*po 1035, (?),V26.6.1090, Ostřihom; pražský biskup, čtvrtý syn knížete Břetislava I. a Jitky ze Schweinfurtu
Byl svým otcem určen k duchovní kariéře, a proto
nedostal žádný úděl. Vzdělával se v cizině, ale ke
kněžskému stavu projevoval pramalou chuť, miloval totiž lov
a boj. Po smrti knížete Spytihněva
II. (1061) se domníval, že od Vratislava dostane
nějaký úděl, ale byl přesvědčen bratry, aby se dal
vysvětit na podjáhna. Záhy se mu kněžské povolání
znechutilo a odešel do Polska. Po smrti biskupa Šebíře v roce
1067 byl povolán bratry, kteří ho představili knížeti
Vratislavovi jako kandidáta na biskupský stolec. Vratislav se
však obával přílišné Jaromírovy moci. Roku 1063 zřídil
samostatné biskupství olomoucké, které se oddělilo od
pražské diecéze. Úřad pražského biskupa chtěl obsadit
svým kaplanem, Němcem Lancem. Roku 1068 však uznal volbu
Jaromíra, který přijal 30.6. téhož roku v Mohuči
investituru od císaře Jindřicha IV. a 6.7. byl mohučským
arcibiskupem posvěcen na biskupa.
Ve svém úřadě si Jaromír vedl poměrně
odpovědně, nastolil přísnější kázeň mezi kněžstvem,
ale pro svou prudkou povahu se nechal strhnout k
nerozvážnostem. Ukazuje to průběh sporu o podivenský statek,
přiřčený olomouckému biskupství. Zde je počátek
dlouholetých svárů mezi pražským a olomouckým biskupem,
které musela řešit papežská kurie. V roce 1071 Jaromír
navštívil svého olomouckého kolegu a osobně jej ztýral.
Nemálo rozporů mezi přemyslovskými bratry, zvláště mezi
knížetem a biskupem, vyvolalo založení vyšehradské
kapituly. Spory byly zčásti urovnány roku 1075, zčásti až
po smrti stařičkého olomouckého biskupa Jana.
Jaromír se těšil zvláštní přízni císaře
Jindřicha IV., který ho roku 1077 jmenoval nejvyšším
kancléřem. Úřad zastával po tři léta, právě v době
vrcholícího sporu o investituru. Roku 1086 bylo rozhodnutím
císaře spojeno pražské a olomoucké biskupství. Ale již o
dva roky později český král Vratislav obnovil biskupství v
Olomouci a obsadil je svým kaplanem Vezelem. Jaromír byl tímto
vývojem událostí velmi znechucen, chystal se osobně
protestovat u papeže. Odešel do Uher ke králi Ladislavovi, s
nímž ho spojovalo staré přátelství. V červnu 1090
onemocněl a 26.7. téhož roku v Ostřihomi zemřel.