|
|
Bi-amping a
bi-wiring II. |
|
|
|
Jak
se provádí a jaký je jeho přínos Pojem bi-wiring vyvolává v mnohých čtenářích
neporozumění. Když přijde řeč na bi-amping, chaos nabývá ještě vyššího stupně.
Následující článek proto přináší některé odpovědi … Nejjednodušší
způsob propojení zesilovače s párem reproduktorů spočívá v použití
dvoužilového kabelu na každý reproduktor – jeden vodič kabelu je vyčleněn
jako kladný a je označen symbolem „+“, případně červenými koncovkami.
V reproduktoru vstupuje signál do výhybky, tedy do obvodu, který jej
rozděluje mezi jednotlivé měniče. V případě dvoupásmového reproduktoru
tedy platí, že basové a středové kmitočty vstupují do hloubkového měniče,
zatímco signály s kmitočtem nad určitou hranici vstupují do menšího
výškového měniče. U
třípásmového reproduktoru se signál rozděluje na basové, středové a výškové
kmitočty. Reproduktor s třemi měniči ještě nemusí být nutně třípásmový,
neboť označení „pásmo“ hovoří o způsobu dělení signálu. Jeden
z hlavních problémů standardních výhybek spočívá v tom, že jelikož
je signál přenášen pouze jedním párem kabelů z nebo do zesilovače, mohou
basové signály „pohltit“ jemný obsah nesený vysokými kmitočty, a to zejména
v návratové (čili negativní) cestě k zesilovači. Rozdělením signálu
v celém úseku mezi reproduktorem a zesilovačem pomocí dvou samostatných
kabelů na jeden reproduktor nebo účelově zhotoveného čtyřžilového bi-wiringového kabelu lze
tyto nežádoucí účinky do značné míry odstranit. Bi-wiring
K jeho
realizaci potřebujeme reproduktory pro tyto účely uzpůsobené; jejich výhybky
musí být rozděleny do dvou obvodů – jeden má za úkol odfiltrovat výškové
kmitočty od signálu pro basový měnič,
druhý naopak zabraňuje průniku basových kmitočtů do výškového měniče.
Bi-wiringový reproduktor na sebe upozorňuje
čtyřmi svorkami – dvěma kladnými a dvěma zápornými na zadním panelu.
Chybí-li tyto svorky, pak nepřipadá bi-wiring v úvahu. Aby
bylo možné k takto upravenému reproduktoru připojit běžný dvouvodičový
kabel, odpovídající svorky bi-wiringového reproduktoru se obvykle spojují
s použitím přepojky, které se při dvoucestném čili bi-wiringovém
zapojení odstraní. Pro bi-wiringové zapojení tedy potřebujete dvě kladné a
dvě záporné spojovací cesty mezi každým reproduktorem a zesilovačem. Záleží
tedy jen na vašem vkusu, zda použijete dva dvouvodičové nebo jeden
čtyřvodičový kabel; druhý způsob je o něco úhlednější. Na
straně reproduktoru jsou k odpovídajícím svorkám připojeny dva kladné a
dva záporné vodiče; jaké uspořádání však vznikne na druhé straně, tedy u
zesilovače záleží na provedení jeho výstupů. Pro bi-wiring lze prakticky
použít jakýkoliv zesilovač, který nemá pouhé pérové svorky. Ty totiž často působí
problémy i jednoduchým kabelům. Některé zesilovače mají na zadním panelu
zdvojené páry reproduktorových svorek, tedy svorky speciálně určené pro
bi-wiring. Jiné zesilovače jsou zase vybaveni dvěma páry svorek A a B, které
musejí být stále zapnuté. Pro bi-wiring lze však snadno použít i zesilovač
s jedním párem reproduktorových svorek (tedy levý +/- a pravý +/-):
stačí pouza dva kladné od levého reproduktoru zapojit do levé červené svorky
„+“ a dva záporné vodiče zapojit do levé černé svorky „-“. Analogicky
zapojíme i pravý reproduktor. Bi-amping
Lze-li
reproduktor zapojit do bi-wiringu, pak je lze zapojit též do bi-ampingu, tedy
s použitím jednoho zesilovače na každý měnič. Oblíbený
způsob realizace bi-ampingu spočívá v použití integrovaného a výkonového
zesilovače. Přitom musejí být splněny dvě podmínky. Zamýšlený integrovaný
zesilovač musí být opatřen párem výstupních svorek předzesilovače (často
označené jako „pre-out“). Výkonový zesilovač musí mít dále stejné zesílení
(nikoliv nezbytně stejný výstupní výkon), jako integrovaný zesilovač;
v opačném případě byste obdrželi zvuk s podstatně hlasitějšími basy
než výškami, případně naopak. Všeobecně platí, že zmíněného výkonového
přizpůsobení dosáhneme nejsnáze s použitím kombinace od jednoho výrobce zhotovené
právě pro tyto účely. Při bi-ampingovém propojení tedy zapojujeme vodiče ve
čtyřech bodech jak na straně reproduktorů, tak na straně zesilovače. Jeden ze
zesilovačů (obvykle integrovaný) poskytuje výškový signál pro levý a pravý
signál; druhý tedy výkonový zesilovač pak do obou kanálů dodává basový
signál. Veškeré
uvedené zapojení proveďte při vypnutých napájeních obou zesilovačů; před
jejich zapnutím vše důkladně zkontrolujte. Kabely se totiž velmi snadno
„zamotají“ a takto zavlečená chyba by vás mohla přijít draho. Další
možností realizace bi-ampingu je použití předzesilovače a dvou stereofonních
výkonových zesilovačů, případně jednoho předzesilovače a čtyř monobloků.
Hlavním přínosem však zůstává, že investice do každého z těchto
zlepšujících kroků se zúročuje. Převzato z časopisu WHAT HiFi
5/97 |
|
|
|
|
|