Bi-amping a bi-wiring II.

 

 

 

 

Jak se provádí a jaký je jeho přínos

 

Pojem bi-wiring vyvolává v mnohých čtenářích neporozumění. Když přijde řeč na bi-amping, chaos nabývá ještě vyššího stupně. Následující článek proto přináší některé odpovědi …

 

 

Nejjednodušší způsob propojení zesilovače s párem reproduktorů spočívá v použití dvoužilového kabelu na každý reproduktor – jeden vodič kabelu je vyčleněn jako kladný a je označen symbolem „+“, případně červenými koncovkami. V reproduktoru vstupuje signál do výhybky, tedy do obvodu, který jej rozděluje mezi jednotlivé měniče. V případě dvoupásmového reproduktoru tedy platí, že basové a středové kmitočty vstupují do hloubkového měniče, zatímco signály s kmitočtem nad určitou hranici vstupují do menšího výškového měniče.

U třípásmového reproduktoru se signál rozděluje na basové, středové a výškové kmitočty. Reproduktor s třemi měniči ještě nemusí být nutně třípásmový, neboť označení „pásmo“ hovoří o způsobu dělení signálu.

Jeden z hlavních problémů standardních výhybek spočívá v tom, že jelikož je signál přenášen pouze jedním párem kabelů z nebo do zesilovače, mohou basové signály „pohltit“ jemný obsah nesený vysokými kmitočty, a to zejména v návratové (čili negativní) cestě k zesilovači. Rozdělením signálu v celém úseku mezi reproduktorem a zesilovačem pomocí dvou samostatných kabelů na jeden reproduktor nebo účelově zhotoveného  čtyřžilového bi-wiringového kabelu lze tyto nežádoucí účinky do značné míry odstranit.

 

 

Bi-wiring

K jeho realizaci potřebujeme reproduktory pro tyto účely uzpůsobené; jejich výhybky musí být rozděleny do dvou obvodů – jeden má za úkol odfiltrovat výškové kmitočty  od signálu pro basový měnič, druhý naopak zabraňuje průniku basových kmitočtů do výškového měniče. Bi-wiringový reproduktor na sebe upozorňuje  čtyřmi svorkami – dvěma kladnými a dvěma zápornými na zadním panelu. Chybí-li tyto svorky, pak nepřipadá bi-wiring v úvahu.

Aby bylo možné k takto upravenému reproduktoru připojit běžný dvouvodičový kabel, odpovídající svorky bi-wiringového reproduktoru se obvykle spojují s použitím přepojky, které se při dvoucestném čili bi-wiringovém zapojení odstraní. Pro bi-wiringové zapojení tedy potřebujete dvě kladné a dvě záporné spojovací cesty mezi každým reproduktorem a zesilovačem. Záleží tedy jen na vašem vkusu, zda použijete dva dvouvodičové nebo jeden čtyřvodičový kabel; druhý způsob je o něco úhlednější.

Na straně reproduktoru jsou k odpovídajícím svorkám připojeny dva kladné a dva záporné vodiče; jaké uspořádání však vznikne na druhé straně, tedy u zesilovače záleží na provedení jeho výstupů. Pro bi-wiring lze prakticky použít jakýkoliv zesilovač, který nemá pouhé pérové svorky. Ty totiž často působí problémy i jednoduchým kabelům. Některé zesilovače mají na zadním panelu zdvojené páry reproduktorových svorek, tedy svorky speciálně určené pro bi-wiring. Jiné zesilovače jsou zase vybaveni dvěma páry svorek A a B, které musejí být stále zapnuté. Pro bi-wiring lze však snadno použít i zesilovač s jedním párem reproduktorových svorek (tedy levý +/- a pravý +/-): stačí pouza dva kladné od levého reproduktoru zapojit do levé červené svorky „+“ a dva záporné vodiče zapojit do levé černé svorky „-“. Analogicky zapojíme i pravý reproduktor.

 

 

Bi-amping

Lze-li reproduktor zapojit do bi-wiringu, pak je lze zapojit též do bi-ampingu, tedy s použitím jednoho zesilovače na každý měnič.

Oblíbený způsob realizace bi-ampingu spočívá v použití integrovaného a výkonového zesilovače. Přitom musejí být splněny dvě podmínky. Zamýšlený integrovaný zesilovač musí být opatřen párem výstupních svorek předzesilovače (často označené jako „pre-out“). Výkonový zesilovač musí mít dále stejné zesílení (nikoliv nezbytně stejný výstupní výkon), jako integrovaný zesilovač; v opačném případě byste obdrželi zvuk s podstatně hlasitějšími basy než výškami, případně naopak. Všeobecně platí, že zmíněného výkonového přizpůsobení dosáhneme nejsnáze s použitím kombinace od jednoho výrobce zhotovené právě pro tyto účely. Při bi-ampingovém propojení tedy zapojujeme vodiče ve čtyřech bodech jak na straně reproduktorů, tak na straně zesilovače. Jeden ze zesilovačů (obvykle integrovaný) poskytuje výškový signál pro levý a pravý signál; druhý tedy výkonový zesilovač pak do obou kanálů dodává basový signál.

Veškeré uvedené zapojení proveďte při vypnutých napájeních obou zesilovačů; před jejich zapnutím vše důkladně zkontrolujte. Kabely se totiž velmi snadno „zamotají“ a takto zavlečená chyba by vás mohla přijít draho.

 

 

Další možností realizace bi-ampingu je použití předzesilovače a dvou stereofonních výkonových zesilovačů, případně jednoho předzesilovače a čtyř monobloků. Hlavním přínosem však zůstává, že investice do každého z těchto zlepšujících kroků se zúročuje.

Převzato z časopisu WHAT HiFi 5/97