Svatovítský poklad


Mezi sbírkami uměleckých nebo historických předmětů na Pražském hradě má výjimečné postavení chrámový poklad katedrály sv. Víta. Nad ostatní vyniká už svým stářím, neboť jeho počátky spadají až do doby knížete Václava. Písemně je evidence pokladu doložena v souvislosti s bazilikou sv. Víta, Václava a Vojtěcha již v roce 1069.
Nanejvýš významná je však i liturgická hodnota shromážděných ostatků a bohoslužebných předmětů, vysoká úroveň uměleckého řemesla a také kvalita a materiální hodnota drahých kamenů a ušlechtilých kovů.
V průběhu staletí byl poklad obohacován četnými dary a naopak utrpěl ztráty v obdobích válek a nepokojů. Počátkem 20. století sepsal předměty pokladu biskup A. Podlaha do obsáhlého katalogu (1902 a 1903). Počet předmětů Svatovítského pokladu dnes převyšuje čtyři sta položek. Je to celek nesmírně různorodý. Vedle relikviářů, liturgického náčiní a mešních rouch obsahuje i různé památky, šperky, pamětní mince a medaile.
V současné době není tento soubor vystaven.

Nejvýznamnější předměty pokladu
Patrně nejstarší jsou součásti zbroje sv. Václava dochované z 9. - 10. století. Přibližně stejného stáří je i svatoštěpánský meč s vyřezávanou rukojetí. Do období raného středověku náleží i dva slonovinové rohy s reliéfní výzdobou. Románské období zastupuje umělecky i technicky výjimečná spodní část tzv. milánského bronzového svícnu z poloviny 12. století, kterou tvoří propletená lidská a dračí těla. Z téže doby je domečkovitý relikviář zdobený emailem. Z období vlády Karla IV. pocházejí umělecky nejvýznamnější předměty. Křišťálová konvice, vytvořená původně včetně ucha z jediného velkého krystalu, sloužila jako schránka na tzv. Ubrus Páně. Z křišťálu je i dóza s víčkem pro relikvii závoje P. Marie. Relikvie z Kristova umučení zastupuje hřeb z kříže zasazený do zlata, ostatkový kříž (zvaný korunovační) ozdobený vzácnými antickými a raně středověkými kamejemi. Mezi nimi je zasazen i mimořádně velký safír s řezbou Kristovy tváře. Onyxový pohár z jediného kusu kamene je vsazen do pozlaceného obložení s nápisem a znakovými štíty. Z doby Karla IV. pochází i řada nevelkých, ale umělecky cenných relikviářů z pozlaceného stříbra. Velmi cenné jsou i gotické textilie - kasule a štola připisované sv. Vojtěchu a sv. Václavu, mitra a rukavice připisované sv. Vojtěchu, tzv. Ubrus Páně a Rouška Panny Marie a perlová výšivka z církevního roucha s postavami světců.
Z období pozdní gotiky poklad uchovává i tři relikviářové busty darované Vladislavem Jagellonským. Tato poprsí sv. Václava, Víta a Vojtěcha vytepané ze stříbrného plechu zdobí zlacení, pravé drahokamy i jejich skleněné imitace. Pozdně gotický je i kolovratský plenář s drobnýmí stříbrnými plastikami, drahými kameny a řezbami v perleti.
Z doby císaře Rudolfa II. pochází kromě jiných památek kříž arcibiskupa Medka, stříbrný relikviář sv. Pěti bratří a neúplný soubor sedmnácti skvostných článků ozdobného řetězu. Každý z nich je samostatným zlatým šperkem s drahými kameny, perlami a miniaturními postavičkami lidí a zvířat pokrytými barevnými emaily. Tyto ozdoby bohatého světského šatu se dochovaly díky tomu, že se v poslední čtvrtině 17. století staly součástí monstrance probošta Dlouhoveského. Další mimořádný předmět - svatovítský tabernákl z různobarevných leštěných destiček drahých kamenů - zhotovila kamenářská dílna rodiny Miseroni, činná na Hradě od doby Rudolfovy.
Poměrně četné jsou barokní a rokokové památky. Z nich nelze pominout kalichy z pozlaceného stříbra, zlatou monstranci z roku 1766 a lavabo arcibiskupa Breunera s bohatou reliéfní výzdobou.
Umělecké řemeslo 19. století zastupuje empírová monstrance francouzského krále Karla X., skleněná Harrachovská monstrance a kytice růží ze zlatého plechu.
Jako poslední do pokladu přibyly nálezy z biskupských a panovnických hrobů, mezi nimi např. klobouk Rudolfa II.