17. listopadu 1998
Vážení spoluobčané,
bývá zvykem vzpomínat na 17.listopad ve dvou etapách. V té první etapě vzpomínáme na boj proti německé okupaci, v té druhé na boj proti komunistické totalitě. Jsou dva 17. listopady, a přesto jsou čímsi spojeny. Bývá ve zvyku, že v prvním i druhém případě vzpomínáme především na naše studenty, kteří - jako zdánlivě naivní a ve skutečnosti právě touto zdánlivou naivitou nesmírně rozumná generace - jako první našli odvahu postavit se zlu. Chtěl bych však zde na dvoře ruzyňských kasáren učinit výjimku.
Chtěl bych vedle studentů vzpomenout na ty o nichž se tak často nemluví. Na představitele československé armády, kteří nezradili, kteří rovněž našli odvahu postavit se zlu, a kteří za tuto odvahu mnohdy zaplatili tím nejcennějším, co člověk má - svým vlastním životem. Chtěl bych se s úctou sklonit před památkou československých důstojníků a československých vojáků, kteří nezradili a nezklamali tam, kde zklamali mnozí českoslovenští politici.
Závěrem chci říci už jen jednu jedinou věc. Každá oběť má smysl., ale smysl této oběti dodáváme právě my žijící tím, že na ni nezapomeneme, tím, že je neponoříme do propadliště dějin. A proto bych nás všechny chtěl vyzvat, abychom nikdy nezapomněli na oběti, které vedly k naší svobodě.