Éter bez "černých děr"
Deník PRAVDA, Moskva, SSSR dne 13. 3. 1989
V ministerstvu spojů SSSR existovalo zhruba 50 let tajné oddělení, které v posledních letech nazývali jeho pracovníci mezi sebou "služba Kresťjaninové". Natálie Jevgenijevna Kresťjaninovová šéfovala po dobu čtvrtstoletí vysílacím zařízením určeným k rušení zahraničních rozhlasových stanic na celém území SSSR.
Provádění podvratného rozhlasového vysílání z jednoho státu proti druhému má svůj původ již ve 20. letech. Téměř současně vznikla i ochrana proti této činnosti. Už v roce 1923 bylo v Paříži zahájeno z vysílačů umístěných na Eiffelovce rušení programů z Berlína. Později se snažilo rušit Rakousko nacistické vysílání z Německa. V roce 12934 se snažila zneškodnit stejným způsobem litevská Klajpeda nepřátelská vysílání z tehdejšího Královce (Königsberg, dnešní Kaliningrad).
Pod záštitou ligy národů se v roce 1937 usnesla mezivládní konference v Ženevě na vypracování konvence o využívání rozhlasového vysílání k mírovým účelům. Články této mezinárodní dohody proklamovaly mj. právo každého státu zakázat a bez prodlení znemožnit veškerá vysílání, která by byla s to podnítit obyvatele daného státu k aktivitám ohrožujícím vnitřní pořádek a bezpečnost. Konvenci podepsalo 22 států; mezi těmi, kdo nepodepsali, byli představitelé Německa, Itálie, Japonska a Spojených států amerických. Dva roky poté byla v naší zemi zřízena speciální služba pro rušení takto zaměřených "rozhlasových hlasů".
V každé svazové republice, v krajských a většině oblastních center po celých 24 hodin vykonávali službu radisté s úkolem rušit zahraniční pořady. V Moskvě to například probíhalo následovně. Na Tagance bylo umístěno takzvaně kontrolně-korekční stanoviště, kde probíhala práce ve čtyřech směnách. Na profesionálních přijímačích našel operátor kupříkladu signál rozhlasové stanice Svoboda a přímou komunikační linkou zadal pokyn rušičce: - První vysílač s anténou číslo 1 zapnout na kmitočet 5955 kHz. - V éteru se objevilo rušení. Podle probíhajících světových událostí a současných politických poměrů dostávalo stanoviště na Tagance zvláštní příkazy, které programy přehlušit a které nechat plavat.
N. Krasťjaninovová mi dává nahlédnout do již nepotřebné dokumentace svého útvaru. Patří mezi ně mapa s názvem "Směry činnosti zahraničních stanic produkujících relace do SSSR". Je na ní znázorněno rozmístění vysílačů. Hlas Ameriky k nám například vysílá z USA, Anglie, NSR, Řecka, Maroka a Filipín. BBC z Anglie, Kypru, Ománu atd. Ve všech jazycích svazových republik vysílá své pořady Svoboda - Svobodná Evropa. V ruštině, ukrajinštině, uzbečtině, v jazycích pobaltských národů i Zakavkazska. Hlas Ameriky vysílá rusky, gruzínsky aj. Vysílá i Hlas Izraele. Celkem je do této kampaně zapojeno 38 rozhlasových stanic z 28 zemí. Co do rozsahu vysílání je na prvním místě Radio Svoboda. Za 24 hodiny naplní její signál v éteru 71 hodinu, Hlas Ameriky 28 hodin a 45 minut, Radio Peking 15 hodin 35 minut atd.
Teď už byla činnost zaměřená na obranu proti zahraničnímu vysílání zcela zlikvidována. Mýlil by se však každý, kdo by naivně předpokládal, že díky naší přestavbě a novému způsobu myšlení se změnily i úkoly cizích "rozhlasových hlasů" a že budou nadále působit v zájmu boje za mír, svobody a vzájemného porozumění. Stejně jako dříve můžeme v éteru kromě čestných, objektivních a vstřícných relací narazit na lež, falsifikaci a zamlžování. Všechny tyto metody z arsenálu "psychologické války" nebudí pochopitelně mezi státy důvěru.
Přesto bylo rozhodnuto "službu Kresťjaninovové" zrušit. Usuzuje se, že takovéto rozhodnutí je plně v souladu s politikou glasnosti a otevřenosti, kterou sovětské vedení provádí. Za prvé je většina rozhlasových posluchačů schopna sama posoudit, na čí straně je pravda a kde je lež, kde je skutečná informace a kde jen obratná manipulace s "fakty". Za druhé je od nynějška nevhodné vynakládat prostředky na údržbu a provoz rušiček.
Jak budou využity uvolněné rozhlasové vysílače a další zařízení? "Bylo rozhodnuto část bývalých rušiček v Moskvě použít pro přenosy vysílání svazových republik," vysvětluje první zástupce náčelníka Hlavní správy kosmických a radiových spojů Ministerstva spojů SSSR A. Barbanskij. "Od 14. března se v krátkovlnných pásmech 31 a 49 metrů rozezněly signály Ukrajiny, Bělorusi, Moldávie a pobaltských republik, od 21. března se připojily Ázerbájdžán, Arménie a Gruzie a během dalšího týdne i Kazachstan a republiky střední Ásie. Přehled kmitočtů nových pořadů bude publikovat týdeník Govorit i pokazyvajet Moskva.
Ve spolupráci s Ministerstvem geologie SSSR se v současné době studuje i možnost využití krátkovlnných spojení ve státním geosystému. To by umožnilo předávat do centra z terénních objektů geofyzikální údaje ke zpracování a rozhodování. Byly vypracovány rovněž návrhy na vznik reklamního radiokanálu zahrnujícího činnost družstev, informace o lékařské službě, mládežnické relace, vysílání pro řidiče atd. Zkrátka, bývalé rušičky bez práce nezůstanou.
Autor: B. Pilia, Moskva. Výtisk deníku obstaral a přeložil Viktor Jaroš
American Forces Network začalo vysílat během druhé světové války z Londýna. Používalo se zařízení a studií zapůjčených od BBC. První vysílání pro americké bojové jednotky se ozvalo 4. června 1943 v 5.45 odpoledne. Sestávalo z předem nahraných zábavných programů, zpráv BBC a zpráv ze sportu. Vysílalo se z Londýna pozemními linkami a pěti regionálními vysílači po Velké Británii.
Nálety německého letectva ale záhy vysílání umlčely. V květnu 1944 se AFN London přestěhovalo z původních studií BBC na jiné místo Londýna. Jak se však přibližoval den D (vylodění spojenců v Normandii, tzv. Operace Overlord, pozn. JB), společným úsilím BBC a Canadian Broadcasting Corporation byly připraveny programy pro expediční sbory Spojenců. Když invaze začala, AFN vysílalo na frontu dlouhovlnným vysílačem BBC s pomocí mobilních skříňových vozů, které byly přiřazeny americkým jednotkám vstupujícím na evropskou pevninu. Tyto vozy naopak přinášely zpravodajské redakci ústředního studia v Londýně horké zprávy z frontových bojů.
Ačkoli správní centrum zůstávalo v Londýně, provozní oddělení se přestěhovalo do AFN Paříž, kde v listopadu 1944 zahájilo vysílání s 15 kW z budovy Herald Tribune na Rue de Berri. Vysílač darovala francouzská vláda.
Jak spojenecká vojska tlačila Němce zpět k Berlínu, stěhovalo se i AFN postupně přes Belgii, Francii, Lucembursko a Holandsko. Koncem druhé světové války, v květnu 1945, zahájilo AFN vysílání z mobilního skříňového vozu zaparkovaného za budovou IG Farben ve Frankfurtu, ve středisku nazvaném po generálu Dwightu Eisenhowerovi. Zde pak zůstalo až do konce roku 1994.
Desátého června 1945 začalo vysílat AFN Munich se dvěma 100 kW vysílači, a to v Mnichově a ve Stuttgartu. V srpnu 1945 se do Frankfurtu přestěhovalo i ústředí z Londýna a brzy vznikla střediska AFN v Berlíně, Brémách a Norimberku. Posledního dne roku 1945 se AFN Londýn odmlčelo a v průběhu roku 1948 zmlkla postupně i střediska ve Francii.
Koncem čtyřicátých let AFN zpravodajsky pokrývalo norimberský válečný tribunál, sovětskou blokádu Západního Berlína a vzdušný most do tohoto těžce zkoušeného města.
AFN Stuttgart se poprvé ohlásilo do éteru 17. března 1948 a v roce 1949 se AFN Brémy přestěhovalo severněji a změnilo název na AFN Bremenhaven.
Padesátá léta znamenala rozšiřování sítě. V roce 1950 začalo vysílat AFN Norimberk, v roce 1953 začalo z mobilního vozu vysílat AFN Kaiserslautern a 21. října 1954 se toto středisko přestěhovalo do současného působiště poblíž Vogelweh Military Shopping Center.
AFN France bylo znovu oživeno 23. května 1958, kdy začalo vysílat AFN Orleans pro jednotky umístěné v Camp Des Loges, Dreux Air Base a Orleans. 20. listopadu se pak přidalo AFN Poitiers a 16. října 1959 ještě AFN Verdun.
AFN France nakonec vyrostlo v soubor téměř 50 FM stanic, avšak v roce 1967 v souvislosti s vystoupením Francie z NATO, bylo AFN France celé zrušeno a přestěhováno do SHAPE v Chievres v Belgii.
Ústředí AFN Europe bylo od konce čtyřicátých let až do roku 1966 umístěno v Hoechst Castle u Mohanu na předměstí Frankfurtu. V roce 1966 poskytl AFN ve Frankfurtu budovu Hessischer Rundfunk. V sedmdesátých letech ještě AFN přibyla odpovědnost za televizní služby AFRTS pro Střední Evropu, které byly provozovány z letecké základny v Ramsteinu. 28. října 1976 se AFN Television přestěhovalo ze starých černobílých studií v Ramsteinu do nových barevných ve Frankfurtu.
AFN SHAPE započalo s rozhlasovým vysíláním z hlavního stanu spojeneckého velení NATO v Evropě, umístěného v Casteau poblíž Mons v Belgii. Vysílání začalo 5. února 1974.
V osmdesátých letech byly založeny pobočky s vybavenými studii v německém Würzburgu a holandském Soesterbergu.
V roce 1984 začalo frankfurtské ústředí s pravidelným vysíláním přes satelity z AFRTS Broadcast Center v Kalifornii. Pomocí uplinku v Usingenu v Německu, satelitu zavěšeného nad Indickým oceánem a systému přijímacích parabol začalo AFN SuperStation se satelitním rozhlasovým a televizním vysíláním 29. prosince 1987. Satelitní distribuční systém zvýšil poslechovost a pomocí pozemních kabelových sítí začala AFN TV přicházet do amerických vojenských areálů i v Anglii.
AFN začalo v roce 1989 spravovat i své FM vysílače a aby vyhovělo požadavkům mladší části posluchačů, započalo se stereo programy Z-ROCK. V lednu 1991 se FM programy přetvořily do Z-FM, tj. formátu současných hitů. AFN odeslalo své zpravodajce do Kuvajtu a Saudské Arábie pokrýt operaci Pouštní bouře. Tito profesionální zpravodajci se hlásili také rodinám vojáků a zajišťovali přímou podporu vojenským jednotkám v poušti (Armed Forces Desert Network).
Po válce v Zálivu se americké jednotky začaly stahovat. To mělo samozřejmě dopad i na stanice AFN a organizaci AFRTS v Evropě. I když už Evropané nejsou hlavní posluchačskou obcí, jejich vztah k AFN je charakterizován jedním článkem v německých novinách z počátku devadesátých let, který říká, že "americká armáda opouští Evropu, ale AFN musí zůstat". AFN začalo s uzavíráním mnoha poboček. V Německu to byl v roce 1992 Mnichov, o rok později Bremerhaven a AFN Berlín, v roce 1994 pak holandský AFN Soesterberg. V roce 1993 byl naopak obnoven AFN Stuttgart pro pokrytí vojenské komunity v Heidelbergu.
V roce 1995 se uzavřel AFN Norimberk a personál se přestěhoval do Vilsecku s označením AFN Bavaria. Koncem roku 1998 americké jednotky opustily jihoněmecký Augsburg a velký vysílač pro Američany ve službě i v důchodu se odmlčel.
O Vánocích 1995 bylo však AFN Europe opět povoláno do plné činnosti, aby přinášelo rozhlasové a TV služby jednotkám zapojeným do dění na Balkáně. Určitě si vzpomínáte na videozáběry prvních amerických transportních letadel přistávajících na letišti v Tuzle a vozidlo AFN/AFRTS vyjíždějící z letadla jako jedno z prvních v této nové oblasti. Stále vysílá z Tuzly v Bosně nebo z Taszaru v Maďarsku, aby informovalo a pobavilo vojáky amerických sil v této neklidné oblasti, kteří zde udržují mír.
Koncem dubna 1999 obdrželo AFN opět výzvu k práci, tentokrát v Albánii. 29. května technici zapnuli proud do FM vysílače na 93.1 MHz, pokrývající hlavně letiště v Tiraně. Zapojeny jsou zde satelitní dekodéry a dvě velké TV antény pro televizní služby členům jednotky Task Force Hawk.
AFN je nejrozsáhlejší sítí inventáře ABS a pravidelně se účastní operací vojenských kontingentů kdekoli na vyžádání amerického velení v Evropě. Stalo se nemyslitelnou součástí zájmů vedoucích vojenských činitelů, kteří vědí, že AFN je bude provázet i na dalších mírových misích.
Ale vraťme se ještě k počátkům AFN. Vše, co tato organizace podnikala, charakterizuje výrok nejvyššího velitele spojeneckých sborů v Evropě generála Dwighta D. Eisenhowera dne 4. července 1943, adresovaný AFN v Londýně: "Voják, který je dobře informován a zná cíle této země, má dobrý důvod pro svou motivaci a bojové vystupování. Dělá ho to lepším vojákem".
Armáda Spojených Států a vojenská vysílací služba ABS (Army Broadcasting Service) je této myšlence stále věrná.
Ačkoli správní centrum zůstávalo v Londýně, provozní oddělení se přestěhovalo do AFN Paříž, kde v listopadu 1944 zahájilo vysílání s 15 kW z budovy Herald Tribune na Rue de Berri. Vysílač darovala francouzská vláda.
Jak spojenecká vojska tlačila Němce zpět k Berlínu, stěhovalo se i AFN postupně přes Belgii, Francii, Lucembursko a Holandsko. Koncem druhé světové války, v květnu 1945, zahájilo AFN vysílání z mobilního skříňového vozu zaparkovaného za budovou IG Farben ve Frankfurtu, ve středisku nazvaném po generálu Dwightu Eisenhowerovi. Zde pak zůstalo až do konce roku 1994.
Desátého června 1945 začalo vysílat AFN Munich se dvěma 100 kW vysílači, a to v Mnichově a ve Stuttgartu. V srpnu 1945 se do Frankfurtu přestěhovalo i ústředí z Londýna a brzy vznikla střediska AFN v Berlíně, Brémách a Norimberku. Posledního dne roku 1945 se AFN Londýn odmlčelo a v průběhu roku 1948 zmlkla postupně i střediska ve Francii.
Koncem čtyřicátých let AFN zpravodajsky pokrývalo norimberský válečný tribunál, sovětskou blokádu Západního Berlína a vzdušný most do tohoto těžce zkoušeného města.
AFN Stuttgart se poprvé ohlásilo do éteru 17. března 1948 a v roce 1949 se AFN Brémy přestěhovalo severněji a změnilo název na AFN Bremenhaven.
Padesátá léta znamenala rozšiřování sítě. V roce 1950 začalo vysílat AFN Norimberk, v roce 1953 začalo z mobilního vozu vysílat AFN Kaiserslautern a 21. října 1954 se toto středisko přestěhovalo do současného působiště poblíž Vogelweh Military Shopping Center.
AFN France bylo znovu oživeno 23. května 1958, kdy začalo vysílat AFN Orleans pro jednotky umístěné v Camp Des Loges, Dreux Air Base a Orleans. 20. listopadu se pak přidalo AFN Poitiers a 16. října 1959 ještě AFN Verdun.
AFN France nakonec vyrostlo v soubor téměř 50 FM stanic, avšak v roce 1967 v souvislosti s vystoupením Francie z NATO, bylo AFN France celé zrušeno a přestěhováno do SHAPE v Chievres v Belgii.
Ústředí AFN Europe bylo od konce čtyřicátých let až do roku 1966 umístěno v Hoechst Castle u Mohanu na předměstí Frankfurtu. V roce 1966 poskytl AFN ve Frankfurtu budovu Hessischer Rundfunk. V sedmdesátých letech ještě AFN přibyla odpovědnost za televizní služby AFRTS pro Střední Evropu, které byly provozovány z letecké základny v Ramsteinu. 28. října 1976 se AFN Television přestěhovalo ze starých černobílých studií v Ramsteinu do nových barevných ve Frankfurtu.
AFN SHAPE započalo s rozhlasovým vysíláním z hlavního stanu spojeneckého velení NATO v Evropě, umístěného v Casteau poblíž Mons v Belgii. Vysílání začalo 5. února 1974.
V osmdesátých letech byly založeny pobočky s vybavenými studii v německém Würzburgu a holandském Soesterbergu.
V roce 1984 začalo frankfurtské ústředí s pravidelným vysíláním přes satelity z AFRTS Broadcast Center v Kalifornii. Pomocí uplinku v Usingenu v Německu, satelitu zavěšeného nad Indickým oceánem a systému přijímacích parabol začalo AFN SuperStation se satelitním rozhlasovým a televizním vysíláním 29. prosince 1987. Satelitní distribuční systém zvýšil poslechovost a pomocí pozemních kabelových sítí začala AFN TV přicházet do amerických vojenských areálů i v Anglii.
AFN začalo v roce 1989 spravovat i své FM vysílače a aby vyhovělo požadavkům mladší části posluchačů, započalo se stereo programy Z-ROCK. V lednu 1991 se FM programy přetvořily do Z-FM, tj. formátu současných hitů. AFN odeslalo své zpravodajce do Kuvajtu a Saudské Arábie pokrýt operaci Pouštní bouře. Tito profesionální zpravodajci se hlásili také rodinám vojáků a zajišťovali přímou podporu vojenským jednotkám v poušti (Armed Forces Desert Network).
Po válce v Zálivu se americké jednotky začaly stahovat. To mělo samozřejmě dopad i na stanice AFN a organizaci AFRTS v Evropě. I když už Evropané nejsou hlavní posluchačskou obcí, jejich vztah k AFN je charakterizován jedním článkem v německých novinách z počátku devadesátých let, který říká, že "americká armáda opouští Evropu, ale AFN musí zůstat". AFN začalo s uzavíráním mnoha poboček. V Německu to byl v roce 1992 Mnichov, o rok později Bremerhaven a AFN Berlín, v roce 1994 pak holandský AFN Soesterberg. V roce 1993 byl naopak obnoven AFN Stuttgart pro pokrytí vojenské komunity v Heidelbergu.
V roce 1995 se uzavřel AFN Norimberk a personál se přestěhoval do Vilsecku s označením AFN Bavaria. Koncem roku 1998 americké jednotky opustily jihoněmecký Augsburg a velký vysílač pro Američany ve službě i v důchodu se odmlčel.
O Vánocích 1995 bylo však AFN Europe opět povoláno do plné činnosti, aby přinášelo rozhlasové a TV služby jednotkám zapojeným do dění na Balkáně. Určitě si vzpomínáte na videozáběry prvních amerických transportních letadel přistávajících na letišti v Tuzle a vozidlo AFN/AFRTS vyjíždějící z letadla jako jedno z prvních v této nové oblasti. Stále vysílá z Tuzly v Bosně nebo z Taszaru v Maďarsku, aby informovalo a pobavilo vojáky amerických sil v této neklidné oblasti, kteří zde udržují mír.
Koncem dubna 1999 obdrželo AFN opět výzvu k práci, tentokrát v Albánii. 29. května technici zapnuli proud do FM vysílače na 93.1 MHz, pokrývající hlavně letiště v Tiraně. Zapojeny jsou zde satelitní dekodéry a dvě velké TV antény pro televizní služby členům jednotky Task Force Hawk.
AFN je nejrozsáhlejší sítí inventáře ABS a pravidelně se účastní operací vojenských kontingentů kdekoli na vyžádání amerického velení v Evropě. Stalo se nemyslitelnou součástí zájmů vedoucích vojenských činitelů, kteří vědí, že AFN je bude provázet i na dalších mírových misích.
Ale vraťme se ještě k počátkům AFN. Vše, co tato organizace podnikala, charakterizuje výrok nejvyššího velitele spojeneckých sborů v Evropě generála Dwighta D. Eisenhowera dne 4. července 1943, adresovaný AFN v Londýně: "Voják, který je dobře informován a zná cíle této země, má dobrý důvod pro svou motivaci a bojové vystupování. Dělá ho to lepším vojákem".
Armáda Spojených Států a vojenská vysílací služba ABS (Army Broadcasting Service) je této myšlence stále věrná.
Ze zahraničních materiálů přeložil Jaroslav Boháč