Mozaika Poslední soud
Mozaika s námětem Posledního soudu, jedinečné umělecké dílo z druhé poloviny 14. století, zdobí Zlatou bránu - jižní vstup do katedrály sv. Víta.
Čas a vlivy prostředí tuto památku po celá staletí ničí. Její chátrání způsobuje zejména povrchová vlhkost, znečištěné ovzdáší a mechanická poškození. Na katedrálu byla proto na jaře roku 1993 umístěna monitorovací stanice, jejíž záznamy umožňují určit vliv agresivity prostředí na stabilitu mozaiky a stanovit podmínky nutné k vyhodnocení vhodnosti ochranných nátěrů. V letních měsících roku 1998 byly po důkladné analýze zahájeny restaurátorské práce vedené pracovníky KPR, SPH a Getty Conservation Institute z Los Angeles (USA). Na restaurátorské práce, zahrnující čištění, doplnění chybějících kostiček, ochranný nátěr a zlacení, naváže program pravidelné údržby a monitorování mozaiky.
Historie mozaiky
V době Karla IV., českého krále a římského císaře, se Praha stala zářícím klenotem Římské říše. Na Pražském hradě nechal císař budovat velkolepou katedrálu. Inspirován mozaikami, které viděl na svých cestách po Itálii, rozhodl se stejnou technikou vyzdobit Zlatou bránu katedrály. S prací začali dnes neznámí mozaikáři v roce 1370 a rok poté ji dokončili.
Mozaika patří k nejvzácnějším uměleckým památkám v českých zemích. Je nejvýznamnějším středověkým dokladem této techniky severně od Alp, jedinečná výtvarnou hodnotou, historickým významem i rozsahem technické realizace. Je složena z téměř milionu skleněných kostiček a kamínků více než třiceti barevných odstínů.
Již v průběhu 15. století, brzy po svém dokončení, byla mozaika několikrát čištěna a restaurována. V následujících stoletích však chátrala stále víc, navzdory četným pokusům o záchranu. V osmdesátých letech 19. století byl její stav již doslova kritický. V roce 1890 poškodila silná bouře mozaiku natolik, že musela být ze Zlaté brány snesena. Kameníci a mozaikáři z Benátek ji během dvou měsíců rozřezali na 274 dílů a ty na panelech přenesli do skladiště pod Vladislavským sálem, kde byly restaurovány. Obnovená mozaika byla roku 1910 znovu umístěna nad jižní vchod katedrály.
Po čtyřiceti letech povrch mozaiky pod nepříznivými vlivy prostředí opět zchátral. Čeští restaurátoři a vědci v roce 1953 připravili obsáhlou studii, na jejímž základě byla očištěna, restaurována, nově pozlacena a na povrchu opatřena mnohovrstevným polymerovým nátěrem. Bez pravidelné resturátorské údržby však ani tato ochranná vrstva nezabránila dalšímu ničení díla.
V roce 1992 zahájily Kancelář prezidenta republiky a Getty Conservation Institute spolupráci na restaurování a konzervaci mozaiky.