Letem světem 23. září 1999
Máte nějaký komentář, nápad či poznámku k tomuto článku nebo Normal One?
Neváhejte a
napište nám!
Hlavní stránka Index rubriky

Žijeme skutečně v kapitalismu?


Ne, nelekejte se. Tento článek nebude opěvovat staré "dobré" pořádky či vychvalovat minulé komunistické pohlaváry a už vůbec nebude poukazovat na obsah vitamínů v třešních. Náplní tohoto miničlánečku je událost, která se přihodila jednomu členovi mé rodiny. Jelikož se moje sestra chystá na výlet do Francie, tak se moje štědrá a milující babička vydala do jedné hradecké banky směnit koruny za franky. Úkol na první pohled jednoduchý, získat 200 francouzských franků, se ale trochu zamotal. Posuďte sami.

Banka číslo 1: Po dlouhém čekání v řadě ze sebe moje bábi nesměle vypravila prosbu. 200 franků, prosím. Dostalo se jí však odpovědi "Ne, nemáme. Maximálně 130." Víc ani ťuk. Mamutí budova, kde si ředitelé sedí v kožených křeslech, disponuje pouze 130 franky. Že bychom se vraceli do doby, kdy byla zahraniční měna na příděl a pouze pro vyvolené??? To je však jen začátek. S výše zmiňovaným obnosem opouští má "pramáti" mohutné dveře s ozdobným kováním. Určitě stojí více než 130 000. Její kroky směřují ke konkurenci.
V očekávání lepšího výsledku vstupuje do Banky číslo 2 a u valutové přepážky rozhodně pronese svoji prosbu: 70 FF. Zde se ji dostalo odpovědi opačného rázu. "Bohužel, paní. Máme jen 200 frankovou bankovku." Babiččino srdce ale zaplesalo, může se zbavit 130 franků, dostat 200 a zaplatit za zbylých 70. Jednoduché jak facka: 200-130=70. Jak pro koho........ "To já ale udělat nemohu, takové drobné my nepřijímáme". Přibližně těmito slovy byl zhatěn plán na směnu. Nic naplat. Babička rezignovaně vychází ven a pomalu se vzdává myšlenek na získání toužebné sumy. Naděje umírá poslední. Toto staré přísloví platilo vždy. Naštěstí platí i v jejím případě.
Banka číslo 3 je poslední instituce, kam se hrdinka příběhu, moje vetchá stařenka vydává. U přepážky rezignovaně vysloví přání: "70 FF prosím." Bankovní úřednice zvyklá jednat v mnohem vyšších cifrách započala vyjednávání. "Ale, paní. Rozměňte si 100 FF. Co to je 70? Za to si nic nekoupíte. 70 ani nemá cenu měnit. Podle hesla moudřejší ustoupí babička rezignovala. Pro dnešek s bankami skončila.
Bankovní úředníci jsou evidentně velice "vytížené" osoby. Ještě nám velice dlouho trvat než se dostaneme na úroveň alespoň trochu přibližnou té západní a to nemám na mysli ekonomickou. Velkých zákazníků si banky považují, ale jsou to především statisíce drobných střadatelů, které jim umožňují, aby si stavěli takové paláce, jaké teď mají. Motto "Náš zákazník náš pán" ještě dlouhou dobu v našich bankách platit nebude. Toť vše. KONEC
Plno trpělivosti při návštěvách peněžních ústavů přeje

Michal Zálešák

Hlavní stránka | Index rubriky