The Magic Numbers:
The Magic Numbers
Nedávno jsem na jednom
nejmenovaném AZ Rádiu narazil na jednu nejmenovanou kapelu The Magic
Numbers, která se mi na první nejmenovaný poslech zalíbila tak, že jsem si
hned sehnal jejich nejmenované debutové CD, které nese stejný nejmenovaný
název jako samotná nejmenovaná kapela – The Magic Numbers.
Samotné
seskupení se skládá ze čtyř bytostí, z nichž dvě jsou pohlaví mužského a
druhé dvě logicky pohlaví ženského. V kapele není žádný pes ani papoušek,
takže dostáváme typicky Abbovskou sestavu ženská – chlap a ženská – chlap.
Kytaru a hlavní slovo u mikrofonu si pro sebe ukořistil člověk zvaný
Romeo, který má v některých skladbách hlas jako Jack Black z kapely
Tenacious D., a mnohem více známější z filmu School of Rock. Tenhle Romeo
společně s druhým chlápkem, kterému říkají Sean, se potkali v New Yorku a
začali dělat muziku. Sean se posadil za bicí, a protože dva lidi jsou
pořád ještě docela málo na vytvoření kvalitní kapely, rozhodli se společně
s Romeem, že do kapely vezmou každý svou sestru. A The Magic Numbers byli
na světě. Romeova sestra Michelle si vzala na starost basu a zpěv, Angele
od Seana byly svěřeny perkuse a třetí mikrofon. The Magic Numbers tehdy
byli v situaci, kdy stačí mít nástroje a trochu talentu, a můžete si
slušně vydělat na živobytí hraním po klubech. Očividně pobrali talentu
trochu víc a proto dnes zní jejich Mornings Eleven jako znělka z reklamy
na T-Mobile a hrají se třeba i v českých rádiích.
Mno, The Magic Numbers si mohou klást nároky na označení retro-kapela, i
když nesouhlasím s názorem, že mají vizáž hudebních seskupení hlásících se
k odkazu hnutí hippies. Podle mého se oblékají spíš elegantně, než že by z
nich sálal mír květinových dětí. Ale o tom jsem mluvit nechtěl. Nálepku
retro si The Magic Numbers zaslouží hlavně pro styl své produkce, už ze
skladby Mornings Eleven, kterou všichni tak důvěrně známe, každý trochu
bystřejší uživatel televizního přijímače pozná, že ta hudba není zrcadlem
dnešní mainstreamové produkce, ba dokonce ani neujíždí na módních vlnách
pop-punk-rocku, jak je dnes u začínajících kapel zvykem. Je to retro
evokující především hudební atmosféru 60‘ let, často je kapela
přirovnávána k seskupení Mammas and Papas, což je kapela, ke které nemám
vůbec pražádný vztah, ale jsem natolik soudný, že jsem ochoten s tímto
názorem souhlasit ;)

Pokud mám pak hodnotit
podle sebe, tak CD The Magic Numbers je hodně rozmanité, co se hudebních
stylů týče. O skladbě Mornings Eleven už jsem tady mluvil, ale její
notoricky známý úsek zdaleka není to jediné, co vám může nabídnout. Zrovna
na téhle skladbě se dá demonstrovat kvalitní transformace z jednoho stylu,
rytmu a tempa do jiného, a pak zase nazpět. Třeba taková Wheels On Fire mi
zase připomněla tvorbu jazzové zpěvačky Norah Jones, když hlavní slovo
převzala ženská složka kapely a Romeo byl v pozici führera jenom občas.
Skladba Love Me Like You zase dokazuje, že kapele nejsou cizí ani
rock’n’rollové prvky, takže jejich záběr je dvěma slovy „opravdu široký“.
No teď přesně nevím, komu je tenhle typ muziky určen, ale pokud jste
otevření vícero hudebním stylům a nemáte příliš deformovaný vkus, můžete
vyzkoušet. The Magic Numbers nejsou výraznými individualisty, ale spíš se
doplňují navzájem a fungují jako celek, jako komplet. Zvládají kompozici
více hudebních prvků a nemají výraznější slabiny... Album působí
vyrovnaným dojmem a nese se v převážně poklidné melancholické atmosféře,
což je takhle při cigaretce nad ránem ideální muzika.
The Magic Numbers: The Magic Numbers |
Počet skladeb: |
12 |
Délka: |
1:04:08 |
Hodnocení: |
80% |
|
honzaq
|