![]() |
InstalaceEditor vim je distribuován jako tzv. charityware. Můžete jej používat, co hrdlo ráčí. Autor však prosí, abyste podpořili svým darem péči o sirotky v Ugandě. Podrobnosti se dočtete, zadáte-li příkaz:help uganda .
Základní domácí stránkou editoru je
www.vim.org. Na ní se dočtete o aktuální
verzi, najdete zde ukázky obrazovek a konfiguračních souborů, doplňky k
dokumentaci a samozřejmě odkazy na distribuci. Pokud se vám nabízené servery
budou zdát poněkud vzdálené, můžete využít domácí kopii distribučních souborů,
kterou pro vás udržujeme na adrese
ftp://ftp.vslib.cz/pub/mirrors/vim/.
Distribuční souboryOd verze 5 byla distribuce vim rozdělena do dvou souborů: jeden obsahuje vlastní program a druhý jeho podpůrné soubory (runtime), jako je nápověda, syntaktické soubory, ukázky definovaných maker a podobně.Runtime je vždy jednotný. U vlastního programu bývá možnost volby mezi distribucí v podobě zdrojových textů, které si musíte sami přeložit, a hotovými binárními soubory. Do značné míry záleží na tom, do jakého operačního systému hodláte editor instalovat. UnixZde je situace poměrně jednoduchá, protože vim je k dispozici pouze v podobě zdrojových souborů. Obstarejte si souboryvim-X.Y-src.tar.gz
a vim-X.Y-rt.tar.gz , kde X.Y je číslo verze (v době vzniku tohoto
textu byla aktuální verze 5.3). Uložte je do vhodného adresáře a rozbalte:
Programgunzip vim-X.Y-src.tar.gz gunzip vim-X.Y-rt.tar.gz tar xvf vim-X.Y-src.tar tar xvf vim-X.Y-rt.tar tar už dnes zpravidla dovede sám dekomprimovat, takže
můžete vynechat úvodní použití gunzip a spustit rovnou
tar xzvf ... . Tím se v aktuálním adresáři vytvoří
podadresář vim-X.Y . Přejděte do něj a pokračujte dnes již téměř
standardním způsobem překladu:
A pokud vše dobře dopadne, následuje už jencd vim-X.Y ./configure make make test který ovšem musíte provádět jako správce systému (make install root ).
vim se standardně instaluje do adresářů /usr/local/bin
(programy) a /usr/local/share/vim (podpůrné soubory).
MicrosoftPro všechny operační systémy firmy Microsoft existuje jeden společný archiv runtime souborů (pro vim verze X.Y se jmenujevimXYrt.zip ), který použijete v každém případě. Výběr programu
vim však bude obtížnější. Ponechme stranou zdrojové texty, které asi
bude překládat jen málokdo z vás. Většina pravděpodobně sáhne po přeložené
verzi, kterou stačí rozbalit a používat.
Používáte-li dnes nejběžnější systémy MS Windows 95, 98 či NT, určitě sáhněte
po grafickém
Pokud je vaším favoritem textový režim, bude pravděpodobně nejvýhodnější
32-bitová verze pro MS DOS. Najdete ji v souboru
nebo podobným, dotyčný ovladač není k dispozici. Přímo v distribuci
vim však najdete archiv csdpmiXX.zip s potřebným
ovladačem. Stačí jej rozbalit, čímž získáte program cwsdpmi.exe .
Ten je třeba spustit před každým startem vim. Takže do adresáře, v
němž se hledají spustitelné programy (jejich seznam získáte příkazem
PATH ) vložte dávkový soubor vim.bat třeba s
následujícím obsahem:
Pro MS DOS existuje i 16-bitová verze, která dotyčný ovladač nevyžaduje. Ovšem nad její použitelností visí veliký otazník, protože dokáže využívat jen základní paměť počítače (640 KB). Díky tomu z ní byla odstraněna řada užitečných funkcí a i bez nich se budete stále potýkat s nedostatkem paměti. Pokud nemáte historický stroj s procesorem 80286 nebo ještě horším, nemá smysl o ní uvažovat. © 1997, 1998 Pavel Satrapa@echo off c:\util\csdpmi\cwsdpmi c:\util\vim\vim %1 %2 %3 %4 %5 %6 %7 %8 %9 |