Halogenové žárovky patří mezi teplotní zdroje světla, podobně, jako obyčejné žárovky. Proti nim jsou však vývojově mnohem dál. Především vydrží déle a svítí více.
V plynné náplni halogenové žárovky je příměs halogenů (zpravidla jod, brom, chlor a jejich sloučeniny). Při určité teplotě a vhodném konstrukčním uspořádání probíhá v takové žárovce vratná chemická reakce mezi odpařeným wolframem a halogenem. Tento děj se nazývá halogenový regenerační cyklus. Probíhá takto: Molekuly odpařeného wolframu putující ke stěně baňky se v její blízkosti slučují na halogenid wolframu, který difunduje zpět směrem k vláknu. Poblíž vlákna, v místě dosažení disociační teploty se molekula halogenidu rozštěpí na wolfram a halogen. Halogen se vrací ke stěně baňky a wolfram zvyšuje koncentraci vlastních par v okolí vlákna, čímž se sníží rychlost odpařování wolframu z vlákna. Pokud by rychlost rozkladu halogenidu byla stejná, jako jako rychlost odpařování wolframu z vlákna, nemělo by vlákno ubývat. To však platí jen u vlákna s konstantní teplotou po celé délce a jen v radiálním směru. Protože tato podmínka není v reálu splněna, přemisťuje se wolfram u cyklů s I2, Br2 a Cl2 z míst teplejších na místa chladnější, takže o určité době nutně dojde k přerušení vlákna. Ideálního stavu, ve kterém by se atomy wolframu vracely na to místo vlákna, odkud se odpařily, a tím se zajistila téměř nekonečná doba provozu by bylo teoreticky možno realizovat s fluorem. Fluor se ovšem kamarádí s kde čím, takže jeho použití naráží na velké technologické problémy. Stejně, jako
klasické žárovky, se i halogenové plní inertním plynem (Kr, Ar, Xe),
čímž se snižuje rychlost odpařování wolframu. Halogenový regenerační
cyklus funguje při teplotách baňky nad 250°C a při vodorovné poloze žárovky
(±4°). Existují i žárovky,
které mohou pracovat v libovolné poloze. Baňku je třeba zhotovit z tepelně
dostatečně odolného materiálu. Nejčastěji se používá křemenné
sklo. Protože má halogenová žárovka malý objem, je možné zvýšit
tlak inertního plynu a tím prodloužit životnost žárovky nebo zvýšit
její měrný výkon. Proč se nesmí hrabat na baňku prsty? Usazené mastné látky na baňce halogenové žárovky mohou při vysokých teplotách způsobit porušení struktury křemenné baňky. V současné době se často setkáváme s halogenovým žárovkami na nízké napětí s příkony 10, 20, 35, 50 až 100W opatřených reflektory s vyzařovacími úhly 7° - 30°. Posouzení, zda je všude jejich použití efektivní nechávám na úsudku váženého čtenáře. Zajímavým typem jsou žárovky s tzv. studeným reflektorem (neboli dichronickým zrcadlem). Ten propouští část tepelného záření „dozadu“ směrem k objímce, takže se sníží tepelné zatěžování ozařovaného předmětu (asi o 35%). Další zajímavostí, ovšem bez většího praktického významu. jsou žárovky s baňkami ze skla, které nepropouští UV záření. Je pravdou, že halogenová žárovka vyzařuje UV záření. Je pravdou, že obyčejné křemenné sklo toto záření propouští. Ale je také pravdou, že množství UV záření vydávaného halogenovou žárovkou je tak malé, že jeho úplná eliminace nemá prakticky žádný zdravotní efekt. Usměvaví lidé z marketinku nám ale tvrdí, že když nebudeme mít žárovky s UV filtrem, tak umřeme. Použití halogenových žárovek je např. pro dekorativní nasvícení čehokoli, v automobilech, v promítačkách, pro osvětlení studií, divadelních sálů atd. … Doba života halogenových žárovek pro běžné použití je 2000 - 4000 hodin. Žárovky pro speciální účely vydrží řádově stovky hodin, ale zato svítí víc – existují i žárovky s příkonem 5kW (!)
|
|||||||||||||||||
