Novinové články
NEVĚŘÍCÍ TOMÁŠ UVĚŘIL?
Biotronik Tomáš Pfeiffer patří k našim nejznámějším léčitelům. Byl mluvčím České asociace odborného léčitelství. Funkce se vzdal, neboť se mu nepodařilo prosadit, aby si každý z léčitelských oborů nesl vlastní zodpovědnost.
Je žákem Josefa Zezulky, zakladatele biotroniky, který ustavil léčbu vitálními silami v systematické podobě. Josef Zezulka působil od roku 1945, léčil hlavně onkologické pacienty. Několikrát spolupracoval s lékaři (existuje dokumentace úspěšného pokusu z Vimperské nemocnice). K trvalejší spolupráci však nedošlo.
Tomáš Pfeiffer má ordinaci, v rámci Duchovní univerzity Bytí předkládá filosofii a zdravý styl života. Je prezidentem Nadace Bytí, která buduje Biotronické centrum sociální pomoci.
Oponenti se obávají zanedbání včasné léčby. Zjistili jsme však, že pan Pfeiffer přijímá jen pacienty po ukončení medicínské kúry či v mezidobí. Ostatní posílá k lékaři.
Oponenti mu vyčítají nedostatek důkazů. On je žádá o prověření biotroniky. Nám ukázal lékařské protokoly svědčící pro jeho metodu. Průkaz jevu by mohl provést snadno: biotronické působení
údajně vyvolává změny měřitelné EEG a pletismografem (roztažnost cévek). Skeptici, máme možnost!
Tomáš Pfeiffer je znám ze svého televizního působení na Nově. Pořad byl po půl roce zrušen. Vyvolal však značný ohlas. Léčba z obrazovky vzbudila rozpaky i nadšení. Petici za obnovení pořadu podepsalo 26 000 lidí. Přes 2000 zpráv potvrdilo pozitivní zdravotní účinky léčby, některé doložené lékařskými nálezy. Rozsáhlejší odborná studie však nadále chybí. Takže můžeme věřit, nevěřit, anebo vyzkoušet...
1. Co je to biotronika?
Slovo "biotronika" jsem poprvé slyšel od svého učitele. Viděl jsem muže, který cosi dělá rukama nad pacientem a umývá si je v ohni, což bylo velmi exotické.
Biotronika vychází z poznání, že se lidská bytost skládá ze tří částí: hmoty, ducha a vitality. Tento obor se zabývá vitalitou silových center buněk a orgánů. Snaží se nastolit rovnovážný stav co nejbližší zdraví.
Biotronik je kněz obřadník. Síly, které jsou zde používány, mají co dělat s pojmem Bůh. Jsem tedy prostředníkem napojeným na zdroj výkonné síly, díky níž mohu lidem pomáhat.
2. Jak léčíte?
V prvé fázi snímám poškozenou bioplazmu. Musím ji důkladně sejmout a zneškodnit. Potom dobré plazma doplním.
Léčitelská schopnost je založena na stálém průtoku vitální energie. Biotronik nedává ze sebe.
Důležitá je kvalita této energie. Proto musí být léčitel poučen nejdřív ve filosofii. Musí zaujmout jiný postoj k lidem, k celé přírodě. Nesmí chtít léčit, aby získával, mamonil.
3. Jak jste se stal biotronikem Vy? Byl jste zázračné dítě?
Vy jste dobrej. Co to je zázračné dítě? (T.P. ukazuje fotky) Tadyhle je človíček, který ve 26 měsících začíná číst. Tohle já ve svých dvou letech nedovedl. Takže nejsem zázračné dítě...
Začalo to tak, že jsem ve dveřích potkal Zezulku. Za 14 dní mě pozval domů. Vysvětlil, že nemám dělat alotria, že nesmím škodit sobě ani druhým. Nebudu pít alkohol, kouřit, jíst maso - že nebudu vraždit. A pak že bych snaď pro tu biotroniku mohl být. Tak jsem to udělal a držím se toho dodnes.
4. Máte čas na rodinu a osobní život při svém vytížení?
Proč myslíte, že ne? Víte, lidé, kteří pracují v mé oblasti, nepatří sobě. Nepracují pro sebe. Nepotřebují tedy ani nějaký zvlášť velký osobní život.
5. Co z toho máte? Nelitujete, že nejste radši cyklistický šampión?
A co bych měl ze šampióna? Bolesti zad od nastydlých obratlů a nejspíš rozšířené srdce. No, možná štíhlejší postavu. Ale ta moje funguje zatím dobře. I když 10-15 kilo dolů by neškodilo!
A jinak? Potíž je, že na tuhle otázku se nedá dost dobře odpovědět. Není to děláno proto, aby z toho ten člověk něco měl. Spíš, aby z toho něco měli jiní. Čili: Copak z toho máme?, zeptejte se. A jestli nic nevidíte, to abych se tím šampiónem přece jenom stal, ne?
6. Jste ve sporu s medicínou?
Nejsem. Medicína je obor, který pomáhá lidem hmotnými prostředky.
A já nejsem s žádným oborem, který pomáhá lidem, ve sporu. Neshoduji se s medicínou v názoru na biotroniku, samozřejmě. To je jiná věc.
Domnívám se, že jako já nemám právo vyjadřovat se k medicínským postupům, nemá ani medicína právo posuzovat věci, které nezná.
7. Jste spokojen se svými žáky?
Proč se neptáte, zda jsem spokojen se sebou? Nejsem. Kdybych byl, byl bych mrtvý. Člověk nemá být nikdy spokojen. Protože uspokojení znamená konec cesty. Vídím své chyby, a snažím se měnit.
8. V co věříte?
Věřím a vím. Nechci jenom věřit, nebo jenom vědět. Pracuji jako kněz - předavač. Tedy v oblasti, která je blízko Boha. Snažím se o to ze všech sil.
Nejsem aktivně žijícím v žádné církvi. Můj duchovní život se odehrává osobně. Bůh je to nejvyšší, co bych mohl uvést - nejvyšší pojem, myšlenka, nejvyšší realita.
9. Jste šťastný?
Domníváte se, že smysl života je "být šťastný"? Ano, jsou chvíle, kdy tento pocit zažiji. Stejně, jako každý. A taky neskonale mnoho jiných chvil, kdy mám jiné úkoly. Jsem schopen zažít štěstí z existence, štěstí v duchovní praxi.
10. Na co se těšíte?
Až zmoudřim.
11. Co vás mrzí či trápí?
Že se musím dívat na to, na co se dívat musím. Trápí mě ta bohorovnost a neschopnost nadskočit nad svou lidskou úroveň u těch, kteří pak svou neschopnost vydávají za normál. Čili nedostatek nadhledu. Někdy lidská zloba a tak.
Snad nejvíc mě trápí ubližování těm, kteří se nemohou bránit, těmi, kteří mají již dost rozumu, aby to mohli zařídit lépe. Tedy ne my jsme nejpostiženější. Nejpostiženější jsou rostliny a zvířata.
12. Čeho si vážíte?
Když najdu moudrost, která je nepatrnou květinkou. Tzn. schopnost být ale opravdu moudrým.
13. Bojíte se něčeho?
Ubývá těch obav, musím přiznat. Jistěže trpím pudem
sebezáchovy jako každý. Na druhou stranu - nebojím se ničeho tak moc. Ani smrti ne. Jak stárnu, ubylo riskování a také strachu. Doufejme, že je to v rovnováze.
Nebojím se tedy ničeho, ani těch nejhorších podob dalšího vývoje, jakéhosi velkého kataklysmatu. Naprosto ne. Vím dobře, že jsem jednou buňkou v životě. V tomto osudu mám svůj úkol. Ten se snažím naplnit. A co dál?
Až ten úkol skončí, tak skončí. Proto bych si měl dělat starosti? Jestli bych si mohl vybrat, přál bych si - lehkou smrt. Ale i když to tu říkám, tak nejsem, věřte, vnitřně neskromný. Jsem připraven přijmout jakoukoliv smrt. Nechci si vybírat. Je to spíš taková prosba.
Ještě se vrátím...Víte, přesto jsem ve sporu s něčím, jak říkáte. A to s ukrutností, s neláskou a s hloupostí. S nemyšlením.
To je jako mít, či nemít Ariadninu nit. Jako hmotař budu zkoumat do všech směrů. Ale propojím-li odborné směry s filosofií, stoupne možnost pravdivého zacílení. Tak se praktikuje poznání všude ve vesmíru. Jen na Zemi ne. Zatím.
Ondřej Bednář
časopis Mladý svět, červen 1998