Úvodní strana

Tipy na výlet





SUCHÝ VRCH

Víte o Suchém vrchu, že svými 995 m je nejvyšší bod Bukovohorské hornatiny, že z jeho vrcholu je krásný pohled do Východních Čech, na skupinu Králického Sněžníku a za jasného počasí i Hrubého Jeseníku s Pradědem ? V r. 1925 zde byla nákladem 10.000 Kčs postavena dřevěnná bouda pro turisty k ochraně před nepohodou.
Péčí Klubu čsl. turistů (dále jen KČT) byla zde později postavena chata a pojmenována Kramářova.
Základní kámen byl položen 22.8.1926. Na úhradu stavebních nákladů vydalo předsednictvo tohoto klubu v Jablonném 15.5.1925 zúročitelné dlužní úpisy po Kčs 100,-. Otevření se konalo za dva roky 6.7.1928 za velké účasti okolního obyvatelstva. S chatou je spojena vyhlídková věž 33 m vysoká. Ta byla vybudována v létech 1931 -. 1932 a sloužila jako věž vodárenská. Poslední oprava byla dokončena na podzim r. 1986. Má nyní tvar komolého kužele se zaskleným ochozem a pokryta je měď. plechem. 26.8.1937 se na chatě zastavil na oběd prezident Dr. E. Beneš se svým štábem při inspekční cestě po opevnění. V jeho doprovodu byl i tehdejší náč. gen. štábu, arm. gen. L. Krejčí. Jeho 2 dcerky jej vítaly při projíždění v Jablonném pod starou poštou, s kyticemi. Dožil v Jablonném a je pochován ve svém rodišti - Tuřanech - u Brna.
Prvním nájemcem chaty byl Jan Černý, druhým Jan Telecký až do okupace. 15. března 1939 byla obsazena Němci a byla tu zřízena zotavovna raněných něm. důstojníků.
Po osvobození 1.6.1945 byla chata znovu otevřena. Převzalo ji družstvo VZLET, oblastní správa tělovýchovy Pardubice. Byla přejmenována na Tyršovu a správcem ustanoven Leo Víšek.

16. února 1945 navštívil chatu i Petr Bezruč, který do pamětní knihy vepsal tyto verše:

Letím k chatě jako bezduchý,
na déšť, když se spustí, kleji.
Suchý Vrch buď vždycky suchý,
když turisté k němu spějí.


K této příležitosti vydal KČT v Jablonném kreslenou, zajímavou pohlednici s vyobrazením "starého ještěra", jak se sám s oblibou nazýval. 31.7.1953 převzala chatu čsl. armáda pro rekreaci voj. gažistů výměnou za Luční boudu v Krkonoších. Byla zasklena dolní terasa spojující chatu s rozhlednu a postaveny 2 finské domky pro personál. V září 1984 zde byla postavena ocelová, šestiboká věž 48 m vysoká, jako telekomunikační zařízení. V červenci 1986 přibyla další 30 m vysoká ocelová věž pro potřeby VaK, jako součást kontrolního dispečinku umístěného v budově VaK, který obsáhne cca 50 čerpacích stanic celého okresu.Asi 2 km od chaty směrem k Těchonínu je na vrchu Bouda (845 m) udržovaná dělostřelecká tvrz "Bouda" - v létě přístupná veřejnosti - jako bývalá součást odolného pilíře těžkého opevnění, uzavírajícího kladský výběžek.
Je a zůstane i jedním z největších zimovišť netopýrů ve východních Čechách. Proto veškeré úpravy, které SPČO (Společnost přátel českoslov. opevnění) provádí, jsou konzultovány a schváleny dnešním Ústavem ochr. přírody v Pardubicích, aby nedošlo ke střetům zájmů SPČO a ochránců přírody.


 



VÝLET K ZEMSKÉ BRÁNĚ - s trochou historie

Oblíbeným a málo namáhavým výletem je Čihák a Zemská brána. Ať již půjdete pešky ze zastávky ČSD v Mladkově, nebo pojedete autem od Mladkova, zastavíte se jistě nad obcí Petrovičky (dříve Německými Petrovicemi) tedy téměř na vrcholu stoupání, abyste se rozhlédli do Kladské nížiny (kdysi do r. 1742 součástí České koruny).
Stávala tu za první republiky - již na německé straně hospoda "zum Steinschulzen", kde se dal nakoupit "paš" - cukerin, tabák, zapalovače, atd. tedy pro nás zajímavé zboží. Osada dolů do údolí byl německý Steinbach - dnes polský Kamienczyk. Na Adamu, v n.m.v. 740 m byl Čechem Tomanem postaven v r. 1933-35 hostinec, který r. 35 odkoupil královéhradecký odbor KČT za přispění Orlické župy a Národní jednoty severočeské. Byl přizpůsoben jako chata - otevřena byla 21.6.36 a pojmenována Kašparova (podle K. Slavomíra Kašpara z Hradce Králové, předsedy Orlické župy KČT, který se zasloužil o rozvoj české turistiky v Orlických horách). Při stavbě opevnění byla využívána jako hostinec a restaurace.
Po silnici přes horní okraj Českých Petrovic dojdeme na Čihák k turistické chatě. Bylo přebudována z původního hostince, odkoupeného v r. 1930 rovněž KČT, otevřena byla 19.6.1932 a pojmenována na Hrádeček. Byly to tehdy akce na udržení českého pohraničí. Těsně pod terasou chaty teče Hraniční potok, tvořící stát. hranici s PLR. Asi po 1 km se u Zemské brány vlévá jako levý přítok do Divoké Orlice. Zde začíná naučná stezka SPR Zemská brána, vyhlášená v r. 1987. Poučení a vysvětlivky jsou uvedeny na informační tabuli. Půjdeme-li po levém břehu, přijdeme asi po 500 m k "pašerácké" lávce, která byla přístupovou cestou k bývalému zámečku (zvaném německy Lusthaus - dům radosti) postaveném v empir. slohu v r. 1806, později přeměněném na hájovnu, bývalého žamberského (Parischova) panství. Byly zde umístěny trofeje a sbírka přírodních zajímavostí těchto míst, jako samorostů, různých dřevin, šišek, brouků, motýlů i lesních škůdců. Vyhořel v r. 1936 a nebyl obnoven. Těm, kteří se nepamatují, jak vypadal, připomene jeho podobu tato fotografie z r. 1930.





VÝLET PŘES SOBKOVICE

V málokterém turistickém průvodci nebo informační brožurce o Orlických horách je uveden jejich východní konec. Orlické hory končí za Bukovou horou až na rozhraní ústeckého a šumperského okresu. Chceme-li proto celé toto panorama přehlédnout, stačí vyjít si na sobkovický - Faltusův - kopec v. 635 m, odkud se nám naskytne krásný výhled. Je to otevřené místo, odkud nám nic nebrání ve výhledu na všechny strany. Stává se, že při otočení směrem k Bořitavě je za zvlášť jasného počasí - hlavně na podzim - vidět i Sněžku.
Z levé strany jsou známé Studenské, nebo v místním názvosloví - Studenecké - skály, s kótou 721 m. Jsou to rulová skaliska magmatitového původu, popsané mnohokrát známým znalcem tohoto regionu RNDr. Vítkem ze Žamberka.
Dále je to vrch Adam v. 765 m, se známým opevněním a méně známou - původně Kašparovou - chatou, vybudovanou v r. 1933-35. Za jasného počasí pak Králický Sněžník v. 1423 m, jemuž však schází dříve výrazná dominanta - rozhledna již na polské straně, postavená v létech 1895-1899 a zbouraná 11.X.1973. Pokračujeme po hřebeni na obzoru, narazíme nejprve na Vysoký kámen v. 843 m, dále pevnost Boudu s kótou 845 m. (Vnitřní zařízení je pečlivě udržované a přístupné veřejnosti od května do září každou sobotu, v červnu, červenci a srpnu denně.)
Dále je to Bradlo 983 m a Suchý Vrch v. 995 m. Přes Bukovou horu v. 958 m pokračujeme až na Lázek v. 714 m, který však geograf. náleží již do Zábřežské vrchoviny. Pro méně zdatné turisty je vhodná cesta autobusem na Studené a odtud od kaple v Bořitově vede od silnice přes Faltusův kopec, asfaltová cesta přes Sobkovice.
Chceme-li uvidět i Žampach a litické lomy, stačí přejít přes vršek - směrem k Bredůvce - kde z druhé strany končila úvozová cesta od Bredůvky. Byla to původní stará "Kladská cesta" vedoucí z Kladska přes Mladkov do Kyšperka - nyní Letohradu - a dál do Čech.
Než však sejdeme k Sobkovicím, posadíme se na chvíli na mez a pokocháme se pohledem před námi. Horní Těchonín (Hluchov), Stanovník, Čerňovické údolí a Jamné máme jako na dlani. Rovněž na silnici od rybárny k Těchonínu můžeme pozorovat čilý ruch. Takže takto "osvěženi" krásným rozhledem i pohledem se pohodlně vydáme přes Sobkovice na zpáteční cestu.



kupaliště v Jablonném



OBLAST KLIDU

Mnozí z Vás si jistě všimli tabulek Státní ochrany přírody s textem "Oblast klidu", které byly na různých místech v našem okolí postaveny.
Jde o novou formu rekreačního využití krajiny, kterou si vynucuje hluk a znečištění životního prostředí a celý dnešní uspěchaný a technikou přesycený způsob života, hlavně městského obyvatelstva. Má sloužit k rychlému a účinnému zotavení, zaručuje i dostatečné využití jak v turistice, tak v myslivosti a rybaření.
V roce 1987 zřídil ONV v Ústí nad Orlicí oblast klidu pod názvem "Suchý Vrch - Buková hora", která je vymezena touto trasou: začíná nad Mlýnickým Dvorem po hranici lesa na sever k Červené Vodě, po silnici přes Boříkovice k železniční trati do Lichkova, přes Mladkov do Těchonína. Odtud po silnici přes Stanovník až k rozcestí Jamné - Jablonné nad jamenskou železniční zastávkou. Dále pak po Jamném nad Orlicí přes Orličky na Výprachtice a Valteřice a po silnici zpět k Mlýnickému Dvoru.
Veškerá zeleň rostoucí mimo les je kategorizována podle vyhl. č. 142/82 Sb. Zásahy do zeleně I. kategorie případně její odstranění je možné provést pouze v odůvodněných případech po vydání souhlasu odboru kultury ONV a to za určenou náhradní výsadbu.
V oblasti klidu je nutné dbát o nezávadný stav pitné vody, zejména chránit veškerou vegetaci a zvířenu a nedovolit rušit žádné živočichy v jejich prostředí.
Na území oblasti není dovoleno zřizovat skládky odpadků. Výjimku tvoří skládky řízené, vybudované na základě stavebního povolení za předpokladu dodržování režimu skládkování. Není zde rovněž dovoleno pořádat sportovní motoristické závody a jiné podniky. Stávajících cest (lesních) se smí používat bez omezení. Také sběr lesních plodů, léčivých rostlin, suchého klestí a šišek není omezen.
Uživatelé a návštěvníci Oblasti klidu jsou však povinni dbát příkazů, pokynů a výzev orgánů národních výborů, Veřejné bezpečnosti, orgánů Státní ochrany přírody, pracovníků státních lesů, státní péče o lesy, myslivecké, vodní, rybářské a lesní stráže.





ČERŇOVICKÉ ÚDOLÍ

V okolí Jablonného je mnoho hezkých míst, která stojí za ohlédnutí. Krásná procházka je údolím Čerňovického potoka. Je možné ji uskutečnit oběma směry, buď ze silnice od Těchonína odbočkou nad rybárnou do kraje lesa stále mírným stoupáním podle potoka až k hájovně v Hynkovicích postavené v r. 1932, nebo opačně z horního Jamného do Hynkovic a dolů stejnou cestou. Obě poskytnou krásný zážitek.
Půjdeme-li ze silnice proti toku Čerňovického potoka, mineme po levé straně "Kobylí důl" - původně palouk, vybíhající jazykovitě do stráně lesa. Dnes je zarostlý a málo zřetelný. Tímto pojmenováním bývá nesprávně označováno celé údolí potoka. Po pravé straně mineme místo, kde 22.9.1945 při likvidaci válečné munice zahynuli dva pyrotechnici. Stával tam dřevěnný kříž, označující místo tragedie. Dnes je na opačné straně cesty - proto, aby při svozu dřeva nepřekážela - umístěna bronzová deska s tímto nápisem: Při zneškodňování válečné munice zde 22. září 1945 položili své životy kapitán Václav Beran a štábní rotmistr Václav Beníšek
Deska je vsazena do velkého kamene a kolem je vysázena kleč. Pozůstatky volyňského Čecha kpt. Berana jsou uloženy na hřbitově v Těchoníně. Tělo jihočecha Václava Beníška ze Dvorů nad Lužnicí bylo úplně roztrháno.
Pokračujeme dál, mineme několik mohutných rulových skalisek. Celou trasu, která je značena modrou turistickou značkou lemuje smíšený porost s hojnou příměsí listnáčů - převážně buků - takže opravdu kouzelná cesta je buď na jaře svěží zelení, nebo na podzim, když se listí zbarví do zlatova. Čerňovice - nikoliv - Černovice, i Hynkovice jsou názvy zaniklých osad.





HRADISKA

nejvýznamnější přírodní lokalita lesnaté cca 4 km dlouhé údolí s nivními loukami a meadrujícím tokem Orličkovského potoka. Významná klidová a vycházková lokalita. Celé území slouží jako krátkodobé rekreační zázemí pro občany města a jeho návštěvníky, kteří ho využívají k procházkám a výletům. Údolí je ve své příměstské části lemováno četnými skalními útvary. Z jejich vrcholů jsou pěkné výhledy do údolí “Hradiska” a “Jamenská dola” (Panská skála, Tlama a další bezejmenné). Zde také prochází v minulosti vybudovaná “Jiráskova stezka”, vedoucí dále po hřebenech Orlických hor do Náchoda.
Na údolních loukách jsou velmi bohatá a rozmanitá luční společenstva, jako chráněná bledule jarní, několik druhů jestřábníku, kosatce a další druhy tvořící velmi pestrá, přírodně blízká, luční společenstva. Nebývale široká škála biotopů shromážděná přírodou na poměrně malém místě byla v minulosti předmětem studijních prací Vysoké školy zemědělské v Praze a dalších specialistů v oboru.
Údolí je rovněž domovem některých vzácně se vyskytujících živočichů chráněných zákonem, jako krkavec velký, čáp černý, výr velký, ledňáček říční, skorec vodní, zmije obecná, užovka hladká, rejsek horský a další.
Tato lokalita byla pro svou výjimečnost vyhlášena registrovaným významným krajinným prvkem podle zákona č. 114/1992 Sb., a vyhl. č. 395/1992 Sb. Celá lokalita je v současné době předmětem intenzivního zájmu Městského úřadu v Jablonném nad Orlicí, který svou činnost směřuje k obnově celého území a postupnému navrácení do původního kulturního stavu.





PANSKÁ SKÁLA

Jablonské panstvíčko nebylo jediné, které bylo od hlavního panství lanšperského odděleno /1409 - 1453/. Také Bystřec byla v té době samostatným statkem a jejím majitelem byl tehdy katolický šlechtic. Tenkrát sahal bystřecký majetek až na jamenské hranice. Stalo se, že husitské zástupy došly až k bystřecké tvrzi. Rytíři se podařilo uprchnout, ale utekl s holýma rukama. Ukryl se v Hradiskách na Panské skále. Hrozila mu smrt hladem. Vyhledal několik jablonských měšťanů a slíbil jim, že dá městu les Hradiska až do Orliček, když ho neprozradí a budou nosit potravu. Jablonští slíbili, dodrželi slovo a od té doby jim prý patří toto krásné údolí, les a louky. Potud pověst.
Proč se skrýval právě na Panské skále? Skála je na pohoříčku Řívě mezi údolími dvou potoků. Není tam žádná jeskyně, žádný úkryt. Je pravděpodobné, že na Panské skále stával hrad, asi dřevěný. Napříč pohoříčka je ještě dnes znatelný příkop, zčásti zasypaný. Byl zřejmě vylámán lidskou rukou. Podle hradu mělo celé území název Hradiska. Jiné hradiště tu není.
Také v Jablonném se čeští obyvatelé přihlásili k husitství. Jim bystřecký rytíř nabídl za své zachránění tak velkou odměnu. Vždyť sama Hradiska mají větší katastr než celé Jablonné. Žádal na husitech, aby proti svým sympatiím s táhnoucím vojskem zachránili katolíka. Učinili to a nechali si královský zaplatit.
Dnes je Panská skála malým vyhlídkovým místem v Hradiskách při procházce po Jiráskově stezce





HISTORIE HRANIČNÍHO KAMENE

Na Suchém Vrchu, nedaleko vrcholového skaliska, na rozcestí lesních cest vedoucích k Jamnému, Mladkovu a Boříkovicím stával a opět stojí trojhranný pískovcový hraniční kámen. Stával pod starým bukem, který dožil a potom delší dobu ležel vyvrácený pod smrkem. Nyní stojí volně u stromu s rozcestnými tabulkami.
Na tomto hraničníku jsou všechny tři strany iniciály. Směrem k Boříkovicím to jsou to G A H G a znamenají Graf Althan Herrschaft Grulich (hrabě Althan panství Králíky). Ze strany k Suchému Vrchu je vyryto: J W F v L - Josef Wenzel Fürst von Lichtenstein (Josef Václav kníže z Lichtensteinu) a směrem k Jamnému G B H G, Graf Breda Herrschaft Geiersberk (hrabě Breda panství Kyšperk).
Tento hraniční kámen pochází z r. 1752, tedy z doby Marie Terezie. Ta, aby mohla rozšířit svá stálá vojska a i na vrchnostech vymoci vyšší daně, dala na radu svého výtečného válečníka hraběte Dauna, přeměřit panské latifundie, zvláště pak lesy.
Zde se tedy skýtala tři panství: lanškrounské, králické a kyšperské.





MUFLONI POD SUCHÝM VRCHEM

Od roku 1955 žije v lesích pod Suchým vrchem nový druh lovné zvěře - muflon - (Ovis musimon). Je to zvěř dutorohá, podobná ovci. Pochází z jižní Evropy - Korsiky a Sicilie. Trofej - toulce - rohy má pouze beran. Muflonka jen zcela vyjímečně má malé růžky. Se značnými finančními a prac. oběťmi vybudovali těchonínští myslivci na jižním svahu Hejnova obůrku o rozloze asi 2 ha. Zaplotili houštinu, palouk se studánkou, skalku i vysoký les a vybudovali v ní i vhodný krmelec. Vypustili do ní 4 muflonky a 3 berany získané z různých míst. Celkem tedy 7 ks. Z toho 5 ks z honitby Přím u Rychnova nad Kněžnou. To byl základ těchonínského chovu. Již v obůrce vykladly 2 muflonky mláďata. Na podzim r. 56 byli mufloni z obůrky vypuštěni. Stále se však vraceli do obůrky ke krmelci. Při dobré mysl. péči se mufloni rychle množili a po pěti letech to bylo již padesáti kusové stádo. Postupně se rozšířili i do sousedních honiteb, takže dnes obývají celý areál kolem Suchého vrchu.
Velká většina má na bocích výrazné bílé sedlo-čabraku. Bezsedlí jsou výjimkou. Toulce bývají dosti silné, avšak kratší a málo rozložené. Vynikají však téměř černým zbarvením a pěkným vrubováním. Od roku 1960 se jejich počet upravuje odstřelem i odchytem. Za tím účelem byl v roce 1981 nad Těchonínem, v místě kde se říká "v Brendách" zřízena 3,5 ha obůrka. Téměř každoročně se odchytlo cca 10 ks pro Interlov, většinou pro osvěžení krve jiným Mysl. sdružením v ČR. Bývaly rovněž nabídnuty odstřely i zahranič. hostům Čedoku. Nejsilnější trofej zde uloveného muflona dosáhla hodnoty 213 bodů CIC (mezinárodní stupnice pro hodnocení trofejí) Zlatá medaile je od 205 bodů výš.
U nás (v ČR) se stala v poslední době téměř "módní zvěří". Je to zvěř otužilá a skromná. Netrpí zatím nemocemi. V zimě je její hlavní potravou borůvčí, vřes a metlice. Paství se denně až 16 hodin. Proto ji mohou turisté a milovníci přírody snadno pozorovat na těchonínských a jamenských stráních (nad rybárnou).