![]() |
ZnačkyV dosavadních kapitolách jsme prošli pestrou řadou nejrůznějších pohybů, které vim nabízí. Zatím však mezi nimi chyběla možnost zapíchnout si kamsi do textu špendlíček, ke kterému se lze kdykoli snadno vrátit. Právě k tomu slouží značky.
DefiniceChcete-li na aktuální pozici kurzoru položit značku, stisknětem<písmeno> , kde <písmeno>
je malé či velké písmeno anglické abecedy.
Značka není v textu nijak viditelná. Jedná se o pouhou vnitřní konstrukci
vim. Jestliže si chcete prohlédnout, kde jsou jednotlivé značky
rozmístěny, použijte příkaz
PoužitíKdyž se chcete později vrátit na pozici značky, máte k dispozici dva možné příkazy:'<písmeno> nebo `<písmeno> . Oba přesunou kurzor na řádek,
na němž leží značka pojmenovaná uvedeným písmenem. Zatímco zpětný apostrof
(` ) vás přemístí přímo na pozici značky, apostrof
obyčejný (' ) přesune kurzor na první neprázdný
znak dotyčného řádku. Osobně považuji za užitečnější obrácený apostrof.
Je významný rozdíl, jestli pro značku použijete malé nebo velké písmeno. Značky malé (pojmenované malými písmeny) jsou totiž lokální a můžete na ně poskočit, jen pokud se právě nacházíte v dotyčném souboru. Každý soubor tedy má svých vlastních 26 lokálních značek. Velké značky (pojmenované velkými písmeny) naproti tomu obsahují kromě čísla řádku a sloupce také informaci o jméně souboru. Skočíte-li na tuto značku, můžete přeskočit i do jiného souboru. V takovém případě bude aktuální soubor uzavřen a místo něj se načte soubor obsahující značku (pochopitelně je zde ochrana před ztrátou neuložených změn v souboru).
Jestliže si prostřednictvím volby SpecialityVe výstupu příkazu:marks objevíte několik
podivně pojmenovaných značek. Jedná se o speciality, které se nenastavují
ručně. Tyto značky aktualizuje automaticky sám editor.
Velmi zajímavý efekt přináší zdvojení znaku pro skok na značku (tedy
Značky © 1997, 1998 Pavel Satrapa |