České korunovační klenoty


Královská koruna byla věnována hlavnímu zemskému patronovi, sv. Václavovi. Na žádost Karla IV. to roku 1346 zvláštní listinou potvrdil papež Kliment VI. a zároveň stanovil trest exkomunikace pro toho, kdo by s korunou neoprávněně nakládal. Koruna měla být trvale uložena na lebce sv. Václava a snímána jen pro korunovace nebo výjimečné slavnosti konané v Praze nebo nejbližším okolí, a to pouze na jeden den. O korunu pečovala Metropolitní kapitula u sv. Víta. Tato přísná ustanovení se však dodržovala nejvýše do konce 14. století. Pak byly klenoty uloženy na hradě Karlštejně. Po vypuknutí husitských válek odvezl král Zikmund Lucemburský klenoty do Uher, odkud se vrátily v roce 1436 znovu na Karlštejn, a v dalších letech byly uloženy i na jiných místech v Čechách. Od 17. století byly klenoty ve Vídni, do Prahy se vracely jen ke korunovacím. V roce 1791 byly konečně přivezeny na Pražský hrad, poprvé vystaveny a uloženy společně s Korunním archivem. Po krátkém pobytu ve Vídni za prusko- rakouské války je roku 1867 slavnostně vyzdobený zvláštní vlak přivezl zpět už naposled. Po vystavení byly uloženy do nově upravené korunní komory, kde jsou s výjimkou krátkých období dodnes.
Korunní komora je jedním z nejnepřístupnějších míst na Pražském hradě. Jejím jediným vstupem jsou kované dveře v jihozápadním rohu Svatováclavské kaple. K jejich otevření se musí sejít sedm držitelů klíčů, jimiž v současné době jsou: prezident republiky, předseda vlády, pražský arcibiskup, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního města Prahy. Výstavy korunovačních klenotů se v našem století dosud konaly v letech 1929, 1945, 1955, 1958, 1968, 1975, 1978 a 1993.
Koruna, zvaná svatováclavská, byla zhotovena pravděpodobně v roce 1346 ze zlatého plechu. Má podobu čelenky ze čtyř dílů, z nichž každý vrcholí velkou lilií. Díly jsou nahoře propojeny dvěma oblouky, na nichž jsou připevněny ozdoby staršího šperku (čelenky nebo pásu). V místě křížení oblouků je vztyčen zlatý křížek se safírovou kamejí. Na koruně je celkem 19 safírů, 44 spinely, 1 rubín, 30 smaragdů a 20 perel. Celková hmotnost koruny bez látkových čepiček činí 2 475,3 g. Koruna je uložena v koženém pouzdře z roku 1347. Při výstavách bývá položena na speciálním polštáři z červeného sametu s vyšitými českými znaky z roku 1867.
Žezlo z 1. poloviny 16. století je zlaté, zdobené 4 safíry, 5 spinely, 61 perlami a cizelovanými a emailovými ornamenty. Měří 670 mm, váží 1 013 g. Kožené ochranné pouzdro pochází z 19. století a zdobí je drobný zlacený ornament.
Jablko z 1. poloviny 16. století je zlaté, 220 mm vysoké. Na spodní polokouli je tepaný reliéf s výjevy z knihy Genesis, na horní z příběhů krále Davida. K výzdobě bylo použito 8 safírů, 6 spinelů a 31 perel. Jablko je uloženo v koženém pouzdře se znakem ČSR z roku 1929.
Korunovační plášť s hermelínem, štola, pás a manipul z červené látky se zlatě vytkaným vzorem jsou uloženy v depozitáři historického textilu. Byly pořízeny v 1. třetině 17. století jako součást souboru českých korunovačních královských a kurfiřtských textilií, jehož další součásti jsou dnes ve Vídni.
S korunovačními klenoty se obvykle vystavuje i svatováclavský meč a korunovační kříž; oba jsou součástí Svatovítského pokladu.