![]() |
Spolupráce se soubory a programyNejzákladnější základy práce se soubory jsem již prozradil. Chcete-li některý načíst do editoru, zadáte jej jako parametr při spuštění vim. Jestliže snad soubor uvedeného jména dosud neexistuje, bude při uložení vytvořen.
Pokud se ukládání týče, poslouží k němu příkaz Jemnosti načítání souborůPokud během práce na jednom souboru zatoužíte po editaci jiného, nemusíte vim ukončovat a znovu startovat. Stačí uložit aktuální stav zpracovávaného souboru a poté zadat:edit jméno_souboru . Příkaz lze zkrátit i na
pouhé :e .
Lze dokonce pracovat se skupinou textů. Pokud při startu programu zadáte v
parametrech více než jedno jméno, vim otevře první z uvedených
souborů, ale ostatní si pamatuje. Když se pak chcete posunout na následující
soubor, použijte příkaz
Příklad: Nevýhodou těchto příkazů je, že při posunu na následující či předchozí soubor se editor ocitne vždy znovu ve výchozí pozici. Kurzor tedy přesune na začátek textu. V řadě situací by se však více hodilo, aby se editor vracel do souboru na pozici, z níž jste jej opustili. Takové chování nabízí rozdělení obrazovky na okna a paralelní editace několika textů. Ta ale patří až do části pro pokročilé.
Pokud neuvedete absolutní cestu k souboru, bude načten z aktuálního adresáře.
Jeho jméno vám sdělí příkaz
Zajímavou možností je klávesová kombinace Vkládání do textuDoposud jsem se zabýval pouze možností změnit editovaný soubor. Občas však potřebujete do zpracovávaného textu vložit obsah určitého souboru. To zařídí příkaz:r jméno_souboru . Vloží se
pod řádek s kurzorem.
Příkaz Příklad: Ukládání na diskZákladním příkazem pro zápis je samozřejmě:w , který
uloží obsah editovaného souboru. Můžete jej zapsat i pod novým jménem, pokud
použijete :w jméno_souboru . Když se
vyskytnou problémy (soubor je chráněn proti zápisu nebo "vytvářený" soubor již
existuje), editor odmítne akci provést. Ovšem zároveň vás upozorní na možnost
připojit k příkazu vykřičník, kterým si můžete jeho provedení vynutit.
Například :w! zapíše aktuální obsah i do souboru,
který je určen pouze pro čtení. To samozřejmě bude fungovat pouze v případě, že
máte oprávnění k tomu příslušnou ochranu vypnout.
Posledním režimem zápisu je
Speciálním případem "uložení" textu je, když jej předáte ke zpracování jinému
programu. Také k tomuto účelu slouží příkaz Příklad:Všimněte si dvojí úlohy vykřičníku. Pokud se vyskytne na konci názvu příkazu, označuje jeho důraznější variantu. Například :w! pokus uloží editovaný text do souboru
pokus , přestože existuje. Jestliže však vykřičník použijete na
začátku slova, signalizuje spuštění programu. Proto :w !pokus předá editovaný text do standardního vstupu
programu pokus .
Jiné příkazyKromě výše zmiňovaných způsobů spolupráce s programy, kdy vkládáte do textu jejich výstup nebo naopak učiníte text jejich vstupem, lze též odskočit z editace k jinému programu. To lze provést jednoúčelově příkazem:!příkaz . Opět se objevuje vykřičník na začátku
slova - tedy jedná se o spuštění programu. vim jej provede, zobrazí
výsledek a vrátí se k editaci textu.
Chcete-li si udělat delší výlet, použijte |