Does a good farmer neglect a crop he has planted?
Does a good teacher overlook even the most humble student?
Does a good father allow a single child to starve?
Does a good programmer refuse to maintain his code?
-- Geoffrey James, The Tao of Programming
Unix je navržen tak, že se skládá z tisíce malinkých ale užitečných prográmků. V případě GNU a Linuxu každý tento progámek implementoval někdo jiný a proto se standardně dodávají v oddělených balících ve zdrojové formě a jsou poházené všude po internetu. Vy je pak musíte přeložit, což často není vůbec jednoduché (díky tomu, že autoři často používají jiné prostředí, než vy) a proto se musí mírně upravovat, konfigurovat apod. To je práce pro opravdového Unixového hackera, protože každá chyba zde může přinést potenciální díry v bezpečnosti. Proto hned v prvopočátcích začaly vznikat binární distribuce. Ty obsahovaly jednotlivé balíky už zkompilované. Ty nejstarší se většinou skládaly z jedné bootovací diskety, pomocí které se vytvořila partition a balíku, který se na ni rozbalil.
Časem ale programů přibývalo a distribuce rostly. Většina lidí nechtěla instalovat všechno a proto přišly první opravdové distribuce jako SLS či Slackware, které obsahovaly oddělené balíky pro jednotlivé programy a instalační disketu, která už pomocí nějakého interaktivního scriptu nainstalovala pouze to, co chtěl uživatel. Distribucí dnes existuje mnoho. Dominantní jsou ale tři - Debian, Redhat a Slackware.
Časem přibývaly další vymoženosti - balík mohl mít script, který provedl jeho konfiguraci po rozbalení (nastavení proměnných apod.) nebo před smazáním zametl, soubor s krátkým popisem balíku pro uživatele apod.
Distribuce Debian a RedHat ale mají mnoho jiných vymožeností. Jejich správci balíků už nepoužívají jednoduché archivy s pár speciálními soubory, ale jsou mnohem chytřejší. O balík se starají už od jeho kompilace. Autor balíku vezme originální zdrojový program, vytvoří patch, který umožní program správně zkompilovat a potom napíše script, který se postará o správnou kompilaci a instalaci. To potom spolu s popisem balíku a dalšími věcmi napíše do specifikačního souboru a správce balíku potom z něho automaticky vytvoří zdrojový balík. Ten obsahuje veškeré důležité informace pro kompilaci na dané distribuci. Jednoduchým příkazem pak kdokoli může automaticky balík překompilovat. To ohromně zjednodušuje správu distribuce zejména v případech, že je z nějakého důvodu nutné překompilovat všechny balíky (objevila se nová knihovna či překladač), nebo distribuci převést na novou platformu.
Po kompilaci balíku vznikne binární balík. Ten se bez potíží může automaticky nainstalovat a nakonfigurovat. Navíc ale se umí víceméně automaticky updatovat. Pokud si přinesete novou verzi, jednoduchým příkazem provedete update bez jakékoliv ztráty dat či konfigurace (většinou). To lze provádět i ve velkém měřítku a proto pokud vyjde nová verze distribuce, pouze zavoláte updatovací script, zvolíte co přidat a je to. Není nutná žádná reinstalace.
Správci balíků mají i nepřeberné množství dalších vymožeností, jako závislosti mezi balíky (pokud jeden balík ke své činnosti potřebuje další) apod. Díky tomu je správa takové distribuce velmi snadná.
Distribuce vyniká jednoduchou instalací a obsahuje většinu zajímavých programů. Podle mého názoru je nejvhodnější pro nováčky.
Její slabostí je instalační procedura, která je poněkud zdlouhavá díky obrovskému množství balíků, které Debian obsahuje (více než 2000). Také předpokládá hlubší znalost Unixu, protože hned při instalaci se Vás vyptá na konfiguraci síťových daemonů a dalších vymožeností, které nováčka asi vyděsí.
Českou verzi distribuce debian si můžete objednat na stránkách České nadace pro podporu free software či od nakladatelství Computer Press.