Podplukovník Sylwester Przybyla,
pracovník Odboru mezinárodní bezpečnosti Ministerstva národní obrany Polské republiky

Polsko-česká vojenská spolupráce

K dopátrání se počátků polsko-české vojenské spolupráce bychom se museli vrátit nejméně o několik století zpět. Bylo by ovšem pravděpodobně těžké ji doložit podepsanými dokumenty. Není však pochyb, že polští a čeští vojáci navzájem spolupracovali již za časů krále Boleslava Chrabrého, který seděl na trůně jak na Wawelu, tak na Hradčanech. A podobně tomu muselo být za vlády českého a polského krále Václava II. Za zmínku stojí, že dávnou polsko-českou spolupráci dokumentuje i arcidílo Jana Matějka - obraz nacházející se ve Varšavském národním muzeu "Bitva u Grunvaldu", zobrazující mj. účast vynikajícího českého velitele Jana Žižky v této bitvě.

 

Právní rámec spolupráce

Spolupráce ve vojenství, která trvá staletí a která byla většinou bezkonfliktní, nemusí nutně vyžadovat rychlé stvrzování odpovídajícími dokumenty. Dokládá to fakt, že Dohoda mezi Ministerstvem národní obrany Polské republiky a Ministerstvem obrany České republiky o spolupráci ve vojenské oblasti byla podepsána teprve v roce 1996, tedy více než tři roky po vzniku České republiky. (Do té doby se vzájemná spolupráce opírala o dokumenty podepsané federálním ministerstvem obrany.) Dohoda z roku 1996, která vytváří právní rámec spolupráce, byla doplněna dalšími dokumenty, regulujícími mimo jiné problematiku vzájemné výuky vojáků z povolání a zaměstnanců armády, dvoustrannou spolupráci na úseku geodezie a kartografie, spolupráci při zajišťování leteckého provozu a výměny informací o přeletech státní hranice mezi Polskou republikou a Českou republikou, vzájemnou turistickou výměnu mezi Polskou armádou a AČR.

Dalším velmi důležitým dokumentem, který nám umožňuje neomezenou spolupráci jako členům Severoatlantické aliance, je Dohoda mezi Ministerstvem národní obrany Polské republiky a Ministerstvem obrany České republiky týkající se ochrany vojenských utajovaných informací, podepsaná v roce 1998. Dvoustranná vojenská spolupráce s Českou republikou se opírá o každoročně schvalované plány spolupráce. První Plán dvoustranné spolupráce byl podepsán v roce 1994. V letech 1994 až 1998 bylo postupně realizováno 53, 98, 72, 70 a 97 akcí. Na rok 1999 bylo naplánováno celkem 94 akcí, z toho 22 se týká příhraničních kontaktů. Důležité místo ve dvoustranné spolupráci zaujímají setkání na nejvyšší úrovni resortů obrany obou států - ministrů, jejich náměstků a náčelníků generálních štábů. Stojí za to podotknout, že většina z nich, především v posledním období, se uskutečňuje trojstrannou formou společně s Maďarskem v rámci takzvaného Zlatého trojúhelníku. Setkání na této úrovni měla nezanedbatelný význam v přípravném procesu před naším vstupem do Aliance a v současnosti vytvářejí fórum pro výměnu zkušeností a koordinaci činností týkajících se co nejrychlejšího přizpůsobení ozbrojených sil standardům NATO.

 

Vojenské kontakty

Od velmi dobré spolupráce na nejvyšší úrovni se pak odvíjejí přímé polsko-české vojenské kontakty. Organizace příhraniční spolupráce je v gesci velitelů armádních jednotek. Partnerské vztahy většinou navázaly útvary do vzdálenosti 100 km od státní hranice. V rámci této spolupráce je organizováno zhruba 20 akcí, jako jsou např. setkání velitelů, společná výměnná školení jednotlivých jednotek nebo třeba výměna zkušeností specialistů v topografii, logistice, plánování apod. Jsou organizována také méně oficiální setkání - například vojáků ze spřátelených vojenských jednotek.

Velmi důležité místo v budoucích dvoustranných kontaktech má spolupráce při vojenském vzdělávání, neboť je třeba připravit nejen vysoce kvalifikované specialisty, ale taktéž rozšířit okruh osob emocionálně angažovaných při prohlubování vojenských bilaterálních vztahů. V současnosti se v České republice školí čtyři polští důstojníci. Účastní se desetiměsíčního postgraduálního studia a dvouletého studia pro štábní důstojníky. Výuka se uskutečňuje na Vojenské akademii v Brně. Dvouletému studiu předchází šestiměsíční jazykový kurz. Je třeba podotknout, že studium na Vojenské akademii v Brně již ukončilo 54 polských důstojníků, z čehož 51 ukončilo studium pro štábní důstojníky a 3 postgraduální studium (údaje zahrnují rovněž důstojníky, kteří studovali v Brně před rokem 1993). Česká strana na základě reciprocity vysílá v týchž termínech své důstojníky do varšavské Akademie národní obrany. Nyní v Polsku studují 4 čeští důstojníci - 3 se účastní studia pro štábní důstojníky a jeden je účastníkem postgraduálního studia operační strategie.

Akademii národní obrany a její předchůdkyni Akademii Generálního štábu Polského vojska dosud ukončilo 60 českých důstojníků, z nich 57 ukončilo studia pro štábní důstojníky a 3 postgraduální studia. Kromě toho již po několik let probíhá zdokonalování profesionálů, a to ve formě měsíční (od roku 1996 dvouměsíční) praxe polských důstojníků v českých vojenských jednotkách, a naopak. Dosud této formy školení využilo 66 polských důstojníků a 36 důstojníků československých a českých. Intenzivně se rozvíjí i vědecko-technická spolupráce. Je realizována prostřednictvím vědecko-výzkumných institutů obou stran a polských vojenských výrobně-opravárenských podniků s jejich českými protějšky. Jde o bezprostřední spolupráci, financovanou z prostředků těchto podniků. V současnosti se soustřed'uje především na koordinaci nákupu náhradních dílů a materiálu nezbytného k opravám techniky z bývalého SSSR. V jejím rámci působí několik pracovních skupin, které svou činnost zaměřují na přizpůsobování polské i české vojenské techniky požadavkům NATO. Součinnost se týká mj. tanků a letecké techniky. Je však třeba dodat, že v téměř stovce dvoustranných kontaktů ročně je mnoho pracovních a expertních návštěv na úrovni odborů a správ ústředních orgánů obou ministerstev obrany.

Velmi intenzivně vzájemně spolupracují také polské a české vojenské školy. Považuji za důležité připomenout rovněž střelby vzdušných sil a PVO Armády České republiky na polských polygonech. Členství Polska a České republiky v Alianci otevírá před jejich ozbrojenými silami nové obzory spolupráce. Bude se prohlubovat v rámci programů NATO, v kontrole vzdušného prostoru apod. Jak Polsko, tak Česká republika musí přizpůsobit své ozbrojené síly, jakož i procedury v nich užívané standardům NATO. To je neobyčejně nákladné. Snížení těchto nákladů musíme hledat nejen v bilatelární spolupráci, ale rovněž společně s Maďarskem. Členství v Alianci před nás staví důležité nové úkoly při zvyšování regionální bezpečnosti.

 

Aliance (4/99)