Zlomené květiny Asi před rokem a půl jste si v bloku z
30. LFŠ mohli přečíst recenzi na film Kafe a cigára od nezávislého
amerického filmaře Jima Jarmusche. Filmy jako Noc na zemi, Mimo zákon nebo
Mrtvý muž z něj udělaly uznávanou režisérskou osobnost, a i když je jeho
humor svérázný a kontroverzní, je zároveň i mimořádně oblíbený, minimálně
u lidí, kteří se rádi podívají i na nějaký kvalitní starší film a nevalí
do DVD mašiny pořád nové filmy beztak stažené z netu ;-)
Příběh vypráví o starém mládenci Donu
Johnstonovi, který si ovšem na nedostatek partnerských vztahů nemůže
stěžovat. Jednoho krásného dne ho opustí stávající přítelkyně a zároveň mu
dojde anonym od jedné z bývalých přítelkyň, ve kterém se dozvídá, že má
devatenáctiletého syna, který se vypravil hledat svého otce... V sousedním
baráku žije černoch Winston (Jerry Fall), který trpí utkvělou představou,
že je výborný detektiv a rozhodne se Donovi i přes jeho neochotu cokoli
zjišťovat pomoct vytipovat ženy, které teoreticky dopis mohly napsat, a
posléze najít jejich současné bydliště. Závěrečný úkol, tedy rozjet se po
USA a setkat se s „podezřelými“ samozřejmě připadne Donovi, a je celkem
nasnadě, že půjde o setkání velice různorodá, jak už má Jim Jarmusch ve
zvyku. Takže ve své podstatě komediální zápletka.
Samotný příběh je přirozeně rozčleněn do
zhruba šesti víceméně samostatných kapitol, přičemž toto rozdělení
Jarmusch podtrhl postupným ztmavováním obrazu mezi každou z nich. Navázal
tím tedy jak na filmy, které tvoří zdánlivě úplně nesouvisející příběhy,
tak i na druhou část jeho tvorby, kdy je film celistvý a nerozkouskovaný
na části. V celkovém kontextu se tedy Zlomené květiny dají označit i za
film povídkový, kterým ale nejsou už právě kvůli vzájemným souvislostem a
spojitostem mezi těmito fragmenty tvářícími se jako samostatný celek.
Zlomené květiny nekončí titulky na plátně. Nedopovězený příběh dává divákovi příležitost o filmu hlouběji přemýšlet, nebo se aspoň zastavit a říct, si, sakra ten Jim je génius. Otevřený závěr může mít význam a úspěch pouze na pečlivě připraveném podkladu, což v případu tohoto snímku bylo splněno. Pokud máte smysl pro netuctový humor, nebo snad dokonce máte rádi Jarmusche, není co řešit. Jděte do kina a na film se podívejte. Nebudete se svíjet v křečích smíchu na zemi, ale přesto někde tam uvnitř budete cítit, že JE TO ONO... Mě to tak připadlo a filmu právem náleží 100%. Možná v návalu euforie, ale přesto.
honzaq |