Typy virů
Doposud jsme se o počítačových virech bavili
obecně, jako o jednom celku. Počítačové viry však
používají rozdílné způsoby šíření a je tedy nutné
je rozdělit do několika skupin.
Základní dělení virů je odvozeno z toho, které
objekty napadají:
V případě souborových virů se můžeme dobrat i k
podrobnějšímu dělení. Podle způsobu manipulace s
"obětí" známe tyto viry:
Přepisující virus
Při napadení přepíše část těla oběti vlastním
kódem. Takto napadené programy jsou nenávratně
zničeny a nejsou kromě dalšího šíření viru schopny
žádné jiné činnosti, což je podezřelé i velmi
otrlým uživatelům. Díky tomu je šíření těchto virů
krajně nepravděpodobné.
Link virus
Virus se připojí k tělu oběti a může tak zachovat
původní funkce programu.
Kdybychom chtěli dosáhnout dokonalosti, tak můžeme
pokračovat v dalším dělení
podle způsobu, kterým se virus připojí (před
napadený program, za napadený program, doprostřed
souboru).
Doprovodný virus
Virus, který nezapisuje svůj kód přímo do
napadeného EXE souboru, ale vytváří stínový soubor
stejného jména s příponou COM. Využívají tak
vlastnosti MS–DOSu, který při spouštění dává COM
souborům přednost.
A dále můžeme rozlišit některé speciální
vlastnosti:
Virus přímé akce
Primitivní souborový virus. Jakmile je spuštěn, tak
vykoná vše, co chtěl a skončí. Typicky přepisující
viry patří většinou do této kategorie.
Rezidentní virus
Je přítomen v paměti - je rezidentní
- a může tak neustále ovlivňovat
činnost počítače. Velkou výhodou rezidentního viru
je, že si nemusí sám hledat programy vhodné k
napadení. Virus stačí sledovat, se kterými soubory
uživatel pracuje, a útočit na ně.
Stealth virus
Pokud je virus tohoto typu přítomen v paměti,
dokáže převzít kontrolu některých funkcí operačního
systému a při pokusu o čtení infikovaných objektů a
místo skutečného obsahu (tedy sebe sama) vracet
stav před infekcí. Antivirový program, pokud není
vybaven anti–stealth technikami
tedy nemá možnost podobný virus zjistit.
Zakódovaný virus
Takový virus je zašifrován s nějakým proměnným
klíčem a pouze krátká dekryptovací funkce je vždy
stejná.
Polymorfní virus
Tento typ viru si pro každý napadený soubor vytváří
zcela jinou dekryptovací funkci a v napadených
souborech nelze najít žádné sekvence stejného kódu.
Fast infektor
Rezidentní virus, který soubory napadá nejen při
jejich spouštění, ale téměř při jakékoli manipulaci
s nimi. Jeho rychlost šíření v počítači je sice
impozantní, ale současně tím zvyšuje
pravděpodobnost, že na sebe upozorní.
Slow infektor
Opak fast infektoru. Virus, který se snaží šířit co
nejobezřetněji. Například napadá pouze ty soubory,
které jsou na disku nově vytvářeny (třeba při
jejich kopírování z diskety). Šíří se sice pomalu,
ale může tak unikat i testům integrity (srovnávacím
testům).