Typy virů

Doposud jsme se o počítačových virech bavili obecně, jako o jednom celku. Počítačové viry však používají rozdílné způsoby šíření a je tedy nutné je rozdělit do několika skupin.

Základní dělení virů je odvozeno z toho, které objekty napadají:

V případě souborových virů se můžeme dobrat i k podrobnějšímu dělení. Podle způsobu manipulace s "obětí" známe tyto viry:

Přepisující virus

Při napadení přepíše část těla oběti vlastním kódem. Takto napadené programy jsou nenávratně zničeny a nejsou kromě dalšího šíření viru schopny žádné jiné činnosti, což je podezřelé i velmi otrlým uživatelům. Díky tomu je šíření těchto virů krajně nepravděpodobné.

Link virus

Virus se připojí k tělu oběti a může tak zachovat původní funkce programu.

Kdybychom chtěli dosáhnout dokonalosti, tak můžeme pokračovat v dalším dělení podle způsobu, kterým se virus připojí (před napadený program, za napadený program, doprostřed souboru).

Doprovodný virus

Virus, který nezapisuje svůj kód přímo do napadeného EXE souboru, ale vytváří stínový soubor stejného jména s příponou COM. Využívají tak vlastnosti MS–DOSu, který při spouštění dává COM souborům přednost.

 

A dále můžeme rozlišit některé speciální vlastnosti:

Virus přímé akce

Primitivní souborový virus. Jakmile je spuštěn, tak vykoná vše, co chtěl a skončí. Typicky přepisující viry patří většinou do této kategorie.

Rezidentní virus

Je přítomen v paměti - je rezidentní - a může tak neustále ovlivňovat činnost počítače. Velkou výhodou rezidentního viru je, že si nemusí sám hledat programy vhodné k napadení. Virus stačí sledovat, se kterými soubory uživatel pracuje, a útočit na ně.

Stealth virus

Pokud je virus tohoto typu přítomen v paměti, dokáže převzít kontrolu některých funkcí operačního systému a při pokusu o čtení infikovaných objektů a místo skutečného obsahu (tedy sebe sama) vracet stav před infekcí. Antivirový program, pokud není vybaven anti–stealth technikami tedy nemá možnost podobný virus zjistit.

Zakódovaný virus

Takový virus je zašifrován s nějakým proměnným klíčem a pouze krátká dekryptovací funkce je vždy stejná.

Polymorfní virus

Tento typ viru si pro každý napadený soubor vytváří zcela jinou dekryptovací funkci a v napadených souborech nelze najít žádné sekvence stejného kódu.

Fast infektor

Rezidentní virus, který soubory napadá nejen při jejich spouštění, ale téměř při jakékoli manipulaci s nimi. Jeho rychlost šíření v počítači je sice impozantní, ale současně tím zvyšuje pravděpodobnost, že na sebe upozorní.

Slow infektor

Opak fast infektoru. Virus, který se snaží šířit co nejobezřetněji. Například napadá pouze ty soubory, které jsou na disku nově vytvářeny (třeba při jejich kopírování z diskety). Šíří se sice pomalu, ale může tak unikat i testům integrity (srovnávacím testům).