![]() |
Grafická verze vimV operačních systémech s grafickým uživatelským rozhraním (dále jen GUI) je k dispozici i grafická verze editoru. V současné době existuje pro X Window System v Unixu a pro MS Windows. Přestože vim pochází ze světa Unixu, nutno přiznat, že v současnosti (konec roku 1998) je verze pro MS Windows o krok dál. Některé prvky, jako je panel nástrojů či jednořádkové nápovědy pro položky menu jsou k dispozici pouze zde.
![]() PročProč používat GUI verzi? Asi nejvýznamnější výhodou je plná podpora myši, kterou můžete přesouvat kurzor, vybírat text a provozovat případné další činnosti. Kromě toho přibývají některé příjemnosti v ovládání, jako jsou posuvníky, menu a podobně. Máte také podstatně širší výběr možností pro zvýrazňování syntaxe.MyšPodpora myši je jednou z největších výhod grafické verze vim. Nejzákladnější použití jsou dvě: Klepnutím levého tlačítka přesunete kurzor na dotyčné místo (je-li v jiném okně, změní se aktivní okno). Tažením myši se stisknutým levým tlačítkem vyberete vizuální oblast.Přehmatávání mezi klávesnicí a myší samozřejmě zpomaluje, takže použití myši nemusí bezpodmínečně v každém případě znamenat přínos. Ovšem pokud provádíte sadu stejných editačních operací např. ve sloupci čísel, můžete jednou rukou ovládat myš a přesouvat kurzor, zatímco druhou vždy v pravou chvíli stisknete tečku pro zopakování předchozí operace. Ubezpečuji vás, že je to rychlé jako blesk.
Chování myši lze ovlivňovat řadou voleb. Tou nejzákladnější je
Dalšími volbami jsou
Všechny tyto volby lze nastavit současně příkazem Ovládací prvkyČinnost posuvníků vám jistě nemusím sáhodlouze vykládat. Najdete je zpravidla na pravé straně (řídí volbaguioptions ), případně
dole a chovají se zcela obvykle.
Na ovládání menu není nic neobvyklého. Ovšem výsledek vás někdy může zaskočit.
Každá položka menu je totiž spojena s určitou sekvencí klasických příkazů
vim. Když ji zvolíte, dotyčné příkazy se provedou. Já osobně jsem
smíchy málem spadl ze židle, když jsem v grafické verzi vim 5.0
pro MS Windows zadal "File -> Read" a místo klasického dialogu pro
výběr souboru se na příkazovém řádku objevilo
V současné době již editor není tak spartánský. V GUI verzi můžete před
libovolný příkaz, který vyžaduje jako parametr jméno souboru, předřadit
Příklad:Příjemnou vlastností menu je, že si jeho položky můžete sami definovat. Slouží k tomu příkaz :menu a implicitní sestavu menu
určuje soubor menu.vim v hlavním adresáři vim.
Podrobnosti najdete pomocí :help gui-menu .
Spuštění a inicializaceNajčastěji se grafická verze editoru spouští tak, že použijete jméno programugvim . Zbývající parametry a volby zůstávají stejné, takže
například editaci souboru index.html v grafickém režimu zajistí
příkaz
gvim index.htmlPokud vim spustíte normálně a terpve později si vzpomenete, že byste chtěli raději jeho grafickou podobu, můžete do ní přejít příkazem editoru :gui .
Ve většině systémů samozřejmě připadají v úvahu i další způsoby. Například si
na pracovní plochu posadíte ikonu
Nejprve se načte definice hlavního menu. Standardně je obsažena v souboru
Dalším krokem je hledání uživatelské konfigurace grafického režimu. Hledá se na těchto čtyřech místech:
Je-li zapnuta volba © 1997, 1998 Pavel Satrapa |