Operační systém MacOS je velice zajímavý operační systém s bohatou historií. Byly to právě počítače Macintosh, které v roce 1984 zahájily revoluci v operačních systémech. Od té doby šel vývoj samozřejmě dál, takže i v současné době se tento systém považuje za jeden z nejsnadnějších a nejpříjemnějších na ovládání. Firma Apple letos navíc uvedla zcela nový systém MacOS X, který je založen na unixovém jádře a celý vychází z NeXTStepu. Současný MacOS 9 lze tedy považovat za poslední „původní“ systém MacOS a celá vývojová řada se jím nejspíš uzavře.
Současný MacOS je plně 32bitový, objektově orientovaný systém obsahující velice kvalitní kooperativní multitasking a multithreading (Poslední dostupná aktualizace systému MacOS 9.0.4 nabízí mimo jiné i preemptivní multitasking. Rozdíl mezi kvalitním kooperativním a preemptivním multitaskingem však ocení především odborníci, neboť běžný uživatel rozdíl ani nepozná.) a hlavně jedno z nejpříjemnějších uživatelských rozhraní. Navíc nabízí vysoký výkon, bezpečnost a stabilitu.
Velkou výhodou systému MacOS jsou některé vlastnosti, které jiné operační systémy nemají a uživatel tak nemůže naplno využít výkon svého stroje, případně se zdržuje zbytečným zadáváním příkazů. Jako příklad uveďme některé výhody:
Všechny výhody se sem samozřejmě nevejdou, takže jestli máte zájem, přijďte se podívat. Případné dotazy či připomínky vám také rádi odpovíme přes e-mail.
V současné době můžeme považovat vývoj systému MacOS za uzavřenou historii. Posledním ze systémů postaveném na klasické architektuře je výše popisovaný systém MacOS 9. Některé z technologií budou však použity i v nových systémech a budou nadále vyvíjeny. Budoucností systémů pro počítače Apple Macintosh je první systém postaveném na zcela jiném jádře – MacOS X. Již několik let se u Apple mluvilo o potřebě „jiného“ systému. Především měl tento systém obsahovat technologie chráněné paměti a „pravý“ preemptivní multitasking. Tento systém se však nepodařilo vyvinout. S koupí firmy NeXT se vrátil k Applu nejen Steve Jobs, ale firma získala i práva na systém NeXTStep s Unixovým jádrem. Prvním systémem na nové architektuře byl serverový MacOS X. Jedná se o systém založený na unixových technologiích, navíc podstatná část kódu je dostupná, což u Applu není zdaleka běžná věc. Jde ale o serverový systém, který není primárně určen pro práci běžných uživatelů, kteří tak nové technologie nevyužijí. Na Macworld Expo v lednu 2000 představil Steve Jobs klientský MacOS a dokonale překvapil zúčastněné odborníky.
Nový MacOS X obsahuje všechny očekávané moderní prvky, navíc je vybaven novým uživatelským rozhraním s atraktivním vzhledem a kvalitními funkcemi. Celý systém MacOS X má modulární stavbu. Základem systému je jádro s názvem Darwin. Ten odpovídá za organizaci preemptivního multitaskingu, ochranu paměti a další důležité funkce. Jádro je pravý Mach 3 kernel, který dokonale odděluje procesor a paměti od zbytku systému. Celé jádro je založeno na posílání zpráv a vše co dělá je jejich vyměňování mezi světem procesoru a okolím.
Nad tímto jádrem je vrstva složená ze tří technologií, která má na starosti grafiku. 2D grafiku obstarává úplně nový systém Quarz založený na formátu PDF, což ho činí v současné době velice perspektivním. Formát PDF byl například Evropskou unií určen jako jediný vhodný formát pro výměnu dokumentů. Quarz dokáže za běhu renderovat, vyhlazovat a ve vrstvách skládat PostScriptovou grafiku. Na starosti má vykreslování menu s průsvitnými okny a stíny oken. Podpora PDF je pro uživatele převratná, neboť znamená pro všechny aplikace možnost pracovat a ukládat v PDF formátu. 3D grafiku má na starosti osvědčená technologie OpenGL, zřejmě nejrozšířenější vysoce výkonný standard pro zobrazování 3D grafiky v současnosti. Poslední z trojice je QuickTime, který zajišťuje multimediální podporu. Jeho poslední verze je již vyspělá meziplatformní technologie.
Nad multimediální a grafickou vrstvou jsou umístěny moduly s názvy Classic, Carbon a Cocoa. Ve skutečnosti se jedná o programový interface (API), jež má na starosti obsluhu jednotlivých aplikací. Velice důležitý je především modul Classic, který umožní běh programů psaných ještě pro staré systémy, i když určitě ne se všemi vymoženostmi nového systému. Carbon je kompletně přepsané nové API pro MacOS X Server, které přejímá i klientský MacOS X. Cocoa je objektově orientované API, které bude využívat například nový internetový balík Microsoftu pro Macintosh.
Poslední vrstvou je grafické prostředí Aqua. Jedná se o od základu přepracované prostředí a to jak graficky, tak funkčně. První velké změny se projevují již ve způsobu práce s disky s adresáři. Nový systém zachovává dvě tradiční metody zobrazování ve složce pomocí ikon či řádkového výpisu. Zatímco ale dříve dvojklik na ikonu složky vyvolal otevření nového okna, nyní, po vzoru internetových prohlížečů, zůstává při standardním nastavení na obrazovce stále okno původní, ovšem s novým obsahem. Funguje samozřejmě zpětná vazba a okny lze cestovat zpět. Podobně se mohou chovat i okna aplikací. Nově přibývá sloupcové zobrazení, převzaté z operačního systému NeXT. To usnadňuje hlavně orientaci ve členitých adresářích. Pro každou složku je určen jeden samostatný sloupec. První otevření složky tedy zobrazí její obsah v jednom sloupci. Kliknutím na vnořenou složku se na pravé straně vytvoří nový sloupec s jejím obsahem. Tak to funguje až na úroveň samotného souboru. Díky integraci síťových služeb je jedno, zda při prohlížení složek procházíte obsah vnitřních disků, externích USB, CD-ROM, lokálních serverů, internetového serveru či připojeného digitálního fotoaparátu. I zde se postup uživatele zaznamenává a je tak možné cestovat strukturou zpět.
Na spodním okraji obrazovky se jako novinka objevil Dock. Ten sice na první pohled připomíná podobnou lištu ze systému MS Windows, ale jeho funkce je v principu jiná. Dock totiž může obsahovat vše, k čemu potřebuje mít uživatel rychlý přístup. To znamená složku, aplikaci, disk, minimalizované okno, odkaz na internetovou stránku, samostatný dokument libovolného typu a podobně. Dock může obsahovat až 128 položek a každá z nich má svou ikonu. Velikost ikon se automaticky přizpůsobuje jejich počtu. Pro ilustraci funkce uveďme, že například obrázek můžeme mít v Docku, aniž bychom ho otevřeli, neboť ikona reprezentuje jeho náhled. Kliknutím na ikonu aplikace ji spustíme, ikona poštovního klienta upozorňuje svou změnou na nové zprávy. Ikony se chovají podle toho, jakou položku reprezentují.
Při práci ve starších systémech MacOS (a nejen v nich) se setkáváme se dvěma typy oken. Modální okno si vynucuje odpověď uživatele a nelze je proto opustit bez jeho uzavření. Typicky jsou to okna pro otevření či uložení souboru a některé systémové hlášky. Musíme vždy nejprve akci potvrdit či zrušit. Běžnější jsou okna nemodální, která může nechat uživatel otevřená, i když se přepne do jiné aplikace nebo do systému. V systému MacOS X se uživatel s modálními okny již nesetkává. Zde jsou tato okna přiřazena přímo konkrétnímu dokumentu a to jak graficky, tak i funkčně. Proto lze například opustit zobrazené okno Save a zkontrolovat obsah cílové složky. Naopak je možno mít otevřeno několik dokumentů, každý se zobrazeným ukládacím oknem.
Grafické provedení nového systému je dobře patrné z přiložených obrázků. Vidět není všudypřítomná animace. Předvolená tlačítka místo tradičního orámování nyní slabě pulsují, okna plynule vyjíždějí z horní lišty dokumentu. Při ukládání nové položky do Docku se původní ikony plynule rozestoupí a vytvoří pro ni mezi sebou místo, při přejíždění myší nad Dockem se ikony pod myší plynule zvětšují. Ikony nyní mohou dosahovat velikosti až 128 x 128 pixelů a jejich velikost lze plynule měnit posuvníkem. Díky Quartzu jsou navíc při všech velikostech ostré, ve fotokvalitě, jen se mění množství zobrazených detailů. Je samozřejmé, že takový systém bude náročný na hardware, na kterém poběží. Podle údajů společnosti Apple by však měl stačit i nejstarší iMac s procesorem G3/233 MHz. Uživatelé starších počítačů budou nejspíš nuceni používat nejvýše systém MacOS 9 nebo upgradovat.
Kompatibilita s předchozími systémy ba měla být zajištěna díky API Classic. Přesto je ale možné, že některé aplikace budou mít s funkčností problémy. S velkou pravděpodobností se to může týkat především těch, které nevyužívaly služeb systému a pokoušely se je řešit samy. Díky přepracovanému prostředí mohou někteří uživatelé při práci s novým systémem v některých věcech zpočátku trochu tápat. Až praxe ukáže, zda všechny změny byly pouze k lepšímu či nikoliv. Klientský operační systém MacOS X se zajisté stane skutečným převratem a to nejen mezi systémy pro počítače Macintosh. Nasvědčují tomu odezvy většiny odborníků v oboru, včetně takových, jako jsou zástupci Microsoftu. Dá se říci, že Apple se svým novým systémem přináší revoluci obdobně, jako tomu bylo v roce 1984. Dá se tedy říci, že nový MacOS X je důstojným nástupcem systémů pro počítače Apple Macintosh.