Blatná

Město Blatná leží při řece Lomnici, obklopené mírnými pahorky, které na severu přecházejí v lesní masiv Brd. Blatná dostala jméno od blat, mezi nimiž byla založena. Souvislejší osídlení lze doložit archeologickými nálezy již v době laténské ve 4. století př. n. l., slovanské osídlení v 8. a 9. století n. l.

První písemná zpráva o Blatné je z roku 1235 a lze předpokládat, že již dříve zde byla tvrz s osadou. K rozkvětu osady dochází za Bavorů ze Strakonic, majitelů Blatné, ve 14. století. Význam Blatné se stupňuje zejména v 15. a na počátku 16. století, kdy se blatenský hrad stává centrem dominia významného českého rodu pánů z Rožmitálu.

Nejvýznamnějším členem rodu Rožmitálů byl Jaroslav Lev, postavený do čela reprezentativního českého poselstva, jež mělo na evropských panovnických dvorech získávat sympatie pro politiku krále Jiřího z Poděbrad, jejímž cílem byla všeobecná mírová unie. Toto poselstvo vyjelo 25. 11. 1465 z nádvoří blatenského hradu, který Jaroslav Lev začal v 2. polovině 15. století velkoryse přestavovat. Privilegia, která získali blatenští měšťané v 15. a v 16. století, umožnila rozvoj řemeslné výroby a růst městského podnikání - trhy a právo vařit pivo.

Důsledkem hospodářské prosperity Blatné bylo povýšení na město v roce 1601 císařem Rudolfem II. Třicetiletá válka přinesla městu řadu pohrom. Blatná, položená na důležité komunikaci z jižních do západních Čech, byla často navstěvována vojenskými oddíly válčících stran. To bylo vždy spojeno s drancováním, kontribucemi a požáry města.

Další významnou kapitolou dějin města je doba barokní, především 18. století, kdy za majitelů panství, Serenyiů, začíná město opět vzkvétat. Z poloviny 18. století pochází architektonický skvost Blatenska, kostel sv. Jana Křtitele v nedalekých Paštikách, dílo K. I. Dienzenhofera. Rozvoj Blatné pokračuje i za posledních majitelů, Hildprandtů z Ottenhausenu, jejichž rod se v roce 1992 po čtyřiceti letech na blatenský zámek vrátil.

V 19. století vznikají v Blatné malé podniky, zemědělství si uchovává malovýrobní charakter. Ve větší míře se rozvinula řemeslná výroba pro trh. Podstatnějšímu rozvoji průmyslu bránil nedostatek investic, surovin i spojů. Přesto se rozvíjel kulturní život města. Dokladem je činnost osvětových institucí (ochotnické divadlo, pěvecký spolek Úslavan) a rozvoj školství. Blatná má i své významné rodáky, připomeňme si alespoň básníka Jana Pravoslava Koubka a prvního pěvce naší národní hymny Karla Strakatého.

Na oživení řemeslného podnikání působila příznivě výstavba železnice Strakonice-Blatná-Březnice na konci 19. století. Po I. světové válce Blatná proslula pěstováním růží a právě růže se stala atributem města. Do současné doby přetrvává tradiční chov ryb.