Státní správa

„NAŠE MĚSTO“, POLICISTA č. 3/1998, str. 16 a 17

Republikový výbor pro prevenci kriminality inicioval a finančně podpořil již v roce 1996 přípravu dílčích projektů Komplexního součinnostního programu prevence kriminality na místní úrovni pro města nad 30 000 obyvatel silně zatížená kriminalitou. Město Olomouc bylo jedním z prvních měst, které se programu účastnilo.

Program prevence kriminality s názvem „Naše město“ má dílčí projekty, z nichž některé byly nastartované již v roce 1996, další v roce následujícím, pro letošní rok počítají Olomoučtí s pokračováním dobře fungujících již běžících programů a chystají další. Vyjmenovat všechny stávající i připravované projekty a přiblížit je, není na těchto pouhých dvou stranách možné, ani to není účelem podobných příspěvků v našem časopise. Proto se budeme věnovat jen některým projektům a snažit se vám ostatní přiblížit v některém z dalších čísel.

"Z bezpečnostní analýzy města Olomouc vyplynulo, že index nápadu je více než 600, takže jsme se v tabulce nápadu dostali někam do středu", říká Mgr. Irena Sonntágová, koordinátorka prevence kriminality a pokračuje: "Největší problém byl v majetkové trestné činnosti a v podílu mladistvých. Vytyčili jsme si tedy hlavní a prioritní cíl pro rok 1997, pokusit se pozitivně ovlivnit snížení nápadu a podílu mladistvých na trestné činnosti. A zdá se, že se nám to celkem daří. Myslím si, že velký podíl na tomto výsledku má skutečnost, že pracujeme v součinnosti všech složek samosprávy, státní správy a nestátních subjektů a společně jsme vyvinuli soustředěný tlak, snažíme se, aby naše programy nebyly samoúčelné, aby na sebe navazovaly, prolínaly se," dodává paní magistra a ve stručnosti nám popisuje nejdůležitější projekty.

Kamerový monitorovací systém

Většina projektů je zaměřena na sociální prevenci, prevenci situační zastupuje kamerový systém, který se podařilo v roce 1997 vybudovat. Do systému je zapojeno 7 kamer umístěných tak, že na sebe vzájemně vidí a pokrývají celou velkou oblast Olomouce, především centra a nejbližšího okolí. Pokrývají dvě hlavní náměstí, dvě velká záchytná parkoviště, městskou tržnici a spostu dalších objektů jako je okresní soud, pošta, několik bank, radnice, hotely atd.

Jaké má systém technické zázemí a jak je provozován, nám řekl ředitel Městské policie ing. Jiří Král.

"Dispečerské a řídicí pracoviště jsme umístili ve zcela nových prostorách upravených tak, že v jedné místnosti oddělené skleněnou přepážkou, aby byla možná komunikace, sedí dispečer městské policie a člověk, který obsluhuje pohyb kamer. V případě potřeby upozorní dispečera, který ze svého místa řídí zásah ať už strážníků nebo přivolá státní policii. Všechny kamery a monitory jsou barevné, mohou nahrávat 24 hodin ze všech kamer. Záznam je možné následně přehrát pomocí počítačové techniky, obraz ještě zkvalitnit, zaostřit, zvětšit a uložit na disk. Na dispečinku jsou stále dva lidé, dispečer, který slouží 24 hodin a obsluha kamerového systému. To jsou lidé se změněnou pracovní schopností, zaměstnáni jsou u úřadu města a přiděleni k Městské policii. Pracují ve čtyřsměnném provozu, po šesti hodinách se střídají. Myslíme si, že je to optimální doba k udržení pozornosti," dodává ředitel Král a vyslovuje svůj názor na moji otázku, zda se díky kamerám kriminalita sníží nebo vytlačí jinam. "Myslím si, že je nutné tento systém dobře propagovat. Musíme lidem umět říct, že kamery máme, co umějí, že jsou umístěné v historickém centru a jsou krytované. Vypadají jako pouliční lampa a kryt je z tmavého skla, takže není vidět, kam je která kamera natočená. Už to, že budou občané o kamerách vědět, působí preventivně. Věřím, že se kriminalita sníží, a už jenom fakt, že nebudou odcizena, dejme tomu, tři vozidla v hodnotě několika milionů korun, je to, jako by byly uhrazeny náklady na celý kamerový monitorovací systém." A ještě něco dodává ing. Král: "Půjde-li kriminalita v hlídaných místech dolů, můžeme naše příslušníky přesunout do jiných zatížených oblastí a v centru budou chodit už jen "Pomněnky" a poskytovat občanům a turistům informace."

AISA

Řecká bohyně osudu Aisa dala název tomuto projektu, který je zajišťován Privátní psychologickou poradnou manželů Smékalových. Aisa je ale patronkou pouze té části osudu, kterou má člověk ve svých rukou.

"K tomu, abychom svůj osud účinně ovlivňovali a řídili, máme všechny předpoklady, které ovšem dokážeme různě využívat. Maximální sebepoznání je nezbytným předpokladem pro to, abychom o sobě a svém osudu mohli odpovědněji rozhodovat, zaujímat zralejší a odpovědnější postoje k jednotlivým aspektům fyzického, sociálního a psychického prostředí," řekl nám Mgr. Lubomír Smékal a blíže vysvětlil: "Mezi výrazně ohrožující aspekty prostředí mladého člověka patří rozsáhlá a agresivní nabídka toxických látek, hazardních her, sekt a dalších manipulujících skupin. Nezralý jedinec je mnohem snadněji ovlivnitelný a manipulovatelný. Zralejší jedinec je schopen zvážit možná rizika. Proto je projekt Aisa zaměřen na širokou skupinu mládeže tzv. bezproblémové, běžné populace ve věku 14 až 19 let. Nezaměřuje se primárně na nácvik jednotlivých dovedností, jako je např. umění odmítnout nabízenou drogu ani si neklade za cíl osvětovou činnost. Prioritní je přímé působení na vnitřní struktury osobnosti, podporování sebepoznání a rozvoje osobnosti, cílem je podporovat schopnost mladých lidí činit zralá a odpovědná rozhodnutí tak, aby byli co nejvíce tzv. strůjci svého osudu. Mladí lidé se scházejí v malých uzavřených skupinách, každá je vedena párem terapeutů a pracuje v pěti tříhodinových setkáních, na konci je pořádáno setkání víkendové."

Na závěr dodává k projektu Aisa své poznatky a zkušenosti paní Sonntágová: "Projekt měl takovou odezvu, že samotní absolventi skupin projevili zájem dále se scházet, a proto vytvořili Klub Aisa. Jejich členy poznáte i podle toho, že nosí s hrdostí tričko s logem klubu. Klubáci se schází jedenkrát měsíčně a vytvářejí si samostatně program. Z vlastní iniciativy se v loňském roce zapojili do několika akcí, z nichž můžu jmenovat např. Fimfárum. To je festival pro lidi s mentálním postižením a naši "aisáci" po dobu jeho konání působili jako pomocníci organizátorů a průvodci účastníků. Aisa je opravdu projekt živý a stále se vyvíjející," dodává koordinátorka prevence kriminality v Olomouci a představuje nám původce dalšího projektu PhDr. Antonína Záboje.

Primární protidrogová prevence s peer prvky

Konečným cílem tohoto programu je pozitivní ovlivňování sociálně patologických jevů na školách, především naučit děti něco o zneužívání drog. Program se skládá z výcviku "peer aktivistů" z řad vysokoškolských studentů olomoucké univerzity. Studenti, kteří byli pečlivě vybráni, byli vyškoleni v týdenním kurzu, během kterého získali informace o problematice závislostí a jiných patologií, naučili se vhodné komunikační dovednosti a byli vybaveni celou škálou hrových a relaxačních metod práce s dětmi. Dvojice takto vyškolených studentů-aktivistů pracují s dětmi na základních školách v menších skupinách. Cílem těchto čtyř dvouhodinových setkání s dětmi ve třídě bez přítomnosti pedagoga je, naučit děti, jak se chovat v situaci, kdy je jim nabízena droga, jak odolávat nežádoucímu vlivu reklamy, cílem je naučit každého jedince odpovědnosti za vlastní zdraví. Pracuje se formou her a děti mají možnost ověřit si v modelových situacích rozhodovací algoritmus. Učí se říkat NE na nabízenou drogu. Na začátku každého sekávání mají děti možnost položit písemně jakoukoliv otázku, která je jim na konci zodpovězena. Po půl roce od posledního setkání navštěvují aktivisté své skupiny a ověřují si, co si děti zapamatovaly, co si ze setkání odnesly. Závěrem ještě připomenou některé důležité prvky a rozdají všem absolventům tričko s logem programu, který vyjadřuje jeho cíle - I am clean.

"Nejzajímavější na celém programu je," rozpovídal se doktor Záboj, "že kladný posun nastává nejen v myšlení dětí, ale i studentů-aktivistů. Podle jejich slov jsou rádi, že tuto práci dělají, protože je to samotné vychovává a přesvědčuje o tom, že by drogy brát neměli."

Olomouckých projektů je celá řada, jeden zajímavější než druhý. Ani tři shora zmíněné projekty nebylo možno popsat podrobněji. Můžeme k nim dodat, že kamer chtějí mít v Olomouci ještě víc a předpokládají, že na jejich zakoupení se budou podílet lidé, jejichž podniky a firmy budou pod ochranou těchto kamer. Že "aisáci" pomáhají dětem z dětského domova a že studenti-aktivisté natočili za pomoci PhDr. Záboje o peer projektu videozáznam, který jasně celý program představuje. A že mají v Olomouci paní doktorku Královou a její tým, sršící přímo gejzírem nápadů, o kterých budeme psát příště. Zdá se, že v Olomouci vyhlásili kriminalitě boj, ve kterém ji když ne porazí, tedy se pokusí zahnat ji do kouta.

Dagmar Linhartová