Posledních sto let, jejichž letopočet začínal dvojčíslím 19, přineslo v oblasti významu informací a jejich zpracování doslova revoluční změny. Jak hodnotíte tyto změny ze svého pohledu?
Z překotného vývoje v oboru informačních technologií mám radost, protože je vzrušující pracovat v oboru, v němž se něco děje, který jde rychle dopředu. Počítače mě fascinovaly již v době, kdy jsem měl doma programovatelnou kapesní kalkulačku TI-57 a na střední průmyslové škole elektrotechnické jednou za týden přístup k počítači ADT s programovacím jazykem BASIC a děrnou páskou. To bylo na počátku osmdesátých let. V roce 1988 jsem si z odborné praxe na univerzitě v Giessenu přivezl první PC a vstoupil do světa osobních počítačů. Za největší přelom v historii počítačů považuji internet, především internet komerční, osvobozený ze zajetí akademiků. Internet dává počítačům další dimenzi, dělá z nich univerzální komunikační nástroje. Internet, především elektronická pošta a web daleko překonávají všechno, čeho bylo v oblasti přenosu a zpracování informací dosaženo od vzniku prvních počítačů. Snad jen Bellův vynález telefonu se může s internetem rovnat.
Jak k dalším změnám v této oblasti hodlá přispět Vaše firma nebo Vy osobně?
Lidé v počítačových a komunikačních firmách žijí jako uzavřená komunita, která ne vždycky správně chápe potřeby a problémy uživatelů informačních technologií. Již jako novinář jsem si kladl za cíl „hloupě se ptát odborníků" a srozumitelně vysvětlovat pouhým uživatelům. Posláním Sdružení pro informační společnost je hledat cesty ke komunikaci mezi lidmi „od počítačů" či „lidmi od telefonů" na straně jedné a širokou veřejností na straně druhé. Pokud si tyto skupiny lidí budou rozumět, prospěje to oběma stranám.
Následující roky s dvacítkou v letopočtu mohou pro někoho znamenat naději, že lidstvo překoná všechny dosavadní potíže a bude úspěšně pokračovat ve vývoji svého druhu, pro jiného naopak hrozbu blížícího se kolapsu naší civilizace (ať už z důvodů ekologických či sociálních). Jak se podle Vašeho názoru na těchto dvou „scénářích“ podílejí informační technologie a jak se díváte na známý problém přechodu počítačů na rok 2000?
Dovolím si odpovědět na obě poloviny otázky zvlášť. Co se budoucnosti naší cilizace a úlohy počítačů v ní týče, jsem spíše mírným optimistou. Podstatou nepřátelství bývá nekomunikace a nepochopení, takže budou-li informační technologie sloužit k efektivní komunikaci mezi lidmi, bude jejich role pozitivní. Osud lidstva však leží především v rukou lidí samotných, protože počítače jsou jen jedny z mnoha nástrojů v rukou lidí.
Co se roku 2000 týče, nemyslím, že dojde k velkým katastrofám. Musíme však být připraveni na to, že některé samozřejmosti nemusí na přelomu roku fungovat. Například mě ani nenapadne, abych šel vybrat před koncem roku všechny peníze z banky a hlídal je doma „ve slamníku", ale na druhé straně se nebudu divit, nebudou-li v prvních lednových dnech fungovat některé bankomaty. Zkrátka, nepočítám s „koncem světa", ale s drobnými záludnostmi osudu, hlavně tam, kde je člověk nečeká.
Co si myslíte o budoucnosti odborných časopisů, jakým je např. Chip, v tištěné podobě a co o jejich případné přeměně do elektronické podoby buď na pevných nosičích (jako je dnes CD-ROM) nebo na internetu?
Ačkoli jsem velkým příznivcem internetu a digitálních médií vůbec, jsem přesvědčen, že papírový časopis nebude v dohledné době vytlačen žádnou z elektronických forem, podobně jako televize nevytlačila ani noviny, ani rozhlas. Papír si stále zachovává vlastnosti, které má odpradávna. Noviny můžete číst v davu a nemusíte se bát, že vám je někdo poškodí nebo ukradne. Totéž nelze říci o křehkém a poměrně drahém kapesním počítači, na jehož miniaturní obrazovce je možno číst zprávy stažené z internetu. Z papíru si může čtenář dělat výstřižky a rozložit je kolem sebe na stole nebo na koberci. Než se všechny tyto vlastnosti papíru podaří nahradit digitálním médiím, ještě si nějaký ten rok počkáme. Firma Xerox se před časem nechala slyšet, že pracuje na digitálním papíru. Proč ne? Bude-li mít každý list papíru tlačítko „reset", po jehož stisku se stane opět čistě bílým, začnu věřit, že klasickému „analogovému papíru" zvoní hrana. Do té doby však řadím tzv. bezpapírovou kancelář do oblasti sci-fi. Na palubě vesmírné lodi Enterprise přece žádné papíry nemají.
Jaké motto byste volil do záhlaví „Kroniky svého života“, kdybyste ji začal psát první den prvního měsíce prvního roku, začínajícího číslicí 2?
Jako malý kluk jsem chodil s maminkou k dětské lékařce do Ronkovy ulice v Praze 8 a vždycky jsem dumal nad tím, zda jsem se narodil v roce 64 nebo 1964 a jaký je mezi tím rozdíl. Od té doby se těším na rok 2000 jako na záludný rok nula. Prostě kvůli nevysvětlitelnému pocitu, jaké to bude, až pouhé dvojciferné označení roku bude zjevným nesmyslem. Takže bych motto-nemotto první stránku nadepsal 1.1.00.
Na závěr nám – spíše pro zajímavost – dovolte jednu záludnější otázku. Již dlouhou dobu „zuří boj" mezi příznivci dvou možných výkladů konce století (a tedy i desetiletí a tisíciletí). Patříte k zastáncům tzv. „krátké varianty", podle níž století končí už rokem s posledním dvojčíslím 99 nebo s oslavami nástupu nového tisíciletí chcete čekat až na Silvestra roku 2000?
Jsem zastáncem dlouhé varianty. Stačí se podívat na hodinky nebo na kalendář a člověk snadno usoudí, že při počítání času na sekundy, minuty, hodiny, dny, měsíce i roky se používá nula jen jako počáteční bod, nikoli jako označení první časové jednotky. I když náš letopočet rozhodně nebyl zaveden od roku jedna, ale mnohem později, plyne z této logiky, že „na počátku prvního století by býval byl první rok jedna nikoli rok nula". A začíná-li první století rokem jedna musí jedenadvacáté začínat rokem 2001. Takže můžeme právem oslavovat nadvakrát. Letos na Silvestra dvojku na začátku letopočtu a za rok již bez obav, co způsobí počítačový problém 2000, můžeme oslavit začátek nového tisíciletí.
|