Poděbrady Turistické zajímavosti


Zámek
Zámek

Zámek, původně hrad, byl založen snad v první polovině 12. stol. Tehdy, po rozpadu mocného slavníkovského knížectví a záhubě Vršovců, si neznámí majitelé Poděbradska postavili na opukové skále nad řekou Labe opevněné sídlo. Když přešly za krále Přemysla Otakara II. Poděbrady jako odúmrť mezi královské statky, byl zde zbudován kamenný vodní hrad, na němž pobýval čas od času panovník i s celým dvorem. Hrad byl jedním z řady strategicky důležitých míst na Labi, jež měla chránit Prahu před vpádem nepřátel od východu a severovýchodu.

Ve 14. stol. získali poděbradské panství významní moravští šlechtici - páni z Kunštátu. Ti podstatnou měrou zvýšili obranyschopnost svého sídla. Za jejich držení byl během 14. a počátkem 15. stol. hrad znovu přebudován a dokonale opevněn. Mimo jiné byly zvětšeny již existující vodní příkopy, napájené od vzduté hladiny jezu.


K další, tentokráte již renesanční přestavbě hradu došlo za císaře Ferdinanda I. během druhé poloviny 16. století. Dílo vedl italský architekt G. B. Aostalli de Sala, který změnil hrad v pohodlné letní lovecké sídlo. Tato přestavba, stejně jako předchozí, byla do značné míry setřena přestavbou prováděnou za Marie Terezie.

Získanou podobu zámek neztratil ani za posledních soukromých majitelů, jimiž byli od r. 1885 do r. 1912 kníže A. F. Hohenlohe ze Schillingsfürstu a jeho manželka Chariclea, roz. Ypsilanti.

Dnešní podoba zámku je tedy výsledkem několika důkladných přestaveb - od vodního hradu přes středověkou pevnost, renesanční sídlo králů, až po pozdně barokní stavbu, určenou za Josefa II. pro vojenské účely.

Dnes se v celém objektu zámku nacházejí pouze dvě veřejnosti přístupné prostory - památkově upravená středověká kaple a s ní sousedící tzv. rodná síň krále Jiřího.


Jezdecká socha krále Jiřího
Jezdecká socha krále Jiřího
 
Mariánský sloup
Mariánský sloup
 

Jezdecká socha krále Jiřího od Bohuslava Schnircha patří k vrcholným dílům české monumentální plastiky 19. stol. Způsob zhotovení plastiky je ojedinělý, neboť byla vytepána z měděných plátů upevněných na nosnou ocelovou kostru. Socha byla nejprve instalována na Jubilejní a národopisné výstavě v Praze a v Poděbradech byla slavnostně odhalena v r. 1896.

Mariánský sloup byl na náměstí vztyčen na památku moru, jenž zde zuřil v r. 1714. Pochází z r. 1765 a je pravděpodobně dílem poděbradského barokního sochaře Josefa Bergmana. Na vrcholu sloupu je umístěna socha Matky Boží a sloup je obklopen čtyřmi postavami světců (sv. Václava, Vojtěcha, Prokopa a Floriána).

Stará radnice (dnes Městská lidová knihovna) byla zbudována jako náhrada za vyhořelou radniční budovu, jež stávala v místech hotelu Záložna. K tomuto účelu zakoupilo město r. 1775 renesanční měšťanský dům pocházející ze 16. stol., na jehož průčelí byla v r. 1814 přistavěna věž. Od této přestavby se dům prakticky nezměnil. Zvonek na věži svolával konšely do rady, později sloužil k ohlašování požáru. Pro radniční účely sloužil až do druhé světové války. Pamětní deska umístěná na průčelí domu, je věnována obrozeneckému básníku a dramatiku Františku Turinskému, jenž se zde narodil. Deska je dílem sochaře Bohuslava Schnircha.

Stará radnice
Stará radnice
 
Špitál
Špitál
 

Starobylý přízemní domek na konci uličky Na dláždění vedle muzea. Byl postaven r. 1444 a vydržován z nadace Kunhuty ze Šternberka - první manželky krále Jiřího z Poděbrad - jako špitál. Ještě v 17. stol. zde žily chudé stařeny s povinností denních modliteb za zdraví habsburského rodu. Dnešní podoba budovy pochází z 1. pol. 18. století. Dům slouží potřebám muzea.

Havířský kostelík stojí na místě, kde bylo r. 1496 popraveno deset nevinných vůdců vzbouřených kutnohorských havířů. Na památku této smutné události zde byla již r. 1516 postavena dřevěná kaple, nahrazená v polovině 17. stol. kamennou stavbou. Dnešní podoba kostelíka v novogotickém stylu je výsledkem přestavby z r. 1896. Autorem plastik na průčelí je sochař Bohuslav Schnirch.

Podle pověsti zkropila krev při popravě jednu z větví dubu a ta od té doby rodila žaludy připomínající tvarem bezhlavá těla v kápích. Dub zde rostl až do r. 1777 a několik jeho žaludů je podnes uloženo v poděbradském muzeu.

Nedaleko kostelíka vidíme studnu - památku na zaniklý pramen železité vody (lidově krvavé). Jeho objevení zmiňuje i Jan Amos Komenský. Od r. 1722 až do založení poděbradských uhličitých lázní v r. 1908, byl pramen využíván ve zde postavených malých lázních s několika kabinami.

Za havířským kostelíkem začínají obory, založené před 400 lety císařem Ferdinandem I. Koncem minulého století zde byly činěny pokusy s aklimatizací pštrosů, klokanů, antilop a další exotické zvěře.

Havířský kostelík
Havířský kostelík
 

Hodiny a sochy - typický obraz poděbradských lázní
 

Poděbrady jsou rovněž významným lázeňským městem. Léčí se zde především nemoci oběhového ústrojí. Nabídka léčebných a doplňkových programů je však mnohem širší.

Titulní stranaHistorie města • Turistické zajímavosti
webmaster: Česká vydavatelská pro internet, s. r. o. /webhouse.cz/