Knihy 3. listopadu 1997
Máte nějaký komentář, nápad či poznámku k tomuto článku nebo Normal One?
Neváhejte a
napište nám!
Hlavní stránka Index rubriky

Herbert George Wells: Válka světů


To jsem se jednoho pátku (jindy do knihovny nechodím) prošourával knihovnou zjistívše, že vše co máme za povinnou četbu si vypůjčil někdo přede mnou. Zamířil jsem ke svému oblíbenému regálku s knihami se sci-fi tématikou. Probírám se tak tou hromadou Clarků, Bredberyů a Neffů a najednou mé oko spočine na knížce od nějakého Wellse, hledím, mírně shrben nad tím zjevením neznámé knihy, mozek pracuje na svých obvyklých třech procentech. Ze složitých matematických operací, zda si knihu vypůjčit či ne, mě vytrhne trknutí do mé vypoulené části těla (zadnice) a hrubé "sorry" od slečny, která se úzkou uličkou snažila protlačit již dobrých patnáct minut. Napřímil jsem se, hodil po ní slinu a šmátnul po knize. Abych vysvětlil ty dlouhé matematické výpočty zda si knihu vypůjčit, kniha měla slušný obal, čili se dalo předpokládat, že to není nějaký novodobý brak za dvacku a také jméno "Wells, Wells..." mi něco podvědomě říkalo... někde jsem to slyšel. Ale na druhou stranu to nebyl osvědčený Clarke.

Vzkaz pro všechny holčindy: do knihovny chodím o pátcích (ne o každém) mezi 11 a 12 hodinou, Plzeňská ul.

Přišvařil jsem domů, brašnu školní odhodil v dál, sedl do svého oblíbeného křesílka ve skříni a jal se číst...

Kniha vypráví o poklidném životě na anglickém venkově v 90. letech minulého století, kdy si společnost myslí, že lidstvo je samém vrcholu technického rozvoje a že se patrně již nenajde nic, co by ještě mohlo zkvalitnit jejich život. Do tohoto naivního světa je zasazen příběh našeho hrdiny, který je psán jako novinový článek podle pozdějšího vyprávění.

Jednoho dne hvězdáři zpozorují na Marsu záblesk, který připomíná vulkanickou erupci. Erupce se ale opakuje po deset dnů, vždy ve stejném čase. Původní "vulkanická" verze upadá do pozadí a objevuje se nová, že Marťani nám dávají znamení. Každá erupce ale ve skutečnosti znamená, vystřelení jedné rakety s marťany, kteří nemají se Zemí zrovna dobré úmysly. Po několika týdnech přistává první raketa, která se spíše podobá velké nábojnici na anglickém venkově. Obstoupí ji dav zvědavců, který přesně dle ducha doby ve které žijí se ji pokoušejí otevřít a pomoci tak oněm "nebohým" tvorům dostat se na čerstvý vzduch. Když vylezou, ukáže se, že jde o jakési velké hlavy s rukama okolo pusy. Náš hrdina utíká, stejně jako všichni ostatní, domů, ale v zásadě se nic neděje. Dalšího dne přijíždí vojsko, aby ochránilo preživší návštěvníky před dotěrným lidem. Předtím, ale marťani vysunou ze své díry jakýsi paprskomet, dnes bychom řekli patrně laser, a za živa upálí několik desítek nejbližších ubožáků. Přijíždí vojsko a všechen lid "přesně dle ducha oné doby" se těší že s těmi marťani zatočí. Lidé se spoléhají na to, že marťané se díky vyšší gravitaci nevyhrabou ze své díry a bude stačit pár salv dělostřelectva z dosahu jejich paprskometu a bude po nich. To se ukáže jako chybná představa v momentě, kdy mimozemšťané nasednou do deset metrů vysokého talíře na trojnožce, který si poradí s každou překážkou. Nyní většina lidí pochopí, že tuhle bitvu prohráli a stahují se buâ do Londýna, nebo rovnou za kanál. Vláda staví na cestách k Londýnu dělostřelectvo a mnoho lidí si myslí, že to marťany zastaví. Dalšího rána se však Londýn probouzí do zmatku a v novinách prodávaných za nekřesťanský 1 šilink se dozví, že marťané použili novou zbraň jakýsi černý plyn, který při pouhém dotyku zabíjí. Vojsko je rozprášeno a i ti poslední optimisté se obracejí směrem k moři. Mezitím přistávají další rakety. Anglie je rozválcována, počet mrtvých jde do tisíců.

Kniha končí, když si náš hrdina, který se porůznu schovával v opuštěných domech a lesech dodá odvahy poté, co dlouho neviděl žádného marťana a vystoupí ze svého úkrytu a jde do ulic Londýna. Londýn nalezne opuštěný, ale najde několik marťanských trojnožek s tlejícími zbytky jejich majitelů. Uvědomí si, že to co nedokázal zastavit člověk zastavila věc daleko menší - bakterie. marťané, kteří na své planetě neznají viry, ani bakterie museli zákonitě umřít na nějakou nákazu, která je pro obyvatele Země naprosto neškodná. Dalo se to předpokládat, ale to si nikdo v nastalém zmatku neuvědomil... Hrdina se vrací domů a setkává se šťastně se svou ženou, o které si myslel, že je již mrtvá. Vědci zkoumají marťanskou výzbroj a již za několik týdnů přicházejí na princip jejich strojů.

Na této knize se mi líbí, že o naprosté naivitě, která tehdy, co se techniky týče, světu vládla, vypráví z úplně opačného pohledu. Autor sice pohlíží na marťany jako na bezcitná zvířata, pro které je člověk jenom potrava, ale zároveň dodává, že my jsme se k přírodě, k člověku v méně vyspělých končinách světa nechovali jinak. Také předpokládá, že se tak budeme sami jednou chovat v jiných světech.

Honza Kuneš

Hlavní stránka | Index rubriky