Dynaudio Contour 1.3

Kapitola : Papíry a doklady
Jak jsem později s doktorem Škardou (nikoliv doktorem psychiatrie) zjistili, firma Dynaudio to s papírováním ve smyslu technické dokumentace příliš nepřehání. Z jejich návodů a prospektů se zájemce nedozví ani tak technická data jako spíš názory, proč to dělají tak, jak to dělají (ve smyslu obecném), a několik praktických informací, co jejich bednám dělá dobře a co špatně a jak s nimi zacházet (opět ve smyslu obecném). Vlastně firmu chápu. Na jejich místě bych to asi nedělal jinak. Například ta známá věc: Dynaudio nepíše, že jejich bedna snese např. 151,89 W sinus, ale pěkně přirozeně uvedou, že reproduktory může poškodit i výkonově slabý zesilovač hraný nad hranicí svých možností, čili na pokraji zhroucení. A naopak i velmi silný zesilovač, který se chová stabilně, bude bednám dělat dobře. Řekne se stará věc, to známe. Ale koukněte se na návody a prospekty mnoha jiných výrobců. Nebo moc se nám líbily rady ohledně umístění soustav Dynaudio v prostoru. Žádně konkrétní míry kolik centimetrů od které zdi a podlahy, žádná na oko dobře vypadající čísla. Nic si nevymýšlejí. Vždyť ani světoznámí akustičtí odborníci se na univerzálním klíči ke správné poloze reprobeden  a posluchače neshodnou. V příručce se dozvíte radu prostou, a podle nás nejlepší: experimentovat … Experimentovat třeba týden nebo čtrnáct dní. Nepospíchat … Je to rada, kterou se vyplatí poslechnout … Za samozřejmost se považuje skutečnost, že všechny nové reprobedny potřebují nějakou tu stovku hodin na rozehrání. Tím nikoho nepřekvapíme. V návodu však kolega škarda objevil drobnůstku, která na nás zapůsobila velmi mile: Pokaždé když začínáte s poslechem, věnijte svým Dynaudio 3 až 4 minuty na jejich „zahřátí“. Ale spíše než tyto rady se v brožůrce dozvíte různé sympatické názory, jako například: Většina firem zrychluje výrobu. U Dynaudio má přednost kvalita. Vyrábíme stále stejně rychle. To raději zdražíme … Potěšila nás i jiná úvaha publikována v „Knize pravdy“ firmy Dynaudio, kterou se neodvažujeme komentovat: „Různé národy se liší svými potřebami. Němci majírádi zdůrazněné basy a výšky. Angličané jsou gentlemani. Preferují přednes civilizovaný, ale nudný. Američané upřednostňují zvukovou sílu. Chtějí reprobedny co největší, nejhlasitější a s co možná nejsilnějšími basy. Každý Američan ván řekne, že kolt pětačtyřicítka je lepší než osmatřicítka.“ V Dánsku neexistují žádné hudební tradice, z čehož plyne objektivní náhled na zvuk. Dánové jsou loajální k jedinému atributu, kterým je pravda. Dánové mají nejlepší měřící přístroje. Dánové nelžou.

Co se týká základních technických dat reprosoustav Dynaudio Contour 1.3, tak ta nejpodstatnější se nacházejí v tabulce. Doplním je několika poznámkami: Velmi masivní ozvučnice sestavená z desek MDF. Čelní stěna dva centimetry silná a boční pravděpodobně také. Velmi tuhá a rezonancím odolná zadní stěna je kombinací více materiálů, jejichž přesné složení je pro nás zatím tajemstvím. V zadní stěně se nachází vyústění bassreflexového nátrubku umístěného proti magnetu výškového reproduktoru. Ozvučnici zpevňuje vnitřní výztuha. Pasivní elektronická výhybky s velkým množství komponzací je tradičně, podle konstrukšní filozofie firmy, prvního řádu. Její uspořádání neumožňuje připojení kabelů konfigurací bi-wiring, je však možno vyzkoušet speciální švýcarský kabel OCOS. Citlivost soustav není uvedena. Kalotová membrána výškového reproduktoru o průměru 30 mm je vyrobena z impregnované tkaniny. Polymerová membrána středobasového měniče (MSP – Magnesium Silicate Polymer) má průměr 130 mm. Je nápadná nezvykle velkým, pro Dynaudio typickým vrchlíkem, na který navazuje kmitací cívka velmi velkého průměru – víc než sedm centimetrů. Permanentní magnet se v tomto případě nenachází vně, nýbrž uvnitř cívky. Tvar středobasové membrány podporuje její velkou tuhost. Skutečnost, že spoj kmitací cívky s membránou tvoří kružnici o průměru přes 7 cm, výrazně omezuje vlastní průhyby – deformace membrány. Sedmicentimetrová kalota vprostřed je tvarově extrémně pevná a část kónusová připomíná spíš jen prstenec než velkou plochu. Vzdálenost mezi obvodem cívky a vnějším odvodem vlastní membrány je relativně malá. Proto i tato konusově prstencová část vykazuje jen malé tvarové deformace při  svém pohybu, kterým je kmitání podle hudebního signálu. Celá středobasová membrána se takto přibližuje ideálu pístového pohybu, kterému (kromě dalších konstrukčních prvků) vděčíme za mimořádnou kontrolu a brilanci reprodukovaného signálu. Podobné středobasové reproduktrory nalezme například ve firemní stavebnici Dynaudio Foccus (zde konkrétně typ 17 W – 75 XL) nebo v soustavách jiných výrobců reprobeden, často zaoceánských, například v již zmiňovaném kanadském modelu Totem Mani (Manitou). Zde „pro změnu“ 2 x 17 W – 75 XL (dva za sebou). Musím však poznamenat, že stavebnice Foccus neobsahuje zvvukové čistoty a brilance továrního, a přece jen odlišného modelu Contour 1.3. Kupříkladu ve stavebnici Foccus je použit vynikající, osvědčený a legendární vysokotónový měnič D28/2. Avšak testovaný model Contour 1.3 se může pochlubit ještě lepším vysokotónovým měničem, který se jmenuje Modifikovaný D28 a vypadá podobně jako Esotec, ale údajně jím není. To však neznamená, že výměnou výškových reproduktorů získáme Dynaudio Contour 1.3 …

Kapitola : Nářadí
Je důležité zmínit zesilovače. Jak vyplynulo z úvodního příběhu, první na řadu přišel dělený Densen D 20/30. Krátce po něm u domovních dveří zazvonil integrovaný Accuphase E 406. Hrálo se především na jeho koncovou (výkonovou) část. Dále Marantz PM 90 SE zapojený jak v třídě A, tak i AB, dělený Adcom GFA 545+GFP 345, malý dělený McCormack Micro, prototyp triodového jednočinného zesilovače, dělený  Classé 40/ CA 100 (u Václava Škardy), Audio Alchemy DLC + Audio Alchemy Overture 150 Double Mono a též řada různých „levných“ zesilovačů, např. Pioneer A 400X, Marantz PM 55 SE, AU/RA Z1 a další …

Zdrojem hluku se staly především CD přehrávače Micromega Stage 3 (stále doporučuji), Nakamichi MB1 (stále doporučuje kolega M.B.), dělený Teac T1/D1, Marantz CD 72 + Audio Alchemy DTI Plus + Audio Alchemy DAC In The Box, několik levných přehrávačů s externím převodníkem The Parts Connection Assemblge DAC 1 (u V.Š.), gramofon D.P.V. (made in doma po večerech – překlad redakce) a nakonec vynikající gramofon Kuzma Stagi/Stogi + Ortofon MC 15 Super Mk II s předzesilovačem McCormack Phono Drive.

Rovněž reproduktorových kabelů se po zemi plazilo více. Mně nevadil velmi jednoduchý Dalo Boa, Vašek použil svůj Kimber 8 TC, kdosi připojil Monster Power Line 2+ a sem tam se připlazil i jiný had …Také párů, párků a párečků všelijakých beden a bedýnek různých objemů a cen pro porovnání zvukové kvality nebyl nedostatek. Jako první to odnesly JM Lab Opal 19, následovány sloupy Dali 450. Potom byly prověřeny B&W CDM1. Po nich přišlo akustické očichávání soustav Systém Audio 5010 Signature. Dále následovaly sloupové Energy 22.3 (u V.Š. – a nyní malá soutěž bez cen, hádejte jakou má kolega V.Š. doma aparaturu) a tak dále … Levnější třídu zastupovaly např. Alesis Monitor One nebo Canton Carat 920. Nejlevnějšími přímo porovnávanými soustavami se staly JPW Sonata. Na hodnocení měli samozřejmě vliv i akustické vlastnosti dalších reprobeden firmy Dynaudio (Contour 1.1 a 1.8) či opakované poslechy vyloženě velkých soustav, mezi které patří např. B&W Matrix 801, Tannoy D700 apod. Zvláštním referenčním přístrojem pro subjektivní „kalibraci“ zvukové čistoty, rozlišení, dynamiky a frekvenční vyrovnanosti se stala elektrostatická sluchátka KOSS ESP 950. A pak ještě spousta dalších věcí …

Poslouchalo se především ve třech místnostech, z nichž dvě lze označit za obytné. U té třetí (té mojí) není již delší dobu zcela zřetelné, k jakému účelu má vlastně sloužit. Mohu se však pochlubit znalostí velikostí jejich plochy (to ještě z časů, kdy bylo kam položit metr): cca 22m² a schopností popsat její vybavení: „experimentální zatlumení“. A tím máme nejnudnější kapitlu za sebou. Následeuje stručný popis zvuku. Takže …

Kapitola další : Zvuk
Prakticky bez výhrad. Přesněji řečeno bez výhrad. Ono se vždycky něco najde. Ale u Dynaudio Conotur 1.3 se to ono hledá spíš jen ze sportu, aby se neřeklo, že se žádné nenašlo … Proti Contour 1.. (jejich test se brzy pravděpodobně též na těchto stránkách objeví) hrají Contour 1.3 brilantněji, kontrolovaněji, přesněji, analytičtěji. Rád používám výrazu: „Jsou přesněji zaříznuté do tvaru signálu“. Tento rozdíl je patrný od středů po basy. V tomto celém pásmu je slyšet více informací, a to nejen na množství, ale i ve smyslu rozlišení chutí zvukových barev. Při běžné vzdálenosti poslechu tento rozdíl není tak patrný. Avšak při umístění do blízkého poslechového pole, kde se výrazně eliminují znepřehledňující účinky místnosti, je tato zkušenost mnohem zřetelnější. V klasické obytné místnosti, pro kterou je typické velké množství holých ploch, mohou menší Contour 1.1 na středech znít příjemněji a pohodověji. Vlastně malé Contour 1.1 znějí příjemněji a pohodověji  už samy o sobě, ať je dáme blíž nebo dál. Stéle hrají sametově a fantasticky vyrovnaně. Proti nim dnes představované, asi 13 litrové Contour 1.3 představují tvrdší oříšek k rozlousknutí. Jednatrojky se pohybují více na „ostří nože“. Při umístění v méně zatlumených prostorách nebo také při použití méně vhodných komponentů (vliv prostoru považuji za mnohem důležitější) se přednes těchto soustav může stát o něco méně příjemným a na vyšších středech až příliš agilním. Nejlépe tyto reprosoustavy hrály ve více než běžně zatlumené místnosti a ještě navíc při poslechu v blízkém poli. Takto separovány od okolí, jak jsem již psal a zcela úmyslně píši znova, mohly naplno předvést, co umí. Běžný poslech v akustickém smogu odrazů typického obývacího pokoje je pro mnoho soustav ranou z milosti. Některé reprobedny je lepší zamlžit a nikdy nepoznat ty hrůzy při odhalení jejich akustické nahoty vzniklé separací od mlžícího okolí. Avšak pro Dynaudio 1.3 platí pravý opak. Poslech v blízkém poli byl fantastický! Úžasný průzračný průhled do hudební scény. Opravdu vynikající rozlišení všech detailů, z nichž mnoho jako by v nahrávce dříve ani nebylo … Takto bylo možno vnímat tu neobyčejně kultivovanou ušlechtilost celého reprodukovaného spektra. Při tomto typu poslechu jsem slyšel lepší rozlišení chutí různých zvukových barev než z elektrostatických sluchátek KOSS ESP 950. Vím, že toto tvrzení vypadá velmi absurdně a je technicky pravděpodobně nevysvětlitelné (alespoň do konce tisíciletí), ale já tuto subjektivně objektivní informaci myslím naprosto vážně. Prostě to tak bylo … Pro uklidnění poznamenám, že sluchátkovou vyrovnanost basů nemohl ani takovýto poslech napodobit. V této disciplíně se fyzikální zákony chovaly korektně a nenechaly poslechový prostor zcela bez vlivu … A ještě o jednom jevu, který vznikl při poslechu v blízkém poslechovém poli (reprobedny vzdáleny od sebe asi 1,5 metru, posluchač také a navíc vše daleko od všech stěn) musím pohovořit. Nejde pouze o křišťálovou průzračnost, ale také o pocit neobvyklé lehkosti celého zvuku. Když jsem zavřel oči a chvíli takto poslouchal, vždy se dostavil pocit zvláštní vzdušnosti. Jako by bedny byly elektrostatické či lépe řečeno, jako kdyby tam nebyly vůbec žádné. Zůstala jen lehoučká a vzdušná hudební scéna, nehmotný svět zvuků … Mnohokrát jsem si v těchto chvílích říkal, jak je možné, že takováto průzračná lehkost vychází z reproduktorů pracujících na elektrodynamickém principu. Blízké pole poslechu jako jednu z variant zkouším se všemi bednami, které mi přijdou pod ruku, ale ještě žádná (žádná, zdůrazňuji žádná, bez ohledu na cenu!) nedokázala popisovaný pocit navodit. Ani Dynaudio Contour 1.1. Výjimku tvoří soustavy Leed Psyché, které podobné pocity dokáží vytvořit i na mnohem větší vzdálenost (myšleno v obyčejné místnosti), ale Psyché jsem zatím neměl u sebe.

Různých poloh Dynaudio Contour 1.3 v prostoru bylo během testů vyzkoušeno více. Proto znovu opakuji – chcete-li z Contour 1.3 vyždímat to, co je na nich nejcennější, alespoň trochu se pokuste zatlumit svou místnost a dejte si hodně práce s hledáním té nejlepší polohy – jak bedny tak posluchače. Bez tohoto základe nemá smysl utrácet peníze … Žádný zesilovač ani drahý kabel nezachrání zhoubný vliv pouze průměrného umístění v prostoru! Kdybych neviděl a neslyšel, co se kolem mne děje, tak bych se tak často neopakoval … A pozor na boční odrazy! Jsou jedny z nejhorších! Postavte se čelem raději k té delší stěně …

Nyní něco k basům. Contour 1.3. Jsou kontrolovanější, jasnější, brilantnější, pevnější a dynamičtější než u levnějších Contour 1.1. A také jdou níž. Jsou úžasně přehledné, rychlé, téměř bez setrvačnosti basového systému s pocitem neexistence hmotnosti vzduchu uvnitř ozvučnice. Dají se také nazvat jako „ultra krátké“. Jakoby sluchátkové … O zajímavé překvapení se postaralo přímé porovnávání velmi zdařilého modelu kanadských Energy 22.3 o vnitřním objemu asi 65 litrů s 13 litrovými Dynaudio Contour 1.3. Na první poslech hrály oba pára velmi podobně. Podobné si byly i vyvážeností kmitočtového průběhu a celkovým obemem basů. Jenom zcela ten nejspodnější bas, ten bas, který se většině nahrávek téměř nevyskytuje, spíš tušený než slyšený bas, dokázala Energy přenést přesvědčivěji. Delší poslech, ale odhalil, že v celém ostatním pásmu hrají Contour 1.3 přesněji, čistěji, koherentněji a prostorově správněji. Ale ne o mnoho. Energy 22.3 byly jediné reprosoustavy, které snesly přímé porovnání s Dynaudio Contour 1.3. Je škoda, že právě tento typ se u nás neprodává. Již se nevyrábí …

Když Dynaudio Contour 1.3 porovnáváme s tímto nejlepším,ale za poloviční cenu – např. s výbornými System Audio 5010 Signature či B&W CDM1, slyšíme u těchto jinak velmi zdařilých soustav větší celkové zkreslení, určitou zvukovou „prkennost“, zúžení kmitočtového rozsahu především na basové straně, vůbec horší frekvenční vyrovnanost a ztrátu ušlechtilé, průzračné čistoty, tak typické pro Contour 1.3. Ale protože zmiňované System Audio 5010 Signature či B&W CDM1 stojí slabou polovinu, považujeme je stále za výborné. K ceně Contour 1.3 se přibližují Dynaudio Audience 15. Musím znovu zopakovat, že naprosto souhlasím s názorem Jana Brassányho (viz AVR 7-8/96). Jsem rád, že jsem je nemusel, a chci touto cestou poděkovat Honzovi, že se horké brambory chopil on … I když – klidně bych s „Audience patnáckama“ mohl žít. Přes popisované nedostatky v nich stále zbývá ještě mnoho typické „dynaudiácké“ průzračnosti … Avšak Dynaudio Contour 1.3 jsou hodně o něčem jiném. Jak precizností zpracování, tak precizností zvuku.

Nyní jedna zajímavost k prostorovosti. Contour 1.3 nedokázal příliš rozehrát jinak fantastický prototyp jednočinného triodového zesilovače, ale s tímto zesilovačem Dynaudio Cntour 1.3 vykazovaly nejpřesnější prostorovost. Například reprodukce monofonního signálu byla tak věrná, že člověk chtěl sáhnout po třetí pomyslné reprobedně, která by jako stála přesně uprostřed. Toto nebývá samozřejmostí. Ani zdaleka … V době testu se mi nejvíce líbila kombinace Contour 1.3. + dělený zesilovač Densen 20/30, který hrál antisynteticky a s výkonovou rezervou. Určitě však existuje řada dalších možností. Contour 1.3 jsou díky své složité výhybce méně citlivé, což je podle kolegy Jana B.  někdy i dobře. Je méně slyšet přechodové zkreslení, protože je zesilovač více buzen. Snáze lze použít push-pull v třídě B. Všechno špatné je k něčemu dobré i v high-endu. Případný majitel Dynaudio Contour 1.3 si musí vše pečlivě vyzkoušet. Pořídit si tyto soustavy a někam je pouze plácnout , je podobně logické počínání jako pořídit si Porsche apotom v něm jezdit  jenom do lesa na šišky.

Obdobné, menší Contour 1.1 jsou vhodné jak k soustředěnému poslechu, tak i k bydlení a kulisovému požití. Nyní přestavované Dynaudio Contour 1.3 pro jejich analytičtější zvuk považuji za reprobedny, které nejvíce vyniknou při přímém, soustředěném poslechu. Pro tento účel je velmi vřele doporučujeme. Je zajímavé, že už více zájemců i HiFi, kteří tyto soustavy slyšeli a se kterými jsem mluvil, právě Contour 1.3 považují za svůj cíl. Mrzí mne však, že většinou finančně nedostupný. Ale s přihlédnutím ke skutečnosti, kolik stojí různé jiné reprobedny, nelze jinak než poměr cena/zvuk u Contour 1.3 označit za výborný.

Odstavec závěrečný - Tíha loučení
Jednoho dne si Dynaudio Contour 1.3 začaly balit věci. Věděl jsem, že Contour nemám přemlouvat, aby zůstaly, že nesmím naléhat, že nemám dělat scény. Měli práci také jinde. Už dávno byly očekávány. Snažil jsem se na sobě nic znát, tvářit se jako skaut. Vyklonil jsem se z okna a dlouho se díval směrem, kterým odešly.

Spolupráce: Václav Škarda

Poděkování: Tomovi Kalinovi, Milanu Slancovi, Martinu Březinovi, Ondřeji Čížkovi, Janu Brassánymu a všem ostatním.

HiFi 1/97