Moje babička žila v obci Rudice přímo v centru Moravského krasu
v chalupě hned vedle větrného mlýna. Z mlýna se stalo muzeum
speleologie a mineraologie. Našel jsem nějaké staré fotografie,
které jsme věnovali do tohoto muzea. Při tom jsem tak nějak
domluvil, že bych se mohl někdy podívat i s kamarády do Rudického
propadání, které jsem zatím vídával jenom na fotografiích a filmech.
Toto dobrodružství jsme měli předem domluvené na podzim 1995, ale kvůli „vysoké“ vodě se nekonalo. Zrovna totiž v Jedovnicích začali vypouštět rybník. Místo toho jsme prolezli Býčí skálu, ale to je zase jiný příběh.
O velikonocích 1997 jsem do Rudice přijel s
Klubem Fangorien,
že se dostanem do podzemí jsme ještě nevěděli, ale po návštěvě
Propadání jsme zjistili, že vody je málo a že by to možná šlo.
Začalo schánění někoho, kdo by nás podzemím provedl.
Všichni se těšíme, půjdeme pod zem…