Pražský hrad - programový čtvrtletník


Léto 1998

Z obsahu:

Na anketní otázku odpovídají Geraldine Muchová a Ivo Mathé
Pražský hrad v době Mnichova 1938
Defenestrace před 380 lety
Nálezy ze studny u kostela Všech svatých
V jižních zahradách Pražského hradu
O výstavách: Forma Uno, Architekt Boris Podrecca, Dužina a jádro - Michael Rittstein, Instalace Jaroslavy Severové, 1968, Magnum ve světě
O divadle: S Borisem Rösnerem o Macbethovi W. Shakespeara, Cirkus vitae v Jelením příkopu
O hudbě: Korunovační oratorium Jana Dismase Zelenky
Aktuality, kulturní programy

Renesanční předměty ze studny u kostela Všech svatých

Na unikátní výstavě Rudolf II. a Praha v loňském roce na Pražském hradě byly vedle známých a slavných děl vystaveny další památky, které na první pohled nemusely upoutat tolik pozornosti jako obrazy renesančních malířů či výtvory ze zlata a drahých kamenů. Avšak i tyto předměty, často vůbec poprvé předvedené veřejnosti, jsou unikátní a mají velkou kulturně historickou hodnotu. Patří k nim soubor věcí nalezených ve studně u kostela Všech svatých, který byl vystaven v Míčovně, v části věnované architektuře a archeologii.
Studna se nalézá mezi východní zdí Starého královského paláce a severozápadním rohem renesačního kostela Všech svatých. Vznikla pravděpodobně v souvislosti s románskou a raně gotickou stavbou Královského paláce a kaple Všech svatých. V gotice byla studna nastavěna a obezděna pískovcovými kvádry. Kolem roku 1500, když byl postaven Vladislavský sál, kolem jehož jižní, východní a severní stěny vedl vyhlídkový ochoz, vytáhli zdivo studny až do výšky tohoto ochozu. V roce 1541 vypukl na Malé Straně požár, který se rozšířil i na Pražský hrad. Při této tragické události vyhořely všechny okolní stavby. Jejich obnova probíhala do roku 1580 a nad studnou byla založena severní zeď nově budovaného kostela Všech svatých. Po tomto roce byl přístup ke studně značně ztížen a přestala se používat.
Soubor, vyzdvižený ze studny v roce 1925, tvoří ženský živůtek, síťka na vlasy, váček, kožené boty a sklo.
Většina předmětů byla postupně konzervována a restaurována. Zprvu probíhalo restaurování bohužel ne právě vhodným způsobem. Textilie se čistily pomocí chemikálií, vlákna nebyla při vysoušení srovnána a restaurátoři se ani nepokusili o rekonstrukci původního tvaru. Při konzervaci bot použili technický tuk typu vazelíny, na který se hojně nalepily nečistoty. Navíc bez předchozí analýzy, tedy často chybně, byly posešívány samostaně dochované dílce bot. Správa Pražského hradu proto nedávno zahájila nové restaurování, jehož nezbytnou součástí byl podrobný průzkum všech předmětů.
Ženský živůtek s rovným výstřihem, úzkými ramínky a přednicí zakončenou do špičky byl zhotoven z brokátu a zdoben stříbrnou nití drobným geometrickým motivem. Původně k němu zřejmě patřila i sukně a odvazovací rukávy, jak o tom svědčí zbytky zachovalých volných nití. Luxusní živůtek, na němž se projevují vlivy italské i španělské módy, je svým střihem podobný živůtku nalezenému v hrobě Eleonory z Toleda pochované v roce 1562 ve Florencii. Prakticky totožnou látku najdeme na portrétu hraběte Elerwina III. z Bentheimu od Hermanna Tom Ring z roku 1560.
Z hedvábné příze drhaná síťka na vlasy s motivem "Božího oka" nad čelem je podobná čepci, který byl v roce 1547 dán do hrobu v katedrále sv. Víta Anně Jagellonské. Ten je však zhotoven ze zlatého dracounu. Motiv "Božího oka" byl v renesanci velmi oblíbený, často zdobil například i šperky.
Další textilií vyjmutou ze studny je váček upletený z hedvábné příze. Váčky v renesanci sloužily k uchovávání drobných předmětů, bývaly připevňovány k pasu a nosili je ženy i muži.
Koženou obuv představuje osm párů, dvanáct půlpárů a čtyřicet fragmentů; zastoupeny jsou pantofle, střevíce, polovysoké i vysoké boty. Naprostá většina nalezených bot patří mezi velmi luxusní obuv zhotovenou z jemných teletin či kozin a bohatě zdobenou nejrůznějšími způsoby.
Svršky několika pantoflí a střevíců jsou pokryté jemným geometricky uspořádaným vzorem. Ten byl zhotovován pod vlivem španělské módy s typickými maurskými prvky buď technikou prořezávání nebo vyrážení matricí. Dalším výzdobným prvkem, který se objevuje na střevících, jsou dlouhé, vedle sebe podélně kladené průřezy, doplněné dalšími drobnými vpichy a rýhami.
Velká část střevíců je dekorována dvěma nebo třemi na několika místech podvlečenými úzkými koženými řemínky, ve dvou případech ještě doplněnými jedním silnějším páskem zdobeným šikmými průřezy. Boty byly pravděpodobně vyrobeny v Čechách, v Praze.
Nárty několika střevíců jsou lemované zoubkovitým vykrajováním. Tento motiv byl v renesanci velmi oblíben, často zdobil také ženské i mužské šaty.
Polovysoké boty jsou široké v nártu a horní okraj mají šikmo seříznutý, což je projev vlivu východoevropské, především uherské módy.
Jediné dochované vysoké boty jsou po stranách proříznuté, otvory jsou stažené křížem protaženou silnější nití.
Mezi fragmenty je zajímavá patní část svršku střevíce se dvěma řemínky přes nárt, zbytek korkové podešve obalené kůží a čast podešve s vyraženým značením obuvníka.
Analogie k jednotlivým koženým botám ze studny můžeme nalézt jednak v ikonografických pramenech a jednak mezi několika málo dochovanými exponáty muzeí, například v Mnichově, Norimberku a Offenbachu v Německu, v Bally ve Švýcarsku, v Groningen v Holandsku a v Londýně v Anglii.
Soubor předmětů ze studny u kostela Všech svatých, který představuje v českých zemích i ve světě naprosto ojedinělou kolekci, můžeme podle stavebně historického průzkumu okolí studny, uměleckohistorické analýzy a srovnáním s dochovanými analogiemi všech předmětů datovat do období mezi léty
1560 - 1580.

Milena Bravermanová, Helena Březinová
(PhDr. Milena Bravermanová - oddělení uměleckých sbírek Správy Pražského hradu, Mgr. Helena Březinová - Archeologický ústav AV ČR Praha)