Národní divadlo v Praze 2. září 1998 xskrivan@fi.muni.cz |
Stručný referát by vám měl nastínit vznik Národního divadla, jeho rozvoj a nakonec i současnou situaci. Z obsahu
Úvodem Třebaže myšlenka samotného divadla v české řeči se zrodila již v 80. letech 18. století, zápas o její realizaci vzplanul až o 60 let později, krátce po porážce buržoazně demokratické revoluce v roce 1848. V roce 1850 se utvořil "Sbor pro zřízení českého Národního divadla v Praze", řídící orgán velké národní akce, jehož prvním předsedou se stal František Palacký. Sbor se ihned obrátil s výzvou ke sbírkám ke všem vrstvám české společnosti. Ve slavnostním manifestu ze dne 3. října 1850 "Slovo k upřimným přátelům národu Českého" byla zároveň poprvé veřejně formulována idea Národního divadla, smysl a účel této instituce a budovy.
Za vedení Palackého, který však po roce z předsednické funkce odešel, protože
za Bachova absolutismu byl na něj vyvíjen silný tlak, zajistil Sbor pozemek
na nábřeží. Roh křižovatky ulic - dnes Národní třída a Divadelní, místo, kde
můžeme dnes Národní divadlo v Praze najít.
V tuto chvíli přichází do čela Sboru František Ladislav Rieger. Protože již česká společnost nezbytně samostatnou divadelní scénu potřebovala, bylo z Riegrova podnětu na zadní části pozemku zakoupeného pro Národní divadlo narychlo vystavěno v roce 1862 Prozatimní divadlo. Proti tomuto aktu se zvedla velká vlna odporu, která prosazovala postavení řádného reprezentačního divadla.
Akce za vybudování divadla se pohnula podstatně dopředu až od roku 1865, kdy se
vedení Sboru zmocnili mladší měšťanští politikové. Novým předsedou Sboru se stal
JUDr. Karel Sladkovský, za jehož vedení bylo pak Národní divadlo v náročné koncepci
skutečně vybudováno.
Roku 1866 přijalo pak projekt prof. architekta Josefa Zítka a pověřilo jej také vrchním architektonickým řízení stavby. V roce 1865 se začalo zvolna pracovat na staveništi. Přípravná fáze vrcholila 16. května roku 1868, kdy byla velkolepě zorganizována slavnost kladení základních kamenů. Základní kameny byly dovezeny z osmnácti míst našší republiky. (např.: Blaník, Buchlov, Hostýn, Lipník, Radhošť, Trocnov, Vyšehrad, Žižkov)
Slavnostní projev přednesl JUDr. Karel Sladkovský, prvý poklep provedl první
předseda Sboru František Palacký. Následovali Franz Schmeykal, František Ladislav
Rieger a další politické osobnosti Čech a Moravy. Za vědu vystoupil Jan Evangelista
Purkyně, za hudbu Bedřich Smetana, za dělnictvo František Ladislav Chleborád, za
budovatele Josef Zítek a stavitel Antonín Havel, mimo ně ještě představitelé spolků
vědeckých a uměleckých organizací.
Stavba pak pokračovala pomalu pro neshody a krizi ve Sboru a nesoulad dalšího přílivu peněz se sbírek, bazarů, loterií a dalších akcí s potřebami krytí skutečných stavebních nákladů. Náklady v roce 1877 už přesáhly milion zlatých, dvojnásobek proti původnímu rozpočtu, ale Sbor musel ještě zajistit prostředky na instalační práce, topení a větrání, osvětlení a hlavně na veškeré výtvarné práce a výzdobu celého divadla.
Sbor, vedený od července 1877 opět Františkem Ladislavem Riegrem, vyvinul poslední
aktivitu, získával další peněžní dary a zdarma poskytovaný stavební materiál. V letech
1878 - 1881 se pak už pracovalo výhradně na výzdobě divadla, a to jak vnitřní, tak
i vnější.
Pojetí vnější architektury odpovídal i vnitřní prostor hlediště, královského lóže, vstupního vestibulu, hlavního foyeru a foyeru na 1. galerii. Zítkovi pro řešení interiéru, po dimenzování jeviště a hlediště, kde navíc zápasil s příliš velkým počtem požadovaných míst, mnoho prostoru nezbývalo. Omezil proto plochu vstupního vestibulu. Vzniklo slavnostní shcodiště, spojující vestibul s přízemím, schodiště mezi prvním a druhým balkónem a věžové schodiště ze vstupního vestibulu na druhý balkón a první a druhou galerii.
Monumentalitě budovy byla obětována velikost chodeb, šaten a zejména prostor pro
herce a divadelní techniku.
V novostavbě se ještě odehrálo dalších 12 představení a divadlo bylo prozatimně uzavřeno, aby se mohly dokončit poslední zbývající práce. Definitivní otevření bylo stanoveno na 11. září 1881.
K tomuto definitivnímu otevření nedošlo, neboť 12. srpna asi šv šest hodin odpoledne
při montáži hromosvodu vypukl neopatrností klempířů na střeše požár, který zničil
původní měděnou kopuli hlediště a jeviště divadla.
Po požáru byl Josef Zítek vyzván, aby vypracoval projekt budovy. Už během prvních třinácti představení v původní Zítkově stavbě se ukázaly četné provozní závady divadla. I když byl původně požadovaný enormní počet míst snížen ze 2500 na 1800, nemohl se Zítek ubránit komínovému tvaru hlediště ani špatné viditelnosti z 1. a 2. galerie a z krajních lóží ve 3. pořadí.
10. února 1882 předložil Josef Zítek projekt obnovy. Sbor zamítl projekt jako
nevyhovující a po ostré kritice tisku autor ND Josef Zítek rezignoval.
Tylovo divadlo , bývalé Stavovské, kde měla premiéru Mozartova opera
Don Giovani. |
[Zpět] | [Změna kódování] | [Domovská stránka] | [Stromeček] |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |