Narozený 16. 3. 1787, zemřel 7. 7. 1854,
německý fyzik, člen Král. britské společnosti v Londýně. Zabýval se zejména
elektřinou; zavedl pojem elektrický odpor a 1826 experimentálně vyvodil základní zákon el. obvodů (Ohmův zákon). Věnoval se akustice (teorie
sirén, fyz. podstata slyšení), studoval interferenční jevy.
ohm, zn. W , odvozená fyzikální jednotka SI el. odporu; o. je odpor
vodiče, ve kterém stálé napětí 1 voltu mezi konci vodiče vyvolá proud 1
ampéru, nepůsobí-li ve vodiči elektromotorické napětí.
ohmický odpor, odpor stejnosměrného el. proudu či odpor (rezistence)
střídavého proudu v obvodu se zanedbatelnou indukčností a kapacitou. Viz
Ohmův zákon
Ohmův zákon, závislost mezi el. napětím U a proudem I
protékajícím vodičem o el. odporu R; R = U/I. El. odpor závisí na vlastnostech
látky;
platí pro stálé proudy v kovech a elektrolytech.
|