Projev prezidenta republiky Václava Havla během uvítacího ceremoniálu v Bílém domě
Pane prezidente,
drahá Hillary,
děkuji za pozvání!
Přijíždím do Spojených států ve dnech, kdy si celá Střední Evropa připomíná 80. výročí pádu habsburské monarchie a sebeosvobození svých národů. Významnou roli tehdy sehrála podpora Spojených států amerických a osobně prezidenta Wilsona. Amerika, ač země vzdálená, podpořila ideály svobody a demokracie v našem regionu. Nemohu nevzpomenout, že významným partnerem prezidenta Wilsona byl náš první prezident T. G. Masaryk.
Bohužel naděje té doby byly obráceny v prach. Evropou se přehnaly vichřice fašismu, nacismu, nacionálního šovinismu a posléze komunismu.
Považuji za svůj vrcholný životní zážitek, že přijíždím do Ameriky v době, kdy jí mohu poděkovat za práci, která dává téměř jistotu, že se naděje roku 1918 konečně naplní. Jak víte, hovořím o americké podpoře a osobní podpoře Vaší, pane prezidente, procesu rozšiřování Severoatlantické aliance. Nepochybuji, pane prezidente, že tento historický vývoj by nebyl možný bez Vašeho osobního rozhodujícího přispění. Alianci a americkou přítomnost v Evropě totiž chápu jako jednu z nejdůležitějších záruk našeho demokratického vývoje. Zároveň pevně věřím, že se její rozšiřování nezastaví na polsko-česko-maďarských hranicích.
Pane prezidente,
jsem konečně rád, že přijíždím do vaší země v době, o které si upřímně myslím, že je charakterizována dosud historicky nejlepšími vztahy mezi vaší velikou a mocnou zemí a naším státem, ležícím v samém středu Evropy.
Jsem rád, že přijíždím do Vaší země v době, kdy si připomínáme 50. výročí Všeobecné deklarace lidských práv, která se rodila rovněž na americké půdě.
Pane prezidente,
jsem rád, že přijíždím do této veliké, různorodé a zajímavé země. Jsem také rád, že mohu znovu potvrdit přede všemi, že moje žena a já považujeme Vás, pane prezidente, a Vaši choť za své velké přátele.
Děkuji vám.