Kapacita,
Farad, Kondenzátor |
Kapacita, ilustrovaný encyklopedický slovník, 1980
Schopnost kondenzátoru, poměr náboje na jeho deskách (na vodiči) a
napětí mezi deskami (vodičem a zemí). Také schopnost akumulátoru, množství proudu
(v Ah), které pojme akumulátor při jednom nabití.
Kondenzátor, ilustrovaný encyklopedický slovník, 1980
Zařízení
k hromadění elektrických nábojů, tvořené dvěma vodivými deskami nebo dvojicemi
desek střídavě do sebe zasunutých a oddělených vzduchem nebo jiným dielektrikem.
Obě desky nebo dvojice desek nesou stejně velký náboj opačného znaménka. Pro
stejnosměrný proud představuje kondenzátor nekonečně velký odpor, střídavé
proudy propouští a jeho odpor klesá se vzrůstajícím kmitočtem. Podle provedení se
kondenzátory dělí na otočné, svitkové, keramické a elektrolytické.
A)pro vysoké napětí, B)papírový, C)elektrolytický, D)svitkový, E)slídový,
F)keramický-slídový, G)keramický dolaďovací
Farad,
ilustrovaný encyklopedický slovník, 1980
Značka F, fyzikální jednotka elektrické kapacity; 1farad je
kapacita elektrického kondenzátoru, který při napětí 1 voltu pojme náboj 1
coulombu.
Kapacita a Kondenzátor,
Abeceda elektrotechniky, 1954
Do dvou kovových destiček přivedeme elektrický proud dle obrázku.
I když pak přívod přerušíme, můžeme spojit desky drátkem a v doteku přeskočí
jiskra. V deskách se tedy nahromadilo trochu elektřiny. Takové zařízení (dvě
vodivé desky proti sobě oddělené isolací) se jmenuje kondenzátor.
Přidáváním naboje stoupá napětí (potenciál) na kondensátoru až nakonec
přeskočí někde jiskra a tím se kondenzátor vybije. Jiskry snadněji srší z rohů,
výstupků, konců těles a proto části, na nichž chceme udržet např. pro fysikální
pokusy obrovská napětí, mají tvar koule.
Částečky náboje na
tělese se vzájemně odpuzují (tlačí se jedna od druhé). Můžeme dobře sledovat
jejich počet (množství) např. na 1cm2 povrchu, čili hustotu
elektrického náboje. Největší hustota je na rozích těles, tam se natlačilo jako na
nejvzdálenější místa nejvíce částeček. Je-li příliš velká, srší elektřina
ven z vodiče. To je tichý výboj slabě svítivý (ze starých dob nazvaný Eliášův
oheň).
Schopnost jímat elektřinu se jmenuje kapacita (jímavost). Je tím větší, čím
větší jsou desky a čím je jich více a čím je jich více (ale isolovaně). Isolaci
mezi deskami (dielektrikum) tvoří např. vzduch, sklo, slída, navoskovaný papír atd.
V radiotechnice se používá kondenzátorů otočných, jejichž kapacita se mění
posuvem desek. Zvětšením počtu desek byla zvýšena i kapacita. Otáčením desek
proti sobě se mění velikost ploch stojících proti sobě, tedy i kapacita.
Kondenzátor,
Radiotechnika pro pionýry 1954
Pročísneme
hřeben a dotkneme se jím kulaté
plechové destičky, podložené kouskem skla. Dosud byla
neelektrická, nebyl na ní ani jeden elektron navíc, ani jí jediný elektron nechyběl.
Volné elektrony z hřebenu vyženou domácí elektrony z jejich míst a tyto uvolněné
elektrony zůstanou bez přístřeší. Stejné náboje se odpuzují, pokoušejí se tedy
volné elektrony rozutéci od sebe co nejdále. Usadí se rovnoměrně po obvodu
destičky. Naznačíme si tu směr jejich rozutíkávání šipkami.
Tak můžeme destičku nabíjet dalšími dávkami
elektronů, až už namačkané elektrony nebudou ochotny mezi sebe další připustit. Destička už není schopna
přijímat další náboj, její kapacita je plně obsazena.
A přece dovedeme dostat na ni ještě více elektronů. Užijeme malého podvodu a milé
elektrony ošálíme. Když jsou tak nesnášenlivé, odvedeme jejich pozornost od
domácích svárů, ukážeme jim vnadidlo, a zatím co se na něj budou dívat,
vpašujeme mezi ně nepozorovaně další elektrony. Nachystáme si další destičku,
připájíme na ni drátěné ouško a přiblížíme ji k prvé destičce. Volné
elektrony na prvé destičce se obrátí k druhé v naději, že se jim podaří skočit
na tuto dosud prázdnou destičku a tím uniknout z dosavadní tlačenice. Jejich
hladových pohledů se leknou elektrony v atomech druhé destičky a honem utekou co
nejdál. Tentokrát mohou utéci doopravdy, ouškem, rukou a tělem do země, kde je pro
ně místa dost.
Na desce zbudou kladná jádra, která svou blízkostí
přidržují záporné elektrony na prvé desce. Jejich pozornost je obrácena sem.... a
nám se podaří mezi ně vpravit další a další dávky elektronů. Na prvé desce tím
dostaneme určitý náboj záporný, na druhé desce určitý náboj kladný. Elektrony
jsme tímto zařízením namačkali a zhustili.
Ale vždyť na desce není nic vidět. Jak můžeme tvrdit, že elektrony jsou
namačkány? Destičku s ouškem odložíme, sklo s první destičkou zdvihneme ze stolu a
přiblížíme k destičce prst. Vletí do něho krásná dlouhá jiskra.
Faraday Michael, kdo to byl?
Podrobnosti o badateli.
Zde uvádíme kontakty k uvedenému tématu. |
|