Obrazárna Pražského hradu
Sbírka výtvarného umění obsahuje dnes téměř čtyři tisíce obrazů, kreseb a grafik různého stáří a kvality.
Historický vývoj současné sbírky byl dlouhý a složitý. Pověstná obrazová kolekce Rudolfa II. se bohužel nedochovala; část
byla odvezena během třicetileté války do Vídně a většinu uloupili roku 1648 Švédové. Obrazárnu pak obnovil Ferdinand III.
a zejména jeho bratr, arcivévoda Leopold Vilém v 17. století. Od 20. let 18. století se sbírka neustále ztenčovala odvozy do
Vídně, později ještě prodejem do Saska a josefínskou dražbou. Jen někdy byl úbytek nahrazen přírůstky novými. Obrazy
umístěné v různých místnostech Hradu jako dekorace zůstaly zapomenuty. Identifikovány a zhodnoceny byly až při průzkumu
počátkem 60. let našeho století. Název Obrazárna Pražského hradu byl obnoven jako pojmenování prostor nově upravených
pro galerijní instalaci nejvýznamnějších a nejcennějších obrazů hradní sbírky. Tato nová Obrazárna byla otevřena roku 1965.
Od roku 1991 byly prostory Obrazárny v rekonstrukci. Po
dočasném zpřístupnění při příležitosti výstavy Rudolf II. a Praha je v
Obrazárně od května 1998 umístěna stálá expozice sbírky obrazů.
Mezi obrazy, historicky spjatými se starou obrazárnou Pražského hradu, jsou významné práce proslulých umělců. Nejvíce je
obvykle ceněna Tizianova Toaleta mladé ženy, Tintorettovo Bičování Krista nebo Rubensovo Shromáždění olympských
bohů. Vysokou cenu mají však také obrazy Hanse von Aachen, Domenica Fettiho, Bartolomea Sprangera, Paola Veronese,
Bassanů ad.
V období I. republiky byla zásluhou prezidenta Masaryka a jeho dcery Alice budována nová obrazová sbírka zaměřená na
české umění 18., 19. a 20. století. Četné nákupy obohatily Hrad o dílo Petra Brandla, Jana Kupeckého, Norberta Grunda,
Josefa Mánesa, Adolfa Kosárka, Jaroslava Čermáka, Václava Brožíka, Mikoláše Alše, Vojtěcha Hynaise, Antonína
Chitussiho, Jana Preislera, Antonína Slavíčka a mnoha dalších.
Dějiny Obrazárny v datech
Informace pro návštěvníky