Lukavice
pravděpodobně vznikla v první polovině 14. století v souvislosti s prováděním
rozsáhlé osídlovací činnosti kolonizace v podhorské oblasti na pravém břehu Tiché
Orlice. Osídlení této oblasti bylo spojeno se vznikem dvou panství - kyšperského a
žampašského, která až do druhé poloviny 16. století měla často společné osudy.
V době svého vzniku měla Lukavice na kyšperském panství význačné postavení -
vedle hradu Kyšperka (jeho zbytky jsou dosud zachovány na Hradisku v blízkosti kaple
Jana Nepomuckého nad dnešním Letohradem), byla hlavním jeho centrem, neboť zde byl
farní kostel, ke kterému byla přifařena i další místa na panství včetně
podhradí kyšperského hradu - dnešního města Letohradu. Lukavický kostel je
poprvé doložen v seznamu far pražského arcibiskupství, který vznikl v kanceláři
arcibiskupa Arnošta z Pardubic v letech 1344 - 1350. A to je vlastně první známá
písemná zmínka o Lukavici. Samotný nevelký gotický kostel je dodnes zachován
jako presbytář nynějšího kostela.
Lukavický kostel
Pomineme-li výše uvedenou zprávu o lukavickém kostele, tak první
konkrétnější zpráva o Lukavici pochází z roku 1354, kdy se dozvídáme, že
majiteli vsi byli Bušek z Kyšperka a Petr z Lukavice. Tato zpráva svědčí, že kromě
majitelů kyšperského panství byli pány Lukavice i zemané sídlící přímo ve vsi a
používající přídomku z Lukavice. O tomto rodu ani o jejich sídle ve vsi však nic
bližšího nevíme. V roce 1358 je doložen jako majitel Lukavice opět Bušek z
Kyšperka a Heřman z Lukavice, snad syn Petrův. Bušek z Kyšperka vlastnil Lukavici
ještě v r. 1370, ale tehdy zde již neměl majetky místní zemanský rod, ale
spoluvlastníkem vsi byl Buškův syn, Jeniš z Kyšperka. Všichni majitelé jsou
uváděni v souvislosti s dosazováním farářů na lukavickou faru.
Po roce 1370 došlo blíže neznámým způsobem ke splynutí kyšperského panství
se sousedním panstvím žampašským a vrchností Lukavice se stali majitelé Žampachu -
Žampachové z Potštejna, potomci loupeživého Mikuláše z Potštejna, který zahynul
r. 1339 v boji s markrabětem Karlem (pozdějším císařem Karlem IV.). Žampachové
vládli Lukavici přes 200 let. Příslušnost Lukavice k Žampachu je poprvé doložena v
roce 1369, kdy o obsazení zdejší fary rozhodoval majitel Žampachu, Mikuláš Žampach
z Potštejna. Zprávy o Lukavici v době Žampachů z Potštejna jsou velmi skromné.
Nejzávažnější událostí ve vnitřním životě vsi bylo to, že velká vesnice byla
rozdělena na dva samostatné celky Horní a Dolní Lukavici. Toto rozdělení je
doloženo prvně v roce 1510. Ve středověku procházela kolem Lukavice důležitá cesta
spojující Náchod se Svitavami. Tato cesta vedla po trase dnešní
„Příčnice“.
V 16. století se Žampachové z Potštejna velmi zadlužili (souviselo to mimo
jiné i s tím, že se neustále soudili se svými sousedy a proto museli často dávat
své majetky do zástavy). Když v roce 1514 Jan Žampach z Potštejna zastavil
část žampašského panství Mikuláši z Bubna, zvolil si Mikuláš za své sídlo
Lukavici. Připomíná se zde až do roku 1544. Kde přesně ve vsi sídlil, však
nevíme. Zřejmě též z finančních důvodů postoupil Janův syn Zdeněk Žampach
dvůr v Horní Lukavici zemanovi Janu Dobešovi z Bezděkova s tím, že musí z tohoto
majetku plnit poddanské povinnosti. V roce 1562 Jan Burjan Žampach zbavil Jana Dobeše
plnění všech povinností a dvůr nad Horní Lukavicí se tak změnil ve svobodný
zemanský statek. V r. 1590 potomci Jana Dobeše tento dvůr postoupili Albrechtovi z
Bubna. V souvislosti s několika majetkovými převody v rodě pánů z Bubna nakonec
dvůr připadl k žamberskému panství náležejícímu Bubnům. Dvůr byl zrušen a na
jeho pozemcích vzniklo několik poddanských usedlostí. Ty potom až do roku 1848
náležely k žamberskému panství. Když na počátku 19. století byl za vlády rodu
Parishů rozšiřován žamberský park, byly k němu připojeny i některé lukavické
pozemky a tak změněna podoba nejsevernější části vsi.
Dolní Lukavice i větší část Horní Lukavice však zůstávaly nadále majetkem
Žampachů z Potštejna. V r. 1568 došlo k rozdělení velkého žampašského panství
mezi syny již zmíněného Zdeňka Žampacha. V souvislosti s tímto dělením se
vytvořilo nově vymezené kyšperské panství a jeho součástí se stala Dolní i
Horní Lukavice s výjimkou onoho svobodného zemanského dvora. V Dolní Lukavici se
tehdy připomíná i panský dvůr. Na tomto nově utvořeném panství však Lukavice
již nehrála tu význačnou roli, jakou měla na kyšperském panství 14. století.
Nejdůležitějším místem panství bylo městečko Kyšperk (dnešní Letohrad).
Výsadou Lukavice byla existence fary, k níž patřil i Kyšperk.
Kyšperské panství připadlo Čeňkovi Žampachovi, ale v době jeho nezletilosti
jej spravoval nejstarší bratr Jan Burjan Žampach. Oba držitelé záhy nové
kyšperské panství zadlužili a v r. 1574 jej musel Čeněk Žampach, aby získal
peníze na zaplacení dluhů, prodat Janovi mladšímu z Valdštejna. Další majitel z
rodu Valdštejnů Adam mladší prodal v roce 1601 kyšperské panství, včetně obou
Lukavic, štýrskému šlechtici Jiřímu Štubenbergarovi ze Stubenberga.
V letech 1628-1650 náležela Lukavice pánům z Losenštejna a v roce 1650 ji
získal Mikuláš Vitanovský z Vlčkovic. V této době nebývala lukavická fara vždy
obsazena a asi také zpustl kostel. V polovině 17. století došlo též k splynutí
Horní a Dolní Lukavice v jedinou ves. Dělení Lukavice je naposledy doloženo v roce
1651 v přípravných materiálech daňového soupisu tzv. berní ruly. Ale v konečné
podobě berní ruly v r. 1654 se uvádí již jen Lukavice jako jedna ves. Tehdy zde bylo
27 sedláků, 4 chalupníci a 17 zahradníků. V této době byla již ve vsi také
škola.
Vitanovští z Vlčkovic byli pány poddaných z Lukavice až do roku 1681. Pak
následovali Libštejnští z Kolovrat a od roku 1717 Harrachové. V r. 1705 a 1720-21 byl
opraven a rozšířen zdejší kostel, ale římsko-katolická fara byla v roce 1726
přeložena do Kyšperka. V r. 1728 koupil kyšperské panství i s Lukavicí Jan Václav
z Bredy. Ve zdejší oboře nechal postavit zámeček s kaplí. V roce 1790, kdy
majitelkou Lukavice byla dcera Jana Čeňka z Bredy Terezie provdaná Cavriani, bylo v
Lukavici (včetně žamberské části) 111 domů. Na počátku 19 století došlo k
rozsáhlé přestavbě lukavického dvora. Tehdy vznikl komplex empírových budov
uzavírající rozsáhlé nádvoří. Stavebníky dvora a tehdejší majitelé panství
manželé Marii Annu rozenou Cavriani a Petra Marcoliniho připomíná alianční erb nad
jižní branou dvora.
V roce 1836 bylo v Lukavici 181 domů s 1 102 obyvateli, v roce 1881 již 1 413
obyvatel, což svědčí o velikém rozvoji Lukavice v 19. století.
O životě v obci v dalších obdobích mnohé napoví kapitola SPOLKY.
SPOLKY
Sbor dobrovolných hasičů byl v Lukavici založen v r. 1882,
Hospodářskočtenářská beseda v r. 1887 a Spořitelní a záložní spolek v r. 1895.
V r. 1900 byla ustavena Mlékařská zádruha pro Lukavici a okolí a téhož roku byla
dána do provozu družstevní mlékárna, první na žambereckém okrese. Tělocvičná
jednota Sokol byla v obci založena v r. 1921 a v r. 1924 Jednota orelská.
Divadla byla v Lukavici hrána již koncem 19. století. Nejvíce divadelních
představení a jiných kulturních akcí bylo uskutečněno v sokolovně a orlovně v
letech 1921-1939.
Český zahrádkářský svaz byl zde založen v r. 1956, místní skupina
Československého červeného kříže v r. 1960. JZD vzniklo v r. 1957. Český svaz
žen byl v Lukavici založen v r. 1961.
V r. 1982 se na oslavách 100 let hasičů představil místní 48-členný
krojovaný taneční soubor Beseda, který do dnešních dnů účinkoval na mnoha
místech Východočeského kraje, v Praze i v Rakousku.
Hasiči se mimo jiných aktivit zúčastnili i mezinárodních soutěží v
rakouském Adnetu. Zde se kromě družstev mužů též úspěšně
prezentovalo jako jediné hasičské družstvo žen z Lukavice.
|