Chráněná
krajinná oblast Jeseníky
území: okresy Bruntál a Šumperk
výměra: 740 km2
vyhlášení: Výnos MK ČSR č. j. 9886/69 ze dne 19. 6. 1969
charakter území:
Nejvyšší moravské pohoří - horský masív Hrubého Jeseníku - zaujímá CHKO Jeseníky.
Z geologického hlediska představují Jeseníky nejvýchodnější část Českého masívu, jenž byl vyvrásněn na konci prvohor. Známé Červenohorské sedlo zde odděluje klenbu keprnickou od klenby desenské na západě pohoří. Keprnická klenba je budována ortorulami, ve vrcholových částech svory a svorovými rulami. Jádro desenské klenby tvoří migmatity, ruly, svory, břidlice, kvarcity a fylity. Ve vrcholových partiích se kvarcity uplatňují v četných skalkách a kamenných mořích. Na reliéf Jeseníků mělo značný vliv i zalednění a mrazové zvětrání ve čtvrtohorách.
Pro své bohatství rud byly již ve středověku Jeseníky územím s velkým rozvojem hornictví. Hlavním střediskem hornictví bylo v té době okolí Jeseníku a Zlatých Hor, kde se těžil zinek, měï, zlato, stříbro a olovo. U Rýmařova a Zlatých Hor se dolovala také železná ruda.
Z hlediska klimatického jsou Jeseníky chladnější oblastí bohatou na srážky. Bohatá je zde též sněhová pokrývka, která se v hřebenové části pohoří vyskytuje zpravidla od poloviny října až do konce května, což vytváří vhodné podmínky pro zimní sporty.
Vodohospodářský význam oblasti byl vyjádřen jejím vyhlášením za chráněnou oblast přirozené akumulace vod nařízením vlády ČSR č. 40/1978 Sb. podle vodního zákona. Negativním zásahem do přírody oblasti je vybudování přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně v prostoru Mravenečníku nad obcí Kouty nad Desnou.
Lesní porosty pokrývají území oblasti téměř z 80 procent. Jsou to převážně smrkové porosty, které z velké části nahradily původní převážně bukojedlové porosty, s jejichž zbytky se zde setkáme již jen zřídka. Nad pásmem lesa, jehož horní hranice v Jeseníkách probíhá ve výšce 1200 až 1300 m n. m., jsou horské louky, zvané hole, s porosty metlice křivolaké a kostřavy nízké. Některé vrcholové partie jesenického pohoří byly v minulém století osázeny nepůvodní klečí s cílem zvýšit zdejší hranici lesa.
Velkým problémem lesního hospodářství jsou imise z průmyslových zdrojů u nás, ale zejména v sousedním Polsku, které poškozují značnou měrou velkou část jesenických lesů.
Květena oblasti je dosti pestrá. Nejbohatší zastoupení mají zvláště společenstva květnatých luk v kotlinách na východní straně hřebene pohoří. K zajímavostem horské přírody Jeseníků patří též rašelinné louky a vrchoviště s typickou květenou, v nichž pramení řada horských bystřin.
Nejenom rostlinstvo, ale rovněž i zvířena oblasti je značně rozmanitá. Bohatý je výskyt zejména jelení a srnčí zvěře, z Tater a z jiných vysokohorských oblastí sem byli vysazeni kamzíci, kteří se zde dobře aklimatizovali. Z ptactva oblasti jmenujme tetřeva hlušce, tetřívka obecného a jeřábka lesního, ze sov výra velkého, sýce rousného. V SPR Velká kotlina byli nalezeni vzácní drobní hlodavci, jako je myšivka horská a rejsek horský a další živočichové.
Jeseníky jsou nejen známé svými přírodními hodnotami, ale nalézají se zde též významná lázeňská střediska.
Pro své dobré sněhové
podmínky jsou Jeseníky vyhledávanou oblastí
zimních sportů, pro jejichž provozování
zde byla vybudována řada vleků a dalších
zařízení. Známé jsou zejména
lyžařské areály u Ovčárny
pod Petrovými kameny a u Červenohorského
sedla.
vymezení hranice:
Hranice oblasti probíhá od soutoku Bělé a Staříče po toku Bělé přes obce Česká Ves a Písečná do Širokého Brodu. Zde od mostu (asi 250 m jižně od kostela) přechází na státní silnici, po které běží až do Mikulovic. Na železničním přejezdu přechází na železniční trať, kterou sleduje jižním směřem až k severnímu okraji obce Ondřejovice, Dolní a Horní Údolí a Heřmanovice až do Mnichova. Zde se zatáčí prudce k západu přes obec Železnou a vrací se po obchvatné silnici východním směrem přes Vrbno pod Pradědem do Karlovic, kde odbočuje jižním směrem na obec Světlá Hora. Ve Světlé Hoře na křižovatce v osadě Světlá hranice odbočuje po silnici k jihozápadu směrem k železniční trati a asi po 500 m přechází na železniční trať, kterou sleduje až na křižovatku této trati se silnicí, vedoucí do Malé Morávky.Tuto silnici sleduje až do Malé Morávky, kde se stáčí jižním směrem. Na rozcestí k Horní Moravici odbočuje po silnici vedoucí jihozápadním směrem přes osadu Harrachov k severnímu okraji Rýmařova. U textilní továrny se lomí k severozápadu a vede do obce Janovice - Janušov, kde odbočuje k jihozápadu a sleduje silnici přes osadu Nové Pole k severnímu okraji osady Stříbrné Hory, pokračuje západním směrem přes osadu Ferdinandov a Bedřichov směrem na Oskavu. Směrem od obce Oskava odbočuje prudce k severozápadu, vede přes obec Třemešek až k rozcestí na severním okraji Mladoňova a pokračuje až do N. Malína. Od železničního přejezdu v N. Malíně sleduje hranice v úseku asi 500 m železniční trať severním směrem. Potom se přimyká k silnici vedoucí přes Hraběšice, Rudoltice až do Sobotína, kde od můstku přes potok přechází na tento levostranný přítok Merty, sleduje jej kolem kostela až k můstku, po kterém vede polní cesta do Štětínova. Tuto polní cestu sleduje až k místu, kde navazuje na státní silnici Šumperk - Jeseník (přes Petrov n. Desnou), po které přechází přes potok Merta a z rozcestí silnic směřuje přes Maršíkov, osadu Filipová, Loučná n. Desnou a Kociánov do Rejhotic. V Rejhoticích odbočuje po silnici na Přemyslov a Nové Losiny, kde se prudce lomí k severu od obce Branná, přes Ostružnou, Ramzovou, Horní Lipovou až k lázním Lipová. Severozápadně od kóty 620 (Toč) na můstku přechází hranice ze silnice na tok Staříče, který sleduje až k soutoku říčky Staříč s Bělou, odkud popis hranice vychází.
( Zpět )