Kabel je komponent

 

 

 

 

Mnohé zvukové vlastnosti kabelů nedokáže současná běžná fyzika zatím zcela uspokojivě vysvětlit. Je klamným zdáním, že při téměř shodných naměřených parametrech budou zákonitě dotyčné propojovací kabely hrát v systému shodně. Z praxe lze uvést, že zvukové rozdíly mezi kabely jsou tak diametrální, že je až s podivem, že se dosud nenalezlo pořádné technické vysvětlení. Kupříkladu při jednom testu reprosoustav, kdy propojení mezi CD přehrávačem a zesilovačem nebyla věnována patřičná pozornost, byl po skončení testu kabel náhodně zaměněn a k podivu celé testující skupiny byl rozdíl mezi kabely podstatně větší než mezi testovanými reproduktory. U vědomí této skutečnosti byl proveden v jiné testovací skupině slepý test, kdy testující nevěděli, jaký komponent se testuje. Výsledkem byla skutečnost, že byly testovány zesilovače, a byli udiveni, když se dozvěděli, že byly testovány “pouze” propojovací kabely mezi zdrojem signálu a zesilovačem.

Tak Jako u všech komponentů, u nichž je pravidlem, že výsledný zvuk hifi systému je dán jeho nejslabším článkem, totéž platí i o propojení komponentů navzájem. To, že zpravidla tím nejslabším článkem je propojovací “tkanička” přiložená k přístroji, je fakt, který si musíme připustit, ať již chceme, či se nám zdá, že tomu tak není. Na propojovací kabel je nutno nahlížet jako na komponent v pravém slova smyslu a ten, kdo tomu zatím nehodlá věřit, tak ať si jednou v klidu poslechne, jak se věci opravdu mají. Lze lehce demonstrovat, že i zvuk systému složeného z velmi drahých komponentů můžeme nevhodným propojením pokazit natolik, že systém mnohonásobně levnější při správném propojení bude hrát lépe.

Co se týče zvukových rozdílů mezi kabely, v žádném případě se nejedná pouze o objemové množství vyšších kmitočtů, jak je v současnosti všeobecně rozšířeno, ale i, což právě fyzika neumí vysvětlit, o množství basové složky. Než objemové množství té či oné složky kmitočtového spektra nás asi bude více zajímat zvuková kvalita přenosu, zejména kresba, čistota, prostor a dynamika. Na tomto místě je důležité zdůraznit, že uvedené zvukové charakteristiky budou rpo různé systémy různé, takže absolutní soud o tom kterém kabelu nelze vyjádřit. Lze však zobecnit, jak se chová ve většině typických systémů, a udělat si tak o kvalitě propojovacího kabelu alespoň přibližný obrázek.

Poslechové zkoušky se zúčastnili F.Kraut a M.Březina. Testovalo se na CD přehrávačích Pioneer PD 77, Philips 850 mkII, zesilovačích Pioneer A 400, AMC 1030-2030, AU/RA Z1, Luxman L 540, na reproboxech Harbeth Mon.I, Tannoy D 700, D 100, Dali 850, gramofonu s MC přenoskou Ortofon Nr.2 a na sluchátkách Beyer DT 990.

František Kraut S&V V/95