Projev prezidenta republiky Václava Havla ke státnímu svátku České republiky
Dámy a pánové,
vážení přítomní,
umění chápat různé politické úkoly či témata vždycky v jejich širších souvislostech, ctít tyto souvislosti a přijímat i odpovědnost, která z takové úcty vyplývá, by mělo být podle mého názoru jednou ze samozřejmých vlastností moderního politika.
Když před osmdesáti lety vrcholil boj za naši nezávislost, prokázala jeho ústřední postava nadmíru zřetelně, že tuto vlastnost má. Osud svého národa by T. G. Masaryk snad ani nedokázal vidět jinak než v celoevropském a celosvětovém kontextu. Dokonce to byl on, kdo tehdy možná nejlépe nebo nejúplněji tyto širší souvislosti pojmenoval.
Svou, Benešovu a Štefánikovu práci v exilu, domácí odboj, jakož i úctyhodné osvobozovací dílo našich legií nechápal totiž jako nějakou "věc o sobě", či jenom věc Čechů a Slováků, kteří chtějí vlastní stát, ale jako samozřejmou a integrální součást toho, co nazýval "světovou revolucí". Myslel tím zápas demokracie s teokracií, zápas ideálů občanské svobody, lidské rovnosti, parlamentní demokracie a sebeurčení národů se silami minulosti ztělesňovanými rakouskou a německou říší.
Vnímat širší souvislosti věcí dokáže ovšem leckdo. Skutečný politik ale nemůže zůstat u pouhého vnímání: musí umět aspoň něco z toho, co nazírá, proměňovat v politickou skutečnost. Masarykovi se to podařilo opravdu vrchovatě: od prezidenta Wilsona až po představitele ostatních - jak se tehdy říkalo - porobených národů začínali mnozí postupně nazírat situaci stejně nebo podobně jako on a v tom duchu i jednat.
Masaryk - jako skutečný moderní politik - viděl širší souvislosti nejen ve smyslu prostorovém. Nejen tedy, že jeho horizontem nebyly hranice českých zemí a Slovenska, a že byl proto nutně hlavním odpůrcem českého zápecnictví. Viděl je i ve smyslu časovém: nemyslel jen na to, co je teď a co bude zítra, ale přinejmenším v téže míře na to, co bude za desítiletí. Odtud jeho trvalá starost o mezinárodně politické a bezpečnostní zakotvení země, odtud i jeho trvalé úsilí hledat partnery k tomu, co by se dnes nazývalo "systémem kolektivní obrany".
Padesát let klidu, o kterých Masaryk mluvil jako o době potřebné k upevnění demokracie v Československu a zajištění jeho bezpečnosti, nám osud nedopřál a za daného stavu věcí ani dopřát nemohl. Evropu zasáhl mor různých fašismů a posléze nacismu, jemuž evropské demokracie nedokázaly včas čelit a který přerostl v bezprecedentní hrůzy druhé světové války. Desítiletími komunismu a rozdělené Evropy byla tato trpká éra dovršena.
Myslím, že to vše stojí dnes za připomenutí především proto, že to jsou právě tyto chvíle, kdy se podivný oblouk historie jakoby uzavíral a my máme naději, že to, o čem snili Masaryk a jeho spolubojovníci, se konečně uskuteční. Naše naděje je dnes větší než kdykoli v uplynulých osmdesáti letech mimo jiné proto, že i naděje Evropy jako celku na spravedlivý vnitřní pořádek je dnes nepoměrně větší než kdykoli dosud.
Ano, zdá se, že teprve teď nastává doba, kdy se dobrý osud našeho nezávislého státu může naplnit. Teprve teď máme totiž reálnou šanci stát se plnohodnotným členem integrující se demokratické Evropy, to znamená všech jejích dnešních politických, hospodářských i bezpečnostních struktur. Jinými slovy: teprve teď nastává čas, kdy se vskutku vážně a nadlouho rozhoduje o tom, zda budeme pevně zakořeněni v mírové a bezpečné Evropě, a zda tím bude zajištěn dobrý život i dalším generacím, anebo zda se ocitneme vlastní vinou, to jest vinou svého provincialismu a své krátkozrakosti, mimo dnešní - historicky naprosto nové a pro celý svět tak důležité - evropské politické pohyby!
Jsem hluboce přesvědčen, že se naše dávné naděje naplní!
Samozřejmě: je pro to třeba vykonat mnoho. Ta práce přitom může být úspěšná jen tehdy, převládne-li v nás jistota, že naše snažení má smysl, že při něm jde o víc než o tuto chvíli a naše okamžité pohodlí a že vůbec neběží o jakýsi diktát cizích předpisů, ale o účast na společenství hodnot, tedy nikoli o ponížené příživnictví, ale naopak o hrdou spoluodpovědnost.
Vážení ústavní činitelé,
vážení spoluobčané,
Masaryk mimo jiné řekl, že státy se udržují jen těmi ideály, z nichž se zrodily. Jděme cestou těch, kteří tyto ideály naplňovali před námi a kteří je naplňují i v naší době!
Patří k nim - byť každý jiným způsobem - i ženy a muži, které dnes jménem České republiky vyznamenám.
Dovolíte-li, budu jim blahopřát za nás všechny.