Novinové články
František Kupka: spiritista, vegetarián a malíř
LEGENDY 20. STOLETÍ
Malíř František Kupka
Kupka se ke spiritismu vracel celý život jako médium si i přivydělával a ničil si touto "profesí" nervy. Již jako malý měl také překvapivý vztah k tomu, co z člověka po smrti zbyde nosil si domů lebky a hnáty, dokonce i kadeře dávné mrtvé z náhodně odkryté hrobky.
Kdyby se význam výtvarného umělce měřil stejným způsobem jako na poli technických oborů, stál by František Kupka po boku Einsteinově. Roku 1912, na pařížském Podzimním salonu, totiž vystavil jako vůbec první z malířů zcela abstraktní obrazy. Tímto přelomovým datem se započíná nová kapitola dějin výtvarného myšlení.
Drtivou většinu života strávil ve Francii, kam odešel, když mu bylo kolem 25 let někdy mezi lety 1894 a 1896. V Paříži se nejdříve stal uznávaným kreslířem a karikaturistou, také maloval. Horečně však pracoval na vzniku "nového umění", jehož se cítil být tvůrcem, a slibnou kariéru v mistrně zvládnutých oborech proto opouští. Namísto doposud srozumitelné malířské řeči začal experimentovat s formami, jimž mohl tehdy porozumět jen málokdo.
Budoucí spiritista nosil domů lebky a hnáty
Kupka se učil kreslit odmaličkadíky svému otci, opočenskému a později dobrušskému notářskému písaři. Ve třech letech prý uměl kreslit světce a ve čtyřech pochopil stínování. Kromě těchto prvních kroků mu však období dětství a dospívání dala ještě další důležité impulsy. Nerozřešenou otázkou zůstává, kdo byl jeho pravým otcem. Říká se, že Kupka byl synem faráře, který ho křtil, a Kupka se touto možností nijak netajil.
V deseti letech mu zemřela matka, ve třinácti dokončuje povinnou školní docházku. Stává se sedlářským učněm. Jeho mistr je spiritistou a v Kupkovi objevuje médijní nadání. Je to pro něho první setkání se světem nezachytitelným pěti smysly a snad i jeden z důležitých impulsů na cestě k abstraktní malbě.
Kupka se ke spiritismu bude vracet celý život později si jako médium bude i přivydělávat a ničit si touto "profesí" nervy. Již jako malý má také překvapivý vztah k tomu, co z člověka po smrti zbyde nosí si domů lebky a hnáty, dokonce i kadeře dávné mrtvé z náhodně odkryté hrobky. Především ale v mládí kreslí a maluje. Jeho první inspirací je všudypřítomné baroko architektura, plastiky, malby. Kreslí svaté a vytváří vývěsní štíty obchodů. Roku 1888, v sedmnácti letech, dostává první skutečnou zakázku na obraz svatého Josefa. Díky několika vnímavým mužům, kteří mají pochopení pro jeho sklony a kteří rozpoznají jeho nevšední talent, prochází Kupka postupně několika výtvarnými školami v Jaroměři, Praze a ve Vídni.
Dobroš cvičí nahý
V Praze jej zajímá folklor a stává se vlastencem mění si křestní jméno na Dobroš. Po příjezdu do Vídně však Dobroš Kupka přestává existovat, otevírají se mu nové obzory. Stává se z něho knihomol, čte všechno možné od Platona přes Nietzscheho až po východní náboženství a okultní vědy. Začíná se podepisovat jako "Farbenmensch" či "Farbensymphonist" člověk či symfonik barev. Stává se na čas obdivovatelem filozofamalíře Karla Diefenbacha, jemuž se škodolibě přezdívalo "kedlubnový apoštol". Pod jeho teozofickým vlivem se stává vegetariánem a denně cvičí nahý, medituje tento zvyk mu zůstane i v pozdějších letech. Jako malíř se stává přes noc slavným. Maluje na zakázku pro vídeňskou aristokracii i pro české vlastence. Nakonec však Vídeň opouští. Stěhuje se do Paříže, jež mu dává nový způsob života a myšlení.
V Paříži s prázdnou kapsou
Zhruba od pětadvaceti žije v Paříži. Pochvaluje si tamější atmosféru, jež ho osvobozuje od "nekonečných metafyzických myšlenkových pochodů". Člověk a kosmos, tedy to, co jej přesahuje, a jejich vzájemný vztah mu však zůstanou jako celoživotní umělecké téma. Žije bohémským životem. Aby se uživil, dělá litografie a kreslí pro časopisy. Kreslí módu i satiru, stává se uznávaným mistrem v tomto oboru a jedním ze zakladatelů moderní karikatury. Během patnácti let si vybuduje slušné renomé i jako malíř, je zručným symbolistou i postimpresionistou. Vystavuje v Paříži, v Čechách i v Americe, získává postupně nejedno ocenění. Této kariéry se však vzdává. Netěší jej podle vlastních slov malovat stromy, když cestou na výstavu je možné vidět krásnější.
Už v devětatřiceti letech namaloval Nocturno, svůj první abstraktní obraz. Za dva roky nato vystavuje na pařížském Podzimním salonu svůj testament, své malované krédo: Fugu a Teplou chromatiku. Publikum se abstraktním obrazům směje, tisk je zděšen, úřady v šoku. První kritiky jsou nelítostné. Guillaume Apollinaire, "papež" pařížské avantgardy, však u jeho obrazů tehdy přednesl svoji slavnou teorii orfismu, "ryzího umění". Apollinaire se o Kupkovi již později bohužel nezmiňuje, a ten, zřejmě také proto, postupně upadá do zapomenutí.
Hlavním důvodem přehlížení je však zřejmě nepochopení významu jeho snah. Kupka jde vlastní cestou, řeší vlastní výtvarné problémy. Jeho tvorba je blízká práci filozofa jen namísto slov užívá jiných způsobů výrazu.
Vojenský propagandista
Po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do francouzské cizinecké legie. Básník Cendrars, Kupkův velitel, na něho vzpomíná jako na hrdého vojáka, klidného a zamlklého člověka, příliš starého pro válku.
Od roku 1915 pomáhá v týlu s organizací české armády ve Francii, pod pseudonymem Dalny vytváří propagandistické plakáty, pořádá přednášky, navrhuje uniformy, medaile, známky i prapory pro vojenské pluky a ilustruje české časopisy.
Když je armáda složená z českých dobrovolníků uznána jako součást stálé francouzské armády, bojuje v jejích řadách až do roku 1918. Armádu opouští nakonec jako kapitán.
Zpět do Francie, tentokrát natrvalo
Po válce se seznamuje s průmyslníkem Waldesem, jenž se stane jeho přítelem, což pomůže Kupkově finanční situaci. Kupka vytváří pro Waldese mimo jiné i ochrannou známku jeho závodu, později přejmenovaného na KOH INOOR, dívku s patentkou na oku, jenž provází tuto firmu dodnes. Stálý příjem mu plynul z později získané profesury pražské Akademie výtvarných umění stává se patronem českých stipendistů, adeptů výtvarného umění v Paříži studuje u něho například Alén Diviš. Až do své smrti Kupka rozvíjí problémy abstraktního malířského výrazu, natrvalo usazen ve Francii. Vydává studii Tvoření v umění výtvarném bohužel jen česky. Mnoho obrazů ničí. Vystavuje a má i úspěch, je dokonce vyznamenán Křížem čestné legie, to vše však není tolik, kolik by si on sám představoval. Prvenství na poli abstraktní malby mu začíná být nesměle přiznáváno vlastně až dnes. Jediný přeryv v jeho tvorbě znamená druhá světová válka, kdy je nucen odcestovat do Beaugency v Le Loiret. Vrátil se údajně k figurativní malbě, žádný obraz, jenž by o tom svědčil, se však nedochoval. Po válce je na oslavu jeho sedmdesátých pátých narozenin uspořádána velká výstava v Praze, česká vláda kupuje asi čtyřicet děl. Česká veřejnost jej však přijímá s rozpaky. Dokonce i pozdějšímu autorovi jeho monografie Miroslavu Lamačovi připadala v té době Kupkova plátna jako "cizí, secesní a nevýtvarná" secese byla tehdy přímo hříchem. Postupné vyrovnávání se s dílem tohoto pozoruhodného malíře od té doby pokročilo, je však možné, že ještě zdaleka není u konce. V červnu 1957 Kupka umírá na rakovinu. Je pohřben v Paříži na hřbitově Pére Lachaise.
Lidvé Noviny
Datum vydání: 26.5.2000
Autor: František Šebesta