Přípitek prezidenta republiky Václava Havla na státní večeři pořádané prezidentem Spojených států amerických Williamem Jeffersonem Clintonem


Washington, 16. září 1998

Vážený pane prezidente,
vážená paní Clintonová,
vážené dámy, vážení pánové,

je řada nyní na mě, abych navázal na moudrá slova prezidenta Clintona. Stále nesu v živé paměti svou loňskou návštěvu Spojených státu, kdy jsem měl tu čest setkat se s panem prezidentem a jeho chotí při příležitosti oslav 60. narozenin mé milé přítelkyně Madeleine Albrightové. Tehdy jsem se znovu přesvědčil, že hodnoty jako svoboda, demokracie, respekt k lidským právům a princip právního státu jsou jim velmi blízké a v žádném případě pro ně nejsou pouhými frázemi.

V době našeho tehdejšího společného setkání v Georgetownu nebylo stále zcela jasné, které země vstoupí do Severoatlantické aliance v první vlně rozšíření. Summit NATO v Madridu k mé radosti potvrdil, že jednou z těchto zemí bude právě má vlast - Česká republika. Chtěl bych proto využít této příležitosti, abych Američanům poděkoval za jejich podporu rozšíření Aliance. Rád tak činím v přítomnosti nejvyššího představitele Spojených států a jeho choti. Jsem si jist, že nebýt tvrdé práce Clintonovy administrativy, trvala by první vlna procesu rozšíření mnohem déle. Děkuji vládě Spojených států amerických nejen za trvalou podporu členství České republiky v alianci, ale i za podporu myšlenky rozšiřování aliance jako takové, za transformaci aliance v nástroj kolektivní euroatlantické a evropské obrany.

Je těžké vyjmenovat všechny osoby, které se zasloužily o to, že Česká republika rozšíří rodinu členských států NATO. Některým z nich předám zítra v Kongresové knihovně státní vyznamenání. Tím samozřejmě není pro mne tento seznam vyčerpán. Nejde totiž jenom o jednotlivce, ale o celé organizace, jako např. NATO Observation Group, The New Atlantic Initiative, American Jewish Committee, spolky Čechoameričanů a mnoho dalších. Protože představitelé mnohých z těchto organizací jsou přítomni zde v sále, patří v této chvíli mé osobní díky i jim.

Dovolte mi, abych na závěr také poděkoval své přítelkyni paní Madeleine Albrightové a řekl o ní pár slov. Jak jistě mnozí z Vás víte, pochází z Prahy. Madeleine musela svou původní vlast opustit, protože v ní zavládla nesvoboda. Také proto nyní myšlenku svobody prosazuje jako ministryně zahraničních věcí Spojených států. Její úkol není nikterak lehký, všichni dobře víme, že síly nepřátelské demokracii nikdy nespí, jak se nedávno ukázalo například v Keni a Tanzánii. Své role se však zhostila s šarmem a odpovědností jí vlastní. Dokázala, že je jednou z největších diplomatek novodobých dějin. Mimo jiné, má neobyčejně silný cit pro evropskou problematiku a je pro mě zárukou tolik potřebné přítomnosti Spojených států na evropském kontinentu.


Vážený pane prezidente,
vážená paní Clintonová,
milí hosté.

Je pro mne velkou ctí, že jsem k Vám mohl mohl dnes, byť jen krátce, promluvit. Vidím zde mnoho známých tváří a to mě utvrzuje v tom, že Česká republika má ve Spojených státech mnoho přátel. Děkuji Vám za Vaši dosavadní pomoc a toleranci a raduji se z toho, že, jak jsem dnes již mnohokrát uslyšel, Vaše podpora České republice bude pokračovat i nadále.

Těším se na brzkou návštěvu mé drahé přítelkyně Hillary v Praze v říjnu, kdy vystoupí jako jeden z hlavních řečníků na konferenci FORUM 2000, konferenci věnované diskusi o naléhavých etických, ideologických a náboženských otázkách stojících před lidstvem na prahu nového tisíciletí.

Připíjím na náš úspěch a na to, aby naše obě země zůstaly dobrými partnery a spojenci. Připíjím na budoucí spolupráci našich dvou zemí v rámci Severoatlantické aliance.

Připíjím na zdraví pana prezidenta, první dámy a nás všech!