ověšený, svědčí o doslova mravenčí práci), jenom působí
na bojišti velmi nepřirozeně. Ti z vás, kteří si pamatují NHL
99 s naklíčovanými protáhlými obličeji hokejistů, budou mít
chvílemi pocit, jako by byli o dva roky zpět. Nepřirozený je i
pohyb postaviček – jakmile vezmou do ruky flintu, zkroutí se
do podivné pózy, ve které absolvují zbytek akce. Netradiční je
i jejich krvácení – bezprostředně po zásahu odletují od vojáka
podivné červené chuchvalce, které mají ke kapkám krve hodně
daleko. Na druhou stranu je nutné přiznat, že se uniformy
zraněných hrdinů od krve velmi realisticky zamazávají.
Hardwarové nároky dema jsou poměrně vysoké (pro rozumné hraní
v nízkých detailech je potřeba cca 400 MHz procesor a solidní
3D karta, optimální konfigurace pro plné detaily je podle
našich zkušeností někde kolem 800 MHz Duronu, 256 MB RAM a
GeForce 2 MX), ale zdráhám se je nějak obšírněji komentovat –
raději si počkejme na plnou hru, kde může být všechno
jinak.
Umělá inteligence
Další věc,
která mne na demoverzi FlashPointu přinejmenším
zaskočila. Na jedné straně postupují vaše jednotky skvěle
koordinovaně (bojová rojnice, vzájemné krytí...), velitelé
dávají rozumné a v praxi obhajitelné příkazy (většinou každému
vojákovi vysílačkou přiřadí cíl, u těžších překážek vyšlou do
útoku klidně i skupinku s příslušnou výzbrojí), protivníci se
dokáží krýt, podnikají nebezpečné výpady (pravda, někdy až
příliš ve stylu akčních filmů) a využívají všech možností,
které jim výzbroj nabízí (na dálku kropí útočníky z kulometu,
pak přijdou ke slovu samopaly a nakonec granáty). Bohužel
některé akce vašich spojenců jsou opravdu tragické – na
začátku mise jsem omylem trefil velitele do nohy, ten se ani
neohlédl (natož aby situaci komentoval) a spokojeně pokračoval
v bojové činnosti. Letmým přezkoušením jsem zjistil, že vojáci
nikterak neupozorňují na friendly-fire (pravda, občas zalehnou
a plíží se), což je u takovýchto her poměrně značný problém.
Další výtku bych měl k medikovi, který si po bojišti chaoticky
pobíhá a nedbá mého zoufalého volání, že potřebuji
ošetřit.
Již teď je jisté, že Operation FlashPoint bude
bezpochyby jedinečnou a revoluční hrou, která navždy změní
žánr „válečných pěchotních simulátorů“. Bohužel díky
svéráznosti grafiky nemusí být všude hodnocena pozitivně –
někomu se prostě kostrbaté postavičky v terénu líbit budou a
někomu zase ne. Doufejme, že se autorům podaří ve finální
verzi vylepšit umělou inteligenci spojenců (zejména fatální
kiksy při friendly-fire by se do ostré hry neměly dostat) –
pak už nic nebude bránit tisícům pěchotních nadšenců v lítém
boji vyhrocené studené války. Nezbývá než nedočkavě čekat
další dva měsíce, než Operation FlashPoint vyjde.
Popisovanou 65 MB demoverzi si můžete stáhnout odsud,
screenshoty vytípané z dema najdete zde.
Za povšimnutí stojí i rozhovor
s Markem Španělem, tvůrcem hry.
.gif){kind=small}
Uprav článek pro tisk
Pošli článek emailem
