Vojenské vztahy České republiky s atlantickými státy
Česko-americká vojenská spolupráce zasahuje téměř všechny oblasti resortu obrany, od odborné přípravy personálu až po modernizaci zbraní, vojenské techniky a materiálu. Spojené státy se významně podílejí např. na výstavbě operačního střediska vzdušné suverenity - ASOC, budování komplexního systému velení, řízení, komunikace, výpočetní techniky a zpravodajství - C41, systému identifikace vlastní-cizí - IFF a na jazykové přípravě příslušníků resortu obrany, a to jak ve Spojených státech, tak v České republice. Na vysoké úrovni je spolupráce s vojenským letectvem ozbrojených sil USA. Pozornost se soustřeďuje na výměnu informací o situaci ve vzdušném prostoru, na modernizaci radiolokačních prostředků, raketových komplexů protivzdušné obrany, letounu L- I 59 a na koordinační vojenská cvičení v rámci vyhledávací a záchranné služby. Spojené státy projevují eminentní zájem o vybavení vojenského letectva AČR supersonickými letouny americké provenience. Tradičně dobrá a efektivní je spolupráce s Národní gardou státu Texas, která se netýká jen ozbrojených složek, ale také velmi významně Civilní ochrany ČR.
Vojenská spolupráce se SRN je jednou z nejrozsáhlejších. Velký důraz je kladen na pravidelné kontakty mezi svazky a útvary v příhraniční oblasti. Česká strana pozitivně hodnotí pomoc Bundeswehru při odborné přípravě příslušníků AČR. Ta je v současnosti zaměřena především na kategorii poddůstojníků. Značná pozornost v kooperačním úsilí se věnuje výcviku jednotek, tvorbě vojenského rozpočtu, jeho čerpání a možnostem spolupráce při získávání vojenského materiálu. Mezi priority spolupráce patří: vzdělávání vojenských specialistů v duchu příslušného ujednání o spolupráci; udržování odborných kontaktů mezi vojenskými akademiemi; výměna informací v oblastech bezpečnostní politiky, reorganizace ozbrojených sil a jejich výstavby; předání zkušeností ze spolupráce s NATO a řízení národních misí v Alianci; personální management; vývoj a užití moderní vojenské techniky; výstavba systémů ASOC, C41; výstavba systému logistiky; interoperabilita prostředků PVO; krizový management s důrazem na spolupráci při prevenci živelních pohrom a odstraňování jejich následků (na základě tragických zkušeností ze záplav z let 1997- 1998); pokračování spolupráce v rámci partnerství mezi jednotkami a součástmi ozbrojených sil; společný výcvik malých jednotek; propojení systému vzdušné suverenity v rámci budoucí společné podřízenosti spojeneckému letectvu ve střední Evropě - AIRCENT; nadnárodní spojení v oblasti předávání údajů o zbraních hromadného ničení, radiační a meteorologické situaci; pokračování v plánování vojenských cvičení na bilaterální úrovni a uzavření partnerství mezi velitelstvím vojska územní obrany AČR a odpovídajícím německým partnerem.
Velmi rozmanitá je spolupráce s ozbrojenými silami Velké Británie. Jedná se o společnou účast na mezinárodních seminářích a sympoziích, vojenskotechnickou a vědeckou spolupráci, konkrétní expertní kooperaci. Výměnné akce a reciproční spolupráce jsou realizovány ve vojenském školství, letectvu a ve vojenském lékařství. Vzájemné styky se pozitivně rozvíjejí při řešení otázek výstavby ozbrojených sil, užitečné jsou vzájemné návštěvy specialistů útvarů rychlého nasazení. Tradiční podobumají styky Hradní stráže s Irskou královskou gardou. Příslušníci resortu obrany studují v jazykových a odborných kurzech ve Velké Británii. Výrazným prvkem ve vzájemné spolupráci je působení britských a českých vojáků v Bosně a Hercegovině ve společné brigádě v rámci mírových misí. V dalším období bude důraz kladen na spolupráci jednotek brigády rychlého nasazení s kontingenty britské obrněné divize v zájmu sladění jejich činností v rámci spojeneckého sboru rychlé reakce (ARRC) a na kooperaci vrtulníkových základen.
Mezi resorty obrány ČR a Francie se rozvíjejí pravidelné a systematické politické a pracovní kontakty na všech úrovních. Impulzem pro prohloubení kooperace, o niž francouzská strana permanentně usiluje (poukazuje na tradiční česko-francouzskou spolupráci z období naší tzv. 1. republiky), se stala návštěva ministra obrany ČR v listopadu 1997 v Paříži, v jejímž průběhu bylo signováno Ujednání mezi Ministerstvem obrany ČR a Ministerstvem obrany Francie o spolupráci v oblasti obrany. Předmětem zájmu vojenské kooperace je výměna zkušeností z obranného plánování a výstavby armád. Francie právě prochází celkem překvapivou reorganizací na plně profesionální armádu. Prospěšné pro nás jsou francouzské zkušenosti ze systémové přípravy jednotek pro nasazení v zahraničí a z personální a sociální politiky.
Vojenská spolupráce mezi ČR a Nizozemskem zahrnuje výměnu informací o bezpečnostní situaci a vývoji v Evropě a ve světě. Velká pozornost je ze strany Nizozemců věnována předávání zkušeností z demokratické kontroly bezpečnostní politiky a ozbrojených sil. Ministerstvo obrany ČR oceňuje pomoc v jazykové přípravě příslušníků resortu obrany a umožnění účasti na kurzech s právní a bezpečnostní tematikou. Aktivní je vojenská spolupráce ve výcviku. Vůbec první mezinárodní společné vojenské cvičení Armády České republiky bylo v roce 1993 s nizozemskou jednotkou. Nizozemsko-česká vojenská spolupráce má pro nás zvláštní specifický emotivní náboj, protože Nizozemsko hrálo několik roků roli neoficiálního atlantického patrona České republiky.
Česko-belgická spolupráce je soustředěna zejména do sféry vojenskoodborné. Jedná se o reciproční návštěvy delegací vojenských expertů obou zemí v oblastech automobilní techniky, informatiky a logistiky, dělostřelectva, vojenského zdravotnictví a přípravy mírových sil. Akcent v příštím období bude položen do rozvoje kontaktů konkrétních útvarů a součástí armády, do činnosti expertů a výcvikových aktivit. Mezi ně patří rovněž zájem belgické strany o výcvik jednotek v některém z výcvikových prostorů AČR. Bilaterální vojenská spolupráce s Itálií se rozšířila z počátečních oficiálních kontaktů nejvyšších představitelů na kooperaci v jednotlivých vojenských oblastech, zejména ve výcviku a vzdělávání, vojenské ekologii, přípravě spojovacích a komunikačních specialistů a při výměně názorů na posilování bezpečnosti v Evropě.
Český zájem na rozvoji vojenské spolupráce s Norskem jako s jedním z atlantických států spočívá především v tom, že můžeme získávat zkušenosti z norské bezpečnostní a vojenské politiky a můžeme čerpat poznatky z norského uceleného systému domobrany, civilní ochrany a demokratické kontroly ozbrojených sil.
Dánská strana jednoznačně podpořila vstup ČR do NATO, vnímá a oceňuje aktivity ČR na mezinárodním poli, její účast v mírových operacích OSN a přístup k programu Partnerství pro mír. Očekává změnu stanoviska české vlády k účasti jednotky AČR v mezinárodní brigádě OSN tzv. SHIRBRIG, která je budována na základě dánské iniciativy. Na nižších úrovních se rozvíjejí styky na úseku ekologie, civilní ochrany a krizového managementu.
Bilaterální vojenská spolupráce s Kanadou je zaměřena především na pomoc při jazykovém vzdělávání příslušníků resortu obrany v obou oficiálních jazycích NATO.
Česko-portugalská spolupráce se rozvíjí v porovnání s ostatními členskými státy NATO s menší intenzitou. Jednou z hlavních příčin tohoto stavu je geografická vzdálenost a z toho plynoucí zvýšené finanční náklady na společnou činnost.
Obdobně je limitována i naše spolupráce se Španělskem. Ta se ovšem realizuje v širší podobě, než je tomu v případě Portugalska. Předmětem společného zájmu jsou otázky branného zákonodárství, vojenské komunikační techniky, sociálního zabezpečení, vojenského lékařství, vzájemné stáže učitelů a studentů leteckých škol a ekologická problematika.
Bilaterální vojenská spolupráce s Tureckem získala nový impulz podpisem Ujednání mezi Ministerstvem obrany ČR a Generálním štábem ozbrojených sil Turecké republiky při návštěvě tureckého ministra obrany v říjnu 1997 v Praze. Vedení tureckých ozbrojených sil akcentuje zájem o vojenskoprůmyslový sektor České republiky.
Své místo v postupné integraci do NATO našla trilaterální vojenská spolupráce ČR, Polska a Maďarska. Napomohla připravit tyto země ke vstupu do Aliance. Mezi priority jejich současné kooperace patří operační plánování a pomoc zemím PfP, které usilují o vstup do NATO.
Česko-řecká vojenská spolupráce je v počátečním stadiu, ve kterém si vzájemně ujasňujeme pravidla. Jejich základ tvoří Ujednání mezi Ministerstvem obrany ČR a Ministerstvem národní obrany Helénské republiky o spolupráci ve vojenské oblasti z ledna 1998. Řecko, podobně jako Turecko, projevuje zájem o spolupráci v oblasti výroby a oprav speciálního materiálu.
Vojenskou spolupráci s Lucemburskem a Islandem prozatím resort obrany nerozvíjí vzhledem k malému počtu, resp. úplné absenci příslušníků ozbrojených sil. Bilaterální styky resortu obrany ČR s členskými státy NATO byly a jsou zaměřeny hlavně na dosahování příslušné kompatibility a interoperability s koaličními armádami, jakož i relevantních atlantických standardů. Je potřebné i nadále po vstupu ČR do NATO zachovat tyto trendy.
V centru našeho zájmu bude spolupráce s hlavními atlantickými kooperanty (USA, SRN, Velká Británie, Francie), především v oblasti branné legislativy, přípravy personálu, zabezpečení vzdušného prostoru, budování systémů velení a řízení, příslušné infrastruktury a krizového managementu. Vedle součinnosti s orgány vedení a velení NATO bude bilaterální spolupráce rovněž přispívat k plnění cílů výstavby ozbrojených sil. Jistě nebude chybět vzájemně prospěšná vojenská kooperace se zeměmi, které nejsou členy NATO, především se Slovenskem, s evropskými neutrálními státy Rakouskem, Švédskem, Švýcarskem a Finskem, dále s Ruskem, Ukrajinou, případně dalšími republikami SNS. Samozřejmě v popředí našeho zájmu bude těsná spolupráce se zeměmi, které se eminentně zajímají o vstup do NATO. Vedle Slovenska se jedná o Slovinsko, Rumunsko, pobaltské země, Bulharsko, Makedonii.
Aliance (1/1999)