Řekli jsme, že tato zásada platí pro všechny programy – není to však tak úplně pravda. Výjimkou jsou zvláštní programy, označované jako rezidentní.
Rezidentní program se spouští obvyklým způsobem, ale na rozdíl od obyčejných programů zůstane v paměti – je v operační paměti trvale rezidentní (odtud také jejich název).
Rezidentní program je od svého spuštění v paměti počítače přítomen neustále, i když pracujete s úplně jiným programem. To trvá až do vypnutí nebo resetování počítače. Některé rezidentní programy se umí na přání uživatele z paměti odinstalovat.
Je také jasné, že rezidentní program nezůstává v paměti pro nic za nic. Při svém spuštění změní vektory přerušení některých vybraných služeb operačního systému na sebe. V praxi to znamená, že pokud se někdo pokusí využít takovou službu, dojde k aktivaci kódu programu umístěného rezidentně v paměti a ten vykoná svoji práci.
Rozumíte všemu, ale není Vám jasné, k čemu to je?
Zkuste si představit, že máte starý dobrý program,
který ale umí tisknout pouze na tiskárně LPT1. Vy
ovšem potřebujete tisknout z tohoto programu na
tiskárně, která je připojena na rozhraní LPT2. Co
teď? Můžete samozřejmě vždy před tiskem přehazovat
tiskárny. Můžete ovšem použít rezidentní program,
který přebere tu službu operačního systému, jež
zajišťuje tisk. Vždy, kdy rezidentní program zjistí
pokus o zápis dat na LPT1, provede jejich
přesměrování na LPT2.
Rezidentní programy nejsou ničím výjimečným – skoro
každý uživatel se s podobným programem při své
práci setkal. Například s programy zajišťujícími
podporu češtiny.
Techniku rezidentního umístění v paměti však velmi rychle objevily i počítačové viry a začaly ji, ke svému velkému prospěchu, využívat. Naprostá většina současných počítačových virů je rezidentní.