Rozsáhlé části pohoří Šumavy při jihozápadní hranici České republiky s Německem a Rakouskem byly v r.1991 vyhlášeny za národní park. Je to nejvyšší právní forma ochrany přírody v České republice.
Mezi třemi národními parky České republiky je Národní park (dále NP) Šumava svými 69030 ha parkem plošně největším. Společně se 13100 ha plochy sousedního německého Národního parku Bavorský les (Vyhlášen v r. 1970) zaujímá přesto jen zhruba třetinu plochy nejrozsáhlejšího středoevropského lesního komplexu Šumavy a Bavorského lesa.
Pro svoji polohu uprostřed hustě osídlené střední Evropy, relativně vysokou zachovalost přírody i bohaté vodní zdroje je Šumava často nazývána "zelenou střechou Evropy".
Od prvních návrhů na ochranu Šumavy jako přírodního parku v roce 1911, přes výzvu prof.Komárka v roce 1946 k vyhlášení Šumavy za národní park i další pokusy v letech 1968 - 1969 a v 80.letech, uplynula do vyhlášení NP Šumava dlouhá doba. Byla vyplněna dílčími kroky k ochraně jednotlivých území jako přírodních rezervací i "předstupněm" velkoplošné ochrany v podobě vyhlášení největší chráněné krajinné oblasti (dále CHKO) tehdejšího československého státu (r.1963 - CHKO Šumava o rozloze 163000 ha).
Území NP Šumava zahrnuje většinu z nejcennějších přírodních společenstev Šumavy s potřebou přísné ochrany. Jsou to například zbytky pralesovitých porostů horských lesů, ledovcová jezera nebo horská či údolní vrchoviště. Zároveň je však jedním z jeho základních rysů téměř všudypřítomné prolínání málo dotčené "přírodnosti" se stopami staleté přítomnosti člověka, dodávající této velmi řídce osídlené oblasti i osobité kouzlo a zvláštní tajemnost. Touha poznávat přírodu i historii, sžívat se s přírodou v rozsáhlém území NP i orientace cílů národního parku na umožnění těchto poznávacích a relaxačních aktivit, tak důležitých pro moderního člověka, je smyslem "lidské" dimenze i v NP Šumava.