STROJ ČASU

   

PAVEL „SPIDER“ KUNERT

 tomto článku jsem se rozhodl proletět se historií Escapu od jeho vzniku až doteď. V celkem 29 zastávkách jsem se zastavil na své cestě do minulosti, abych vám připomněl, co všechno jsme prožili za tu dobu, co je tu Hajzlpapír/Escape s vámi. U prvních čtyř čísel omluvte mou nezainteresovanost, ale nebyl jsem tehdy ještě členem týmu...

 

Zastávka první ... Hajzlpapír 1

Nová technologie...nový vzhled...nový časopis.

 

Hajzlpapír byl tady a nikdo s tím už nemohl mnoho udělat. Dvojice hydroxid a DarkWolf založila s pomocí WC Interactive nový discmag, který se vyznačoval především technologií exe souboru, žádné html, nic takového. Nápad to byl skvělý, také to vypadalo dobře, nebýt závažných chyb, které se ovšem u rozjíždějícího se projektu daly očekávat. Nedopilovanost kódu způsobila na některých strojích špatné načtení pozadí a tudíž špatně čitelný text, zároveň se také nekonaly žádné grafické hody, nemělo to šťávu. Jisté ovšem bylo, že se discmagová scéna dočkala vážného konkurenta.

 

 

Zastávka druhá ... Hajzlpapír 2

Bohužel nic nového...

 

První číslo bylo úspěšně absolvováno a přišel čas pro zkoušku ohněm, obstát i u dalších čísel. To se týmu podařilo, i když ne tak docela tak, jak by asi bylo hodno. Druhé číslo sice mělo změněnou grafiku, ovšem ta stále nebyla taková, aby se o ní dalo říci, že je hezká. Rovněž problém s pozadím zůstal a tak čtení článků se na některých sestavách stalo téměř nemožné. Nicméně kvalita článků vzrůstala, postupně, a navíc přišla konečně možnost vypnout hudbu, což bylo, při její kvalitě, velmi dobré rozhodnutí. Otázkou zůstávalo, jak dál?

 

 

Zastávka třetí ... Hajzlpapír 3

Stálé změny ve stylu série FIFA.

 

Po problémech a delším odkladu se na svět prodralo třetí číslo a s ním několik významných změn, které ovšem ne vždy byly k lepšímu. Především zmizela otravná hudba, kterou vystřídali vcelku vtipně nahrané hlášky oznamující, do které sekce se právě chystáte přejít. Dobrý nápad. Také úvodní obrazovka dala již tehdy základ tomu, s čím máme nyní v Escapu tak dobré zkušenosti. Zároveň se změnila grafika...jak to jen popsat. Grafický styl byl rozhodně lepší, ovšem růžová, která nahradila modrou, to nebyl dobrý tah. Zároveň otravná nutnost, která nutila uživatele neustále mačkat šipku nahoru/dolů, místo aby šlo jen zakoulet kolečkem...bohužel, tento problém nebyl jen u tohoto čísla...Tým se však rozrůstal, články přibývaly a jejich kvalita taktéž. Ovšem problém s pozadím zůstal stále nepochopitelně nezměněn.

 

 

Zastávka čtvrtá ... Hajzlpapír 4

Svítání na lepší časy...

 

4ka se opravdu od předchozích lišila diametrálně. Úvodní obrazovka již nabízela možnost zapnout mag bez/s hudbou, scrollování probíhalo rychleji (stále však pomocí šipek), grafice se vrátil slušivý modrý, nyní navíc i moderně zpracovaný, kabátek. Chodili ohlasy, tým se stále rozrůstal, bylo vidět, že tento discmag má na víc, mnohem navíc. To se ovšem ukázalo i v dalších pokračováních...

 

 

Zastávka pátá ... Escape 5

Ano, od teď již JEN Escape...

 

Před vydáním 5ho čísla se v dění okolo discmagu strhla dokonalá bouře. Hajzlpapír byl vyhledávaným zbožím na tomto trhu a tak nezbývalo jeho vedení, než přijmout nové lidi, nejlépe z branže, kteří by dále obohatili časopis. Zároveň grafika prošla opravdu OBROVSKOU změnou a z líbivého discmagu se stal discmag profesionálně vypadající. Vynikající grafika, kvalitní články, jichž bylo navíc i mnoho...prostě paráda. Tou nejvíce do očí bijící změnou pak samozřejmě byl název. A proč ta změna? Především je to tím, že se discmag Hajzlpapír spojil s discmagem Dark Idea, který jsem vedl tehdy já. DI zanikla a my jsme z ní přešli pod Hazjlpapír. Ovšem jen s tou podmínkou, že se změní název a grafika, no a nový název tehdy zněl : „Escape“. Já jsem se tak stal redaktorem Escapu a od této chvíle už můžu psát své osobní prožitky z jednotlivých čísel.

 

 

Zastávka šestá

Klid před bouří...

 

Escape mě nadchnul...panovala v něm vcelku přátelská atmosféra a jeho pozice byla opravdu skvělá, hodně se o něm mluvilo a šestka tak vyšla ještě o chlup lepší, než pětka. Přibyli opět noví redaktoři, tentokráte opravdu skvělí, kteří tým zase o kus pozvedli. A HLAVNĚ! Konečně jsme se zbavili problému s pozadím, konečně bylo černé a ne nabělalé...ano, po mnoha mích urgencích se o to vedení konečně postaralo. Vypadalo to, že rozjezdu do výšin nic nebrání...ALE...

 

 

Zastávka  sedmá

Notně pošramocená a opožděná...

 

Sedmé číslo vzalo všem vítr z plachet. Hydroxid a DarkWolf se náhle rozhodli ukončit své práce na discmagu a šéfredaktorování padlo na mě, jelikož jsem měl zkušenosti s vedením Dark Idey. Za mého zástupce byl zvolen Softdave, schopný redaktor. Nečekal jsem, že to bude takový problém. S odchodem hydra a Wolfa odešla i grafika a program. Nebylo jak discmag udělat, nicméně našli jsme náhradu. Mladého programátora, jehož zkušenosti nebyly tak veliké, nicméně snažil se. Trvalo ovšem dlouho, než dal grafiku i engine dohromady, trvalo to dlouhé měsíce, než se podařilo přijít na svět s novým číslem Escapu. Bohužel, nevypadal zrovna krásně a ani článků nebylo mnoho, jelikož polovina redakce při problémech odešla. Mnoho mi napsalo, rozloučili se, mnoho z nich odešlo beze slova. Bylo mi to líto, ale nechtěl jsem zklamat důvěru, kterou jsem obdržel a tak jsme se dokopali k sedmičce. Myslel jsem, že to tím všechno skončí, že bude zas dobře, ale nebylo...

 

 

Zastávka osmá

Oáza na poušti problémů...

 

Osmička vyšla asi dva měsíce po sedmičce, redaktorů bylo stále stejně, nikdo další neodešel. Myslel jsem si, že je všechno fpohodě. Grafika vypadala MNOHEM lépe než u předchozího čísla, redaktoři měli chuť psát dál. Toto číslo bylo skutečně alespoň na moment klidným obdobím, které neprovázely žádné problémy. Vypadalo to, že se Escape vrátí zpátky tam, kam patří, tedy nahoru.

 

 

Zastávka devátá

Druhý klid před bouří...opakování starých scénářů...

 

Devítka přišla se zajímavým designem, určitě originálním, přesto se nedočkal přílišných pozitivních ohlasů u čtenářů, což chápu, vzhledem k tomu, jak malá plocha zůstávala pro zobrazované texty. Bohužel nás opustily dva skvělí redaktoři SOftdave a Cartmann, jeden k online webu, druhý bez udání důvodu. Ostatně, žádná povinnost nám to sdělovat neexistovala, jisté rozčarování to ale způsobilo, další ztráty lidí jsme si nemohli dovolit. Už podruhé jste si mohli přečíst exkluzivní rubriku ZOOM, ve které se vám postupně představovali jednotliví redaktoři, rubrika existuje dodnes a setkává se s velkým ohlasem. Inu, i ty zlé časy jsou pro něco dobré.

 

 

Jubilejní desátá zastávka

Zkažené oslavy jubilea...

 

Desítka pro mě znamenala mnoho. Odchod mého harddisku pět dnů před uzávěrkou a s tím spojená ztráta všech článků. Rozpory při snaze Jimmyho vydat Escape 9.5 s tím, aby zacelil obrovskou mezeru mezi 9kou a 10kou, přišla vniveč kvůli nezodpovědnosti některých lidí. Zároveň se naše redakce, bez jakéhokoliv úmyslu z mé strany, rozdělila na ty, kteří si místo v ní zasloužili a ti, kteří ne. Sami, beze slova odešli. S některými jsem měl problém i potom...inu, každému se člověk nezavděčí. Nicméně i přesto, že se zkazila oslava desátého výročí, cením si toho, co se tehdy v redakci stalo, vím, že jsem pak měl při sobě jen ty správné lidi.

 

Zastávka jedenáctá

Aneb dodnes nekončící problémy s grafiky:-)...

 

Od jedenáctého čísla (v podstatě to začalo už dřív) jste se mohli v mých úvodnících vcelku pravidelně setkávat s větou, která obsahovala sousloví „Problémy s grafiky“. Ano, je to tak. A to i přesto, že 11ka vypadala nádherně, profesionálně, prostě jsem s ní byl nadmíru spokojen. Až tedy na tu velikost výsledného souboru. Co naplat. Redakci jsem očistil ještě od jednoho člověka, který dělal některé věci, které nemohli být tolerovány , ovšem zbytek se dál činil a články i v tomto čísle stály za to. V tuhle chvíli jsem si myslel, že je všechno za námi a že už se nemůže nic stát...opravdu.

 

 

Zastávka dvanáctá

Nezůstal jsem v předchozím období?

 

Přesně tak, na první pohled byla 12 nezměněná od 11ky a to na tom bylo to skvělé. Stále stejně skvělá grafika, přesně to, co jsem si přál. Stálý vzhled, stálé ovládání a články, které stojí za to číst. Měl jsem tehdy vítězný pocit, že jsme zvládli krizi a že už můžeme stoupat jen vzhůru. Ach, jak jsem se tehdy mýlil...

 

 

Zastávka třináctá

Náhradní řešení, které částečně uspělo

 

Na Mysteryho dolehly školní povinnosti a tak se grafiky ujal Jimmy, zástupce šéfredaktora, jehož grafika nebyla tak dobrá, jako od Mysteryho, ale účel splnila a velké kvantum kvalitních článků modlo spatřit světlo světa. I reakce čtenářů popisovaly 13ku jako skvělý obsah v horším kabátku. Přesto patří Jimmymu dík za to, že se tohoto nelehkého úkolu ujal. Do redakce přišel nový člověk, které nám sám dohodil jiný redaktor, který z důvodu nedostatku času odešel. Ovšem 13 měla i kuriózní nádech. Tím byla necitlivá vyjádření některých bývalých členů redakce, kteří mne osočovali a uráželi tak práci redaktorů, kteří na Escapu pracovali. Jeden nejmenovaný z nich dokonce psal mým jménem za Escape výhružné dopisy do Score, což vyústilo až k nabídce takzvané „přesdržky“ pro mě od tehdejšího šéfredaktora Score. Nyní se to již zdá býti vtipné, ovšem příjemné to nebylo. Začali jsme spolupracovat se serverem www.gamespot.cz, spolupráce spočívalo v tom, že naše články z herní rubriky byly zveřejňovány u nich a já si za to mohl vzít odpovídající počet článků k nám do Escapu.

 

 

Zastávka čtrnáctá

Opět nová grafika, opět problémy, opět spousta dobrých článků...

 

Čtrnáctka byla po delší době opět klidným časem, sehnali jsme nového grafika, nové externisty , článků i ohlasů na ně přibývalo. Znovu to zavánělo idylou, po zkušenostech jsem ovšem nepodlehl uspokojení a očekával další problémy...tehdy se ze mě stal pravý realista, ne-li pesimista, s optimismem jsem se rozloučil již někde mezi 10-13 číslem. Nicméně ve skrytu duše jsem doufal, že tentokrát se nám již problémy vyhnou. Jak je později vidět, marně...

 

 

Zastávka patnáctá

Problémům s grafiky snad nikdy nebude konec...

 

To krátké sousloví jsem si opakoval snad každou minutu, Bylo to ubíjející, příšerné a tak namáhavé. Ale OPĚT se na nás vykašlal grafik. Použil jsem proto starý engine a články do něj naházel sám. Zdálo se to vpořádku, grafika to byla slušná, jako obal pro další kvalitní články rozrůstající se redakce výborná, nicméně autorovi grafiky po čase došlo, že se mu to nějak nelíbí a začal mne hrubě slovně napadat. Autorská práva sice neměl, nicméně „za trest“ nám smazal celý obsah našeho FTP, za což se sice po několika měsících omluvil, ovšem v té době mi to způsobilo nemalé problémy. Omluvil se později i za své jednání a dnes by snad mělo být vše v pořádku. Jinak na čísle nebylo nic zvláštního, tedy, až na obrovský počet článků, které jste si mohli přečíst.

 

 

Zastávka šestnáctá

Relativní klid

 

Pozměněný engine, malá obměna týmu externistů, opět mnoho článků pro vaše oči. Co k tomu dodat? Já ani nevím, nic zvláštního se v té době nedělo...

 

 

Zastávka sedmnáctá

Zpětný nádech optimismu

 

Engine, který jsme od této doby měli již opravdu propůjčený jeho autorem, se změnil na jiné grafické kombinace, které jsem byl nucen propustit i přes svůj tehdejší nesouhlas, redakce mě přehlasovala:-). Redakce ovšem už bez BartasBoye, který se s námi po vzájemné dohodě rozloučil, bohužel. Nicméně lidí bylo stále dost a článků, které stály za přečtení také. Především kultura pod vedením Racera vzkvétala v této době nevídaně. I já jsem opět začínal trošku propadávat optimismu, možná i proto jsem zapomněl na důležité věci okolo propagace, které se nám posléze vymstili, ovšem snažili jsme se to napravit...postupně.

 

 

Zastávka osmnáctá

Engine ve znamení Jimmyho nápadů...

 

Engine zůstavál stále stejný, přesto jiný. A to díky jedinému muži, Jimmymu, který vymýšlel a dodnes vymýšlí do enginu různé maličkosti, které jej vylepšují, prostě jsem si nemohl stěžovat na to, jak Escape v té době šlapal...samozřejmě až na dodnes trvající problémy s uzávěrkou:-).

 

 

Zastávka devatenáctá

Očekávání dalšího jubilea...

 

Až na drobné změny ve složení tým uexternsitů se tehdy nic zvláštního nestalo, Escape začal vycházet více méně pravidelně, bez zbytečných problémů. Optimismus rostl, očekávání čtenářů ovšem také, bylo zapotřebí hledat něco nového, čím bychom překvapili.

 

 

Zastávka dvacátá

Aneb druhé milénium pro redaktory Escapu...

 

Tak by se to dalo říci. Přežít dvacet čísel jednoho discmagu, v naší situaci, bylo jako prožít si dvě milénia, alespoň psychicky. Kýžený věcný bonus bohužel nepřišel, ale počet článků a především bezvadně zpracované téma Historie Escapu od Jimmyho, to bylo jistě čtení, které mohlo mnoho lidí zaujmout. Zároveň Jimmy vypracoval krátký přehled dosavadních čísel, který mi dal podnět k článku, který právě čtete, trochu jsem ho ovšem rozvinul a bral to takříkajíc „ichformou“, tedy z vlastního pohledu. Dvacítka se prostě povedla, i když za cenu odložení vydání...

 

 

Zastávka dvacátá první

Další dobrá vlna...

 

Jednadvacítka krásně navázala na úspěšné jubileum, vyznačovala se klasickým standartem, ovšem redakce se dále rozšiřovala, ano, bylo na co být pyšný, pro celou redakci.

 

 

Zastávka dvacátá druhá

Vánoční pohoda...

 

Mrazivé zimní dny přinesly návrat Escapu k tradiční modré barvě, pod zasněženými nadpisy plnými melancholické nálady se snesla ke čtenářům další várka našich článků, stále od stejných autorů, stále se stejným nasazením a s novinkou v enginu, nazvanou „The best of Escape“, další bezva Jimmyho nápad. Na tohle číslo vzpomínám rád...

 

 

Zastávka dvacátá třetí

Ustálení nového kabátku...

 

Nový vzhled enginu se osvědčil, přibyly další změny ve vzhledu jednotlivých sekcí, ovšem z poslední dekády čísel jsem byl s tímto nejméně spokojený, většinový názor redakce mne přehlasoval, a tak zůstaly v enginu ona fialová okna, která se mi ani trochu nezamlouvala:-)....vyměnili jsme si s Jimmym na toto téma několik názorů, utvrdili jsme se v tom, že nápad to je dobrý, jen by potřeboval lépe realizovat...příští čísla ukáží jak. Další důležitou změnou bylo rozvázání spolupráce s Gamespotem. Bylo to nevyhnutelné. Téměř nikdo z Escapu nechtěl pro Gamespot psát, tudíž se tato spolupráce Gamespotu nevyplácela, ovšem nebylo to způsobeno jen naší leností. Byly v tom i další věci, které s odstupem času nehodlám rozpitvávat, jisté ovšem je, že přetahování redaktorů je jeden z důvodů, kterých bych zmínit mohl, stalo se mi to totiž za tu dlouhou dobu několikrát a opravdu to nepovažuji za fér. Ze stálých redaktorů nám bohužel dva odešli, nicméně o to více se rozrostl počet externistů, kteří toto manko bohatě vynahradili.

 

 

Zastávka dvacátá čtvrtá

Obnovení spokojenosti...

 

ANO! Zmizela ošklivá fialová okna a nahradila je líbivá modrá, navíc mnohem více vychytaná, tak to má být:-). Escape vypadal opět o něco lépe, také kvůli nové vychytávce, Escape Indexu, která shrnovala ty nejpodstatnější články již na úvodní obrazovce. Něco jsme pro přehlednost udělat museli:-). Začali drobnější čistky mezi externisty, několik jich muselo opustit naše řady kvůli nespolehlivosti při uzávěrkách, jiní byly pro spolehlivost a pravidelné přispívání povýšeni na redaktory. Inu, běžný postup. Už jsem se těšil na pětadvacítku.

 

 

Zastávka dvacátá pátá

Přerozdělování funkcí...aneb Duben, u komplů budem...

 

Aprílové číslo přineslo drobné změny krátkodobého rázu (viz „Magazín nejen pro ženy“), zkrátka trochu toho humoru jsme si odpustit nemohli. Zároveň jsem musel pořádně vynadat :-) Jimmymu s Jei-S, kteří se starali/-jí o sekci Games za to, že celý březen progamesili na LAN párty a příliš se s články nepředřeli, tedy s těmi opravdovými. No, pravdou je, že si to vzali k srdci a napravili to. Stav redakce se již neměnil, proto přinesl jinak Escape obvyklou porci článků vyšperkovanou občasnými humornými verzemi, inu, apríl jak má být.

 

 

Zastávka dvacátá šestá

Racer nám mluví do enginu:-)...

 

Racer přišel s tím, na co jsme všichni čekali. Engine se od 25ky nezměnil. Tedy, až na „Magazín pro ženy“ a růžový nádech minulého aprílového čísla. Přibyl jen náš Escape Bonus, se kterým si Jimmy do dnešních dnů velmi pohrál a na našich stránkách si můžete stáhnout vcelku pěkné věci do vašich mobilních telefonů. Inu, jinak se nestalo nic, co by prolomilo ledy...tedy, až na brutálně vysoké číslo počtu článků, které přesáhlo hodnotu 60ti, jak jsem říkal, Jimmy a Jei-S vynahradili minulé zaváhání více než dokonale.

 

 

Zastávka dvacátá sedmá

Letní ospalost...

 

Čtenáři, po minulém nabitém čísle očekávající další nášup, se nedočkali. V létě se články z redaktorů špatně dostávají a počet článků na to doplatil, jejich kvalita tím ovšem netrpěla, stále bylo co číst. Bohužel se s námi, alespoň v jisté formě, rozloučil po dlouhé době Tidus, odešel se naplno věnovat komerčnímu psaní, přejme mu to. Jako korektor mi ovšem pomáhá dodnes, což jistě svědčí o tom, že v něm trocha toho Escapáckého srdce bije. A abych nezapomněl, již několik čísel se můžete setkat i s velmi přehledným a podrobným návodovým souborem readme, který pro vás připravil Jimmy.

 

 

Zastávka dvacátá osmá

Postupná redukce sil...

 

Redaktoři odcházejí a přicházejí, stejně jako jaro, léto, zima a podzim. Až na ty z nás, kterým se dá už vcelku v klidu přezdívat „patrioti Escapu“, se kolem nás vystřídalo velké množství lidí. I před vydáním 28ky prořídly naše řady, především na postech redaktorů. Jinak se ovšem nestalo nic, co by zabránilo další porci článků, které sice nedosahovaly počtu 26ky, nicméně zlepšení od 28ky patrné bylo, i když jen malé, po letním suchu přišel předškolní shon:-)...

 

 

Konečná

Aneb poslední zastávka, kam můj stroj dojel, dál už pojedeme všichni spolu...

 

Poslední číslo, na které se v tomto pohledu do minulosti zadíváme, je devětadvacítka. Nepřinesla mnoho nových článků, přinesla také další zúžení našich řad, nicméně přinesla vcelku úspěšný pohled na propagaci. Score, LEVEL, Gamestar, Stahuj.cz, tam všude můžete najít náš/váš Escape. A hodláme jít ještě dál, to je ovšem hra budoucnosti, nicméně již nyní nabírá reálné obrysy. Víc zatím říci nemůžu. Všem pasažérům, kteří na tomto stroji jeli a jedou, bych rád poděkoval i touto cesto za to, že přežili rychlé sešupy, příkré zatáčky a strmá stoupání. Nyní snad jedeme po rovinně a někde v dálce, kam nikdo z nás nevidí, je náš cíl, cíl o kterém nevíme nic, než to, že k němu jednou dojedeme.

 

 

 

Prosím neberte tento text tak, jako že jsem vychvaloval Escape a byl neobjektivní. Ano, je pravdou, že jsem si nad tímto článkem užil trochy nostalgie a že jsem neměl chuť pouštět se do detailních analýz, přeci jen, Escape je jako moje dítě, má vady, ale u dítěte to tolik nevadí, snažíte se je odstranit, ale tak, aby to nebolelo. Berte tento text prostě tak, jako že se jeden šťastný otec zahleděl do alba, kde sledoval, jak jeho dítě rostlo.


 

SPIDER