|
|
Marantz zesilovač PM-17 a CD přehrávač CD-17
|
|
||||||||||||||||||||||||
|
|
Petr
Püschel. Dostaly se ke mně na hodnocení
dva „zlaté“ klenoty z Japonska.Již při vybalování z krabic bylo
znát, že se jedná o důkladně a poctivě zhotovené přístroje s úctyhodnou
hmotností. A když jsem je postavil na regál, cédéčko na zesilovač a
z odstupem na ně pohlédl, řekl jsem si v duchu: krása! Opravdu, co
se týká povrchového zpracování, přesnosti a ergonomické ladnosti, těžko by
hledaly nějakou konkurenci. Byl jsem ale zvědav, co se skrývá pod krásnou
vizáží. Sestavu jsem připojil k reproduktorovým sestavám Xavian XN 230 pomocí kabelů Weinberg audio a rovněž CD přehrávač se zesilovačem signálovým kabelem téže firmy. Pro porovnání zvukových kvalit sloužil C.E.C. TL 5100 Z (integrovaný řemínkový přehrávač japonské firmy zhruba stejné cenové hladiny). Při testování kvality řídící části zesilovače PM 17 byl použit inovovaný koncový zesilovač DPA 380 SE. Nejdříve ke zvuku kombinace CD 17 a PM 17. Zvuk na první poslech zaujme svou velikou rozlišeností těch sebemenších detailů. V tomto se trochu podobá těm nejvyšším modelům Sony. Prostorovost je rovněž vynikající. Při vyšších hladinách hlasitosti působí ona detailnost až poněkud ostře a po delším poslechu se stává trochu agresivní. Prostě tak trochu útočí na naše uši. Tento hlasitý poslech ale nemusí kazit celkově příznivý dojem. Při nižších a středních hlasitostech se kombinace chová velice slušně. Zkusil
jsem připojit gramofon (Technics SL-P 1200 mkII s přenoskou Linn K5 MM).
Výsledek byl překvapivě více než dobrý. Zvuk byl vynikající a je jen škoda,
že jsem doma neměl nějakou slušnou MC přenosku, abych vyzkoušel jak se chová
phono předzesilovač i pro přenosky a pohyblivou cívkou, které jsou zvukově
lepší. Majitel tohoto zesilovače by si rozhodně měl pořídit i kvalitní
gramofon, nebude rozhodně litovat. PM 17 je integrovaný zesilovač jak se
sluší a jen škoda, že vedle svorek Pre-out nemá vstup do výkonové části
Main-in. Při testování jsem výstup ze řídící části využil tak, že jsem jím
„krmil“ DPA 380 SE. Zvuk se dost zklidnil, zpřesnil a získal na jistotě. Ne,
že by samotný PM 17 hrál špatně, to vůbec ne, ale zvuk „dual mono“ výkonového
zesilovače mu jenom prospěl. Jeto možnost do budoucna, jak může majitel
sestavy CD 17 / PM 17 zvuk svých „miláčků“ dostat o krok dále. Ještě
k porovnání CD 17 a C.E.C. TL 5100 Z. Oba přístroje byly zapojeny pomocí
stejných kabelů do PM 17, která sloužila jako řídící zesilovač pro DPA 380
SE. Posluchu se zúčastnilo několik osob. Původně měl být test slepý, ale
jelikož zvuk těchto dvou CD přehrávačů je tolik odlišný, rozhodl jsem se ptát
posluchačů jen na jejich dojem z hudby. Jako testovací nahrávku jsme
použili Paco DeLucia, Al DiMeola, John McLaughlin, Verve/Polydor 1996, 6. skladba
Espiritu. A
hlavní dojmy? Při poslech CD 17 jsme ohromeni množstvím detailů, které
v nahrávce slyšíme. Struny můžeme nahmatat v prostoru, jak dokonale
je cítíme. Ze zvuku C.E.C. zase vládne pohoda a suverenita. Naprosto
bezkonkurenční podání středů, zvuk není ostrý, je „analogový“. Při poslechu
CD 17 nám přístroj dává najevo, že posloucháme CD přehrávač. U C.E.C. pocit
poslech digitálu ztrácíme. Ale je třeba otevřeně přiznat, že soupeř pro C.E.C. by byl spíše Accuphase nebo
třeba Naim audio. Nyní
k technickému popisu našeho CD přehrávače. Verze „KI Signature“ je
vylepšená verze klasické CD 17. KI je zkratka jména Ken Ishiwata, což je
produkční a marketingový šéf firmy. Podle jeho návrhů je model CD 17 doladěn
na maximální možnou úroveň, což se kladně projevuje na přesném zvuku.
V německém Audiu 1/97 dostal tento přehrávač 100 bodů a hodnocení
vynikající (cena na německém trhu je 3000 DM). Síťová šňůra je přivedena
k přístroji napevno a je dvoužilová. Digitální výstup je pouze koaxiální
(RCA) a analogový výstup rovněž pouze cinch (RCA). Přístroj
je možno zapojit do sběrnice Remote control in/out (rovněž RCA). Analogový
výstup je variabilní (přes dálkové ovládání). Zde musím uvést, že dálkové
ovladače obou testovaných přístrojů jsou asi nejkrásnější, které jsem zatím
viděl. Těžké, kovové, chladné, štíhlé, dlouhé, s ovládacími prvky jak
drahokamy … Jejich barva ladí s barvou obou skříní. Po odmontování osmi
šroubů se vám naskytne pohled do útrob. První nás ohromí množství mědi, která
zevnitř svítí. Celý
přehrávač je důkladně vícekrát oplátován. Šasi mechaniky je z plastu,
stabilizátor disku standardní. Načítání disku a rovněž přístup ke skladbám je
rychlý a spolehlivý. Digitální filtr je tvořen obvodem NPC SM 5841 DS,
bistreamový převodník tvoří obvod Philips SAA 7350 AGP. Samotný D/A převodník
je zakryt v měděné krabičce a jedná se o známý Philips TDA 1547. Samotné
obvody výstupní analogové části jsou rovněž zakryty plechy a jedná se o
moduly HDMA (také specialita firmy Marantz). Oba
modely patří ke špičce toho, co firma Marantz uvádí na trh a zasluhuje si
pozornost těch, kteří chtějí mít doma krásnou sestavu s nadprůměrným
zvukem. Pavel DudekTento model je skutečně ještě
hezčí než jeho dříve testovaný silnější bratr (PM 16) a dle mého názoru i
lepší objektivně (měřením) stejně jako subjektivně (poslechově). Vnější
provedení je perfektní a souhlasím s kolegou Püschelem, že jsem neviděl
hezčí dálkový ovladač. Síťový
toroidní transformátor s jádrem kruhového průřezu asi 300 VA, filtrační
kondenzátory 15000 M/63 V, 2 kusy (zdroj je společný pro oba kanály).
Symetricky k napájenému zdroji jsou umístěny dva bloky koncových
zesilovačů opatřené mohutnými chladiči. Výkonové tranzistory: 1 pár na kanál
(typ nezjistitelný, neb jsou zakryty měděným plíškem). Ostatní tranzistory
v koncovém stupni velmi rychlé (ft = 200 Mhz). Vstupní
konektory zlacené zevnitř na vstupech pro Phono a CD, ostatní zlacené jen
zvěnčí. Všechny vstupy obsahují filtr proti vf rušení. Volba vstupu
poslouchaného i nahrávaného (dva nezávislé voliče) pomocí kvalitních relé.
Signál je za vstupním voličem převeden zvláštním (zakrytovaným) modulem do
symetrické podoby a v dalších stupních zpracováván v této formě
(důvodem tohoto řešení je lepší odolnost proti indukovanému brumu uvnitř přístroje). Regulátor hlasitosti je
proto čtyrnásobný (poměrně kvalitní motorem řízený, zřejmě Alps). Korekční
obvody a regulátor vyvážení vyřaditelné tlačítkem SOURCE DIRECT. Výkonový
zesilovač má symetrický vstup. Extrémně krátké výstupní kabely. Robustní výstupní
svorky umožňují pouze zasunutí oholeného vodiče, což je daň za (v tomto
ohledu) idiotskou normu EN60065,
která předepisuje ochranu uživatele před nebezpečným dotykovým napětím – že si tento může na stejné napětí sáhnout
na vlastních přívodech reproduktorové soustavy již nikoho z úředníků nezajímá (stejný účel mají ony různé gumové či plastové špunty
zasunuté do běžných „banánkových „ reprosvorek , nad kterými si jistě mnozí
z vás podivují). Předzesilovač má vlastní externí výstup zapínatelný ovšem
tlačítkem zapínání reproduktorů,
takže se zřejmě jedná spíše o patřičně „podělený“ výstup z výkonového
zesilovače. Kvalitnímu
vnějšímu provedení odpovídá i provedení vnitřní. Vše je velmi čisté a pečlivě
uděláno, přístroj je ale dosti složitý (napočítal jsem celkem 15 (!) plošných
spojů), cesta signálu je poměrně dlouhá. Na předním panelu zaujme měřič
interní teploty přístroje, kde je ovšem čidlo, to se mi nepodařilo zjistit
(po zapnutí najede do „střední“ polohy asi za pět minut, při běžné hlasitosti
je stabilně málo za polovinou – jakou skutečnou teplotu ukazuje, nikdo neví,
postrádá totiž jakýkoliv číselný údaj). MěřeníVýstupní
výkon do 8 ohm byl při buzení jednoho kanálu asi 75 W, do zátěže 4 ohm asi
130 W, údaj výrobce tedy bezpečně splněn. Kmitočtová charakteristika při
výkonu 1 W sahá pro pokles – 3 dB do 250 kHz. Přenos obdélníků 10 kHz velmi
dobrý, bez překmitů, pouze při velmi malých výstupních úrovních nepatrný
náznak „nečistoty“ na kladné náběžné
hraně. Limitace naprosto symetrická, absence „odtrhů“ po odběhu indikuje
velmi dobou stabilitu – PM 17 je nejlepší za všech zesilovačů této firmy,
které jsem měl možnost měřit. PoslechSubjektivně
je zvuk PM 17 spíše „středovější“, obzvláště pak ve spojení
s přehrávačem CD 17. Stereofonní obraz je slušný, podání prostoru také,
ne však nijak mimořádné. Důvodem je, jak jinak, společný zdroj. Výrazně lepší
podání prostoru nastane, zapojíme-li výstup z předzesilovače do
„AI-monaurálně“ koncipovaného výkonového zesilovače, nebo do dvou
samostatných zesilovačů (zkoušel jsem obě varianty): prostor se velmi výrazně
zvětší, i když středový charakter zesilovače zůstane zachován. Nechtěl bych,
aby vznikl dojem, že ve své základní podobě je PM 17 nepoužitelný, jedná se
samozřejmě o velmi kvalitní a povedený přístroj s mimořádně vysokou
„užitnou hodnotou“, chtěl bych jen zdůraznit, že vylepšení jsou možná i když
rozdíly poznáte jen při bezprostředním porovnání. Závěr Za
své peníze dostanete mimořádně provedený a kvalitní výrobek, což mohu jako
výrobce tvrdit s plnou zodpovědností. Objektivní parametry jsou velmi
dobré, subjektivní zvukové kvality odpovídají této cenové hladině a jak již
bylo řečeno, oba přístroje jsou mimořádně hezké.
|
|