Novinové články
Každodennost si nepřipustit, raději si zlomit vaz
Ještě předtím, než bude v pondělí oficiálně zahájeno české vydávání Díla Franze Kafky rozplánované do třinácti knih, se objevil - nezávisle na tomto projektu a od jiného nakladatele - v několika ohledech pozoruhodný svazek Dopisy Ottle a rodině. Z Kafkovy korespondence byly v češtině dosud k dispozici tři soubory. Dopisy Mileně poprvé vyšly v roce 1968, podruhé pak v rozšířenější verzi v roce 1993. Edičně jsou připraveny důkladně, s podrobným poznámkovým aparátem. Podobně je vybavena publikace Dopisy rodičům z let 1922/1924, vydaná v roce 1990 na základě jedinečné koupě dvaatřiceti kusů korespondence v pražském antikvariátu v Dlážděné ulici. V roce 1991 se objevil paperback Dopisy Felici (výběr z listů). Jde o vydání nadmíru redukované: strohé poznámky nedostačují, a čítá-li německý originál 750 stran, má jich český výbor o 600 méně. Dopisy Ottle a rodině stojí kdesi mezi ediční precizností prvních dvou knih a nahozeností publikace třetí, přičemž blíže mají k té důkladnější variantě. Jde o vydání důsledně čtenářské - nejen ediční přípravou textů, nýbrž i kompozicí knihy včetně fotografické přílohy, promyšleně sestavené a perfektně vytištěné. Překladatel a editor svazku Vojtěch Saudek se netají tím, že "v rozporu s obvyklými zásadami vydávání Kafkových děl" zařadil i tzv. Dopis otci, nikdy neodeslaný text, kterým se spisovatel snažil postihnout tragédii vzájemného neporozumění ve vlastní rodině. Dopis otci se běžně objevuje mezi Kafkovými prózami, nicméně do Saudkova souboru je včleněn logicky a rozhodně organičtěji než do loňské nahodilé kolekce Kafkových fragmentů Dopis otci a jiné částečné povídky, vydané nakladatelstvím Akropolis. Vstřícnost Dopisů Ottle a rodině vůči čtenáři je ovšem nezamýšleně přítomna dokonce už v psaních, jež Kafka posílal své sestře Ottle a které tvoří základ knihy. Ušetřen zde sváru milostné lásky a spisovatelského údělu (viz Dopisy Felici a Dopisy Mileně), nenoří se tolik do paradoxních a temných úvah, srozumitelnějších často až po obeznámení se s Kafkovým životem a dílem. Kromě toho svazek začíná stručnými vzkazy a pozdravy (z let 1909 až 1916), v nichž zatím jen "přípravně" probleskuje ostrost pohledu a nepříliš milosrdný humor. Ottla byla Franzovi nejbližším člověkem, především jí se svěřoval; avšak intimity si schovával pro "spiklenecké" hovory v koupelně bytu, kde žila. Dopisy jsou tudíž relativně věcné, ale tím spíš názorně dokumentují Kafkovo monstrózní potýkání se s praktickými záležitostmi - od jednání s nadřízenými po obstarávání si vegetariánské stravy. Celá ta nadlidská námaha, která předčasně ukončila Kafkův život, onen věčný útěk před něčím i odpovědnost za vše, leží třeba v těchto větách adresovaných starostlivé Ottle: "Vnější těžkosti, kvůli nimž by člověk měl utrpět vnitřní škodu, se nesmějí uznávat. To už je lepší si kvůli nim zlomit vaz." Důvěrnost a zdrženlivost prostupuje i doslovem, což má jednoduchou příčinu: překladatel a editor Vojtěch Saudek je vnukem Kafkovy sestry Ottly. Asi i proto se jako jeden z mála zamýšlí nad oprávněním publikovat korespondenci, kterou si Kafka přál - jako většinu písemné pozůstalosti - spálit. Saudek dává svou zasvěcenost současně najevo i méně vítaným způsobem, když píše, že "většina těchto dopisů vychází v češtině poprvé, některé nebyly dosud nikdy publikovány". Znamená to snad, že cosi premiérově poskytl i rodinný archiv? Bohužel jakékoli upřesnění schází. Vysvětlení se nebude moci vyhnout ediční tým, který připravuje Dílo Franze Kafky. I to je důvod, proč se na spisy těšit.
Franz Kafka: Dopisy Ottle a rodině. Uspořádal, přeložil, poznámkami opatřil a doslov napsal Vojtěch Saudek. Aurora, Praha 1996, 168 stran a 20 stran fotografické přílohy, náklad 3000 výtisků, cena 189 korun.
Mladá fronta DNES 22.02.1997
Kultura - Autor: JOSEF CHUCHMA - Strana: 19