OSOBNOSTI Jan Smetana - autor knihy Jiřetín pod Jedlovou, 450 let města v Lužických horách BIRNBAUM, Johann DONAT, Anton
(*4.12. 1746 Jiřetín pod Jedlovou) EISELT, Johann Chrystostomus Anton (*3.1. 1814 Jiřetín p. J. , +3.5.1887 Marienstern v Lužici)Narodil se v č. p. 81. Jeho otcem byl měšťan a obchodník Anton Eiselt, matka se jmenovala Katharina a pocházela z rodiny Antona Maie, běliče z osady Jedlová. Studia zahájil v České Lípě a ukončil je v Praze. V září 1834 vstoupil do cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova. Po ukončení teologických studií v Litoměřicích ( kněžskou primici vykonal v rodném městečku (11.srpna 1839) se stal tzv. kapitulářem a opatským sekretářem a sedm let působil jako profesor církevního práva a náboženských dějin. Od roku 1851 byl dlouhých 36 let proboštem cisterciackého kláštera Marienstern v Horní Lužici. Získal doktorát teologie, stal se vizitátorem dvou cisterciáckých klášterů v Lužici a byl jmenován rytířem královského saského řádu za zásluhy 1. Třídy. Stal se také členem Učené společnosti ve Zhořelci. Peněžními dary podporoval jiřetínský kostel a kapli na Křížové hoře. ERNST,
Franz anton (*21.2. 1745 Jiřetín, +13.1. 1805 Gotha) FIŠER, František (*4.2. 1926 Lysá n. L., +1.2. 1983 Varnsdorf) Syn majitele obchodu z Lysé, absolvent nymburského gymnázia, student dominikánského řádového učiliště v Olomouci, kde přijal jméno Angelicus. Po jeho rozpuštění v roce 1950 lesní dělník na Jedlové,kde žil v bývalé hájence. Poté noční hlídač v Národním muzeu v Praze (1953), pracovník Státního archivu Litoměřice (1954),kde pracoval na pořádání církevních fondů, historik lovosického(1957-1960)a litoměřického muzea (1960-1968). Od roku 1966 vůdčí osobnost severočeského trampského hnutí. Proslul jako organizátor zabezpečovacích prací na hradě Helfenburk u Úštěku. Dne 22.listopadu 1968 vysvěcen ve vídeňském dominikánském klášteře na kněze. V letech 1969-1970 pracovník muzea v Děčíně. Po propuštění z politických důvodů žil od roku 1970 trvale na Jedlové č. 1. Od roku 1972 až do smrti se podílel na překladu Bible. Jeho největší vklad spočíval v překladu starozákonních žalmů. V říjnu 1974 byl na Jedlové zatčen a po třech měsících vyšetřovací vazby odsouzen na 18 měsíců nepodmíněně pro “maření dozoru státu nad církvemi”. Vedle překladů proslul znalostí křesťanské ikonografie, kterou uplatnil zejména v práci o hradě Karlštejně. Kniha vyšla u příležitosti jeho nedožitých sedmdesátin. Zemřel na embolii ve varnsdorfské nemocnici, kde se léčil na komplikovanou zlomeninu nohy. Za účasti mnoha set osob po ekumenické bohoslužbě pohřben v rodném městečku. FOGGER z BELLENBURGU, Maxmilian (* Bellenburg,
+13.3. 1657 Jiřetín p. J. ) HENNEVOGEL z EBENBURGU, Martin (*3.2. 1734 Neuzelle, + 14.7. 1803 Litoměřice) Synové Johanna Wilhelma Hennevogela, původem z Frank, štukatéra a mramoráře působícího v lužickém klášteře Neuzell, od roku 1744 usedlého v Litoměřicích. Po jeho smrti (1754) pokračovali zprvu v otcově řemesle. Za svoje zásluhy organizačního i hospodářského rázu, týkající se m. j. příprav výstavby pevnosti Terezína je císař Josef II. Listinou z 2. Prosince 1780 povýšil do šlechtického stavu s přídomkem “von Ebenburg”. Po pokusech o dolování uhlí u Kundratic na Litoměřicku v roce 1780, zkoušeli oba v letech 1781 a 1782, po dohodě s majitelem panství Aloisem z Lichtensteina, štěstí při dolování rud u Jiřetína. Martin H. byl v roce 1783 jmenován inspektorem pro vedení úředních záležitostí pevnosti Terezína, jejíž velitel, Karl Niklas ze Steinmetz (+8.11. 1789), byl jeho švagrem. HOCKAUF, Anton (*21.3. 1845 Jedlová, +24.3. 1900 Rumburk) Po absolvování základní školy v Jiřetíně p. J. studoval na Učitelském ústavu v Litoměřicích. Od roku 1861 působil v Osečné a poté osm let ve Varnsdorfu. Od roku 1871 žil trvale v Rumburku, kde získal učitelské místo. Byl činný v Severočeském učitelském spolku, jehož se stal předsedou. Zabýval se historií regionu a kromě řady článků v novinách i časopisech vydal v roce 1885 Vlastivědu politického okresu Rumburk, která byla velmi dobře hodnocena a dodnes může sloužit jako důležitý zdroj informací. JOHNE, Colestin Johann (*26.6. 1819 Lesné, +1858 Česká Lípa) Básník, narozený v posledním domě osady Lesné ve směru ke Stožeckému sedlu (č. p. 18). Ve svých čtrnácti letech odešel na studia na augustiniánském gymnáziu v České Lípě. Zřejmě pod vlivem zdejších pedagogů vstoupil později do tohoto řádu a v roce 1845 byl vysvěcen na kněze. Záhy začal veršovat a první báseň mu byla otištěna ještě za gymnaziálních studií. Do širšího podvědomí se dostal díky své "Tkalcovské písni" (v originálu "Weberlied"). Řadu básní napsal v dialektu svého rodiště, jiné byly zhudebněny. Na prázdniny se vracíval domů do Lesné. Na tyto motivy napsal verše, nazvané “Žluté dveře". Při jeho pohřbu mu jednu z jeho zhudebněných básní zazpíval nad hrobem lipský pěvecký spolek. LISSNER, Gottfried (*Šluknov, +1787 Ji řetín p. J.)Katolický kněz, působící nejdříve v rodném Šluknově a poté až do roku 1759 ve Varnsdorfu. Téhož roku byl přeložen do městečka pod Jedlovou. Zasloužil se o vybudování křížové cesty na hoře nad městečkem, které se od té doby říká Křížová hora. Z jeho iniciativy se z ní stalo známé poutní místo, vysvěcené již 17. Září 1764. V Jiřetíně působil až do své smrti. MAYová, Edmunda
Maria Anna (*26.3. 1805 Jiřetín p. J.) Pocházel z rodiny jiřetínského učitele Wenzela Miksche. Již v dětském věku prokazoval mimořádný hudební talent, takže se už ve věku dvanácti let (1777) dostal na Katlický chlapecký institut v Drážďanech. Zde ho proslavil jeho soprán, vliv na něj v tomto ohledu měl tenorista Anton Raff, člen komorního souboru kurfiřta bavorského a italský zpěvák Caselli. Od něj se naučil všechny finesy italského operního zpěvu. Mezi jeho učiteli hudební kompozice byli profesoři Schuster a Naumann, hře na violu ho vyučoval profesor Binder. Brzy se oněj začal zajímat saský královský dvůr. V roce 1783 se stal vice-ceremoniářem a o tři roky později skutečným ceremoniářem dvorního katolického kostela v Drážďanech. Později, v letech 1797až 1817 se věnoval v kurfiřtské italské opeře dramatickému zpěvu. Po zřízení německé opery v Drážďanech se stal ředitelem operního sboru a učitelem chlapecké kapely. Ve své době byl pokládán za nejlepšího operního zpěváka v Německu. Vysoce byl oceňován také jako hudební pedagog. Mezi jeho žáky náležela řada později slavných pěvců a zpěvaček. Blízkým přítelem se mu stal dodnes známý a hraný hudební skladatel Karl Maria Weber, který byl na jeho přímluvu povolán z Prahy do Drážďan, kde se stal kapelníkem zdejší opery. Miksch mu údajně pomáhal při tvorbě jeho nejznámějšího díla "Čarostřelec". Při premiéře zpívali výhradně jeho žáci. Ve volných chvílíchse zabýval řezbářstvím, v němž byl také oceňován. Zamřel a byl pochován v Drážďanech. Jeho bratrem byl Alexander Miksch (nar. 7.března 1776 v Jiřetíně), sekundář kurfiřtského orchestru v Drážďanech, kde také v únoru 1814 zemřel. MUHLSTEINOVÁ, Berta (*30.7.
1841 Velvary, +24.8. 1887 Praha) |
© 1999 Jiřetín pod Jedlovou