1.
Papírový hádekZákladní potřeby:
|
![]() |
Sestavení pomůcky:
Pletací jehlici nebo zašpičatělý drát upevníme do otvoru,
předvrtaného v dřevěné podložce. Ze čtvrtky vystřihneme kruh o průměru asi 10
cm, do jeho středu vložíme patentku a vytvoříme tak malé ložisko. Podle obrázku v
něm prostřihneme spirálu a vzniklého hádka položíme patentkou na jehlici nebo
drát.
Spirálu nakreslíme podle návodu znázorněného na obrázku:
![]() |
Na kolík (třeba tužku) přivážeme nit, na jejímž druhém konci je přivázaný hrot druhé tužky.Vedeme-li hrot a současně napínáme nit, nakreslíme spirálu vzniklou navíjením niti na kolík.
|
Pod hádka umístíme zapálenou svíčku. Vzduch zahřátý plamenem stoupá vzhůru a v tomto vzdušném proudu se hádek roztočí. Musí však být dostatečně vysoko, aby se v plameni nevznítil. Místo hádka můžeme použít také papírový větrník.
Základní potřeby:
- půllitrová plastová láhev
- svíčka
- plochá miska
- kousky překližky
Provedení pokusu:
Ostrým nožíkem nejprve opatrně odřízneme dno průhledné plastové
lahve.
1. Na zapálenou svíčku postavíme upravenou láhev podloženou kousky
překližky. Vzduch proudí zdola kolem svíčky a dodává plameni kyslík potřebný k
hoření. Svíčka hoří klidným plamenem a zahřátý vzduch stoupá vzhůru - vzniká tah.
Proudění vzduchu si můžeme na horním konci lahve ověřit rukou nebo hádkem z
předešlého pokusu.
2. Pokus obměníme takto: na misku dáme trochu vody, postavíme do ní hořící
svíčku a přiklopíme lahví. Voda znemožní přívod vzduchu zdola a jeho proudění v
lahvi ustane. Plamen nedostává potřebný kyslík a proto svíčka za chvíli zhasne.
Stačí však těsně před zhasnutím láhev trochu nadzvednout a umožnit zdola
přístup vzduchu. Plamen se opět rozhoří.
Proudění (vzduchu, vody apod.) představuje jeden ze způsobů šíření tepla. Tento jev se využívá i v ústředním topení: voda v kotli přijímá teplo, zahřívá se a její hustota se zmenšuje. Proto stoupá potrubím vzhůru k topným tělesům, kterým předá část tepla. Tím se ovšem voda ochladí, její hustota se zvětší a proto klesá zpětným potrubím opět do kotle. Celý koloběh se pak opakuje.
Vítr vzniká v přírodě tam, kde se vzduch nestejnoměrně zahřívá. Zvlášť zřetelně se to projevuje na mořském pobřeží. Ve dne se vzduch nad pevninou ohřívá rychleji než nad mořem. Proto nad pevninou stoupá teplý vzduch vzhůru a na jeho místo proudí chladnější vzduch od moře. V noci je tomu naopak: pevnina se ochlazuje rychleji než moře. Proto se proud vzduchu obrátí a vítr vane od pevniny na moře.
Na principu proudění zahřátého vzduchu fungují také chladící věže tepelných a jaderných elektráren. Přiváděná teplá voda ve věži zahřívá vzduch, ten stoupá vzhůru a na jeho místo je zdola nasáván venkovní chladný vzduch. Padající teplá voda se v proudu vzduchu ochlazuje a vrací se zpět do chladícího okruhu. Část vody se vypařuje a nad chladící věží se vytváří oblaka bílé mlhy.