Líšnice





 

Líšnice, položená v půvabném údolí Orlických hor, poutá na prvý ráz štíhlou věží, zdaleka viditelného kostelíka z roku 1869, stojícího i se hřbitovem skoro uprostřed obce v sousedství jednopatrové budovy školní, vystavěné roku 1888. Pod nimi šíří se celá vesnice s osadou Zákopankou po obou březích Divoké Orlice v délce tří kilometrů. Na přilehlých rovinkách a svazích a pod sráznými opukovými stěnami roztroušena jsou v záplavě stromoví stavení, jichž čistota a výstavnost svědčí o příznivých hmotných poměrech této obce.

 S okresním městem spojuje ji úzké údolí Divoké Orlice a okresní silnice, vedoucí od Nekoře podle řeky celou Líšnicí a připojující se pod Černým lesem ke státní silnici s nádhernou kaštanovou alejí, podle níž proudí černé vody starého mlýnského potoka, neboli struhou zvaného. Žel však, že příliš často se tu mění zvonivé hry bystrých vlnek kamenitého a klikatého řečiště Divoké Orlice v děsivý šum zkalených přívalů a dravé povodně rozlévají vše ničící vodní proudy z rozervaných břehů přes lučiny, role a zahrady i do lidských obydlí.

  Tolik slova kronikáře Františka Langra z úvodu kroniky obce Líšnice

 

 

Líšnice leží v údolí řeky Divoké Orlice v nadmořské výšce 430 m v podhůří Orlických hor. Tento kraj
s drsnějšími přírodními podmínkami nebyl vhodný pro život pravěkého lovce a zemědělce. Proto v pravěku, ale
i v době, kdy na naše území přicházely první slovanské kmeny a začal se formovat raně feudální český stát, bylo celé dnešní Žamberecko téměř neobydlenou oblastí pokrytou rozsáhlým pohraničním lesem.

 K osídlení celé oblasti Žamberecka a tedy i ke vzniku Líšnice došlo teprve v souvislosti s rozsáhlou kolonizační činnosti, organizovanou přímo českými králi, a to intenzivněji až od poloviny 13. století. Osídlení horských
a podhorských oblastí v této době bylo podmíněno zdokonalením zemědělského nářadí, především konstrukcí pluhu, který umožnil lepší obdělání a využití i méně úrodné půdy v drsnějších přírodních podmínkách.

 O průběhu kolonizace (osídlování) oblasti na horním a středním toku Divoké Orlice se zachovalo jen málo písemných zpráv. Osídlení této oblasti proběhlo pravděpodobně ve 2. pol. 13. a na počátku 14. století. Impuls ke kolonizační činnosti dal asi český král Přemysl Otakar II. (1253 -1278). Vlastní kolonizační činnost pak zřejmě na panovníkův pokyn prováděly dva šlechtické rody - Drslavici a páni ze Žampachu (erb trubka).

Rod Drslaviců (nazývaný rovněž podle často užívaného jména Půta - Půtici, jehož původní statky byly v okolí Plzně) přišel do kraje kolem Divoké Orlice někdy v polovině 13. století. Zde v souvislosti s kolonizační činností vytvořil nové rozsáhlé panství, jehož středisky byly hrady Potštejn a Litice. Jména těchto hradů přenesli Drslavici ze svých původních sídel na Plzeňsku. Hrad Litice je na území města Plzně, hrad Potštejn v parku zámku Žinkovy na okrese Plzeň jih. Jako městské centrum a středisko obchodu a řemesel nově vytvořeného panství založili Drslavici snad i Žamberk. Hrad Potštejn je doložen poprvé v roce 1287 (jako Mladý Potštejn, zřejmě na rozdíl od jeho západočeského jmenovce), Litice v roce 1304 a Žamberk již jako hotové město v roce 1332 (připomíná se tehdy žamberský měšťan Tyčko, který kupoval rychtu v Lanškrouně.

Páni ze Žampachu (erb trubka) prováděli kolonizační činnost v oblasti kolem Divoké Orlice na východ od Žamberka a dále v oblasti mezi Divokou a Tichou Orlicí. Tento rod pocházel původně z Broumovska a do Podorlicka přišel někdy na sklonku 13. století. Zde zbudoval nejprve nový hrad Žampach a podle něho začal používat přídomku - poprvé doložen v roce 1308 - Petr ze Žampachu.

Pravděpodobně příslušníci tohoto rodu někdy na přelomu I3. a 14. století založili a vybudovali, nebo alespoň zahájili výstavbu dnešní Líšnice. Písemný doklad o tom sice nemáme, neboť Líšnice je poprvé výslovně doložena písemně až v letech 1513 - 1514, ale předpokládáme to na základě následujících okolností: V roce 1332 existovalo město Žamberk, v seznamu farnosti, který vznikl někdy v letech 1344 –1350 v kanceláři prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic je doložena existence farního kostela v Nekoři, mezi lety 1279 - I290, pravděpodobně pod patronátem pánů ze Žampachu vznikl klášter křížovníků s červeným srdcem (cyriáků) v dnešním Klášterci nad Orlicí. Je tedy pravděpodobné, že v době, kdy vznikal Žamberk a Nekoř, byla osídlena
i oblast mezi těmito dvěma místy, tedy území Líšnice. Nedostatek písemných zpráv o Líšnici před 16. stoletím je dán tím, že zde nebyl farní kostel (Líšnice od svého vzniku náležela k faře v Žamberku). Všechny zprávy o Nekoři, Klášterci nad Orlicí i některých dalších vsích v okolí vzniklé před 16. stoletím totiž souvisí s dosazováním farářů ke zdejším kostelům. První světské zprávy o těchto vsích rovněž pocházejí až z let I513 -1514.

Jestliže jsme uváděli, že Líšnici založili pravděpodobně páni ze Žampachu (erb trubka), neznamená to, že příslušníci šlechtického rodu přímo vykonávali praktické práce spojené se založením nové vsi. Tyto práce obvykle vykonával jejich zmocněnec, tzv. lokátor, pocházející často z řad měšťanů nebo nižší šlechty. Jeho úkolem bylo nalézt vhodné místo pro novou osadu, získat pro ni osídlence, zorganizovat vymýcení lesa, vyměření polí, vybudování obydlí pro osídlence. Za tuto službu obvykle získal největší statek v nově založené vsi, někdy krčmu, mlýn a funkci rychtáře - představitele vrchnosti ve vsi. Poddaní, kteří přišli do nově zakládané vsi, měli obvykle písemnou smlouvou stanovené povinnosti k vrchnosti, přičemž převládalo placení peněžní renty. Robota a odevzdávání naturálií byly bud' malé, nebo nebyly vyžadovány od poddaných vůbec. Další výhodou osadníka v nově založené vsi bylo to, že určitou dobu, obvykle na 20 let, byl od všech povinností osvobozen, aby mohl vybudovat své hospodářství. Tyto výhody způsobovaly, že poddaní byli ochotni do nových vsí, budovaných v drsných podhorských podmínkách, vůbec přicházet.

Vzhledem k naprostému nedostatku písemných pramenů nemůžeme uvést, kdo byli první obyvatelé Líšnice, jaké byly jejich povinnosti, kdo byl lokátorem a prvním rychtářem ve vsi. Pouze ze jména vsi – v původní podobě - Leščnice - můžeme usuzovat, že prvními obyvateli vsi byli, např. od sousedního Trundorfu, čeští osadníci. Leščnice je slovo staročeského původu a označovalo potok nebo řeku tekoucí mezi lístkovými keři nebo místo, těmito keři porostlé. Jde o jméno v českých zemích velmi rozšířené. V České republice je 8 Líšnic a několik desítek lokalit s příbuznými názvy (Líšno, Líšťany apod.). Odvozování jména Líšnice od slova lěščiti = mýtit, kácet les, objevující se někdy i v literatuře, je pouze lidovým výkladem, který nemá filologické opodstatnění. Slovo lěščiti se totiž ve staročeštině pro mýcení nikdy neužívalo.

 

TRUNDORF

Se staršími dějinami Líšnice těsně souvisejí i dějiny zaniklé vsi a později dvora Trundorfu. Poloha "Na Trundorfě" se nachází severozápadně od Líšnice vysoko nad pravým břehem Divoké Orlice vpravo od silnice Žamberk - Klášterec nad Orlicí kolem vozové cesty, která od této silnice klesá k západnímu konci Lišnice. Ves Trundorf vznikla zřejmě ve stejné době jako Líšnice a jen podle jména můžeme usuzovat, že asi jejími prvními obyvateli byly němečtí kolonisté z Horních Rakous nebo Bavorska, kde se podobná místní jména vyskytují. První písemná zpráva o vsi je však podobně jako v případě Líšnice, až z l. února 1514, kdy byl proveden do desek zemských zápis o zástavě části žampašského panství dne 10. října 1513 Burjanovi Trčkovi z Lípy. Trundorf patřil mezi vesnice, které Jan Žampach dal do zástavy. Podle této vsi se pravděpodobně jmenoval Albrecht Trundorfar
z Trundorfu, jehož náhrobek z roku 1534 prý býval v žamberském kostele. Jednalo se nejspíše o žamberského měšťana, nikoli však příslušníka zemanského rodu, který by měl v Trundorfě tvrz. Údaje o tom, že v Trundorfě stávala tvrz a pocházel odtud zemanský rod, patří jen do říše pověstí, vždy se jednalo jen o poddanskou ves žampašského, později žamberského panství. V roce 1540 získali Žampachové Trundorf zpět a v roce 1575 Karel Žampach z Potštejna prodal Trundorf s polovicí Žamberka, Líšnicí a dalšími 3 vesnicemi Mikuláši z Bubna. Tak se podobně jako Líšnice stal Trundorf součástí litického, později žamberského panství.

Za švédského vpádu v roce 1634 byla ves zničena a již nebyla obnovena. Z jejich pozemků byl zřízen panský dvůr, připomínaný již v žamberském urbáři z roku 1657. V roce 1749 k tomuto dvoru náleželo 220 korců (strychů) obdělané a 230 korců ladem ležící půdy. Dále k němu náleželo 55,3 korců pastvin a louky z nichž se seno sklízelo na 19 dvouspřežních vozech. V roce 1785 při přípravě “josefínského katastru" byl dvůr připojen ke katastrální obci Líšnici. Jeho pozemky a místo náleželo do tohoto katastru až do roku 1908, kdy byly připojeny ke katastru Žamberka.

Na konci 18. století začali majitelé žamberského panství dvůr pronajímat poddaným. V roce 1880 byla již nepoužívaná budova dvora zbořena. Památkou na ves a dvůr zůstal jen název místa. Poslední zbytky základových zdí staveb v těchto místech byly odstraněny při nedávných úpravách luk a polí v roce 1984.

 

Z HISTORIE LÍŠNICE OD ROKU 1948 DO SOUČASNOSTI

Revoluční rok 1848 přinesl zrušení roboty i feudálního vrchnostenského zřízení. Pro výkon správy obcí byly občany voleny obecní výbory, které nahradily dosavadní vrchnostenské úřady (pro Líšnici to byl Žamberk).

V čele obecního výboru stál zvolený starosta. Představitelem státní moci se stal okresní (někdy se také říkalo podkrajský) úřad v Žarnberku v čele se jmenovaným okresním hejtmanem. Vyšším státním úřadem byl krajský úřad v Hradci Králové.

 První volby obecního výboru podle nové státní konstituce se v Líšnici (tehdy ještě Leštnici) konaly 12.srpna 1850. Prvním starostou obce byl zvolen Václav Bříza čp. 99. Zajímavá je poznámka, že starosta Václav Bříza uměl číst a psát. Zřejmě to tehdy ani u starostů nebylo běžné.

 Obec se do roku 1869 stále ještě jmenovala Leštnice, v roce 1880 je uváděna pod oběma názvy (Leštnice- Líšnice). V roce 1890 je dokonce uváděn, třetí, asi jen přechodný název, Líštnice. Po roce 1890 se užíval pouze dnešní název Líšnice.

 Na obecní pečeti a později razítku obecního úřadu v Líšnice se dále, až do roku 1945, používalo vyobrazení
2 zkřížených cepů s letopočtem 1732. Toho roku udělili obci tehdejší majitelé žamberského panství, páni z Bubna, právo používat tuto pečeť.

 V roce 1865 se zahájila stavba kostela. Po 4 letech 24. října 1869, byl kostel posvěcením uveden do užívání a současně s ním se začal používat i nový hřbitov. Do té doby pro Líšnici sloužil hřbitov v Žamberku. Roku 1870 byly na kostelní věž zavěšeny 2 zvony, které však byly v roce I916 zabaveny pro válečné účely.

 V roce 1866 se v obci nejprve ubytovalo rakouské vojsko a po vítězství Prusů v bitvě u Hradce Králové líšničtí občané museli živit pruské vojsko.

 Roku 1873 byla rozšířena škola o druhou třídu, umístěnou v čp. 226 (bývalý starý MNV na místě dnešního parkoviště u kostela).

V roce 1885 nastoupil do místní školy mladý pokrokový řídící učitel Josef Žabka, rodák z Pěčína. Učil zde až do roku I919 a zasloužil se o založení některých spolků, například sboru dobrovolných hasičů, hospodářsko-čtenářské besedy a poté spořitelního a záložního spolku. Obě třídy tehdy navštěvovalo 183 dětí.

Dne 1. listopadu I887 došlo k založení sboru dobrovolných hasičů v Líšnici.

V letech 1887 - 1888 se stavěla nová škola čp. 248, která slouží dosud. Měla 3 třídy a vyučovat se v ní začalo 24.září 1888. Současně se zrušilo vyučování ve 2 starých školách čp.180 a čp. 226.

Roku 1891 byl založen spolek vojenských vysloužilců. Členy spolku se mohli stát jen bývali vojáci, kteří při slavnostních příležitostech vystupovali v uniformách podobných vojenským. V roce 1923 spolek svou činnost ukončil.

 V roce 1888 koupil hasičský sbor starší jeviště. Umístili je v hostinci Ferdinanda Stejskala čp. 25 (u kostela) a začala se hrát divadla. Po 4 roky se hrála 3 - 4 představení ročně ve prospěch hasičského sboru.

 Roku 1897 založilo několik pokrokových občanů Hospodářsko - čtenářskou besedu. Účelem tohoto spolku bylo rozšiřování pokroku v zemědělství. Spolek měl vlastní odbornou knihovnu, organizoval společné nákupy osiv a umělých hnojiv. Od roku 1902 působil společně s Hospodářským družstvem v Líšnici.

 Na podnět Hospodářsko-čtenářské besedy došlo 30. ledna l898 k založeni Spořitelního a záložního spolku jinak také známého pod názvem " Kampelička ". Tento družstevní peněžní spolek pomáhal občanům vymanit se z vlivu lichvářů. Půjčování peněz bylo proti jiným ústavům u něho výhodnější, protože používal nejnižší procento úroků. Kampelička měla úřadovnu v budově starého MNV a působila až do roku I953, kdy byla znárodněním převedena do Státní spořitelny. V roce 1963 státní spořitelna toto jednatelství v Líšnici zrušila.

 Divadelní představení se v Líšnici hrála již v minulém století. Dne l. listopadu 1901 se ustavil spolek divadelních ochotníků "Tyl" a začala se pravidelně několikrát ročně hrát divadla. Později se spolek stal součástí tělovýchovné jednoty Sokol i Osvětové besedy a divadla se hrála až do nedávné doby.

 Dne 7. dubna 1901 25 pokrokových rolníků založilo Mlékařské družstvo v Líšnici. Během roku 1901 postavilo budovu mlékárny a od 1. ledna 1902 byl zahájen provoz. Denní výkup mléka a jeho zpracování na čajové máslo značně pomohlo zlepšit finanční situaci rolníků. Členy mlékařského družstva se během krátké doby stali téměř všichni rolníci z Líšnice. Provoz se postupně modernizoval. V roce 1950 mlékárnu převzalo okresní družstvo s názvem Orlické mlékárny a zahájila se výroba ementálských sýrů. V roce 1953 došlo ke znárodnění a konečně 30. dubna 1968 se provoz pro zastaralost zařízení natrvalo zastavil. Mlékárna byla zrušena. Budovu koupilo JZD a dnes je v ní provozovna přidružené výroby.

 V roce 1901 došlo také ke stavbě silnice od dnešní sokolovny po provozovnu přidružené výroby JZD (bývalou mlékárnu). Roku 1905 se stavěla silnice od dolního mostu u čp. 12 až po dnešní sokolovnu. Pro rozšíření silnice směrem na Nekoř byla v roce 1906 zbourána i kaple svatého Jana Nepomuckého z roku 1788, která stála na místě dnešní křižovatky u kostela. Kamenný kříž od této kaple dosud stojí vedle vchodu na hřbitov. Poslední část silnice od dnešní provozovny přidružené výroby JZD (bývalé mlékárny) směrem na Nekoř se stavěla v roce 1908.

 V roce 1909 postavil Adolf Buchmüller u čp. 78 malou továrnu na šle. Výroba však ve válečných letech 1914-1918 zanikla.

 V roce 1911 byl líšnický občan Josef Keprta zvolen poslancem zemského sněmu v Praze. Současně se stal i starostou okresního výboru v Žamberku. V Líšnici tehdy obdržel hlasy všech voličů. Narodil se v čp. 9 a hospodařil na zemědělské usedlosti čp. 240 v Zákopance. Na konci roku 1912 se však z Líšnice odstěhoval na Plzeňsko.

 
V letech 1910 - 1912 se vedla četná jednání o výstavbě Podorlické dráhy. Tato železnice měla vést podle Divoké Orlice ze Žamberka přes Líšnici, Nekoř, Pastviny, Klášterec, Bartošovice až na Orlické Záhoří. V roce 1913 se v Líšnici začala dráha vyměřovat. Začátek války v roce 1914 veškeré práce zastavil a ke stavbě nedošlo.

 U roce 1914 zahájila provoz tkalcovna v budově dnešní pekárny u dolního mlýna. Po několika letech zanikla.

 Po vyhlášení samostatnosti Československé republiky 28. října 1918 se oslava této dějinné události konala v Žamberku 8. listopadu 1918. Z Líšnice šel tehdy do Žamberka velký průvod s hudbou.

 V roce 1919 se v bývalé staré škole čp. 226 (starý MNV na místě dnešního parkoviště u kostela) zřídila obecní úřadovna. Do té doby se vždy úřadovalo v bytě starosty a při změně této funkce se všechny obecní spisy musely přestěhovat.

 Současně byla v této době založena obecní knihovna, která převzala i knihovnu Hospodářsko – čtenářské besedy.

 V roce 1920 byla založena tělocvičná jednota "Sokol", která roku 1922 koupila po Františku Hůlkovi hostinec čp. 244 na zřízení sokolovny. Tato budova se celá postupně přestavěla. Ráno 1l. května 1936 po taneční zábavě však vyhořela a ihned se začalo s novou výstavbou. Slavnostní otevření nové sokolovny v dnešní podobě se konalo již 25. října 1936, tedy za necelého půl roku po požáru. Sokol zajišťoval pravidelné cvičení, později pořádání divadel a tanečních zábav a v poslední době jeho členové cvičí i na strahovských spartakiádách.

 Roku 1921 se v Líšnici poprvé rozsvítily elektrické žárovky. Rozvody stejnosměrného elektrického proudu, který sloužil jen ke svícení, se pro dolní část obce až po kostel zřídily ze mlýna Jana Vencla čp. 133 a pro horní část obce ze mlýna Jana Korába čp. 42.

 Po velké povodni, která v roce 1922 způsobila značné škody, se zahájila regulace řeky Divoké Orlice v dolní části obce od čp. 10 po čp. 52. Současně se roku 1923 vystavěl železobetonový silniční most u čp. 12 místo starého mostu dřevěného.

 V roce 1911 byly na kostelní věž pořízeny 2 nové velké zvony a v roce 1934 malý zvon, tak zvaný "umíráček". Oba velké zvony se na příkaz německých okupantů musely znovu odevzdat na válečné účely. Malý zvon tajně zakopal na hřbitově František Langr, čp. 197, kronikář obce. Po válce se jej nepodařilo nalézt, až byl náhodně objeven při úpravách hřbitova v roce 1973. Je znovu zavěšen na věži a slouží dosud.

Dne 27. záři 1925 se uskutečnilo slavnostní odhalení pomníku padlých u školy. Tímto dílem sochaře Oldřicha Fiedlera ze Žamberka naše obec uctila památku 36 líšnických rodáků - obětí světové války 1914 - 1918.

 V letech 1926 - 1927 došlo k postavení 2 mostů přes řeku, a to u čp. 165 (u Vídeňských) a druhý u dnešní kanceláře JZD, kde se provedla i regulace koryta řeky. Tyto mosty nahradily dřevěné lávky.

 V roce 1928 začal přes Líšnici jezdit první autobus. Linka Jablonné nad Orlicí - Žamberk - Vamberk - Rychnov nad Kněžnou pravidelně jezdí dosud.

 Roku 1930 obec koupila od majitele žamberského panství Charlese Parishe les "Sekýři" o výměře 92 ha za cenu 500 tisíc korun.

 V parlamentních volbách v květnu l932 byl líšnický rolník Jaroslav Zářecký čp. 186 zvolen poslancem Národního shromáždění Československé republiky. V této významné funkci působil až do rozpuštění parlamentu v roce 1938.

 V letech 1933 -1936 se stavěla silnice z Líšnice od kostela do Pastvin. Do té doby obě vesnice spojovala jen polní cesta.

 V létě 1937 se provedla celková oprava venkovní omítky a střechy kostela.

 Na nevyužitých svazích pod Dubinou u čp. 138 občané pod vedením zahradníka Josefa Janovce čp. 254 vysázeli na 1 ha ovocné stromy - Sad míru. Později ho převzala do péče místní organizace zahrádkářů. V posledních letech jej značně poškodila mrazová kalamita, proto byla část určena pro výstavbu RD a část zalesněna.

 V průběhu roku 1956 se postavil most do "Olšiny", kam do té doby vedla jen lávka a brod.

 Roku 1957 se poprvé rozsvítily žárovky prvního veřejného osvětlení, umístěné na sloupech elektrického vedení.

 Od roku 1958 má Líšnice vlastní poštu a od roku 1960 i telefonní ústřednu. Pošta měla sídlo v bývalém obchodě v čp.162 (u Šulcků), v roce 1985 se přestěhovala do budovy školy.

V přístavbě školy, provedené v letech 1958 - 1959, byla zřízena mateřská škola pro 25 dětí a jídelna pro základní školu.

K zajištěni požární bezpečnosti se v v roce 1959 vybudovala v Zákopance požární nádrž.

V sokolovně se v roce 1962 provedla výměna podlahy v sále. V roce 1966 se přistavělo přísálí a budova dostala venkovní omítku.

Nevyhovující prodejnu, umístěnou v sále pohostinství čp. 25 (u kostela) nahradila nová prodejna smíšeného zboží, postavená v letech 1966 -1968. V minulých letech 1985 - 1986 se k ní přistavěla i prodejna masa.

Jednou z největších akcí Z v Líšnici byla výstavba budovy MNV a požární zbrojnice v letech 1967 - 1970. Slavnostní otevření, konané 12. července 1970, bylo spojeno s první sjezdem rodáků a přátel obce Líšnice.

V roce 1968 se opravila celá venkovní omítka kostela a roku 1985 byly vnitřní prostory kostela nově vymalovány.

Po 83 letech provozu školy se v roce 1971 zahájila její generální oprava. Během 2 let byla vyměněna okna, dveře, podlahy, zlepšilo se sociální zařízení, zmodernizoval byt a budova dostala novou fasádu. V dalších letech se instalovalo i vytápění elektrickými akumulačními kamny.

V roce 1972 se zbourala stará budova MNV u kostela a na tomto místě se zřídilo parkoviště.

Životní prostředí pro obyvatele obce zlepšilo vyasfaltováni místních komunikací v lokalitě Račovice, Obec, Olšina, Zákopanka a na dolním konci obce v letech 1973 - 1975. Současně se během let 1972 – 1973 vybudovalo výbojkové veřejné osvětlení, které nahradilo staré osvětlení žárovkami.

V květnu 1975, v rámci oslav 30. výročí osvobození, byla u pomníku padlých odhalena pamětní deska obětem 2. světové války - Janu Keprtovi čp. 243, Janu Korábovi čp. 42 a PhDr. Jaroslavu Dvořákovi čp. 157.

Špatný příjem televizního signálu, hlavně v údolí řeky, zlepšil televizní převaděč, postavený v roce 1979

 
Použité prameny a literatura:

Almanach vydaný ke 100 letům svazu požární ochrany v Líšnici

 
 

OBECNÍ ÚŘAD 561 84 Líšnice 0446/612 353

 POŠTA + POŠTOVNÍ BANKA Líšnice 0446/612 303

UBYTOVÁNÍ
Jana Kaplanová (Ing. Petr Kaplan) U Líšnice 776 0446/612 305

Pension U ŘEKY p. Papáček Roman Líšnice 274 0446/612 698
  • celoroční ubytování v soukromí, ubytovací kapacita 6 lůžek -jako byt
  • ústřední topení, v pokoji rádio a televizor, anténa pro satelit
  • zahrada, dětské hřiště, stolní tenis
  • u objektu parkoviště, v blízkosti zastávka veřejné dopravy
  • zahradní krb, půjčování jízdních kol, klidné a tiché prostředí u řeky, 4 km od údolní nádrže Pastviny
  • lov, vodní sporty, rybolov, lyžařská stezka

 


FARMA HERBA p. Kaplanová Iva Líšnice 82 0446/612 368
  • ubytování duben - říjen, ubytovací kapacita 6 lůžek
  • ubytování ve 3 dvoulůžkových apartmá, kemp pro 4 stany
  • ústřední topení
  • u objektu parkoviště, v blízkosti zastávka veřejné dopravy
  • úschovna peněz, psům vstup povolen
  • farma specializovaná na pěstování léčivých rostlin, na farmě malý bazén, kuželky, stolní tenis, možnost zajištění projížděk na koni a v kočáře - na objednávku
  • krásná příroda orlického podhůří, vodní sporty, rybolov, lyžařská stezka

 


RESTAURACE
U KRISTIÁNA Líšnice

OBCERSTVENÍ, LAHUDKY, BUFETY
Konzum Líšnice 0446/612346
Koloniál - prodejna p. Buchmüllerová Líšnice

KADEŘNICTVÍ
Iva Venclová - v budově ZD Líšnice 0446/612 354

KOSMETICKÝ SALÓN
Kaplanová Jana U Líšnice 776 0446/612 305

AUTOOPRAVNA
Dytrt Josef Líšnice 0446/612 381
Keprta Jiří - autolakovna Líšnice 0446/612 432
fa CLEMPER Bříza Zdeněk klempíř Líšnice 0446/612 396