Marantz zesilovač PM-17 a CD přehrávač CD-17

 

 

 

Petr Püschel.

Dostaly se ke mně na hodnocení dva „zlaté“ klenoty z Japonska.Již při vybalování z krabic bylo znát, že se jedná o důkladně a poctivě zhotovené přístroje s úctyhodnou hmotností. A když jsem je postavil na regál, cédéčko na zesilovač a z odstupem na ně pohlédl, řekl jsem si v duchu: krása! Opravdu, co se týká povrchového zpracování, přesnosti a ergonomické ladnosti, těžko by hledaly nějakou konkurenci. Byl jsem ale zvědav, co se skrývá pod krásnou vizáží.

Sestavu jsem připojil k reproduktorovým sestavám Xavian XN 230 pomocí kabelů Weinberg audio a rovněž CD přehrávač se zesilovačem signálovým kabelem téže firmy. Pro porovnání zvukových kvalit sloužil C.E.C. TL 5100 Z (integrovaný řemínkový přehrávač japonské firmy zhruba stejné cenové hladiny). Při testování kvality řídící části zesilovače PM 17 byl použit inovovaný koncový zesilovač DPA 380 SE.

Nejdříve ke zvuku kombinace CD 17 a PM 17. Zvuk na první poslech zaujme svou velikou rozlišeností těch sebemenších detailů. V tomto se trochu podobá těm nejvyšším modelům Sony. Prostorovost je rovněž vynikající. Při vyšších hladinách hlasitosti působí ona detailnost až poněkud ostře a po delším poslechu se stává trochu agresivní. Prostě tak trochu útočí na naše uši. Tento hlasitý poslech ale nemusí kazit celkově příznivý dojem. Při nižších a středních hlasitostech se kombinace chová velice slušně.

Zkusil jsem připojit gramofon (Technics SL-P 1200 mkII s přenoskou Linn K5 MM). Výsledek byl překvapivě více než dobrý. Zvuk byl vynikající a je jen škoda, že jsem doma neměl nějakou slušnou MC přenosku, abych vyzkoušel jak se chová phono předzesilovač i pro přenosky a pohyblivou cívkou, které jsou zvukově lepší. Majitel tohoto zesilovače by si rozhodně měl pořídit i kvalitní gramofon, nebude rozhodně litovat. PM 17 je integrovaný zesilovač jak se sluší a jen škoda, že vedle svorek Pre-out nemá vstup do výkonové části Main-in. Při testování jsem výstup ze řídící části využil tak, že jsem jím „krmil“ DPA 380 SE. Zvuk se dost zklidnil, zpřesnil a získal na jistotě. Ne, že by samotný PM 17 hrál špatně, to vůbec ne, ale zvuk „dual mono“ výkonového zesilovače mu jenom prospěl. Jeto možnost do budoucna, jak může majitel sestavy CD 17 / PM 17 zvuk svých „miláčků“ dostat o krok dále.

Ještě k porovnání CD 17 a C.E.C. TL 5100 Z. Oba přístroje byly zapojeny pomocí stejných kabelů do PM 17, která sloužila jako řídící zesilovač pro DPA 380 SE. Posluchu se zúčastnilo několik osob. Původně měl být test slepý, ale jelikož zvuk těchto dvou CD přehrávačů je tolik odlišný, rozhodl jsem se ptát posluchačů jen na jejich dojem z hudby. Jako testovací nahrávku jsme použili Paco DeLucia, Al DiMeola, John McLaughlin, Verve/Polydor 1996, 6. skladba Espiritu.

A hlavní dojmy? Při poslech CD 17 jsme ohromeni množstvím detailů, které v nahrávce slyšíme. Struny můžeme nahmatat v prostoru, jak dokonale je cítíme. Ze zvuku C.E.C. zase vládne pohoda a suverenita. Naprosto bezkonkurenční podání středů, zvuk není ostrý, je „analogový“. Při poslechu CD 17 nám přístroj dává najevo, že posloucháme CD přehrávač. U C.E.C. pocit poslech digitálu ztrácíme. Ale je třeba otevřeně přiznat, že soupeř  pro C.E.C. by byl spíše Accuphase nebo třeba Naim audio.

Nyní k technickému popisu našeho CD přehrávače. Verze „KI Signature“ je vylepšená verze klasické CD 17. KI je zkratka jména Ken Ishiwata, což je produkční a marketingový šéf firmy. Podle jeho návrhů je model CD 17 doladěn na maximální možnou úroveň, což se kladně projevuje na přesném zvuku. V německém Audiu 1/97 dostal tento přehrávač 100 bodů a hodnocení vynikající (cena na německém trhu je 3000 DM). Síťová šňůra je přivedena k přístroji napevno a je dvoužilová. Digitální výstup je pouze koaxiální (RCA) a analogový výstup rovněž pouze cinch (RCA).

Přístroj je možno zapojit do sběrnice Remote control in/out (rovněž RCA). Analogový výstup je variabilní (přes dálkové ovládání). Zde musím uvést, že dálkové ovladače obou testovaných přístrojů jsou asi nejkrásnější, které jsem zatím viděl. Těžké, kovové, chladné, štíhlé, dlouhé, s ovládacími prvky jak drahokamy … Jejich barva ladí s barvou obou skříní. Po odmontování osmi šroubů se vám naskytne pohled do útrob. První nás ohromí množství mědi, která zevnitř svítí.

Celý přehrávač je důkladně vícekrát oplátován. Šasi mechaniky je z plastu, stabilizátor disku standardní. Načítání disku a rovněž přístup ke skladbám je rychlý a spolehlivý. Digitální filtr je tvořen obvodem NPC SM 5841 DS, bistreamový převodník tvoří obvod Philips SAA 7350 AGP. Samotný D/A převodník je zakryt v měděné krabičce a jedná se o známý Philips TDA 1547. Samotné obvody výstupní analogové části jsou rovněž zakryty plechy a jedná se o moduly HDMA (také specialita firmy Marantz).

Oba modely patří ke špičce toho, co firma Marantz uvádí na trh a zasluhuje si pozornost těch, kteří chtějí mít doma krásnou sestavu s nadprůměrným zvukem.

Pavel Dudek

Tento model je skutečně ještě hezčí než jeho dříve testovaný silnější bratr (PM 16) a dle mého názoru i lepší objektivně (měřením) stejně jako subjektivně (poslechově). Vnější provedení je perfektní a souhlasím s kolegou Püschelem, že jsem neviděl hezčí dálkový ovladač.

Technická stránka

Síťový toroidní transformátor s jádrem kruhového průřezu asi 300 VA, filtrační kondenzátory 15000 M/63 V, 2 kusy (zdroj je společný pro oba kanály). Symetricky k napájenému zdroji jsou umístěny dva bloky koncových zesilovačů opatřené mohutnými chladiči. Výkonové tranzistory: 1 pár na kanál (typ nezjistitelný, neb jsou zakryty měděným plíškem). Ostatní tranzistory v koncovém stupni velmi rychlé (ft = 200 Mhz). Vstupní konektory zlacené zevnitř na vstupech pro Phono a CD, ostatní zlacené jen zvěnčí. Všechny vstupy obsahují filtr proti vf rušení. Volba vstupu poslouchaného i nahrávaného (dva nezávislé voliče) pomocí kvalitních relé. Signál je za vstupním voličem převeden zvláštním (zakrytovaným) modulem do symetrické podoby a v dalších stupních zpracováván v této formě (důvodem tohoto řešení je lepší odolnost proti indukovanému brumu  uvnitř přístroje). Regulátor hlasitosti je proto čtyrnásobný (poměrně kvalitní motorem řízený, zřejmě Alps). Korekční obvody a regulátor vyvážení vyřaditelné tlačítkem SOURCE DIRECT.

Výkonový zesilovač má symetrický vstup. Extrémně krátké výstupní kabely. Robustní výstupní svorky umožňují pouze zasunutí oholeného vodiče, což je daň za (v tomto ohledu) idiotskou normu  EN60065, která předepisuje  ochranu uživatele  před nebezpečným  dotykovým napětím – že si tento může na stejné napětí sáhnout na vlastních přívodech reproduktorové soustavy  již nikoho z úředníků nezajímá (stejný účel mají  ony různé gumové či plastové špunty zasunuté do běžných „banánkových „ reprosvorek , nad kterými si jistě mnozí z vás podivují). Předzesilovač má vlastní externí výstup zapínatelný ovšem tlačítkem  zapínání reproduktorů, takže se zřejmě jedná spíše o patřičně „podělený“ výstup z výkonového zesilovače.

Kvalitnímu vnějšímu provedení odpovídá i provedení vnitřní. Vše je velmi čisté a pečlivě uděláno, přístroj je ale dosti složitý (napočítal jsem celkem 15 (!) plošných spojů), cesta signálu je poměrně dlouhá. Na předním panelu zaujme měřič interní teploty přístroje, kde je ovšem čidlo, to se mi nepodařilo zjistit (po zapnutí najede do „střední“ polohy asi za pět minut, při běžné hlasitosti je stabilně málo za polovinou – jakou skutečnou teplotu ukazuje, nikdo neví, postrádá totiž jakýkoliv číselný údaj).

Měření

Výstupní výkon do 8 ohm byl při buzení jednoho kanálu asi 75 W, do zátěže 4 ohm asi 130 W, údaj výrobce tedy bezpečně splněn. Kmitočtová charakteristika při výkonu 1 W sahá pro pokles – 3 dB do 250 kHz. Přenos obdélníků 10 kHz velmi dobrý, bez překmitů, pouze při velmi malých výstupních úrovních nepatrný náznak „nečistoty“  na kladné náběžné hraně. Limitace naprosto symetrická, absence „odtrhů“ po odběhu indikuje velmi dobou stabilitu – PM 17 je nejlepší za všech zesilovačů této firmy, které jsem měl možnost měřit.

Poslech

Subjektivně je zvuk PM 17 spíše „středovější“, obzvláště pak ve spojení s přehrávačem CD 17. Stereofonní obraz je slušný, podání prostoru také, ne však nijak mimořádné. Důvodem je, jak jinak, společný zdroj. Výrazně lepší podání prostoru nastane, zapojíme-li výstup z předzesilovače do „AI-monaurálně“ koncipovaného výkonového zesilovače, nebo do dvou samostatných zesilovačů (zkoušel jsem obě varianty): prostor se velmi výrazně zvětší, i když středový charakter zesilovače zůstane zachován. Nechtěl bych, aby vznikl dojem, že ve své základní podobě je PM 17 nepoužitelný, jedná se samozřejmě o velmi kvalitní a povedený přístroj s mimořádně vysokou „užitnou hodnotou“, chtěl bych jen zdůraznit, že vylepšení jsou možná i když rozdíly poznáte jen při bezprostředním porovnání.

Závěr

Za své peníze dostanete mimořádně provedený a kvalitní výrobek, což mohu jako výrobce tvrdit s plnou zodpovědností. Objektivní parametry jsou velmi dobré, subjektivní zvukové kvality odpovídají této cenové hladině a jak již bylo řečeno, oba přístroje jsou mimořádně hezké.

Zesilovač Marantz PM 17

Výstupní výkon (4 ohmy)    2 x 100 W
Výstupní výkon (8 ohmy)    2 x 80 W
Frekvenční charakteristika    10Hz - 50kHz
Harmonické zkr. (20Hz-20kHz, 8 ohm)    0,01%
Damping faktor (8 ohm, 20Hz-10kHz)    100
Korekce    ano - vypínatelné
Počet vstupů    6
Phono    ano MM a MC
Dálkové ovládání    ano
Rozměry    458 x 110 x 444 mm
Cena    45 000 Kč