Ve svém programovém prohlášení se vláda zavázala předložit vědní politiku a zásady státní podpory výzkumu a vývoje. Příprava standardní národní politiky výzkumu a vývoje (tj. "vědní politiky") je proces, na kterém se podílejí představitelé státní správy, vědecké obce a podnikatelského sektoru a trvá ve vyspělých zemích více než rok. Vzhledem k časově omezenému mandátu stávající vlády a k tomu, že oba závazky z programového prohlášení vlády jsou prakticky totožné (klíčovou součástí vědní politiky je systém státní podpory), byl do plánu práce vlády zařazen úkol předložit v květnu 1998 "Principy vědní politiky České republiky na přechodu do 21. století" (dále jen "Principy").
Principy vědní politiky jsou předkládány vládě, přes její omezený mandát, především z těchto důvodů:
(1) Jde o velmi potřebný dokument, ve své podstatě apolitický, jehož vypracování je z časového hlediska velmi naléhavé a nezbytné pro řešení dlouhodobých problémů ve výzkumu a vývoji negativně ovlivňujících hospodářský i celkový vývoj České republiky. Schválené principy velmi usnadní přípravu navazující národní politiky výzkumu a vývoje srovnatelné s politikami členských zemí Evropské unie.
(2) Podmínkou přijetí České republiky do Evropské unie je mj. existence národní politiky výzkumu a vývoje a její koordinace s vědními politikami zemí Evropské unie, i s politikou Evropské unie jako celku (viz článek 130 smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství z 25.3.1957 ve znění Smlouvy o Evropské unii ze 7.2.1992).
(3) Dosavadní Zásady vlády pro oblast výzkumu a vývoje nejsou standardní politikou výzkumu a vývoje1 (obsahují pouze některé její části), a proto tyto Principy stanovují základní strukturu, která by měla být obsažena ve standardní politice.
(4) Principy byly připraveny ve spolupráci představitelů státní správy, vědecké obce a podnikatelského sektoru a vyjadřují proto vůli jak těchto složek, tak dalších zainteresovaných orgánů a institucí řídit se principy této politiky po jejím přijetí: pro státní správu budou v nejbližším období závazným dokumentem pro přípravu standardní politiky a pro ostatní subjekty budou jasným signálem a vodítkem pro jejich záměry, ať již vědecké nebo podnikatelské.
Přijetím principů se nezmění dosavadní závazky vlády, kterými vyjádřila svou vůli zvýšit státní podporu výzkumu a vývoje. Podrobně jsou otázky financování této oblasti uvedeny v části III. Principů. Přehled legislativy Evropské unie, ke které Principy směřují, byl uveden jako jedna z příloh Zásad vlády pro oblast výzkumu a vývoje, přijatých usnesením vlády č. 274/1997. V příloze č. III.5. je uvedena "Analýza stavu výzkumu a vývoje v České republice a jeho srovnání se zahraničím", aktualizující analogickou přílohu Zásad vlády z roku 1997.
Výsledky meziresortního připomínkového řízení jsou uvedeny v části IV. Souhrnně lze konstatovat, že účastníci připomínkového řízení předložený návrh principů podpořili a konstatovali jeho aktuálnost a potřebnost. Dílčí připomínky jednotlivých resortů byly akceptovány nebo ve vysvětlení bylo uvedeno, v které části principů je již daný návrh obsažen. Materiál je předkládán s jediným rozporem s Ministerstvem financí.
Ministerstvo financí požaduje, aby nárůst podpory byl pomalejší, aby úrovně 0,7 % HDP bylo dosaženo až v roce přijetí České republiky do Evropské unie a aby zvyšování probíhalo v souladu s ekonomickými možnostmi. Ministerstvo financí dále požaduje, aby z příloh byly vypuštěny informace prokazující zaostávání podpory výzkumu a vývoje ze státního rozpočtu proti jiným oblastem veřejného zájmu.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Rada vlády ČR pro výzkum a vývoj jako předkladatelé spolu s ostatními resorty a institucemi, které se podílely na přípravě principů, jsou přesvědčeny, že budoucí prosperita České republiky vyžaduje dynamičtější zvyšování státní podpory výzkumu a vývoje. Pokračování v dosavadním pětiletém odkládání nárůstu této podpory povede k vysokému tempu růstu výdajů v letech před vstupem do Evropské unie.
Vzhledem k tomu, že výzkum a vývoj je podporován z dvaceti rozpočtových kapitol nelze problém státní podpory výzkumu a vývoje řešit v rámci kompetencí resortního ministra (jak navrhuje MF) Návrh principů je proto i s tímto rozporem předkládán na jednání vlády.
Preambule
Preambule vyjadřuje vůli nejen státní správy, ale i vědecké obce, podnikatelského sektoru a dalších zainteresovaných orgánů a institucí v nejbližším období společně připravit národní politiku výzkumu a vývoje a po jejím přijetí se jí řídit. Zároveň vyjadřuje význam, který pro Českou republiku přijetí tohoto zásadního dokumentu bude míti - pro státní správu bude závazný a pro ostatní subjekty bude jasným signálem a vodítkem pro jejich záměry, ať již vědecké nebo podnikatelské. Navržený termín - do roku 2000, znamená ihned po přijetí "Principů" začít společně pracovat na formulaci a hledání konsensu o složitých otázkách priorit této politiky, atd.
Politika výzkumu a vývoje navazující na schválené Principy by proto měla vyjádřit:
Ad I.1.
Ekonomická prosperita a spokojenost obyvatel země ve střední Evropě, která usiluje o členství v Evropské unii, nemohou být zabezpečeny jinak než produkcí konkurenceschopného zboží, technologií a služeb s vysokou přidanou hodnotou. Budoucnost nelze založit na stávajících komparativních výhodách ČR, ke kterým patří nízká cena práce, těžba a export surovin s nízkou úrovní zpracování, mírnější ekologické předpisy a nedůslednost při jejich dodržování, aj. Již dnes se projevuje, že uvedené komparativní výhody postupně ztrácejí svůj význam. Budoucnost ČR musí být založena na dostatečném zapojení do mezinárodního obchodu s výrobky, technologiemi a službami vysoké úrovně a na rozvoji vzdělanosti občanů. Předpoklady pro dosažení této účasti a úrovně může vytvořit dobrá politika výzkumu a vývoje a její úspěšná realizace. Nemá-li se Česká republika stát montážní dílnou a nemá-li v příštích letech docházet k masivnějšímu odchodu občanů za prací a za lepšími životními podmínkami do zahraničí, je nutné formulovat a provádět vládní (státní) politiku výzkumu a vývoje.
Vědní politika jako základní, dlouhodobý a strategický dokument musí stanovit základní parametry státní podpory výzkumu a vývoje tak, aby přínosy pro občany, ekonomiku i společnost byly maximální.
Ad I.2.
Všechny země OECD formulují dlouhodobé, více či méně podrobné politiky výzkumu a vývoje a k podpoře výzkumu a vývoje využívají finanční prostředky vytvořené z daní. Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství ve znění Smlouvy o Evropské unii v článku 130 h) ukládá členským zemím vzájemně koordinovat své politiky výzkumu a vývoje technologií. Evropská unie jako integrační seskupení formuluje i svoji společnou politiku výzkumu a vývoje a k její realizaci využívá rozpočtu EU.
Účast podnikatelské sféry na financování výzkumu a vývoje vytváří příznivé předpoklady k ovlivňování výzkumu a vývoje ze strany uživatelů.
Dlouhodobost a rizikovost výzkumu a vývoje vyžadují, aby se na jejich financování podílely i veřejné zdroje. Platí to především pro podporu základního výzkumu, podporu výzkumu a vývoje na vysokých školách a pro podporu výzkumu a vývoje, jehož výsledky jsou realizovány v malých a středních podnicích. Veřejné zdroje se podílejí i na podpoře průmyslového výzkumu. Rozsah a způsob podpory však podle legislativy EHS nesmí příliš zasahovat do svobodného konkurenčního prostředí.
Ad I.3.
Výzkum a vývoj nejsou samoúčelné aktivity. Požadavek provázanosti a koordinovanosti politiky výzkumu a vývoje s ostatními politikami není požadavkem formálním, nýbrž nutností. Nejde jen o pouhé konstatovaní souvislostí, ale o stanovení konkrétních požadavků na to, čím by výzkum a vývoj mohl a měl přispět souvisejícím oblastem veřejného zájmu. Zdaleka ne všechny problémy (např. zvýšení produktivity v průmyslu, zlepšení situace ve zdravotnictví, zlepšení životního prostředí) jsou řešitelné výzkumem a vývojem. Mnohé z problémů je nutné řešit investicemi, lepší organizací, legislativou, apod. V každé oblasti však výzkum a vývoj má své nezastupitelné funkce. Při formulaci politiky výzkumu a vývoje se proto bude vycházet z cílů stanovených jednotlivými politikami a naopak, tyto politiky musí obsahovat koncepční část o výzkumu a vývoji.
Účast na špičkovém výzkumu je zcela nezbytná při přípravě odborníků nejen pro jejich budoucí uplatnění ve výzkumu a vývoji, ale i pro uplatnění ve vedoucích funkcích v nejrůznějších odvětvích ekonomiky a v institucích veřejného zájmu, včetně státní správy.
Nutnost provázanosti a koordinace zvyšuje fakt, že výsledky výzkumu a vývoje se ve společnosti a v ekonomice naplno projevují s dosti značným opožděním za formulací problémů výzkumu a vývoje a zahájením jejich řešení. Politika výzkumu a vývoje proto musí být dlouhodobá a musí zahrnovat i takové aspekty, jako je příprava příštích odborníků výzkumu a vývoje, péče o talenty a pod.
Ad I.4.
Nadnárodnost poznatků výzkumu a vývoje, otevřenost hranic a mezinárodní integrační vztahy činí mezinárodní spolupráci nezbytností. Nutnost spolupráce je posilována a sama spolupráce je usnadňována moderními informačními technologiemi, které vznikly ve výzkumu a vývoji, jsou jím značně využívány a dále zdokonalovány. Mezinárodní spolupráce je motivována snahou o spojení sil a prostředků při účasti na mezinárodních programech; zvýšením mobility pracovníků výzkumu a vývoje spojené s jejich odborným růstem; potřebou stálé vnitřní konfrontace a evaluace úrovně tuzemského výzkumu a vývoje; potřebou mezinárodní prezentace dosažených výsledků.
Ad I.5.
Principy vědní politiky a zejména její dopracování a realizace musí přispět ke zvýšení výkonnosti a efektivnosti celého výzkumu a vývoje v České republice. Dále budou zdokonalovány a objektivizovány systémy hodnocení výzkumných záměrů organizací, návrhů výzkumných a vývojových projektů a hodnocení dosažených výsledků. Systémy hodnocení budou těsněji svázány se systémy financování.
Proces přizpůsobování struktury výzkumu a vývoje struktuře obvyklé v zemích EU nebude samoúčelný ani formální. Proces bude přihlížet ke specifickým podmínkám ČR, jejím tradicím. Cílem je zvýšení výkonnosti a efektivnosti výzkumu a vývoje jako celku.
Ad II.1.
Hlavním rozdílem mezi doposud přijatými Zásadami vlády oproti standardní politice výzkumu a vývoje je absence věcných priorit. Jinými slovy, Zásady formulovaly na úrovni své doby odpověď na otázky "proč" a "jak" , ale chyběla jim odpověď na otázku "co" ("na co"). Příčinou byla, kromě ideologizace tohoto standardního procesu, zejména jeho obtížnost. Na formulaci priorit se budou podílet zástupci výzkumu a vývoje, zástupci uživatelů a státní správy. Proces formulace musí být dostatečně průhledný a kontrolovatelný veřejností.
Ad II.2.
Princip vyhlášený v Zásadách vlády pro oblast výzkumu a vývoje v dubnu 1994 a znovu potvrzený v Zásadách z dubna 1997 bude i nadále dodržován. Jde o princip uplatňovaný ve všech zemích OECD. V politikách řady zemí OECD, především zemí EU, z poslední doby se projevují snahy o posílení přirozených vazeb mezi základním a aplikovaným výzkumem, hledají se nové formy podpory účasti základního výzkumu na velkých národních i mezinárodních programech. Osvědčuje se účast zástupců aplikovaného výzkumu na formulaci cílů témat a postupů základního výzkumu.
Doporučení vyhradit část prostředků na řešení problémů formulovaných mimo hlavní směry vědy a vědecké autority je motivováno stále znovu prokazovanými zkušenostmi, že řada špičkových poznatků vzniká i mimo tyto směry. V souladu s praxí při využívání kapacit velkých a nákladných výzkumných zařízení v zahraničí (urychlovače částic, kosmická zařízení, astronomické observatoře apod.) je podstatná část kapacity rezervována pro výzkum plánovaný vedením příslušných zařízení nebo projektů. Část kapacity je však ponechána pro veřejnou soutěž menších výzkumných projektů.
Ad II.3.
Pro ČR je v porovnání se zeměmi OECD charakteristický vysoký počet programů podpory výzkumu a vývoje a nízká úroveň jejich návazností. V zemích OECD je podstatná část podpory orientovaného aplikovaného výzkumu uskutečňována v rámci několika velkých prioritních programů. Programy schvaluje a vyhlašuje vláda, v některých zemích zákonodárný sbor. V čase stanoveném pro návrh principů vědní politiky nebylo možné návrh obdobných programů výzkumu a vývoje připravit. Příprava návrhů velkých výzkumných programů dle zahraničních zkušeností obvykle trvá déle než 1 rok. K přípravě programů se v zemích OECD využívají nejrůznější formy "kulatých stolů", "task forces", stálých pracovních skupin sdružujících představitele výzkumu a vývoje, uživatelů výsledků a často i veřejnosti.
Zástupci výzkumu a vývoje vstupují do těchto jednání s nabídkou, co by bylo možné zkoumat či vyvíjet, s informacemi o trendech v zahraničí. Zástupci uživatelů zastupují stranu poptávky, přinášejí informace o svých možnostech a restrukturalizačních záměrech. Zástupci veřejnosti sledují zájmy tvůrců (poskytovatelů) veřejných prostředků, vytvářejí určitý dozor, že prostředky nebudou využity neefektivně a proti zájmům veřejnosti.
K vytvoření nebo posílení mezioborových a meziresortních vazeb je možné využít stávajících institucí a nejrůznějších grémií (vědeckých rad, vědeckých společností, apod.). Ve většině zemí OECD existují programy zaměřené na výzkumně vývojová řešení hlavních problémů života člověka a společnosti, včetně řešení problémů hospodaření s biologickými zdroji a zdroji životního prostředí. Druhým významným směrem bývá výzkumně vývojové zabezpečení udržitelného rozvoje, zvýšení konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích a zabezpečení zaměstnanosti. Vlastní věcné zaměření, resp. rozdělení na specifické programy, respektuje předpoklady a podmínky určité země.
Na rozdíl od vyspělých zemí je v současné době v České republice řešena řada většinou velmi malých programů (na úrovni vlády více než 100 programů) s dílčími cíli, které se vzájemně překrývají, řeší stejný problém z různých hledisek atd. Jejich účinnější koordinace, zejména při jejich přípravě, stanovení cílů a kritérií, atd. bude jedním z důležitých problémů řešených ve vědní politice.
Přípravě programů předchází jasná formulace cílů a kritérií pro jejich hodnocení. V příloze č. 1 je uveden soubor cílů a kritérií použitých pro přípravu návrhu 5. rámcového programu EU. Na základě stejného souboru mají být hodnoceny a vybírány návrhy projektů, hodnoceny jejich výsledky a hodnocen program jako celek po jeho ukončení.
Ad II.4.
Stejně jako je stanovení priorit v základním výzkumu úlohou zejména vědecké obce, stanovuje priority v experimentálním vývoji2 podnikatelský sektor, resp. uživatelé, protože stát vlastní vývoj podporuje většinou pouze nepřímo. Jednou z výjimek je vývoj pro potřeby státu, typickým příkladem je obranný vývoj.
Ad II.5.
Shodný princip je explicitně vyjádřen v politikách výzkumu a vývoje řady zemí OECD, je vyjádřen i v návrhu 5. rámcového programu EU. Jedna část "zakázaného" výzkumu je jednoznačně vymezena mezinárodním právem, druhá část - výzkum a vývoj odporující morálním a etickým normám, je vymezen méně přesně a její vymezení se vyvíjí. Vláda by uvítala, kdyby vědecká obec po vyhodnocení zahraničních zkušenosti připravila návrh na vymezení těch aktivit výzkumu a vývoje, které nejsou v souladu s morálními principy světové vědy.
Ad III.1.
Česká republika se připravuje na vstup do Evropské unie. Jednou z podmínek přijetí je i standardní politika výzkumu a vývoje - "vědní politika", odpovídající podmínkám EU, tak jak ji vláda deklarovala ve svém programovém prohlášení. Standardní politiku výzkumu a vývoje lze však stanovit pouze na základě alespoň rámcových znalostí reálného rozsahu státní podpory ve výhledu nejméně na 3 - 5 let. Bez ohledu na přesný termín vstupu do EU je proto nutné tento výhled mít a dodržovat ze dvou důvodů. Jednak z ryze finančních důvodů, neboť má-li být podpora racionálně využita, nelze ji zvýšit najednou těsně před vstupem. Druhou skupinu důvodů tvoří věcné důvodů. Ministerstvo financí s uvedeným principem nesouhlasí, ale jeho argumenty při přípravě "Principů ..." o nedostatku prostředků nemohly být akceptovány. Nejde totiž o zvýšení celkových nároků na státní rozpočet, ale o způsob jeho rozdělení mezi jednotlivé oblasti veřejného zájmu. Výzkum a vývoj dlouhodobě dostává nejnižší podíl. Jiné oblasti veřejného zájmu se přibližují úrovni ve vyspělých zemích podstatně rychleji než výzkum a vývoj (viz příloha č. III.2).
Vláda se ve svých usneseních č. 282/1994 a č. 247/1997 zavázala ke zvyšování státní podpory výzkumu a vývoje na úroveň nejméně 0,7% HDP v okamžiku vstupu ČR do Evropské unie. Tento závazek je uveden i v podkladech, které jsou součástí žádosti ČR pro přijetí do EU. Realita je však jiná. Státní podpora již pět let stagnuje na cca 0,45 % HDP. Podíl státu na celkové podpoře výzkumu a vývoje je nyní v ČR výrazně nižší než ve většině vyspělých zemích. Navíc oproti nim zde prakticky chybí nepřímá podpora výzkumu a vývoje (daňová, celní aj.), což představuje zvýšení rozdílu o dalších cca 0,25 % HDP. Finanční podpora výzkumu a vývoje ze strany státu je ve srovnání s ostatními oblastmi veřejného zájmu nedostatečná a krátkodobé i dlouhodobé negativní následky této skutečnosti jsou podceňovány. Jde nejen o vnitřní i mezinárodní závazek, ale zejména o nezbytnou podmínku ekonomického i společenského rozvoje, o vzdělanost národa, o konkurenceschopnost výrobků a o budoucnost České republiky (na rozdíl od vyspělých zemí je státní podpora v ČR zaměřena na krátkodobé oblasti veřejného zájmu - viz přílohy).
Ad III.2.
Na financování výzkumu a vývoje se musí podílet podnikatelská sféra a státní rozpočet. Podpora výzkumu a vývoje z vlastních, podnikových zdrojů je základní podmínkou budoucí konkurenceschopnosti podniků. V zemích OECD se podíly státního rozpočtu na celkových výdajích na výzkum a vývoj pohybují v širokém rozmezí od 30 % do 50 %.
Ad III.3.
Prioritou při realizaci tohoto principu bude krytí nákladů na účast na 5. Rámcovém programu Evropské unie a na zapojení českých organizací do mezinárodní spolupráce tak, aby přínos pro Českou republiku byl co největší. Pro členské země Evropské unie je účast v 5. Rámcovém programu závazná, pro uchazeče o členství je politickou nezbytností. Účast v 5. RP EU není ale jen závazkem a povinností, ale především významným impulsem pro rozvoj nejen výzkumu a vývoje, ale celé ekonomiky a společnosti. Účast v 5. RP EU je natolik přínosná, že se o ni ucházejí i nečlenské země EU (Švýcarsko, Norsko, Izrael), a to za méně výhodných podmínek. Vstupní poplatek je odvozován, stejně jako ostatní ukazatele v oblasti výzkumu a vývoje, od HDP a pro ČR bude v cílovém roce činit cca 1,2 mld Kč. Na základě jednání (beroucích v úvahu mj. i závazek vlády dosáhnout při vstupu státní podpory VaV ve výši 0,7 % HDP) se podařilo získat v prvních letech úlevy - v roce 1999 bude příspěvek činit cca 320 mil Kč.
V případě dosavadní stagnace státní podpory výzkumu a vývoje by jen podíl 5. RP EU na této podpoře činil cca 14% (v zemích EU je to do 5%) a bylo by nezbytné výrazně přehodnotit nejen vědní politiku, ale i celou strukturu výzkumu a vývoje v ČR, včetně navazujících odvětví.
Ad III.4.
Stávající užití3 státní podpory výzkumu a vývoje v České republice se liší od řady evropských zemí. Největší rozdíl je v relacích užití prostředků na vysokých školách a ve státním sektoru (viz tab. č. 3 v příloze č. III.2.). Uvedený stav v užití prostředků v jednotlivých sektorech je důsledkem struktury výzkumu a vývoje, která byla oběma mechanismy rozdělování prostředků (dosavadním indexovým způsobem u institucionální podpory a veřejnou soutěží u účelové podpory) posílena. Cílem není formální dosažení úrovně EU, ale zlepšení výkonnosti a efektivnosti celého výzkumu a vývoje a zajištění přípravy špičkových odborníků.
Podíl výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj v podnikatelské sféře v posledních třech letech výrazně vzrostl. Ne tak příznivá je skutečnost, že doposud byl rozhodující objem této podpory orientován do podnikatelského sektoru (podíl podnikatelského sektoru na celkové státní podpoře již převyšuje průměr zemí EU). Na rozdíl od vyspělých zemí je tento výzkum a vývoj orientován na výrobky s malým podílem přidané hodnoty (nízkého inovačního stupně), kde je využitelnost výsledků výzkumu a vývoje nízká. Jedním z důvodů je malá spolupráce podnikatelského sektoru s výzkumnými organizacemi a vysokými školami, která je ve vyspělých zemích v této oblasti státem podporována především. Proto bude státní podpora výrazněji než doposud orientována na podporu této spolupráce.
Stanovení konkrétních podílů jednotlivých sektorů (v rozmezí běžném v zemích EU) bude záviset mj. na formulaci priorit a proto bude součástí prací na standardní politice výzkumu a vývoje. Při přípravě této politiky bude rovněž hledán vhodný poměr mezi současnou strukturou, dosahovanými výsledky a rychlostí změn směřujících k dosažení úrovně zemí EU.
Při rozdělování prostředků se bude přihlížet k úrovni dosahovaných výsledků ve výzkumu a vývoji, k efektivnosti využívání těchto prostředků a k dosahovaným přínosům pro ekonomiku a společnost.
Ad III.5.
Výše výdajů na obranný výzkum a vývoj je u jednotlivých zemí OECD značně rozdílná. Výše státních výdajů na obranný výzkum a vývoj se výrazně liší u jaderných velmocí (nad 15 % z celkové státní podpory) a u ostatních vyspělých zemí (do 10 %). Úroveň zabezpečení jejich obrany však značně převyšuje současnou úroveň v ČR.
Vykazování výdajů na obranný výzkum a vývoj procházelo od vzniku České republiky složitým procesem, souvisejícím s transformací Armády ČR. Dosavadní údaje o výši státní podpory obranného výzkumu a vývoje, které Česká republika poskytuje ve svých oficiálních dokumentech i do zahraničí, se v jednotlivých letech řádově liší. Do roku 1995 byl podíl obranného výzkumu a vývoje na celkové státní podpoře 8 %. Po roce 1995 byly prostředky na institucionálně podporovaný obranný výzkum a prostředky na obranný vývoj převedeny mimo státní rozpočet na výzkum a vývoj, tím podíl klesl pod 1 %. Po vnitřní i zahraniční kritice byly tyto výdaje od roku 1998 opět začleněny do výzkumu a vývoje a podíl obranného výzkumu vzrostl na 13 %.Podle standardů EU, NATO i OECD (jejichž metodiky jsou ve VaV vzájemně kompatibilní) jsou za výzkum a vývoj považovány veškeré výdaje na výzkum a vývoj až do fáze prototypů, funkčních vzorků atd Obranný výzkum u institucí MO a v účelových programech MO je prováděn v souladu se zákonem o státní podpoře výzkumu a vývoje. Při sestavování návrhu státního rozpočtu výzkumu a vývoje se bude v obranném vývoji vycházet ze schváleného státního rozpočtu na tuto oblast s tím, že bude upřesněn návrhem rozpočtové kapitoly MO na další rok. Oblast obraného vývoje se řídí zákonem o zadávání veřejných zakázek. Informace v CEP za oblast obranného vývoje budou uvedeny souhrnně s tím, že podrobné podklady budou k dispozici oprávněným pracovníkům na MO. Uvedená opatření jsou v souladu s platnou metodikou pro tuto oblast platnou pro členské země NATO.
Ad III.6.
Je záležitostí prací navazujících na předkládané principy, zda výzkum a vývoj určený pro uvedené oblasti bude zabezpečen samostatnými programy nebo společnými programy. Lze předpokládat, a zahraniční zkušenosti to potvrzují, že část výzkumu a vývoje pro potřeby zemědělství a potravinářského průmyslu může být a je zabezpečována v rámci podpory průmyslového výzkumu.
Ad III.7.
Navrhovaný princip je reakcí na obecné problémy ve výzkumu a vývoji, které jsou společné všem resortům. Kromě již uvedené nízké spolupráce jde o vysoký věkový průměr pracovníků v této oblasti (cca o 5 - 10 let vyšší než ve vyspělých zemích). Zvlášť znepokojivé je, že situace se nadále zhoršuje, což je dáno vysokou fluktuací mladých (např. více než 60 % doktorandů vědeckou přípravu nedokončí); dosavadní podpora zaměřená specificky na mladé pracovníky je i ve srovnání s vyspělými zeměmi v ČR velmi malá. Jiným obecným problémem je stav infrastruktury pro výzkum a vývoj4, kde přes dílčí úspěchy v informační infrastruktuře je stav velmi neuspokojivý. Posledním z obecně platných témat je komunikace výzkumné obce s uživateli výsledků a s veřejností. Tomuto problému je ve světě věnována mimořádná pozornost. V ČR je většinou velmi formální a tomu odpovídá i vztah veřejnosti k vědě.
Uvedené problémy musí řešit každý nově vyhlašovaný program tak, jak je to ve vyspělých zemích běžné. Jde tedy o změnu dosavadního přístupu, kdy jednotlivé resorty formulovaly své programy podle představ svých podřízených organizací a nikoliv podle potřeb daného odvětví. Zhodnocení programů provedené na základě usnesení vlády č. 247/1997 o Zásadách vlády ukázalo, že až na výjimky nejsou programy jednotlivých resortů srovnatelné se standardními programy zemí EU.
Ad III.8.
Po dlouhém období pochybností, zda vůbec lze hodnotit přínosy výzkumu a vývoje, jsou v posledních letech do statistik výzkumu a vývoje OECD zaváděny ukazatele podílů dané země na mezinárodním obchodu s výrobky a technologiemi špičkové úrovně (high tech) a na obchodu s výrobky a technologiemi střední úrovně (medium tech) v hodnocení základního výzkumu jsou s respektováním všech výhod a nevýhod využívány i údaje o počtu publikací a citací. K hodnocení aplikovaného výzkumu a vývoje jsou v zemích OECD využívány i údaje o počtu vynálezů. Výsledky porovnání několika relativních ukazatelů jsou uvedeny v příloze č. III.6. Hodnocení je doplňováno i dalšími kritérii. Důraz se klade multikriteriálnost hodnocení.
Dalším významným opatřením pro rozvoj výzkumu a vývoje je možnost vzniku hybridních organizačních jednotek pro spolupráci vysokých škol s Akademií věd, průmyslem (společné laboratoře), ale i hybridních organizačních jednotek pro realizaci výsledků výzkumu a vývoje.
Ad III.9.
Důvodem, který bránil vyššímu využití institucionální podpory v rámci státní podpory výzkumu a vývoje, např. na vysokých školách, byla absence pravidel a mechanismů hodnocení výzkumných záměrů a výsledků jejich činnosti ve výzkumu a vývoji. Příčin tohoto neuspokojivého stavu bylo více, mezi hlavní patřila nevyjasněná koncepce transformace vysokých škol (resp. výzkumných organizací obecně). Po řadě jednání byla v meziresortní pracovní skupině s účastí zástupců vysokých škol, výzkumných ústavů i podnikatelského sektoru tato pravidla připravena a byla přijata dne 23. dubna 1998 vládou usnesením č. 281. Obsahují nejen cílový stav, ale i přechodná opatření, která zajistí postupný přechod na systém běžný ve vyspělých zemích.
Znamená to např. umožnit a podpořit existenci výzkumných týmů, vznikajících buď pro řešení výzkumných záměrů financovaných institucionálně, nebo větších výzkumných projektů, financovaných účelově. Týmy musí mít možnost přijímat vědecké pracovníky na řešení těchto záměrů nebo projektů bez pedagogického úvazku, nebo jen s úvazkem minimálním.
Nedílnou součástí kvalifikované výchovy a výuky na univerzitách se musí stát i nespecifikovaný výzkum. Tento výzkum zabezpečuje bezprostřední propojení s výukou, obohacuje univerzitní vědecké zázemí tím, že vytváří předpoklady pro odborný rozvoj pedagogů a předpoklady pro zvyšování úrovně výuky.
Ad III.10.
Přestože se v oblasti účelové podpory výzkumu a vývoje systém ČR blíží standardům Evropské unie, i zde existuje řada problémů, které musí být dořešeny před vstupem do EU. Způsob řešení těchto problémů i důvody, které k tomu vedly, byly podrobně popsány v Zásadách vlády. Jde především o způsob formulace cílů programů (dosud jsou často formulovány pouze státní správou), který úzce souvisí se způsobem formulace priorit vědní politiky. Dále se jedná o mechanismus poskytování státní podpory aplikovanému výzkumu a vývoji, který je v EU5 podmíněn smlouvou o využití výsledků projektu. V neposlední řadě jde v této oblasti o uvedení veškerých nákladů na řešení projektů vybíraných ve veřejné soutěži a jejich úplné vyúčtování, které je velmi podstatné u podílového financování projektů. Výše podpory aplikovaného výzkumu a vývoje je limitována legislativou Evropské unie.
Ad III.11.
Novelizace obecně platných zákonů o státním rozpočtu a použití jeho prostředků (např. rozpočtová pravidla republiky a předpisy navazující) musí vycházet z legislativy a standardů Evropské unie. Základní principy jsou řešeny těmito obecnými předpisy (nikoliv specifickými zákony pro jednotlivé oblasti, jako je výzkum a vývoj). Obecně jsou tyto principy založeny na smluvně zakotveném ("rovnoprávném") vztahu mezi státní správou a právními subjekty. Z hlediska výzkumu a vývoje patří k těmto principům přímé poskytování účelových prostředků na smluvním základě podle výsledků veřejné soutěže (tj. nikoliv specificky českým systémem rozpočtových opatření). Dále sem patří povinnost státu poskytnout prostředky nejpozději do konce února daného roku, což nevylučuje smluvně dohodnutý splátkový kalendář poskytování prostředků v průběhu roku. Podmínky poskytnutí prostředků včetně jejich členění musí být stanoveny zákonem, nejsou tedy určeny jednostranným rozhodnutím státní správy.
Ad IV.1.a IV.2.
Cílem nepřímých forem podpory, zaváděných legislativními a organizačními opatřeními, je stimulovat nestátní zdroje financování výzkumu a vývoje a napomáhat koordinaci jednotlivých státních (národních) politik. Přímá podpora (subvence, dotace, granty z veřejných rozpočtů) zatěžuje výdajovou stránku rozpočtu, nepřímá podpora zatěžuje příjmovou stránku rozpočtu. Vhodná kombinace přímé a nepřímé podpory musí přihlížet k motivačním aspektům, správním nákladům na jednotlivé formy podpory, k objektivnosti a transparentnosti rozhodovacích procesů o jednotlivých formách podpory.
V zemích Evropské unie je rozsah tzv. nepřímé podpory výzkumu a vývoje různý - od prakticky nulové podpory (Itálie) až po výraznou podporu (severské země) dosahující cca výše 50 % objemu přímé státní podpory. Celkově se tento způsob podpory výzkumu a vývoje v EU snižuje na úkor přímé podpory (která roste), ale přesto dosahuje cca 25 - 30 % objemu přímé podpory.
V České republice je tato nepřímá podpora minimální. Zdá se, že dosavadní nechuť k širšímu zavedení nástrojů nepřímé podpory výrazně slábne, což dokazuje schválení návrhu na rozsáhlejší nepřímou podporu zahraničních investorů v dubnu 1998. Kromě omezeného rozsahu nepřímých nástrojů se projevují i některé nelogičnosti v jejich uplatňování.
Rozhodnutí o tom, zda vůbec zavádět nepřímé nástroje podpory, a pokud ano, tak které z nich a v jakém rozsahu, může být učiněno jen na základě podrobné analýzy. Výsledky analýzy budou uplatněny v návrhu vědní politiky, která bude vycházet z předkládaných principů.
Ad V.1.
Nadnárodnost poznatků vědy a výzkumu, otevřenost hranic a mezinárodní integrační vztahy činí mezinárodní spolupráci ve výzkumu a vývoji nezbytností i potřebou. Rozšiřování spolupráce však vyžaduje i určitou propojenost tuzemské vědní politiky na vědní politiky v zahraničí. Politika výzkumu a vývoje ČR proto musí usilovat o kompatibilitu v přístupech, hodnocení, financování i vykazování. Politika musí usilovat o postupné vyrovnání rozdílů českého výzkumu a vývoje v informačním zabezpečení, přístrojovém vybavení ČR se zabezpečením a vybaveností v zahraničí.
Přístup k 5. rámcovému programu má význam nejen pro samotný výzkum a vývoj a využití jejich výsledků, ale i význam mezinárodně politický. Nejde však jen o formální akt přístupu k 5. RP. Přístup k 5. RP na jedné straně představuje zátěž pro státní rozpočet, na straně druhé plný přístup umožňuje zapojit se do spolupráce se špičkovými pracovišti v EU, zajišťuje prospěšné vazby vědní politiky ČR s vědní politikou EU a politikami jednotlivých členských zemí. Z rozpočtu 5. RP lze získat i významné finanční příspěvky pro domácí organizace výzkumu a vývoje. Proto bude nutné věnovat značné úsilí informovanosti, kvalitní a včasné přípravě projektů výzkumu a vývoje a prosazení zástupců ČR do nejrůznějších poradních orgánů a grémií 5. RP. Součástí 5. RP je i spolupráce v rámci EURATOM, ke které byla ČR rovněž vyzvána.
Zapojování se do evropských struktur výzkumu a vývoje bude klást zvýšené nároky na administrativní zabezpečení potřebných agend. Počty pracovníků ani jejich úroveň zatím nejsou dostatečné.
Bude nutné pokračovat i v rozvíjení spolupráce s dalšími vládními i nevládními organizacemi, jako jsou programy vědeckého výboru NATO, COST, EUREKA a organizace EMBC, ESA, CERN a další.
Ve dvoustranných spolupracích stále ještě přežívají některé formální nedostatky z minulosti. Dvoustranná spolupráce musí být intenzivní a soustředěná především na země OECD a na ty oblasti výzkumu a vývoje, které ČR přinášejí skutečné výhody. Spolupráce musí být založena na konkrétních projektech, které umožní vzájemnou komplementaritu vědeckých týmů a dosažení efektivních přínosů pro účastníky projektů. Jednou z nejlepších je dvoustranná spolupráce s USA, která již přinesla řadu konkrétních výsledků.
Ad VI.1.
Přestože je oblast výzkumu a vývoje ze všech 31 negociovaných oblastí po právní stránce nejblíže Evropské unii (je zde nejméně problémů), zbývá zde dořešit řadu velmi důležitých otázek. Část z nich již byla uvedena v předchozích bodech. Souhrnně vzato se týkají zejména podpory aplikovaného výzkumu a vývoje (čím blíže k výrobě, tím striktněji stanoví legislativa EU podmínky, za kterých stát může výzkum a vývoj podporovat). Tyto změny jsou, zejména v konkrétních formulacích, natolik rozsáhlé, že je nelze zajistit pouhou novelizací stávajícího zákona. Kromě toho veškeré povinnosti ukládané právnickým i fyzickým osobám musí být zakotveny v zákoně. Tento nový zákon, jehož příprava již byla zahájena, bude muset reagovat i na změny, ke kterým dochází transformací vysokých škol a výzkumných organizací na neziskové subjekty.
Ad VI.2.
Současný systém státní správy výzkumu a vývoje v ČR je silně decentralizovaný, personální a odborné kapacity jsou nedostatečné. Meziresortní problematiku výzkumu a vývoje zabezpečuje v ČR cca 20 pracovníků, což je nesrovnatelně méně než v zemích EU, ale i méně než např. v Polsku a Maďarsku. Mnoho aktivit, které v zahraničí zabezpečují orgány státní správy s hlavní působností pro výzkum a vývoj, zabezpečuje v ČR Rada vlády ČR pro výzkum a vývoj bez potřebného administrativního zázemí.
V rámci přípravných prací pro převod předkládaných principů vědní politiky do formy standardní politiky bude nutné posoudit přednosti a nedostatky dvou námětů, které jsou v poslední době častěji diskutovány:
Zřízení ministerstva pro vědu a vysoké školství (ev. ministerstva vědy s jinou kombinací působností);
Zřízení rozpočtové kapitoly, ve které by byla soustředěna podstatná část prostředků státního rozpočtu na výzkum a vývoj (nikoli veškeré prostředky). Tato rozpočtová kapitola by byla buď ve správě nového ministerstva, nebo ve správě některého ze stávajících ústředních orgánů státní správy.
Ad VI.3.
V souvislosti s připravovanou všeobecnou transformací stávajících rozpočtových a příspěvkových organizací bude nutné řešit i specifické problémy týkající organizací tohoto typu, které se zabývají výzkumem a vývojem. Týká se to především Akademie věd ČR a většiny zbývajících resortních výzkumných pracovišť.
Ad VII.1.
V rámci výzkumu a vývoje jsou sice přijímány konkrétní programy, zaměřené na podporu mladých vědců, ale ty mohou situaci řešit pouze částečně. Hlavní překážkou jsou platné mzdové předpisy, které kladou zvýšený důraz na délku praxe a nedostatečně přihlížejí k úrovni dosahovaných výsledků. Další překážkou je obecně nízká úroveň platů ve výzkumu a vývoji ve srovnání se zahraničím (nejen absolutně, ale i relativně - např. v relaci k průměrné či minimální mzdě). Úkoly uložené v Zásadách vlády v roce 1997 nebyly splněny, a tak jedinou nadějí pro mladé vědce je transformace vysokých škol a výzkumných organizací, která mzdové otázky vyjímá z působnosti státních úředníků.
Opatření musí být zaměřena na:
Motivaci, odbornou výchovu a utváření prostoru pro rozvoj osobnosti.
Osobní rozvoj bez ohledu na věk je předpokladem dobré úrovně výzkumu
a vývoje. Pokud jde o motivaci, jedná se především o motivaci finanční.
Významné místo však musí mít i vytváření celkově příznivého tvůrčího prostředí
(rozvoj infrastruktury dostupné na pracovišti, časové možnosti - nepřetěžování
pedagogickými a jinými úvazky, možnost účasti na zahraničních konferencích
a studijních či pracovních pobytech).
Podporu mladých a mimořádných talentů
Podmínkou je vytváření sociálního zázemí doktorandů a mladých asistentů
a další rozvoj postdoktorandských pobytů a stipendií. Důraz musí být kladen
na ty formy přípravy, které posilují schopnost pro budoucí účast na řešení
interdisciplinárních problémů.
Zahraniční výměny
Výměny jsou neoddělitelnou a efektivní součástí dnešní vědecké práce.
Mobilitě vědeckých pracovníků je v zahraničí věnována značná pozornost
a značné prostředky. Podpora mezinárodních výměn pracovníků, výměn s výzkumnými
pracovišti v průmyslu je součástí 5. rámcového programu EU a řady specifických
programů v jednotlivých zemích OECD.
Problém, který trápí nejen USA, ale i země Evropské unie - postavení žen ve výzkumu a vývoji, se nezdá být ve vědecké obci ČR aktuální. V České republice tento problém není v malém zastoupení žen ve výzkumu a vývoji (v řadě oborů je tomu dokonce naopak), ale v jejich minimálním zastoupení v roli vedoucích vědeckých týmů apod. Rovněž tato otázka a možnosti jejího řešení (např. teleworking aj.) budou v politice řešeny.
Ad VIII.1.
Význam infrastruktury výzkumu a vývoje vzrostl s rozvojem informačních a komunikačních technologií v posledních letech. Zlepšení přístupu k informačním zdrojům nejrůznějšího druhu zvyšuje výkonnost a efektivnost výzkumu a vývoje, zvyšuje rychlost a efektivnost využití výsledků výzkumu a vývoje.
Podpora této oblasti bude více cílená než doposud. Bude zaměřena na informační infrastrukturu sloužící výzkumu a vývoji, na vědeckou obcí koordinovaný nákup publikací, knih, přístrojů a zařízení a na vytváření podmínek pro tuto koordinaci ze strany státu.
V rámci podpory informační infrastruktury bude podporován zejména účelný rozvoj vysokokapacitních počítačových sítí, zlepšování přístupu k superpočítačům a vytváření a poskytování tzv. metainformací , tj. informací o informacích a jejich dostupnosti.
Ad VIII.2.
Princip se týká především knihoven. Vláda podpoří transformaci a integraci vysokoškolských a dalších odborných knihoven. Prostředky do knihovních a informačních služeb budou koncentrovány s cílem:
Ad IX.1.
Vzhledem k prudkému rozvoji výzkumu a vývoje je nutné řešit otázku morálně-etických aspektů provázaně po dvou liniích. První z nich je linie právní, kde se průběžně kodifikují jak otázky týkající se používání finančních prostředků, tak problémy přesahující hranice výzkumu a vývoje (lidský genom atd.). Druhou z nich je morální linie, kde sama vědecká obec stanovuje pravidla "slušného chování" tam, kde jde o otázky vědecké etiky (např. vymýšlení výsledků, zneužití informací získaných při posuzování cizích projektů, aj.). Protože hranice mezi oběma liniemi je neostrá a v čase se mění, je nutná, podobně jako při formulaci priorit, vzájemná diskuse a hledání konsensu. Řešení těchto dlouho odkládaných otázek a otevřená diskuse o nich jsou při formulaci politiky výzkumu a vývoje nezbytné.
V poslední době se objevují případy většího či menšího porušování morálně etických zásad, které však nemohou být řešeny jako nedodržení zákonů či předpisů. Absence morálního kodexu vědy vede k žádostem o zásahy státní správy u problémů, které nelze řešit v rámci právních norem, nekonečným osobním sporům a k řadě dalších nežádoucích jevů. Státní správa by uvítala, kdyby vědecká obec sama připravila kodex etického chování vědců a postupy pro sankcionování jeho nedodržování.
Obdobné kodexy byly vypracovány a zavedeny již v řadě zemí (V. Británie, Německo, Rakousko aj). Značnou pozornost tomuto problému věnují i příslušné orgány EU.
Ad IX.2.
Tyto postupy, které se netýkají jen výrobků a technologií, ale prakticky všech využitelných výsledků výzkumu a vývoje, jsou v zahraničí běžnou součástí výzkumu a vývoje, a to již při jeho zahájení ("technology assessment", "risk assessment", aj.). V České republice dosud nejsou součástí výzkumu a vývoje, jsou řešeny až při zavádění výroby či postupu do života nebo při vzniklých problémech. Stejně jako u ostatních principů jde o součást procesu nezbytného nejen pro přijetí do Evropské unie, ale obecněji pro dosažení úrovně a standardu vyspělých zemí.
Ad X.1.
Prakticky jediným nástrojem, který komunikaci vědy a veřejnosti6 podporuje, jsou doposud velmi omezené programy, zaměřené na presentaci výsledků výzkumu a vývoje pro odbornou veřejnost (konference, publikace, apod.). Tato skutečnost spolu se zatím nedostatečným způsobem hodnocení vědecké práce vede k tomu, že kromě osobní aktivity několika jednotlivců je komunikace s veřejností minimální. Význam vědy a výzkumu a jejich přínosů pro společnost jsou veřejností vnímány silně zkresleně. Veřejnost má často lepší vztah k různým alternativním cestám, pavědám, šarlatánství, mnohdy podléhá i vyloženým podvodníkům.
Ve vyspělých zemích je komunikace vědců s veřejností, která jim za jejich výsledky svými daněmi zajišťuje prostředky, mnohem bohatší a úspěšnější. K nápravě nedostatků může přispět jednak posilování osobní odpovědnosti jednotlivých vědců za dobré vztahy s veřejností, jednak i řada různých nástrojů pro podporu komunikace. Jedná se např. o uznání popularizace vědy jako součásti vědecké práce nebo o podporu jednotlivých aktivit na základě konkrétních programů.
Realizace politiky společenství ve výzkumu a vývoji je založena na principech vysoké vědecké a technologické úrovně a relevance výzkumných činností pro cíle vyplývající ze smlouvy o Evropském společenství.
Při respektování budoucích poměrů náklady/užitky, které jsou základním kritériem optimálního využití prostředků v Evropě, jsou stanovena témata pátého rámcového programu a jejich cíle na základě společných kritérií. Kritéria je možné uspořádat do třech kategorií:
Sociální potřeby
Tato kritéria mají přispět k dosažení cílů unie v sociální oblasti, které odpovídají očekáváním a požadavkům občanů.
Hospodářský rozvoj, vědecké a technologické7 perspektivy
"Nadhodnota pro společenství" a princip subsidiarity
Pomocí těchto kritérií mají být postiženy (zachyceny) cíle, pro jejichž dosažení nestačí výzkumné úsilí jednotlivých zemí, a které mohou být dosaženy efektivněji společným výzkumem na úrovni společenství.
Tato kritéria platí i pro realizaci programu, přípravu specifických programů a výběr činností v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a předvádění (demonstrací). Kritéria budou podle potřeby doplňována.
graf č.1
Graf vypuštěn na základě zápisu z jednání vlády: "vláda přijala usnesení č. 397 s tím, že bude upravena část III.2. předloženého materiálu podle připomínky ministryně zdravotnictví".
graf č.3
graf č.4
V grafu č. 1 je znázorněn vývoj státní podpory VaV v ČR od roku 1993, která v posledních letech stagnuje. Zároveň je zde znázorněn cílový stav (0,7 % HDP) a růst, který se při přijetí Zásad vlády v roce 1994 a v roce 1997 předpokládal.
V grafu č. 2 je uvedeno srovnání podpory oblastí veřejného zájmu státem v ČR a v EU (podíl výdajů na danou oblast jako = HDP v ČR a v EU). Ze všech oblastí je výzkum a vývoj podporován nejméně.
V grafu č. 3 je uveden podíl výzkumu a vývoje na vysokých školách v ČR a v EU. Na rozdíl od vyspělých zemí, kde tento podíl dosahuje 30% kolísá v ČR okolo 10%. To souvisí jak s nízkou podporou obou oblastí veřejného zájmu státem (viz předchozí graf), tak s užitím státních prostředků na výzkum a vývoj v jednotlivých sektorech (viz tab. č. 3).
V grafu č. 4 je uvedeno srovnání celkových a státních výdajů na výzkum a vývoj v ČR a v EU. Státní podpora výzkumu a vývoje je nízká nejen v relaci k ostatním oblastem veřejného zájmu (viz graf č. 2), ale i vzhledem k prostředkům, které do výzkumu a vývoje vkládá podnikatelský sektor. Jedním z důsledků je pak malá podpora výzkumu a vývoje progresivních, ale rizikových technologií, která se projevuje stále malým podílem výrobků s vysokou přidanou hodnotou na exportu.
V tab. č. 1 je uvedeno členění prostředků na výzkum a vývoj v letech 1993 - 1998. Obdobnou statistiku OECD (resp. EU) nesleduje, protože jednotlivé etapy výzkumu a vývoje se prolínají a jejich rozdělení je spíše orientační.
V tab. č. 2 je uveden vývoj výdajů na civilní a obranný výzkum a vývoj v letech 1993 - 1998. Velmi znepokojující je, že podíl výdajů na civilní výzkum a vývoj prakticky celou dobu klesá, v posledních letech výrazně.
V tab. č. 3 (na následující stránce) je užití prostředků státního rozpočtu v jednotlivých sektorech. Ve srovnání s EU jsou ve struktuře výzkumu a vývoje značné rozdíly, které jsou komentovány v důvodové zprávě.
V tab č. 4 je uveden přehled údajů a pramenů o státní podpoře výzkumu a vývoje v ČR v letech 1993 až 1998. Hlavní příčinou rozdílů mezi jednotlivými lety jsou výdaje na obranný výzkum a vývoj, které z důvodů neujasněnosti jejich užití se v jednotlivých letech výrazně liší (viz důvodová zpráva´).
Poznámky:
*) U AV ČR jsou podle metodiky OECD uvedeny jen prostředky, které byly
užity ústavy AV ČR. Z hlediska rozpočtové kapitoly AV ČR, přes kterou jsou
státní prostředky pro ústavy AV ČR převáděny je tedy uvedeno saldo (rozdíl
mezi výdaji a příjmy) a proto užití prostředků celkem nesouhlasí s výdaji
státního rozpočtu na VaV (viz tabulka č. 4).
**) U MO není uveden na obranný vývoj - z hlediska metodiky OECD a NATO
jde o prostředky, jejichž užití je vykazováno v podnikatelském sektoru.
Rok1999 je odhadem předpokládané skutečnosti dle dosavadního trendu
(v roce 1998 nebyly všechny účelové prostředky ještě nerozděleny).
Užití u ústavů AV zahrnuje -institucionální prostředky AV, skutečný podíl
AV z GA ČR; skutečné prostředky z dalších programů; skutečné prostředky
z IGA AV.
Užití u VŠ zahrnuje - institucionální prostředky MŠMT, skutečný podíl z
GA ČR; skutečné prostředky z dalších programů.
Užití u podnikatelského sektoru zahrnuje skutečné prostředky dle CEP.
Užití u rezortního výzkumu zahrnuje institucionální prostředky resortů;
skutečný podíl z GA ČR; skutečný podíl z dalších programů.
Poznámky:
SR) = státní rozpočet
*) Po změnách ve výdajích na VaV u MO jsou zpětně dopočítávány údaje
na VaV z minulých let tak, aby byly vzájemně srovnatelné.
**) Údaje nepocházejí přímo ze SR, ale z návrhu státního rozpočtu VaV podle
Rady.
***) Po uvedení výdajů za MO se zákonem o státním rozpočtu z následujícího
roku zvýšily výdaje na VaV v roce 1997 (přes snížení dané vlivem 2. balíčku)
výdaje na 7 772 mil Kč (0,471 % HDP).
Struktura a vazby orgánů státní správy a institucí ve výzkumu a vývoji (VaV) jsou v jednotlivých zemích značně odlišné a závisí zejména na celkovém systému státní správy a na historickém vývoji. Převážná většina vyspělých zemí má specializovaný meziresortní orgán pro oblast VaV - ministerstvo, vládní komise, radu či výbor se správním aparátem či parlamentní orgán se správním aparátem. V některých zemích má ústřední orgán pro VaV i další kompetence, nejčastěji pro vysoké školy. Zároveň existují v těchto zemích nejrůznější poradní orgány ( často se stálým aparátem ) na úrovni vlády i na úrovni resortů. Významnou úlohu mají i právnické osoby koordinující a financující výzkum, výzkumná společenství atd.
1. V následující části jsou uvedeny základní charakteristiky institucionálního uspořádání státní správy v oblasti VaV ve vybraných zemích. Charakteristiky jsou uvedeny pro orgány Evropské unie, pro jednotlivé země Evropské unie ( kromě Lucemburska ) a dále pro USA, Japonsko, Maďarsko a Polsko.
2. Charakteristiky vyjadřují aktuální stav, tak jak je prezentován v oficiálních materiálech o vědní politice jednotlivých zemí, resp. EU. Použity byly i informace zveřejňované na internetu a oficiální statistiky OECD (viz seznam literatury na konci textu). Nejaktuálnější informace byly získány dotazem na českých zastupitelských úřadech v jednotlivých zemích (U.S.A., Velká Británie, Německo, Irsko, Francie, Belgie, Itálie, Španělsko, Maďarsko a Polsko).
3. Institucionální uspořádání není výsledkem řešení nějaké optimalizační úlohy, ale konsensem různých zájmů a cílů. Je závislé na politickém systému (orientaci vládnoucí strany či koalice), tradicích, potřebě kompatibility s celkovým systémem státní správy a mnohdy i personálních faktorech.
4. V zásadě existují dva systémy uspořádání:
5. Decentralizované systémy bývají obvykle doplněny vládním koordinačním orgánem, do jehož působnosti patří VaV (rady, výbory, apod.). Obdobné orgány ale existují i v řadě zemí se systémem centralizovaným. Důvodem proto je, že i v centralizovaném systému je potřebné zajišťovat komunikaci mezi resorty s působností ve VaV.
6. Téměř ve všech zemích jsou pro záležitosti VaV ustaveny poradní orgány vlády, složené z předních představitelů VaV. V některých zemích (Japonsko, USA aj.) jsou z řad představitelů VaV ustaveny i všeobecné poradní orgány vlády, které se na požadavek vlády vyjadřují i k jiným problémům , než je VaV.
7. Ve většině zemí existují samostatná pracoviště - nejrůznějších právních forem - která se zabývají základním výzkumem a jsou financována z veřejných prostředků. Obdobná pracoviště existují i pro tzv. cílený, resp. strategický výzkum. Na financování této druhé skupiny pracovišť se podílí i soukromá podniková sféra.
Přehledně jsou hlavní informace shrnuty v dodatku, který obsahuje:
A. tabulku shrnující základní informace o struktuře
státní správy pro oblast VaV obsažené v textu.
B. tabulku s grafem znázorňující podíl orgánů a institucí
na státním financování VaV v některých zemích.
Komise EU má samostatného komisaře pro VaV. Od konce roku 1994 je komisařkou
bývalá předsedkyně francouzské vlády E. Cressonová). Záležitostmi výzkumu
se zabývají především dvě ředitelství Komise a to DG XII -Výzkum a vývoj
a DG XIII -Telekomunikace, informatika a využití výsledků výzkumu. Vrcholným
orgánem EU je Rada ministrů členských zemí s působnostmi pro výzkum
a vývoj, která se schází minimálně čtyřikrát do roka.
Poradním orgánem Komise je Výbor pro vědecký a technologický výzkum
(CREST), složený ze špičkových vědců a manažerů výzkumu, jmenovaných vládami
členských zemí EU. Každá země má ve výboru CREST jednoho zástupce. Jednání
výboru se zúčastňují jako pozorovatelé zástupci Norska, Islandu a Lichtenštejnska.
Komise EU spolupracuje i s dalšími předními vědeckými sdruženími Evropy,
jako jsou např. Evropská vědecká nadace (ESF), Shromáždění evropské vědy
a technologie (ESTA), Academia Europea - sdružení 1500 předních vědců a
Aliance evropských akademií.
V Evropském parlamentu je ustaven Výbor pro výzkum, technologický rozvoj
a energetiku.
Z rozpočtu EU je VaV financován převážně programovým způsobem. Existují
i společná evropská pracoviště, která jsou financována institucionálně.
Rozpočet EU na 5.rámcový program a EURATOM na období 1999 - 2002 podle
stávajícího návrhu činí 16,4 mld. ECU.
Tříúrovňová, komplikovanější struktura státní správy v oblasti VaV v
Belgii odráží skutečnost federálního uspořádání země (tři oblasti a tři
komunity). Základní princip dělení kompetencí mezi "federaci, společenství
a regiony" v oblasti VaV byl položen při celkové institucionální reformě
v roce 1988.
V otázkách politiky VaV rozhoduje federální vláda a za její realizaci a
přenos na nižší úrovně je odpovědné Ministerstvo pro vědní politiku
(Ministere de la Politique Scientifique). Ministr zastává rovněž funkci
koordinátora mezi jednotlivými ministerstvy přes oblast VaV. Výkon federální
státní správy pro VaV přísluší Úřadu vědní politiky (Science Policy Office
- SPO). SPO provádí horizontální koordinaci výzkumných programů na federální
úrovni a řídí různé aktivity spadající do jeho kompetence. Jde především
o oblast definování priorit federálního státu pro VaV a koordinaci spolupráce
v této oblasti na mezinárodní úrovni.
Vedle federální instituce pro VaV existují v Belgii pro VaV instituce komunotární,
tj. na úrovni dvou dominantních Společenství Belgie a Regionů. V případě
Vlámského společenství je nejvyšším orgánem pro VaV Vlámská rada pro výzkum
a vědu (Vlaamse Raad voor Wetenschapsbeleid) a v případě Francouzského
společenství je to Rada pro vědu a výzkum Francouzského společenství a
Valonského regionu (Conseil de la Politique scietifique de la Communauté
francaise et de la Région Wallonne).
Finanční toky z rozpočtu na VaV však procházejí příslušnými ministerstvy:
hospodářství, zemědělství, rozvoje, obrany, zdravotnictví a životního prostředí.
Poradním orgánem vlády v oblasti VaV je Federální rada pro vědu, techniku
a kulturu (Services Fédéraux des Affires Scientifiques, Techniques
et Culturelles). Ten se skládá z 33 členů-odborníků, jmenovaných králem.
Složení respektuje přijatý federální princip.
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků: 1,4 mld.USD, to je 0,43%
HDP.
Struktura státní správy v oblasti VaV představuje typický skandinávský
systém se značnou decentralizací. V podstatě všechna dánská ministerstva
mají ve svých působnostech i podporu VaV.
Ministerstvo pro výzkum a informační technologie (Forskningsministeriet
- Ministry for Research and Information Technology), do jehož působnosti
patří Dánská národní nadace pro výzkum (Danish National Research Foundation),
Národní laboratoře (National Laboratory - RISO) a další výzkumné instituty.
Do působnosti Ministerstva školství (Ministry of Education) patří Dánská
akademie výzkumu (Danish Research Academy), univerzity a další instituce.
Do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu patří Dánská akademie technických
věd (Danish Academy of Technical Sciences), Dánské technologické ústavy
(Danish Technological Institute) a Rada pro rozvoj průmyslu a obchodu (Industry
and Trade Development Council).
Spolupráci ministerstev koordinuje Ministerský výbor pro výzkum a technologie
(Interministerial R&D Committee - DIFT), jehož předsedou je ministr
pro výzkum a technologie. Sekretariát výboru je samostatnou částí Ministerstva
pro výzkum a technologie. Výbor kromě jiného koordinuje šest výzkumných
rad, které organizačně zabezpečují VaV v příslušných oborech.
Poradním orgánem vlády a parlamentu je Dánská rada pro politiku výzkumu
(Danish Council Research Policy). Rada má dvacet až dvacetpět členů, vesměs
aktivních pracovníků VaV. Určité poradní funkce plní i šest zmíněných výzkumných
rad. V Dánsku existují i dva velké fondy (nadace) pro podporu VaV: Dánská
národní nadace pro výzkum (Danish National Research Foundation), založená
v roce 1991, která rozděluje ročně kolem 150 mil. DKK a Dánský fond pro
rozvoj průmyslu (Danish Fund for Industrial Growth), založený v roce 1992,
který rozděluje ročně kolem 300 mil.DKK. Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných
prostředků: 1,178 mld.USD, to je 0,75 % HDP.
Finsko stejně jako ostatní skandinávské země má decentralizovaný sytém
státní správy v oblasti VaV. Prostředky z veřejných zdrojů na VaV rozděluje
několik ministerstev. Do působnosti Ministerstva školství, vědy a kultury
(Ministry of Education, Science and Culture) patří: Finská akademie (Academy
of Finland), sedm výzkumných rad pro jednotlivé oblasti VaV a Ústřední
kancelář výzkumných rad (Central Board of Research Councils), dále dvacet
jedna univerzita a tři výzkumné ústavy. Do působnosti Ministerstva průmyslu
a obchodu (Ministry of Trade and Industry) patří Centrum pro technologický
rozvoj (Technology Development Center) a tři výzkumné ústavy. Do působnosti
Ministerstva zemědělství a lesnictví (Ministry of Agriculture and Forestry)
patří šest výzkumných ústavů.
Koordinačním orgánem je Finská rada pro vědní a technologickou politiku
(Finish Science and Technology Policy Council), kterou řídí předseda vlády.
Rada vznikla v roce 1987, má šestnáct členů: ministr školství, ministr
průmyslu a obchodu, další dva ministři, prezident Finské akademie, představitelé
Rady pro vysoké školství, Rady pro průmysl a zástupce odborů.
Poradní orgány existují při jednotlivých ministerstvech. Výdaje na VaV
v roce 1996 z veřejných prostředků: 1,15 mld. USD, to je 0,83% HDP.
Struktura státní správy v oblasti VaV ve Francii je typickým centralizovaným
systémem. Ministerstvo školství, výzkumu a technologie (Minist(re
de l´Education nationale, de la Recherche et de la Technologie) je orgánem
státní správy, které je odpovědné za oblast VaV. Koordinuje činnost jednotlivých
výzkumných center a připravuje politiku výzkumu. Při ministerstvu působí
Vrchní poradní orgán pro výzkum a technologii (Conseil Supérieur
de la Recherche et de la Technologie), kterému předsedá ministr školství,
výzkumu a technologie. Jde o poradní orgán ministerstva, především pro
hlavní směry politiky výzkumu. Je konzultován v otázkách rozpočtu na VaV
(a jeho rozdělení mezi jednotlivé oblasti), v otázce výroční zprávy o VaV
čtené každoročně ministrem v parlamentu, v otázkách výhledových plánů VaV,
v zakládání veřejných institucí VaV a v dalších oblastech.
Jednotlivá výzkumná střediska (z nichž řada je soukromých), však mají poměrně
vysokou autonomii, sama si stanovují své plány výzkumu a zajišťují koordinaci
s dalšími středisky prostřednictvím pravidelných schůzek ředitelů těchto
středisek.
Nejvýznamnější výzkumnou institucí je Státní centrum pro vědecký výzkum
(Centre national de la recherche scientifique - CRNS), které sdružuje více
než tisíc laboratoří v sedmi základních směrech výzkumu, avšak nehraje
roli koordinátora.
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků: 14,761 mld.USD, to je
0,99% HDP.
Holandsko má zvláštní formu uspořádání státní strávy v oblasti VaV,
kterou je možno charakterizovat jako přechod mezi centralizovaným a decentralizovaným
systémem. Za tvorbu a meziministerskou koordinaci výzkumné politiky je
odpovědné Ministerstvo školství, kultury a věd (Ministry of Education,
Culture and Sciences), do jehož působnosti patří třináct univerzit a velké
sdružení výzkumných ústavů s názvem Holandská organizace pro vědecký výzkum
(Netherlands Organization for Scientific Research - NWO). Odpovědnost za
tvorbu a meziministerskou koordinaci technické politiky má Ministerstvo
hospodářství (Ministry of Economic Affairs), do jehož působnosti patří
Holandská organizace pro aplikovaný vědecký (cílově orientovaný) výzkum
(Netherlands Organization for Applied Scientific Research - TNO).
Významé koordinační funkce vyšší úrovně plní Meziministerský výbor pro
strukturální politiku, který se zabývá i vybranými problémy výzkumné a
technologické politiky. Poradním orgánem vlády pro záležitosti VaV je Poradní
výbor pro vědní a technickou politiku (Advisory Committee for Science
and Technological Policy), složený z předních představitelů VaV a průmyslu.
Zvláštním poradním orgánem pro veškeré problémy vládní politiky je vědecká
rada pro politiku vlády.
Holanská organizace pro aplikovaný vědecký (cílově orientovaný) výzkum
(TNO) prokazuje mimořádné zahraniční aktivity. Byly založeny pobočky v
Japonsku (Tokio) a USA (Detroit). V České republice byla v Praze v lednu
1996 otevřena kancelář pro střední a východní Evropu. Pobočky připravují
a koordinují společné projekty pracovišť příslušných zemí s ústavy TNO
a dalšími holandskými výzkumnými pracovišti.
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků: 3,480 mld.USD, to je
0,88% HDP.
Systém státní správy pro oblast VaV má v Irsku centralizovaný charakter.
Celý systém řízení prochází změnami, které mají za cíl optimalizovat státní
správu a uvést ji do souladu s podmínkami, které vyplývají pro Irsko z
členství v EU.
Orgánem státní správy s odpovědností za VaV je Ministerstvo podnikání,
obchodu a zaměstnanosti (Department of Enterprise, Trade and Employment).
Poradním a koordinačním orgánem pro průmyslový rozvoj , vědu a techniku
je agentura FORFÁS. Jejím prostřednictvím prosazuje stát svojí politiku
VaV. Ta přitom využívá dalších dvou subjektů: FORBAIRT ( podpora domácího
průmyslu) a IDA Ireland (podpora vnitřních investic).
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků: 0,206 mld.USD, to je
0,32% HDP.
Systém organizace státní správy v oblasti VaV má v Itálii tradičně centralizovaný
charakter. Na prvním stupni řízení oblasti VaV je Ministerstvo univerzit
a vědeckotechnického výzkumu (Ministero dell Universita e della Ricerca
Scientifica e Technologica - MURST).
MURST je nejvyšším koordinátorem vědeckotechnického výzkumu v národním
měřítku a garantuje propojení univerzitních vědeckých pracovišť s výzkumnými
ústavy. Především určuje základní politickou linii ve výzkumu a vyhlašuje
a koordinuje strategické Národní výzkumné programy (Piani Nazionali di
Ricerca). Dále zajišťuje financování výzkumu v celonárodním měřítku. Ministr
předkládá vládě návrh rozpočtu pro jednotlivé národní instituce zaměřené
na VaV. Poradními orgány MURSTu je Národní rada pro vědu a technologii
(Consiglio Nazionale della Scienza e della Tecnologia - CNST) a Národní
univerzitní rada (Consiglio Universitario Nazionale - CUN).
MURST je v kontaktu se všemi ministerstvy, která v rámci svého rezortu
zajišťují výzkum. Ministr MURSTu je členem Meziministerského výboru pro
ekonomické plánování (CIPE), Ministerského výboru pro koordinaci průmyslové
politiky (CIPI) a Meziministerského výboru pro hospodářskou zahraniční
politiku (CIPES). Velmi důležitou úlohu v organizaci VaV hraje Ministerstvo
zahraničních věcí (Ministero delli Affari Esteri). Jeho sekce pro mezinárodní
vědeckotechnickou kooperaci má za úkol uzavírat mezinárodní dohody o vědeckotechnické
spolupráci a sledovat pro MURST mezinárodní programy.
Druhý stupeň řízení VaV představuje několik institucí, řízených MURST.
Na prvním místě je to Národní rada pro vědeckotechnický výzkum (Consiglio
Nazionale delle Ricerche - CNR), která rozvíjí a realizuje základní výzkum
v celonárodním měřítku. Disponuje 334 výzkumnými pracovišti, rozmístěnými
po celém území Itálie. CNR má devět Národních ústavů, jejichž úkolem je
koordinovat výzkum v jednotlivých oblastech. Kromě Národních ústavů má
CNR jěště Národní poradní výbory (Comitati Nazionali di Consulenza) pro
patnáct vědních oborů.
CNR spolupracuje s průmyslovými pracovišti i se soukromými laboratořemi.
Kromě organizace výzkumu zajišťuje meziuniverzitní spolupráci s jinými
zeměmi (hlavním partnerem CNR v ČR je AV ČR, s níž spolupracuje na bilaterálních
i multilaterálních programech).
CNR vyhlašuje rovněž konkurzy na stipendia v Itálii a v zahraničí pro oblast
výzkumu a rovněž stipendia CNR - NATO s cílem přípravy vysoce kvalifikovaného
personálu. Na stejné úrovni jako CNR vystupují v národním měřítku v roli
koordinátora v dané oblasti výzkumu následující agentury:
Vedle výše uvedených agentur působí v oblasti VaV Italská agentura APRE,
orientovaná na podporu evropského vědeckotechnického výzkumu. Jde o neziskovou
organizaci, která vznikla v roce 1989 z podnětu Evropské komise a MURST
a spolupracuje se státními a privátními subjekty. Je mimo jiné základní
databankou o programech výzkumu v Evropě, soustřeďuje dokumenty a poskytuje
základní informační servis.
Italská vědní politika masivně podporuje účast v mezinárodních programech
VaV , jako např. CCR Centro Comune di Ricerca, Grandi Macchine, Spazio,
EUREKA a ANTARTIDE.
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků: 5,653 mld. USD, to je
0,63% HDP.
Nejvyšším poradním orgánem v oblasti VaV na úrovni vlády je Vědeckopolitické
kolegium (Tudománypolitikai - TPK). Jeho předsedou je premiér a členy
jsou ministr kultury a školství, ministr financí, předseda AV, předseda
Celostátního výboru pro technický rozvoj - OMFB, předseda Celostátního
výboru vědeckého výzkumu - OTKA a předseda Maďarské konference rektorů.
Vláda ho zřídila se zřetelem na mimořádný význam vědeckého výzkumu a za
účelem vytvoření a udržování patřičných kontaktů mezi Maďarskou akademií
a vládou.
Úkolem kolegia je koordinace (nikoliv řízení) vědecké a vědecko-výzkumné
činnosti domácích autonomních ústavů VaV na úrovni vlády. Kolegium poskytuje
vládě informace při zdůvodňování koncepčních rozhodnutí a při přípravě
právních předpisů souvisejících s VaV. Dále vede konzultace o problematice
základního výzkumu a mezinárodní spolupráci, i o podpoře aplikovaných a
rozvojových programů. Pravidelně informuje maďarskou veřejnost o aktuálních
otázkách vědeckého výzkumu.
Organizační a koordinační úkoly Kolegia zajišťuje Úřad předsedy vlády.
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků činily 0,36 % HDP.
Jde o centralizovaný systém s řadou specifik, vyplývajících z federálního
uspořádání státu. Za tvorbu státní politiky VaV a podstatnou část její
realizace odpovídá Spolkové ministerstvo vzdělání, výzkumu a technologií
(Bundesministerium f(r Bildung, Wissenschaft, Forschung & Technologie
- BMBFT). Ve většině spolkových zemí existují samostatná ministerstva pro
výzkum, často i s dalšími kompetencemi (školství, doprava ap.). Spolkové
ministerstvo BMBFT odpovídá za tvorbu státní politiky a podstatnou část
její realizace. Z rozpočtu tohoto ministerstva jde podstatná část prostředků
spolkového rozpočtu na VaV.
Klíčové postavení v koordinaci a přípravě německé vědecké a výzkumné politiky
mají tři instituce, z nichž však dvě jsou "dítětem federální struktury
SRN". Jedná se o: Stálou konferenci zemských ministrů kultury v SRN
(St(ndige Konferenz der Kulturminister der L(nder in der BDR - KMK), která
slouží koordinaci politiky hlavně v oblasti vysokých škol mezi jednotlivými
spolkovými zeměmi a
Spolková komise pro plánování a podporu výzkumu (Bund-L(nder-Kommission
f(r Bildungsplanung und Forschungsf(rderung - BLK), zabývající se výhradně
koordinací školské a výzkumné politiky mezi spolkem a spolkovými zeměmi
Skutečným spolkovým meziministerským koordinátorem je ovšem Vědecká
rada (Wissenschaftsrat - WR). Rada má 54 členů (32 jmenuje spolkový
prezident, z toho 24 na základě společného návrhu velkých výzkumných institucí
a na základě společného návrhu zemských vlád a spolkové vlády; 22 členů
vysílají do Rady spolková vláda a vlády spolkových zemí přímo). Členy rady
jsou přední osobnosti VaV a jeho řízení. Úkolem WR je příprava doporučení
obsahového a strukturálního rozvoje vysokých škol, vědy a výzkumu v SRN
a vypracování odborných posudků na základě požadavků spolkových zemí, spolku,
případně i BLK nebo KMK.
Rada však nerozděluje však finanční prostředky pro výzkum a vědu. Tím se
zabývá především Německá společnost pro výzkum (Deutsche Forschungsgemeinschaft
(DFG) a další organizace:
Odborným orgánem státní správy pro oblast VaV v Polsku je Výbor pro
vědecký výzkum (Komitet Badaň Naukowych - KBN), který byl založen v
roce 1991. Koordinuje činnost vědeckých ústavů a řídí zadávání výzkumných
projektů a jejich financování prostřednictvím grantové agentury. Výbor
je odpovědný za formulaci cílů vědní politiky a její realizaci.
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků činily 0,49 % HDP.
Orgánem státní správy odpovědným za oblast VaV je v Portugalsku Ministerstvo
vědy a techniky (Ministere de la Science et de la Technologie). Bližší
informace se nepodařilo získat.
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků činily 0,40 % HDP.
V Rakousku je centralizovaný systém státní správy VaV, který uplatňuje
velký rozsah účelového financování VaV prostřednictvím dvou relativně nezávislých
fondů: Fond na podporu vědeckého výzkumu (FWF) a Fond na podporu průmyslového
výzkumu (FIW). Hlavním zdrojem financování obou fondů jsou pravidelné roční
příspěvky ze spolkového rozpočtu a zemských rozpočtů
Za tvorbu a realizaci podstatné části politiky VaV odpovídá Ministerstvo
pro vědu a dopravu (Bundesministerium fur Wissenschaft und Verkehr
- BMWV), do jehož působnosti patří Rada pro podporu výzkumu a vývoje, která
koordinuje činnost obou zmíněných fondů FWF a FIF.
Dílčí působnosti v oblasti VaV mají i Ministerstvo výstavby a techniky
a Ministerstvo zdravotnictví a životního prostředí.
Oba fondy mají stálé správní úřady (kanceláře). Do působnosti Fondu pro
podporu vědeckého výzkumu, který zabezpečuje především účelové financování
formou grantů, patří Rakouská akademie věd a Společnost L.Boltzmanna .
Do působnosti Fondu pro podporu průmyslového výzkumu, který zabezpečuje
účelové příspěvky projektům průmyslového VaV, patří sdružení ústavů pro
průmyslový výzkum a jeden velký technologický institut.
Poradním orgánem vlády pro VaV je Rakouská rada pro vědu a výzkum a
Vědecké forum, což je zasedání zástupců všech pracovišť VaV, vysokých
škol a odborů. Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků: 1,726
mld. USD, to je 0,73 % HDP.
Systém státní správy pro oblast VaV v Řecku je centralizovaný a jeho
rozsah odpovídá úloze , kterou hraje VaV v řeckém hospodářství. Ústředním
orgánem pro VaV je Ministerstvo rozvoje (Ministry of Development),
jehož integrální součástí je Generální sekretariát pro výzkum a technologie
(The General Secretariat for Research and Technology - GSRT). Ten má ve
své náplni všechny otázky související s VaV. Formuluje státní politiku
VaV a zajišťuje její realizaci ( programy VaV, rozvoj infrastruktury VaV,
vyhodnocování dopadu výsledků VaV na společnost, financování VaV a mezinárodní
spolupráce).
Z iniciativy GSRT byla založena Společnost pro průmyslový výzkum a technologický
vývoj (Industrial Research and Technological Development), technologické
parky a realizují se opatření na podporu malých a středních podniků.
Významným rysem vědní politiky Řecka je masivní podpora dvoustranné vědecké
spolupráce .
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků: 0,263 mld.USD, to je
0,23% HDP.
V systému státní správy ve Španělsku je za oblast VaV odpovědné Ministerstvo
vzdělávání a vědy (El Ministerio de Education Y Ciencia). Protože se
VaV realizuje na rezortní úrovni v celé řadě ministerstev (zdravotnictví,
obrany, zemědělství, dopravy a životního prostředí, ale je i v kompetenci
ministerstva sociálních věcí a zahraničí), byla zřízena Meziministerská
komise pro vědu a techniku (Comision Interministerial de Ciencia y
Tecnologia - CICYT). Ta vytváří hlavní směrnice pro vědní politiku, určuje
nejvhodnější mechanismy rozvoje vědy a techniky, předkládá kriteria hodnocení,
výběru a řízení výzkumu, určuje alokaci prostředků, řídí mezinárodní vědeckou
a technickou spolupráci a koordinuje španělskou účast ve výborech a statutárních
orgánech Evropských výzkumných programů. Komisi předsedá ministr pro vzdělávání
a vědu. Zastoupeno je deset dalších ministerstev a Úřad vlády. Výkonným
orgánem CYCIT je Kancelář pro vědu a technologii (Oficina de Ciencia y
Tecnologia - OCYT). Pracovním orgánem CICYT je jeho stálá komise. Konzultačními
orgány jsou Generální rada pro vědu a techniku a Poradní výbor pro vědu
a techniku. Podpůrným orgánem CICYT je Generální sekretariát pro státní
plán VaV (SGPN). Stálé komisi CICYT zodpovídá Národní hodnotitelská agentura
(ANEP). Na aktivity těchto orgánů dohlíží Spojená parlamentní komise pro
VaV složená z dvacetidvou poslanců a šestnácti senátorů.
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků: 2,350 mld. USD, to je
0,38% HDP.
Švédsko je další skandinávská země s decentralizovaným systémem státní
správy v oblasti VaV. Hlavní podíl odpovědnosti za oblast VaV má Ministerstvo
průmyslu a obchodu (Ministry of Industry and Trade). Do jeho působnosti
patří dvě výzkumné rady a několik státních výzkumných ústavů. Za výzkum
prováděný v rámci vzdělávacího procesu odpovídá Ministerstvo školství
a vědy (Ministry of Education and Science) v jehož působnosti jsou
Královská švédská akademie věd, Švédská akademie technických věd a čtyři
výzkumné rady (Rada pro přírodní vědy, Rada pro humanitní a společenské
vědy, Rada pro lékařské vědy a Rada pro koordinaci a plánování výzkumu).
Poradním orgánem vlády v problematice průmyslového výzkumu je Švédský
národní výbor pro průmyslový a technický vývoj (Swedish National Board
for Industrial and Technical Development - NUTEK).
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků: 2,191 mld. USD, to je
1,20 % HDP.
Za záležitosti vědy a techniky jsou ve Velké Británii odpovědní předseda
vlády a ministr pro vědu a výkonným orgánem je Úřad pro vědu a techniku
(Office of Science and Technology - OST), který je od června 1995 součástí
britského ministerstva obchodu a průmyslu (Department of Trade and Industry
- DTI). Začlenění OST do DTI platí s dvěma výjimkami:
1. rozpočet pro VaV je oddělen od rozpočtu DTI
2. OST má působnost přes všechna ministerstva (transcendental body)
OST získává nezávislé rady od významných vědců, technologů a průmyslníků.
Je odpovědný za koordinaci státem financovaných následujících výzkumných
rad:
Rady zabezpečují rozdělování prostředků v rámci svých oborových působností. V listopadu 1993 byla ve Velké Británii zřízena Rada pro vědu a technologie (Council for Science and Technology -CST), jako poradní a odborný orgán ve věcech vládní politiky pro oblast vědy, inženýrství a technologií. CST se nezabývá ani financováním, ani prioritami výzkumu. Tyto věci jsou zcela v kompetenci jednotlivých výzkumných rad. Klíčovým úkolem CST je ve střednědobém až dlouhodobém horizontu sledovat a hodnotit, jak se mění ukazatelé VaV a předkládat v tomto směru příslušná doporučení britské vládě.
Britský parlament má dva výbory pro vědu a technologie, a to jeden v
Horní a jeden v Dolní sněmovně. Jsou to:
House of Lords Select Committee on Science and Technology a
House of Commons Science and Technology Select Committee
Kromě toho v parlamentu existuje nezávislý úřad Parliamentary Office
for Science and Technology - POST, který je administrativní částí Dolní
sněmovny. POST vypracovává analýzy k otázkám vědy a technologií pro obě
komory Parlamentu.
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků: 7,704 mld. USD, to je
0,68 %.
Struktura státní správy v oblasti VaV má charakter silně decentralizovaného
a značně diverzifikovaného systému. Finanční prostředky ze státního rozpočtu
na VaV jdou přes několik ministerstev, nejvíce prostřednictvím Ministerstva
mezinárodního obchodu a průmyslu (Ministry of International Trade and
Industry - MITI), buď přímo nebo prostřednictvím různých polovládních agentur.
Významná část prostředků jde i přes Ministerstvo školství, vědy, kultury
a sportu, do jehož kompetence patří téměř sto univerzit, čtyři státní
výzkumné ústavy a Japonská akademie.
Řadu ministerských působností vykonává vládní Agentura pro vědu a technologie
(Science and Technology Agency - STA), která je podřízena předsedovi vlády.
Agentura zajišťuje i tvorbu a koordinaci politiky VaV. V současné době
má přes 400 stálých pracovníků.
Vrcholným poradním orgánem je Rada pro vědu a technologie (Council
for Science and Technology - CST), podřízená předsedovi vlády, který je
jejím oficiálním předsedou. Předsedovi vlády je dále podřízen Japonský
vědecký výbor (Science Council of Japan), poradní orgán vlády pro nejrůznější
problémy, složený z předních představitelů VaV. Další poradní orgány působí
při uvedené vládní agentuře (STA) a dalších ministerstvech. Při vládní
agentuře (STA) působí: Rada pro zdroje (Resouces Council), Technická konzultační
rada (Consulting Enginneer Council), Rada pro aeronautiku, elektroniku
a další špičkové technologie (Council for Aeronautics, Electronics and
other Advanced Technologies).
Největší ministerskou agenturou je Agentura pro technické vědy a technologie
(Industrial Technology Council) při Ministerstvu mezinárodního obchodu
a průmyslu. Této agentuře je podřízeno šestnáct výzkumných ústavů.
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků : 31,13 mld. USD, to je
0,68% HDP.
Americký systém je decentralizovaný se značnou diverzifikací zdrojů. Vrcholným koordinačně - poradním orgánem státní správy pro oblast VaV je Národní rada pro vědu a technologie (National Science and Technology Council - NSTC). Má 24 členů a v čele je prezident USA. NSTC byla postavena na stejnou úroveň jako Rada pro národní bezpečnost, Rada pro vnitřní politiku a Národní ekonomická rada a má velký vliv na konečnou podobu federálního rozpočtu. Výkonným orgánem prezidentské administrativy (White House) je Úřad pro vědní a technickou politiku (Office of Science and Technology Policy - OSTP). Prezident USA má dále k dispozici Výbor poradců z oblasti vědy a techniky (President(s Committee of Advisors on Science and Technology - PCAST), s kterým konzultuje jakékoliv problémy dle vlastního výběru a Radu pro kvalitu životního prostředí (Council on Environmental Quality). Při sněmovně reprezentantů působí Výbor pro vědu (Committee for Science), který posuzuje strategické směry VaV, velké projekty a stanovuje národní priority pro VaV. Na formulaci vědní a technické politiky USA se podílejí různé složky společnosti - výkonná i zákonodárná část US administrativy, akademická komunita, převážně z univerzit, představitelé soukromého sektoru, včetně průmyslu i nevládní organizace. Priority se mění v souladu s měnícími se ekonomickými i společenskými potřebami a národními strategickými cíly. Kongres ve své práci využívá informací o VaV získaných Kongresovou výzkumnou službou (Congressional Research Service - CRS), zřízenou při Kongresové knihovně a zejména její divizí pro výzkum vědní politiky (Science Policy Research Division).
Dalším zdrojem odborných posudků a stanovisek pro potřeby US administrativy jsou neziskové organizace a vědecké společnosti, především:
Ve výčtu nelze opominout státní i soukromé univerzity, kde se realizuje
podstatná část základního výzkumu. Existují však stovky dalších společností,
asociací a nadací na podporu vědy a techniky.
Rozhodující část finanční podpory federální vlády na VaV je přidělována
prostřednictvím tzv."Big Six Agencies". Jsou to : Ministerstvo
energetiky (U.S. Department of Energy - DOE), Ministerstvo obrany (U.S.
Department of Defence - DOD), Ministerstvo zemědělství (U.S. Department
of Agriculture - USDA), Národní ústavy zdraví (National Institutes of Health
- NIH), Národní správa pro aeronautiku a kosmos (National Aeronautics and
Space Administration - NASA) a konečně Národní nadace pro vědu (National
Science Foundation - NSF). Podpora VaV tvoří u některých ministerstev a
agentur (zejména NSF a NASA) velmi významnou část jejich vlastního rozpočtu.
Ministerstva a agentury postupují návrhy rozpočtů k posouzení Úřadu prezidenta
pro řízení a rozpočet (Office for Management and Budget - OMB). Přitom
NSTC zajišťuje, že nedochází k duplicitnímu řešení totožných nebo podobných
výzkumných programů. V roce 1996 byla uvedena do provozu z iniciativy OSTP
rozsáhlá databáze federálně financovaných výzkumných projektů, nazvaná
RaDiUS. Databáze registruje granty 21 federálních agentur a provozuje ji
pobočka instituce RAND - Critical Technologies Institute ve Washingtonu.
Je dostupná na základě poplatku i nevládním organizacím.
Nejvýznamnější institucí působící v oblasti základního výzkumu je Národní
nadace pro vědu - NSF. Byla založená v roce 1950 na podporu badatelského
výzkumu a vzdělávání. V čele instituce je Výbor pro národní vědu (National
Science Board -NSB), který má 24 členů jmenovaných prezidentem a schválených
senátem. Výběr pokrývá všechny odbornosti pěstované v USA. Ředitel NSF
je členem výboru NSB a současně poradcem prezidenta a kongresu v otázkách
národní vědní politiky. Prostřednictvím své vědní politiky položila Nadace
základ ke strategii investování v oblasti vzdělávání a VaV tak, aby byly
souměřitelné s rostoucím významem vědy a techniky jako strategickým národním
zdrojem.
V roce 1958 byla založena Národní správa pro aeronautiku a kosmos - NASA,
která je mimo jiné odpovědná za cílený VaV v oblasti letů do vesmíru.
Výdaje na VaV v roce 1996 z veřejných prostředků : 61,32 mld. USD, to je
0,88% HDP.
A. Struktura státní správy v oblasti VaV ve vybraných
zemích
B. Podíl orgánů a institucí na státním financování
VaV ve vybraných zemích
Poznámka: Tento graf si můžete stáhnout i ve formátu MS - Word 6.0 CZ.
Koncepční materiály, odborná publicistika a jiné dokumenty, které se zabývají výzkumem a vývojem (VaV), někdy užívají základních pojmů výzkum, vývoj, program, projekt, často i s upřesňujícími přívlastky, s více či méně rozdílným významem.
Výzkum a vývoj zahrnuje celou řadu aktivit, které je možné členit z několika hledisek, resp. účelů či kritérií. K nejčastějším patří hlediska (účely, kritéria) statistiky, kde se výzkum provádí, pro koho jsou určeny výsledky výzkumu, kdo výzkum financuje atd.
a) Návrh Principů, stejně jako předcházející Zásady vlády, vychází z relativně nejpřesnějšího a nejobjektivnějšího vymezení obsahu pojmů, kterým je vymezení pro statistické účely. Nejuznávanější statistikou VaV je statistika OECD, která hodnotí VaV v členských zemích pomocí více než 100 definovaných ukazatelů. Velice podrobná metodika je popsána v tzv. manuálu Frascati, který je v pravidelných intervalech (3 až 4 roky) aktualizován.
b) Základní pojmy - výzkum, vývoj -, definované v metodice OECD dále uvedeným způsobem, byly převzaty v podstatě beze změny i do novelizovaného zákona o státní podpoře výzkumu a vývoje (pojmy v závorce) i do nové metodiky Českého statistického úřadu pro hodnocení VaV. :V novelizaci (aktualizaci) manuálu Frascati z roku 1995 se uvádí další rozlišení. Články (227) a (232) materiálu OECD DSTI/EAS/STP/NESTI (93) 6 uvádějí:
Výzkum a vývoj zahrnuje systematicky konanou tvůrčí práci za účelem rozšíření znalostí, včetně znalostí o člověku, kultuře a společnosti, a použití těchto znalostí k vytvoření nových aplikací. Pro účely zákona se rozlišuje:
1. základní výzkum je experimentální nebo teoretická práce provedená k získání znalostí o základech jevu a pozorovaných skutečnostech bez úvah o jejich konkrétní aplikaci;
2. aplikovaný výzkum je původní zkoumání provedené k získání nových znalostí, které je však již směrováno k specifickému a praktickému cíli;
3. experimentální vývoj je systematickou prací, která využívá existujících znalostí získaných výzkumem a praktickými zkušenostmi, a která směruje k výrobě nových materiálů, výrobků nebo zařízení, k zavedení nových postupů, systémů a služeb nebo k podstatnému zlepšení toho, co se již vyrábí nebo je zavedeno.
Nespecifikovaný výzkum na vysokých školách je ta část výzkumu a vývoje vysokých škol, která je neoddělitelně spojena se vzděláváním, je financována státem a není podporována z účelových nebo institucionálních prostředků.
a) Orientovaný základní výzkum a všeobecný aplikovaný výzkum se někdy označují společným pojmem strategický výzkum,, či cílově orientovaný výzkum. Někdy se užívá i pojmu generický výzkum. V návrhu Principů je pro tyto dva druhy (typy, směry) důsledně používán pojem cílově orientovaný výzkum. Čistý základní výzkum (v pojetí OECD) je označován jako badatelský výzkum.
b) Pro statistické i rozpočtové účely jsou používány následující pojmy a jejich definice:
Obranný výzkum a vývoj zahrnuje všechny aktivity výzkumu a vývoje, podnikané především z důvodů obrany bez ohledu na jejich obsah nebo druhotné civilní využití.
Civilní výzkum a vývoj zahrnuje všechny aktivity výzkumu a vývoje mimo obranný výzkum a vývoj.
Průmyslový výzkum a vývoj zahrnuje aplikovaný výzkum a experimentální vývoj vykonávaný především s cílem využití v průmyslu a dalších výrobních odvětvích, včetně hornictví, těžby a zpracování surovin, potravinářského průmyslu atd.
e) Základní pojmy a postupy OECD převzaly nebo postupně přebírají i další mezinárodní statistiky. Např. statistika UNESCO má základní pojmy definovány obdobně, avšak v odvozených ukazatelích musí respektovat existenci i jiných ekonomických a politických systémů, než jsou systémy v zemích s vyspělými tržními ekonomikami (země OECD).
a) V Evropské unii zavedla její komise, resp. Evropský statistický úřad, doplněk (nadstavbu) statistiky OECD, který umožňuje hodnocení a koordinaci politik výzkumu a vývoje členských států i EU jako celku. Jde o metodiku NABS (Nomenclature pour l´Analyze et la Comparraison des Budgets et Programmes Scientiques - Metodika analýz a porovnávání vědeckých programů a rozpočtů). Metodika důsledně vychází z odborných metodologických základů statistiky OECD. Metodika NABS třídí (klasifikuje) výzkumné a vývojové práce dle socioekonomických cílů, v jejichž rámci (většinou jde o programy) se tyto práce provádějí. Metodika rozlišuje 13 oblastí, směrů výzkumu a vývoje (v závorce anglický název oblasti)8:
1) Průzkum a využití zdrojů Země (Exploration and exploitation of the earth)
2) Infrastrukturní a územní záležitosti (Infrastructure and general planning of land-use)
3) Ochrana životního prostředí (Control of environmental pollution)
4) Ochrana a zlepšování zdraví lidí (Protection and improvement of human health)
5) Výroba, distribuce a racionální využití energie (Production, distribution and rational ulilization of energy)
6) Produktivita a technologie v zemědělství (Agricultural production and technology)
7) Produktivita a technologie pro průmysl (Industrial production and technology)
8) Společenské struktury a jejich vzájemné vztahy (Social structures and relationships)
9) Výzkum a využití kosmu (Exploration and exploitation of space)
10) Nespecifikovaný výzkum na vysokých školách (Research financed from General University Funds)
11) Neorientovaný výzkum (Non-oriended research)
12) Ostatní civilní výzkum (Other civil research)
13) Obrana (Defense)
f) V EU, stejně jako u nás, je velice obtížné, vzhledem k systému účetnictví vysokých škol, přesně stanovit, na jaký druh (směr) výzkumu byly rozpočtové prostředky využity. Prostředky, které vysoké školy dostávají z tematicky jasně vymezených programů VaV, jsou samozřejmě evidovány v příslušných socioekonomických oblastech.
a) V porovnávacích analýzách se často některé ze směrů sdružují do větších celků. Většinou se to týká oblastí 1), 5), 7) a 9), které tvoří technické (technologické) směry zaměření a oblastí 2), 3), 4), 8) - tzv. humanitně-společenské směry.
Jde o velice často užívanou, mnohdy i zaměňovanou dvojici pojmů. Z praxe zemí OECD a z některých modelových (typových) dokumentů Komise EU lze odvodit následující vymezení.
1. Programy VaV
Širší rámec s více či méně přesně a konkrétně vymezenými cíli, stanovenou
dobou trvání, celkovým disponibilním objemem prostředků a podrobnými podmínkami
pro účast na tomto programu.
Cíle programu se naplňují jednotlivými, podstatně přesněji věcně, termínově
a finančně vymezenými aktivitami - většinou projekty VaV.
Programy se liší mírou (úrovní) konkrétnosti věcného zaměření, dobou trvání,
způsobem přípravy, schvalování a vyhlašování i metodikou realizace.
Programy (ad b) a c)) se zpravidla připravují v široké spolupráci zástupců
výzkumu, uživatelů výsledků a státní správy. Vlastní příprava bývá institucionalizována,
organizaci a koordinaci zpravidla zabezpečuje orgán státní správy s působností
pro VaV. V návrhu se respektují specifika příslušné země či integračního
seskupení (předpoklady výzkumu, předpoklady a potřeby výrobců a jiných
uživatelů).
Programy zpravidla vyhlašuje vláda nebo nejvyšší orgán příslušného integračního
seskupení. Relativně běžné jsou postupy, kdy programy projednává a schvaluje
parlament příslušné země nebo seskupení.
V ČR programy schvalují a vyhlašují, po předchozím projednání v Radě vlády
pro výzkum a vývoj, příslušné ústřední orgány státní správy.
2. Projekty VaV
Dokumenty, které podrobně popisují věcnou náplň, termíny, jednotlivé
etapy a financování výzkumně vývojových prací. Součásti projektu zpravidla
bývá i průkaz odborné a organizační způsobilosti navrhovatele projekt realizovat.
Obsah projektu i jeho forma zpravidla bývají předepsány v metodických částech
příslušných programů. Hlavní údaje o projektu se zpravidla předkládají
na jednotných tiskopisech, podrobný popis projektu a jeho zdůvodnění bývají
přílohami těchto tiskopisů.
Navrhovatelé projektů se ucházejí o finanční příspěvek na projekt ve veřejných
soutěžích vyhlašovaných správci (zadavateli) příslušných programů.
V souvislosti s projekty se objevují a v různých významech jsou používány
přívlastky "grantový projekt"9
a "programový projekt", analogicky pak "grantový systém"
a "programový systém". V tomto dokumentu je přídavně jméno "grantový"
odvozeno od legislativně vymezeného pojmu Grantová agentura České republiky,
tj. je zde používán k specifikaci projektů, které Grantová agentura České
republiky podporuje ("grantové projekty") a k označení systému,
kterým výběr projektů probíhá ("grantový systém"). Stejný systém
používají i některé tzv. interní grantové agentury, ale jejich postavení
není vymezeno obecně závaznými právními předpisy. Obdobně je přídavné jméno
"programový" v tomto materiálu použito pro podporu výzkumu a
vývoje na základě programů, vyhlašovaných správci jednotlivých rozpočtových
kapitol (analogicky pak "programový projekt" a "programový
systém").
3. Výzkumný záměr
Nově zavedeným pojmem je "výzkumný záměr", který je chápán jako dokument konkrétně formulující dlouhodobý výzkumný záměr pro účely institucionálního financování výzkumu a vývoje. Svoji strukturou, věcnou náplní, termíny, členěním na jednotlivé etapy a údaji o prostředcích je (resp. bude) paralelní k pojmu projekt, vyhraženému pro účelové financování. Konkrétní vymezení pojmu "výzkumný záměr" je přílohou usnesení vlády č. 281/1998 o Pravidlech hodnocení výzkumných záměrů a výsledků organizací pro poskytování institucionální podpory výzkumu a vývoje. .
Zdroj: Publikace OECD : Main Science and Technology Indicators 1997/2 (dále označováno zkratkou OECD); zveřejněná divizí OECD Economic Analysis and Statistics (EAS) v roce 1997.
Komentář:
Kvantitativní údaje o VaV se obvykle uvádějí v relaci ke hrubému domácímu
produktu (zkratka HDP). To umožňuje meziroční a mezinárodní srovnávání
příslušných údajů. Pro srovnání stavu VaV v ČR s vyspělými zeměmi bylo
vybráno dvanáct zemí OECD (zkratka Organization for Economic Cooperation
and Development). Prvních pět zemí (USA až V.Británie) patří do skupiny
nejvyspělejších zemí, označovaných jako G7, dalších pět (Švýcarsko až Finsko)
je s ČR srovnatelných velikostí a dvě země (Řecko a Portugalsko) jsou s
ČR srovnatelné ekonomickou úrovní. V některých statistikách je uveden i
průměr Evropské unie (EU) a zemí OECD.
Velikostí HDP na obyvatele je ČR na úrovni nejméně vyspělých zemí OECD.
Z důvodu srovnatelnosti údajů pro různé země je HDP, vyjádřený v národních
měnách, přepočítáván podle mezinárodně platné metodiky na USD s použitím
parity kupní síly (zkratka PPP z anglického Purchasing Power Parity). V
roce 1995 činila PPP v ČR 1 USD = 12,40 Kč.
Zdroj: OECD
Poznámka: Poslední dostupný údaj ve statistice OECD pro Švýcarsko
je z roku 1992 a pro Řecko z roku 1993.
Komentář:
Zdroj: OECD
Poznámka: Výdaje ze státního rozpočtu, vyjádřené jako podíl HDP,
se ve statistikách OECD přímo neuvádějí. Byly získány přepočtem (celkové
výdaje na VaV a procentní podíl státního rozpočtu na celkových výdajích).
V ČR je však tento ukazatel velmi oblíbený (např. cílová úroveň státní
podpory VaV ve výši 0,7% HDP).
Komentář:
Zdroj: OECD
Poznámka: Poslední dostupný údaj ve statistice OECD je pro Švýcarsko
z roku 1992 a pro Řecko z roku 1993.
Komentář:
Zdroj: OECD
Poznámka: Na ose y je procento z celkových prostředků na VaV. Vládním
sektorem jsou v OECD pracoviště financovaná převážně ze státních rozpočtů
včetně veřejnoprávních organizací (s vyjimkou VŠ). NPO jsou soukromé neziskové
právnické osoby. Poslední dostupná data ve statistice OECD jsou pro Švýcarsko
z roku 1992 a pro Rakousko a Řecko z roku 1993.
Komentář:
Zdroj: OECD
Poznámka: USA údaj o celkovém počtu pracovníků VaV nesledují a proto
nejsou uvedeny v grafech, kde se vyskytují veličiny založené na tomto ukazateli.
Ze stejného důvodu není uváděn údaj za OECD. Poslední dostupné údaje ve
statistice OECD jsou pro Švýcarsko za rok 1992 a pro V.Británii, Rakousko
a Řecko za rok 1993.
Komentář:
Zdroj: OECD
Poznámka: Na ose y je uvedeno procento z celkového počtu pracovníků
VaV Poslední údaje dostupné ve statistice OECD jsou pro Švýcarsko za rok
1992 a pro V.Británii, Rakousko, řecko a EU za rok 1993.
Komentář:
Aktivita v oblasti vynálezů je důležitým indikátorem inovační schopnosti ekonomiky. Zejména charakterizuje výkonnost aplikovaného výzkumu a vývoje. V zemích OECD jsou proto statistické údaje o vynálezech k hodnocení úrovně výzkumu a vývoje značně využívány.
V zájmu stručnosti je v grafech i v dalším textu používán výraz vynálezce místo subjektu přihlašujícího vynález k patentování (jde často o právnickou osobu). Pro přihlášku vynálezu (patent application) je používána oficielní zkratka PV.
V publikaci OECD Main Science and Technology Indicators 1997/2 (vydané v listopadu 1997) jsou mj. uvedeny údaje o přihlášených vynálezech ze zemí OECD:
Absolutní počty PV:
71. National patent applications
72. Resident patent applications
73. Non-resident patent applications
74. External patent applications
Následující relativní údaje byly použity pro konstrukci grafů:
75. Dependency ratio (míra nezávislosti na cizích vynálezech) - graf
5
76. Autosufficiency ratio (míra soběstačnosti ve vynálezech) -graf 4
77. Inventiveness coefficient (ukazatel aktivity vynálezců) - grafy 1 a
2
78. Rate of diffusion (míra rozšiřování vynálezů do zahraničí) - graf 3
V grafech nejsou uvedeny všechny země z tabulek OECD, ale jen výběr, odpovídající již použitému členění dalších ukazatelů VaV (bylo doplněno Polsko a Maďarsko).
Zdroj: OECD - Main Science and Technology Indicators
1997/2
osa x :V závorkách za názvem státu jsou uvedeny hodnoty ukazatele
aktivity vynálezců za rok 1995
osa y : Počet vynálezů (přihlášených tuzemci v tuzemsku) na deset
tisíc obyvatel
Komentář:
Ukazatel aktivity vynálezců v dané zemi významně ovlivňuje všechny zbývající
ukazatele, což obráceně neplatí. V grafu je na první pohled nápadná enormně
vysoká aktivita japonských vynálezců. Přitom je, jak známo, japonský základní
výzkum spíše průměrný. Vysoký počet vynálezů vyplývá tedy z mimořádné schopnosti
japonského aplikovaného výzkumu a vývoje zužitkovat vědecké poznatky a
dovést je až k radikálním (patentovatelným) inovacím. Bude tedy účelné
analyzovat, čím je tato japonská produktivita působena a jakých motivačních
prostředků je využíváno.
Mimořádně vysoké hodnoty aktivity japonských vynálezců ovlivnily měřítko
tohoto grafu natolik, že rozlišení ostatních zemí je v něm nedostatečné.
Proto je v následujícím stejném grafu Japonsko vypuštěno (s ním i OECD,
Japonskem v tomto ukazateli silně ovlivněná).
Zdroj: OECD - Main Science and Technology Indicators
1997/2
osa x: V závorkách za názvy států jsou uvedeny hodnoty ukazatele
aktivity vynálezců za rok 1995.
osa y: Počet vynálezů na deset tisíc obyvatel přihlášených tuzemci
v tuzemsku.
Komentář:
Graf č. 2 znázorňuje stejné údaje jako graf č. 1 v jiném měřítku (bez
Japonska, které několikanásobně překračuje výšku grafu (též nebyla zařazena
Japonskem ovlivněná OECD).
Poměrně vysoká aktivit švýcarských vynálezců souvisí zřejmě s převažujícím
soukromým (nestátním) financováním VaV a tedy s přirozeně větším tlakem
na inovace a následný profit.
Vysokou německou aktivitu v oblasti vynálezů lze považovat za již tradiční
a s ohledem na velikost země (přes 80 mil. obyvatel) i značně přínosnou
pro světovou úroveň techniky. Ještě více to platí pro USA, kde navíc lze
pozorovat poměrně výrazný růst této aktivity.
Překvapující a pro ČR poučná je v této oblasti vysoká aktivita finská.
Uvolnění silných vazeb na sovětskou (ruskou) ekonomiku a vymanění se z
politického vlivu mocného souseda je následováno mimořádně dynamickým rozvojem.
Ten je vědomě zakládán na podpoře výzkumu a vývoje i na transferu nových
technologií do výroby i služeb. Finské výrobky HI-TECH se uplatňují i na
náročných trzích.
V ČR po prudkém pádu počtu PV začátkem devadesátých let pokračuje stále
ještě dost výrazný pokles počtu přihlašovaných vynálezů (rok - PV: 1992
- 2181, 1993 - 894, 1994 - 757, 1995 - 627, 1996 - 617, 1997 - 585). Počáteční
nejstrmější pokles byl nejspíše způsoben zavedením přihlašovacího poplatku.
Avšak to, že pokles pokračuje, je bezesporu negativním signálem (ČR je
už pod úrovní Polska a Maďarska).
Zdroj: OECD - Main Science and Technology Indicators
1997/2
osa x: V závorkách za názvy států je uvedena hodnota ukazatele míry
rozšiřování vynálezů za rok 1995.
osa y: Míra rozšiřování vynálezů do zahraničí je definována jako
poměr počtu zahraničních přihlášek tuzemských vynálezů k počtu domácích
přihlášek vynálezů podaných tuzemci.
Komentář:
S výjimkou Polska udávají všechny sledované země více přihlášek domácích
vynálezů v zahraničí než doma. Z toho vyplývá, že značná část vynálezů
je přihlašována k ochraně v dalších státech. V případě Holandska a Dánska
jsou to desítky států. Nejspíše jde o patentování v těch státech, kam jsou
(nebo se předpokládá, že budou) prodávány licence, neboť uplatnění v malých
mateřských státech by bylo omezené. Velké země rozšiřují své vynálezy obecně
méně než stejně inovačně aktivní země malé. Zvláště výrazná je malá míra
rozšiřování u Japonska (ne však, že by Japonsko patentovalo v zahraničí
absolutně málo, ale počet domácích PV je tak vysoký, že v diagramu uvedená
hodnota poměru přihlašovaných PV doma / v zahraničí je jedna z nejmenších).
Nízká míra rozšiřování vynálezů ČR do zahraničí je, kromě jiného, ovlivněna
i nedostatkem finančních prostředků na jejich přihlašování.
Zdroj: OECD - Main Science and Technology Indicators
1997/2
osa x: V závorkách za názvy států je uvedena hodnota ukazatele míry
soběstačnosti za rok 1995.
osa y: Míra soběstačnosti ve vynálezech je zde definována jako %
podíl počtu tuzemských přilášek vynálezů podaných tuzemci na celkovém počtu
tuzemských přihlášek vynálezů.
Komentář:
V míře soběstačnosti je nutno rozlišovat více vlivů. Kromě rozsáhlosti
a diverzity ekonomiky (čím větší a diverzfikovanější, tím je ve vynálezech
soběstačnější), je to také aktivita tuzemských vynálezců a opatrnost přihlašovatelů
ze zahraničí. Vyšší soběstačnost je pochopitelně vykazována při vyšší aktivitě
tuzemských vynálezců (Japonsko), ale na druhé straně i při menším nebezpečí
pro zahraniční subjekty, že jejich vynálezy budou zde využívány bezplatně.
Pokud nebezpečí bezplatného využívání hrozí, pak cizí subjekty chrání v
dané zemi své vynálezy patentováním a snižují tak vlastně její míru patentové
soběstačnosti (a to i když nejsou tyto vynálezy využívány). To je zřejmě
případ Švýcarska, které má vlastních vynálezů bezesporu hodně (viz graf
2), ale je tam patentováno i dost vynálezů cizích, takže Švýcarsko vykazuje
paradoxně poměrně malou soběstačnost.
Příčiny dynamického snižování míry soběstačnosti v ČR bude nutné podrobněji
analyzovat v další etapě prací na vědní politice.
Zdroj: OECD - Main Science and Technology Indicators
1997/2
osa x: V závorkách za názvy států jsou uvedeny hodnoty ukazatelů
míry nezávislosti za rok 1995. Mezi sledované státy nebylo zařazeno Japonsko
(i jím ovlivněná OECD), neboť míra patentové nezávislosti Japonska by několikanásobně
překračovala výšku grafu.
osa y: Míra nezávislosti na cizích patentech je definována jako
poměr počtu přihlášek vynálezů podaných tuzemci v tuzemsku ku počtu přihlášek
vynálezů podaných v tuzemsku cizozemci.
Komentář:
Podobnost grafu 5 s grafem 4 je dána podobností znázorňovaných jevů:
Je-li země nesoběstačná ve vynálezech, je většinou závislá na vynálezech
cizích.
Ze sledovaných zemí je v inovačních aktivitách nejvíce na cizích patentech
závislé Portugalsko (a nepatrně méně i Řecko). Evidentně to tam souvisí
s malou aktivitou vynálezců (viz grafy č. 1 a 2). Opačným extrémem je Japonsko,
kde sice počet využívaných zahraničních patentů zdaleka není malý (jde
většinou o významné vynálezy s velkým inovačním dopadem), ale je dalekosáhle
překryt obrovským počtem vynálezů vlastních.
Interpretace vývoje v ČR, obdobně jako u předcházející míry soběstačnosti,
bude výsledkem podrobnější analýzy.
Vysvětlivky:
1. "Politika výzkumu a vývoje" je v EU právně zakotvený pojem, jako synonymum se používá termín "vědní po-litika". Jde jednak o dokument, formulovaný společně státní správou, vědeckou obcí a zástupci podniků resp. uži-vatelů (který je schvalován vládou nebo Parlamentem) a jednak o proces realizace (naplňování) cílů stanovených schváleným dokumentem.
2. "Vývoj" a "experimentální vývoj" jsou zde i v materiálech EU a OECD synonyma (širší název je používán tehdy, když existuje riziko záměny s vývojem v obecném slova smyslu).
3. Jedná se o užití prostředků - ve kterých sektorech a organizacích jsou státní prostředky využity, nikoliv o členění podle rozpočtových kapitol (z řady rozpočtových kapitol po veřejné soutěži řeší projekty organizace jiného sektoru).
4. Nejde o infrastrukturu v rámci jedné organizace (počítače atd.), ale o infrastrukturu sloužící řadě institucí zároveň.
5. Viz Vzorová smlouva Evropské unie pro projekty výzkumu a vývoje.
6. Komunikace v rámci výzkumu a vývoje (ať už mezi jednotlivými vědeckými institucemi, nebo s podnikatelským sektorem, resp. uživateli) je součástí infrastruktury výzkumu a vývoje.
8. Uvedené názvy nejsou jen doslovným překladem anglických termínů pro tyto oblasti, ale byl využit i německý text a vysvětlující komentář tak, aby se co nejvíce blížily pojetí dané oblasti v ČR.
9. Velmi problematický je zkrácený výraz "grant", který původně znamená finanční prostředky ("dar"), ale běžně se používá jako synonymum pro projekt výzkumu a vývoje.