1. Prolog: Opravdoví programátoři.
Na počátku žili Opravdoví programátoři
Tak nenazývali sami sebe. Neříkali si ani hackeři, oni si vlastně neříkali nijak. Označení Opravdoví programátoři počal razit jeden z nich až později, po roce 1980. Ale již od roku 1945 počítačové technologie přitahovaly mnohé nejbystřejší tvůrčí mozky. Od časů prvního počítače EINAC Eckerta a Mauchlyho se udržovalo společenství nadšených programátorů, lidí, kteří psali software pro zábavu.
Opravdoví programátoři obvykle pocházeli z okruhu inženýrů a fyziků. Velmi často patřilo k jejich koníčkům radioamaterství. Nosili bílé ponožky a polyesterové košile a kravaty a tlusté brýle a programovali ve strojovém kódu a v assembleru a ve FORTRANU a půltuctu dalších dávno již zapomenutých jazyků.
Od konce druhé světové války až do počátku sedmdesátých let, ve velké epoše dávkových zpracování a "velkých železných" centrálních počítačů, byli Opravdoví programátoři dominantní technickou společností v oblasti počítačů. Několik legend pochází z těchto dob, včetně různých Murphyho zákonů a pseudo-německý plakát "Blikající světla", který stále ještě krášlí zdi mnohých počítačových místností.
Někteří lidé, kteří vyrůstali ve společenství "Opravdových programátorů" zůstali aktivními i v devadesátých letech. Seymour Cray, tvůrce superpočítačů stejného jména, patřil k největším z nich. Říká se o něm, že jednou zavedl celý operační systém, který sám vytvořil, do počítače vlastní konstrukce s pomocí vypínačů na přední stěně počítače. Vše v oktální soustavě. A bez chyby. A fungovalo to. Opravdový programátor-superčlověk.
Společenství "Opravdových programátorů" bylo těsně spjato s dávkovým (zejména vědeckým) programováním. Nakonec bylo zastíněno interaktivním počítáním, univerzitami a sítěmi. Z nich vznikla další inženýrská tradice, která se nakonec vyvinula v dnešní hackerskou kulturu otevřených zdrojových kódů.