Denik Ostravaka
(Ostravak Ostravski)

Doufám, že jste pochopili, že můj recesistický úvod nebyl jenom prvoplánově stvořen pro účel zaujmout, ale proto, že má dost co dočinění s knihou, o které se vám teď budu snažit něco poreferovat. Předně k samotné postavě autora. Je to jednoduše prosté a geniální. Žádný Ostravak Ostravski oficiálně samozřejmě neexistuje, je to vtipně zvolený pseudonym a i když se tu a tam objeví spekulace o tom, kdo by za tímto dílem mohl stát, vždycky zůstane pouze při oněch spekulacích a skutečný autor se velice chytře skrývá v anonymitě, za což mu patří můj velký obdiv už třeba jenom proto, že se inkognito taky mimo jiné účastnil křestu své knihy. Už tohle leccos napovídá o Deniku samotném. A kdo je vlastně Ostravak? Tuž taki něnapadny pajtaš z Ostravy, co tu meška a rad piše, co se mu přyhodilo. Je to taki obyčejny člověk, co si žije ten svuj normalni život, rano na šichtu lokalku, tam buchať osum hodin, jakesyk to žradlo v kantyně... Zkrátka jeden z nás, ale byl mu dán dar vtipně slovy zachytávat dění okolo sebe, a ještě si podobně jako Woody Allen dělat srandu sám ze sebe.

Kdo doteď nepochopil, že Denik je psán nespisovnou formou ostravskeho nařeči, ten je chuj jak lampa a měl by zkontrolovat zapojení svých mozkových závitů. Právě tohle nářečí dává jinak celkem obyčejnému deníku úplně jiný rozměr, jestli třeba trochu víte jak vypadá polština, tak ostravština je na tom relativně podobně. Některá slova jsou geniální, pro příklad uvedu třeba tydlifon – mobil, nebo dyvidyčko – DVD ;-)). V kombinaci s tvrdými Y po měkkých souhláskách a naopak jde o nezaměnitelnou směsku, která ani po kolena nesahá slováckému nářečí, nebo brňáckému hantecu. Jestli jste četli třeba některou knihu od Andrzeje Sapkowského, kde banda trpaslíka Yarpena Zigrina mluvila slovácky, a vaše reakce byly pozitivní, tak věřte, že proti Deniku Ostravaka je to slabý odvar.

Jak už název napovídá, jde o deník ostravského občana, a vězte, že je celkem vedlejší, jestli jsou všechny popisované příhody do puntíku pravdivé, nebo jsou tu a tam vylepšovány a obohacovány o další gagy. Tak jako tak na nich Ostravak své dílo nepostavil. Jistě, jsou pro knihu nepostradatelné, ale za svou popularitu vděčí formě, kterou jsou vyprávěny. Když říkám popularitu, tak ani trochu nepřeháním, v tištěné podobě v žebříčku nejprodávanějších knih zaujímá přední pozice například vedle Šifry mistra Leonarda, což je celosvětově úspěšná kniha. Myslím, že je to naprosto odpovídající. Je to jednoznačně jedna z nejvtipnějších knih, které jsem poslední dobou měl tu čest číst. A dobrou zprávu mám i pro ty, kteří Denik Ostravaka neseženou, nebo mají zrovna hluboko do kapsy. Na internetové adrese ostravak.bloguje.cz najdete Ostravakovu stránku, která je pravidelně aktualizována a předcházela i tomuto prvnímu knižnímu vydání. Ovšem, co si budeme povídat, web nemá a nikdy nebude mít atmosféru knihy, kterou bych tentokrát i jakožto druhotný projekt upřednostnil.

honzaq