Instalace

Editor vim je distribuován jako tzv. charityware. Můžete jej používat, co hrdlo ráčí. Autor však prosí, abyste podpořili svým darem péči o sirotky v Ugandě. Podrobnosti se dočtete, zadáte-li příkaz :help uganda. Základní domácí stránkou editoru je www.vim.org. Na ní se dočtete o aktuální verzi, najdete zde ukázky obrazovek a konfiguračních souborů, doplňky k dokumentaci a samozřejmě odkazy na distribuci. Pokud se vám nabízené servery budou zdát poněkud vzdálené, můžete využít domácí kopii distribučních souborů, kterou pro vás udržujeme na adrese ftp://ftp.vslib.cz/pub/mirrors/vim/.

Distribuční soubory

Od verze 5 byla distribuce vim rozdělena do dvou souborů: jeden obsahuje vlastní program a druhý jeho podpůrné soubory (runtime), jako je nápověda, syntaktické soubory, ukázky definovaných maker a podobně.

Runtime je vždy jednotný. U vlastního programu bývá možnost volby mezi distribucí v podobě zdrojových textů, které si musíte sami přeložit, a hotovými binárními soubory. Do značné míry záleží na tom, do jakého operačního systému hodláte editor instalovat.

Unix

Zde je situace poměrně jednoduchá, protože vim je k dispozici pouze v podobě zdrojových souborů. Obstarejte si soubory vim-X.Y-src.tar.gz a vim-X.Y-rt.tar.gz, kde X.Y je číslo verze (v době vzniku tohoto textu byla aktuální verze 5.3). Uložte je do vhodného adresáře a rozbalte:
gunzip vim-X.Y-src.tar.gz
gunzip vim-X.Y-rt.tar.gz
tar xvf vim-X.Y-src.tar
tar xvf vim-X.Y-rt.tar
Program tar už dnes zpravidla dovede sám dekomprimovat, takže můžete vynechat úvodní použití gunzip a spustit rovnou tar xzvf .... Tím se v aktuálním adresáři vytvoří podadresář vim-X.Y. Přejděte do něj a pokračujte dnes již téměř standardním způsobem překladu:
cd vim-X.Y
./configure
make
make test
A pokud vše dobře dopadne, následuje už jen
make install
který ovšem musíte provádět jako správce systému (root). vim se standardně instaluje do adresářů /usr/local/bin (programy) a /usr/local/share/vim (podpůrné soubory).

Microsoft

Pro všechny operační systémy firmy Microsoft existuje jeden společný archiv runtime souborů (pro vim verze X.Y se jmenuje vimXYrt.zip), který použijete v každém případě. Výběr programu vim však bude obtížnější. Ponechme stranou zdrojové texty, které asi bude překládat jen málokdo z vás. Většina pravděpodobně sáhne po přeložené verzi, kterou stačí rozbalit a používat.

Používáte-li dnes nejběžnější systémy MS Windows 95, 98 či NT, určitě sáhněte po grafickém gvimXY.zip. Jedná se o GUI verzi editoru, která v uvedených systémech nabídne nejlepší služby a chová se standardně, jako běžné aplikace.

Pokud je vaším favoritem textový režim, bude pravděpodobně nejvýhodnější 32-bitová verze pro MS DOS. Najdete ji v souboru vimXYd32.zip. Její nevýhodou je, že vyžaduje v systému DPMI ovladač. Pokud váš první pokus o spuštění editoru skončí hlášením

Load error: no DPMI
nebo podobným, dotyčný ovladač není k dispozici. Přímo v distribuci vim však najdete archiv csdpmiXX.zip s potřebným ovladačem. Stačí jej rozbalit, čímž získáte program cwsdpmi.exe. Ten je třeba spustit před každým startem vim. Takže do adresáře, v němž se hledají spustitelné programy (jejich seznam získáte příkazem PATH) vložte dávkový soubor vim.bat třeba s následujícím obsahem:
@echo off
c:\util\csdpmi\cwsdpmi
c:\util\vim\vim %1 %2 %3 %4 %5 %6 %7 %8 %9
Pro MS DOS existuje i 16-bitová verze, která dotyčný ovladač nevyžaduje. Ovšem nad její použitelností visí veliký otazník, protože dokáže využívat jen základní paměť počítače (640 KB). Díky tomu z ní byla odstraněna řada užitečných funkcí a i bez nich se budete stále potýkat s nedostatkem paměti. Pokud nemáte historický stroj s procesorem 80286 nebo ještě horším, nemá smysl o ní uvažovat.
<-- predchozi  [obsah]  dalsi -->
© 1997, 1998 Pavel Satrapa