RNDr. Vladimír Vetchý, CSc.

Minimální vojenské požadavky resort obrany splnil

Vstup České republiky do Severoatlantické aliance je velmi důležitým politickým rozhodnutím, které ovlivní životy mnoha budoucích generací, a proto byl a je výzvou pro všechny z nás. Obdobně se k tomuto pro nás historickému kroku staví i naši dřívější partneři a dnes už spojenci ve státech Aliance. Právě na základě jejich studie byly formulovány tzv. "minimální vojenské požadavky" pro přijetí jednotlivých aspirujících členských států do NATO. V rámci cílů výstavby ozbrojených sil (TFG) bylo naším úkolem splnit tato zadání v zabezpečení vzdušného prostoru; v budování standardizovaných systémů velení a řízení; v přípravě vlastních sil a jejich výcviku; v zapojení do cvičení NATO. Minimální vojenské požadavky se rovněž týkaly přípravy na příjem aliančních sil na vlastním území, tj. dobudování a přizpůsobení infrastruktury. Vztahovaly se rovněž na všechny jednotky AČR vyčleněné pro NATO v rámci plnění TFG. Ke dni vstupu se jednalo celkem o 484 osob, 139 kusů techniky a 454 kusů zbraní. Dané úkoly byly splněny.

Poprvé jsme se tak setkali s požadavky kladenými na nás zvenku, s úkoly, které byly jasně specifikovány a my je museli ve vlastním zájmu splnit. V resortu obrany se tak oficiálně stalo dne 28. února 1999, kdy podle zástupců Vrchního velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě (SHAPE) Česká republika minimální vojenské požadavky splnila. Při tom jsme měli na paměti, že kvalita našeho členství bude do určité míry záviset i na tom, jak budeme připraveni k prvnímu dni vstupu do Aliance. Z pohledu AČR, respektive Generálního štábu AČR, vystoupily v této souvislosti do popředí zejména dvě oblasti: splnění TFG, ke kterým jsme se zavázali k prvnímu dni členství, a obsazení mezinárodních funkcí v NATO, které byly pro Českou republiku uvolněny v jeho vojenské struktuře. Vytvářeli jsme věcné a systémové předpoklady k navázání co nejužší spolupráce s jednotlivými velitelstvími Aliance. Praktická koordinace postupu ve vojenské oblasti s dalšími přizvanými zeměmi - Polskem a Maďarskem - probíhala na řadě úrovní a téměř každodenně.

 

Priority miniálních vojenských požadavků

Prioritou číslo jedna bylo vybudovat vzájemné komunikační propojení a zavést utajené spojení mezi velitelstvími NATO a jeho protějšky v České republice. V budování systémů velení a řízení bylo hlavním cílem reálně zabezpečit spojení od prvního dne členství v Alianci. K tomu bylo rozpracováno několik projektů, jejichž společným jmenovatelem je realizace komunikačního propojení národních míst velení. V této souvislosti je zároveň kladen velký důraz na bezpečnost přenosu informací, tedy na utajené spojení, které je stejně důležité jako přenos samotný. K prvnímu dni členství bylo rovněž nutné disponovat takovou adekvátní protivzdušnou obranou, která umožní přispívat k reakci Aliance na případnou ozbrojenou agresi. Pokud jde o zabezpečení vzdušného prostoru, byla pro naši integraci nejdůležitější výstavba a propojení systémů velení a řízení v rámci protivzdušné obrany. Další prioritou byla příprava personálu. Ta pokračuje vedle zahraničních i ve vlastních jazykových, výcvikových a vzdělávacích aktivitách, zejména v kurzech organizovaných Ministerstvem obrany a Generálním štábem. Od roku 1997 absolvovalo tyto speciální kurzy pro přípravu na práci ve strukturách NATO na 170 důstojníků a praporčíků.

Rovněž v jazykové přípravě jsme udělali velký krok vpřed. Na základě přijaté koncepce, systémem kurzů ve vojenských školách, posádkách a civilních jazykových zařízeních, se podařilo dostat celkem již asi 6500 příslušníků resortu obrany na certifikovanou jazykovou způsobilost v západním jazyce. Značná pozornost byla věnována také logistickému zabezpečení. K hlavním úkolům v souvislosti s integrací do NATO patří budování nových systémů logistického zabezpečení jednotek vyčleněných pro Alianci s cílem zvýšit jejich soběstačnost s důrazem na síly okamžité a rychlé reakce.

 

Smluvní a legislativní oblast

Při vstupu ČR do NATO je nezbytné přistoupit k celkem devíti mnohostranným mezinárodním smlouvám, které upravují činnost Aliance. Ve vnitrostátní legislativní oblasti jsme došli k rozhodnutí, že je nutno maximálně akcelerovat přípravu základních strategických dokumentů. Na ty pak navázal celý soubor novel stávajících zákonů nebo přijetí zákonů nových zajišťujících obranu státu a existenci ozbrojených sil. V ochraně utajovaných informací přinesl výraznou změnu zákon o ochraně utajovaných skutečností č. 148/1998 Sb., který vstoupil v platnost k 1. 11 . 1998.

 

Krizové řízení a standardizace

Stranou pozornosti nezůstalo ani krizové řízení. Vzniká Centrum krizového řízení v resortu obrany. Je připravováno jako místo předurčené pro mírovou i krizovou výměnu informací mezi vrcholným managementem resortu a orgány NATO. Bude vykonávat funkci operativního řízení a monitorovacího a ústředního krizového informačního centra resortu. Významnou součástí integračního procesu je rovněž standardizace. Zejména jde o přizpůsobení našich systémů a norem standardům Aliance. Týká se to v první řadě systémů velení a komunikace, pracovních a operačních postupů a některých technických norem. Přijali jsme první standardy systémů a dokumentace plánování a řízení uplatňované v Alianci. Díky tomu jsme mohli specifikovat konkrétní cíle v dosažení postupné interoperability AČR se silami - NATO.

V praxi se tento proces rozvíjel účastí zástupců AČR na výcvikových kurzech, studijních pobytech a především na společných cvičeních. Jejich cílem byla hlavně příprava jednotlivce a malých skupin na plnění úkolů v rámci mírových, humanitárních a záchranných misí OSN. Jejich průběh ukázal srovnatelnost kvality vojenské přípravy příslušníků AČR a jejich partnerů ze států NATO. Výrazně jsme reorganizovali ozbrojené síly tak, aby byly připraveny zapojit se do koaliční obrany. Byly splněny úkoly dané cíli interoperability, přihlásili jsme se k plnění TFG, které pokrývají všechny hlavní činnosti armády. Jsou členěny podle priorit a termínu realizace. Naše priority vycházely z nutnosti splnit ke dni vstupu vybraných 13 cílů, které jsou definovány jako rozhodující pro naši vojenskou připravenost. Jde o oblasti klíčové pro kontinuální zabezpečení hlavního úkolu Aliance - tedy pro zajištění kolektivní obrany. Diskuse o cílech výstavby ozbrojených sil a jejich následné schválení považujeme za výbornou zkušenost, která České republice umožní plně se zapojit do obranného plánování NATO od roku 2000.

 

Možnosti pro český průmysl

Vyčleněné síly budujeme jako jednotky, které odpovídají standardům NATO a které budou schopny operovat pod jeho velením. K použití vojenské síly, zejména pro řešení krizových situací, to předpokládá méně početné ozbrojené síly s moderním vybavením a dokonalou logistikou; sem jsou také zaměřeny cíle výstavby ozbrojených sil, k nimž se Česká republika při jednáních s NATO zavázala. To nám má rovněž umožnit podílet se na technologiích, které usnadňují vedení akcí pomocí dobře vybavených jednotek používajících technicky vyspělých informačních systémů, bojových řídících centrál a přesných zbraní. Vstup ČR do NATO vyvolává u našich výrobců nové impulzy, spočívající v možnostech kooperace s obranným průmyslem členských zemí Aliance. V tomto směru byla již vyslovena našimi politiky i průmyslovými představiteli mnohá očekávání. Pro český obranný průmysl to bude znamenat zásadní změny, se značnými nároky na rychlou adaptaci. Máme proto zájem na zdokonalování vojenských výzkumných a vývojových středisek a na rozšiřování jejich spolupráce s podobnými organizacemi v členských státech NATO. Nespornou výhodou bude přístup k novým technologiím a k informacím, daný především účastí našich zástupců v příslušných koordinačních a informačních orgánech Aliance a jejich pracovních skupinách. Dalším významným momentem bude otevření možností pro účast českých výrobců v mezinárodních zbrojních programech.

 

Podporujeme roli PfP, novou úlohu ZEU a OBSE

Česká republika a v jejím rámci resort obrany bude pokračovat v plné podpoře programu Partnerství pro mír a rozvoji vztahů spolupráce s partnery mimo NATO. Uvítali jsme proto záměr na jeho posílení, uvítali jsme rovněž vznik Euroatlantické rady partnerství. Jsme přesvědčeni, že právě ona a projekt PfP by měly sehrát významnější roli při stabilizaci situace a posilování důvěry v Evropě. Také role Západoevropské unie se v rámci rozšíření NATO stává významnější. Uvolnění prostředků NATO pro operace vedené ZEU podpoří evropskou bezpečnostní a obrannou identitu. Česká republika vnímá její prosazování jako posilování Aliance ve smyslu větší flexibility a možnosti posílení evropského elementu při udržování bezpečnosti právě v evropské části euroatlantického prostoru. Tento proces je i v zájmu České republiky. Naším zájmem zároveň je, aby v tomto procesu nedošlo k oslabení transatlantické vazby. Americké a evropské bezpečnostní zájmy zůstaly vzájemně spojeny i přes příznivější prostředí během období po studené válce. Podle našeho názoru také Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) nachází své nové místo v systému evropské bezpečnostní architektury.

 

Česká účast v mírových misích

Významnou podporou pro náš vstup do NATO byla politická vůle ČR podílet se na obraně stejných hodnot, které vyznává Aliance. A to už dokázala v řadě případů. Můžeme si připomenout naši účast ve válce v Perském zálivu, české vojáky v misích UNPROFOR a UNCRO v Chorvatsku, českou polní nemocnici ve východní Slavonii, náš prapor v misi IFOR a SFOR v Bosně. Stejně tak Ize vzpomenout naše vojáky v misích OSN a OBSE v Iráku, Namibii, Angole, Libérii, Chorvatsku, Abcházii, Gruzii, Náhorním Karabachu, Makedonii, Tádžikistánu a v Čečensku. Ukázalo se, že v reálných situacích a pod psychickým tlakem byli čeští důstojníci a vojáci schopni vzít na sebe odpovědnost a velmi dobře reagovat na nepředvídatelné situace. Výsledky činností a způsob plnění úkolů byly vysoce hodnoceny jak nadřízenými vojenskými orgány NATO, do jejichž sestavy byly naše jednotky začleněny, tak občany a institucemi zemí, ve kterých Armáda ČR působila. Podporujeme rovněž NATO při řešení situace v Kosovu. V této souvislosti se počátkem letošního roku stala aktuální dřívější nabídka České republiky na darování vybavení polní nemocnice Albánské republice. Albánská strana již dříve vyjádřila souhlas s jejím předáním. Současně bylo projednáno, že součástí dodávky bude doprovod vybavení polní nemocnice odborníky AČR na místo a proškolení albánského managementu nemocnice. Z iniciativy Ministerstva obrany ČR bylo vybavení polní nemocnice pro Albánskou republiku předáno formou humanitární pomoci. I v tomto případě se konkrétním skutkem hlásíme k mezinárodnímu společenství v zájmu humanity.

 

Nové úkoly před námi

Vstupem do NATO pro nás práce zdaleka nekončí. Naopak, čekají nás mnohem obtížnější úkoly než v etapě přípravy na integraci do struktur Aliance. Hodláme být věrohodným a konstruktivním členem NATO. A pro to musíme ještě mnohé udělat. Musíme splnit řadu podmínek a mnoho vykonat, abychom se stali plně rovnocennými aliančními partnery. Hodláme čestně dostát všemu, k čemu jsme se zavázali - aby rozšíření Severoatlantické aliance bylo současně jejím posílením.

 

Aliance (1/1999)