3. Je důležité mít uživatele.
A tak jsem zdědil popklienta. Rovněž, a to bylo stejně důležité, jsem zdědil jeho uživatele. Mít uživatele, to je bezvadná věc, a nejen proto, že můžete prokázat, že děláte něco užitečného. Pokud si jich řádně hledíte, mohou se z nich stát vaši spolupracovníci.
Další silnou stránkou tradice Unixu, kterou Linux dotlačil až do extrému, je to, že mnoho uživatelů je zároveň programátory. Protože je zdrojový kód dostupný, mohou se i oni stát efektivními hackery. To může být neocenitelné pro zkrácení vývojového cyklu. Pokud se jim dostane alespoň malého povzbuzení, vaši uživatelé naleznou problémy, navrhnou řešení a pomohou vylepšit kód mnohem rychleji, než vy sám bez jejich pomoci.
7. Pokud jednátet s uživateli jako se spolupracovníky, je to ta nejsnažší cesta k rychlému vylepšení kódu a efektivnímu odstraňování chyb.
Sílu tohoto efektu je velmi snadné podcenit. Ve skutečnosti asi všichni z nás pohybujících se v otevřeném prostředí drasticky podceňovali, jak snadno je udržován systém v chodu při zvyšujícím se množství uživatelů a při jeho narůstající složitosti, dokud nám Linus Torvalds neukázal, jak na to.
Ve skutečnosti se domnívám, že Linusův nejchytřejší a nejdůležitější přínos nebylo vytvoření jádra Linuxu, ale jeho objev modelu vývoje. Když jsem tuto větu pronesl jednou v jeho přítomnosti, usmál se a tiše zopakoval něco, co často říká: "Já jsem ve skutečnosti velmi líný a rád jsem chválen za věci, které udělá někdo jiný". Líný jako liška. Nebo, jak by mohl říct Robert Heinlein, příliš líný na to, abych mohl selhat.
Když se ohlédneme do minulosti, nalezneme zde precedens využivající metody Linuxu a to vývoj Lisp knihoven GNU Emacs a archívů Lisp kódů. Na rozdíl od katedrálního stylu práce na Emacs-C a většině ostatních FSF programů, vývoj Lisp zdrojů byl velmi flexibilní a veden uživateli. Nápady a prototypy programů byly často několikrát přepsány než dosáhly stabilní konečné podoby. A volné spojení spolupracovníků přes Internet a la Linux bylo časté.
Ovšem, i můj vlastní nejúspěšnější příspěvek před fetchmailem byl s velkou pravděpodobností Emacs VC mód, spolupráce se třemi dalšími lidmi ve stylu Linuxu, z nichž dodnes osobně znám pouze Richarda Stallmana
FSF, autora Emacsu a zakladatele FSF. Jednalo se o front end pro SCCS, RCS a později CVS, pro které Emacs nabízel jednoduchou kontrolu verzí. Vyvinul se z malého, jednoduchého sccs.el módu, který napsal někdo jiný. A vývoj VC byl úspěšný, protože, na rozdíl od samotného Emacsu, Lisp kód mohl velmi rychle procházet cykly publikuj/otestuj/vylepši .