Vystoupení prezidenta republiky Václava Havla na zahájení jednání konference Forum 2000


Španělský sál Pražského hradu, 12. října 1998

Dámy a pánové,

dovolte mi, abych po včerejším slavnostním zahájení našeho Fora 2000 ve Vladislavském sále zahájil teď Forum samotné, to jest jeho pracovní část.

Kdo z vás zde byl loni na tomto Foru, si vzpomíná, že jsme úvodem minutou ticha uctili památku krátce předtím zesnulé princezny Diany a krátce předtím zesnulé Matky Terezy. Navrhoval bych, abychom nyní, nikoli ve stoje, ale vsedě, minutou ticha si vzpomněli na velkou moderní filozofku Edith Steinovou, která byla včera svatořečena, a abychom si během té minuty zároveň vzpomněli na utrpení všech uprchlíků z Kosova.

Děkuji vám za tuto tichou vzpomínku.

Při loňském Foru jsem bohužel musel často odcházet plnit své povinnosti, a proto jsem přišel o mnoho moudrých projevů a chytrých rozprav. Těžce jsem to později doháněl četbou sborníků, v nichž všechno, co se odehrálo na konferenci, bylo publikováno. Letos jsem proto se pokusil zařídit si to tak, abych tu mohl dlít déle a poslouchat vás, eventuálně se vmísit do debaty. Nicméně i letos musím na chvíli odskočit kolem dnešního poledne na setkání středoevropských prezidentů. Omlouvám se za to; toto setkání se koná ve Vídni. Budu přítomen jenom na jeho krátké části a co nejrychleji se pokusím vrátit se sem. Ale zajisté uznáte, že setkání ve Vídni má svůj smysl, že bych ho neměl zanedbat, neboť sedm středoevropských prezidentů se tam nepochybně vyjádří k tomu tématu, které je v tuto chvíli nejživější, a o němž, jak jsem včera vycítil, se i oba hlavní řečníci dnešního dopoledne chystají mluvit. A zdá se mi to tudíž opět jakýmsi volným způsobem souviset s tímto Forem.

Znovu vás všechny tedy co nejsrdečněji vítám a předávám slovo moderátorovi dnešního dopoledne Jacquesu Rupnikovi.