SUCHÝ VRCH Víte o Suchém vrchu, že svými 995 m je
nejvyšší bod Bukovohorské hornatiny, že z jeho
vrcholu je krásný pohled do Východních Čech, na
skupinu Králického Sněžníku a za jasného počasí i
Hrubého Jeseníku s Pradědem ? V r. 1925 zde byla
nákladem 10.000 Kčs postavena dřevěnná bouda pro
turisty k ochraně před nepohodou.
Péčí Klubu čsl. turistů (dále jen KČT) byla zde
později postavena chata a pojmenována Kramářova.
Základní
kámen byl položen 22.8.1926. Na úhradu
stavebních nákladů vydalo předsednictvo tohoto klubu
v Jablonném 15.5.1925 zúročitelné dlužní úpisy po
Kčs 100,-. Otevření se konalo za dva roky 6.7.1928 za
velké účasti okolního obyvatelstva. S chatou je
spojena vyhlídková věž 33 m vysoká. Ta byla
vybudována v létech 1931 -. 1932 a sloužila jako věž
vodárenská. Poslední oprava byla dokončena na podzim
r. 1986. Má nyní tvar komolého kužele se zaskleným
ochozem a pokryta je měď. plechem. 26.8.1937 se na
chatě zastavil na oběd prezident Dr. E. Beneš se svým
štábem při inspekční cestě po opevnění. V jeho
doprovodu byl i tehdejší náč. gen. štábu, arm. gen.
L. Krejčí. Jeho 2 dcerky jej vítaly při
projíždění v Jablonném pod starou poštou, s
kyticemi. Dožil v Jablonném a je pochován ve svém
rodišti - Tuřanech - u Brna.
Prvním nájemcem chaty byl Jan Černý, druhým Jan
Telecký až do okupace. 15. března 1939 byla obsazena
Němci a byla tu zřízena zotavovna raněných něm.
důstojníků.
Po osvobození 1.6.1945 byla chata znovu otevřena.
Převzalo ji družstvo VZLET, oblastní správa
tělovýchovy Pardubice. Byla přejmenována na Tyršovu
a správcem ustanoven Leo Víšek.
16. února 1945 navštívil chatu i
Petr Bezruč, který do pamětní knihy vepsal tyto
verše:
Letím k chatě jako
bezduchý,
na déšť, když se spustí, kleji.
Suchý Vrch buď vždycky suchý,
když turisté k němu spějí.
K této příležitosti vydal KČT v Jablonném
kreslenou, zajímavou pohlednici s vyobrazením "starého
ještěra", jak se sám s oblibou nazýval.
31.7.1953 převzala chatu čsl. armáda pro rekreaci voj.
gažistů výměnou za Luční boudu v Krkonoších. Byla
zasklena dolní terasa spojující chatu s rozhlednu a
postaveny 2 finské domky pro personál. V září 1984
zde byla postavena ocelová, šestiboká věž 48 m
vysoká, jako telekomunikační zařízení. V červenci
1986 přibyla další 30 m vysoká ocelová věž pro
potřeby VaK, jako součást kontrolního dispečinku
umístěného v budově VaK, který obsáhne cca 50
čerpacích stanic celého okresu.Asi 2 km od chaty
směrem k Těchonínu je na vrchu Bouda (845 m)
udržovaná dělostřelecká tvrz "Bouda"
- v létě přístupná veřejnosti - jako
bývalá součást odolného pilíře těžkého
opevnění, uzavírajícího kladský výběžek.
Je a zůstane i jedním z největších zimovišť
netopýrů ve východních Čechách. Proto veškeré
úpravy, které SPČO (Společnost přátel českoslov.
opevnění) provádí, jsou konzultovány a schváleny
dnešním Ústavem ochr. přírody v Pardubicích, aby
nedošlo ke střetům zájmů SPČO a ochránců
přírody.
VÝLET K ZEMSKÉ BRÁNĚ - s trochou
historie
Oblíbeným a málo namáhavým
výletem je Čihák a Zemská brána. Ať
již půjdete pešky ze zastávky ČSD v Mladkově, nebo
pojedete autem od Mladkova, zastavíte se jistě nad
obcí Petrovičky (dříve Německými Petrovicemi) tedy
téměř na vrcholu stoupání, abyste se rozhlédli do
Kladské nížiny (kdysi do r. 1742 součástí České
koruny).
Stávala tu za první republiky - již na německé
straně hospoda "zum Steinschulzen", kde se dal
nakoupit "paš" - cukerin, tabák, zapalovače,
atd. tedy pro nás zajímavé zboží. Osada dolů do
údolí byl německý Steinbach - dnes polský
Kamienczyk. Na Adamu, v n.m.v. 740 m byl Čechem Tomanem
postaven v r. 1933-35 hostinec, který r. 35 odkoupil
královéhradecký odbor KČT za přispění Orlické
župy a Národní jednoty severočeské. Byl
přizpůsoben jako chata - otevřena byla 21.6.36 a
pojmenována Kašparova (podle K. Slavomíra Kašpara z
Hradce Králové, předsedy Orlické župy KČT, který
se zasloužil o rozvoj české turistiky v Orlických
horách). Při stavbě opevnění byla využívána jako
hostinec a restaurace.
Po silnici přes horní okraj Českých Petrovic dojdeme
na Čihák k turistické chatě. Bylo
přebudována z původního hostince, odkoupeného v r.
1930 rovněž KČT, otevřena byla 19.6.1932 a
pojmenována na Hrádeček. Byly to tehdy akce na
udržení českého pohraničí. Těsně pod terasou
chaty teče Hraniční potok, tvořící stát. hranici s
PLR. Asi po 1 km se u Zemské brány vlévá jako levý
přítok do Divoké Orlice. Zde začíná naučná stezka
SPR Zemská brána, vyhlášená v r. 1987. Poučení a
vysvětlivky jsou uvedeny na informační tabuli.
Půjdeme-li po levém břehu, přijdeme asi po 500 m k
"pašerácké" lávce, která byla
přístupovou cestou k bývalému zámečku (zvaném
německy Lusthaus - dům radosti) postaveném v empir.
slohu v r. 1806, později přeměněném na hájovnu,
bývalého žamberského (Parischova) panství. Byly zde
umístěny trofeje a sbírka přírodních zajímavostí
těchto míst, jako samorostů, různých dřevin,
šišek, brouků, motýlů i lesních škůdců. Vyhořel
v r. 1936 a nebyl obnoven. Těm, kteří se nepamatují,
jak vypadal, připomene jeho podobu tato fotografie z r.
1930.
VÝLET PŘES SOBKOVICE
V málokterém turistickém průvodci
nebo informační brožurce o Orlických horách je
uveden jejich východní konec. Orlické hory končí za
Bukovou horou až na rozhraní ústeckého a
šumperského okresu. Chceme-li proto celé toto panorama
přehlédnout, stačí vyjít si na sobkovický - Faltusův
- kopec v. 635 m, odkud se nám naskytne krásný
výhled. Je to otevřené místo, odkud nám nic
nebrání ve výhledu na všechny strany. Stává se, že
při otočení směrem k Bořitavě je za zvlášť
jasného počasí - hlavně na podzim - vidět i
Sněžku.
Z levé strany jsou známé Studenské, nebo v
místním názvosloví - Studenecké - skály, s kótou
721 m. Jsou to rulová skaliska magmatitového původu,
popsané mnohokrát známým znalcem tohoto regionu RNDr.
Vítkem ze Žamberka.
Dále je to vrch Adam v. 765 m, se známým
opevněním a méně známou - původně Kašparovou -
chatou, vybudovanou v r. 1933-35. Za jasného počasí
pak Králický Sněžník v. 1423 m, jemuž však
schází dříve výrazná dominanta - rozhledna již na
polské straně, postavená v létech 1895-1899 a
zbouraná 11.X.1973. Pokračujeme po hřebeni na obzoru,
narazíme nejprve na Vysoký kámen v. 843 m, dále
pevnost Boudu s kótou 845 m. (Vnitřní zařízení je
pečlivě udržované a přístupné veřejnosti od
května do září každou sobotu, v červnu, červenci a
srpnu denně.)
Dále je to Bradlo 983 m a Suchý Vrch v.
995 m. Přes Bukovou horu v. 958 m pokračujeme až na
Lázek v. 714 m, který však geograf. náleží již do
Zábřežské vrchoviny. Pro méně zdatné turisty je
vhodná cesta autobusem na Studené a odtud od kaple v
Bořitově vede od silnice přes Faltusův kopec,
asfaltová cesta přes Sobkovice.
Chceme-li uvidět i Žampach a litické lomy,
stačí přejít přes vršek - směrem k Bredůvce - kde
z druhé strany končila úvozová cesta od Bredůvky.
Byla to původní stará "Kladská cesta"
vedoucí z Kladska přes Mladkov do Kyšperka - nyní
Letohradu - a dál do Čech.
Než však sejdeme k Sobkovicím, posadíme se na chvíli
na mez a pokocháme se pohledem před námi. Horní
Těchonín (Hluchov), Stanovník, Čerňovické údolí a
Jamné máme jako na dlani. Rovněž na silnici od
rybárny k Těchonínu můžeme pozorovat čilý ruch.
Takže takto "osvěženi" krásným rozhledem i
pohledem se pohodlně vydáme přes Sobkovice na
zpáteční cestu.
kupaliště v
Jablonném
OBLAST KLIDU
Mnozí z Vás si jistě všimli tabulek
Státní ochrany přírody s textem "Oblast
klidu", které byly na různých místech v
našem okolí postaveny.
Jde o novou formu rekreačního využití krajiny, kterou
si vynucuje hluk a znečištění životního prostředí
a celý dnešní uspěchaný a technikou přesycený
způsob života, hlavně městského obyvatelstva. Má
sloužit k rychlému a účinnému zotavení, zaručuje i
dostatečné využití jak v turistice, tak v myslivosti
a rybaření.
V roce 1987 zřídil ONV v Ústí nad Orlicí oblast
klidu pod názvem "Suchý Vrch - Buková hora",
která je vymezena touto trasou: začíná nad
Mlýnickým Dvorem po hranici lesa na sever k Červené
Vodě, po silnici přes Boříkovice k železniční
trati do Lichkova, přes Mladkov do Těchonína. Odtud po
silnici přes Stanovník až k rozcestí Jamné -
Jablonné nad jamenskou železniční zastávkou. Dále
pak po Jamném nad Orlicí přes Orličky na Výprachtice
a Valteřice a po silnici zpět k Mlýnickému Dvoru.
Veškerá zeleň rostoucí mimo les je kategorizována
podle vyhl. č. 142/82 Sb. Zásahy do zeleně I.
kategorie případně její odstranění je možné
provést pouze v odůvodněných případech po vydání
souhlasu odboru kultury ONV a to za určenou náhradní
výsadbu.
V oblasti klidu je nutné dbát o nezávadný stav pitné
vody, zejména chránit veškerou vegetaci a zvířenu a
nedovolit rušit žádné živočichy v jejich
prostředí.
Na území oblasti není dovoleno zřizovat skládky
odpadků. Výjimku tvoří skládky řízené,
vybudované na základě stavebního povolení za
předpokladu dodržování režimu skládkování. Není
zde rovněž dovoleno pořádat sportovní motoristické
závody a jiné podniky. Stávajících cest (lesních)
se smí používat bez omezení. Také sběr lesních
plodů, léčivých rostlin, suchého klestí a šišek
není omezen.
Uživatelé a návštěvníci Oblasti klidu jsou však
povinni dbát příkazů, pokynů a výzev orgánů
národních výborů, Veřejné bezpečnosti, orgánů
Státní ochrany přírody, pracovníků státních
lesů, státní péče o lesy, myslivecké, vodní,
rybářské a lesní stráže.
ČERŇOVICKÉ ÚDOLÍ
V okolí Jablonného je mnoho hezkých
míst, která stojí za ohlédnutí. Krásná procházka
je údolím Čerňovického potoka. Je
možné ji uskutečnit oběma směry, buď ze silnice od
Těchonína odbočkou nad rybárnou do kraje lesa stále
mírným stoupáním podle potoka až k hájovně v
Hynkovicích postavené v r. 1932, nebo opačně z
horního Jamného do Hynkovic a dolů stejnou cestou.
Obě poskytnou krásný zážitek.
Půjdeme-li ze silnice proti toku Čerňovického potoka,
mineme po levé straně "Kobylí důl" -
původně palouk, vybíhající jazykovitě do stráně
lesa. Dnes je zarostlý a málo zřetelný. Tímto
pojmenováním bývá nesprávně označováno celé
údolí potoka. Po pravé straně mineme místo, kde
22.9.1945 při likvidaci válečné munice zahynuli dva
pyrotechnici. Stával tam dřevěnný kříž,
označující místo tragedie. Dnes je na opačné
straně cesty - proto, aby při svozu dřeva
nepřekážela - umístěna bronzová deska s tímto
nápisem: Při zneškodňování válečné munice zde
22. září 1945 položili své životy kapitán Václav
Beran a štábní rotmistr Václav Beníšek
Deska je vsazena do velkého kamene a kolem je vysázena
kleč. Pozůstatky volyňského Čecha kpt. Berana jsou
uloženy na hřbitově v Těchoníně. Tělo jihočecha
Václava Beníška ze Dvorů nad Lužnicí bylo úplně
roztrháno.
Pokračujeme dál, mineme několik mohutných rulových
skalisek. Celou trasu, která je značena modrou
turistickou značkou lemuje smíšený porost s hojnou
příměsí listnáčů - převážně buků - takže
opravdu kouzelná cesta je buď na jaře svěží
zelení, nebo na podzim, když se listí zbarví do
zlatova. Čerňovice - nikoliv - Černovice, i Hynkovice
jsou názvy zaniklých osad.
HRADISKA
nejvýznamnější přírodní lokalita
lesnaté cca 4 km dlouhé údolí s nivními loukami a
meadrujícím tokem Orličkovského potoka. Významná
klidová a vycházková lokalita. Celé území slouží
jako krátkodobé rekreační zázemí pro občany města
a jeho návštěvníky, kteří ho využívají k
procházkám a výletům. Údolí je ve své
příměstské části lemováno četnými skalními
útvary. Z jejich vrcholů jsou pěkné výhledy do
údolí “Hradiska” a “Jamenská dola” (Panská
skála, Tlama a další bezejmenné). Zde také
prochází v minulosti vybudovaná “Jiráskova
stezka”, vedoucí dále po hřebenech
Orlických hor do Náchoda.
Na údolních loukách jsou velmi bohatá a rozmanitá
luční společenstva, jako chráněná bledule jarní,
několik druhů jestřábníku, kosatce a další druhy
tvořící velmi pestrá, přírodně blízká, luční
společenstva. Nebývale široká škála biotopů
shromážděná přírodou na poměrně malém místě
byla v minulosti předmětem studijních prací Vysoké
školy zemědělské v Praze a dalších specialistů v
oboru.
Údolí je rovněž domovem některých vzácně se
vyskytujících živočichů chráněných zákonem, jako
krkavec velký, čáp černý, výr velký, ledňáček
říční, skorec vodní, zmije obecná, užovka hladká,
rejsek horský a další.
Tato lokalita byla pro svou výjimečnost vyhlášena
registrovaným významným krajinným prvkem podle
zákona č. 114/1992 Sb., a vyhl. č. 395/1992 Sb. Celá
lokalita je v současné době předmětem intenzivního
zájmu Městského úřadu v Jablonném nad Orlicí,
který svou činnost směřuje k obnově celého území
a postupnému navrácení do původního kulturního
stavu.
PANSKÁ SKÁLA
Jablonské panstvíčko nebylo jediné,
které bylo od hlavního panství lanšperského
odděleno /1409 - 1453/. Také Bystřec byla v té době
samostatným statkem a jejím majitelem byl tehdy
katolický šlechtic. Tenkrát sahal bystřecký majetek
až na jamenské hranice. Stalo se, že husitské
zástupy došly až k bystřecké tvrzi. Rytíři se
podařilo uprchnout, ale utekl s holýma rukama. Ukryl se
v Hradiskách na Panské skále. Hrozila mu smrt hladem.
Vyhledal několik jablonských měšťanů a slíbil jim,
že dá městu les Hradiska až do Orliček, když ho
neprozradí a budou nosit potravu. Jablonští slíbili,
dodrželi slovo a od té doby jim prý patří toto
krásné údolí, les a louky. Potud pověst.
Proč se skrýval právě na Panské skále? Skála je na
pohoříčku Řívě mezi údolími dvou potoků. Není
tam žádná jeskyně, žádný úkryt. Je
pravděpodobné, že na Panské skále stával hrad, asi
dřevěný. Napříč pohoříčka je ještě dnes
znatelný příkop, zčásti zasypaný. Byl zřejmě
vylámán lidskou rukou. Podle hradu mělo celé území
název Hradiska. Jiné hradiště tu není.
Také v Jablonném se čeští obyvatelé přihlásili k
husitství. Jim bystřecký rytíř nabídl za své
zachránění tak velkou odměnu. Vždyť sama Hradiska
mají větší katastr než celé Jablonné. Žádal na
husitech, aby proti svým sympatiím s táhnoucím
vojskem zachránili katolíka. Učinili to a nechali si
královský zaplatit.
Dnes je Panská skála malým vyhlídkovým místem v
Hradiskách při procházce po Jiráskově stezce
HISTORIE HRANIČNÍHO KAMENE
Na Suchém Vrchu, nedaleko vrcholového
skaliska, na rozcestí lesních cest vedoucích k
Jamnému, Mladkovu a Boříkovicím stával a opět
stojí trojhranný pískovcový hraniční kámen.
Stával pod starým bukem, který dožil a potom delší
dobu ležel vyvrácený pod smrkem. Nyní stojí volně u
stromu s rozcestnými tabulkami.
Na tomto hraničníku jsou všechny tři strany
iniciály. Směrem k Boříkovicím to jsou to G A H G a
znamenají Graf Althan Herrschaft Grulich (hrabě Althan
panství Králíky). Ze strany k Suchému Vrchu je
vyryto: J W F v L - Josef Wenzel Fürst von Lichtenstein
(Josef Václav kníže z Lichtensteinu) a směrem k
Jamnému G B H G, Graf Breda Herrschaft Geiersberk
(hrabě Breda panství Kyšperk).
Tento hraniční kámen pochází z r. 1752, tedy z doby
Marie Terezie. Ta, aby mohla rozšířit svá stálá
vojska a i na vrchnostech vymoci vyšší daně, dala na
radu svého výtečného válečníka hraběte Dauna,
přeměřit panské latifundie, zvláště pak lesy.
Zde se tedy skýtala tři panství: lanškrounské,
králické a kyšperské.
MUFLONI POD SUCHÝM VRCHEM
Od roku 1955 žije v lesích pod
Suchým vrchem nový druh lovné zvěře - muflon
- (Ovis musimon). Je to zvěř dutorohá, podobná ovci.
Pochází z jižní Evropy - Korsiky a Sicilie. Trofej -
toulce - rohy má pouze beran. Muflonka jen zcela
vyjímečně má malé růžky. Se značnými
finančními a prac. oběťmi vybudovali těchonínští
myslivci na jižním svahu Hejnova obůrku o rozloze asi
2 ha. Zaplotili houštinu, palouk se studánkou, skalku i
vysoký les a vybudovali v ní i vhodný krmelec.
Vypustili do ní 4 muflonky a 3 berany získané z
různých míst. Celkem tedy 7 ks. Z toho 5 ks z honitby
Přím u Rychnova nad Kněžnou. To byl základ
těchonínského chovu. Již v obůrce vykladly 2
muflonky mláďata. Na podzim r. 56 byli mufloni z
obůrky vypuštěni. Stále se však vraceli do obůrky
ke krmelci. Při dobré mysl. péči se mufloni rychle
množili a po pěti letech to bylo již padesáti kusové
stádo. Postupně se rozšířili i do sousedních
honiteb, takže dnes obývají celý areál kolem
Suchého vrchu.
Velká většina má na bocích výrazné bílé
sedlo-čabraku. Bezsedlí jsou výjimkou. Toulce bývají
dosti silné, avšak kratší a málo rozložené.
Vynikají však téměř černým zbarvením a pěkným
vrubováním. Od roku 1960 se jejich počet upravuje
odstřelem i odchytem. Za tím účelem byl v roce 1981
nad Těchonínem, v místě kde se říká "v
Brendách" zřízena 3,5 ha obůrka. Téměř
každoročně se odchytlo cca 10 ks pro Interlov,
většinou pro osvěžení krve jiným Mysl. sdružením
v ČR. Bývaly rovněž nabídnuty odstřely i zahranič.
hostům Čedoku. Nejsilnější trofej zde uloveného
muflona dosáhla hodnoty 213 bodů CIC (mezinárodní
stupnice pro hodnocení trofejí) Zlatá medaile je od
205 bodů výš.
U nás (v ČR) se stala v poslední době téměř
"módní zvěří". Je to zvěř otužilá a
skromná. Netrpí zatím nemocemi. V zimě je její
hlavní potravou borůvčí, vřes a metlice. Paství se
denně až 16 hodin. Proto ji mohou turisté a milovníci
přírody snadno pozorovat na těchonínských a
jamenských stráních (nad rybárnou).
|