![]() ![]() |
6.1. Sinice rodu Chroococcales
Sinice jsou mikroskopické organizmy, které jsou stavbou buňky podobné bakteriím, ale energii získávají jako rostliny. Mají mimořádnou schopnost růst a množit se. Nejsou-li pod kontrolou, mohou vzniknout problémy s jejich toxickými metabolity v rekreačních a pitných vodách (tzv. vodní květ sinic). Znalost jejich biologie a taxonomie je základním předpokladem kontroly a využití těchto organizmů. První ze tří svazků obsahuje jednobuněčné a koloniální druhy, tradičně taxonomicky řazené do řádu Chroococcales. Anotované dílo zahrnuje kompletní popisy a biologii (životní cykly, ultrastruktura, molekulární biologie a ekologie) všech evropských sinic, včetně mořských (pobřežních) druhů a orientační přehled druhů mimoevropských. Zpracování bylo taxonomicky založeno na nejmodernějších údajích včetně dat z oblasti elektronové mikroskopie a molekulární biologie. Hlavním cílem je umožnit identifikaci přírodních populací pomocí přehledných klíčů a popisů, doplněných ilustracemi všech druhů. Zvláštní důraz je kladen na ekologické charakteristiky. Příručka má sloužit i pro kultivaci a charakterizaci sbírkových a experimentálních kmenů a jako výchozí materiál pro další studium této cyanobakteriální skupiny. Proto obsahuje rovněž rozsáhlou bibliografii.
|
![]() ![]() |
6.2. Katalog lišejníků České republiky
Historie lichenologie na našem území zahrnuje dlouhé období přes 200 let. Za tuto dobu bylo publikováno velké množství prací floristických i taxonomických, sběry z dnešního území České republiky se objevovaly i v zahraničních monografiích. Bohužel dosud nebyla publikována souborná práce shrnující dosavadní výsledky výzkumů lišejníků našeho území. Katalog lišejníků České republiky vznikl z akutní potřeby získat soupis všech dosud známých lišejníků našeho státu i soupis všech publikovaných prací, pojednávajících o výskytu lišejníků na území ČR. Během doby se nomenklatura rodů i druhů značně měnila, takže v dosavadní literatuře se většina lišejníků vyskytuje pod různými jmény. Katalog tak zahrnuje soupis platných a správných (akceptovaných) jmen rodů i druhů lišejníků z našeho území, tj. tzv. check-list včetně všech v dané literatuře se vyskytujících jmen, dnes pokládaných za synonyma (Katalog obsahuje celkem téměř pět a půl tisíce jmen lišejníků). Bibliografie obsahuje veškerou, autorům Katalogu dosud známou literaturu s údaji o rozšíření lišejníků na území ČR. Zahrnuje tedy nejen práce našich nebo cizích autorů věnované přímo našemu území, ale i práce s jiným zaměřením (např. taxonomické monografie zahraničních autorů) citující lišejníky a jejich lokality z území ČR. Katalog dále zahrnuje kompletní excerpci bibliografie, tj. všechny literární prameny jsou rozepsány a citovány u jednotlivých taxonů lišejníků. Katalog je uspořádán abecedně. Jednotlivé rody jsou řazeny v abecedním pořádku a jména druhů v rámci rodu jsou rovněž řazena abecedně. K jednotlivým druhům jsou připojena příslušná synonyma spolu s citacemi prací, které toto jméno uvádějí; respektováno je tedy jméno užité v excerpované publikaci. V poznámkách pod některými rody jsou uvedeny případně další doplňky o některých taxonech. Týká se to druhů, jejichž výskyt pro naše území byl dříve mylně publikován, dále pochybných údajů (pro vyřešení je nutno studovat originální položky) a též druhů parazitických nebo parasymbiotických hub, které byly dříve pokládány za lišejníky. Připojen je abecedně řazený soupis veškerých synonym s odkazy na správná jména. Katalog zahrnuje 1534 druhů v 255 rodech, bibliografie obsahuje 816 publikací. Vzhledem ke koncepci a charakteru zpracování Katalogu jde tato práce nad rámec většiny podobných publikací zahraničních. Představuje významný příspěvek k evropské lichenologii. Katalog je možno využít nejen pro lichenology, ale pro veškeré pracovníky a zájemce o botaniku (zejména geobotaniky), pracovníky ochrany přírody, studenty vysokých škol aj.
|
![]() ![]() |
6.3. Soubor studií mikroskopických
hub z nově popsané čeledi Chaetosphaeriaceae
Rod Chaetosphaeria je představitelem jedné z největších skupin v říši hub, tzv. hub vřeckovýtrusých. Jedná se o velmi drobné, ve své podstatě mikroskopické organismy, které hrají nezastupitelnou roli v přírodních ekosystémech při dekompozici bylinné a dřevní hmoty. Rod Chaetosphaeria a několik dalších blízce si příbuzných rodů tvoří z evolučního hlediska zajímavou skupinou hub s velkým množstvím morfologicky rozmanitých forem nepohlavního rozmnožování. Vzhledem k svému relativně častému výskytu na tlejícím odkorněném dřevu byly zástupci tohoto rodu sbíráni a popisováni již v první polovině 19. století. Ačkoliv by se mohlo zdát, že původně morfologicky dobře vymezený rod Chaetosphaeria umožní taxonomům, ale i vědcům z jiných oborů, relativně snadné určení či popis nových druhů, opak je skutečností. Jednotné chápání rodu bylo zaměněno se subjektivními přístupy mnoha mykologů z konce 19. století a první poloviny 20. století, tedy v době, kdy dochází k největší expanzi rodu, a jeho pojetí se nadále stává neudržitelným. Současné práce autorky jsou první svého druhu v této problematice a přinášejí výsledky části revize rodu Chaetosphaeria a jeho nepohlavních forem rozmnožování. Důkladná znalost morfologické rozmanitosti rodu, kultivační studie a molekulární analýza ribozomální DNA umožnily autorce, aby posoudila závažnost jednotlivých znaků na rodové a druhové úrovni. Získaná data a jejich pečlivé srovnání a vyhodnocení se staly podkladem pro užší vymezení rodu Chaetosphaeria a jeho 10 morfologicky velmi rozmanitých nepohlavních forem rozmnožování. Na základě tohoto vymezení a příbuznosti s dalšími rody byla popsána nová čeleď Chaetosphaeriaceae. Čeleď je vymezena pro skupinu hub s obdobným typem morfologie plodnice, anatomie stěny plodnice, morfologie vřecek, výtrusů a forem s nepohlavním rozmnožováním, které vykazují podobný stupeň variability. Vzhledem k jasnému vymezení rodu Chaetosphaeria a nové čeledi se řada taxonů, původně řazených a popsaných v tomto rodu, dostala do středu pozornosti v sérii 4 taxonomických prací "Studies in Chaetosphaeria sensu lato IIV". Tato rozsáhlá studie pojednává o taxonech, které kromě obdobného vzhledu výtrusů nespojuje žádný další znak, který by byl důvodem jejich společného umístění v morfologicky a fylogeneticky homogenním rodu. Autorka ve své studii kriticky zvažuje hodnotu jednotlivých znaků, navrhuje znaky nové, které dosud stály jen na okraji zájmu nebo byly zcela přehlíženy. Na základě aplikace těchto nových kriterií byly popsány 4 nové rody, 3 další již existující rody byly akceptovány a studované druhy do nich byly přeřazeny. Revize rodu Chaetosphaeria je důležitým mezníkem v taxonomii mikromycetů a krokem vpřed na cestě k integraci taxonomie pohlavních a nepohlavních forem rozmnožování a k co nejúplnějšímu poznání jejich přirozeného systému, evoluce a ekologických nároků.
|
![]() ![]() |
6.4. Inaktivace fosforu hliníkem ve
vodách a sedimentech nádrží v acidifikovaných oblastech.
J. Kopáček, J. Hejzlar, J. Borovec, P. Porcal, a I. KotorováAtmosférická depozice sloučenin S a N v oblastech s nízkými rychlostmi zvětrávání podloží může způsobit okyselení půd i vody a tím významně ovlivnit koloběh živin v ekosystému. Příkladem takových změn je i snižování dostupnosti fosforečnanů pro organismy ve vodních tělesech. Mechanismus těchto procesů byl popsán pro Plešné a Prášilské jezero na Šumavě a je následující. Přítoky šumavských jezer stále obsahují zvýšené koncentrace síranů, dusičnanů a v důsledku okyselení půd i hliníku a to i přes značný pokles emisí sloučenin S a N ve středoevropském regionu během posledního desetiletí. Díky nízkým hodnotám pH (3,9-4,5) je většina hliníku v přítocích rozpuštěna a v iontové formě. Hodnoty pH jezerní vody jsou však oproti přítokům o 0,5 až 1 jednotku vyšší v důsledku biochemických přeměn síranů a dusičnanů. Tím vznikají podmínky pro hydrolýzu iontových forem hliníku a tvorbu jejich koloidních oxihydroxidů, podobně jako ve vodárenském procesu čiření vody. Vznikající koloidní sloučeniny hliníku mají velký povrch a nesou kladný náboj, takže mohou poutat fosforečnany, které nesou záporný náboj. Tato adsorpce ovlivňuje přirozený koloběh fosforu ve vodních ekosystémech, protože poutá fosforečnany uvolněné do vodního sloupce při rozkladných procesech a tím snižuje jejich dostupnost pro mikroorganismy. Po sedimentaci koloidních sloučenin hliníku z vodního sloupce se rovněž zvyšuje sorpční schopnost vrchní vrstvy sedimentů, čímž vzniká bariéra proti uvolňování fosforečnanů i z tohoto vnitřního zdroje jezer. Díky stabilitě oxihydroxidů hliníku vůči změnám oxidačně-redukčních podmínek je tato bariéra účinná i po vyčerpání kyslíku nade dnem nádrže, kdy se sediment většinou stává významným zdrojem fosforečnanů pro vodní těleso. Popsaný proces imobilizace fosforečnanů hliníkem je příkladem samovolného přírodního pochodu, který je využíván při restauraci eutrofizovaných vodních nádrží. V tomto případě jsou však sloučeniny hliníku do nádrže přidávány uměle.
|
![]() ![]() |
6.5. Struktura biomasy pelagiálu v
oligotrofních jezerech evropských pohoří
Viera Straškrábová, Karel Šimek, Jaroslav Vrba, Jiří Nedoma, Miroslav Macek, Petr HartmanV oligotrofních jezerech s malým množstvím živin (hlavně fosforu) a nízkou produkcí fytoplanktonu nabývá ve volné vodě (pelagiálu) většího významu společenstvo baktérií a bakteriožravých prvoků v porovnání s dalšími dvěma složkami fytoplanktonem (řasami a sinicemi) a vícebuněčným zooplanktonem. Hlavně zooplankton je málo zastoupen a v acidifikovaných jezerech Šumavy a Tater skoro chybí. V oligotrofních jezerech evropských pohoří (Šumavy, Tater, Pyrenejí, Alp, skotských a norských hor) nacházíme poměrně aktivní společenstva planktonních baktérií, která využívají organické látky, vylučované fytoplanktonem jako tzv. extracelulární produkci. Úlohu nejvyššího potravního článku kromě heterotrofních bičíkovců nebo nálevníků zde přejímají často i mixotrofní bičíkovci, tj. zástupci fytoplanktonu, kteří jsou kromě primární produkce zároveň schopni fagocytovat baktérie a doplňovat si tak zásoby fosforu. Vliv žíru prvoků či zooplanktonu na nižší články však je v tomto společenstvu slabý. Za nejnižší potravní článek můžeme považovat současně fytoplankton (limitovaný fosforem) a baktérie využívající rozpuštěné organické látky z primární produkce fytoplanktonu či terestrického původu. Baktérie jsou převážně limitovány nízkou teplotou.
|
![]() ![]() |
6.6. Izolace a charakterizace ![]() Problematika přenosu patogenních mikroorganizmů klíšťaty úzce souvisí
s obrannými mechanizmy (imunitním systémem) těchto živočichů, kterým se
přenášené patogeny dokáží úspěšně vyhnout. Jednou z vývojově nestarších
složek přirozené imunity v celé živočišné říši jsou proteiny z rodiny Při studiu proteinů v hemolymfě modelového klíštěte (klíšťák Ornithodoros
moubata) byl nalezen a izolován protein, jehož některé vlastnosti
připomínaly
|
![]() ![]() |
6.7. Příbuzenské vztahy parazitické
skupiny Myzostomida
Ve spolupráci s Biologickou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích byla provedena analýza fylogenetických vztahů parazitické skupiny Myzostomida, ektoparazitických živočichů žijících na mořských ostnokožcích lilijicích. Původ těchto parazitů a jejich fylogenetické vztahy k ostatním parazitickým i volně žijícím živočichům byl nejasný - o jejich příbuzenských vztazích bylo vysloveno několik hypotéz (včetně jejich možné příslušnosti k členovcům). V poslední době je nejčastěji přijímán názor, že Myzostomida jsou v důsledku parazitismu silně modifikovanou skupinou mnohoštětinatých červů (Polychaeta). Ze vzorku druhu Myzostoma glabrum jseme osekvenovali gen pro jadernou 18S rRNA. (sekvence odeslána do genové banky a zveřejněna pod číslem AF116916) a provedli fylogenetickou analýzu v rámci všech kmenů metazoí. Molekulární data získaná v rámci projektu byla zkombinována s krátkým úsekem genu pro 28S rRNA a dostupnými morfologickými znaky.Výsledky analýzy prokázaly příbuznost skupiny Myzostomida s další parazitickou skupinou Cycliophora a taxonem zahrnujícím vířníky (Rotifera) a vrtejše (Acanthocephala). Toto překvapivé zjištění nejen mění klasické učebnicové schema, ale také ukazuje, že Myzostomida mají původ ve skupině organizmů vykazující sklony k vytváření parazitických forem (Cycliophora, Acanhocephala). Na základě společného morfologického znaku (anteriorní umístění bičíku spermií) byl pro tuto skupinu organizmů navržen název Prosomastigozoa.
|
![]() ![]() |
6.8. Analýza ribosomálního proteinu
bičíkovců z kmene Kinetoplastida
Do kmene Kinetoplastida jsou řazeni jedni z nejprimitivnějších eukaryotických organismů, prvoci rodu Trypanosoma. Jsou to původci závažných onemocnění člověka, Chagasovy a spavé nemoci, kterými v současnosti trpí více než 25 milionů lidí. Od dvacátých let je k léčbě trypanosomózy používán lék suramin. Jeho nevýhodou je však značná toxicita pro člověka a dosud neznámý mechanismus účinku. Při analýze vlastností purifikovaného ribozomálního proteinu L3 (RPL3) jsme odhalili možný mechanismus účinku suraminu. Gen pro RPL3 byl izolován prostřednictvím topoisomerázového genu z fágové knihovny prvoka Trypanoplasma. Jde o blízkého příbuzného rodu Trypanosoma, pro člověka nepatogenního parazita ryb. Charakterizovali jsme dosud neznámou vlastnost tohoto důležitého ribozomálního proteinu, spočívající v jeho schopnosti specificky vázat ATP. Ve spolupráci s laboratoří Prof. Svenssona (Linkopingská univerzita, Švédsko) jsme zároveň prokázali, že RPL3 má velice nízkou afinitu k nukleosid mono- a difosfátům a chybí mu ATPázová aktivita. Molekulárně biologické a biochemické analýzy zkrácených verzí proteinu nám umožnily lokalizovat vazebnou funkci do N-koncové oblasti RPL3. Metodou povrchové plasmatické resonance jsme podrobně analyzovali vlastnosti této vazby a mimo jiné jsme ukázali, že vazby ATP k RPL3 je zcela zablokována již při subklinických koncentracích suraminu. Je více než pravděpodobné, že stejný mechanismus je i u trypanosom a že tyto poznatky budou uplatněny ve vývoji terapie. (A6022903)
|
![]() ![]() |
6.9. Atlas rozšíření evropských savců
Jan Zima, Miloslav Homolka, Petr KoubekV širší mezinárodní spolupráci byl dokončen Atlas evropských savců, který byl v roce 1999 publikován v nakladatelství Academic Press v Londýně. Je to dosud nejpodrobnější zpracování geografického rozšíření savců v Evropě. Známý areál každého druhu je vyznačen na mapě s kvadrátovou sítí, která je doplněna krátkým shrnujícím textem. Pracovníci ÚBO se na tomto díle podíleli jako editoři, koordinátoři dat pro Českou republiku a autoři doprovodných textů u 20 druhů. Údaje uveřejněné v Atlasu již byly použity např. při zpracování Červené knihy evropských obratlovců a při sestavení evropské mapy biologické diverzity. Výsledky těchto syntetických studií naznačují, že území České republiky patří z hlediska druhové rozmanitosti mezi nejbohatší části Evropy.
|
![]() ![]() |
6.10. Evoluce vybraných typů adaptací zvyšující reprodukční úspěšnost drobných pěvců Marcel HonzaNa dvou modelových druzích drobných pěvců rákosníku obecném Acrocephalus scirpaceus a rákosníku velkém A. arundinaceus byl studován vliv mezidruhových interakcí na průběh hnízdění. Na lokalitách, na kterých se tyto druhy vyskytují společně byla u subdominantního druhu (r. obecný) ovlivněna doba zahájení snůšky, způsob a průběh obsazování hnízdních okrsků. Byly studovány vybrané aspekty koevoluce mezi těmito druhy pěvců a hnízdním parasitem, kterým je kukačka obecná. Jako jedna z námi odhalených strategií použitých hostiteli vůči hnízdnímu parasitu je stupeň variability v zabarvení vajec Tato vnitrosnůšková ale i mezisnůšková variabilita v zabarvení skořápky hraje velkou úlohu v procesu rozpoznání a následného odstranění vejce hnízdního parasita. Dále byla prokázána schopnost kukačky obecné preferovat jako pěstouny pro svoje mláďata "kvalitnější" hostitelský druh, kterým byl rákosník velký.
|
![]() ![]() |
6.11. Identifikace významných změn
a střetů v krajinné struktuře
Provedli jsme vyhodnocení vývoje změn pokryvu na území NP a CHKO Šumava od roku 1987 do roku 1998. Zdrojem dat pro tato hodnocení byly satelitní snímky Landsat 5 TM, letecké barevné a infračervené fotografie a terénní šetření. Úloha byla řešena prostředky multispektrální analýzy obrazu. Výsledky ukazují na menší změny před rokem 1992 způsobené hlavně větrnými polomy, holosečemi a imisemi a na výrazné změny hlavně po roce 1995 způsobené napadením smrkových porostů kůrovcem smrkovým, Ips typhographus (L.). Jeho rozšíření dosáhlo stupně kalamity a zredukovalo třídu zdravých a lehce poškozených smrků ze 71% v roce 1987 na 52% v roce 1998 a zároveň zvětšilo plochy těžce poškozených a odumřelých porostů z 1% v roce 1987 na 16% v roce 1998. Tím se silně narušily přírodně hodnotné ekosystémy. Při prostorové analýze transportních procesů v povodích čtvrtého řádu byly s využitím dálkového průzkumu Země a GIS vyhodnoceny erozní poměry v povodích a stanoveno množství splavenin, uložených ve studované nádrži za dobu jejího provozu.Výsledky ukazují na významnost topologie tříd využití a opravňují nás k vyslovení hypotézy, že četnost krajinných elementů a jejich vzájemné prostorové uspořádání se podílejí minimálně stejnou měrou na odtokových poměrech povodí jako vysoké plošné zastoupení kategorií využití území, považovaných za stabilizátory odtokových poměrů, např. louky, lesy. Zároveň byla analyzována úloha rurálních a lokálních komunit v ekologicky hodnotných oblastech.
|
![]() ![]() |
6.12. Kontinuální extrakce cizorodých
látek z vody a zjišťování jejich genotoxického efektu
Ve spolupráci s ÚCHP AV ČR v Praze a ÚPL LF MU v Brně byl vypracován postup na zjišťování genotoxického efektu organických látek přítomných ve vodě ve stopových koncentracích. Základem zařízení je kontinuální extrakční kolona s vestavbou tvořenou vibrujícími patry, ve které je možno extrahovat desítky litrů vody rozpouštědlem. Po odpaření rozpouštědla a převedení odparku do dimethylsulfoxidu je možno s takto získaným roztokem provést celou řadu biologických testů. Tento způsob analýzy cizorodých látek ve složkách životního prostředí, kdy teprve na základě vyhodnocení biologických testů se provádí detailní instrumentální analýza pomocí moderních analytických metod, se nazývá "Bioassay directed analysis" (BDA) a začíná se ve světě stále více prosazovat. Výsledky komplexního testování slouží poté ke zhodnocení zdravotního rizika při používání různě upravené vody (např. chlorací), nebo vody neupravené. Zařízení bylo testováno na pitné vodě obohacené 16 polyaromatickými uhlovodíky podle U.S. EPA na koncentrační hladině 50 ng/l pro jeden uhlovodík a byla studována jejich mutagenní aktivita pomocí Amesova testu. Test na kmeni S.typhimurium TA 100 byl negativní, na kmeni TA 98 v systému bez i s metabolickou aktivací (+S9) byl naznačen slabý mutagenní efekt (ze závislosti počtu kolonií revertant na dávce extraktu). Koncentrace směsi PAU v daném objemu vody lze tedy považovat za koncentraci mezní pro pozitivní odezvu v Amesově testu na použitých kmenech. Náznak mutagenního potenciálu zjištěný na S.typhimurium TA 98 byl potvrzen i SOS chromotestem na kmeni E.coli K12 PQ 37.
|
![]() ![]() |
6.13.Sezónní chod citlivosti asimilačního
aparátu smrku k působení nadměrného příkonu UV-B radiace
Celosezónní simulace 25% navýšení příkonu UV-B radiace v porovnání s přirozeným pozadím byla využita pro identifikaci možných účinků na úrovni primárních a sekundárních reakcí fotosyntetické asimilace klonovaných sazenic smrku. Citlivost asimilačního aparátu k působení zvýšeného UV-B vykazuje zřetelný dávkový efekt. S prodlužující se dobou expozice narůstá průkaznost jeho účinků na úrovni primárních a sekundárních fází fotosyntézy. Analýza fixace CO2 ukazují na hlavní úloh navýšené UV-B radiace v procesech regenerace primárního akceptoru CO2 tj. RuBP. UV-B radiace rovněž ovlivňuje (snižuje) množství chlorofylu a a rozsah antén. Bylo stanoveno výrazně snížení rychlosti transportu elektronů v důsledku působení navýšeného UV-B. Polední pkiles potencionálního výtěžku fotosystému dva se vyrovnává dvojfázovým procesem, spojeným s epoxidací zeaxanthimu a reaktivací D1 proteinu. Oba tyto procesy jsou výrazně ovlivněny navýšeným UV-B.
|
![]() ![]() |
6.14. Regulace mikrobiálního metabolismu
v půdě oxidem uhličitým
H. Šantrůčková, M. Šimek, D. Elhottová, T. PicekKoncentrace oxidu uhličitého v půdě je mnohonásobně vyšší než v ovzduší. Oxid uhličitý v půdě může ovlivňovat půdní mikroorganismy prostřednictvím změn vlastností půdního roztoku, může však být i zdrojem uhlíku. Heterotrofní asimilace CO2 mikroorganismy je známým jevem, ale dosud neexistovaly údaje o její existenci a roli v půdě. Hlavní příčinou je složitost půdního prostředí a duální role CO2, který je koncovým produktem respiračních pochodů a současně může být využíván jako zdroj C a energie. Tento problém bylo možno vyřešit aplikací metod sledujících přirozený výskyt stabilního izotopu 13C v půdním prostředí. V těchto metodických postupech se využívá toho, že (i) izotopové složení CO2 je výrazně odlišné od izotopového složení půdní organické hmoty a mikroorganismů a (ii) izotopové složení látek se během metabolických přeměn mění podle určitých zákonitostí a je předpověditelné. Kombinací metod využívajících přirozeného výskytu stabilních izotopů s klasickými půdně biologickými metodami se podařilo prokázat asimilaci CO2 heterotrofní půdní mikroflórou. V laboratorních pokusech s použitím zvýšené koncentrace CO2 půdní mikroflóra asimilovala 1-2 % z CO2 dodaného do systému. Dále bylo zjištěno, že vlivem CO2 dochází ke změně ve složení mikrobních společenstev a ke stimulaci mikrobiálních aktivit. Tyto poznatky vnášejí nový pohled na hodnocení přeměn organické hmoty v půdě i na hodnocení vlivu globálních změn na tok uhlíku terestrickým ekosystémem.
|
![]() ![]() |
6.15. Struktura a funkce společenstev
půdní meso- a mikrofauny mikrostanovišť bukových a smrkových lesů
J. Rusek, V. Balík, L. Háněl, J. Starý, J. MaternaDůležitou součástí ekosystémů bukových a smrkových lesů jsou mikrostanoviště. Při výzkumu půdní fauny jim však byla dosud věnována pouze malá pozornost. Naše studie prokázaly, že půdní mezofauna (chvostoskoci, roztoči) je na mikrostanoviště vázána zřetelněji než mikrofauna (prvoci, háďátka). Mikrostanoviště mezofauny se často významně odlišují nejen botanicky, ale i půdně-chemickými parametry, půdní mikrostrukturou, formou humusu a mikroklimatem. Mezi význačná mikrostanoviště patří bezprostřední okolí kmenů buků (větší kolísání vlhkosti, teplot a oslunění povrchu půdy, jiná forma humusu), jehličnanů (větší sucho, velmi pomalý rozklad opadu), nárosty mechů a lišejníků na povrchu půdy, balvanech a padlých kmenech stromů, trouch starých kmenů, a kloboukaté houby. Trouchnivějící dřevo je význačným a důležitým mikrostanovištěm chvostoskoků, roztočů a dalších skupin půdní fauny, a spolu s mikrostanovišti mechů hraje důležitou úlohu při sukcesi (např. při osídlovaní pasek s extremními klimatickými podmínkami). Oproti ranějším sukcesním stádiím a strukturně jednodušším ekosystémům (např.alpinské travinné ekosystémy) jsou bučiny a smrčiny v podrostu a ve společenstvech zooedafonu výrazně strukturovány do heterogenity mikrostanovišť, která jsou zdrojem vyšší biodiverzity. Čím více mikrostanovišť bukový nebo smrkový les obsahuje, tím je vyšší počet druhů a celková biodiverzita společenstva půdní meosofauny a mikrofauny. Dlouhodobě přísně chráněná NPR Žofínský prales vykazuje až o 25-30% více druhů než silnějšímu antropickému tlaku vystavená PR Voděradské bučiny nebo obhospodařované lesy. Nesprávným managementem lesních porostů dochází ke zničení některých typů mikrostanovišť a k vymření řady druhů půdní fauny. Epigeická (na povrchu půdy žijící) složka půdní mezofauny je schopna rychleji osidlovat nová stanoviště než hlouběji v půdě žijící druhy. To vysvětluje podstatně vyšší podíl alpinských (Žofín) nebo karpatsko-sudetských (Voděradské bučiny) elementů mezi hlouběji v půdě žijící faunou v obou územích a historickou migraci těchto lesních ekosystémů v poledové době. Získané výsledky mají nejen teoretický význam, ale přinášejí i celou řadu poznatků prakticky využitelných pro management lesních porostů a pro ochranu přírody.
|