JÁMA
Neměl tady co dělat. Už jednou ho tu chytli jak pytlačí. Měl z toho potom pěkné tahanice po úřadech a policii. Nakonec musel zaplatit obrovskou pokutu a dostal soudní příkaz, který mu zakazoval vstupovat do místních lesů. Nějaký čas to vydržel , ale nakonec přece jen příkaz porušil. Pořád se mu to ale vyplatí. Potřeboval peníze a řezník v sousedním městě za zvěřinu slušně platil. Ta pokuta sice byla vysoká, ale to maso co prodal minulej rok, než ho ten kurevskej hajnej chytil, mu vyneslo slušnej balík. Tak proč to nerisknout. Baterka v ruce mu zablikala. -Zase blbne mrcha jedna- zaklepal s ní o nejbližší strom. -No, už je to dobrý- Za chvilku dorazil na místo kam chtěl nalíčit pasti. Vinul se tudy potůček a zvěř k němu chodila pít. Ideální místo. Sundal ruksak a vytáhl drátěná oka. Ještě se spěšně rozhlédl po okolí a pak nalíčil několik pastí, které hned zručně zamaskoval. -Tak a je to. Jen doufám, že tudy potom nepůjde hajnej a nevšimne si toho- otočil se k odchodu, když kužel světla z baterky dopadl na nedaleký keř. Posvítil na něj pořádně a chvilku si ho prohlížel. Něco pod ním leželo. Pomalu se přiblížil a zjistil, že je to nějaký balvan. Ale opracovaný lidskou rukou. Tady uprostřed lesu ? Najednou mu blesklo hlavou.- Co když je to nějaká skrýš. Někdo si pod ten šutr něco schoval. Nebo je tam poklad- Pousmál se. Tak se na to mrknem. Sklonil se a ohmatal balvan. Pokusil se jím pohnout a šlo to. „Paráda“ zašeptal a zabral na plno. Kámen se odvalil a přes nos ho praštil silný zápach zatuchliny. Jak předpokládal, díra v zemi. Namířil baterku do tmavé jámy. K jeho údivu byla hluboká bezmála dva metry a dole se stáčela pod něj. Dostal trochu strach, ale rychle ho zahnal. Pevně se chytil okraje a opatrně se spustil dolu. Když dopadl na zem rychle okolo sebe posvítil baterkou. Všude bylo plno kořenů a na zemi bláto. Před sebou spatřil tunel, který pokračoval dál do tmy kam světlo z jeho baterky nedosáhlo. Trochu zaváhal jestli by se přece jenom na to neměl vykašlat a vrátit se zpět, ale pak si dodal odvahy, skrčil se a vklouzl do tunelu. Ušel shrbeně asi třicet metrů, když se náhle strop zvýšil a tunel dostal spíše tvar chodby. Taky zatuchlina tu byla o něco méně cítit a kořeny ze stěn byli ořezané a zarovnané. -To by mě tedy zajímalo kdo si to tady postavil a kam to může vést ?- přemýšlel.-Nikdo si přece jen tak v lese nevyhloubí chodbu-. ušel dalších asi třicet metrů. Pak, ale zůstal stát v němém úžasu. Chodba se teď znovu naprosto změnila. Stěny byli pokryté jakýmsi zvláštním zlatavým mramorem s černou mozaikou, ale co ho nejvíce šokovalo byli louče, které byli rozmístěny na stěnách po celé chodbě. Jejich poskakující plamínky tvořili na zdech kolem sebe strašidelné a roztodivné tvary. Také pod nohama nebyla už obyčejná udusaná hlína, ale pevné černé mramorové dlaždice a každý jeho krok se teď chodbou strašidelně rozléhal. „To, to není přece možný“ kroutil nevěřícně hlavou „O tomhle musí přece hajnej vědět. To si tady staví metro, nebo co? By mě teda zajímalo kde na to bere prachy. Tak o tom si promluvim se starostou“ ušklíbl se, ale pokračoval dál. Chodba se ještě táhla dobrých dvacet metrů když náhle skončila. „ Sakra, to je snad vtip ?“ přistoupil k zazděné chodbě. Prohledal bezvýsledně stěnu. „Se tady plahočim jak idiot a pak tohle. Do pr...“ rozzuřeně kopl do zdi. „Au“ Zařval, ale jeho výkřik přehlušil rachot odsouvající se překážky. Objevili se staré a zpráchnivělé dveře. Očividně toho měli už hodně za sebou. Chvíli poslouchal jestli neuslyší něco podezřelého. Pak dveře pečlivě prohlédl a prozkoumal. „Jo, tak na ty je jenom jeden klíč“ řekl a prudce je vykopl. Dveře se s rachotem vylomili a dopadli na zem. Okamžitě se zvedla oblaka prachu. „Sakra“ rozkašlal se a mnul si oči. Posvítil baterkou do tmy za dveřmi. Kužel světla ozářil prostornou místnost plnou haraburdí připomínající sklad. Všiml si, že i zde jsou louče, ale nezapálené. Zhasl baterku, sundal jednu hořící louč ze stěny chodby a vstoupil pomalu do místnosti. Ta by se dala vzhledem přirovnat ke dveřím. Nevelká, zatuchlá a plísní pokryté zdivo, které vypadalo, že se musí každou chvilku rozpadnout. Všude rozházené různé knihy a svitky. V rohu několik truhel. Zapálil nejbliží louče a tu co držel vrátil zpět. Dal se do prohledávání. Zjistil, že všechny knihy i svitky jsou psané ve zvláštním jazyce a písmem, které neznal a neobsahovali ani žádné ilustrace. Začal tedy s prohledáváním truhel, ale ty byli plné knih a bezceností. Pomalu se dostal k jedné z posledních, když zaslechl podivný šramot. Rychle se otočil. „Kdo je tam ?“ Nic. Jen hrozivé ticho mu bylo odpovědí. Vrátil se pohledem zpátky k truhle. Pomalu jí otevřel. Ozvalo se zaskřípění a víko se odklopilo. Krása, božskost a nepopsatelné pocity zaplavili jeho tělo. Jeho oči se naplnili leskem zlata, drahokamů, náhrdelníků a náušnic, které leželi v truhle zběsile ozařujíc jeho tvář. Chtělo se mu plakat, ale i smát. Znovu ten šramot. Omámen leskem bohatství otočil pomalu hlavu. To co spatřil znčilo tyto nádherné pocity. Obrovitá postava se rýsovala proti vstupním dveřím. Nic takového ve svém životě ještě neviděl. Jak rytíř vystupující z temnoty věků. Ale kůže, jeho kůže. Tmavá, hnědozelená, hrubá a celá zarostlá chlupy. Obrovitá ramena zrůdy zakrývala úplně vchod do místnosti. Hlava byla holá bez vlasů. Obličej krutého výrazu s mohutným nosem. Jeho tmavé, kalné oči byli naprosto chladné a husté obočí jim dodávalo ještě větší krutosti. Obličej byl také vybaven strašlivými tesáky, které vystupovali z rozšklebené tlamy. Celé toto monstrum bylo kromě paží chráněno jakýmsi brněním složeným z mnoha kovových destiček zpevněných kůží. Hlava byla chráněna těžkou kovovou helmou se zvlaštním znakem. -Rozsápání- to bylo to co mu problesklo hlavou. Ale to nebyla smrt, která si pro něj přišla. Postava na druhé straně místnosti se pohnula a jeho oslepil kratičký záblesk. Teprve teď si všiml co svírá v mohutných pažích a pomalu zvedá. „Sekyra“ zajíkavě se mu vydralo z bledých rtů. Pomalu se pohnul. Vše jak ve zpomaleném filmu. Stvůra dokončila nápřah a s nelidskou silou mrštila obrovitou dvouhlavou válečnou sekyru na svou obět. Pustil víko truhly a začal řvát. Nedokázal se odlepit z místa a strnulý hrůzou sledoval jak se rotující monstrum blíží se svistem k němu. Pozvedl ruce jako by snad doufal, že dokáží tohoto posla smrti zastavit. -SSSSSSSS- uši rvoucí zvuk letící obouruční sekyry se mísil z řevem, který se dral skrz jeho rty. Nastal balet smrti. „Ááááááá“posel smrti dopadl na místo kam byl vyslán. Ruce byli přeťaty čistě jako tím nejostřejším skalpelem a ostří sekyry se s krutou nádherou ponořilo do bledé hlavy řvoucí lidské oběti. Vyrvané maso s kousky lebky a mozku se rozstříklo široko do prostoru místnosti a barvilo ji do ruda. Obrovská síla nárazu zvedla tělo do vzduchu a silou medvěda vlečícího ulovenou srnu jím mrštila vzad. Pahýli rukou znetvořené ocelí jako by se chtěli v prostoru něčeho zachytit. Tělo se však zastavilo až o zpráchnivělé zdi plesnivé kobky a hlava se silou nárazu rozprskla. Mocná obouruční sekyra se tupě odrazila od zdi a pomalu plachtila k zemi za nelidského, vítězného řevu svého majitele. Bezhlavé tělo dopadlo dunivě na podlahu následováno zvonivým zvukem sekyry. Víko truhly se zaklaplo. Ticho.......
Brigand