|
|||||
Vladimir Nabokov: Lolita Jste-li alespoň občasnými čtenáři barevných týdeníků nebo i jiného periodického tisku, pak jste zajiské nemohli přehlédnout sloupky a recenze týkající se zfilmované podoby Nabokovova románu (H. Humbert - Jeremy Irons; 50 let - držitel evropské ceny za celoživotní dílo, Lolitina matka - Melanie Griffith, Lolita - Dominique Swain; 15 let - vybrána asi z 2 500 uchazeček, Adrian Lynn - režisér). I mě jeden takový sloupek dohnal k tomu, že jsem se pilně snažila získat knihu s poněkud neobvyklým, ba až pohořšujícím námětem nezákoné perverzní lásky mezi téměř čtyřicetiletým mužem a dvanáctiletou dívkou.
Bylo mu takřka šedesát, když vstoupil díky svému zcela nově pojatému, kontroverznímu románu do světa velké literární slávy. "Lolita je slavná, ne já", pronesl v jednom z častých interview. Jak těžké však bylo dostat se na toto literární "výslunní"? Po odmítnutí čtyř amerických nakladatelství vydat Lolitu (jeden z nakladatelů ve "svobodné" Americe údajně prohlásil, že kdyby Lolitu vydal, "zavřou nás oba"), se na radu svého přítele obrátil na nakladatelství v Paříži, kde kniha poprvé vyšla roku 1955, o tři roky později v USA, u nás se prvního vydání ujalo nakladatelsví Odeon v roce 1991. Lidskou společnost poloviny 20. století Lolita právem šokovala a nejinak je tomu i dnes na prahu nového tisíciletí. Zůstává a věřme, že i zůstane, neobyčejnou zpovědí o neutuchající vášni, hlubokém až zběsilém citu a především lásky (i když v podstatě značně nežádoucí). Zpověď o skličujícím osudu muže (vše je psáno v první osobě, což několikanásobně umocňuje a zpřístupňuje citové rozpoložení zamilovaného H. Humberta), jež proti své vůli podléhal kouzlu nezletilých holčiček, a který se i přes svou vysokou inteligenci (často přednášel na univerzitách, byl sám vynikajícím literátem, zabýval se studiem angličtiny) nedokázal ubránit pomatenosti a šílenství, jež v něm Lolitina existence rozdmýchávala. Pod rouškou krvesmilství (H. Humbert se oženil s Lolitinou matkou, která však krátce na to zemřela na následky autonehody) spolu prožijí dva roky v motelích u dálnic i hotelech na pobřeží zdánlivě nekonečného putování po státech USA - jako otec a dcera, jako muž a žena i jako milenec a milenka. Závěrem je však nutno říci, že i přes řadu pohoršujících skutečností, je Lolita exkluzivní ukázkou, jak srovnat "fyzično" s "duševnem". Je to kniha, kterou se řada literátů nebránila zařadit k pornografii, ale kde je kladen neobyčejný důraz na pochopení vzácných myšlenek i lidských pocitů. "Člověk musí být umělec i šílenec, bezmezně melancholický tvor s bublinkou žhavého jedu ve slabinách a věčným ohněm nesmírné smyslnosti v citlivé páteři (jak se musí hrbit a skrývat!), aby podle nevyslovitelných příznaků - jemně kočkovitého tahu lícní kosti, útlých ochmýřených končetin a jiných indicií, jež mi zoufalství, stud a slzy něhy nedovolí vyjmenovat - okamžitě rozpoznal malého anděla smrti mezi obyčejnými dětmi: stojí tam ona, jimi nepoznána, a není si vědoma své fantastické moci."
|
|||||