00:15 – ve stavu polospánku si nalévám CocaColu do skleničky. Při pokládání zpět na stůl zasahuje lahev dnem plnou sklenici. Ta poslušna akce vykonává nechtěnou reakci a letí vstříc klávesnici Samsung, aby se na ni převrhla a nechala svůj obsah v poklidu vytéci přímo do mé bezdrátovky.
00:16 – nastává dokonalé probuzení. Akce "Noční pětiboj" se rozjíždí. Vyndat baterky a rychle vylít nechtěný obsah z klávesnice a doufat.
00:20 – z klávesnice to teče jak z Niagary bokem a tiše si šplouchá. Dávám si předsevzetí, že budu pít z menších skleniček. Na řadu přichází proud vody, který nechtěnou kapalinu nahrazuje méně agresivní ředěninou.
00:30 – vivat! Nalezen šroubovák. Dobývám se do klávesnice a kleju. Křížové šroubky vymyslel nějaký šílenec, který mi chtěl zabránit zachránit mou klávesničku. Jednotlivé Colové klávesy už jsou exportovány do vodní lázně v umyvadle. Kdybych takhle pečoval i o sebe, to by bylo…
00:40 – otevřeno. Proboha, další křížové šroubky (menší hlavičky a větší počet), které drží kovovou desku. Cocacola je všude. Kape, šlapu v ní, koukám do ní, mám chuť se upít Colou, ale všechna je v klávesnici. Nastává 2. kolo hledání o poznání menšího křížového šroubováku.
1:05 – šroubovák není a nebude. Všechny malé křížové šroubováky někdo ukradl, sežral, nebo zkompostoval. Do ruky beru normální šroubovák a jeho hranou a špičkou dokazuji, že jsem strojařinu nestudoval nadarmo.
1:30 – otevřeno i druhé patro. Děsím se, že narazím na další zástupy pidišroubků s minikřížovými ozdobami na hlavách. Nebo na hvězdičkové šroubky, to je taky radost. Objevuje se jen CocaColou řádně nasycená trojvrstvá fólie. Hadřík jde do akce.
1:45 – asi bych to měl nechat do rána uschnout, ale co, jsem přece 4 roky studovaný elektro-průmyslovák. A my se toho nebojíme a na množství nehledíme. Dojdu pro 20 let starý fén a jdu sušit. Není to fén ledajaký, je to fén se silonovou "helmou". Teplý vzduch utěšeně kroutí fólii a já jsem spokojen do okamžiku, kdy motorek zachytí vlákno z té silonové zrůdy a namotává a namotává a … najednou stojí. Cosi zde zavanulo lehkou spálenonou. TO SNAD NENÍ PRAVDA!!! Klávesnice v čudu a nakonec i památeční fén z dovozu v pr…avdě boží. Nenene, takhle to neskončí. Rozebírám fén a lovím vlákna. Je jich tam hodně, trhá se to. Oddělávám násilím vrtuli a nožem pižlám namotaný chuchvalec o 106. Je pryč. Zdalipak komunistický motorek přežil napájení 220V se zátěží, kterou neutáhl? Přežil. Plácám se po zádech (hledejte v 1:55 ráno někoho, kdo to udělá za vás) a dosušuji. Rozborku už jsem provedl, jdeme to sestavit.
2:00 – klávesnice je jak nová. Má jen jedinou vadu. Nepíše. Proboha, co jsem udělal špatně? Žádný šroubek mi nezbyl, baterie jsou uvnitř, dokonce i ty fólie jsem tam nezapoměl namontovat. Mačkám párovací tlačítka jak o život. Nic. Rezignovaně restartuji PC a doufám, že chyba je v něm (pro jistotu koukám, kam až kaluž Coly dotekla – MOBIL!!! Ne, klid, je v suchu, jen trochu lepkavý…) Ještě jedno kontrolní rozmontování a smontování Samsungu (nesnáším křížové šroubky!!!). Bohužel…
2:10 – právě jsem se rozloučil se svou klávesnicí a můj "pětiboj" rozšroubování, rozložení, vypláchnutí, vysušení a smontování, s mezihrou "Zachraňujeme předpotopní fén" skončil nezdarem. Slavil jediný úspěch, klávesnice je čistá a omytá a sladce voní. Vztekle buším do kláves a pak ještě jednou naposledy zkouším párovat.
2:11 FUNGUJE, jsem génius, Einstein, Koperník, Newton a Edison v jedné osobě. Píše vše, i tyhle nesmysly, co jsem právě napsal. Ždímám z koberce oslavnou CocaColu a dávám pozor, aby fyzikální zákony nepracovaly proti mně (jeden pětiboj stačil).
2:30 – stále ještě píše a já zjišťuji, že vypitá Cola a prožité události mi jen těžko dopřejí klidného spánku. Plánuji si zakoupení klávesnice "pro prasata" tedy té zabalovací zalité do silikonu, kterou můžete louhovat třeba v kafi a pak na ní převážet vzteklého zajíce k veterináři. To mi ten den krásně začíná 87).
3:00 – poslední korektury. Jen mne trochu zlobí klávesa Delete. Lepí se k ukazováku a občas nemaže. Zkusím ji ráno mučit máslem, snad se mazat naučí…