|
|||
SMRT Přemýšleli jste někdy na téma života a smrti? Věříte v posmrtný život, v převtělování? Já jsem o těchto věcech přemýšlel dost a vypracoval jsem si svoji vlastní teorii, se kterou bych Vás chtěl seznámit. Je mi jasné, že se mnou, alespoň z počátku bude souhlasit málokdo, ale uvažujte a přijdete na to, že mám svým způsobem pravdu. Začneme více než klasicky - otázkou. Co to vlastně je to převtělování, ten posmrtný život? Abychom zabránili pozdějším nedorozuměním, vysvětlím tyto pojmy nejprve ze svého pohledu. Za posmrtný život považuji období, které začíná u většiny lidí, kteří ho prožili tím, že se jim promítne ve zkratce celý jejich život. Mnoho lidí namítá, že jde o okamžik, kdy je tělo člověka již mrtvo, ale mysl ještě pracuje a to zapříčiňuje tento stav. Naproti tomu existuje celá řada případů, kdy k tomuto "projetí" života došlo ještě před událostí, kvůli které vzniklo. Například v jedné knize je popsán případ člověka, kterého porazilo auto. Pospíchal, přebíhal ulici, v tom uslyšel zatroubení automobilu, zastavil se, otočil hlavu ve směru troubení, uviděl světlomety, které v tisícině sekundy přešly v obraz jeho života a pak se probudil až po několika dnech v nemocnici. Pro případné oponenty, kteří namítnou proč neuskočil ještě doplňuji, že vše trvalo asi pětinu sekundy. Po promítnutí života následuje jakési stoupaní vzhůru, odkud shlížíte na své mrtvé tělo. Tato fáze trvá většinou různě dlouho, od několika sekund, až po několik měsíců. Pro případné oponenty zase uvádím, že po těch několika měsících duše nesestoupila zpět do rozkládajícího se těla, které neoživne, ale tyto údaje jsou získány, prostřednictvím hypnózy při zprostředkovávání předcházejících životů. Ještě dodávám, že při tomto aktu většina obětí necítí kromě neurčitého štěstí a lhostejnosti k tomu, co se dole děje, vůbec nic. Po skončení následuje další část, kterou většina lidí popisuje jako cestu tunelem, na jehož konci je vidět bílé světlo. Někteří lidé jsou v tomto okamžiku proti své vůli (každý chce jít dál), vráceni zpět na zem (nezemřou), případně jdou dál, kde na ně čeká jakýsi anděl/ufoun/mimozemšťan/bůh, který je buď zase vrátí zpět na zem, nebo je nechá projít dál (nyní již opravdu mrtví). Potom následuje pobyt v ??? nebi ???, kde se připravujete na svou další pozemskou pouť. Tato část posmrtného života se u lidí, kteří se o ní dozvěděli z hypnózy liší asi nejvíc. Občas se vyskytuje motiv jakéhosi soudu, který Vás soudí za vše co jste na Zemi udělali. Často je Váš další pozemský osud vybrán podle toho, jak jste žili v předcházejícím životě. Uvádím příklad muže, který se bál. Bál se všeho a pronásledovalo ho to od dětství. Nakonec se spojil s jedním psychoterapeutem, který léčil hypnózou. Muž byl uveden do hypnotického spánku a začal vyprávět o svých předcházejících životech. V jednom životě byl rytířem, který byl zákeřně zabit mečem/dýkou zezadu do zad. Po probuzení muž cítil očividnou úlevu a chorobný strach se již neobjevil. Síla tohoto a dalších uzdravení je patrně v tom, že si uvědomíme důvod našich potíží a znáte to: když známe nepřítele bojuje se nám lépe. Pak již následuje část, kdy opět sestupujeme na zem a s narozením vše samozřejmě zapomínáme. Dodávám, že v tomto stavu "nebeské blaženosti" si nikdo neuvědomuje čas. K přechodu do dalšího života může uplynout měsíc, ale také 100 i více let. Jsou ale známy i případy kdy Vás nebe ??? při extra dlouhém pobytu poslalo na zem i proti vaší vůli. Citát z knihy Život mezi životy: a kostí, který jsme si vybrali, a začínáme žít na jiné rovině. Tento další svět, který je naším přirozeným domovem, je místem probuzení, rozpomenutí a obnovení jasnosti. Vidíme se takoví, jací opravdu jsme, dokážeme se poučit z poslední výpravy do pozemské reality, zhodnotit svůj pokrok a nakonec plánovat další inkar- naci podle svých potřeb. Řekněme, že se zajímáte o kosmické lety a nemůžete se dočkat až se lidstvo jednou natrvalo vznese do vesmíru a zabydlí se na Měsíci, Marsu a snad i dalších planetách. Znáte nějaký lepší prostředek, než strávit tu dobu tam nahoře? Proč se trápit zde dole dalších 50 let starostmi obyčejných lidí, když můžete žít úplně opačně, bez starostí a 50 let Vám může uplynout stejně rychle jako když lusknete prsty? Problémem zůstává, jak se v každém novém životě dojít k tomuto poznání. Já sám jsem si toto uvědomil až po dlouhých úvahách. Řekněme, co když mě to v dalším životě vůbec nenapadne a já ho budu muset prožít celý až do přirozené smrti? Pro ty, kteří nyní chtějí vytáčet 158, že Šmoula se chce zabít tu mám ubezpečení, že to v blízké ani vzdálenější budoucnosti nemám v úmyslu. Jde pouze o moje přesvědčení, které mi nikdo nevyvrátí. Mimo to, tuto hypotézu částečně podporují i některá náboženství, například budhismus. Doporučená literatura: Raymond MOODY Jr.: Život po životě Dr. Joel WHITTON PhD. & Joe FISHER: Život mezi životy Viktor FARKAS: Nevysvětlitelné záhady a další... Vaše názory mimo prohlášení typu: "Seš cvok, nebo co? Vole." jsou vítány. Názory redakce: Martin Kolda: "Musím zcela otevřeně uznat, že spekulace na toto téma jsou zcela nevyvratitelné a ke Šmoulově článku a jeho přesvědčení můžu uvést jen několik svých postřehů a zkonfrontovat ho z jiným (tj. mým) náhledem na svět. Otázka duše a jakéhosi putování do ??? nebe ??? se mi zdá poměrně nedořešena. Tak například zvířata. Jsou s námi po biologiclé stránce značně zpřízněná a přesto se některá náboženství problémem zvířecí duše vůbec nezabívají. Proč? Nestavíme tak trochu člověka ve své arogantní zaslepenosti někam dál a výš než skutečně patří? Nebo otázka duše samotné. Pokud by teorie o převtělování byla pravdivá, jak vysvětlit stále se zvyšující populaci na Zemi. Jsou tu snad nějaké meze, nějaká zásoba duší, nebo se snad duše někde rodí? Jiná forma života, jakási symbióza? Proč ne. Kdo z nás by si to však připustil. Co se týče mého názoru na tento problém, já vidím existenci samu o sobě jako formu věčnosti. Pokud jednou jsme, tak jsme byli a budeme, protože žádná hmota ani energie se prostě neztrácí. A pokud je teorie o libovolném zaměňování energie a hmoty pravdivá, vysvětlovalo by to, s několika doplňkovými teoriemi, poměrně věrohodně i takzvané duchařské aféry typu létající nábytek a podobně. Pokud může mít hmota nekonečně mnoho podob, potom je má energie taky a my si je naším omezeným a nedokonalým smyslovým systémem prostě jenom nejsme schopni uvědomovat." Honza Kuneš
|
|||