SLUNEČNÍ HODINY Slunce nejen hřeje a svítí, ale už ve starověku
sloužilo lidem také k měření času. Dnes, v době digitálních hodin, měříme čas
mnohem přesněji a sluneční hodiny se pro nás staly zajímavou astronomickou,
geometrickou a konstruktérskou hříčkou.
Sluneční hodiny byly po staletí nejdůležitějším zařízením pro měření času. Během doby se objevilo velké množství různých konstrukcí a typů, které se liší tvarem, velikostí i způsobem měření. Jedno však mají všechny společné - vhodný ukazatel vrhá stín (tyčka, štěrbina, hrana) na stupnici pro odečítání času. Před stavbou hodin vybereme vhodné místo, na které po většinu dne dopadá sluneční světlo. Popíšeme si zjednodušenou konstrukci tří nejběžnějších typů slunečních hodin. : 1. Vodorovné hodiny Do vodorovné plochy zapustíme ukazatel (tyčku nebo plný trojúhelník) tak, aby rovina ukazatele ležela ve směru severojižním a ukazatel svíral s vodorovnou rovinou úhel odpovídající zeměpisné šířce místa. Pro všechna místa v naší republice je to s dostatečnou přesností úhel 50°. Konstrukce číselníku vyžaduje aspoň základní znalosti sférické astronomie a proto si raději vytiskneme jeho předlohu, na kopírce ji zvětšíme na potřebnou velikost a tuto předlohu použijeme pro nakreslení číselníku a doplnímě ozdobnými číslicemi.
2. Válcové hodiny
Hodinové rysky jsou od sebe stejně vzdáleny, jejich vzdálenost d závisí na poloměru válce r podle vztahu d = ¶ . r / 12 3. Svislé hodiny
Údaj našich slunečních hodin budeme jistě pečlivě srovnávat s údajem na běžných hodinkách - a budeme zklamáni, protože sluneční hodiny většinou "půjdou špatně". Někdy se budou předbíhat, jindy zase opožďovat. Není to však chyba ani náramkových, ani slunečních hodin, protože každé ukazují jiný čas. Náramkovými hodinkami měříme tzv. střední sluneční čas, který plyne rovnoměrně. Sluneční hodiny svým stínem měří tzv. pravý sluneční čas a ten není rovnoměrný, protože Země neobíhá kolem Slunce po kružnici, ale pohybuje se po eliptické dráze různou rychlostí v různých ročních obdobích. Rozdíly mezi pravým a středním slunečním časem vyjadřuje časová rovnice a její údaje najdeme v např. v hvězdářských ročenkách. Největší rozdíly v údajích slunečních a obyčejných hodin zjistíme v polovině února (kolem 14 minut) a začátkem listopadu (asi 16 minut). Oba časy se prakticky shodují v polovině června a začátkem září. Ale jak už jsme řekli na začátku - sluneční hodiny v naší přetechnizované době stavíme hlavně jako milou připomínku starých časů. |