Správa Pražského hradu k návrhu rozpočtu na příští rok
Správě je pro příští rok stanoven příspěvek na činnost ze státního rozpočtu ve výši 93 mil.Kč. Zároveň je jí však stanoven odvod z výnosů z vlastní činnosti ve výši zhruba 40 mil.Kč a výsledný příspěvek tak činí asi 53 mil.Kč. Jedná se o nesrovnatelně nejnižší příspěvek, jaký byl za poslední desetiletí Hradu přidělen.
Toto zjištění lze doložit přepočtem na jednotnou srovnávací úroveň - pro příklad z roku 1994: V roce 1989 činil přepočtený příspěvek 216 mil.Kč a v roce 1990 dokonce 280 mil.Kč, v roce 1994 však již to bylo pouze 98 mil.Kč, v roce 1997 pak 67 mil.Kč. Pro nadcházející rok je pak navrženo v přepočtu k úrovni roku 1994 asi 37 mil.Kč. Toto neuvěřitelné konstatování ještě dokresluje prudce se snižující poměr částky, kterou stát Hradu poskytuje, s prostředky, které jsou pro péči o Pražský hrad získávány vlastní činností Správy - z organizování kulturních a společenských akcí, z návštěvnického provozu, ze systému pronajímání prostor, apod. V roce 1990 činil příspěvek 90% celkové potřeby a pouhých 10% činily vlastní výnosy. V roce 1997 však příspěvek znamenal již jen 27% z celku a plných 73% si Hrad na sebe musel vydělat sám.
Výnosy z vlastní činnosti Správy měly po celá 90. léta výrazně progresivní charakter a proto se dařilo kompenzovat klesající zájem státu dotování areálu Hradu. Výnosy však byly podmíněny postupně se zlepšujícím stavem Pražského hradu a aktivní nabídkou služeb. Státní příspěvek na provoz i na investice, jakkoli se snižující, měl stále zřetelně stimulační funkci. Pokud nyní vláda navrhuje další rozsáhlou redukci příspěvku a dokonce stanoví nemalý odvod z prostředků, které Hrad získá vlastní usilovnou aktivitou, dojde k násobnému efektu: V důsledku nedostatečné péče, omezených služeb a redukované nabídky návštěvníkům nepochybně také poklesnou vlastní výnosy a součet použitelných prostředků se ještě více sníží. Budou-li výnosy z vlastní aktivity navíc zčásti odváděny do státního rozpočtu, bude to nejen demotivující, ale tyto příjmové aktivity budou dokonce vzhledem k promarněným vkladům a práci, jež s nimi souvisí, pro příspěvkovou organizaci výslovně neekonomické. Stát v celku příjde daleko o víc, než kolik ušetří.
K rušení připravovaných rekonstrukčních prací lze dodat, že se jimi oddaluje završení programu nutných rekonstrukcí areálu Hradu a přechod k řádné a trvalé údržbě. Problémy a zanedbanost zbývající části Pražského hradu, které se zdály být v dohledné době odstranitelné, se nyní budou prohlubovat a dlouhodobě zatíží jeho budoucnost.
Zvláště stavby menšího rozsahu jsou velmi významnou součástí péče o hradní areál, neboť se jedná o rekonstrukční práce nezbytné k samotnému udržení památkového, stavebního a technického stavu jednotlivých míst. Nerealizování desítek drobnějších stavebních zásahů obvykle vyústí ve stav, ve kterém je nevyhnutelná celková rekonstrukce objektů či sítí s náklady řádově vyššími. Velké investice do rekonstrukcí, které se na Hradě musí provádět nyní, jsou právě důsledkem velmi neekonomického a k historickým stavbám nešetrného odkládání drobnějších stavebních zásahů a rekonstrukcí v předchozích desetiletích.
Z uvedených skutečností je možno učinit pouze jediný závěr - stát nejenže nehodlá udržovat svůj majetek, a to dokonce velmi vyjímečný majetek, ale je dokonce schopen chovat se velmi nehospodárně. Nedá se pochybovat o tom, že z dlouhodobého hlediska je velmi neekonomické zanedbávat údržbu souboru budov, který byl v posledních letech částečně rekonstruován. Je však výslovně nerozumné tlumit aktivitu přiškrcováním vkladů tam, kde se prostřednictvím turistického ruchu a dalších činností investice velmi brzy a v několikanásobné výši navracejí.
Přístup k péči o hradní soubor, prokazovaný současným návrhem rozpočtu, je vzhledem k památkovému a kulturnímu významu Pražského hradu nerozumný a necitlivý. Co však zaráží ještě více - je z dlouhodobého i z krátkodobého hlediska obzvláště nehospodárný. Nechce se vůbec věřit, že by se na něm mohl spolupodílet kterýkoli ekonom.
V Praze dne 8. října 1998 |
Ivo Koukol |