Kunvald




 

PŘÍRODNÍ POMĚRY


Katastr Kunvaldu o rozloze téměř 30 km2
se rozkládá severně od města Žamberka a sousedí na straně východní s Líšnicí a Kláštercem nad Orlicí, na severu s Bartošovicemi a Rokytnicí v OrI. horách a na západní straně s Pěčínem a Kameničnou.
Po stránce geografické náleží do východního výběžku Orlických hor, do tzv. Žamberské pahorkatiny. Zde se stýká prahorní jádro horského masívu s druhohorními usazeninami v podobě opukové tabule mírně skloněné k jihozápadu do údolí říčky Rokytenky. Kromě Rokytenky, která je na západě hraniční vodotečí, protéká středem obce od severu k jihu Horský potok, pramenící v lesích mezi Předním a Zadním vrchem (665 m n. m.). Horský potok se svým levým přítokem, Lesním potokem, obtéká nejvyšší místní svědecký vrch Krejsův kopec (493 m), pod nímž se vlévá do Rokytenky (420 m n. m.).
Severní část katastru s vyšší nadmořskou výškou a drsnějším klimatem je pokryta z velké části lesním porostem, jižní část katastru s rovinatějším terénem tvoří produkční zemědělskou krajinu. Vodní erozí se vytvořily na Horském a Lesním potoku drobné peřeje a kaskády s žulovými a svorovými balvany a podél břehů skalní útvary obrostlé remízky. V horní části obce byl mohutný výchoz žulové horniny (amfibol-biotitického granodioritu) těžen pro stavební účely ještě do poloviny 20. stol. Podobně byla těžena jeho zvětralá forma jako písek v dalším lomě nad ohbím silnice na Rokytnici.
V dolním toku Horského potoka a Rokytenky se vytvořily vodní erozí několik desítek vysoké strmé břehy tvořené opukovou (slínovcovou) horninou. I tento kámen byl lámán v několika opukových lomech a využíván pro stavební účely. V těchto slínovcích je možno nalézti množství zkamenělin mořských živočichů spodního a středního turonu jako jsou mlži druhu Inoceramus labiatus, Inoceramus lamarcki a Rynchonella plicatilis.
V lesnatých roklinách nad Kunačicemi a Zaječinami se nachází vodonosné polohy cenomanských pískovců uložených na krystalinickém podloží s vydatnými zdroji pitné vody. Z lok
ality Hladová voda a několika dalších jsou zřízeny vodovody pro Kunvald, Žamberk a další obce. Po okraji katastru v komplexu Žamberských lesů probíhá hranice Chráněné krajinné oblasti Orlických hor s blízkou přírodní rezervací Zemská brána v údolí řeky Divoké Orlice. Z táhlého holého kopce Zmrzlíku o výšce 604 m n. m. je překrásný výhled na okolní horské dominanty včetně Kralického Sněžníku, Suchého vrchu, Žampachu nebo vrchu Zakletý nad Říčkami.
V dřívějších dobách rostlo ve smrkových lesích množství buků a jiných listnáčů. Smíšené porosty se dosud zachovaly na strmých březích vodních toků, které jsou lemovány hustým porostem olší, osik, vrb, lip a jeřábů. Podél silnice stoupající ke Zmrzlíku a silnice ke Klášterci je oboustranná lipová alej. Silnice vedoucí na Rokytnici je lemována alejí bělokorých bříz. Na Zmrzlíku, na Vidlicích a u myslivny rostou skupiny vysokých modřínů. Dvojice nebo trojice mohutných lip zdobí obrázek, boží muka a obě kapličky na Bubnově, sochu sv. Josef a, sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého, kříž na dolním hřbitově, na hranici katastru u Keprtova mlýna a jinde. K památkově zvláště chráněným patří skupina tří (původně 4) věkovitých lip u sochy sv. Jana Nepomuckého poblíž Lyerova statku čp. 137, jejichž stáří se blíží třem stovkám let, a tzv. Bratrská lípa u Divíškova statku čp. 77, jejíž stáří by podle tradice mělo být 450 let.
Na katastru obce se vyskytuje celá řada vzácných rostlin, z nichž lze uvést alespoň rosnatku okrouhlolistou a vachtu třílistou. Dosud hojně roste v lesích lýkovec, janovec, trnka, bledule jarní, devětsil; mářinka vonná, petrklíč, sasanka, arnyka, blatouch a jiné.
Ve vodách Rokytenky a Horského potoka
bylo možno ve třicátých letech kromě raků ulovit pstruha, úhoře, lipana, jelce, mníka. Ze vzácnějších ptáků se zde vyskytoval slavík, ledňáček, čejka, sluka a čáp bílý, tetřívek, chocholouš, bažant a koroptev. Na blízkém Lauterbachově (Dymlovském) rybníku v poslední době hnízdí párek labutí a velký počet kachen divokých.
V poslední době se rozšířil počet vysoké zvěře, hlavně dříve dosti vzácný jelen. Někdy se sem zatoulá i los. Po druhé světové válce se vyskytuje velké množství divočáků, kteří se sem dostali zřejmě s postupující frontou od východu. V šedesátých letech do Žamberských lesů byl zaveden lesníkem J.Egrtem chov muflonů. V r. 1976 získaly trofeje mufloních beranů ze Zaječin 1. místo a několik dalších cen na světových výstavách. Ze vzácnějších zvířat je možno uvést ještě jezevce, který se vyskytuje v lokalitě na Suché. V minulých stoletích žil na Rokytnicku vlk a dokonce i medvěd a rys.



VZNIK KUNVALDU VE SVĚTLE DOKUMENTU

Ves Kunvald byla pravděpodobně založena ve 2. polovině 13. století, čemuž nasvědčuje skutečnost, že již ve 2. polovině l4. století byla plně konsolidovaná, měla kostel s farou a svého duchovního. Snad od počátku byla rozdělena na horní a dolní část. Nedá se zjistit, zda každá část tudíž nepatřila k jinému panství a neměla tedy jiného lokátora. Území Kunvaldu leží na rozhraní panství litického, žampašského a ještě rokytnického. Mezi Kunvaldem a Kláštercem, který náležel od počátku k hradu Žampachu, není žádná přírodní hranice, jakou tvoří např. říčka Rokytenka mezi pozemky pánů z Rychnova. Proto také zřejmě nebylo zastavěno území této řeky, ale ves se rozvinula podél Horského potoka, kudy vedla asi také dříve obchodní stezka.
Za první písemnou zmínku o Kunvaldu možno pokládat zápis z r. 1363 v souvislosti se jmenováním nového faráře Jana Petra z České Třebové na faru v Nekoři. Byl dosazován Čeňkem z Potštejna, pánem žampašského panství a vykonavatelem byl farář z Kunvaldu. O rok později kunvaldský farář uváděl do funkce faráře v Orlicz. V r. 1368 byl do Kunvaldu dosazen nový farář Václav ze Sudislavi, v r. 1377 farář Jan Brusnice. Přes Kunvald vedly důležité cesty z hradů Žampach, Litice a Potštejna do Kladska a Slezska. Kolem hradu Pěčína i hradiska na Suché vedla rovněž stará cesta od Kostelce a Vamberka. Kunvaldská fara patřila v té době ke kosteleckému děkanátu a arciděkanátu královehradeckému. Spojení s Kladskem nabývalo na důležitosti v dobách, kdy pánové z Litic, Potštejna nebo i Častolovic spravovali toto území, tj. hrabství kladské případně vévodství Minsterberské.
Název Kunvald
je zřetelně německý, což ale nemuselo znamenat, že byl osídlen německým obyvatelstvem. Ostatně později známá příjmení svědčí o opaku. V té době bylo v módě používat německých názvů. Původ názvu je spojován se jménem rytíře Kuna, který prý sídlil na blízkém hradě Suchá a jemuž lesnaté území patřilo. Kunvald by také mohl být pojmenován podle vlastního jména lokátora, který zde nechal mýtit lesy a založil ves. Není vyloučena možnost přenesení názvu stejnojmenné vesnice (městečka) v Horní Lužici, odkud případně noví osadníci přišli. Na Moravě je vesnice u Nového Jičína, která nesla jméno Kunvald a nedávno byla přejmenována na Kunín. Patřila k panství starojickému, jehož majiteli byli Žerotínové, Cimburkové, páni z Kravař, Waldštejnové, Lichtenstejnové a další.
Z pozdějších dokumentů je významným tzv. Tereziánský a Josefínský katastr z let 1757 a 1785, jehož výsledkem bylo přesnější zobrazení obce a po upřesnění v období počátku 19. století zhotovení mapových podkladů platných až do současnosti.
V 19. století pokračoval v kronikářských zápisech kantor Jan a pak i František Michalička. Ve
20. století nastalo určité kronikářské vakuum, které se snažil vyplnit kunvaldský učitel ve výslužbě (žijící u své dcery v České Třebové) Adolf Simon. V jeho čtyřech svazcích jsou i nejrůznější opisy starých listin a neméně hodnotné fotografické přílohy poštmistra K. Režného. Kronikářský materiál od r. 1936 shromažďoval ředitel školy Vojtěch Vencl a vše pak sepsala kronikářka M. Pálková. Od r. 1977 pokračovala ve vedení kroniky M. Dvorská do r. 1986, kdy ji nahradila M. Ruszová a od r.1991 ing. F. Trejtnar. Kroniku Bubnova a Zaječin sepsal Jos. Trejtnar. Kronikářské zápisy prováděl také řídící učitel K. Kaše a hodně fotografií pořídil i učitel Boh. Trejtnar a K. Doleček. První publikaci o Kunvaldu napsal F. Frič za pomoci učitele F. Ludvíka. Mnoho fotografií pochází též od dr. F. Bílka.
Charakteristickým znakem Kunvaldu jsou jeho osady, mezi něž patří Zaječiny, Kunačice a Bubnov, který vznikl na místě zrušeného panského tzv. Horského dvora na základě raabizace v r. 1777. Kromě osad se samostatným číslováním chalup má Kunvald ještě několik oddělených částí jako jsou Končiny, Zadní důl a Přední důl.

Kunvaldský kostel byl stavěn ve dvou etapách. Jeho východní část s presbytářem pochází z r. 1606, západní polovina lodi byla vystavěna v letech 1931-33.



ČEŠTÍ BRATŘI V KUNVALDĚ A OKOLÍ

V roce 1457 nebo 1458 se usadila ve vsi Kunvaldě na panství Litickém malá skupina posluchačů arcibiskupa Jana Rokycany. Pod vlivem učení a spisů jihočeského náboženského myslitele Petra Chelčického chtěli žít pravým křesťanským životem v bratrské lásce a kázni podle evangelia, vzdáleni zkaženého světa a světské moci. Rokycana se přimluvil u krále Jiřího z Poděbrad, aby jim umožnil osídlit na svém litickém panství německými křižáky vypálenou ves Kunvald. Bratr Řehoř Krajčí, který stál v čele mladých mužů, byl synovcem Rokycanovým. Svými cestami do okolí získal za krátký čas mnoho dalších stoupenců tohoto nového hnutí. Do Kunvaldu se přestěhoval utrakvistický kněz Michal ze Žamberka,. který vykonával potřebné svátosti. V Kunvaldě založili první sbor, kde se scházeli k bohoslužbám a vyučování. Své nové stoupence křtili z jezírka, které nazvali Jordán.
Nové hnutí vzbudilo podezření u okolních kněží, kteří oznámili svoji nevoli na patřičných místech a král Jiří v r. 1460 zasáhl uzavřením sboru a uvězněním čelných představitelů Jednoty. Bratr Řehoř byl pobouřen pronásledováním a mučením svých druhů tak, že si stěžoval u svého strýce Rokycany. Ten však nemohl pronásledování odvrátit, ale pouze je zmírnit. Řehoř jej žádal, aby se přidal k bratřím, ale arcibiskup to odmítl slovy: "Vím, že máte pravdu, ale kdybych šel s vámi, prospěji pouze nepřátelům kalicha." Museli spoléhat sami na sebe a pokusit se o nápravu husitské církve nebo se s ní rozloučit.
O tři roky později, r. 1467 se sešlo ve Lhotce u Rychnova nad Kněžnou velké shromáždění, na němž byli ustanoveni vlastní kněží. Vedle Eliáše Chřenovského a Tůmy z Přelouče to byl teprve pětadvacetiletý selský synek Matěj z Kunvaldu, který byl losem zvolen za prvního bratrského biskupa. Jejich dosavadní duchovní správce Michal Žamberský přijal nejprv biskupské svěcení od valdenského biskupa Martina a přenesl ho na Matěje Kunvaldského. Tímto aktem bylo završeno ustavení nové církve - Jednoty bratrské. Arcibiskup Rokycana byl tím silně popuzen a vydal proti ní ostrý list a král Jiří zahájil nové, delší a krutější pronásledování.



KULTURNÍ PAMÁTKY

Kunvald není příliš bohatý na kulturní památky z hlediska architektury ani sochařství. Nachází se tu jen několik pozoruhodnějších objektů památek lidového stavitelství, drobné exteriérové plastiky, lokality připomínající Jednotu bratrskou a některé přírodní útvary.
Kostel
. Nejstarší dřevěný kostel ze 14. století stál uprostřed dolního hřbitova. V roce 1600 byl pobořen vichřicí. Nový zděný kostel byl vystavěn v "románském" slohu na novém místě směrem východním v r. 1606. Poměrně malá plochostropá loď o třech okenních osách byla na východní straně uzavřena trojbokým presbytářem a valenou klenbou s lunetami. V letech 1746 a 1775 byl barokně přestavován a obnovován. S přibývajícím počtem obyvatel obce původní kostel již nevyhovoval a bylo proto nutno v r. 1831-33 provést přístavbu lodi o čtyřech oknech. Poměrně nízká věž z této doby byla v roce 1900-1901 zvýšena na současnou výšku 29 m.
V roce 1780 byly instalovány obrazy křížové cesty, které za 140 zl. namaloval vídeňský malíř Johann Franz Greippel. Od téhož malíře je i oltářní obraz sv. Jiří na koni z roku 1783, který stál 40 zl. Za vyřezávaný rám a oltář, zhotovený řezbářem Alexiusem, bylo zaplaceno 230 zl. Malíř J. F. Greippel se narodil r. 1720 v Horním Benešově ve Slezsku a zemřel v r. 1798 ve Vídni. Od r. 1744 byl žákem a od r. 1765 členem Vídeňské akademie. Stěžejním dílem, které vytvořil v rokokovém stylu pod vlivem benátské malby, je Stětí sv. Jana Křtitele.
Plastiky sv. Jana Nepomuckého a sv. Vojtěcha na oltáři od A. Cyliáka byly v interiéru doplněny dalšími sochami sv. Josefa, p. Marie Lurdské a jesličkami od sochaře Purgra z Grödenu v Tyrolsku. Na věži byly zavěšeny tři zvony: velký, tzv. "hrubý", prostřední, tzv. "poledník", a malý, tzv. "umíráček". Největší zvon, pocházející z r. 1752 a ulitý Janem Zeidou ve Vysokém Mýtě, byl opatřen nápisy a plastickou výzdobou s motivem Kalvárie, sv. Jiří na koni a erbu pánů z Bubna a z Litic. Prostřední zvon pochází z 15. století a pamatuje tedy působení Českých bratří. Na věž byl prý přenesen z původního dřevěného kostela. Na něm je nápis: "vzdalterz . ia . glas . wolagici . poidte . dobrzi . i : hrziessnici . sem . do . boziego . domu", který lze číst v novočeštině takto: "Já hlas volající, přijďteš všichni dobří i hříšníci sem do božího domu z blízka i vzdáli též."



DALŠÍ PAMÁTKY



DOMEK NA SBORU


je památkou na počátky Jednoty bratrské. Tato chalupa čp. 238 představuje typ zdejší podhorské lidové architektury. V Zaječinách je velmi hodnotná budova myslivny, vystavěná v empirovém slohu v l. polovině 19. století. Kromě toho je v této osadě zděná kaple. Podobně jako kaple v dolní části obce pochází z konce 19. století. Na Bubnově a Kunačicích jsou malé kapličky.

- při rozcestí u bývalého Hovadova hostince stojí od r
. I731 na vysokém sloupu kamenný křiž. Je opatřen českým a latinským nápisem.

- z r. 1716 pochází socha sv. Jana Nepomuckého
u bývalého Lyerova statku čp. 137, kde se nacházela bratrská kovárna.

- pomník rustikálního pojetí je doplněn schodištěm, balustrádou a skupinou věkovitých lip.

- další socha sv. Jana Nepomuckého jako patrona proti utonutí stojí u mostu proti bývalé Junkově kovárně. V roce 1752 ji nechal vytesat sochařem Alexem Ciliákem sedlák Václav Trejtnar ze statku čp. 77 od Bratrské lípy.

- třetí sochu sv. Jana Nepomuckého, stojící u mostu poblíž bývalého Keprtova mlýna, nechal zhotovit v r. 1798 stejným umělcem sedlák F. Bílek z čp. 160. Od Ciliáka je také
sousoší sv. rodiny (sv. Anna ) z r.1801 poblíž bývalé rychty.

- sousoší Kalvárie před kostelem vytvořil v r. 1771 sochař Ciliák nákladem sedláka Jana Buchtela. Autorem sochy sv. Josefa z r. 1829 poblíž horního mlýna čp. 50 je sochař Karel Mělnický.

- pomník J. A. Komenského byl proveden podle návrhu J. Strachovského sochařem O. Fiedlerem z hořického pískovce. Náklady 800 K byly hrazeny ze sbírek místních občanů a rodáků žijících mimo obec. Iniciátory zřízení pomníku byli místní kulturní činitelé, mezi nimiž nutno uvést učitele Fr. Ludvíka a učitele Čeňka Kůrku, kterýžto byl navrhovatelem konkrétního umístění. Myšlenku uctění památky Jednoty bratrské v místě její kolébky a vzdání pocty J. A. Komenskému a prvnímu biskupu Jednoty Matěji z Kunvaldu údajně vyslovil prvně již v r. 1882 zdejší učitel Josef Beran. V roce 1909 byl zvolen komitét pro postavení pomníku. Jejím předsedou se stal starosta obce Ferdinand Veverka, jednatelem Fr. Ludvík a pokladníkem Adolf Michalička (předseda vzdělávacího spolku mládenců Jasmín). K odhalení pomníku byla dne 24. července 1910 uspořádána velkolepá slavnost s bohatým programem. Zúčastnilo se jí mnoho významných osobnosti veřejného života. Nápis na podstavci pomníku zní: "Jan Amos Komenský (1592-1670) první pověděl, že učiti se mají všichni všemu jazykem mateřským. Školu povznesl na dílnu lidskosti. Didaktikou ukázal, jak rozsvěcovati světlo rozumu."
Zzahradní úpravu
okolí pomníku prostřednictvím svého zahradníka K. Srpa ze Žampachu zařídil vlastenecký spisovatel českých dějin dr. František hrabě Lützow. Pro dokreslení atmosféry tehdejší slavnosti lze uvést pořad a stručný obsah některých proslovů. Ve 13 hod. přivítání hostí, ve l4 hod. řazení účastníků a začátek průvodu od školy k pomníku. Zahájení slavnosti starostou obce Ferdinandem Veverkou, odhalení pomníku, slavnostní řeč univ. prof. Františka Drtiny o historii vzniku Jednoty bratrské, o filozofii jejich křesťanského života, o šíření tohoto hnutí do celého světa a o životě a učení J. A. Komenského. Obsahem proslovu poslance JUDr. Jindřicha Štemberky z Rychnova nad Kn. bylo podrobné líčení dějin vzniku Jednoty a objevování památek na jejich působení v Kunvaldě a okolí. Evangelický farář Fr. Hrejsa z Hradce Králové se ve svém proslovu zmínil o významu evangelické církve a Komenského odkazu pro český národ. Kazatel českobratrského sboru Jos. Mikuláštík hovořil o historii českobratrských sborů v našich zemích a v cizině. Zmínil se o pohnuté události z roku 1909, kdy sem přijela skupina členů Jednoty bratrské se svými kazateli a biskupem až z Ameriky, aby se poklonili místům, kde jejich církev vznikala. Dalšími řečníky byli říšský poslanec F. Chaloupka, který mluvil o významu vzdělání pro rolnictvo a okresní školní inspektor Ant. Hlinecký, který přečetl Hold učitelstva J. A. Komenskému.
Na zakončení slavnosti zazpíval pěvecký sbor z Jablonného nad Orl. skladbu Lípa staletá a několik dalších národních a vlasteneckých písni. Od pomníku se pak odebrali účastníci v průvodu na zahradu u Fišerova mlýna, kde koncertovala za řízení kapelníka J. Čermáka kapela z Kostelce nad Orlicí. Následoval další zábavní program.



LYŽAŘ
SKÝ SPORT

Počátky lyžařství sahají daleko do starověku, snad do doby 3. až 4. tisíciletí před n. l. Ve středověku mělo lyžařství velké využití v armádách i praktickém civilním životě. Jako sportovní odvětví se začalo rozvíjet v Norsku a ostatních skandinávských státech. Odtud se rozšířilo i do střední Evropy. U nás zavedl používání hrabě Harrach na svém panství, když si první lyže pro používání pro své lesníky přivezl právě ze severní Evropy. Podle nich pak nechal zhotovit další páry. Na přelomu století už se běžně používají na celém území hor v Krkonoších i Orlických horách.
Součástí těchto jasanových lyží bývala jediná dlouhá hůl, která se používala také k brždění při sjezdu z prudšího kopce. Brzy po 1. světové válce byla v sousedních Bartošovicích zavedena sériová výroba lyží.Začátkem 20. století se už s lyžemi sportovalo a pořádaly se závody v běhu.
V Kunvaldě se zabývalo výrobou lyží několik kolářů, ale vážněji s tímto oborem začal až František Kalous z Bubnova čp. 6. Ten se vyučil kolářem právě v Bartošovicích. Sám si tento sport velmi oblíbil a jako závodník dosáhl pěkných úspěchů v celostátním měřítku. V roce 1927 byl založen lyžařský odbor místní organizace Sokola. Byla prováděna propagace lyžování a nábor do lyžařského odboru. Velkýmy nadšenci pro tento sport byli místní učitelé Firlinger a Vencl. Brzy se mezi mládeží stalo masovým sportem. V roce 1932 se zúčastnili někteří členové Sokola závodů v Jablonném n. Orl. s pěkným umístěním F. Kalouse. V tomto roce se konaly v místě první závody ve skoku na lyžích. Závodilo se na provizorním můstku na Vychytilově kopci (svahu).
Reprezentant Kunvaldu F. Kalous slavil velký triumf na VI. závodech Československé obce sokolské (ČOS), konaných v r. 1933 na Radhošti. Získal I. cenu ve skoku na lyžích, když skočil 35 m, dále I. cenu v běhu na l6 km a ještě III.cenu v běhu na 30 km. V roce l933
se F. Kalous zúčastnil lyžařských závodů, pořádaných Svazem slovanského sokolstva v Bohinji v Jugoslávii, kde získal III. cenu. Tam se také prý seznámil s arch. Lvem Krčou, kterého pozval do Kunvaldu, aby zde pořádal lyžařské kursy a pomáhal organizovat závody na delší tratě.
V r. 1936 se stal F. Kalous přeborníkem Č0S, když zvítězil na závodech v Banské Bystrici ve všem, co se dalo: v běhu na 5, 16 a 30 km, ve skocích i sjezdu. Také Ant. Herman závodící ve II. třídě se umístil v běhu na 30 km na I. a ve sjezdu na II. místě. Téhož roku získala hlídka (Kalous, Webr, Michalička) po třetí putovní cenu na závodech v Jablonném n. Orl. V místě se konalo několik závodů.




 
OBECNÍ ÚŘAD   Kunvald 40 0446/8760
       
BANKA      
Poštovní a investiční pobočka České spořitelny Kunvald 0446/8705
       
POŠTA   Kunvald 0446/8705
       
CESTOVNÍ KANCELÁŘ      
CK PH TOUR Hovádek Petr Kunvald 0446/8715
       
OBECNÍ KNIHOVNA - objektu sokolovny      
       
PRIVÁTNÍ PRAXE LÉKAŘŮ - v objektu kampeličky    
MUDr. Fejksová Věra (poliklinika Žamberk) čtvrtek    
MUDr.Příborský Jiří (klinika Hradec Králové) pátek nebo sobota    
MUDr. Podzimková - dětské dle rozpisu:    
       
VETERINÁRNÍ LÉKAŘ MVDr. Bílek Jaromír Kunvald 0446/8736
       
HOTEL, MOTEL, PENZION      
Penzion U LÍPY   Kunvald 0446/8725
  • celoroční ubytování v 6-ti dvoulůžkových pokojích a 1 apartmá
  • parkoviště, v pokojích ústřední topení, telefon a televizor, anténa pro satelit, minibar, kavárna, psům vstup povolen
       
Penzion STATEK U SVATÉHO JÁNA   Kunvald 137 0446/8783
  • celoroční ubytování ve 3 dvoulůžkových, 3 čtyřlůžkových, 2 vícelůžkových pokojích a 1 apartmá
  • v každém pokoji je WC a sprcha, ústřední topení, čtyři pokoje jsou vybaveny kuchyňkou, pro zbývající je kuchyňka společná, všichni ubytovaní mají přístup na balkony s výhledem na malebnou krajinu anténa pro satelit,
  • parkoviště, zastávka veřejné dopravy, dětské hřiště, psům vstup povolen, bar, zahrada, tenisový kurt - volejbal, nohejbal, půjčování horských kol
  • prohlídka hospodářských zvířat - možnost koupě mléka přímo od zdroje, v případě zájmu poklízení, dojení apod.
  • na objednávku grilování berana, selete či kuřat
  • jízda na koni nebo v kočáře, v případě zájmu skijering (kůň s jezdcem a lyžař na laně)
  • vinný sklep

  

UBYTOVNA, JINÉ UBYTOVÁNÍ      
Rekreační chalupa Kotyza Josef Svatonovelská 104 Rychnov nad Kněžnou
Rekreační chalupa Kolášková Eva Kameničná 45  
       
RESTAURACE, HOSTINEC      
Pohostinství U ŠTEFKU   Kunvald  
       
OBČERSTVENÍ, LAHŮDKY      
Prodejna Konzumu horní   Kunvald 0446/8791
Prodejna Konzumu dolní   Kunvald 0446/8761
Pstruhárna Kršek Václav Kunvald 33 0446/8777
- celoroční prodej pstruhovitých ryb a kaprů    
       
SPORT      
- fotbalové hřiště s možností turistického ubytování, rekreační kurty, Sokolovna TJ Sokol 

- ve středu obce jako koupaliště funguje požární nádrž