Tradice a současnost státních vyznamenání České republiky


Vyznamenání jsou viditelnou odměnou za zásluhy o stát. Jsou projevem jeho suverenity a jejich udílení patří mezi základní práva hlav států. Vyznamenání ukazují historický vývoj státu a orientaci jeho vnitřní a zahraniční politiky. Každá zásadní změna ve struktuře státu nebo v podmínkách jeho existence se projevuje na řádech a medailích.

1814–1939
1939–1989
Od roku 1989


1814–1939

Řády jsou obecně výrazem tradice a kontinuity. Jediným českým vyznamenáním, které má přímé předchůdce, je Řád Bílého lva. Prvním vyznamenáním, v jehož názvu se objevuje Bílý lev, byl Československý řád Bílého lva, založený roku 1922.
Rok 1918 a zrod samostatné Československé republiky znamenal nejen zánik rakousko-uherské monarchie, ale také jejího systému státních vyznamenání. Jedním z prvních zákonných aktů Revolučního národního shromáždění bylo schválení zákona č. 61/1918 Sb., ze dne 10. prosince, jímž se zrušilo šlechtictví, řády a tituly. Zrušena byla také veškerá práva z toho plynoucí. V platnosti zůstaly pouze tituly, na které bylo možno nabýt právního nároku splněním předepsaných podmínek (doktorský, inženýrský titul apod.), tituly vyjadřující skutečně zastávanou úřední hodnost a vyznamenání udělovaná vysokými školami. Občanům Československé republiky bylo výslovně znemožněno platně přijímat také cizí vyznamenání, pokud se na ně vztahovalo citované ustanovení zákona.
Vzhledem k okolnostem vzniku Republiky československé i ostře odmítavému postoji veřejnosti k pozůstatkům starého režimu se tato radikální opatření jeví jako pochopitelná. Jak se ale ukázalo, nebylo možno zcela odstranit tak tradicí prověřenou instituci, jakou je státní vyznamenání. Znění zákona také nebralo ohled na již existující vyznamenání, zřízená prozatímní vládou v Paříži a ministrem války M. R. Štefánikem pro československé legionáře.
O nápravu se měl postarat zákon č. 243/1920 Sb., z 10. dubna 1920. Z účinnosti zákona o zrušení šlechtictví, řádů a titulů byly vyňaty čestné odznaky zavedené na paměť bojů o svobodu československého národa nebo jako uznání za zásluhy o vznik samostatného československého státu. Především šlo o Československý válečný kříž, zřízený dekretem prozatímní vlády zemí československých v Paříži, dne 7. listopadu 1918, jako nejvyšší vojenské vyznamenání. Dále byla povolena Československá revoluční medaile, založená dekretem podepsaným za prezidenta republiky T. G. Masaryka ministrem zahraničí v Paříži dne 1. prosince 1918. Medaile byla zřízena jako odměna za zásluhy o československý odboj. Z působnosti zákona č. 61/1918 Sb., ze dne 10. prosince 1918, byly vyňaty také čestné odznaky zřízené pro československou revoluční armádu na Sibiři odbočkou Československé národní rady pro Rusko nebo ministerstvem války prozatímní vlády zemí československých a Řád Sokola (Řád Štefánikův), založený a navržený generálem Milanem Rastislavem Štefánikem. Konečné znění stanov Štefánikova řádu bylo vydáno v Paříži roku 1919. Zákon také vyhověl žádosti zástupců mírové komise, aby československá vláda přistoupila k udělování Medaile vítězství (La medaille de la victoire) pro spojenecké a přidružené mocnosti, podle rozhodnutí mírové konference v Paříži ze dne 24. ledna 1919. Pořadí uznávaných vyznamenání shrnul obřadník Kanceláře prezidenta republiky Guth-Jarkovský takto: Československý válečný kříž, Řád Sokola, Československá revoluční medaile a Československá medaile vítězství. Guth-Jarkovský se nezmiňuje o Medaili Jana Žižky z Trocnova založené v říjnu roku 1918 vedením ruských legií jako první a nejstarší československé vyznamenání. Udělována měla být o třech stupních. Znám je případ jejího jednorázového udělení příslušníkům 6. střeleckého pluku ruských legií v Jekatěrinburgu. K těmto vyznamenáním je třeba doplnit i Pamětní odznak československého dobrovolce z let 1918- 1919. Založen byl v době ohrožení Československé republiky roku 1938 a udělen všem dobrovolníkům, kteří se v době od 28. října 1918 do 31. července 1919 účastnili vojenských akcí na Slovensku. Nazýván je také Křížem "v těžkých dobách". Vydaná vyznamenání byla nošena na příslušné stužce na levé straně prsou. Českoslovenští občané nosili podle obvyklého pravidla odznaky vlastního státu před všemi cizími vyznamenáními.

Ustanovení zákona platila pro československé občany v případě, že základem k udělení příslušných vyznamenání byly vynikající válečné výkony a zásluhy z doby před 31. červnem 1919. V případě příslušníků cizích armád nebylo uplatňováno časové omezení. Pokud příslušníci československých vojsk obdrželi vyznamenání za válečné zásluhy od spojeneckých vlád, směli si je ponechat. Žádost vlády o zřízení nových státních vyznamenání byla vyřešena ustanovením o možnosti založení vyznamenání pro vojíny za statečnost prokázanou před nepřítelem, nebo pro cizince za zásluhy o československý stát. Zákon dal také počátek vnitřnímu uspořádání budoucího systému státních vyznamenání.
Nová vyznamenání měla být ustavena nařízením vlády, se souhlasem prezidenta republiky. Propůjčování vyznamenání náleželo prezidentu republiky, případně ministrovi nebo veliteli vojska, které k tomu prezident zmocní. V §5 zákona se výslovně pravilo, že občanským osobám, příslušníkům Republiky československé, nemohou být nově udělena vyznamenání, na která se vztahuje výjimka zákona, ani vyznamenání nová. Zákon také nepovoloval československým občanům přijímat cizí řády a vyznamenání.

S přípravou nového státního vyznamenání Československé republiky bylo započato krátce po vydání zákona č. 243/1920 Sb., z 10. dubna 1920. Dne 22. dubna 1921 vypsalo ministerstvo školství a národní osvěty veřejnou soutěž na návrhy odznaku řádu Bílého lva. V prvním kole soutěže byly posouzeny a shledány nevyhovujícími dva návrhy. Pro druhé kolo byly vypracovány podrobnější instrukce týkající se počtu tříd a základní symboliky řádu. Porota, která se sešla dne 30. června 1921, konstatovala, že došlo celkem 43 podprůměrných návrhů. Tehdy zasáhl do procesu vzniku řádu významně J. S. Guth-Jarkovský, který byl dne 27. února 1922 pověřen řízením řádového referátu Kanceláře prezidenta republiky. Bylo mu uloženo: podnítit definitivní rozhodnutí ve věci návrhu řádu za účasti ministerstva zahraničí a osvětového oddělení ministerstva školství, sestavit statut řádu a dohodnout s ministerstvem zahraničních věcí, komu má prezident řád propůjčit. Toto opatření definitivně přeneslo správu řádových věcí na Kancelář prezidenta republiky, kde zůstala až do dnešních dnů.
Byla vypsána nová soutěž na podobu odznaků, ale ani nové návrhy nebyly přijatelné. Guth-Jarkovský konzultoval problém s šéfem závodu Karnet a Kyselý na Žižkově, který vyhotovoval vzorky návrhů. Rudolfa Karneta seznámil s výsledky svých zahraničních cest i se starým českým vyznamenáním, kterým byl Český šlechtický kříž z roku 1814. "5. května 1922 večer navštívil mne pan Karnet. Málo dní před tím, 2. května 1922 měl jsem příležitost ukázat starý rakousko-český řád z roku 1814 vyslanci rumunskému Hiottovi, kterému se šlechtický křížek velice zamlouval a mínil, že by mohl sloužiti za podklad řádu novému, jen s nepatrnou úpravou. Arci vyslanec Hiott nevěděl, že jako řád rakouský, k tomu šlechtický a k tomu kříž je pro nás naprosto neupotřebitelný, ale přece sotva bude možno udělati něco naprosto jiného. Bílý lev, který na řádu starorakouském byl, musí také býti na řádu československém." (Guth-Jarkovský, Paměti III., str.370)
Český šlechtický kříž, zřízený císařem Františkem I. roku 1814, byl jediným známým starým českým řádem, nehledě k tzv. řádu Sv. Václava, který byl jen čestným titulem. Císař František I. nezaložil přímo řád v úzkém slova smyslu, ale čestné vyznamenání pro válečné zásluhy ve formě řádového odznaku - Český šlechtický kříž. Odznakem Boehmisches Adelskreuz, ve francouzských pramenech La croix de Noblesse de Boheme, je zlatý čtyřramenný kříž, 30 mm vysoký, tmavočerveně smaltovaný. Na aversu je umístěn zlatě vroubený, bíle smaltovaný český lev. Revers má zlatě vroubený medailon, kde je v bílém poli černě smaltovaný nápis: "Nobilibus Bohemis bello gallico fidis corporis custoribus Franciscus Augustus MDCCCXIV" (Českým šlechticům, za válek francouzských věrným tělesným strážcům, císař František 1814). Odznak vyznamenání se nosil na prsou na stužce o třech stejných pruzích. Prostřední byl červený, oba krajní bílé. Císař František udělil toto vyznamenání členům české šlechty, kteří za napoleonských válek utvořili vlastní šlechtickou gardu (v Čechách zvanou Noblgarde) a po celé válečné tažení doprovázeli císařovu osobu. Poté už vyznamenání nebylo nikdy udíleno a upadlo v zapomění. Guth-Jarkovský zapůjčil kříž od Bohuše Kolowrata-Krakowského, jehož praděd, František Xaver hrabě Kolowrat-Krakowský, byl prvním velitelem "Noblgardy".
Rytec Rudolf Karnet se anonymně zúčastnil soutěže a při tvorbě svého návrhu na československý řád byl zjevně inspirován podobou tohoto nejstaršího českého vyznamenání. Jeho návrh byl dne 12. září 1922 přijat porotou za předsednictví akademického malíře Vojtěcha Hynaise. Při té příležitosti byla zdůrazněna vysoká úroveň návrhu živnostníka, který v pochopení specifických potřeb státního vyznamenání předčil renomované umělce. Výroba nových odznaků československého řádu Bílého lva byla zadána firmě Karnet a Kyselý. Současně dokončil Guth-Jarkovský návrh statutu řádu, který byl zrevidován a zdokonalen legislativním oddělením KPR.
Československý řád Bílého lva byl spolu s medailemi Bílého lva zřízen vládním nařízením ze dne 7. prosince 1922 pod č. 362 Sb. Vládním nařízením č. 261 Sb. ze dne 13. listopadu 1924 byl řád doplněn o řetěz. Další změny byly v době před II. světovou válkou provedeny vládními nařízeními ze dne 23. srpna 1930 č. 120 Sb., ze dne 19. června 1936 č. 170 Sb. a zákonem o řádech a titulech č. 268 Sb. ze dne 21. října 1936.

Nový československý řád byl podle stanov zřízen jako vyznamenání pro příslušníky cizích států za zásluhy o československý stát. Stanovy Československého řádu Bílého lva z roku 1922 ustavují po vzoru Čestné Legie rozdělení řádu do 5 tříd, z nichž prvá je nejvyšší. Táž osoba nemůže mít současně vyznamenání více tříd. Řád se uděluje ve dvou skupinách: vojenské a občanské. Toto rozdělení se projevuje v závěsu dekorace. Občanské skupině náleží palmové listy, vojenské pak meče. K jednotlivým třídám byly po francouzském vzoru přiřazeny také názvy: I. - velkokřižníci, II. - velkodůstojníci, III. - komandéři, IV. - důstojníci, V. - rytíři.
Základem řádové dekorace je řádový odznak, který se opakuje ve všech třídách. Mění se pouze jeho velikost, způsob zavěšení nebo způsob provedení. Klenot řádu má 2 strany. Přední stranu nazýváme avers, zadní revers. Na čestné přední straně bývá obvykle zobrazen symbol vyznamenání. Po vzoru Českého šlechtického kříže byla za základ Čs. řádu Bílého lva zvolena figura lva. Obecná přirozená heraldická figura lva je symbolem síly, odvahy a statečnosti. V české heraldice se lev ve skoku objevuje v roce 1158, kdy byl Vladislav II. odměněn Fridrichem I. Barbarossou za vojenskou pomoc v severní Itálii královským titulem pro svou osobu.
Tvůrci řádu se museli vyrovnat také s otázkou základního tvaru klenotu. Tradiční kříž se jim nezdál být nejvhodnějším symbolem pro nový republikánský řád. Hledali proto jiný symbol, na který by bylo možno umístit lva z malé varianty státního znaku. Guth-Jarkovský doporučil Rudolfu Karnetovi tvar inspirovaný Čestnou Legií. Řád Bílého lva tak má tvar pětiramenné hvězdice. Ve spojení se zemskými znaky je pět ramen hvězdice symbolem jednotlivých zemí Republiky československé. Barva smaltu je tradiční - červená. Mezi paprsky hvězdice jsou umístěny lístky národního symbolu - lípy. Motiv lípy se opakuje i na závěsu hvězdice, která je pověšena na lipovém věnci, na němž jsou překříženy tradiční symboly jednotlivých skupin řádu. Revers řádu je vyveden složitěji. Střední kruh hvězdice je červeně smaltován a ve středu nese zlatý monogram republiky. Tento kruh je vrouben okrajem s rytým a modře smaltovaným heslem řádu: "Pravda vítězí". Na paprscích hvězdice jsou umístěny zemské znaky Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Dalšími významnými součástmi řádu jsou řádová hvězda a stuha. Hvězda bývá obvykle součástí I. stupně řádu a nosí se připevněna na hrudi. V případě Čs. ŘBL přísluší také II. stupni. Stuha Čs. ŘBL je provedena v národn&; medaile Bílého lva byla rozdělena do 2 stupňů. Táž osoba nemohla mít současně více tříd řádu, ale ke druhému stupni medaile mohl být připojen stupeň první.

Vládním nařízením ze dne 13. listopadu 1924, čís. 261 Sb. byl doplněn výpočet znaku u I. třídy o řádový řetěz. Ten je nejslavnostnější součástí řádových dekorací. Na řetězu je zavěšena řádová dekorace (klenot) a jednotlivé opakující se články řetězu připomínají symboliku řádu (lev, monogram, heslo). U Čs. ŘBL mohl být řetěz udělen současně s ostatními znaky I. třídy, nebo později zvlášť, a to především hlavám cizích států a "v mimořádně pozoruhodných případech" také jiným příslušníkům cizích států.

Zákonem č. 268 Sb. ze dne 21. října 1936, o řádech a titulech, došlo k některým závažným změnám, zvláště ve vztahu k hlavě státu. Prezidentu republiky měly nadále příslušet nejvyšší třídy vyznamenání. Tyto si podržel, i když prezidentem být přestal, "leč by ztratil úřad presidentský podle § 67 ústavní listiny".
Zvláštní charakter řádu byl určen omezením počtu propůjčených vyznamenání v jednotlivých třídách (stanovený numerus clausus). Počet řádových řetězů a medailí nebyl nikdy kontingentován. Počet československých řádových vyznamenání byl postupně upravován vládními nařízeními z r. 1924, 1930 a 1936 a ustálil se na: v I. třídě - 250, II. třídě - 400, III. třídě - 900, iV. třídě - 1500, V. třídě 3000 míst. Celkový počet "členů řádu" tak mohl být 6050.
Hlava státu řád zprvu vždy propůjčovala. Medaile byly udělovány. Propůjčení vyznamenání zdůrazňuje jeho hodnotu. Samo vyznamenání zůstává i nadále majetkem státu a po úmrtí nositele se vrací řádovému správci a může být znovu uděleno. V případě cizinců takové ustanovení působilo KPR velké problémy a nikdy nebylo řádně plněno. Řádové odznaky zemřelých, které se dříve vraceli KPR, zůstávaly proto v důsledku vládního nařízení č. 120 Sb., ze dne 23. srpna 1930, rodinným příslušníkům. Jediným případem, kdy se odznaky vracely, bylo odsouzení pro takový trestný čin, jenž měl za následek ztrátu československých i cizích řádů a čestných odznaků. Zákon č. 268 Sb. stanovil, že vyznamenání prezident propůjčuje k návrhu vlády. Prezident také mohl k propůjčení vyznamenání zmocnit jiného představitele státu.
Z hlediska přednosti vyznamenání převýšil Čs. ŘBL válečný kříž. V pořadí veřejně nošených distinkcí proto mohl válečný kříž zaujmout místo mezi III. a IV. třídou řádu. Tím ovšem vznikl podivný případ, že se naše dosud nejvyšší vojenské vyznamenání ocitlo na druhém místě a žádný československý občan se podle symboliky vyznamenání nemohl zasloužit o vlast tou měrou jako cizinec získávající vyšší záslužný řád. Pokud by však měl mít prvenství kříž, znamenalo by to udělit jej spolu s první třídou řádu s řetězem také všem hlavám států, neboť jinak by byli prostí legionáři vyznamenáni výše než suverénové. Tento případ dokumentuje skutečnost, že se již v počátcích Čs. řádu Bílého lva projevila nutnost zavedení záslužného vyznamenání i pro domácí státní příslušníky.
Nová vyznamenání mohla být podle zákona č. 268 Sb., ze dne 21. října 1936, o řádech a titulech, dále zakládána se souhlasem prezidenta vládním nařízením. Vláda mohla svým usnesením zakládat pamětní odznaky. Měnit stanovy řádu bylo možno jen nařízením vlády se souhlasem prezidenta. Československým občanům bylo nadále povoleno přijímati cizozemské řády, čestné odznaky a tituly, avšak vždy jen se svolením prezidenta republiky k návrhu vlády.
Československý řád Bílého lva se zformoval ve vyznamenání, které respektovalo tradiční uzance a instituty záslužných řádů. Hvězdicovitou podobou, podle Čestné Legie, byl také zdůrazněn jeho republikánský charakter. Ve ztvárnění řádu byly použity nejdůležitější tradiční státní a národní symboly. Použitím zemských znaků byla zdůrazněna soudržnost jednotlivých částí republiky i jejich obyvatel. Obsah řádu byl určen jeho záslužným charakterem a především určením pro cizí státní příslušníky. Řád se vyvynul v uznávanou instituci s organizačními pravidly v intencích záslužných řádů. Jeho vyjímečnost, která do jisté míry odkazovala na sevřenost společenství starých řádových korporací, byla zdůrazněna omezením počtu vyznamenání v jednotlivých třídách i vedením matrik členů řádu.

1939–1989 Zpět

Politický význam řádu Bílého lva jako symbolu suverénní státnosti se zřetelně projevil v době II. světové války. Ke změně v podobě i obsahu řádu mělo dojít v letech 1939-1940. Již 12. dubna 1939 si říšský protektor vyžádal podrobné informace o řádu. Posléze baron von Neurath informoval říšského kancléře, který v zásadě projevil souhlas se zachováním řádu - s podmínkou jeho přepracování v duchu nových státoprávních poměrů. Znamenalo to: změnit název, heraldické uspořádání a ustanovení o propůjčování cizím státním příslušníkům. Nové statutární uspořádání mělo být schváleno říšským protektorem ve formě jednání s protektorátní vládou. Právo propůjčovat řád i nosit jeho nejvyšší odznaky mělo zůstat státnímu prezidentovi, ovšem mělo být přiznáno výnosem říšského kancléře. Stanovy vyznamenání tak měly být inspirovány řádem Německého orla, nacistickým vyznamenáním určeným pouze cizím státním příslušníkům, u kterého byla výjimka přiznána německému ministru zahraničí. Ten byl současně velmistrem řádu.

Nové státoprávní poměry se měly výrazně promítnout do podoby vyznamenání. Průtahy se stanovením nové podoby řádu byly způsobeny dlouhým hledáním přesné heraldické podoby protektorátního znaku, od něhož se měla podoba vyznamenání odvíjet stejně jako v předešlých případech. Znak Protektorátu byl uzákoněn až v prosinci 1939. K vypracování návrhů byl opět vyzván Rudolf Karnet. Pro nové vyznamenání měly být použity přepracované odznaky Čs. ŘBL. Hlavní navrhované změny odrážely snahu absolutně potlačit upomínky na suverénní československou státnost: z prsou lva měl být odstraněn slovenský štítek, nápis "ČSR" nahrazen protektorátním státním znakem, mělo být odstraněno heslo "Pravda vítězí" i znaky bývalých zemí ČSR. V alternativních návrzích byl použit symbol Sv. Václava, devalvovaný oficiálním protektorátním výkladem jeho odkazu.
Německá strana projevila velký zájem o zachování řádu ve změněné podobě a o jeho udělování říšským státním příslušníků. Je třeba ocenit postoj české strany, která se mnohými průtahy a výjimečně pasívním přístupem do značné míry zasloužila o konečné rozhodnutí Adolfa Hitlera, který v prosinci roku 1940 nařídil odložit otázku nového vyznamenání do konce války. Zřízení protektorátního Řádu Bílého lva by jistě znamenalo zrušení Čs. ŘBL naší vládou v Londýně. Řádová tradice i řádové symboly by byly znehodnoceny a řád sám by pozbyl smyslu své existence. Rozhodnutí říšského kancléře bylo proto přijato s ulehčením a prezident Beneš mohl od počátku roku 1942 začít v Londýně nově propůjčovat Československý řád Bílého lva.
Rok 1945 znamená v dějinách Řádu Bílého lva i v československé řádové praxi velký zlom. Poprvé byla vojenská větev řádu udělována ve formě nově založeného vyznamenání také československým občanům. Dne 9. února 1945 bylo československou vládou v zahraničí zřízeno nejvyšší vojenské vyznamenání republiky, Řád bílého lva "Za vítězství". Vyznamenáni jím mohli být českoslovenští občané a příslušníci jiných států za vynikající vojenské zásluhy, které získali o československý stát a jeho vítězství. Řád bylo možno udělit, pokud navrhovaný prokázal: I. osobní statečností takový mimořádný bojový čin, který měl v zápětí rozhodující vliv na úspěšné provedení bojového úkolu jednotky, ve které byl zařazen, nebo které byl velitelem, případně za úspěšné provedení úkolu jednotek nadřazených nebo sousedních, II. velitelský čin takového mimořádného rázu, že byl rozhodující pro úspěch operace vlastní vyšší jednotky.
Výtvarné zpracování vyznamenání vychází z podoby Československého řádu Bílého lva, ale jeho rozdělení našlo vzor ve formách sovětských vyznamenání. Do naší řádové tradice přineslo samostatnou hvězdu, jako insignii stupně řádu. Třídy zde nejsou uplatňovány. Řád bílého lva "Za vítězství" se dělí na hvězdu I. stupně, hvězdu II. stupně, kříž řádu a zlatou a stříbrnou medaili.

Poválečné období je z hlediska státní symboliky i symboliky státních vyznamenání obdobím plným zvratů. Změny v politické orientaci československého státu se promítly do podoby i obsahu velkého množství nově založených řádů a dekorací za zásluhy v boji proti okupantům. Zřízeno bylo také mnoho čestných titulů, standart a odznaků. Vnější podoba nových vyznamenání byla spolu s jejich vnitřním systémem stále více přizpůsobována sovětským vzorům. Zlomem byl samozřejmě rok 1948, ale již od roku 1945 lze pozorovat úpadek tradičních principů tvorby řádů. Nová vyznamenání byla omezena na tři stupně, důraz byl kladen na hvězdy jako samostatné insignie a typologicky docházelo k záměně řádových odznaků za pouhé medaile. K prvnímu výročí komunistického puče byl pak založen Řád 25. února 1948, na který navázaly další nechvalně známá vyznamenání: Řád socialismu, Řád republiky, Řád práce, Řád Klemeta Gottwalda atd. Není třeba podrobně rozebírat symbolickou hodnotu komunistických vyznamenání. Z hlediska řádové tradice, na kterou navazuje Česká republiky, jsou bezcenná.

Úpadek systému státních vyznamenání pokračoval jejich devalvací v následujících desetiletích, kdy vzniklo velké množství resortních, odbojových, odborářských, vojenských a bezpečnostních čestných a pamětních odznaků, plaket a medailí. Zákon č. 62/1962 Sb. ze dne 5. července 1962, o propůjčování vyznamenání, jasně definoval jejich obsah. Vyznamenání byla "výrazem uznání a vděčnosti československého pracujícího lidu za zásluhy o vítězství socialismu a o budování vyspělé socialistické společnosti, o rozvoj přátelství a spolupráce a o upevňování mírového soužití národů, za zásluhy o obranu vlasti, za obětavou práci a za vynikající výkony na poli hospodářské a kulturní výstavby a rozvoje vědy a techniky anebo za příkladnou obětavost v občanském životě". Vyznamenání mohla být udělována a propůjčována jednotlivcům, ale také pracovním kolektivům, podnikům, družstvům a útvarům ozbrojených sil, přičemž jejich příslušníci a zaměstnanci neměli individuální právo nosit insignie vyznamenání. Vyvrácení tradičního systému řádů a medailí bylo dovršeno v období normalizace po roce 1968, kdy si ÚV KSČ vyhradil nejen udílení, ale také zakládání pamětních medailí, které jinak patřilo do pravomoci prezidenta republiky a státních orgánů.
Návrhy na propůjčení a udělení vyznamenání a státních čestných uznání prezidentem republiky mohli podle zákona č. 62/1962 Sb. ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb. oficiálně předkládat ÚV KSČ, Ústřední rada odborů a ÚV Národní fronty, až v další řadě předsednictvo Federálního shromáždění, předsednictva ČNR a SNR a vlády ČSSR, ČSR a SSR. Správcem věcí státních vyznamenání byla prezidentská kancelář.

K výrazným změnám, které završily přizpůsobování státních symbolů, včetně státních vyznamenání, došlo v souvislosti se schválením socialistické ústavy v červenci roku 1960. Zákonem č. 163/1960 Sb., ze dne 17. listopadu 1960, byl zaveden nový státní znak. Za základ jeho tvůrci zvolili starý střední znak republiky. Nová podoba však byla zcela nehistorická a neheraldická, vznikla bez konzultací s odborníky a vybrána byla neveřejně, politickým byrem ÚV KSČ z omezeného počtu návrhů politicky spolehlivých výtvarníků. Český lev přišel o jeden z přirozených atributů - korunu, která byla nahrazena symbolem proletářského internacionalismu - pěticípou červenou hvězdou. Štít byl nahrazem neheraldickým odkazem na husitské tradice - pavézou, a na hrudi lva se objevil uměle vytvořený znak Slovenska. Změna státních symbolů se promítla do podoby Čs. ŘBL a ke změnám došlo i ve struktuře řádu.
Dne 11. ledna 1961 vydala vláda ČSSR se souhlasem prezidenta republiky vládní nařízení č. 10 (zveřejněné ve Sbírce zákonů ČSSR částka 4, dne 6. února 1961) o udělování Československého řádu Bílého lva. Tímto nařízením bylo zrušeno nařízení vlády č. 362/1922 Sb., č. 261/1924 Sb., č. 120/1930 Sb. a č. 170/1936 Sb. Prezident republiky nadále uděloval řád příslušníkům jiných států za mimořádné zásluhy o československý stát, o rozvoj přátelských
vztahů jiného státu s ČSSR, jakož i za zásluhy o rozvoj přátelství a spolupráce mezi národy. Udělován měl být zejména významným politickým a jiným veřejným činitelům, představitelům mezinárodních organizací i hospodářským a kulturním představitelům. Řád měl tři třídy a táž osoba nesměla mít současně vyznamenání více tříd. Ustanovení, které prezidentu republiky přisuzovalo nejvyšší řádové dekorace i ustanovení o kontingentaci bylo vypuštěno. Věci řádu spravovala KPR.
Podoba všech tří tříd řádu vycházela z původních stanov. Lev ovšem získal novou podobu dle státního znaku, bez hvězdy, z rubu zmizely znaky historických zemí a nápis "ČSR" byl upraven na "ČSSR". Řetěz řádu prošel pouze drobnou úpravou. Kolana mohla být nadále udělena buď současně s ostatními znaky prvé třídy, nebo později zvlášť - a to především hlavám cizích států, v případech hodných zvláštního zřetele i jiným příslušníkům cizích států.
Charakter řádu a jeho historický přesah naštěstí neumožňoval jeho masové použití a zabránil tak větší devalvaci symbolu Bílého lva. Naštěstí pro tradici tohoto vyznamenání nebyla "nová doba" příliš nakloněna využívání historicky prověřeného modelu řádu Bílého lva. Pro občany a kolektivy bratrských socialistických zemí byl založen Řád přátelství, který přejal všechny panující nešvary a v míře vrchovaté naplnil představy komunistického režimu o státním vyznamenání.
Do konce roku 1989 bylo propůjčováno celkem 34 druhů státních vyznamenání a čestných uznání a vysoký počet vyznamenání snížil hodnotu i vážnost tohoto druhu ocenění občanů. Sovětská struktura řádových medailí o jednom stupni kladla velký nárok na jednotlivá vyznamenání a jejich využitý počet se rok od roku zvyšoval. V některých případech se pohyboval až kolem 33 000 udělených exemplářů jednoho vyznamenání ročně.

Od roku 1989 Zpět

Krátce po 17. listopadu 1989, po zhroucení komunistického režimu a po zvolení Václava Havla prezidentem republiky byla otevřena otázka nových státních symbolů. Ta v sobě zahrnovala také rekonstrukci celého systému státních vyznamenání tak, aby odpovídal demokratickému duchu státu i tradičním formám řádů a medailí. Pracovní skupina federální vlády provedla ve spolupráci s vedoucím Kanceláře prezidenta republiky analýzu dosavadního systému propůjčování a udělování státních vyznamenání a vytvořila koncepci jejich nové struktury. Komise federální vlády za účasti zástupců federální a republikových vlád, KPR, Vojenského historického ústavu i zákonodárných sborů federace a obou národních republik se shodla na nutnosti návratu k tradicím demokratického Československa od roku 1918.
Vzhledem ke svému historickému vývoji a všem dobrým tradicím mělo být především zachováno nejstarší dosud udělované státní vyznamenání - Československý řád Bílého lva. Měl být ovšem očištěn od nesprávných úprav a také uveden do souladu s novými symboly státu. Členové komise se shodli na tom, že přes deformaci obsahu vyznamenání v době komunistického režimu, kdy byla například nejvyšší řádová dekorace, kolana, udělována totalitní vládou nejen hlavám států, ale také generálním tajemníkům komunistických stran, vyjadřuje řád i nadále symbolické spojení s hodnotami svobody a demokracie. Nakonec bylo po dlouhých diskusích a projednání velkého množství návrhů na státní vyznamenání navrženo zvážit zřízení 3 řádů a 2 medailí: 1) Řád Bílého lva - vynecháno mělo být označení "Československý" a při výstavbě řádového odznaku neměl být na líci umístěn lev ze státního znaku, ale pouze heraldická figura lva jako vyjádření moci, síly a vznešenosti, doporučeno bylo dále obnovit původní strukturu řádu; 2) Řád Tomáše Garrigua Masaryka; 3) Vojenský řád Milana Rastislava Štefánika; 4) Medaile "Za zásluhy"; 4) Medaile "Za hrdinství".
Tyto návrhy sloužily za podklad pro práci komise při KPR, jejíž zřízení si předem vyhradil prezident republiky. Nový návrh zákona o státních vyznamenáních předložila Kancelář prezidenta republiky Federálnímu shromáždění ČSFR v září 1990. Byl vytvořen v duchu nejlepších tradic československé státnosti. Udělením nebo propůjčením státních vyznamenání stát nadále oceňoval vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, výsledky práce, úsilí o obranu vlasti a hrdinské a výjimečné činy. Vyznamenání byla určena jednotlivcům a nebylo již možné je udílet kolektivům a organizacím.
Zákon 404/1990 Sb. ze dne 2. října 1990, o státních vyznamenáních České a Slovenské Federativní Republiky, vyšel z ústavního zákona č. 102/1990 Sb. o státních symbolech federace, které se rodily ve vzrušené atmosféře, ale ustálily se ve velmi kvalitní podobě vycházející ze znaků republik. Federální státní znak tvořil klasický štít dělený na čtyři části. 1. a 4. pole obsahovalo malou variantu českého znaku - tradičního lva, 2. a 3. tradiční slovenský znak.
Řád Bílého lva byl novým zákonem definován jako nejvyšší vyznamenání ČSFR, ale zákonodárci mu ponechali charakter vyznamenání udělovaného cizincům, kteří se významně zasloužili o československý stát. Opakovala se tak situace, kdy československý občan nemohl získat nejvyšší řád své země. Výjimka byla přiznána prezidentu republiky, kterému příslušela I. třída a řetěz. Udělovat a propůjčovat vyznamenání zůstalo výsadním právem hlavy státu. Řád Bílého lva byl obnoven v 5 třídách a ve 2 skupinách. Výtvarné pojetí řádu se výrazně odlišilo od historické předlohy. Dále byl založen Řád Tomáše Garrigua Masaryka jako vyznamenání osob, které se vynikajícím způsobem zasloužily o demokracii a lidská práva. Řád Milana Rastislava Štefánika byl určen osobám, které se významným způsobem zasloužily o obranu a bezpečnost ČSFR. Zřízeny byly Medaile Za hrdinství a Medaile Za zásluhy.
Nejvyšší vyznamenání státu si nestačilo dobýt uznání. Ve středu pozornosti byly především oba řády udílené československým občanům. Nositeli ŘBL se za dobu trvání federace stačili stát pouze prof. Krajina (I.tř. o.s. / 1990), Zdena a Josef Škvorečtí (oba III.tř. o.s. / 1990) a prof. H. Gordon Skilling (III.tř. o.s. / 1992). Profesor Skilling také jako jediný obdržel evidovaný exemplář řádu.

Rozpad československé federace znamenal zánik společných státních symbolů a systém státních symbolů České republiky zůstal i po 1. lednu 1993 neúplný. Otázka státních vyznamenání se stala nanejvýš aktuální ve chvíli, kdy byl obsazen úřad prezidenta republiky. V čele státu stanul Václav Havel a podle Čl. 63 Ústavy získal výlučné právo propůjčovat a udělovat státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán. Odpovědnost za tento akt byla ustanovením o kontrasignaci rozhodnutí prezidenta republiky o udělení nebo propůjčení státního vyznamenání i rozhodnutí o zmocnění jiného orgánu k tomuto úkonu přenesena na vládu.
Prezident republiky inicioval opakované konzultace na půdě Kanceláře prezidenta republiky, které vyústily v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v návrh skupiny poslanců P. Tollnera, K. Ledvinky, J. Kasala, J. Pavlíkové a V. Koronthályho na vydání zákona o státních vyznamenáních České republiky. Poslankyně Pavlíková později od návrhu ustoupila.
Návrhem zákona se Poslanecká sněmovna zabývala na své 21. plenární schůzi dne 9. července 1994. Po hlasování o pozměňovacích návrzích byl návrh zákona o státních vyznamenáních České republiky přijat 89 hlasy. 6 poslaců hlasovalo proti, 43 se zdrželo.
Přijatý zákon rozdělil vyznamenání České republiky do dvou skupin. Prezidentu republiky přísluší udělovat a propůjčovat 2 řády (Řád Bílého lva, Řád Tomáše Garrigua Masaryka) a 2 medaile (Medaile Za zásluhy, Medaile Za hrdinství). Řády jsou vyšší formou vyznamenání; propůjčují se občanům České republiky a udělují se těm, kteří občany ČR nejsou. Medaile, které jsou nižší formou vyznamenání, se udělují. Nejvyšší místo bylo v systému státních vyznamenání přisouzeno Řádu Bílého lva. § 2 zákona přisuzuje toto vyznamenání osobám, které se zvlášť vynikajícím způsobem zasloužily o Českou republiku. Předpokládají se osoby fyzické. Přílohou zákona jsou stanovy jednotlivých vyznamenání. Jak je obvyklé, podrobně definují jejich obsah i formu.

Nový zákon o státních vyznamenáních navázal v naprosté většině svých ustanovení na tradice demokratického československého státu a ve všech podstatných věcech se shoduje s tradicemi udržovanými v civilizovaných státech. Nejlepším důkazem této kontinuity je právě Řád Bílého lva (ŘBL). Právo propůjčovat a udělovat ŘBL přísluší hlavě státu. Již bylo uvedeno, že zásadní změnou proti původním podobám řádu je možnost propůjčit ŘBL občanům České republiky. Pokud je řád propůjčen živé osobě, vracejí pozůstalí insignii instituci, která ze zákona spravuje věci českých státních vyznamenání, tedy Kanceláři prezidenta republiky. V případě udělení vyznamenání zůstává insignie i listina o udělení pozůstalým.
Občané ČR jsou omezeni v záležitosti nošení cizích vyznamenání. Není sice třeba, aby žádali o svolení k jejich přijetí, ale při nošení musí vždy upřednostnit vyznamenání vlastního státu. Řády, kříže a medaile čeští státní příslušníci nosí v tomto pořadí: Řád Bílého lva, Řád Tomáše Garrigua Masaryka, československé řády, zahraniční řády v pořadí podle tříd a pořadí, v jakém byly uděleny, Medaile Za hrdinství, Medaile Za zásluhy, československé kříže, medaile a další dekorace, zahraniční kříže medaile a další dekorace - vždy v pořadí podle stupňů a pořadí, v jakém byly uděleny.

Návrhy na propůjčení nebo udělení vyznamenání předkládají prezidentu republiky Poslanecká sněmovna, Senát a vláda. Je také výslovně stanoveno, že prezident republiky může vyznamenat i bez takového návrhu.

Konečné rozhodnutí o udělení nebo propůjčení státních vyznamenání náleží pouze prezidentu republiky. Po podpisu příslušného dokumentu je rozhodnutí předloženo ke spolupodpisu předsedovi vlády. Listinu o udělení nebo propůjčení vyznamenání podepisuje prezident republiky.

Prezident české republiky nemůže o své vůli ani na něčí návrh odejmout již jednou propůjčené, natož udělené, vyznamenání. Ztrátu čestných titulů a vyznamenání upravuje trestní zákoník (§46). K tomuto trestu soud může přistoupit, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta. Odsouzený pak pozbývá i práva nosit cizí vyznamenání.

Státní vyznamenání jsou občanům České republiky udílena a propůjčována u příležitosti dvou řádových dnů: 1. ledna (výročí vzníku republiky) a 28. října (s odkazem na tradice demokratického Československa - výročí vzniku republikánského státu). Cizinců uděluje prezident republiky vyznamenání v průběhu celého roku. Zvláštní kategorii týkající se výhradně Řádu Bílého lva tvoří hlavy států. Jak tomu bylo i v minulosti, prezident republiky uděluje hlavám států ŘBL I. třídy s kolanou (řádovým řetězem). Řádový řetěz není udílen zvlášť. V české řádové praxi platí, že při oficiálním setkání prezidenta republiky s hlavou cizího státu (státní návštěva aj.) není ŘBL s řetězem udílen automaticky. Prezidentu České republiky náleží z titulu funkce insignie I. tříd řádů, které mu mohou být po "skončení úřadu" (Čl. 4 Stanov ŘBL) a po "ukončení úřadu" (Čl. 3 Stanov Řádu Tomáše Garrigua Masaryka) propůjčeny doživotně
usnesením obou komor Parlamentu. V případě ŘBL prezidentu republiky náleží také kolana, která může být považována za jeden ze symbolů jeho úřadu. Řád TGM, druhý v pořadí, řetěz nemá. Na rozdíl od některých zahraničních hlav států český prezident při oficiálních příležitostech řádového řetězu obvykle neužívá.

Symbolickou hodnotu řádů podtrhuje jejich umělecké ztvárnění. Symbolika nejvyššího českého státního vyznamenání vychází z dlouhé tradice řádu a v mnohém směru ji dále rozvíjí. Kancelář prezidenta republiky vyhlásila v roce 1994 podle § 847 až 849 Občanského zákoníku veřejnou anonymní soutěž na návrhy výtvarných řešení státních vyznamenání podle předpisů obsažených v jejich stanovách. K posouzení návrhů a vyhlá&#B>porota ve složení: Luboš Dobrovský (vedoucí KPR), Egon Ditmar (ředitel Protokolu), Ivan Medek (ředitel Odboru vnitřní politiky KPR), gen. Ladislav Tomeček (náčelník Vojenské KPR), Pavel Tollner (místopředseda PS PČR), Jiřina Pavlíková (poslankyně PS PČR), Zbyšek Svoboda (historik), Zdenka Míková (historik), Jiří Vlach (výtvarník), Jan Hendrych (výtvarník), Jiří Šetlík (historik umění). Konzultanty poroty byli jmenováni: Tomáš Oliva (ředitel Ekonomického odboru KPR), Pavel Lindner (KPR), Anselm Roskovec (rytec) a Vlastislav Housa (ak. sochař). Při druhém jednání komise dne 2. prosince 1994 byly na Pražském hradě vyhlášeny výsledky soutěže. 1. cenu za návrh Řádu Bílého lva udělila akademickému sochaři Michalu Vitanovskému, 2. cena nebyla udělena, 3. cena byla udělena Vladimíru Opplovi. Odměnu udělila porota J. Harcubovi. Realizací návrhu byla pověřena pražská firma Triga.

Současná podoba řádu vychází ze Stanov ŘBL a zdařile navazuje na demokratickou tradici symboliky tohoto vyznamenání. Uplatněn byl nový státní znak a zachovány byly i další popsané parametry nejvyššího státního vyznamenání. Potřebnou změnou prošlo zpracování symbolu českého lva, který je nyní správně vyveden ve stříbře, s korunou, bez dalších rušivých zásahů. Největší změnou prošel řádový řetěz. I zde však zůstala zachována idea státního monogramu, na němž je zavěšen klenot řádu. Jednotlivé články jsou představovány opakujícím se motivem základního symbolu řádu - českým lvem. Kolana je vyvedena ve zlatě.
Vyvrcholením procesu, který předchází udělení nebo propůjčení řádu, je akt jeho předání. Vyznamenání předává osobně prezident republiky, výjimečně pověřuje jiného státního představitele. Tak dne 1. ledna 1997 předával z důvodu
prezidentovy nemoci státní vyznamenání ministr obrany. V případech, kdy se vyznamenaný nemůže z vážných důvodů dostavit k převzetí vyznamenání ze zahraničí, je předáním pověřen vedoucí našeho zastupitelského úřadu. Místem, kde jsou vyznamenání tradičně předávána, je historické sídlo českých králů a úřední rezidence prezidenta republiky - Pražský hrad.

Zpět


Text: Jan Novák