Druhá Epištola S. Petra


Kapitoly: 1, 2, 3.


#DRUHÁ EPIŠTOLA OBECNÁ#

#(SVATÉHO) PETRA APOŠTOLA.#

V epištole této, v níž se běh a způsob církve potěšený

i žalostný obsahuje, apoštol

A. napomíná všechněch

1. k docházení známosti i účastnosti Božích dobrodiní

spasitelných, přináležejících jakož k vzdělávání se zde v pravé

zbožnosti, tak také k životu budoucímu,

2. k ctnostem svatým z víry pravé jdoucím, při čemž příčinu

toho napomenutí ukazuje (kap.1.);

B. vystříhá

1. od falešných učitelů i jejich scestného učení,

2. od posměvačů, o dni soudném nevěřících, i od jejich zlého

života, při čemž důvody mocné dne posledního vede i způsob jeho

vypisuje a za tím díků činěním epištolu zavírá (kap.2 a 3.).

Má kapitoly 3.

    1.kapitola (Druhá Epištola S. Petra)


    Zveličuje nestihlá bohatství nám v Kristu složená i v účastnost

    daná, 5. a pilně napomíná k nesení Bohu libého ovoce, 8. užitek

    prací věrných, a jistotu naděje naší, 17. i Boží hlas i prorocký

    slavně připomínaje.

  1. Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kteříž spolu s námi zároveň drahé dosáhli víry, pro spravedlnost Boha našeho a Spasitele Jezukrista:
  2. Milost vám a pokoj rozmnožen buď skrze známost Boha a Ježíše Pána našeho.
  3. Jakož nám od jeho Božské moci všecko, což [potřebí bylo] k životu a ku zbožnosti, darováno jest, skrze známost toho, kterýž povolal nás k slávě a k ctnosti.
  4. Odkudžto veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, [tak] abyste skrze ně Božského přirození účastníci učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech [zlých].
  5. A na to pak [vy] všecku snažnost svou vynaložíce, prokazujte u víře své ctnost, a v ctnosti umění,
  6. V umění pak zdrželivost, a v zdrželivosti trpělivost, v trpělivosti pak zbožnost,
  7. V zbožnosti pak bratrstva milování, a v milování bratrstva lásku.
  8. Ty zajisté věci když budou při vás a [to] rozhojněné, ne prázdné, ani neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Jezukrista.
  9. Nebo při komž není těchto věcí, slepýť jest, a toho, což vzdáleno jest, nevida, zapomenuv na očištění svých starých hříchů.
  10. Protož, bratří, raději snažte se pevné povolání své i vyvolení učiniti; nebo to činíce, nepadnete nikdy.
  11. Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a Spasitele Jezukrista.
  12. Protož nezanedbámť vždycky vám připomínati těch věcí, ačkoli umělí i utvrzení jste v přítomné pravdě.
  13. Neboť to mám za spravedlivé, dokudž jsem v tomto stánku, abych vás probuzoval napomínáním,
  14. Věda, že brzké jest složení stánku mého, jakož mi i Pán náš Ježíš Kristus oznámil.
  15. Přičinímť se i o to, abyste vy po odchodu mém často se na ty věci rozpomínati mohli.
  16. Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod, ale jakožto ti, kteříž jsme očima svýma viděli jeho velebnost.
  17. Přijalť jest zajisté od Boha Otce čest a slávu, když se stal k němu hlas takový od velebné slávy: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se zalíbilo.
  18. A ten hlas my jsme slyšeli s nebe pošlý, s ním byvše na oné hoře svaté.
  19. A mámeť přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce, jenž svítí v temném místě, dobře činíte, až by se den rozednil a dennice vzešla v srdcích vašich,
  20. Toto nejprve znajíce, že žádného proroctví Písma [svatého] výklad nezáleží na rozumu lidském.
  21. Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni jsouce, mluvili svatí Boží lidé.

    2.kapitola (Druhá Epištola S. Petra)


    Výstrahu věrným dává, aby falešným apoštolům k vůli na milost

    Boží nehřešili, 2. zlostní a rouhaví nebývali, 3. ale na přísnou

    Boží proti hanebným hříšníkům spravedlnost patříce,

    12. ohyzdnými a stydkými bludaři směle pohrdali.

  1. Bývali pak i falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budou falešní učitelé, kteříž [chytře] uvedou sekty zatracení, i toho Pána, kterýž je vykoupil, zapírajíce, uvodíce na sebe rychlé zahynutí.
  2. A mnozí následovati budou jejich zahynutí, skrze něž cesta pravdy bude v porouhání dávána.
  3. A lakomě skrze vymyšlené řeči vámi kupčiti budou; kterýchžto odsouzení již dávno nemešká, a zahynutí jejich nespí.
  4. Nebo poněvadžť Bůh andělům, kteříž zhřešili, neodpustil, ale strhna je do žaláře, řetězům mrákoty oddal, aby k odsouzení chováni byli,
  5. I onomu prvnímu světu neodpustil, ale [sama] osmého Noé, kazatele spravedlnosti, zachoval, když potopu na svět bezbožníků uvedl.
  6. A města Sodomských a Gomorských v popel obrátiv, podvrácením odsoudil, příklad budoucím bezbožníkům [na nich] ukázav,
  7. A spravedlivého Lota, ztrápeného těch nešlechetníků chlipným obcováním, vytrhl.
  8. Ten zajisté spravedlivý, bydliv mezi nimi, den ode dne hleděním i slyšením spravedlivou duši nešlechetnými [jejich] skutky trápil.
  9. Umíť Pán zbožné z pokušení vytrhnouti, nepravých pak ke dni soudu potrestaných dochovati,
  10. A zvláště těch, jenž po těle v žádosti nečisté chodí, a vrchností pohrdají, [jsou i] smělí, sobě se zalibující, neostýchají se důstojnostem porouhati.
  11. Ješto andělé, jsouce větší v síle a v moci, nečiní proti nim přede Pánem potupného soudu.
  12. Tito pak jako nerozumná hovada, kteráž za přirozením jdou, zplozená k zjímání a k zahynutí, tomu, čemuž nerozumějí, rouhajíce se, v tom svém porušení zahynou,
  13. [A tak] odplatu nepravosti [své] ponesou, jakožto ti, kteřížto sobě za rozkoš položili, aby se na každý den v libostech svých kochali, [nejsouce než] poskvrny a mrzkosti, ti, kteříž s vámi hodujíce, v svých lstech se kochají,
  14. Oči majíce plné cizoložstva, a bez přestání hřešící, přeluzujíce duše neustavičné, srdce majíce vycvičené v lakomství, synové zlořečenství.
  15. Kteříž opustivše cestu přímou, zbloudili, následujíce cesty Balámovy, [syna] Bozorova, kterýž mzdu nepravosti zamiloval.
  16. Ale měl, od koho by pokárán byl pro svůj výstupek. [Nebo] jhu poddaná [oslice] němá, člověčím hlasem promluvivši, zbránila nemoudrosti proroka.
  17. Tiť jsou studnice bez vody, [a] mlhy vichrem zbouřené, jimžťo mrákota tmy chová se na věčnost.
  18. Nebo přepyšně marné věci vypravujíce, žádostmi těla [a] chlipnostmi loudí ty, kteříž byli vpravdě utekli od těch, jenž bludu obcují,
  19. Slibujíce jim svobodu, ješto sami jsou služebníci porušení, poněvadž od kohož kdo jest přemožen, tomu jest i v službu podroben.
  20. Jestliže pak ti, jenž ušli poskvrn světa, skrze známost Pána a Spasitele Jezukrista, opět zase v to zapleteni jsouce, přemoženi byli, učiněn jest poslední způsob jejich horší nežli první.
  21. Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázání.
  22. Ale přihodilo se jim to, což se v přísloví pravém říkává: Pes navrátil se k vývratku svému, a svině umytá do kaliště bláta.

    3.kapitola (Druhá Epištola S. Petra)


    K stálosti v přijaté pravdě, k zrůstu v ní, 3. a k varování se

    posměvačů, i k strojení se ku příchodu Páně napomíná, 6. a mezi

    tím o předešlém prvnějšího světa zahynutí, 10. i budoucím tohoto

    rychlém a nenadálém skrze oheň zkažení, aneb přečištění i hrozně

    i potěšitelně vypravuje.

  1. Nejmilejší, již toto druhý list vám píši, v kterýchžto [listech] vzbuzuji skrze napomínání vaši upřímnou mysl,
  2. Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků, a na přikázání [vydané vám] od nás apoštolů Pána a Spasitele,
  3. Toto nejprve vědouce, žeť přijdou v posledních dnech posměvači, podle svých vlastních žádostí chodící,
  4. A říkající: Kdež jest to zaslibování příchodu jeho? Nebo jakž otcové [naši] zesnuli, všecko tak trvá od počátku stvoření.
  5. Tohoť zajisté z úmysla věděti nechtí, že nebesa již dávno slovem Božím byla učiněna, i země z vody a na vodě upevněna.
  6. Pročež onen první svět vodou jsa zatopen, zahynul.
  7. Ta pak nebesa, kteráž nyní [jsou,] i země, týmž slovem odložena jsou a zachována k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí.
  8. Ale tato jedna věc nebudiž před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u Pána [jest] jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den.
  9. Nemeškáť Pán [s naplněním] slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává,) ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili.
  10. Přijdeť zajisté den Páně, jako zloděj v noci, v kterémžto nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou.
  11. Poněvadž tedy to všecko má se rozplynouti, jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v zbožnosti,
  12. Očekávajíce a chvátajíce ku příští dne Božího, v němžto nebesa, hoříce, rozpustí se, a živlové pálivostí ohně rozplynou se?
  13. Nového pak nebe a nové země podle zaslíbení jeho čekáme, v kterýchžto spravedlnost přebývá.
  14. Protož, nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažtež se, abyste bez poskvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji;
  15. A Pána našeho dlouhočekání za spasení mějte, jakož i milý bratr náš Pavel, podle sobě dané moudrosti, psal vám,
  16. Jako i ve všech epištolách [svých], mluvě v nich o těch věcech. Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, kterýchžto neučení a neutvrzení natahují, jako i jiných Písem, k svému vlastnímu zatracení.
  17. Vy tedy, nejmilejší, [to] prve vědouce, střeztež se, abyste bludem těch nešlechetných [lidí] nebyli pojati [a] nevypadli od své pevnosti.
  18. Ale rozmáhejtež se v milosti a v známosti Pána našeho a Spasitele Jezukrista, jemuž sláva i nyní i na časy věčné. Amen.

Zpět na obsah...