|
|
Wattová kanonáda |
|
|
|
Soustředěná palba zaměřená na zákazníky prostřednictvím firemní propagandy může méně informovaným vnuknout přesvědčení, že kvalitní zesilovače začínají až od výkonu 2x100 wattů výše a reproduktory se zatížitelností menších než nějakých 100 wattů stačí stačí leda chudákovi.Že cíl bývá zasažen, dokládá příklad zákazníka, kterého ve známé pražské prodejně odborně zdatný prodavač marně přesvědčoval o tom, že 20% rozdílu mezi výkonem 80 a 100 wattů nemá žádný vliv na praktickou hlasitost. Podobně přesvědčení zájemci zdaleka nepředstavují výjimku, zřejmě i proto, že v některých prodejnách narazí spíše na tvrdou vodu než na podobně osvícení prodejní personál. Dnešní rozjímání našeho seriálu na téma skutečné výkonové potřeby budiž tedy věnováno těm milovníkům hudby, kteří jsou schopni své představy nebo budoucí investice přefiltrovat sítem racionálního uvažování. Úvahy o tom, kolik hifi wattů ze svého zesilovače skutečně
potřebujete ve svém obývacím a současně poslechovém prostoru, musí začínat
citlivostí reproduktoru, kterou obvykle najdete v tabulce jeho technických
vlastností. Např. velmi častá hodnota citlivosti 86 dB/1 W/1 m znamená, že
daný reproduktor napájený výkonem 1 W (watt) o kmitočtu 1 kHz (kilohertz)
vyvolá v mrtvé bezodrazové komoře akustický tlak 86 dB (decibelů) na měřícím
mikrofonu, který je umístěn v ose měřeného reproduktoru a ve vzdálenosti 1 m
od jeho membrány. Přestože takový údaj je v souladu s převažující zvyklostí i
státní normou, moc vám o reproduktoru neřekne. Mnohem názorněji zde pomůže
známá, v praxi lépe vyhovující německá norma DIN 45500, která pro kvalitní
domácí reprodukci uvádí max. akustický tlak 86 dB ve vzdálenosti 3 m od
reproduktorů, tedy právě tam, kde se při poslechu nejčastěji usadíme. Proti
původní vzdálenosti 1 m je to nyní trojnásobek, takže pro akustický tlak 86
dB v poslechovém místě bude potřebný výkon přiměřeně větší. Na rozdíl od
volného prostoru bez jakýchkoli odrazů, kde akustický tlak klesá úměrně s
druhou mocninou vzdálenosti od zdroje zvuku, v uzavřené místnosti se zvuk
odráží od stěn, podlahy a stropu. Vzniká i znatelný dozvuk, takže akustický
tlak v poslechové místnosti se příliš nezmenší ani při vzdálenějších
reproduktorech, zejména jsou-li umístěny v blízkosti stěn nebo rohů, které
výrazně podporují jejich vyzařování. Protože obytné místnosti se značně liší svými rozměry,
jejich vzájemným poměrem a dozvukem, závislým hlavně na vnitřním vybavení,
výpočet potřebného výkonu je prakticky nemožný. Experimenty však ukazují, že
v typickém obývacím pokoji o ploše mezi 20 až 30 m2 můžete v
poslechovém místě při výkonu zesilovače 1 W očekávat přibližně stejný
akustický tlak, jaký najdete v údaji o citlivosti příslušného reproduktoru.
Zdá-li se vám zmíněných 86 dB podle normy DIN při nepřetržitém výkonu 1 W
poněkud málo, můžete si pro klid duše uvažovaný výkon zdvojnásobit na 2 W,
takže akustický tlak vzroste o +3 dB na 89 dB. Leckoho může překvapit
zjištění, že pouhé 2 W výkonu zesilovače na kanál pravděpodobně vytvoří s
běžnými reproduktory a běžné místnosti takový akustický tlak, který odpovídá
hudební reprodukci až příliš hlasité pro většinu posluchačů. Samozřejmě vás
napadne otázka, proč tedy všechny současné zesilovače třídy hifi mají
jmenovitý výkon mnohonásobně vyšší. Odpověď je nasnadě: je to bezpodmínečně
nutná výkonová rezerva hlavně proto, že ne všechny reproduktory mají zmíněnou
poměrně vysokou citlivost 86 dB/1 W /1 m, že přirozený hudební signál
obsahuje náhlé dynamické skoky s okamžitou potřebou zvýšeného výkonu pro
nezkreslenou reprodukci a konečně že je už pro klidné svědomí dobré mít
spolehlivou rezervu, aby ani při zvýšené hlasitosti prostě nemohlo nastat
omezení výkonových špiček. Jak velká by měla být rozumná výkonová rezerva, zjistíme poměrně jednoduchou úvahou. Počítejme raději s málo citlivými reproduktory s hodnotou akustického tlaku jen 83 dB/1 W/1 m, která mán dají úroveň 86 dB (podle DIN 45500) při výkonu zesilovače 2 W. Teď si musíme stanovit maximální využitelnou hodnotu akustického tlaku. V odborné literatuře najdeme poměrně jednotný názor, že špičkové hodnoty okolo 96 až 98 dB představují při domácím hifi poslechu tak značnou rezervu, která už s ohledem na snesitelnou hlasitost hudební reprodukce nebude zcela vyčerpána ani při maximálních špičkách zvukového snímku. Že přírůstek akustického tlaku 3 dB vyžaduje zvýšit výkon dvakrát, 6 dB čtyřikrát a 10 dB desetkrát. |
|
|
|
|
|
|
|
Jaký
je praktický rozdíl mezi zesilovačem 30 W a podobným o výkonu 60 W? Snadno
nahlédnete, že podle předchozího odstavce jsou to pouhé 3 výkonové
decibely.To je rozdíl, který například získáte pootočením regulátoru
hlasitosti zhruba o jednu desetinu až dvanáctinu užitečného rozsahu. Některé
odborné prameny tvrdí, že rozdíly hlasitosti 2 až 3 dB jsou pro většinu
posluchačů natolik nenápadné, že v běžném provozu stěží rozpoznají.
Pokud usoudíte , že například 30 W zesilovač je pro vás málo i s krátkodobou
rezervou (angl. headroom) okolo 3 dB navíc, musíte sáhnout hlouběji do kapsy
a pořídit si zesilovač aspoň 150 až 200 W, abyste zaznamenali podstatný
rozdíl i v extrémních situaci. Pro vaši informaci dodávám, že taneční
diskotéky, kritizované za poškozování sluchu nadměrnou hlasitostí, provozují
svou hudební reprodukci obvykle mezi 100 až 115 dB akustického tlaku. Kdo si
chce zřídit něco podobného ve vlastním bytě, najde na trhu více vhodných
zesilovačů s výkonem od 2x100 do 2x500 W za příslušnou cenu. Jestliže
však jako milovníci dobré hudby dáte přednost racionálnímu řešení, máte dnes
na našem trhu velký výběr zesilovačů s udaným výkonem od 2x20 až 2x70 až
80 W. Některé z nich mají slušnou výkonovou rezervu a tak dobré dynamické
vlastnost, že jim s klidem můžete otevřít své srdce i peněženku. Jiří Janda S&V II/95 |
|
|
|
|
|