Indukce,
ilustrovaný encyklopedický slovník, 1980
Elektromagnetická indukce, vznik (indukování) elektromotorického napětí
v cívce (začne jí protékat tzv. indukovaný elektrický proud) časovou změnou
magnetického toku uvnitř této cívky. Základ elektrických točivých strojů a
transformátorů.
Indukčnost,
ilustrovaný encyklopedický slovník, 1980
Vlastní indukčnost je míra schopnosti elektrického obvodu indukovat při
změně procházejícího proudu elektromotorické napětí, bránící této změně; je
to konstanta úměrnosti mezi indukovaným elektromotorickým napětím a časovou změnou
elektrického proudu v obvodu. Analogicky je definována vzájemná indukčnost pro dva
elektrické obvody. Schopnost indukovat při změně proudu v jednom obvodu
elektromotorické napětí v druhém obvodu.
Henry,
ilustrovaný encyklopedický slovník, 1980
Značka H, odvozená jednotka indukčnosti, henry je vlastní
indukčnost uzavřeného obvodu, vněmž vzniká elektromotorické napětí 1 voltu,
jestliže se elektrický proud, protékající tímto obvodem, rovnoměrně mění o 1
ampér za sekundu.
Indukce,
Radiotechnika pro pionýry, 1954
Ze
všech uvedených poznatků odvodil bystrý fysik Michal Faraday theoreticky, že
vzbuzuje-li elektřina magnetismus, musí být možný také obrácený postup, budit
elektřinu pomocí magnetismu. Ale jak? Trvalo to dost dlouho, než došel ke konečnému
řešení. Uvažoval asi takto : Elektřinou vzniká pohyb magnetické střelky.
Působení magnetismu a elektřiny je doprovázeno pohybem. Pohybuje-li se střelka
vzhledem k vodiči, zkusíme tedy těmito součástmi pohybovat a měl by vzniknout proud.
Magnetismus v klidu žádnou elektřinu budit nemůže. Aby si to ověřil, zkusil to, co
Arago, Ampére a Poggendorf, jenže obráceně. Řekl si: Jestliže se pohybuje kolem
jádra proud, vzniká v jádru magnetismus.
Jestliže budu pohybovat siločarami uvnitř cívky, vznikne tedy v závitech proud. A
opravdu, když vsunul do cívky tyčový magnet, tu ručka měřidla, připojeného k
oběma koncům cívky ukázala výchylku. Jakmile se pohyb magnetu zastavil, měřidlo
ukázalo nulu. Při vysunuti magnetu se ručka opět vychýlila, jenže tentokrát na
druhou stranu.

Jeho pokus si můžeme zopakovat. Citlivé
měřidlo již máme a cívku jsme si právě navinuli. Její dutina je malá, než
abychom do ní mohli vsunovat magnet. Tuto nesnáz obejdeme docela snadno. Nezáleží
přece na vsunování, ale záleží na pohybu siločar
uvnitř cívky. Připojíme tedy k meřidlu cívku se šroubem (tomu se říká jádro) a
siločáry zavedeme dovnitř cívky tímto jádrem. To je magneticky úplně totéž, jako
kdybychom do cívky vsunuli magnet. Vezměte nějaký magnet a přilepte jej k jádru
cívky. V okamžiku, kdy magnet přiskočil, ručka se zřetelně pohnula. Nyní magnet
odtrhněte: ručka se opět pohnula, jenže na opačnou stranu. Všechny tyto jevy, kdy
působením magnetickeho pole vzniká elektrický proud, nazýváme indukcí. Indukce je
nesmírně cenná vlastnost, neboť nám umožnila vytvořit takřka všechno, co lze
zahrnout pod pojem "elektrotechnika". Generátor, elektromotor, transformátor,
telefon, rozhlas jsou bez indukce nemyslitelné.
My si nyní jednoduchý
Faradayův pokus trošku pozměníme. Víme, že pohybem magnetických siločar vzniká v
cívce proud a že proudem vznikají v cívce magnetické siločáry. Můžeme tedy při
Faradayově pokusu docela klidně magnet vynechat a nahradit jej druhou cívkou. Do
vinutí prvé cívky pustíme z baterie stejnosměrný proud. Při zapnutí se objeví
magnetické siločáry, jež protnou vinutí druhé cívky. Tímto protnutím vznikne v
druhé cívce proud a měřidlo se vychýli; ručka však ihned zase klesne na nulu,
protože ted' už se siločáry nepohybují. První cívkou tedy teče stejnosměrný
proud, druhou cívkou neteče nic.Teď zase baterii odpojíme. Magnetismus prvé cívky
zmizel, utekly i siločáry z druhé cívky: tímto pohybem siločar vznikne v druhé
cívce opět proudový náraz, jenže opačného směru než po prvé. Ručka se vychýli
na druhou stranu a zase se vrátí na nulu. Magnetické siločáry se ve vzduchu
rozptylují, protože vzduch je špatně vodí. Nastavíme-li jim snadnou cestičku,
seběhnou se raději na ni. Obě cívky proto navlékáme na železné jádro, které
všechny siločáry vzniklé v prvé cívce, svede do druhé cívky beze ztrát. Tím, že
závity druhé cívky protne více siločar, zlepšíme převod energie z jednoho vinutí
do druhého a máme transformátor.
Henry Joseph, kdo to byl? Podrobnosti o badateli.
Pokus: 5) Elektřina z ničeho
Zde uvádíme kontakty k uvedenému tématu. |
|