Vaše zkušenosti s vegetariánstvím|
O mém vegetariánství Když jsem uvažoval o tomhle povídání, pomýšlel jsem zpočátku na něco menšího, jednoduššího a méně osobního. Ale dospěl jsem k závěru, že by to asi nebylo ono. Kdybych napsal pouze něco v tom duchu, že být vegetariánem je super a že to všem vřele doporučuji, tak by to sice byla pravda, ale jaksi zdaleka ne celá. Neboť stát se vegetariánem a vytrvat u toho, není mnohdy úplně bez problémů. A mám dojem, že právě různé osobní zkušenosti by mohly být pro ostatní mnohem zajímavější. Tak tedy - jsem vegetarián. Už asi sedm let. To "asi" znamená, že si už přesně nepamatuji, kdy jsem s tím vlastně začal a navíc jsem se nestal vegetariánem ze dne na den, ale došel jsem k tomu určitým vývojem. Moje matka je lékařka a jelikož jsme doma byli všichni spíš "kulatější", tak v 80-tých letech začala nosit domů všelijaké diety, někdy velmi prapodivné. Jejich výsledkem bylo, že jsme doma začali v našem jídelníčku omezovat maso a přidávat více zeleniny. Červené maso jsme přestali jíst téměř úplně, přešli jsme na bílé. Souviselo to s tehdejšími názory na zdravou výživu. Tehdy byl za vegetariána označován ten, kdo z masa jedl pouze ryby a kuřata. Bohužel, dosud tento zvláštní názor sdílí hodně lidí, včetně lékařů. Já jsem se tehdy hodně zajímal o různé alternativní metody léčení, především o akupunkturu a léčivé byliny a v těchto směrech se zdůrazňoval i velký význam správné stravy. Navíc po "sametové revoluci" se u nás objevilo i mnoho různých "alternativních pohledů na svět", z nichž mnohé upozorňovaly na důležitost bezmasé stravy pro člověka. To všechno mě dost ovlivňovalo. Maso jsem postupně stále více omezoval a po nějakém čase jsem si řekl, že to zkusím úplně bez něj a také bez alkoholu a bez čokolády a bez dalších "dobrot". Kávu ani cigarety jsem do toho nemusel zahrnovat, protože obojí mě nikdy "nechytlo". Už si přesně nevzpomínám, kdy jsem s úplnou bezmasovostí vlastně přesně začal, ale nejspíš někdy v roce 1993. Hned se vám otevřeně přiznám, že na zpočátku jsem byl veden zvědavostí, touhou lišit od ostatních a také potřebou cítit se trochu jako "lepší"… Hrozné, že? Takové motivy! Oč lépe by se tu vyjímaly jiné důvody. Je mi to jasné, ale zároveň si nechci na nic hrát. Dospěl jsem k názoru, že člověk musí být upřímný a opravdový především sám k sobě. Mám dojem, že velmi často si hrajeme různá "divadélka" sami před sebou. Kdybychom všichni otevřeně hledali skutečné motivy mnohých našich činů, asi by podobné důvody nebyly nijak vzácné. Dnes už se na vegetariánství dívám úplně jinak. Dnes už jsem mnohem hlouběji pochopil různé souvislosti tohoto životního názoru. Vegetariánství to není jen starost o vlastní zdraví. Je to vlastně vyjádření svého postoje vůči současnému světu. Ale k tomu musí každý dojít svou cestou. Myslím si, že je určitě lepší být vegetariánem jen ze zdravotních důvodů, než se nad konzumací masa nezamýšlet vůbec. Mé bezmasé začátky nebyly právě jednoduché. V té době bylo docela problematické najíst se někde bezmase. Většinou jsem byl odkázán jen na zeleninové saláty, protože v restauracích bylo v té době téměř výhradně jediné bezmasé jídlo - smažený sýr, místy "vylepšený" plátkem šunky. Když bylo hodně dobře, našly se v menu ještě knedlíky s vajíčkem. Dnes už to má případný zájemce o vegetariánství naštěstí o něco lepší. Také jsem sám na sobě poznal, že na maso může mít člověk vypěstovanou závislost. Zpočátku jsem třeba měsíc vydržel úplně bez masa, ale pak mě najednou popadly doslova "abstinenční příznaky" a musel jsem si dát alespoň trochu salámu. Postupně to přešlo, ale první půlrok vůbec nebyl jednoduchý. Podobné to bylo i s čokoládou. Pokud jste takové problémy s přechodem na vegetariánství neměli, tak buďte rádi. Není o co stát. Naopak, pokud jste něco takového prožívali také, pak nepropadejte panice ani se nezatracujte kvůli domnělé "slabé vůli". Zdá se, že konzumace masa opravdu vyvolává závislost. Dočetl jsem se, že kyselina močová, v mase tolik hojná, je chemicky velmi příbuzná s kofeinem. To by znamenalo, že "masožravci" jsou jedením masa vydatně stimulováni. Možná i proto dnes lidé tolik holdují kofeinovým nápojům a také by to mohlo pomoci vysvětlit i to, že někteří vegetariáni pociťují po "vysazení masa" po určitou dobu vyšší únavu. A co se týká uzenin a čokolády, tak mám dojem, že dehet, který je v nich vydatně zastoupen, je zřejmě návykový. Snad to někomu zní směšně, ale mám dost důvodů pro tenhle názor. Snad se tím někdo bude více zabývat. Tělesné aspekty ale představují jen jednu část problémů, s nimiž se můžete potkat na cestě od masožravosti k vegetariánství. Ta druhá - mnohem podstatnější - se týká postojů okolí. Například mí rodiče tento můj krok nepřijali nijak kladně a zřejmě si mě zpočátku zařadili k tolik populárním "náboženským fanatikům" a nebo "obětem nějaké sekty". I dnes ještě vegetariánství zavání některým "normálním" lidem nějakým náboženským fanatismem. Já osobně jsem si proto ze začátku zvykl nazývat tento svůj způsob života "koníčkem" a vůbec jsem celý ten problém poněkud nadlehčoval a posouval do humorné polohy. Pro mnohé lidi okolo mě je to tak bylo stravitelnější a nejspíš se pak už nebáli, že bych je snad nějak "nábožensko-fanaticky" ovlivňoval. Prostě jsem jim na vysvětlení vždycky říkám - "každý máme nějakého koníčka, někdo sportuje, někdo sbírá známky a já jsem vegetarián". Ti lidé okolo mě totiž většinou nebyli schopni nebo nechtěli domýšlet různé souvislosti vegetariánského postoje k životu. Já jsem na ně nechtěl působit jako nějaký "fanatický bojovník za něco" a tak jsem si vědomě zvolil spíše "švejkovský postoj". A to asi ze stejných důvodů, jako pan Josef Švejk - abych se vyhnul zbytečným konfliktům. Neboť někteří lidé byli ihned připraveni odsuzovat mě a oznámkovat různými přívlastky a jaksi již neviděli, že sami se často v rámci svého světového názoru, tedy v rámci svého "náboženství", chovali ještě mnohem fanatičtěji a nesmiřitelněji, než jimi odsuzovaní "fanatici". Dnes už je to zase trochu jinačí, takže dnes už mohu mluvit i o jiných aspektech vegetariánství. Ale i tak musím rozvažovat, jaké argumenty komu uvádět. Někteří lidé jaksi nechtějí přijímat argumenty etické a morální, prostě se jim smějí. Moje matka lékařka mě během let průběžně zásobovala různými zprávami o tom, co se mi všechno může stát, když nebudu jíst maso. Postupně se na seznam vegetariánských neduhů dostal např. nedostatek jódu, nedostatek vápníku, nedostatek železa, nedostatek vitamínu B12, chronická zvýšená únava, výkyvy nálad, prodlužování střev (to jste asi ještě neslyšeli) a asi bych tam připojil ještě i nenaslouchání jedině správným názorům. Nicméně, v poslední době se její postoj k masu poněkud změnil a začala se mu více vyhýbat. Příčina je jednoduchá - dna. Pokud nevíte, co to je, tak buďte rádi. Je to dosti nepříjemná, chvílemi až ukrutná bolest, která se vám uhnízdí např. v palci u nohy a "kroutí jím a kroutí" a odmítá vás opustit. Její příčinou je, jak přiznává sama medicína, právě jedení masa - v těle se vám usadí různé soli a kyseliny, které tam nepatří a dělají tam neplechu. Je škoda, že pravda se nám mnohdy musí připomínat nepříjemnými způsoby. Žádnou průkaznou studii sebe sama v ruce nemám, ale řekl bych, že z výše zmíněných "vegetariánských neduhů" mě nejspíš žádný nepostihl. Minimálně krevní obraz prý mám velmi dobrý. Doktor, který mě nedávno vyšetřoval se tomu dost divil. Nejspíš očekával různé katastrofické hodnoty, ale ono se to jaksi nenaplnilo. I já sám jsem zaznamenal různé pozitivní stránky tohoto stylu života. Především jsem se celkově dost zklidnil. Vůbec mám dojem, že existuje souvislost mezi vydatnou konzumací masa a dnešním stavem světa. Opět to nemohu doložit žádnou vědeckou studií, ale mám dojem, že jedení masa posiluje v člověku egoistické sklony, zanáší do něj neklid a nervozitu a celkově přibližuje jeho chování spíše k šelmám. Zvyšuje potřebu dominovat, jít si za "svým cílem". Občas jsem cítil cosi v tom smyslu, že maso-jedlíci si po snězení mase připadají jaksi "silnější v kramflecích". Měl jsem pocit, že ti nejistí se po masitém jídle cítí jistější a ti sebejistí se cítí být ještě výrazněji posíleni ve svém sebevědomí. Zvláště u těch vnitřně nejistých jsem vnímal až cosi jako citovou závislost na mase. Skoro bych řekl, že chcete-li vědět, jak voní a chutná egoismus, pak zkuste pečené nebo grilované maso. Samozřejmě to říkám s nadsázkou, ale možná jsem nenadsadil zase až tak moc. Tohle je složitá otázka. Žijeme v podivné době. Oslavujeme úspěch, mnohdy za každou cenu a dobrota je mnohdy považována za slabost nebo neschopnost. Úvahy směřující proti rostoucímu egoismu jsou dnes většinou odmítány a moc se nestaráme o to, jestli dnešní míra egoismu je vůbec přirozená a žádoucí. Ale vraťme se zpět k prospěšným výsledkům vegetariánství - po "vysazení masa" se mi také dost podstatně zlepšila moje krátkozrakost. A to natolik, že už běžně nenosím brýle. Také už netrpím zácpami a podobnými "radovánkami". Nevím jestli to víte, ale sama medicína upozorňuje na jeden velmi podstatný zádrhel, který přináší konzumace masa. Jde o to, že naše střeva jsou z masa dost "zmatená", masité zbytky v nich hnijí, vznikají zácpy a člověk ztrácí přirozené nucení na stolici. A "pomoc" v podobě projímadel vůbec není přirozená. Přirozený stav je ten, že stolice odejde poté, co se člověk nají a nebo tehdy, když natrávená potrava opouští žaludek. Také není přirozené, aby stolice nesnesitelně zapáchala. Stejné je to i s močí a s potem. Páchnoucí moč a nebo páchnoucí pot jsou důkazem toho, že tělo je zanesené všelijakými "báječnostmi" z masa i z jiných "dobrot" a snaží se je dostat pryč. V téhle souvislosti musím upozornit ještě na jedno - když se rozhodnete pro bezmasovost, tak po nějaké době je už cesta zpět, k masu, obtížná. Vnitřnosti se pak už velmi brání. Poznal jsem to sám na sobě. Když jsem byl občas nucen sníst nějaké maso, obvykle jsem pak dostal silný průjem a cítil jsem se jako "praštěný palicí". Zřejmě je člověk svým založením opravdu býložravec. Ostatně, viděl jsem jakýsi americký dokumentární film, v němž antropologové tvrdili, že podle studia způsobu opotřebení zubů našich živočišných předků, byl nejstarší známý předek člověka - australopithecus - býložravec. Vrypy v nalezených zubech prý odpovídají rostlinné stravě, nikoliv masité. Takže naši "pra-pra-rodiče" byli nejspíš "pokojní sběrači plodů" a nikoliv "krvelačné opice". Ale teď se možná někteří vegetariáni zarazili, neboť jsem přiznal, že jsem občas nějaké maso snědl. Ano, je to tak. Ještě i nedávno se mi párkrát stalo, že z nějakého údajně "bezmasého" jídla v restauraci, např. ze zeleninové polévky, na mě vykoukly kousky masa. Také je otázka, z čeho se peče pečivo. O některých pekárnách je známo, že do těsta dávají živočišné tuky. Ale co v těch ostatních? Také jsem zpočátku musel dlouho hledat způsoby, jak nějak citlivě odmítnout maso například u známých. Nebylo to vždy jednoduché, musel jsem se to delší dobu učit. Zvláště starší lidé tím byli dost zdrcení - "ale vždyť to je libové" a nebo "ale vždyť to je domácí slepičí polévka". Jedna paní mi to pak vysvětlila tak, že ona zažila válku a poválečný nedostatek a maso pro ni bylo vždy symbolem blahobytu. Považovala ho také za to nejlepší, co může nabídnout návštěvě. Jenže mnozí zastánci masa nebyli ani zdaleka takto upřímní, jako tito starší lidé. Někteří naopak zřejmě cítili něco jako povinnost "uhájit svět před vegetariány". S takovými lidmi se bohužel obvykle nedalo diskutovat. Z podobných zážitků měl jsem občas i "slabé chvilky", kdy jsem pochyboval, jestli to všechno má vůbec smysl a říkal jsem si, jestli toho nemám nechat. Jestli jsem dost silný a nebo jestli je doba vůbec už dost "zralá". Bohužel jsem zpočátku okolo sebe neměl skoro žádné "spřízněné duše". A v takové situaci není vždy jednoduché "vyčnívat z řady". Ale osud mi vždy nějakým způsobem pomohl. Vzpomínám si na jeden takový zážitek. Stalo se to v době, kdy jsem se trápil úvahami, jestli toho "vegošství" nemám nechat, protože jsem si připadal sám "jako kůl v plotě". Zabrán do všemožných úvah jsem ve městě potkal větší skupinu dětí různého věku a několika dospělými. Zřejmě nějaký skautský nebo pionýrský oddíl. Děti po sobě různě hlasitě pokřikovaly, ale pak jsem zaslechl slova, která ihned přitáhla mou pozornost. Několik dětí stálo okolo jednoho vedoucího, zasypávalo ho otázkami a on odpovídal. "A to ty nejíš ani kuřata?" "Ne." "To nejíš vůbec žádný maso?" "Opravdu ne." "A to ti to vůbec nechybí?" "Ne, nechybí." "To já bych bez masa nemohl být, protože mi hodně chutná…" Ten vedoucí vypadal úplně normálně a evidentně měl podobné starosti jako jsem měl já. Bylo to takové zvláštní povzbuzení. On to nevzdával, proč bych to tedy měl vzdát já? Byl to zajímavý zážitek - právě ve chvíli, kdy jsem to potřeboval. Že by ten náš svět přeci jen fungoval trochu jinak, než jak si obvykle myslíme? No, to je asi všechno, co jsem vám chtěl v tomto povídání o mých zkušenostech s vegetariánstvím sdělit. Na závěr snad tedy to stručné - myslím si, že vegetariánství je pro lidi potřebné a důležité. A tak vám doporučuji, aby jste si to promysleli a případně se touto cestou vydali. Ale bez přehánění a bez extrémů, jen tak to bude v pořádku. P. M., Ostrava |
 |