Máte představu, jak vypadá pes? Asi ano, je to zbytečná otázka, ale i přesto si myslím, že vám naše články přinesou mnoho zajímavého o tomto jedinečném tvoru, kterého si oblíbilo obrovské množství chovatelů a poznáte některé ze skutečností, které vám až doposud byly utajeny. Pojďte do psí říše...
Pes, berme nyní v úvahu ty domácí mazly, tedy pes domácí (Canis familiaris) je ze všech, doma chovaných, zvířat bezkonkurenčně nejpopulárnější. Ve vztahu k člověku má zvláštní postavení - je to vztah dvou masožravých savců, kteří mají stejný byt, často stejnou stravu, rozmary počasí, pracují spolu, chodí se procházet, znají stejné lidi či psí kolegy, snášejí se spolu již po tisíciletí. A ani jednomu to zatím, zdá se, nevadí.
Člověk si psa přetvářel vždy tak, aby vyhovoval jeho potřebám. A tak pes hlídal, provázel, lovil, bojoval, hubil hlodavce, sloužil jako tažné zvíře a někdy i jako jediný přítel. Bohužel musíme započítat i to, že se často stával i zdrojem masa a kůže. Pro zajímavost několik čísel - ve Velké Británii je chováno sedm milionů psů, ve Spojených státech nejméně padesát milionů a u nás, v České republice, jsou to necelé čtyři miliony.
Co se týče plemen, která klasifikujeme - je jich na čtyři sta. I přesto, že psí velikost a vzhled je velice různorodý, je každý pes svým způsobem podobný všem ostatním. Takto široký počet plemen umožňuje člověku, aby si vybral podle sympatií, tělesné stavby, vlastností nebo požadavků obecně toho, který je tím pravým. Je potom jedno, zda se jedná o psa malého, psa velkého, psa s průkazem původu či bez něj, urostlého nebo psíka "do ruky" - vždy to bude váš miláček. Budete-li mu dopřávat odpovídající podmínky k životu, mnohokrát se vám svou přítomností odvděčí.
A jak se tedy tito chlupáči dostali k lidem? Zhruba před šedesáti miliony lety se pralesy prodíral malý savec, podobný dnešní lasičce nebo tchoři. Říkalo se mu Miacis a to prapředek skupiny zvířat, kterým se dnes odborně říká šelmy psovité (tedy pes, šakal, vlk a liška). Na rozdíl od dnešních psů byl Miacis ploskochodec, kdežto součastníci našlapují na prsty.
Před třiceti pěti miliony let se z tohoto rodu Miacis vytvořily různé "pratypy" šelem. Známe jich přes čtyřicet druhů, některé jsou podobné medvědům, hyenám či kočkám. Byla mezi nimi však i zvířata, která už dnešnímu psu jakoby z oka vypadla. Nejmarkantnějším zástupcem je Cynodictis, dnes velškorgiho Cardigan.
Pes, v nám známé podobě, se objevil na evroasijské scéně asi před dvanácti tisíci lety. Původní názor, že vznikl zkřížením šakala s vlkem dnes střídá teorie, že existovala malá forma vlka - vlk indický (Canis pallipes), dodnes žijící v Indii. Předchůdcem ale mohl být i vlk mongolský (Canis lupus chanco) ze severu Indie, Střední Asie a Číny nebo vlk stepní (Canis lupus campestris) z pouštních oblastí středního východu. Je však jisté, že domácí psi vznikli z některého výše jmenovaného "předka", případně paralelním vývojem několika z nich.
Díky inteligenci, přizpůsobivosti a schopnosti spolupráce se psi divocí rozšířili rychle po celém světě. Dinga dokonce mnozí považují za základní typ z rodu Canis. Dingo byl ale domestikován ještě dříve, než ho první přistěhovalci dovezli do Austrálie. Podle kostí a vykopávek z období před šesti tisíci lety můžeme rozlišit pět tehdejších druhů psů: mastif, pes podobný vlku, chrt, ohař a pes pastevecký. Od té doby se rozvinulo tisíce plemen, ať už umělým nebo přírodním výběrem. Během staletí mnohá zase vymizela, a jen čtyři sta jich zůstalo až do dnešních dob.
|